Po úvodním intru mě v menu přivítala nádherná hudba v podobě melancholického vyhrávání na piano (nebo klavír?). Už jsem pomalu zapomněl, jak bombastickou má tahle hra hudbu, a to zejména, když se rozjede nějaká hodně akční scéna. Ještě víc to umocňuje už tak dokonalou temnou atmosféru. Při hraní jsem měl pocit, jako bych se příběhem vrátil do nějakého poctivého akčňáku z 80, 90 let. Přímo se mi vybavili filmy jako Rambo II, Těžko ho zabít, nebo Odplata. Až mi z toho ukápla slza.
Na to, jaký má Max krutý osud (při jeho nočních můrách na mě opravdu spadla tíseň),tak se v těch komixových sekvencích tváří docela šťastně, bezstarostně, srší vtipem a celkem je to takový pohodový chlápek. Proč by taky nebyl, když se může vybít při zabití více jak stovky lidí. Akce je tu zpracovaná brilantně. Je to přímo radost odstřelovat jednoho padoucha za druhým. Paradoxně mi víc adrenalinovější připadalo používat bullet time jenom občas. Pak to teprve dostane ty správný grády, když třeba ve vzteku vystřílíte do nepřítele celé zásobníky z dvou ingramů a kolem něho jsou všude ve zdi kulky. Nepřátelé jsou kupodivu i docela inteligentní. Uskakují, házejí granáty, stahují se k posilám atd.. Na střílečku tohohle typu je to slušné.
Sněhovou bouři považuji za skvělý nápad, hra potom dostala nádech mystičnosti. Jediné dvě věci, co mi trochu vadili byla slabá brokovnice a délka. Říkal jsem si, že si hru můžu projet na etapy. Čas od času si zastřílet a odreagovat se. Problém byl v tom, že mě hra tak vcucla, že jsem nemohl přestat. Hotovo bylo tedy až moc brzy.
Pro: adrenalinová akce, hudba, příběh, atmosféra, no skoro vše
Proti: slabá brokovnice, až moc krátké