Diskuze

@AiMLEzZz (09.05.2021 22:10): No však právě. Proto jsem to psal a srovnal s tím Asimovem. Někdo se drží hloubky a podstaty a někdo naroubuje story na cokoliv a jinak vlastně tzv. klouže po povrchu. Herbertovou Dunu, ačkoliv jsem její velký fanoušek, četl jsem jedním dechem a samozřejmě zdobí mou knihovničku všech 6 dílů, vlastně jako sci-f můžeme brát fakticky jen proto, že se odehrává na X planetách. Jinak jde ale o klasický historický román s rodovou tématikou, ve sci-fi tématu nepřekonává Asimova naprosto v ničem.

@hanak_v_exilu (09.05.2021 21:35): Asimov byl průkopník, spousta věcí, které ve svých dílech načal, se v podstatě v jistém smyslu stát může, dost toho i předpověděl. Je to dáno tím, že k tomu přistupoval opravdu vědecky, ne jen fantaskně. To, že do toho vložil nějaký ten poutavý detektivní příběh (dle tvého vkusu možná povrchní) , tomu dodalo čtivost. Frank Herbert je dost o něčem jiném, ten to zase dost spojil s psychologií. Blbost je to srovnávat a jedno vyzdvihovat nad druhým protože.... a ne, Herbert jej nepředči s tím, že se ani nezapotil, to je tvá interpretace něčeho, co nemůžeš vlastně ani vědět, jen soudíš expresivně dle toho, co ti třeba více sedlo. A to Herberta fakt žeru.

Co se týče toho, že vše už tu bylo - samozřejmě, že jo, a to ostatní není variace, to už je pokles a úpadek, jen sem tam výjimka :-)

@emxd (09.05.2021 21:39): Ne, tím jsem mířil samozřejmě na citovanou Tulovu větu.

Taky považuji za horší, když se čerpá jen z her, jakoby došlo k vyprázdněnosti vlastních nápadů. Inspirace třeba literaturou nebo filmem, co se týče námětu, samozřejmě byla vždy. Ale spousta her tehdy taky vytvořila jakousi vlastní kulturu, světy, příběhy, mnohé se v podstatě staly kultem.

@MickTheMage (09.05.2021 21:15): Aha, tak to jsou pravidla samy o sobě v tom Shadowrunu, mně se to asi spojilo, jak mi o tom někdo kdysi dávno básnil a že je to GURPS a jak je to super. Já ty pravidla takto dle názvosloví moc nesleduji, on i Fallout vlastně nemá GURPS, ale jen jakousi adaptaci.

@emxd (09.05.2021 21:11): Oni neměli na jakých hrách vyrůstat a byli první, kteří nějaké začali tvořit, možná proto bylo tolik originálních a nápaditých her, oni s těmi nápady začali přicházet. Zatímco dnes je to všechno takové ve stylu - jo, nový kabátek, ale už to tady 100x bylo od těch, co taky před tím napodobili ty staré nerdy, kteří hry začali na počítače přinášet jako první, popřípadě byli něčím prvotní a dodnes za to uznávaní a položili základní kámen stylům a žánrům. Obrátit to naruby, tedy že neměli od jakých her opisovat a proto byly ty hry jakože nějak méněcenné, nedomrlé s nemožnosti se učit od předchůdců, to mi přišlo jako neskutečný úlet :-) To je jako bych teď odsoudil dílo Asimova s tím, že moc neměl z čeho čerpat ohledně vesmírné technologie, která tehdy v zásadě neexistovala nebo se teprve rozvíjela. Přečetl jsem spousty sci-fi knih, ale nejvíce právě u toho prvotního Asimova cítím, že To tam prostě je a mohu to číst znovu a znovu, zatímco dneska se už do vesmíru létá, ale vznikají čím dál béčkovější Sci-fi jako na běžícím páse.

@Tulareanus (09.05.2021 16:33): A co třeba Dark Sun, Amberstar, Ambermoon, Albion, Ultima 7, Ultima Underworld 1, 2, Crystal Dragon, Black Crypt, Stone Prophet, Perihelion, System Shock, nebudu ani jmenovat japonské RPGčka, jako třeba Star Ocean 1 na SNESu, btw na SNESu vyšla v roce 1993 hodně zajímavá záležitost - Shadowrun s pravidly GURPS ,.... Tedy odsoudit celou herní produkci a grafiku před Falloutem dle účelově a schválně kýčovitého M&M 6, respektive dle série, která vždy úmyslně míchala sci-fi a fantasy prvky a to hlavně proto, že ty fantasy světy byly pokusné "akvárka" pro vyspělejší sci-fi rasy, a pak vyzdvihnout jako "první vlaštovku" geniálního designu - Fallout, z toho mi spíše vychází, že ne, že designéři a scenáristi byli kulturní analfabeti, nehledě na to, že v mnoha hrách vlastně sami tu kulturu tvořili, ale že jsi styl M&M série nepochopil, nebo spíše toho před Falloutem moc nepobral.

Mně se třeba u Fallouta 1 líbila celková návaznost prostředí na ostatní věci jako menu, statistiky, pravidla, doprovod Pip boyem, to vše jako paráda, to na hrách vždy uznávám, nicméně na zadek jsem se z toho neposadil, protože jsem v tomhle už takto povedené hry zažil a místy mi to navíc u Falloutu přišlo jako účelovka pro takové ty podivné duše vyhlížející zombie apocalypsu, čím více hnusu, zmaru a takového toho kriminálního undergroundu, tím větší míra nadšení. Podobný problém jsem měl i s Planescape Tormentem a druhým dílem Falloutu, který jsem nakonec proto ani nedohrál, nebavilo mě v New Reno shánět drogy pro nějakého týpka v jakémsi bordelu, nedej bože se zařadit k nadšenému hýkání nad tím, jak se sjel a jak to bylo geniální.