Komentáře

Recenze obsahuje mírné spoilery z Dishonored 1 a DLC pro první díl! 

Dishonored 2 je pokračováním velice úspěšného prvního dílu, který nastavil laťku hodně vysoko. Podaří se ji překročit?

Příběh začíná v Dunwallu, známého z prvního dílu, Corvo a Emily trénují své schopnosti, když v tu se objevuje někdo, kdo chce převzít trůn a ujmout se tak postupně vlády. Nejde o nikoho menšího než z DLC s Daudem z Dishonored 1 známou Delilah. Zde mám hnedka první výtku. Týká se samotné Delilah, která si někde z prstu vycucala, že je právoplatnou dědičkou trůnu, protože bylo sestra bývalé císařovny Jessamine. A vezme to doslova, s kupou svých pomocníků se rozhodla obsadit trůn. Výtka patří této postavě, protože jsem nepochopil, proč ji tvůrci zvolili, když v DLC dopadla tak, jak dopadla. I když je to ve hře vysvětleno, působí to jako kopírování. A tím to nekončí. Buď Emily, nebo Corvo se vydává opět na cestu pomsty. Zvolil jsem si Corva a tak budu popisovat pouze hru za něj. Císařovna je sesazena a v nebezpečí, a Corvo je označen za vraha. Nebylo to už někde? Je hrozná škoda, že autoři téměř do puntíku vykrádají svůj příběh z jedničky a přidružených DLC, ale dejme tomu, i přesto je v rámci možností zajímavý a má zvraty. A tyto zvraty svým způsobem konáte i Vy, neboť je opět ve Vašich rukách, zda svou oběť zabijete či potrestáte jiným způsobem. A k tomu se krom Emily vrací několik starých známých postav.

Děj se po první misi přesouvá na Karnacu - Corvovo rodiště - kde se skrývají všichni, kterým půjdete po krku. Lokace zde jsou nádherné a žijí svým vlastním životem. Jsou otevřenější a ještě přívětivější různým způsobům hraní než v prvním díle. Tyto lokace se dělí na několik částí, které jsou od sebe oddělené krátkým loadingem.
Lze v nich opět pátrat, což je rozhodně doporučeno, po různých amuletech a runách, které slouží pro rozvíjení Corvových schopností. A že to bude potřeba! Stejně tak po různých odbočkách, které mohou usnadnit postup k cíli.

Hra postupně přituhuje a jednoduché soupeře v podobě pár vojáků s mečem brzy vymění za mechanické roboty a čarodějnice. A ti už umí pěkně zatopit!

Z jednotlivých misí se mi nejvíce líbila ta, v níž musíte hrát ve dvou časových liniích, a kde to, že něco změníte v minulosti, se promítne do současnosti. Sice se většinou nejedná zas až tak o zásadní věci, ale je to rozhodně vítané a to i díky tomu, že si málokteré studio troufne ve svých hrách nějak převratněji hrát s dvěma a více časovými liniemi, kdy jedna ovlivní druhou.

Postava Corva je o něco sympatičtější než posledně, a to i díky tomu, že konečně mluví. Z Emily si nic neužijete, protože... no, nebudu spoilerovat.

Delilah je silná záporačka a dává Vám o tom vědět, ale jak jí postupně připravujete o její pomocníky, dozvídáte se, že i má strach. Z Vás! A to je dobře, protože v mnoha hrách jsou často záporáci představeni jako ničeho se nebojící psychopati, kteří mají děsně silné kecy, ale na konci hry buď škemrají o život, nebo pokračují v urážení.

Ostatní záporné postavy jsou spíše takové figurky na odstranění z cesty, o nichž se dozvídáte maximálně z mluvy obyvatel, různých deníků a zápisků, a občas i z cutscén. Jejich potenciál by tedy šel využít lépe. A vrací se i Jessamine, jen neprozradím, v jaké podobě se vrátila.

SHRNUTÍ: Dishonored 2 měl být vylepšeným prvním dílem a v mnoha ohledech se mu to daří. Krásné lokace, možnost volby hlavní postavy, povedená hudba, výtečná grafika, velice slušná UI, a i ty postavy jsou ucházející až dobré, ale kazí si to tím, že z velké části kopíruje příběh Dishonored 1 a jejích DLC, z kterých si i, podle mě nesmyslně, vypůjčuje záporačku Delilah, která je sice fajn záporačkou, ale i díky ní dochází k objevení pocitu, že tohle už jsme někde viděli. Je to asi jediná větší výtka, protože D2 je ve výsledku podařená a velice zábavná hra, která pěkně rozšířila už tak velice zajímavé univerzum a svět Dishonored.