Tahle pecka zůstala poměrně dlouho mimo mou pozornost – mohl za to onen oblek. Možná pro některý dost podivná informace, ale rozumějte: Nějak mě nelákalo pobíhat neviditelnej a drtit nepřátele zlomením vazu v jedné ruce a následně je odhazovat tak prudce, že se celá bouda rozsype. Až když jsem se dozvěděl, že těchto výdobytků obleku užívat hráč nutně nemusí, tak jsem do toho šel, že si to aspoň ztížím jak se patří:

Graficky pecka, v době vydání se museli všichni, kdož měli řádnej komp, slintat blahem a i zvukově velmi zdařilá záležitost, akorát béčková hudba (především ta akční) si mě teda nezískala, ačkoli ostudu až tak nedělá. Nějak jsem zde ale zaznamenal i snahu o využití hudebních prvků ze soundtracku k filmu PREDATOR (u mě TOP5) – tedy vrcholný dílo Alana Silvestriho, což musím pochválit.

Prostředí jako by z oka vypadlo tomu z prvního dílu FARCRY – pláže, palmy, malebný zátoky. Tohle se jednoznačně povedlo a musím smeknout. To že je herní prostor složen z poměrně úzkých průchodů a koridorů už však zamrzí. Ačkoli jsem nečekal bůhvíjakou rozlehlost, přijde mi, že i takovej již zmíněnej FARCRY na tom byl ze svobodou pohybu o něco líp. HUD se dá sice naštěstí z větší části vypnout, nechápu ale potom, proč ten radar si každá hra tak hrozně chrání – jako tady Crysis. Radaru jsem se bohužel nezbavil a tak se stávalo, že v noční jungli, když jsem nepřítele pouze slyšel, objevil se na radaru dřív, než jsem ho já sám vizuálně zaregistroval.

Hratelnost je dobrá, výraznější chybu spatřuju snad jen v extrémní výdrži nepřátel. Zůstává na hráči, jestli na to půjde jak John Matrix, nebo jestli dá na stealth taktiku. Já volil spíš druhou jmenovanou, přičemž jsem zásadně nepoužíval rychlost a neviditelnost. (Hrál jsem to na deltu a nechápu, jak snadný to muselo bejt na NORMAL s využíváním těchdle všech kravinek). Megaskoku jsem sice párkrát neodolal (dvakrát se myslím využít dokonce MUSEL) ale jinak jsem oblek nevyužíval vůbec. Stejně nebyl problém se lokací proplížit, akorát to trvalo dýl a bylo to, myslím si, zábavnější. UI nepřátel je celkem slušná, zamrzí tedy potom podpásovky, kterými autoři vyvážili obtížnost – helikoptéra mě vidí ležícího v hustém porostu dřív než já ji. Taky zamrzí, že se všichni korejci mezi sebou neustále baví, aby hráče nepřekvapili a prozradili se už z dálky.

Pokud jde o střelbu, pak chválím možnost vypnout kříž, naopak haním za zpracování zamíření optikou, kdy se muška neustále pohybuje naprosto stejnym neměnym pohybem ve tvaru jakoby ležaté osmičky. Tak je zamíření na větší dálku spíš záležitostí postřehu, než šikovnosti.

To, že autoři nekoupili žádnou licenci na skutečné existující zbraně ("SCAR" vůbec nevypadal jako SCAR-L ani SCAR-H) a tak si museli vystačit s těmi smyšlenými, nicméně tyto se snaží některé skutečné předlohy kopírovat tak věrně, že to vlastně ani nevadí. Uvedené neplatí pro mimozemské zbraně, ty se nepovedly a tak jsem je v podstatě ani moc nepoužíval.

Příběh, když opomenu opravdu vtipně dementní dialogy, se mi celkem líbil, hlavně jeho začátek, kdy se vše bylo ještě zahaleno hávem tajemna. Pak, když všechny trumfy hra vyvalí, tak už nemá, co nabídnout a rozplývá se bez údernýho ukončení jak po herní tak i dějové stránce. Od části, kdy se začne hora rozpadat, už to všechno de jen a jen k horšímu – například ty MEGAobří kameny který dopadaj z vrcholku hory nedaleko od hráče - nejsou slyšet a při bližším prozkoumání je vidět, že prostě trapně mizí. To teda dokáže pohanit pečlivě budovanou atmosféru! Bezgravitační fáze hry je jedním slovem otřesná a lineární hektickej konec tomu jen nasadí korunu.

Celkově ale poměrně slušná hra, škoda velmi slabýho závěru po všech stránkách a několika nedodělaností. 80%

V době vydání jsem tuhle hru už jednou kdysi dohrál. Nyní jsem se ke hře znovu vrátil, především kvůli kooperačnímu mutiplayeru.

Velmi zdařilá taktická akce. Úkoly plníme společně s teamem (3) v celkem otevřeném prostředí, kde jde poměrně výrazně měnit cesta k cíli a někdy je dokonce možno i volit mezi úkoly různě po mapě dle vlastního uvážení. Ať už bojujem v ulicích Mexica nebo v jeho perifériích, přijde mi prostředí zpracovaný hezky a uvěřitelně. Radost se plížit a kontrolovat každou střechu.

Boje jsou udělaný taky dobře – poctivá vykláněčka. Byť je výběr zbraní poměrně úzkej, SCAR – H mi vyhovoval natolik, že mi to ani nevadilo a jinou zbraň jsem vlastně ani nepoužil. Nepřátelům stačí z takovýho kanónu (7,62x51mm) zpravidla jeden výstřel a padnou k zemi, což je vybalancováno tím, že hráč sám snese taky jen pár málo zásahů (HARD). Opatrnost tak zde vítězí nad hrdinstvím a zbrklostí, což je jenom dobře. Škoda jen, že nešlo vypnout zaměřovací kříž a zbytečnej HUD.

Velení přes radar mi přišlo moc unfair (člověk na něm vidí i pozice nepřátel) a tak jsem se pokoušel velet jen INGAME.
UI spojenců: Ačkoli panáci uměj celkem dobře střílet, tak mě vyloženě neposlouchali. Zaprvé jejich reakce byly jaksi neohrabaný a pomalý. A zadruhé každej příkaz jsem si pro jistotu zkontroloval osobně. Jinak bylo běžný, že třeba někdo kryl oblast přes vagón, nebo že se naopak bránu do plně nepřáteli obsazenýho objektu kolega rozhodl krejt z 1 m.

Možnost hrát kampaň v multiplayeru je výborná má však taky své neduhy: Nemožnost pokračovat ve hře po smrti zakládajícího (PROČ?), absence savů (možná by to aspoň 2/misi chtělo), nebo zdlouhavý cesty vrtulníkem bez možnosti přeskočení.

Celkově však dobrá rozvážná a realistická akce, i dnes pořád hezká grafika, věrné zpracování zbraní, realistický boje – u mě 85%

Od tohodle kousku jsem (díky zdejšímu hodnocení) moc nečekal, o to víc mě hra dokázala hned několikrát mile překvapit:

Příběh (i překvapivě konec) je velmi ucházející. Animace, které ho dokreslují, jsou zpracovány na jedničku a ten, kdo je vytvářel, do nich dal kus sebe. Výsledek je výbornej!

Už si možná až tak nevzpomínám, jak na tom byly graficky ostatní béčka té doby, ale já jsem byl fakt spokojenej – textury v pohodě, objekty hezky a pečlivě zpracovaný, všude se po zemi válí nějaký předměty a některý se dokonce chovají dle fyzikálního modelu. Pokud jde o budovy, musím vyloženě smeknout klobouk. Věrně zpracovaný rusko 50. Let - velmi překvapivá hutná atmosféra = liduprázdný ulice, který lemujou utopistický sovětský budovy. Co by se po vizuální stránce dalo vyčíst je snad jen nerůznorodost nepřátel, kterých je skutečně pouze pár druhů a mezi sebou se nijak ani graficky drobně neodlišují. Když na člověka naběhne 5 stejnejch klonů naráz, bohužel je to až moc do očí bijící.

Hra se hraje v celku hezky – oldschool 3d. Občasná logická překážka, jinak celkem odsejpající cesta vpřed. Zbraně jsou sice zpracovány hezky, škoda jen, že všechny se při zamíření nechovají jako legendární automat PPS-41 (ne opravdu, tohle není Thompson, jak tady kdosi zmiňuje). Ostatním zbraním bohužel zůstane při zamíření vidět i zaměřovací kříž a hráč musí mířit ním, nikoli optikou, což je dosti matoucí. Takhle kdyby kříž šel vypnout, asi bych to stejně bohužel nemohl udělat.

Taky mě vyloženě zklamalo, že moje oblíbená Mosin-Nagant místo zaměřovacího módu podporuje útok na blízko bajonetem. Nemožnost střelby otikou druhou nejpřesnější zbraní ve hře jsem tedy skutečně zkousnul jen s nemalým sebezapřením a subjektivně toto považuju za herní fail.

Hudba není až tak špatná, jako se spíš někdy k probíhajícím událostem nehodí. Zvukově celkově to není taková hrůza i když třeba dabing dopadl vyloženě zle, naštěstí se moc nemluví (EN).

Co dodat? Béčko na dva večery s překvapivě atmosférickým prostředím, který stálo za to. Příběh z pochmurné sovětské doby se mi taky líbil včetně jeho zakončení. Za mě teda naprůměrnech 80%.

Jelikož se jedná o datadisk odehrávající se před událostmi v hlavní hře, není nejspíš k podivení, že jsem začal právě ním.

Rozdělení děje do několika částí, které projdeme vždy s jinou herní postavou mi sice moc nesedlo, ale jinak musím hru vcelku pochválit. Jako prequel k původní hře to zafungovalo dobře. Vyčíst samozřejmě musím přílišnou hektičnost – alienů bylo moc, vydrželi příliš.

Více v komentáři k A:CM

75%

Tak to mám za sebou.

Aliení série je můj šálek kávy. Hrál jsem je samozřejmě všechny. Po vskutku nepovedeném AVP z roku 2010, kdy jsem se přímo rozčiloval, jsem příliš nečekal od nejnovějšího CM.

Příběh navazuje na filmový díl "Aliens" od Jamese Camerona, kterej osobně považuju za nejlepší. Ačkoli je tento plnej nelogičností, tak jsem byl aspoň rád, že se hra odehrávala na LV-426. Jednou z hlavních změn je zúžení kampaně pouze na mariňáckou, jak sám název už napovídá. Já osobně jsem toto přijal s upřímným povděkem. Podle mě právě mariňácká kampaň patřila vždy k tomu nejlepšímu a nejděsivějšímu.

Na grafiku si stěžovat až tak nebudu. (možná jsem hrál už tu napatchovanou verzi, ani nevím) Ačkoli mě to teda neoslnilo a možná to fakt vypadalo hůř jak 5 let stará hra, tak tohle už mě prostě stačí. Rozumějte – obecně grafika PC her dneska je tak vymazlená, že i ta nejhorší vypadá pořád schůdně. Jinak směrová šipka už téměř zmizela, HUDU naštěstí taky ubylo. Co teda pohaním je snad jen to, že alinení tělo se vypaří asi za 3 vteřiny – to už je trochu trapas. Jinak nic hroznýho. Naopak prostředí je zpracováno s citem (panenka v kanálech), a přestože je dost lineární, působí jaksi uvěřitelně a nesterilně.

Zvuky výborný (pulzní puška!), hudba skvělá. Tady je to pořád při starym. Především hudební podkreslení musím vyzdvihnout radost poslouchat. S atmosférou to umí pěkně hejbnout.

Boje:
Alienů je moc a jsou hrozně tuzí. (asi aby si hráč mohl hojně zastřílet) To je velká škoda – alienů se pak nebojíme, je-li jich neustále 5 na hojně osvětlené scéně. Tímhle chtělo šetřit. Co naopak chválím je arsenál. Starý kousky, speciální zbraně, super ozvučení. Poměrně zajímavá vychytávka je s detektorem pohybu – tedy že jej nelze použít zároveň se zbraní. To se mi líbilo. Za co si hra zaslouží pochvalu, je že prvně jsem mohl alieny zaměřovat optikou. Kdyby šel vypnout i zaměřovací kříž, zaplesal bych a šel o 5% výš.

Škoda ovšem, že často bojujem s některými s kolegů. Tito jsou nesmrtelní a to působí směšně. Nejen, že se hráč nemusí starat o jejich ochranu, ale naopak. Je na snadě využívat doprovodný panáky jako jakejsi štít. Nehůř se to projeví na survival-horor atmosféře, která tímto mizí a hra pak připomíná, jak tady už Paul trefně napsal, spíš Call of Duty. Když je nechám zbaběle za sebou, stejně se teleportnou ke mně v plné síle.

Celkově se podle mýho názoru nejedná o propadák, jako u předchůdce, ale naopak pokus vzdát hold jak prvním třem filmovým zpracováním, tak předchozím hrám. Škoda že se nepodařilo i zbavit se těch nedobrých vlastností předchůdců. Alieni flusači, alien-bull atp.

80%

Nebudu zapírat, že jsem chtěl s tímhle kouskem seknout po prvních dvou hodinách, přesto jsem ale rád, že jsem vydržel. ME je velmi rozporuplná hra:

Tvůrci legendárního KOTORu se nyní pustili do vlastního univerza a tím je (a tohoto dojmu sem se nezbavil od prvních okamžiků až do konce hry) jakýsi hybrid mezi Star Wars, Stargate a StarTrekem, včetně jakýchsi Jediů či jakoby hvězdných bran propojující hvězdné systémy. Celé je to sice zpracováno pěkně, detailně a s citem, ale prostě nějak jsem měl pocit, že to tady všechno už někde bylo.

Rozhovory mě okamžitě zaujaly – tý vole to je jak film, povídám si. No, za pár chvil ale přichází první zklamání: Zpracování je sice hezký, ale dialogy příliš ovlivnit nejde – smutné. Jeden zjednodušený, typový příklad:

Hráč se setká s NPC
Hráč: Kdo jsi? / Co tady děláš? / Identifikuj se!
(je evidentní, že všechny možnosti opisují tutéž otázku)
Hráč: volí volbu 1 – "Kdo jsi a co tady pohledáváš?" – což však už sedí minimálně na obě první volby.
NPC: "Jsem ten, jsem odtamtud a jsem tady protože…" - prostě odpoví stejně na všechny tři mé volby.

No a takhle s hráče dělají vola, aby si myslel bůhvíkolik je tam možností. Tohle mě fakt namíchlo.

Boje, ty jsou hrozný a jsou i důvodem, proč jsem hru chtěl odinstalovat předčasně. Zaměřovací kolečko ruší ve výhledu. Každej nepřítel má na sobě červenej svítící kříž, aby se to jako zpřehlednilo. Nejde to vypnout.
Štít - stačí chvíli počkat v krytu pro jeho obnovení – nesmrtelnost. Otravní kolegové jsou nesmrtelní taky, bez nich hrát nejde. Všechny 4 zbraně jsou k dispozici hned od začátku a to po celou dobu hry. Akorát jdou vylepšovat přes inventář.
Inventář je řešenej hrozně nepřehledně. Naštěstí v něm není nic, co by člověka nutilo se tam dívat. Mám nekonečně nábojů do všech čtyřech zbraní. Granáty lítají přímo rovně a lepí se na stěny.
Hrozně lineární levely!
Auto se chová jako autíčko na ovládání, naštěstí jen jedem jedinou cestou kupředu a kropím ani nevím koho, prostě červený terčíky tam kdesi vepřédu.

Za celou dobu jsem neutratil ani vindru. Ani jednou mě nenapadlo podívat se kolik mám peněz nebo toho univerzálgelu (nebo co to bylo). Skříňky jsem neotevíral. Nic, co bych potřeboval v nich nikdy nebylo. Já jsem vlastně nic nepotřeboval. Všechno jsem měl od začátku nebo někde dostal, ani nevím kde.
Vedlejší úkoly jsem až na vyjímky neplnil, zachraňuju totiž galaxii a čas mě velmi tlačí, mezi tím nebudu poslíčkovat v citadele nebo třeba shánět drogy diplomatovi, že. DLC mise jsem raději vynechal.

Co tedy bylo dobrý? Proč to stálo za to? Příběh. Ten se fakt povedl a i když postavy v něm mě povětšinou vůbec nezajímaly, tak ona myšlenka cyklu samotnýho mě vskutku zaujala. Příběh byl tak jediný, co mě poměrně nadchlo a teším se na jeho pokračování. Hudba ucházející, místy i slušná.

No, nemyslel jsem si, že to kdy řeknu, ale tohle bych asi radši viděl jako film, než hrál hru… 70%

Na hry studia The Creative Assembly – tedy především sérii TW nedám dopustit. Skvělej koncept, dlouhá a svobodná kampaň, dobrá muzika, atmosférický bitvy, znovuhratelnost. Neváhal jsem při pořízení dílu dalšího – Napoleon: TW. Po ne zcela povedeném EmpireTW jsem tentokráte čekal na vymazlenou verzi tohoto historického období:

Kampaň lze hrát jednak Napolenskou - dohrál jsem ji, ale až tak mě zas nebrala díky přílišné omezenosti některých voleb daných částí, aby se zachovala historičnost (diplomacie, osekání mapy). Zajímavější se mi pak jeví zcela volné kampaně za koalici, ty můžu doporučit spíš.

Na velké mapě na mnoho novýho nenarazíme. Co mě prvně zklamalo je rozloha – proč autoři z mapy vypustili Ameriku i indii chápu, když se jedná o Napoleonskou kampaň. Proč ale nemůžem do Afriky nebo do Malé Asie je mi záhadou – tam lze jen obchodovat. Co však musím vyzdvihnout a jednoznačně pochválit je systém zásobování. Ten totiž konečně znemožňuje hráči, aby si vyčůraně přecvičil z třech zbývajících vojáčků celou jednotku tak, jak bylo zvykem a vyrábět tak v podstatě už povýšené a zkušené jednotky. Zde je nutno počkat, až se tyto oddíly doplní, několik tahů. Toto se navíc děje jen na vlastním území, což ve válečném tažení činí zpravidla problém. Rychlost doplňování posil navíc člověk musí ovlivňovat třeba tak, že obchodní centrum regionu přebuduje na muniční sklad. Tím však hráč přichází o cenné finance a tak je nutno vše dělat s rozmyslem. Taky zima tentokrát nově dokáže jednotky pěkně pocuchat a na Moskvu tak vyrážet v prosinci může jen nerozumný vojevůdce. Velmi se mi taky líbilo ono zpomalení celé hry (místo půl roku tah trvá jen 14 dní). Tím je vše realističtější a uvěřitelnější.

Subjektivně jsem rád i za to, že se poprvé dočkalo mé rodné město – Olomouc – pocty být hlavním městem regionu.


V bitvách je taky vidět, že autoři zapracovali na některých chybách – jednotky už se nechovají tak prkenně a dokážou poměrně svižně zareagovat. I zpracování grafické se opět trochu zlepšilo – opět se vojáci liší i typem obličeje atp. Děla nabraly na účinnosti, je radost se dívat jak cuchají nepřátelské vřavy a rozložení artilerie na správném místě z pohledu vlnitosti terénu tak zpravidla vyhrává celou bitvu.

Negativa: Už v Empire:TW jsem nadával na stereotypnost pevností. Tady, prosím pěkně, máme zase jen dva typy pevností a to STEJNÝCH jako minule. Pravda tentokráte jsou pevnosti spíš raritou, ale přesto mohli autoři na této stránce trochu zapracovat. Aspoň že je lze už po bitvě opravovat!

Další výtka směřuje tradičně k UI v bitvách (na velké mapě na VERY HARD je celkem slušná) Zase zde vznikají patové situace, kdy se vyplatí počkat až na konec časového limitu bitvy bez intervence. Zase se jednotky nepřítele chovají pasivně a stereotypně ani na nejtěžší obtížnost neumí vůbec ničím překvapit. Autoři svou neschopnost tyto chyby odstranit (táhnou se celou sérií) teď vyřešili vskutku originálně: Do mýho singla se můžou loadovat živí hráči přes net, aby to jako byla challenge.
No, někteří možná zvolají hlasité "sláva!", já však tuto novinku přijímám jen s upřímným zklamáním. Netoužím, aby se do mojí kampaně loadnulo kdejaký onlineděcko a pobíhalo tam zmateně s jezdectvem. Této možnosti jsem tak nevyužil.

Celkově je tažení Napoleonovo zábavou na dlouhé hodiny a možnost zahrát si za koalici je možná ještě zajímavější. Po nemastném EmpireTW se opět studio zmohlo na povedenej titul, ačkoli se všechny neduhy odstranit bohužel nepodařilo. Za zmínku stojí i možnost dát si kampaň ve dvou, tohle variantu však musím ještě prozkoumat, než se k ní vyjádřím. Zní to rozhodně zajímavě.

90% Můžu i přes negativa rozhodně doporučit.

DS považuju za památnej zážitek, pokračování přímo navazuje na původní hru a tak jsem neváhal do DS2 jít:

Proti konceptu – "uděláme to jako jedničku, když se to tak líbilo" – vůbec nic nemám, naopak. DS2 sází na to, že téměř dokonalá hra nepotřebuje vylepšit. Příběh se tak odehrává na vesmírné stanici, která se v podstatě od Ishimury až tak neliší. Prvních pár levelů se sice hráč motá v obytných prostorách stanice připomínajících spíš Rapture, ale naštěstí se to brzy změní a opět se povětšinou pohybujem v údržbářských temných chodbách a strojovnách, kde je Issac jako doma. Specialitou jsou výlety do vesmíru, kde se tentokráte člověk nemusí spolehnout jen na bezgravitační skoky, ale regulérní levitaci s výhledem na Saturn! Tohle se povedlo na jedničku a tyto fáze hry patří, myslím si, k tomu nejlepšímu.

Nadabování Issaca se mi taky celkem líbilo, škoda slabšího příběhu, nicméně i tak je to na akční hru stále velmi dobrej děj, zvláště pak byli-li autoři limitovaní událostmi DS1. Přesto, že povětšinou se nesetkáváme s ničím až tak novým, dokáže hra člověku v posledních levelech vyrazit některými scenériemi dech.

Negativ potom moc nevnímám: Jaksi zmizela klávesa pro mapu, kterou jsem dříve využíval. Takhle nám zbylo jen tlačítku pro ukázání správného směru. Naštěstí jsem ho nemusel využít ani jednou a neztratil se.

Co říct na závěr? Zvukově i graficky vymazlenej survival horror se skvělou atmosférou vesmírné prázdnoty. Na jedničku dosáhnout nemůže už jen kvůli tomu, že tajemnství Markeru již nemusíme odhalovat, ale rozhodně důstojně pokračuje v nastavené kvalitě.

90%, spokojenost, komu se líbila jednička vřele doporučuju.

Jedinej přídavek k ES:Skyrim, kterej jsem stihnul dohrát před odinstalováním celé nepříliš povedené hry. No, jedná se spíš o hříčku ve stylu Sims než o regulérní datadisk. Přesto mě překvapivě bavil víc jak hra samotná.

Člověk staví sídlo, což není vůbec složitý, ale je nutný občas sehnat materiály a tak podobně - prostě není možný to zvládnout naráz. Velmi příjemně tak člověka na chvíli nechá hra vydechnout od ubíjejícího se teleportování sem a tam.

Ovšem představoval sem si, že budu stavět barák tak nějak sám. Stěnu po stěně. Spletl jsem se. Je zde jen několik málo voleb, jak lze výslednou budovu ovlivnit (volba 3/9 přístaveb). Zařízení bytu i umístění nábytku je potom taky už daný, jen je hráč jakoby postupně odemyká. Škoda.

65%

Hodnocení této hry se pohybuje vesměs v maximech a tak sem si říkal, že si po dlouhé době dám pořádný RPGéčko:

Graficky hra vypadá na první pohled úchvatně – prostředí je malebný, každej kout stojí za pohled, dýchá to tam všudypřítomnou pohádkovou atmosférou, jeleni pobíhají po lesích a ptáci cvrlikaj. Akorát pohyb postav už mě přišel malinko horší, především jízda na koni do kopce působila vskutku směšně.

Rozlehlost světa je potom nevídaná, ale to už je jedno z negativ. Už po objevení prvních pár míst je jasný, že herní plochu pokrývají lokace lišící se pouze kosmeticky. Města jsou od sebe vzdálený zbytečně moc a debilní questy nutí člověka neustále přebíhat sem a tam, často přes půl mapy. Jasně – mám fast travel!
Opravdu jsme potřebovali ty kilometry cest, když si je projedem jen jednou a pak používáme teleport?

Všudypřítomné a v podstatě jako vejce vejci podobné pevnosti, věže a jeskyně se opět větví do pravoúhlých chodeb a nutí hráče probíhat stále stejnými a zbytečně dlouhými tunely. Nebudu snad ani rozebírat, že všude v jeskyních je dobře vidět, přestože se tam zdroje světla vůbec nenachází, na druhou stranu na stovky zapálených svíček v po staletí zapečetěné hrobce člověk naráží běžně.

Questy jsou zde potom udělaný tak hloupě, že jsem se už dlouho takhle u hry nerozčiloval. Zaprvé je nutný neustále se někam přesouvat: oznam tomu že, vem si od tohodle támleto, promluv si s tím, zabij tohohle, oznam to tomu a támhle si skoč pro odměnu, přičemž nic z toho není problém. Jeden úkol tak v sobě zpravidla skýtá mnoho často repetivních a nelogických přesunů např. jenom kvůli informaci, kterou mi mohl sdělit někdo jinej na mojí pozici. Tímto jsou zpravidla tupý a jednoduchý úkoly natahovaný, aby se zdálo, že jsou zapeklitý a promyšlený. Nejsou.
Zadruhé, a to bolí víc, jsou questy přesně nalajnovaný, nejde v nich až na vyjímky nic změnit. Kolikrát jsem chtěl někoho prásknout, podvést nebo naopak ušetřit. Ale to hra v drtivé většině případů neumožňuje. Žádný z úkolů se zpravidla ani navzájem nevylučujou a tak můžu bejt členem všech uskupení a spolků, který se zpravidla ideologicky naprosto rozcházejí. Jen neomezit hráče prosím!

Questy taky někdy ani nejde odmítnout. NPC nám je v nutí ani člověk neví jak. Když potom oznámím zadavateli, že nechci dále v úkolu pokračovat, vyjádří se ve smyslu: No jasně, tak až dostaneš rozum, tak víš, kde tě počkám - pokračujem. Pravda je, že některý questy odmítnout šlo (hned na samotnym začátku). Zpravidla by si ale člověk především rád vybral, jestli bude bojovat za pozitivní/negativní přesvědčení/karmu. Tady ale jen obtížně – typicky to chodí takhle:
NPC: Mám prácičku nemáš zájem si něco přivydělat?
Hráč: Nemám / O co jde?
Jakmile se jednou zeptám, o co jde, už se z toho nevymotám a hra nabízí jen souhlasné odpovědi, ať už se z toho vyklube sebevětší podlej zločin, o kterej jsem jakožto dobrák zájem opravdu neměl. Takový questy potom nejde ani nijak smáznout ze seznamu úkolů.

Umělá inteligence je na směšné úrovni, především kolegové a zvířectvo se pletou do cesty, zasekávaj se o překážky a třeba chování koně v bojích působí vyloženě komicky.

U mě jasnej propadák a příklad toho, jak by se neměla PRG scéna ubírat – osekání rozhovorů a voleb, omámení hráče krásnou grafikou a obrovskym světem s tunou questů, který nenabízí nic, než pořád to stejný dokola.

Opravdu dnes vítězí vzhled nad obsahem a kvantita nad kvalitou? Smutné. 60%

Jedničkou jsme nedávno oživili starej team. Dvojka teda byla jasná volba především z důvodu kýžené kooperační hry.

Celý to vypadá jako předchozí díl. Stejně se to i hraje. Co se zlepšilo je prostředí, který mi tentokrát přišlo jaksi víc atraktivní a taky se podařilo mírně minimalizovat HUD. I kampaň ujde. Příběh Toma Clancyho však vnímám jen jako pouhou kulisu pro přísun nepřátel, ne jako klad. Velmi zajímavý potom je získávání hodností a zkušenostních bodů, za který člověk postupně odemyká vybavení, oblečení a různý jiný serepetičky a tak.

Co se týče obtížnosti, tak na realistic mi dala předposlední kapitola (sám bez teamu) celkem zabrat a celkově by se dala označit za ucházející. UI dovede i překvapit.

Co mě naopak moc zklamalo je fakt, že se dá hrát story-mode pouze ve dvou lidech. Proč kampaň nemá podporu hry pro čtyři hráče jako v díle předchozím je mi záhadou. (Když se hraje ve dvou dostanou hráči navíc k sobě 2 boty).

Náhražkou kooperace pro 4 se tak stává "terorist hunt", jehož kvality pokulhávají, především z důvodu postupného respawnu (pokud jsem si dobře všiml) nepřátel a tak místo postupu vpřed stačí v podstatě své bránit jedno místo. Co potom hraničí s drzostí je prachsprostý okopírování mnoha multiplayerových levelů (aspoň že těch povedených) z dílu Raven Shield a jeho datadisků.

To si autoři řekli, že generace, co si to dávala v roce 2003 již odrostla a nepozná se to?

70% Svižná akce, která neurazí. Škoda toho odfláknutí multiplayeru.

Původní hra mě vskutku bavila a jelikož jsem ukončil příběhovou linii tak trochu předčasně, sáhnul jsem po datadisku:

První mě zarazilo, že z oněch avizovaných 35 hrdinů si na začátku hry nemůžu vybrat ani jednoho. Ne, že bych až tak toužil po nějakejch ultraschopnostech, ale alespoň bych si chtěl zvolit, jak bude člověk, na jehož záda se budu pár hodin dívat, vypadat. Jediná přístupná volba je ale "random". Takže jsem asi 10x spustil novou hru, než jsem byl jakožtakž spokojenej.

Ačkoli jsem si řekl, že hru do konce (10 level) asi dohrávat ani nebudu a spíš si jakože jednou pořádně vytuním vše co jde, překvapilo mě jak hrozně jednoduchý je ono RV zprovoznit. Stačí na to doslova pár minut - já myslel, že půjde o nějakou výzvu.
Když jsem opravdu vše vylepšil na max, suroviny ve skladu jen přetejkaly a v knihovně nebylo co zkoumat, tak jsem tedy slavnostně opustil level a přesunul se do dalšího.

Stejná mapa. Akorát mám už milión věcí, zbraní, nábojů a zkušeností. Tak to si to dám radši od znovu (na obtížnější level, kterej se mi tím odemknul) a využiju nějakýho toho hrdinu, když sem si určitě za to tučný skóre ňáký odemknul, napadlo mě.

Jaký mě potom čekalo překvapení, když sem ve výběru hrdinů otevřel jen dva z nich a to ještě ke všemu to nebyli žádní neznámí, ale jedny z hlavních postav z původní kampaně, za který sem už hrát mohl i v původní hře, páč byli se mnou v grupě. Díky!

No tak přestože se mi hra původní zamlouvala, tak tohle DLC mělo být součástí hry už v době vydání, protože to není nic víc, než přidání volby obtížnosti a dost osekané volby postavy. Rozsah tohoto počinu mi přijde tak na oficiální update zdarma.

30% Nedoporučuju.

K této sérii jsem se dostal skrz Jespera Kyda a jeho dechberoucí muziku, kterou dost bedlivě sleduju už mnoho let. Jedničku jsem, přestože mě příliš nebavila, projel poctivě celou. Už onen příběh (artefakt) mě jaksi zajímal a táhnul vpřed. Od pokračování jsem čekal mnoho: samozřejmě super hudbu, ale i zlepšení po všech stranách, jak zdejší komentáře uvádí:

Graficky je hra srovnatelná s předchůdcem, což mě k dobrýmu hernímu zážitku bohatě stačí. Města jsou větší, nežli tomu bylo minule a zpracování jednotlivých památek je opravdu věrný. Ovšem, co se týče atmosféry, tam předchůdce podle mě exceloval lépe, myslím si.

Ačkoli ze začátku to tak nějak opdsejpá, v polovině hry už strereotyp převažuje a to i přes to, že je každý úkol "originální". On totiž originální není, jen se tak tváří. Pořád člověk dělá to stejný (krom několika nepříliš povedených miniher nebo směšně jednoduchých rébusů) a nic z toho není problém, nebo dokonce výzva:

Přestože jsem si vypnul veškerej HUD, stejně jsem si připadal jako desetiletý děcko, který hraje věku odpovídající hru, kde je jediným úkolem buď boj/vražda, nebo přesun (divím se, že jsem po střechách nesbíral i jablíčka nebo něco). K tomuto divokýmu skákavýmu přesunu navíc stačí tupě držet dvě tlačítka současně a dívat se na postavičku, na co všechno umí (povětšinou naprosto nereálně) vyskákat, vyšplhat.
Co se potom týče boje, nenarazil jsem na situaci, kde by šermovačka proti jakékoli přesile představovala potíž. Kdepak: kryt, úder, kryt, chmat – pořád dokola a nepřátelé za chvíli všichni leží na zemi, aniž bych schytal víc jak tři rány. Boj proti deseti je stejnej jako boj s dvěma, jen je o to delší. Útěk je pouhou možností, nikoli nutností. Vždy sem je zesekal do posledního bez potíží. Mimochodem pád z 30timetrové budovy taky není smrtelnej, aby s tím náhodou někdo neseknul, protože by to bylo moc težký, že jo.

No, takže jakmile jsem trochu prošmejdil Benátky, už mě nemělo co táhnout kupředu. Artefakt (o kterej zde pořád jde, zdá se) a jeho účinek je mi známej, osud toho barmana (jakže se to jmenoval, Miles?) mě vůbec nebral a vůbec celej nápad série, že se bude vše odehrávat vlastně v budoucnosti je pro mě nepochopitelnej fail a naprosto to bourá pečlivě budovanou historickou atmosféru.

Ezio, kterýho zde několik komentářů oslavuje jako nejsympatičtější herní postavu historie, mi lezl na nervy už doslova od první chvíle, kdy sem ho uviděl na monitoru (zlatej mlčící Altair). Nezbavil jsem se pocitu, že jde o rozmazlenýho libovýho frajírka z bohaté bankéřské rodiny bez špetky grácie a hlubšího charakteru, kterýmu všichni lezou celou hru jen do prdele.

Muzika je samozřejmě dobrá (předevím song Ezio’s Family je vskutku mistrovskej), ale díky nutnému omezení elektronicky znějících zvuků nemůže tento soundtrack, myslím si, dosáhnout kvalit "soudobých" her, kde má autor k dispozici plnou paletu moderních zvuků, samplů a efektů, včetně těch elektronických a především jejich kombinaci. (typicky série Hitman nebo State of Decay)

Závěrem tedy nezbývá než si přiznat, že tato série není pro mě a hudbu si tak pro příště vychutnat jen samotnou bez nepříliš záživného gameplaye, kterej mě především svou herní nenáročností a stereotypem ubíjel natolik, že jsem se nedonutil s chutí ve hře pokračovat.

Hodnotím nakonec stejně jako předchůdce: 70%.

Přestože je pokračovaní v mnohém lepší, větší a vychytanější, nabízí jen pořád to stejný v novym nablýskanym kabátku, kterej člověka jako já na dlouho neohromí. Všechna další pokračovaní vyjímám z "chci si zahrát" a tuhle sérii asi nechám nadále plavat.

Soundtrack k této hře jsem si zamiloval už před jejím vydáním, zombie tématika je mi poměrně blízká, mám rád hry s dostatkem volnosti a tak jsem šel do toho:

Graficky se mi hra líbila, ačkoli se o špičku teda nejedná. Nicméně vzhledem k velikosti mapy se dají zkousnout i opakující se objekty, sluneční stíny jsou pak zpracovány výborně a dávají texturám takovej jakoby "punc reality". Co se týče zvukové stránky, nemám co vytknout = skvělá práce. Především již zmíněná hudba je vyloženě skvostná. Jesper Kyd je můj kůň a málokdo se s ním v dnešní době na hudebním poli, myslím si, může rovnat. +10%

Hra začíná zhurta - vymlácením mozků několika zombíkům a hned se vydáváme do světa SoD, ve kterém platí zákon přežití. Ačkoli je hra hrozně zabugovaná, musím říct, že základní koncept šlape znamenitě: Hluk hezky svolává zombíky (na baterku však bohužel nereagujou), volba mezi brokádou a zbraní na blízko je skutečnou volbou dalšího průběhu situace, jsou chvíle kdy útěk je jediná možnost jak přežít a jsou místa kam se člověk sám raději nevydává.

To, že hra nemá předem daný děj, jen jakousi nabídku příběhových misí, které člověk plní společně s těmi generovanými, s budováním komunity a vylepšováním základny má za následek jakousi plochost dialogů a jejich částečnou repetivnost, ale to se dalo očekávat i zkousnout. Jednotliví členové komunity mají docela dost odlišností ve výdrži a zkušenostech a vzhledem k únavě postav je rozumnější hrát hned za dvě popřípadě i více postav (pokud třeba hrdina onemocní).
Smrt oblíbence pak opravdu zamrzí a to, že hra nejde vrátit ani uložit z každého boje dělá skutečnej boj o přežití a kdo zemře, toho nelze nijak oživit. Musel jsem tak skutečně nejednou řešit morální otázku: jít pomoci kámošovi s téměř nulovou šancí na záchranu obou a nebo radši utíkat zbaběle k autu a obětovat ho? Zajímavý taky je, že hra jakoby žije i době kdy hráč nehraje a tak při každém spuštění je vždy malinko něco jinak, což působí reálně a originálně.

Přestože jsem schválně s příběhovýnmi misemi poměrně šetřil, abych neukončil hru předčasně, přesto jsem už z nedostatku ostatních úkolů hru dotáhnul do konce. Za tu dobu jsem nemusel opustit první úkryt (kostel), nemusel postavit žádnou jinou základnu, ani se stěhovat. V podstatě jsem vytěžil jen jednu vesničku a měl všeho přebytky. Tady to chtělo víc promyslet. Na druhou stranu se díky tomu samozřejmě dá vyblbnout do sytosti a hru ukončit až v případě plného nabažení se, nemluvě o znovuhratelnosti.

Mezi nagativa potom řadím hromadu nedodělaností a bugů je jich tolik, že by jejich prostý výčet zabral velmi dlouhou dobu i místa a je tak asi zbytečnej.

Jízdní model aut je nehodící se (ve hře, kde jde o to nedělat hluk, nemám zájem rozjet se za tři vteřiny na 70 km/h přes maximální otáčky), autům po vystoupení nelze nechat zapnutý světla nebo houkačku (jak by se to hodilo!)

Dalším negativem je příliš jednoduchej boj se zombíkama, kterejch není problém zabít tuny a tak jejich výhoda spočívá jen v jejich množství popřípadě speciálních mutacích – jinými slovy zombálů mohlo bejt míň, mohli by bejt i pomalejší, ale taky sakra nebezpečnější.

Prostě a jednoduše chtělo by se to odklonit od konceptu typu GTA a spíš se přiblížit Stalkerovi a realističtější simulaci přežití včetně pohledu první osoby. Přestože je tam hromada bugů, u málokteré hry jsem nad datadiskem neuvažoval ani vteřinu a hned po dokončení se chtěl znova od začátku pustit do piplání nové základny.

Hra samotná by byla za osumdesát, s muzikou za 90%

V sérii už jsem několik kusů prošel a spokojenost vždy převažovala nad negativy. Nejinak je tomu o tohoto titulu, nicméně nebudu skrývat, že kvalita šla výrazně dolů:
Základní koncept TW zůstal naštěstí nezměněn. Strategická mapa se dočkala několika výraznějších a pozitivních změn a některé z nich stojí za zmínku: Gentlemani (nechybí ani Prokop Diviš), možnost stavět i mimo hlavní města, lodní bitvy, propracovanější zpracování obchodu, politicko-diplomatická jednání a v neposlední řadě výzkum. Díky několika různým volbám druhu kampaně tak lze zvítězit v prestiži státu bez nutnosti ovládat půl evropy. Dokonce i obtížnost strategické mapy na very hard je obstojná - měl jsem co dělat a několik válek jsem i prohrál a musel se za cenu míru vzdát svých území.

V bitvách však už je vidět odfláklost tohoto produktu. Všech evropských pevností jsou dva druhy v závislosti na jejich vylepšení. Skutečně mě nebavilo dobývat pořád jednu a tu samou pevnost se stejně rozmístěnými budovami uvnitř. Nebudu snad ani rozebírat proč tyto pevnosti nelze nijak opravit. Takže za tři roky od uplynulé bitvy zde stále plápolají ohně z pobořených sutin.

Inteligence vašich jednotek často pokulhává a např. jejich efektivní umisťování na hrady je opravdu často dílem šťasné náhody. Ještě hůř je na tom inteligence nepřátelských armád v bitvě. Nejen, že neposkytují žádnou výzvu a vždy se chovají stejně pasivně, ale dokonce při jasně patové situaci (při obléhání zbydou nepříteli jen artilerie) bitva stále trvá a pokud ji hráč nechce ztratit, musí celou dobu počkat, než vyprší časový limit. Naštěstí jde čas až 4x zrychlit.

Mou poslední hrubou výtkou je optimalizace. Na mojem poměrně nadupanym komplu s i5 se hra při tazích nepřítele hrozně sekala a tah největšího státu světa trval v závěru hry 5 minut, někdy i víc(!!!). Asi se (doufám) jedná jen o bug, který mi však znemožnil dotáhnout to až do 1800, odmítal jsem vždy kliknout na tah a jít si balkón zapálit cigáro.

Inu jak pokračuje série dále, snaží se více vylepšovat a zdokonalovat koncept, což se i částečně daří, ale neodstraňování strarých chyb (UI) a předčasné vydávání sérii rozhodně nesvědčí.

Tentokrát "jen" za 80% Tudy dál už cesta asi nevede.

Survival horor Cryostasis se může pochlubit opravdu mrazivou atmosférou a já neváhal se do ní na dva večery ponořit:

Příběh se točí okolo zamrzlé ruské lodi, jejíž útroby prozkoumáme. Do děje hráče autoři vrhnou bohužel téměř bez informací a tak je člověk musí postupně odhalit. V průběhu celé hry je tak nezbytné neustále se vracet zpět v čase do okamžiku havárie a v různých inkarnacích se snažit o minimalizaci škod a ztrátách na životech. Zajímavé potom je, že místo healthů je zde nutno hlídat si tělesnou teplotu, což působí tak nějak atmosferičtěji, než zaběhlé úžívání lékárniček (ale funguje to v podstatě stejně).

Graficky je na tom hra dobře, akorát pravolevé pohyby zbraně mi přišly tak nějak trhaný (nevím, jestli je chyba u mě?). Souboje s mutovanými nepřáteli (posádka lodi) mají svůj náboj, nicméně zamrzí, že se kulky občas odráží od neviditelných rohů a zábradlí. Jinak to tak nějak odsýpá, dokonce jsem se párkrát i slušně leknul.

No, myslím, že by hře prospělo, kdyby se děj odehrával prostě jen v "přítomnosti" a hrdina by se snažil zachránit normálně (najít vysílačku atp.) než aby člověk neustále měnil minulost a ztrácel tak přehled své pozici a o stavu hry vůbec. Neustálý haluze a vidiny už mě vyloženě sraly. Závěr potom hru příjemně obměnil (Chronos) ale tak nějak to tam nesedlo, jak by mělo.

Nejedná se o špatnou hru. Na dva večery zabaví, ale přesto nemůžu říct, že by mě tenhle titul nějak výrazně zaujal.

80%

Ačkoli rozšíření ClearSky mě až tak nezaujalo, původní hru sem sežral jedním dechem. Třetí přírůstek byla tedy pro mě jasná volba.

No, hned na začátku musím pochválit nástup do děje. Autoři už nepoužili zaběhlej a trapnej vzorec ztráty paměti, kdy člověka v podstatě netáhne kupředu nic krom odhalení vlastní minulosti. Tady je to zcela jinak - jako armádní důstojník se vydáváme do zóny se zcela jasně vytyčeným cílem, jehož splnění je otázkou splnění rozkazu nikoli vlastní libovůle. Ačkoli tak příběh nemůže dosáhnout na Strelokovo putování, kdy všechno bylo nový a neokoukaný (nicméně tento příběh se zde ukončí), vybrušuje zónu do nablýskanýho artefaktu a pohyb v ní se stává skutečnou radostí, relaxací a odreagovaním:

Zóna je konečně opuštěná a nepobíhá tam tolik lidí jako v dílech předchozích, což se pozitivně projevuje na atmosféře i tempu hry. Dokonce na mě zpravidla neútočili ani bandité, poněvadž jsem se choval neutrálně a tak jsme mohli normálně poklábosit místo nutné přestřelky. Vůbec některý NPC tady maj svý kouzlo a zůstanou v paměti i po dohrání, což se mi u předchozích dílů nestalo.

Graficky na hru lze pohlížet jen se souhlasným pokýváním hlavy, především pečlivost a uvěřitelnost při designování polorozbořených objektů si opět zasluhuje to nejvyšší uznání. Každá lokace, každej kout mapy stojí za to prozkoumat, vždy je tam něco novýho. Hudba je taky vynikající (tu dynamickou a rušící jsem si samozřejmě vyplnul) a výborně dokresluje ponurou a opuštěnou atmosféru zóny.

To že hra obsahuje inventář a naprostou volnost v pohybu, zpracovaní balistické křivky střely, možnost hrát bez HUDU a zaměřovat optikou není novinkou - to nabízel už díl předchozí. Nicméně nyní je hra okořeněna další skvělou vychytávkou – tedy že se některé úkoly nezobrazují na mapě. TOMU ŘÍKÁM NAJDI KALIBRAČNÍ SADU! Už mi leze krkem, kdy všechny hry přesně hráče směrujou až k cíli a na něm je, aby velkolepě zmáčknul tlačítko USE. Tady co člověk neprozkoumá, na to nenarazí a jen s pomocí mapy se člověk daleko nedostane. Opravdu jsem byl nadšenej z toho, že mi nikdo neukázal, kde najdu Oázu, nářadí nebo Barže (ten mi dal ale zabrat) a já musel hledat na vlastní pěst a ptát se stalkerů. Některý místa jsem ani nenašel - např. na Strelokovu skrýš jsem narazil jen jednou, údajně je jich tam víc.

Vrcholem potom je, kdy mi autoři hází klacky pod nohy asi půl hodiny jsem pročesával čističku místo po místě, abych našel sadu kalibračního nářadí, jak mi jeden stalker doporučil. No pravdu nakonec neměl. Nebo třeba Oázu, tu jsem hledal jak blbec po Pripjati u ruskýho kola, jak mě jeden stalker ujistil, nicméně ruský kolo ani v oblasti není. To že jsem ji potom našel v Jupiterské oblasti a na místě, který ani nedostalo statut "lokace" mluví za svý :) Díky pánové, tohle mi dalo zabrat!

Co to budu dlouze opisovat. Žádný z 3déček, který jsem hrál neoplývá tak uvěřitelným zpracováním prostředí (včetně dynamicky se měnícího počasí a denní doby), tak dechberoucím nepřehnaným hudebním podkreslením (pripjat!) takovou volností, obstojnou obtížností v oblasti postupu a s možností se volně rozhodnout zda se plížit, vraždit či mluvit nebo lokaci úplně obejít. Radost stalkeřit.

Na závěr jen zvolám hlasité BRAVO, protože tohle je kus, kterej stojí za to! 100%

Hra, přirovnávána často k Dear Esther, mi už dlouho vrtala v hlavě a tak sem si jí teda prošel. Nebudu snad ani tak hanit naprostej bezúčel svýho putování po infantilním ostrově, kterej se člověku bohatě okouká už v prvním dějství, ale spíš odpornou grafiku, která mě celou dobu odrazovala. Naštěstí je to směšně krátký.

Uvedené zachraňuje snad jen hudba, která sic se mi nelíbila, tak je jediná, co stojí na tomhle počinu za zmínku.

Jakési pozitivum – tedy že se ostrov generuje vždy náhodně, já osobně považuju spíš za fail, jelikož takhle opravdu prostředí neskýtá nic zajímavýho, co by stálo za to.

20%

V předchozím díle Rainbow 6 jsme se v kooperačním multiplayeru docela vyřádili, šli jsme dokonce do obou datadisků. Nyní, když jsem zjistil, že ve Vegas jde hrát přímo celá kampaň kooperačně, dali jsme do kupy starej team (3) a vyrazili do akce i společně a tak jsem měl možnost projet si hru v podstatě své 2x (SP, MP):

Prostředí není vyloženě špatný, ale kasín a blikajících výherních automatů jsem měl ke konci už plný zuby, jiný levely to ale naštěstí dostatečně vynahrazujou. Grafika je ale jaksi zbytečně rozmázlá a přebarvená až působí uměle. Zamrzí taky dost lineární levely, kde málo kdy jde vybrat více než jedinou cestu kupředu.

Příběh Toma Clancyho mě jako vždy nechal naprosto chladným, nemám tento styl (američtí ultrahrdinové ve speciálních jednotkách zachraňující svět před teroristama) v lásce. Nicméně jakožto zásobárna nepřátel to funguje dobře. Těch je však bohužel na můj vkus přespříliš a taktická akce se tak stává příliš hektickou. Jinak průběh bojů má svůj říz (tříštící se sklo se povedlo) a zbraně jsou zpracovány výborně, věrně - radost střílet (G3jka!).

Velení vašim dvěma svěřencům v SP je udělán tak, aby i sebevětší idiot neměl problém s ovládáním. Ke komandování tak stačí v podstatě jedno tlačítko, akorát občasnej výběr se musí potvrdit jiným. K vyvynutí nějaké hlubší taktiky tak člověk, myslím si, nemá dostatek prostředků – třeba možnost přikázat teamu hodit granát nebo je rozdělit mi tam vyloženě scházela.

Co můj obdiv stoprocentně taky nezíská, je novej systém krytí – ono to vypadá fakt cool, to je pravda, ale je to hrozná výhoda (možnost pozorovat nepřátele v pohodlí krytu a tak lokalizovat jejich pozice) nemluvě jevu, kdy mířím optikou z jiného místa, než ze kterého výstřel nakonec padne což může činit potíže v trajektorii střely. Bohužel je tato novinka pro postup nezbytná a nepoužívat ji nejspíš v singlu ani nejde. Především proto, že autoři nezařadili zaběhlou možnost vyklánění se zpoza rohů. Škoda.

Obtížnost (realistic) je skutečně místy tuhá. Naštěstí je team prakticky nesmrtelnej a tak jich není potřeba šetřit a místo parťáků mi ti dva panáci sloužili spíš jako kanárci, kteří měli na svou vlastní kůži vyzkoušet, zdali sem někoho nepřehlídnul. Tak se hra až na 3-4 místa dala projet bez zbytečnejch opakování daných částí.

Co musím ještě na závěr extrémně pohanit, je nefungující (ve většině tmavých prostor) noční vidění a odpornej HUD:
Ten je tvořen jakýmsi průsvitným čtvercem, kterej ruší od hry a jehož význam jsem naprosto nepobral. Stejně tak blikající nápis AMMO LOW přímo veprotřed obrazovky si autoři mohli odpustit. Především pak, zobrazuje-li se toto varování už v době, kdy mám v zásobníku stále 10/30 nábojů, což při poloautomatu často stačí na stejnej počet nepřátel.

Posledním pro mě naprosto nepochopitelnym failem je absence velení v kooperačním multiplayeru – nejspíš autoři počítali s tím, že hráči budou používat přímou komunikaci, nicméně nějaká nabídka a podpora pouze jednoho velitele by se sem rozhodně šikla.

V celku, ačkoli jsem dost nadával se jedná o poměrně příjemně odsejpající akci, která sice ničím až tak neohromí, ale je zábava ji hrát. No a možnost hrát kooperačně kampaň se na celkovém ohodnocení taky musí projevit:

75%

Aliení filmová série je pro mě lahůdkou (do třetího dílu), film Predator (s Arnoldem v nejlepší formě) mám v top 5. Jejich spojení filmové (Predator 2 ještě neberu jako právoplatný spojení, ačkoli právě v tomto snímku je prvně, pokud vím, ono propojení obou univerz nastíněno) - AVP ve filmu mě už nechalo chladným, AVP2 je neuvěřitelná sračka, jakožto i další snahy o remaky/pokračování. I tak jsou pro mě tyhle dvě monstra to nejmilejší, co "současná" sci-fi sféra může nabídnout.

Předchozí herní série AVP díly byly oba ve své době vrcholný hororový díla, do té doby nevídaný: strach tak jak sme ho na PC eště nezažrali, filmová hudba, dechberoucí grafika, tísnivá hutná atmosféra.
Velmi sem se tak těšil na třetí pokračování, navíc od studia Rebelion, který zmákli první díl:

No je to hrůza no. Tak a je to venku.

Příběh těží z příběhu z filmu AVP a okořeňuje to něčím z hry AVP2. Tenhle mix se navíc částečně odehrává (pro mě zcela nepochopitelně) v džungli a to za denního světla, což se zcela vymyká nastaveným standardům a na atmosféře, jak si lze domyslet, se to neprojeví vůbec dobře.

Konzolovistost hry je až rozčilující, například nápis PRESS MOUSE3 TO BLOCK přímo uprostřed obrazovky v divokých soubojích mi přijde jako trapnej fór, o animačkách "fatalitách" ani nemluvě. Všechny rasy mají v hudu zabudovanou šipku kam jít, přičemž nezabloudilo by zde ani 10tiletý děcko, natož dospělej, kterýmž je hra určena. No fuj.

ALIEN
Nejkratší kampaň. Zcela vynechána nejzábavnější část hry v roli facehuggera a chestbustera. Rovnou nás aliení vývoj dovádí k schopnému válečníkovi, pro něhož není problém zabít vše co potká a stealth prvky tak nejsou nutností. Slabá to vymlacovačka bez špetky něčeho zajímavýho. Nápis "PRES MOUSE3 TO USE THE VENT" komentovat radši ani nebudu.

PREDATOR
Odpornej HUD odrazuje hned v začátku, celou dobu je k dispozici většina zbraní. Průchod hrou velmi snadnej. Ztráta času.

MARINE
Detektor je na svým místě, ale tu šipku si mohli autoři odpustit, nebo ji alespoň dát volitelnou. Jinak jsem ze začátku hry celkem zaplesal, poněvadž začátek se neodvíjí špatně. Bohužel části v a po džungli už směřují trochu jinam - "alieni Flusači", roboti. Konec kde jsem zabil snad 4 matky (z toho dvě naběhly naráz!!!) už zhatil mé doufání, že aspoň jedna kampaň bude stát aspoň trochu za to. Navíc facehugger už neznamená rychlou smrt a vždylekající obrazovku a tak se jich není nutno už tak obávat. Památnej strach z těchhle malejch mršek se tak taky vytratil...

Celkově vzato: Jen alieno-predátorský univerzum mě směrovalo k povinnosti hru dokončit. Jediný pozitivní okamžiky jsou některý části mariňácký kampaně, kdy jsem po dlouhé době mohl procházet chodbou v očekávání alieního výpadu a netrpělivě poslouchat zvuk detektoru pohybu. To je dost málo.

65%