Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Mafii zná každý (opravdu!), hrál ji každý (téměř určitě) a všechny baví (skoro). Takový pocit mám z nejlepšího českého herního dítka. Prožívat příběh Tommyho Angela, zpočátku obyčejného taxikáře, který se shodou náhod dostane ke zločinecké organizaci určitě stojí za váš volný čas.

Tom je klasický sympaťák a ostatní postavy za ním o moc neztrácí. Částečně i díky dabingu (Marek Vašut, Petr Rychlý a další) mají duši. Škoda, že příběh samotný vyjma několika momentů není tak úžasný, jak se povídá. Pokud by polovina misí ve hře nebyla, tak se nic moc neděje. Celkově jde asi o toto: nímand se dostanu vysoko v mafii, přátelství, váhání, zrada, smrt. Dále je tu několik nelogičností a ty na věrohodnosti moc nepřídavají (např. Tom pozabíjí klidně 50 mafiánů, ale jednu ženu ne).

Ovšem i přes tyto věci je Mafia díky slušnému jízdnímu modelu, nestárnoucí grafice, perfektní dobové hudbě a na dnešní poměry větší obtížnosti určitě jedna z nejlepších her vůbec.

Pro: Nezapomenutelné momenty, dabing, grafika, jízdní model a další

Proti: Nelogičnosti, příběh se přeceňuje

+30 +33 −3
  • PC 90
Když jsem se podíval na počet komentářů, co je k téhle hře napsáno. Nedalo mi to. Musím taky přispět svou vodou do mlýna a napsat jubilejní osmdesátý devátý komentář.

Na začátku asi půjdu trochu proti proudu, ale samotná hratelnost hry mi nepřijde kdovíjak skvělá. Kdyby takové přestřelky jako jsou v Mafii udělali v nějaké čistě akční hře. Kdyby takové ježdění auty udělali v nějaké čistě závodní hře. Byly by to asi propadáky. Ovládání vozů je asi dáno dobou, to se nedá nic dělat, ale díky tomu jsem musel některé mise doslova přetrpět. Akce je zase taková pomalá, nemotorná.

Jenže, o tohle v Mafii ani tolik nejde. Jde tu hlavně o skvělý filmově pojatý příběh, který mi nedovolil vstát od monitoru dřív, než jsem byl na konci. Příběh je to neskutečně chytlavý. Své taky určitě udělá skvělý český dabing. Je ale pravda, že pokud máte načteného Kmotra, životopis Al Caponeho, či jakoukoliv jinou mafiánskou knížku nebo film, budete přesně vědět, jak se to asi bude vyvíjet, a jak to dopadne. Neznalci předloh mají určitě výhodu v tom, že je příběh může překvapit.

Druhá věc, co dělá Mafii Mafií je město. Obrovské žijící, fungující město, kde musíte dodržovat předpisy a zákony. Když Vás to například nebaví vlastním autem. Můžete se projít, či se svézt nadzemkou. Vzdálenosti ve městě jsou až překvapivě reálné, takže chůzí si dost protáhnete herní dobu. Celé to má navíc skvělou atmosféru třicátých let a jazzu, který Vám do toho hraje. Prostě pohoda.

Napodruhé už mě Mafia moc nebavila, ale první dohrání byl pro mě skvělý příběhový zážitek, kterým jsem doslova žil. A o to hlavně jde, ne? Už se těším na dvojku, někdy, až budu mít lepší počítač.

Pro: filmový příběh, atmosféra, velké fungující město, dabing, slušná délka

Proti: kolísavá hratelnost

+30 +33 −3
  • PC 100
Mafia je nejlepší česká hra. Hra si mě získala hlavně díky úžasné atmosféře 30.let, promyšlenému (skoro až filmovému) příběhu plný zvratů, povedené grafice, perfektnímu dabingu, nezapomenutelným hláškám a dokonalému Soundtracku. Po určité období mého života jsem byl na hře doslova závislí a nedokázal jsem si představit jediný den bez Mafie. Také musím zmínit perfektně propracované město a překrásná dobová auta. Při hraní této hry jsem zažil spoustu emocí. Mafii nemám co vytknout, je to totiž dokonalá hra na kterou v životě nezapomenu.

Pro: Příběh, hudba, atmosféra, grafika, zvraty, hlášky, dabing.

Proti: nic

+30 +33 −3
  • PC 100
O téhle hře už bylo všechno nejlepší řečeno a myslím, že už k ní nemám moc, co říct. Mafia je pro mě ale unikát a tak si zaslouží i unikátní komentář. Pokud vás nezajímají moje nostalgické plky, tak ho ani nečtete.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste o Mafii poprvé slyšeli? Psal se rok 2005 a já byl na návštěvě u mojí sestřenky. "Budu mít novej počítač!" říkala mi. "A budu tam mít nový hry, třeba takovou, kde se jezdí autama, střílí a mluví sprostě!" No nezní to pro malého klučinu krásně? Jen jsem si zasněně povzdechl. O půl roku později, jsem dostal nový počítač já (sestřenka na něj tehdy musela čekat ještě několik dlouhých let) a já se společně s novými hrami dostal i k tomuto kultu. Na ploše mého monitoru, tenkrát ještě CRT s rozlišením 800x600, mi seděla ikonka s nápisem Mafia: The City of Lost Heaven.

Jako by to bylo včera, dokonale si pamatuji první spuštění, když na mě vybafl tatér kreslící logo Illusion Softworks. První věc ve hře, kterou jsem zkusil, byl tutoriál. "Oukej chlapče, vítej ve škole pro opravdový mafiány..." zaznělo z malinkých reproduktorů, které byli ukradené od sestřina starého walkmanu. Tehle monolog hlasu z tutorialu jsem slyšel tolikrát, že ho umím naprosto celý nazpaměť - i kdyby mě v noci vzbudili (jak vždycky říkala paní učitelka). Samotnou hru jsem poprvé hrál s tátou. Cca prvních 14 dní, jsme hru začínali vždycky od znova, protože jsme nevěděli, že jsou ve hře něco jako uložené pozice, které se dají později nahrát. První zkouškou ohněm pro nás byla mise "Běžná rutina". To už jsme naštěstí pochopili, že se ve hře ukrývají savy. Přesto to trvalo dobrý týden, než jsme misi úspěšně zakončili. Ten pocit, když se nám konečně povedlo přes motel projít beze smrti, byl k nezaplacení. Hned dalším zádrhelem v příběhu byl závod v misi "Fairplay". Kdo hru hrál, tak určitě ví, o čem mluvím. Jakožto nejlepšímu jezdci naší rodiny se mi povedlo vyhrát závod už za tři dny! A to byl sakra úspěch! A hned k další misi se váže další historka. Mise "Sára" byla poslední, kterou jsem s tátou hrál. Taky to nebylo nic lehkého a hra nás pěkně pozlobila, ale za pár dnů se nám jí podařilo zdolat (byl to náročný měsíc). Určitě tu ale všichni víte, jak mise končí. Když to táta viděl, tak jen zvolal "Tak on tam je i SEX!"... no a od té doby jsem hrál Mafii sám. Dohrál jsem jí do mise "Výlet do přírody". Několik následujících misí bez mého vědomí odehrál přítel mojí sestry a zbytek dohrál kamarád. A mně přišlo naprosto zbytečné hrát už mise, které byly dohrané, takže mi z příběhu chyběla dobrá polovina.

Od té doby jsem hru dohrál nesčetněkrát. Její konec považuji za nejlepší herní konec vůbec od "Tys to dokázal!" až po "Protože ten kdo chce příliš moc, může ztratit uplně všechno a kdo chce zas od života moc málo, nemusí dostat vůbec nic." Na hru jsem vyzkoušel nesčetně moc modifikací, nahrál nesčetně moc hodin v jízdě a extrémní jízdě. A když si teď čtu to, co jsem právě napsal, tak se nad tím jen usmívám. Svým způsobem to je hra jako každá jiná, ale zároveň to je hra, u které jsem strávil dětství. Hra, kterou si rád zahraju kdykoliv a kdekoliv. Hra, která pro mě znamená příliš mnoho, než abych jí mohl dát cokoliv jiného než 100%.

PS: Pokud ve hře chcete navštívit Casino, musíte v jízdě nejdříve dojet k Pepeho restauraci a tam je třeba do výlohy vysypat celý zásobník z Thompsonu. POZOR! Je ale důležité, aby se stáli na protějším chodníku a mezi dávkami neudělali ani krok stranou. Poté dojeďte do přístavu (tam, kde jste nastupovali v misi "Všechno nejlepší" na parník) a vejděte do dveří, kam jste si šli pro námořnický oblek. Dveře jsou otevřeny díky akci u Pepeho restaurace. Sejděte po schodech do "šatny" a užijte si pořádnou hru o peníze! Dejte si ale pozor, je tu hodně gangsterů, kteří podvádí. Je potřeba předem zjistit, kterou hru je výhodné hrát (to se však generuje zcela náhodně), proto je dobré zezačátku sázet jen malé částky. Ovšem další POZOR! Aby se toto vše stalo, je potřeba dohrát celou hru i extrémní jízdu na profilu pojmenovaném "Anna Pelikánová". Jedná se o poctu přítelkyni jednoho z vývojářů, který ji tímto způsobem požádal o ruku.

Pro: je to Mafia

+30 +32 −2
  • PC 100
Kdykoliv kdyz nekomu doporucuju nejakou hru jako prvni sahnu po Mafii, moji nejvetsi srdcovy zalezitosti :-). I kdybych chtel nemuzu ji vytknout nic, vubec nic..vsechno ma svoje mouchy, ale pri hre sem jakoby slepy :D...100% se vsi uctou a obdivem ( pro pripadny rypali je toto jenom muj nazor a nikomu ho nenutim, muj dojem ze hry takovy jaky je proto se nemusite obtezovat davanim minusovych i plusovych bodu..diky :-))

17.4.2009 - jak vidim tak se nasli i taci, kteri maji tu chut hodnotit muj komentar i kdyz sem to nechtel :-). Pro ne bych tu tedy mel aspon mensi schrnuti toho co me na teto hre tak uchvatilo a nemusel sem mit vycitky svedomi, ze sem vlastne nic nenapsal :-).
Zacneme tedy: co me na Mafii nejvic zaujalo je pribeh...ta zivotni pout Tommyho Angela od obycejneho taxikare v dobach krize pres praci pro jednu z nejvetsich zlocineckych organizaci v Lost Heaven az po smutny konec, ktery prece jednou musel prijit. Dale mesto - kdysi davno sem si rikal, ze presne tam bych chtel zit a mozna si to myslim i dodnes :-). Hudba - pro me nejlepsi puvodni soundtrack od naseho genia Vladimira Simunka i stylovy jazz a swing, kteremu jsem od te doby propad....po zvukovy strance hre neni co vytknout a prave ta hudba je zase podle meho nazoru to nejlepsi co sem ve hrach slysel. Dale to uz jenom schrnu - grafika libi a kez by bylo vic her postavenych na LS3D enginu, cesky dabing taktez libi, libi to a i ono....sakra proc ja sem to jenom psal, stacilo prece jenom to strucny vysvetleni, ze ja Mafii proste zeru ! :-D

Pro: vsechno :)

Proti: nic :-)

+29 +35 −6
  • PC 100
Mafii jsem hrál již v době vydání. Oproti konkurenční GTA mě do hry vtáhl hlavně skvělý příběh a po letech musím říct, že i grafika. Hlavní rozdíl mezi GTA3 (s níž bývá Mafia někdy porovnávána) je v tom, že když jsem se po letech k Mafii vrátil, tak jsem si ji užil jako před léty. Znovu jsem si užil silný příběh a jeho postavy. Znovu jsem se rád vrátil do Lost Heaven. Naproti tomu k GTA3 jsem se po letech vrátil s kritickým pohledem. Ne, že by to byla špatná hra, ale už to nebylo ono. Prostě GTA3 chybělo určité kouzlo, které Mafia měla.

Hratelnost je povedená, i když obtížnost je poměrně vysoká a nelze si vybrat její stupeň. U mě je to spíše klad. Některé mise jsem musel dělat několikrát než jsem je dohrál. Přesto mi to tolik nevadilo. Frustrace se nedostavila. Obtížnost není nějak strašlivá, jen vysoká.

Příjemná je také přítomnost 4 módů. K příběhu se ještě vrátím a k výcviku není moc co dodat. Jízda dává hráči volnost, kdy má celé město a jeho okolí jen pro sebe. Nutno říct, že herní svět je ohromný. I s venkovem dává apa dohromady asi 50 km čtverečních (podle dostupných informací). Jen pro porovnání - San Andreas má 36 kilometrů čtverečních. Je však pravdou, že v městě toho tolik není, ale je opradu skvěle zpracované. Obzvláště se mi líbila přítomnost hromadné dopravy. Naproti tomu extrémní jízda nabízí jen město, které však obsahuje 20 (šílenách) úkolů a několik skokánků. Úkoly mě tolik nebavily, ale příjemně mě překvapilo co obsahují za "postavy" (hlavně mořská nestvůra, ale i mimozemšťané) Nejvíce mě však zaujaly skokánky. Ty (a nejen ony) hráči umožňují si zablbnout jako nikde jinde.

Mafia má také velmi líbivou grafiku, za kterou by se nemusel stydět ani dnes. Obzvlášte se mi líbilo zpracování, přírody která však nemá tak důležitou roli jako město, ale ani to není zpracováno špatně. Naopak je na svou dobu zpracováno skutečně výborně.

Tak jsem přišel na příběh, který je asi to nejlepší ta i tak úžasné hře. Je to také hlavní mód celé hry. Příběj sledujeme očima mladého gangstera Toma Angella. Ten se k rodině dona Salieriho přidává pod tíhou okolností. Je však schopný a získává si své místo. Některé mise dělá i s Paliem a také se Samem. Nutno říct, že každá postava má svou osobnost a lze si ji oblíbit. Další význmné postavy v rodině jsou Salieriho pravá ruka Frank, koktající Ralph, Vicenzo a který vás vyzbrojuje. Po většinu času bojujete proti donu Morellovi, jehož rodina působí dojmem "těch zlých", naopak Salieriho rodina působí dojmem těch hodných. Takže tu máme přesně rozdané karty - Salieri=hodný a Morello=zlý. Teprve později zjišťujeme, že to není tak jednoduché a že neexistuje hodný nebo zlý gangster. Existuje jen gangster. Kromě toho musím zvláště zmínit konec hry. Ten je velmi silný a podle mě uspokojivý, i když nejde o happy end a někoho může naštvat. Avšak může takový příběh skončit šťastně? Kromě toho mě v příběhové kampani příjemně překvapilo množství easter eggů a předmětů s kterými je možná interakce (třeba záchod v Clarkově motelu, nebo sklenička na lodi). I po letech se dozvídám o řadě věcí, které mi unikly a je příjemné se k nim vrátit.

Musím taktéže pochválit hudbu, která se ke hře hodí a dokáže navodit správnou atmosféru. No, ale to už jsem se moc rozepsal.

Pro: Příběh, technické zpracování, design, herní módy

Proti: Pro někoho vyšší obtížnost

+29 +31 −2
  • PC 100
Opravdu legenda mezi hrami, která i více jak deset let od svého vydání, dokáže soutěžit i s novými tituly. A o to hrději to zní, protože je to ryze česká hra.

Mafia je opravdu nabídkou, která se neodmítá. A od první mise se hráč dostane do kolotoče děje, ze kterého se vysvobodí až ve chvíli, kdy tento kolotoč zastaví.

Silný příběh, který je ještě dovypravován formou intermezz, je bezpochyby nejsilnější stránkou hry. O to lepší je jeho pozice v čase, ta 30. léta jsou prostě úžasná. Propacované charaktery jednotlivých postav a samotný charakter hlavního hrdiny, jsou prostě výbušnou kombinaci (v tom dobrém slova smyslu). Palieho extrémní smysl pro humor v kombinaci fatalistickým Tomem, prostě stojí zato. A hudba která do toho všeho hraje, je superlativy nabitou kapitololou.
A výborný dabing, prostě zážitek umocňuje, hlavně Marek Vašut a Petr Rychlý, kteří propůjčili svoje hlasy Tomovy a Pauliemu.

Fiktivní město Lost Heaven je také výborně zpracované, a člověku se postupem ve hře, otevírají nové části. A jelikož město není až zas tak moc spletité, hráč se po pár jízdach dokáže z orientovat všude. A kdyby ne tak je tu skvěla mapa.

Hratelnost je také výborná, takže si každý příjde na své a na svoji dobu se Mafia může pochlubit solodním automobilovým simulátorem. Honičky s policisty, kdy na křižovatkách stojí zátarasy z policejních aut jsou to nejlepší (škoda, že vývojaři nemysleli nato, že by ten zátaras měl být i na chodníku, je tam pak mezera, kterou se dá snadno ujet).

A dostáváme se k misím. Škoda, že je jich pouze dvacet. Být jich tak o deset více, nic by se nestalo (ovšem je otázka jak by se změnil příběh atd.). Největší kouzlo spočívá v různorodosti jednotlivých misí. Sice si hráč, čas od času všimne podobností ale povětšinou jsou všechny mise originálně zpracované s originálním nápadem. A nestalo se, žebych se u některé mise, prostě nudil.
Jediné co bych mohl tomuto aspektu vytknout, je malé množství nočních misí. Jsou pouze tři až čtyři.

A teď k návykovosti této hry. A ta je velká. Já sám jsem tuto hru projel asi 17krát. Neustálé zdokonalování v ovládání auta a hlavní postavy. Procházení misí s minimálním poraněním, či absolvování závodu v kratším čase. To jsou všechno prvky, které člověka lákají, zahrát si to znovu. A dalším plusem je to, že hráč čas od času objeví něco nového, čeho si před tím nevšiml.

Tato hra je opravdu skvostem, mezi skvosty. A vzhledem k tomu, že je česká, tak je poviností, pro každého českého hráče.
Nezbývá než jí tedy doporučit a dát ji 100%

Pro: Prostě MAFIA

+29 +31 −2
  • PC 95
Na Mafiu je síce už veľmi veľa komentárov, ale kvôli Hernej výzve 2016 ho musím napísať aj ja. Mafiu som najprv pozeral na youtube a neprávom som ju odsudzoval kvôli slabšej grafike. Ale keď som ju hral, rýchlo som si na ňu zvykol.

Príbeh ma zaujal hneď od začiatku. Páčil sa mi nápad ako Tom hovorí svoj mafiánsky príbeh. Každá misia má svoj vlastní dej a primeranú dĺžku. A dobre boli zasadené misie pre Lucasa Bertoneho, takmer vždy po hlavnej misii. Chcel som pre neho spraviť všetky misie, ale kvôli obtiažnosti niektorých misií som to nesplnil. Aj o niektorých hlavných misiách som si myslel, že sú ťažké a splnil som ich na prvý pokus. Trochu mi vadili checkpointy, ktorých bolo málo a niekedy som bol už na konci misie a zomrel som, tak som musel ísť od začiatku. Ale veľký problém mi to nerobilo, kedže som si znova užíval atmosféru okolia.

Lost Heaven sa mi celkovo páčil. Atmosféra mesta na mňa príjemne pôsobila na každom rohu. Len škoda že som sa pri misiách pohyboval stále po tých istých trasách a neboli využité niektoré štvrte mesta (Chinatown, Downton), ale aj keď v nich boli niektoré misie, ale len párkrát. Jazda autom bola vždy príjemná, len škoda že som celú hru musel jazdiť s omedzovačom rýchlosti, kedže polícia na mňa čakala s pokutou na každom rohu. Hudba v rádiu bola pre každú štvrť iná a neskôr už začala byť repetetívna, ale to mi nevadilo, lebo keď hrala tak som si ju pohmkaval aj ja.

Aj vedľajšie postavy sa mi páčili. Každá mala osobný charakter, čo tiež dodávalo na atmosfére. Najviac sa mi páčil Ralphov koktavý hlas a vždy som sa pri ňom zasmial. A top bolo keď si z neho Paulie začal robiť srandu a koktal tiež.

Nakoniec len dodám že na túto hru nikdy nikto nezabudne. Veď aj preto je na DH v TOP 3 hier. TOTO JE LEGENDA.

Pro: Príbeh, postavy, dabing, soundtrack, Lost Heaven a okolie, autá

Proti: Polícia na každom rohu, checkpointy

+29 +30 −1
  • PC 100
Co bych to byl za člověka, kdybych se nedostal i k takovéto legendě, jako je Mafia: The City of Lost Heaven. Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal jako malý, ještě když jsem byl malé dítě a opět sledoval staršího bratra, jak tuto hru hraje, hrozně jsem se u toho klepal napětím.

Tato hra se hraje i na dnešní dobu stále perfektně a stále dokola by se dala hrát. Důvodem je perfektní příběh, nezapomenutelný a velmi zajímavý. Hudba, český dabing, střelba zbraní, prostředí, auta. No prostě všechno.

Hrozně se mi líbily vedlejší mise u Lucase. Bavily mě, i když byly některé, až moc přehnaně těžké, jako třeba Bastard se štěstím - Odvést raněného z China Townu do Oakwoodu a ještě ve 4-dveřovém autě.

Někteří lidé by mohli brát jako mínus neustálé opakování dojíždění na místa určení ze Salieriho baru. Ale proč ne, mně to rozhodně nevadí a aspoň ty mise nebyly tak rychlé, jak by mohly být.

Strašně jsem vždy rád střílel z brokovnice a ještě zblízka, pač mě strašně rozesmává, jak ty lidi vždy odletí, když je trefíte z brokovnice zblízka. Jasně, jsem morbidní, chápu, ale dělám si samozřejmě srandu. V reálu bych to v životě neudělal.

Takže, co snad k této legendě říci na závěr?? No prostě bomba a nemohu dát jinak, než plné hodnocení.

Pro: Příběh, dabing, design, hudba

Proti: Nic, co by vadilo

+29 +30 −1
  • PC 95
Mafia je téměř perfektní hra na svou dobu.

To uslyšíte od každého, kdo ji v době vydání hrál. Proto bych svůj komentář ke hře chtěl pojmout trochu jinak. Po vydání remaku této legendární hry jsem totiž zjistil, že vlastně existuje poměrně velké množství lidí, kteří hru nehráli. Je to přeci jen skoro 19 let od jejího vydání a za tu dobu se nám narodila úplně nová generace hráčů. Chtěl bych tedy součástí komentáře porovnat to, zda vám Mafii mohu doporučit, i když jste zvyklí na mechaniky moderních her, případně vám poradit, na co máte být připraveni, abyste si ji i vy mohli užít.

To hlavní, co jsem si já osobně na Mafii oblíbil, je příběh a celková atmosféra hry doplněná skvělým soundtrackem. To jsou prvky, které nezestárnuli a budou se vám líbit i po těch mnoha letech. Mafianská tématika je zde opravdu cítit a hra je pro mě společně s filmem Kmotr to nejlepší z tohoto žánru. Tomu napomáhají i skvěle napsané a nadabované postavy, které si opravdu oblíbíte (nebo naopak) a jejich rozhodnutí budete vždy robře chápat. Konec hry je navíc opravdu dokonalost sama, kvůli kterému, i kdyby vás hra do té doby nebavila, se to vyplatí dohrát.

V té době hra vynikala i skvělou grafikou, která v porovnání třeba s Grand Theft Auto: Vice City byla opravdu něco nevídaného. V dnešní době ovšem už trochu zestárla, i když pořád nevypadá vůbec špatně. Pokud vám ale je ale grafika starých her zkrátka proti srsti, mohu vám doporučit například tento mód, který ji udělají o něco hezčí. Kde ale hra ani po letech nezaostává, je cit pro detail. I když textury nejsou ve vysokém rozlišení, jsou velmi detailní. To platí i pro město samotné. V kolika hrách můžete při zatáčení zapnout blinkr? Pokud se na chvíli zastavíte a rozhlédnete, najdete toho hodně. Design města je velmi chytrý. Není tu žádná navigace, město je ale vymšleno tak, že si jednotlivé lokace opravdu zapatujete a časem už budete vědět kudy jet, když se na nějaké místo vracíte. Je to vlastně podobné reálnému životu, kde si nebudete zapínat navigaci, když jedete třeba natankovat. Což mě mimochodem dovádí k dalšímu detailu. Věděli jste, že vašemu autu v Mafii může dojít benzín? Další z mnoha detailů se pak týká policie, která vás pokutuje za překročení rychlosti nebo za projetí křižovatky na červenou. To může být možná pro někoho otravné, celé hře to ale přidává na realističnosti, o kterou se snaží. Myslím si, že v tomhle ohledu budete zkátka dost překvapeni.

Pomalu se ale dostáváme asi k nejpalčivější otázce, tj. jak se hra po těch letech hraje? Pokusím se tady většinu z vás neodradit. Zálěží totiž na tom, na co jste z dnešních her zvyklí. Mafia je střílečka z pohledu třetí osoby. V dnešní době u tohoto žánru (vlastně i u dalších dílů série) funguje v drtivé většině her systém krytí, kde se pak vaše postava automaticky vykloní, pokdu zamíříte. To tady opravdu nečekejte. Můžete se krčit, můžete se schovávat za objekty. Pokud jste ale schování za bednou, musíte se postavit nebo se posunout do strany, pokud chcete střílet. S tím je pojeno i to, že musíte být opatrní, protože vás takto někdo jednoduše může zasáhnout. Zdraví se vám navíc dá obnocit pouze pomocí lékárniček, které nemůžete sbírat, ale musíte se vyléčit přímo u nich. K tomu ještě připojím poměrně realistickou obtížnost, kdy se vás hra nebude bát prostě zabít a nechat vás projít určitou část znovu. Vše se to ale hraje hezky a je to vlastně fér. Nepřátelé můžou umřít úplně stejně jednoduše. A to platí i pro vaše společníky. Ve výsledku to není zase tak přehnaně těžké, jak to může znít. Navíc pocit z toho, že to nakonec zvládnete, vám to opravdu všechno vynahradí. Čím déle budete hrát, tím více si navíc zvyknete, takže někde v polovině hry vám už žadný systém krytí nebude chybět.

Ještě na závěr bych se rád vrátil ke společníkům V několika misích máte parťáky, kteří vám mohou pomoct. Zároveň ale na svou hloupost často mohou umřít a vy kvůli tomu musíte jít odznovu. Neberte to špatně, mně nevadí, když musím část hry opakovat kvůli své hlouposti. Ale opakovat ji kvůli umělé inteligenci, která mi zkrátka podrazí nohy, mě docela vytočit dokáže. To je ale asi jediná věc, kterou hře mohu vytknout.

Když to tak shrnu, Mafia v porovnání s jinými hrami díky tehdejší péči vývojářů překvapivě nezestárnula tolik. Pokud jste ji nikdy dřív nehráli, chvilku si budete zvykat, takže tomu dejte čas. Veškeré kvality včetně příběhu vám vaší trpělivost nakonec vynahradí.

Pro: příběh, atmosféra, hudba, postavy, dabing, grafika, cit pro detail, pokus o realističnost

Proti: umírající parťáci

+29
  • PC 90
Po dohrání GTA série jsem se rozhodl po letech oprášit Mafii, hru u které jsem si byl naprosto jistý že to bude 100% a oslavná óda. Pamatuji jak jsem si hru sehnal v roce 2005 a byl jsem naprosto uchvácen. Ta atmosféra, příběh, otevřené město. Natolik, že jsem o ni mluvil v práci a kámoš mi prozradil, jak to dopadne... když sem ho posílal do "censored", omlouval se, že prý netušil že to hraji poprvé :D

Při znovu dohrávání po 16 letech se stoprocentní nadšení už nedostavilo. Budu nutně srovnávat s GTA, ač je Mafia trošku jiný žánr. Ale základ - simulace gangstera, otevřené město a plnění úkolů je podobný. Co mě dostalo znovu úplně stejně je příběh a to vše kolem.

Je rok 1938 a Tommy Angelo, jeden z nejvýznamnějších členů Salieriho rodiny vypráví v retrospektivě svůj příběh detektivu Normanovi. Vracíme se o 8 let zpátky - Tommy Angelo je obyčejný taxikář, který jednou pomůže mafiánům a podruhé zase oni pomůžou jemu. Než se naděje je členem Salieriho rodiny, spolu s kamarády Pauliem a Samem plní nejrůznější zakázky a protože je úspěšný stoupá. Přichází peníze, moc, Tommy se stává rozhodujícím faktorem při boji s konkurenční Morellovou mafií. Don Salieri je takový kmotr své čtvrti, lidi mu platí za ochranu, ale on jim opravdu pomáhá, chrání je, řeší problémy. Tommy tak má pocit, že kromě peněz a moci i někam patří. Ale přichází i pochyby - vraždy blízkých, krev na rukou, pocit že se nemůže podívat vlastní ženě do očí a nakonec i zrady, zklamání, hořkost a bezvýchodný konec.

Tohle opravdu funguje na 100%. Scénář, dialogy, herecké či spíše dabingové výkony špičky našich dabérů a herců, zasazení do 30. let, atmosféra, hloubka příběhu i jednotlivých postav. Tady se nedá jinak, než smeknout klobouk, na herní příběh je to fantastické a řekl bych, že kdyby tohle tvůrci natočili jako film, vznikne nejlepší český film roku 2002, který by měl úspěch po celém světě.

Co taky funguje na 100% je veškerá technická stránka. Otevřené město bez jakýchkoliv loadingů, bugů, živoucí provoz, stovky krásných retro aut, chodci, nádherně vymodelované čtvrti a baráčky, modely lidí ve srovnání s GTA jsou prostě modely lidí a ne zombie jak ženské postavy tam. Funguje i atmosféra, člověk má opravdu pocit, že je v 30. letech někde v New Yorku. Jediná drobná výtka je k provozu, protože jsem viděl dost filmů z 30. let (sleduji klasický Hollywood), abych věděl, že tolik aut v té době určitě nejezdilo.

Mise jsou vymyšlené výborně. Nechybí v nich zvraty, komplikované úkoly, projedete si celé město i jeho okolí a čas od času je potřeba něco vystřílet. Občas přijde i bitka na ruce, nože, basebalky. Mise jsou obrovské, stejně jako v GTA se v nich nedá ukládat, naštěstí před určitým předělem přijde checkpoint. I tak jsem si některé mise zopakoval několikrát. Dá se říct, že mě jejich náplň bavila.

Na rozdíl od GTA je tu jen jedna linie subquestů, která je mimořádně otravná. Po dlouhé a náročné misi chcete domů, ale musíte zajet do autodílny, kde vám mechanik dá nějakou občas dost složitou práci, většinou na druhém konci města. Pak musíte dojet nahlásit splnění a automechanik Vás pošle opět někam do řiti pro speciální bourák, který navíc občas není tak snadné ukrást. Je to zbytečné, protože většinou na další misi dostanete něco lepšího a pak mnohem lepší by bylo plnit tyhle úkoly někde bokem. Druhá linie subquestů - extrémní jízda se odemkne až po konci hry a přiznávám, že jsem se na to vykašlal. Neměl jsem žádnou motivaci odemykat nová auta - k čemu? Když příběh byl dohraný.

Moje výtky nesměřují k náplni misí, technické či příběhové stránce. Směřují k hratelnosti, což je zásadní.

Samotná jízda je totiž dost otravná. Z GTA (hlavně San Andreas) jsem si přinesl zlozvyky, kterých jsem se musel urychleně zbavit. Tam totiž všichni jezdí jak magoři, tady je to opačný extrém. Všichni jezdí povolenou rychlostí, dodržují červenou a zelenou a nad vším bdí policajti. Pokud cokoliv provedete (červená, rychlá jízda, nehoda, přejetí chodce, nedejbože krádež či vražda) je zle. Nalepí se na Vás, setřást je není vůbec snadné, pokud se Vám to povede jste dlouho v pátrání. Protože z 90% není kam spěchat, nakonec jsem rezignoval, zapnul omezovač rychlosti, na červenou jezdil jen když kolem nebyli fízlové a ploužil se městem jak šnek. Je to reálné, ale na zábavnosti to nepřidá. Navíc samotná auta se většinou liší víceméně jen vzhledem, něco opravdu rozdílového byste hledali marně - ale beru, jsou to 30. léta, nějaký ultrarychlý sporťák byl v té době asi utopií.

Jestli jízda je občas nudná a otravná, přestřelky jsou naprosto šílené. Většina pistolí je slabých jak čajíček, nikam nedostřelí, jsou nepřesné a pokud se trefíte, průměrný grázl vydýchá i 7 zásahů. Mířit na hlavu je skoro nemožné a většinou i zbytečné, protože i tohle není pro nepřátele problém. Brokovnice jsou kvůli rozptylu na dálku prakticky nepoužitelné a na blízko si nepřátele pustit rozhodně nechcete. A Tommy Gun? Široký zaměřovač, brutální rozptyl a navíc zaměřovač ujíždí nahoru.

Zkrátka trefit s čímkoliv je skoro zázrak, pokud se trefíte, pěkně to trvá než enemák padne. Nepřátel je ve střílecích kolech hodně, vynořují se z nepravděpodobných míst a navíc jsou brutálně přesní a smrtící. Jedna skupinka se postará o všechny životy ani nemrknete. Některé střílecí mise (zejména garáže a přístav) se tak staly doslova peklem. Nevím jestli tohle navyšování obtížnosti byl záměr, ale pokud ano, tak navýšit ji slabými a nepřesnými zbraněmi je pěkně nefér. Ke konci jsem to střílení jakžtakž zvládl a finální boj v muzeu dal světe div se napotřetí.

Celkově? Mafia má pořád úžasnou atmosféru, příběh a na českou scénu roku 2002 je to neskutečná hra. Do té doby jsme měli pár laciných adventur, dungeonů a válečných simulací, které moc mainstremové nebyly a najednou tu byl horký kandidát na hru roku. Jen ta neférová obtížnost mě občas srala a ježdění jak šnek po městě mě dvakrát nebavilo. Proto jen 90%.
+29 +30 −1
  • PC 95
Když vyšla tato legendární česká hra, která slavila nejeden úspěch i za hranicemi naší malé zemičky, bylo mi osmnáct let. Šlo o jeden z důvodů, proč jsem strávil několik měsíců brigádničením a šetřením na svůj první PC koupený za své. První Mafia není jen ledajaká hra. Tehdejší tvůrci stvořili defakto na koleně skvost, kterému se v mých očích co do kvality zpracování příběhu vyrovnaly snad jen první Vietcong a Red Dead Redemption 2. Mafia totiž působí nejen jako hra, ale často připomíná spíš film, kterého jste vy díky možnost hrát sami účastníkem. Autoři hru dělali výhradně srdcem a výsledek je vidět na každém kroku.

Co dalšího dělá tuto hru i dnes legendou je celkové zpracování. Dobová grafika samozřejmě zaostává za dnešními hrami, ale zpracování města, které žije po všech stránkách, dobové ozvučení, hudba, kvanta vozidel, které můžete ovládat, krást, vybourat, nastoupit do tramvaje nebo nadzemky a nechat se svézt a dále. Všude ve městě číhá policie, jak ve formě pochůzkářů, tak i hlídek v autech. A v případě jakéhokoliv přestupku hned půjde po vás. Stačí projet červenou, s někým se poprat, nabourat, překročit rychlost, nebo napadnout policistu. Dle vážnosti dostanete buď pokutu, zatknou vás, nebo se bude rovnou střílet a pak už bude jen na vás, jestli dokážete policii setřást. Co do vysoké kvality hry nesmím zapomenout na fantastický český dabing v podání Marka Vašuta, Petra Rychlého, Luďka Čtvrtlíka, Antonína Molčíka (budiž mu země lehká), ale i méně známých dabérů Zdeňka Hrušky a dalších, bez kterých by nikdy tento skvost nebyl skvostem.

Teď k příběhu samotnému. Bylo by zbytečné se rozepisovat jak se Tommy dostal do Salieriho rodiny. Přejdu tedy rovnou k misím. Drtivou většinu hry strávíte ježděním po městě, což mě osobně vůbec nevadilo. Hru jsem dohrál snad pětkrát a pokaždé s omezovačem rychlosti s výjimkou misí, kdy musíte ujíždět policii nebo nepřátelskému gangu. Atmosféra třicátých let na mě ve hře dýchla okamžitě a omezovač jsem zapnul tak nějak automaticky. Užíval jsem si tu nádhernou pohodovou a klidnou jízdu. Během prvního hraní jsem snad dokonce stavěl i na červených. Mise jsou zpočátku spíš takové fušky ve stylu támhle nás dovez, společně někomu nakopeme prdel, nebo vybereme výpalné. Postupem času se ale mise stávají drsnějšími, kdy například musíte vyhodit do vzduchu hotel, zastřelit radního, či dokonce zlikvidovat člena mafiánské rodiny, který porušil zákon mlčení. Ke konci už jde o nefalšovanou válku gangů. Zbraně jsou rovněž dobové. Používáte různé kolty, pistole, brokovnici, nejoblíbenější typický Thompson s kulatými zásobníky, ale třímat v rukou můžete i boxer, nůž nebo basebalovou pálku. V krajní nouzi můžete použít i pěsti. K vysokému realismu a autentičnosti hry přispívá i fakt, že u sebe můžete mít vždy jednu primární zbraň a druhou sekundární. Nemůžete tedy nosit například brokovnici, Thompson nebo odstrelovací pušku najednou, ale jen jednu z těchto plus pistoli/kolt. S granáty nebo molotovými koktejly se ve hře setkáte spíš výjimečně.

Něco málo k negativům hry. Vždy mě vadilo, že seskokem do vody jste automaticky zemřeli. Chyběla mi ve hře větší role peněz, autobusy a větší interakce s policií. V tomto mě naopak uspokojila dvojka, kde jste mohli policii uplatit buď osobně nebo po telefonu. Extrémní jízda je vyloženě opruz a Jízda vás po čase přestane bavit, protože není kam stoupat vzhledem ke stavu konta. Toto vše jsou ale naprosté triviálnosti, které jakožto dobrovolné módy hru nikterak nekazí. Protože oproti tomu zde máme detaily jako například možnost střílet z auta za jízdy, možnost prostřelit pneumatiky, nádrž s následkem výbuchu vozu, nastavitelnou manuální převodovku nebo nutnost tankovat. Auta jsou samozřejmě dobově těžkopádná, můžete řídit náklaďáky a podobně. Nemluvě o vedlejších příběhových misích a rozmanitosti těch hlavních. Hra je těžká a nedá vám nic zadarmo. Nikam vás nepovede za ručičku, naopak bude na vás, jestli cestu najdete nebo ne. Mise jsou těžké a v některých vás protivníci pořádně potrápí. Hra nelze ukládat manuálně, ale čas od času se vám hra sama uloží po dosažení určité oblasti. Mafia je i dnes stále stejně dobrá a v mých očích se na ní příliš nepodepsal ani grafický zub času. Jakobych si pustil film Dvanáct rozhněvaných mužů. Dan Vávra se svým týmem tehdy trefili do černého.

P.S. Hru samozřejmě hodnotím dle doby vydání. Dnes bych ji v tomto stavu hodnotil 7/10.

Pro: příběh, dabing, rozmanitost misí, auta, zbraně, atmosféra, interakce s postavami, přestřelky, obtížnost, toto není hra, ale film, který utváříte

Proti: smrt skokem do vody, neomezeně peněz v příběhu, Extrémní jízda a Jízda

+29
  • PC 100
Herní výzva 2024 – 2. Láska nebeská (Hardcore)
Málokterá česká hra zaujala svět tak jako Mafia: The City of Lost Heaven. Příběh jako vystřižený z Chicaga ve 30. letech minulého století plný alkoholu, moci, zbraní, přátel a zrady. K tomu všemu navíc otevřený svět a skvělý dabing. Jak působí Mafia dnes po více než 20 letech?

Skvěle. Stále se jedná o pecku, která v našich končinách nemá konkurenta a i přes své stáří působí parádně a nadchne každého, kdo s ní neměl doposud zkušenost (pokud někdo takový vůbec je). Příběh stále působí skvěle a až přes nějaké drobné odchylky nebo nelogičnosti (přeci jen z mého pohledu záměna drog a diamantů z Definitivní edice dává větší smysl) drží hráče v napětí a dokáže probudit emoce i když zná takřka zpaměti každou repliku.

Tím se dostáváme k dabingu, který je plný známých hlasů, z nichž jsou mnozí bohužel již po smrti. I tak je to důvod proč doposud mám vlastně herce Marka Vašuta docela rád a na jeho z mého pohledu památné „Do prdele“ vzpomenu pokaždé, když ho někde vidím. Nejsem žádný odborník na dabing a podobné záležitosti, pro mě hraje prim přirozenost, a to splňuje v případě první Mafia dokonale. Samotná hratelnost je na velmi vysoké úrovni. Dopravní prostředky s porovnáním tehdejšího 3. dílu série GTA, nebo vlastně i skoro každého dalšího pokračování, vychází rozhodně jako vítěz. K tomu všemu dobová hudba. Manipulace se zbraní je také propracované do detailů a okamžitá smrt po zásahu brokovnicí jen podporuje snahu o realističnost.

Náplně misí patří z většiny mezi velmi povedené, některé jsou možná až trošku zdlouhavé (taxi, mise v přístavu). Rozšiřující režim v podobě volné jízdy je jen milé rozšíření a epilog v podobě extrémní jízdy je už spíše komické završení jedné skvělé hry, která si v mnoha ohledech dělá srandu sama ze sebe. Nejedná se z mého pohledu o nijak zvlášť povedenou část, ale i ta má spoustu fanoušků (i přes nedostatky se jedná o mnohem povedenější režim než veškerá DLC k pokračování Mafia II). I po letech se jedná o neotřelou klasiku, která zabaví a nepustí a do samého konce. Auta, zbraně, postavy, příběh vše je na stále velmi vysoké úrovni stejně jako před lety. Legenda tak zůstává legendou a i přes veškerou snahu nevzniklo na našem území nic povedenějšího. A to že pokusů, ani ne tolik špatných, už bylo…

Hodnocení: 100 %

Pro: Příběh, hratelnost, zbraně, dobová hudba, rozšiřující režimy, dabing.

Proti: Ne tolik povedený režim extrémní jízdy, některé zdlouhavé úkoly.

+29
  • PC 100
Zahrát si Mafii znovu, po sedmi letech, nebyl dobrý nápad. Její třetí dohrání jsem si spíše protrpěl a zkazil si tak vzpomínky na hru, kterou jsem měl donedávna za jednu z nejlepších vůbec.

Samotná prezentace gangsterského světa je stále na vysoké úrovni. Stylový soundtrack, video-sekvence a atmosféra jsou stále nepřekonané, spolu s jízdním modelem a příběhem, který dokáže udržet hráče u monitoru.

Největší problém - umělá inteligence. Doprava ve městě se "jakoby" řídí dle pravidel, ale když se podle nich chci chvíli řídit, narazím. Auta se zasekávají v nestandardních situacích na křižovatkách, odbočování se žádnými pravidly neřídí, že si to někdo zaparkuje uprostřed silnice je častá kratochvíle. Parťáci jsou taky strašní hlupáci skákající do rány všem, zasekávají se, pletou se do cesty jak jen můžou. Pronásledování se stalo mojí noční můrou, protože pronásledovaný to často nasype do domu, o který se zasekne. Jindy se sekne na křižovatce nebo se vykosí někde po cestě. Nahánění Franka, Morelova bratra nebo jen sledovačka vlastních, to jsou skutečně chuťovky.

Některé mise se nedají plnit selským rozumem, ale je potřeba nejprve zjistit, jak si to tady autoři naplánovali a zkusit to krkolomně dle nich. Při pátém opakování nakládačky beden s "doutníky" jsem ztratil nervy a rozhodl jsem se rozjezdit celé přístaviště, protože i když přesně vím, co dělat, stane se nepředvídatelná situace (někomu jebne bugem v palici a začne po mě střílet, i když k tomu nemá důvod), která mi překazí moje úsilí.

Tenkrát se to dalo vydržet, dneska je to něco, co neodpouštím. Neustále srovnávaná Mafia s čímkoli novým už nestačí s dechem a ve skutečnosti se na konkurenci nedotahuje tak, jak to často prezentují zaslepení fandové hry. To ale není problém jen Mafie... má cenu hrát staré hry a kazit si vzpomínky?
+28 +31 −3
  • PC 100
Mafia je legenda. V každom z nás vrie určité množstvo rebélie a agresivity, ktorá v niektorých chvíľach môže prepuknúť v amok, či iný silný pocit. Mafia tieto pocity zaháňala - hlavne keď ste pálkou rozbíjali kompletne celé staručké autíčko z tridsiatych rokov, odstrelili všetky kolesá a robili z neho šrot, dokým nevybuchlo. Mafia je pre mňa najlepšia česká hra pod slnkom. Už len za ten dokonalý príbeh, dialógy a voľnosť v štýle GTA. Českí borci sa pochlapili a naservírovali hráčom doposiaľ nevídanú hru. Pamätám si prvé intro, kedy Tom čakal pri taxíku a gangsteri naháňali nejakého chlapíka. Ako keby som mal to intro ešte pred očami. Pamätám si prvú jazdu s taxíkom a ďalšie misie, kedy ste museli jednému chlapíkovi premeniť molotovým koktejlom autá na hromadu šrotu. Mafia je jednoducho hra, na ktorú sa len tak nezabúda. Prišla náhle a žije v hráčoch, ktorí ju mali možnosť vyskúšať v dobe vzniku, až dodnes a bude žiť, pre mňa osobne, naveky. Mafia je hra, ktorú si pamätám veľmi detailne a živo aj po skoro desiatich rokoch. Pamätám si krásnu hudbu orchestra a swingu, ktorá vznikla aj vďaka Českému symfonickému orchestru & Djanga Reinhardta.

Mafie som sa nahral v tom čase toľko, že som vedel nasledujúci dialóg Ralpha a Paulího. Najlepšie hlášky boli, keď ste museli Paulího a Sama niekam doviezť alebo ste pred niekým utekali - vtedy sypali jednu hlášku za druhou. A Sára bola jednoducho žena na pohľadanie... A ten pocit z "Volní jízdy", keď ste mali v garáži tie nadupané "experimentálne" krásky... ááách...

Kultová Paulího hláška: "Co si to ku*va ty parchanti vo sobě do prdele myslej? Že je to tady ňákej zasranej lunapark nebo co? Vlastnoručně těm hovadům rozstřílím prdel na sračky.

Pro: Dialógy, hudba, príbeh, hratelnosť, hlášky, jazdný model, a ďalšie množstvo drobností

Proti: V zásade nič, možno pre niekoho príliž ťažké závody...

+28 +31 −3
  • PC 100
Jedna z nejlepších her, co jsem měl kdy tu čest hrát a jsem patrioticky šťastný, že pochází z takřka výhradně české produkce.

Brilantní příběh tvořen vynikajícím filmovým scénářem, který by se nemusel stydět ani před špičkou žánru typu Kmotr nebo Tenkrát v Americe a přitom nabízí i solidní herní propriety jako jednoduchou hratelnost a tuny interních vtípků, jenž si může dovolit pouze toto interaktivní médium.

Grafická stránka je pak odpoutána od přehnané stylovosti a nabízí realistický a vskutku rozsáhlý profil města, aut, zbraní, šatů a dalších dobových reálií. Ona hranatost a skelné pohledy postav pro mě nepředstavovaly, až na pár dobře míněných uchechnutí po pozdějším dohrání, žádný problém, neboť byly tak dobře nasnímané i nadabované, že i skuteční herci by se od nich mohli inspirovat.

Edit 2020: Dohrána GOG verze a dohráno naposledy (asi potřetí). Snad všechny auta zahýbají mírně doleva. Procítěný český dabing oproti generickému AJ. Detaily (hysterická žena v bance - Paulie ji za to oddělá; Vašut, když nesejmete letadlo s Morellem: "Do piči!") Hluk prostředí neodpovídá ději prostředí - chybí mi tam terasy, balkóny, interiéry restaurací, knihoven, opravy silnic, rybáři, 3D okna, děcka na ulicích, poletující noviny, vajgly na chodníku, přetékající kanál dešťovou vodou, sportovní události a přehlídky. Proč tam v novejch verzích cáká krev na monitor?! Fuj. Vůbec se to nehodí k realismu hry. Mafie má neobyčejně nádherné indigové večery. Neudělané multiplayer závody po městě zamrzí. Citát z bible taky stojí za povšimnutí, ne jen konec. V mise Sára se nejvýrazněji projevuje, že by se měl Tommy umět krýt při soubojích na blízko. V Extrémní jízdě mi chybí jetpack. Je dobrý si od začátku přepnout kameru do max. nadhledu nad autem.

Univerzálně oblíbená je Mafie proto, že má všechny (skoro - monotónnost ježdění vynikne, kdyz prohlídnete iluzi, že Lost Heaven je sice uvěřitelně navrhnuté, ale bez života - chce to jezdit na nákupy, za holkama a tak) složky poctivé. Filmové techniky jsou dobře skloubeny s herními, ale nikdo nepopírá, že hratelnost je sluha ne pán. Realismus je promyšlený, ale praktický, takže nepřátelé musí být panáci. Technicky je hra velmi nadstandardní až revoluční. Nejatmosféričtější mise je Výlet do přírody. Nejnapínavější Fairplay. Nejtradičnější Molotov párty. Nejobyčejnější Smetánka. Nejkomplikovanější Bastard se štěstím. Nejmíň znovuhratelná Uprchlík. Nejsvobodnější Melouch. Nejdrsnější Smrt umění. Nejpřekvapivější Nabídka, která se neodmítá. Nejnudnější Volební kampaň. Nejmorbidnější Kněz. Nejakčnější Coura. Nejsrandovnější Jen tak pro radost a úkol pro Lucase s postřelenym kámošem.

Je tam málo antagonisty. Tommy není jen dokonalej chlapík, ale zároveň to z části odpovídá charakteru Ray Liotty v Goodfellas, kde slouží jako pozorovatel. Kdyby to nebylo poplatný hře, moc by se to filmovou náročností od Kmotra neodlišovalo. Kmotr je taky hlavně čisté řemeslo. Nikdy mi nedošlo v čem to Tommy slovy bručivého hlasu Marka Vašuta tak "posral". Užil si, zažil dobrodružství jak cyp, otestoval svoje schopnosti na maximum, zažil přátelství, bohatství i lásku, má rodinu a je hezkej. Vyvázl z toho bez úhony jeho individuality a morální celistvosti a vděčně pak dožil v klidu, usmrcen dřív než začal trouchnivět a užírat se nesmyslama. Poučný příběh to není, ale zato inspirativní! Nejlíp se mi jezdilo Bob Mylanem.

Abyste se dostali do toho zpíčenýho kasína musíte udělat na Terranova Bridge s Crazy Horsem driftem 6 obřích koblih a v zimním módu je pocukrovat. Z mostu pak seskočte na p-p-p-p-p-p-p-arník, kterym vás Ralph doveze do tajný pátý Pepého restaurace u stok. Vstupte a ocitnete se v kasínu. Paulie už na vás čeká a společně musíte zachránit Sama, protože na ruletě prohrál všechny rodinný úspory. Pak se vraťte do Salieriho baru.

Proč 100%? Protože je to jediný holywoodský film, který Češi mají.

Pro: Technická poctivost (jízdní model, gunplay, LS3D) a filmová atraktivita (mistrný scénář, storyboarding scén, dabing, orchestriální i pečlivě vybraná ingame hudba) - pořadí je subjektivní.

Proti: Mrtvé exteriéry.

+28 +32 −4
  • PC 100
Tak to je totální výhra na české scéně, světoznámá hra. Jedna z prvních avšak nejlepších her co jsem kdy hrál. Každá postava má svůj vlastní charakter ať je to od tvrďáka Sama, přes bláznivého Paulího , až po dementního ''Fofrmana'' Ralpha. Největší osobnost je ale hlavní hrdina Tom, kterého si oblíbíte po pár minutách hraní. Hra obsahuje propracovaný děj a v některých misí může být víc konců. Co je ale hlavní tahák je hudba - žádná hra v historii nemá tak chytlavý soundtrack který si i po 11letech pamatuju. No a pro většinu her je problém závěr - část kdy by měla hra důstojně skončit. Moc her nemá dobré konce ale Mafia mezi ně nepatří. Konec beru jako špičku celého dění kde mě osobně se chtělo i brečet při pohledu na Toma v doznívání jeho řeči..Málo která hra si zaslouží 100%..Na Mafiu nestačí zdejší měřitko ;)

Pro: Chytlavá dobová hudba, Atmosféra tehdejší doby, Volný velky svět, Zbraně, Propracovaný příběh, Česká dabing,Pozdější extrémní úkoly

Proti: Občasné bugy ve hře, jako neviditelné zdi, propadaní texturou, občas nevyzpytatelně velké poškození při jízdě v autě

+28
  • PC 85
Kolem roku 2007 hrál Mafii snad každý. Průměrný počítač už dosahoval minimálních herních požadavků a celkově se rozšířily vypalovačky, takže ten nádherně realistický zvuk automobilového motoru se rozléhal snad všude.

Mafia je legendou, se kterou jsme se všichni sžili. Sám jsem ji hrál tak dvacetkrát, někdy jen tak v sobotu pro radost. Poznal jsem všechny uličky, naučil se perfektně střílet, získal vysoká skore v "Jízdě".
A jednotlivé mise mně naplňovaly. Ještě tak před pěti lety bych bojoval vším, čím bych mohl abych bránil 100% hodnocení této hry, s odstupem ale vidím některé kaňky, kazící úhledné bílé stránky.

Příběhové mise jsou značně nevyvážené, některé mise jsou krátké, jen proto aby posunuly příběh. Pak jsou tu takové, které neřeší zápletky a jsou vyplněny akcí, což z počátku působí zásekově. Mise jako je "Coura" začíná velice atraktivně, než si ale člověk osvojí taktiku, stráví pár desítek minut nádáváním. Na druhou stranu nebudu zpochyňovat, že to byla výzva, po jejiž splnění jsem opravdu jásal.

Příběh je skvělý, sem tam klišé, zajímavý zvrat a hlavně sympatický dabing. Trochu ale zamrzí, že některé postavy nedostávají prostor. Třeba takový Frank, či Sam jsou cizinci. Co teprve Luigi a Sára, ti by měli více zasahovat do Tommyho příběhu.

Chápu, že sehnat peníze na hru tohoto ražení, zvláště počátkem tisíciletí, nebylo nic lehkého. Mafia by si ale nějaký datadisk, nebo mission pack zasloužila. Nějakou netradiční misi (nejlépe v noci), nelineární postup a hlavně hlubší zapojení dalších postav.

Pro: Legenda, nadčasovost, návykovost.

Proti: Žádný další vývoj, nevyužitý potenciál

+28
  • PC 95
Opravdu výjimečný počin, který vlastence potěší díky tomu, že se jedná o stvoření z českých ručiček.

Výborný příběh, jak z pera božského Martyho Scorseseho ( malá pocta ve formě mise s doutníky ), kterému by ledajaký hollywoodský flák mohl závidět, nádherná grafika včetně hromady malých detailů, které pohladí a potěší fajnšmekry a nekompromisní dabing všech aktérů udělal z Mafii legendu a nezapomenutelnou záležitost, která i po letech baví.

Mise jsou bez hluchých míst pestře poskládány v neuvěřitelně velkém herním světě, některé lehčí, jiné zase vyžadují nekolik pokusů, a já se nemohl dočkat toho, co mě čeká v další misi - prostě bomba.

Pro: Grafika, dabing, příběh, detaily

Proti: Nic zásadního

+28 +30 −2
  • PC 70
Zklamání.

Předně z příběhu, od kterého jsem si asi sliboval až příliš. Ten je na poměry počítačových her sice dost nadprůměrný, sám o sobě je ale hodně nepropracovaný a nevěrohodný. Očekával jsem, že na mě bude působit oním "filmovým" dojmem, místo toho se mi ale dostalo spíše "seriálu", kdy každá mise představuje jeden zcela samostatný díl s pouze základní návazností. Opravdu nepropracované jsou vztahy mezi charaktery; v první misi potkáte Pauliho a vzápětí už o něm Tommy mluví jako o nejlepším kamarádovi. Proč? Kdoví, možná tvůrci, hráč ale ne. To samé Sarah - potkáte ji v podstatě jen jednou a později se Tommy jen tak mimochodem zmíní o tom, že se s ní oženil, a přitom se nabízí tolik prostoru k dalšímu rozvoji příběhu anebo alespoň dialogům... takhle je to nicméně hodně mizerná romantická vložka.

Mnohé kapitoly působí zatraceně neuvěřitelně, především You Lucky Bastard, kde se mafiánský pohlavár po tolika zmařených pokusech o atentát na sebe stále vesele prochází ulicemi a vyloženě si říká o další. Tommyho a Paulieho "projekt" v závěru... Morello byl opravdu zajímavý kandidát na záporáka, ale zemře mnohem dříve jen tak a nahradí ho Sam. Mám z toho pocit, že tvůrci chtěli hru náhle nějak rychle ukončit zvratem a tak na logiku a tempo vyprávění rezignovali. A ten poslední dialog mezi Tommym a Samem, ten byl opravdu příšerný.

Co musím pro změnu vyzdvihnout je audiovizuální zpracování. Škoda toho krátkého dohledu (s neomezeným zase byla hra na mém notebooku docela nehratelná), ale jinak se mi Mafia vizuálně opravdu líbila, zvláště co se týče návrhu interiérů a aut - tvůrci byli skutečně precizní. Hudba fajn (ale mohlo jí být více), anglický dabing taktéž.

Dalším zajímavým rysem je tu a tam viditelná snaha o určitou invenci hráče, co se plnění některých úkolů týče, kdy je vám sice zadáno co máte udělat, ale už ne jak. Rozhodně je to dobrý tah, jednak bych však uvítal větší propracovanost a druhak bych opravdu rád manuální ukládání (alespoň jedenkrát za misi). Protože spoustě takových úkolů předchází dlouhá jízda městem a napodesáté už to opravdu není zábava.

Původně jsem chtěl dát o trochu více, ale způsob, jakým mi Mafia ukázala, že jsem zřejmě hráčské máslo, opravdu neberu. Sice jsem dost FPS/TPS dohrál i na nejtěžší obtížnost, ale budiž... V každém případě nemohu odpustit, že žádnou palici v Illusionu nenapadlo, že i slabší hráč by chtěl (a měl!) hru dohrát a tak pro mě finální souboj představoval vskutku stresující herní zážitek, na jaký budu ještě dlouho vzpomínat. Porážka bosse tak ani nebyla o herních schopnostech, jako spíše o hledání fint, skrytých kliček a mezer v návrhu, kdy dokonce nepřítel při úprku z prvního stanoviště přímo přede mnou zmizel, což jsem v moderní počítačové hře snad ještě neviděl.

Nejlepší hra nebo alespoň nejlepší česká hra? Pro mě stěží; Flashpoint a Original War jsou mnohem lepší (a to jsem si ještě říkal, jak jsou to obtížné hry). Je to hodně slušný kousek a docela chápu tu popularitu, ale já k zemi původu prostě přihlížet nehodlám. Pro mě je ta sedmička tak akorát.
+27 +41 −14