Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Final Fight

  • PC 85
  • Arcade 85
Final Fight je prvním dílem jedné z nejznámějších beat 'em up sérií. Na úvod musím přiznat, že je to také jediný díl který jsem dosud hrál, ale zase několikrát. Hru pamatuji jak z automatů tak ZX Spectra a v roce 2018 jsem dohrál originál při návštěvě muzea v Červeném újezdu. Tentokrát došlo na PC verzi vydané v rámci Capcom Beat 'Em Up Bundle, což je emulovaný originál, dostupný jak v anglické tak japonské verzi. Hrál jsem obě a žádné zásadní rozdíly nezpozoroval, jen drobnosti v úvodní animaci.

Hra je klasickou pouliční bitkou za záchranu dívky. Na výběr je ze tří hrdinů, kteří se liší silou a rychlostí. Šest částí hry je zasazeno do prostředí typického pro americké město s protivníky v podobě pouličního gangu. Po druhé a čtvrté části následuje demoliční minihra - jednou je cílem auto, podruhé zavěšená skla. Jde primárně o způsob jak získat více bodů a tím bonusové životy. Hlavním plusem hry je skvělá ovladatelnost a s tím související souboje. Ovládání směru, útok a skok, plus samozřejmě různé kombinace dávají slušné možnosti a vše navíc skvěle poslouchá. Postavy reagují rychle a přesně. K boji lze občas využít i nějaké zbraně jako nůž, meč nebo kus trubky. Na každého protivníka něco platí a hra by se určitě dala naučit na jedno-kreditový průchod. V dnešní době, když do automatu nemizí jedna mince za druhou, už to ale není tak motivující.

Zamrzí, že se lze dostat do situace, ze které se nedá rychle dostat a stojí to velkou část života. Přitom stačí jeden nepovedený úhyb a jste v problémech. Jinak obtížnost odpovídá době a platformě. Verze pro konzole a handheldy mají kvůli omezením méně protivníků a i tak vypadají hůře. Naopak originál je graficky stále pěkný. Hru tak rozhodně doporučuji a určitě nevynechám ani další díly. Final Fight je k dispozici i v rámci Capcom Arcade Stadium, také v emulované verzi. Navíc ale obsahuje režim výzev a možnost přetáčení. Hrál jsem obě verze a volba záleží jen na tom, zda oceníte opakování hry kvůli výzvám.
+14

The House of the Dead

  • Arcade 75
Možná je to tím, že poprvé jsem hru viděl už někdy kolem roku 2000, kdy mě - tehdy ještě jako majitele 486ky, kde běžel maximálně Doom - nadchlo její technické zpracování, ale musím se tohoto klasického on-railu shooteru zastat. Grafika je na rok 1997 opravdu kvalitní a ani proti výtvarné stránce nemám žádných výtek. Co činí Dům mrtvých atraktivním proti konkurenci, je samozřejmě jeho brutalita - kde v jiných střílečkách panáci jen padali (v nejlepším případě s efektivními salty), tady jde zombíky rozstřelovat na kusy. I díky tomu má člověk ze střelby velmi dobrý pocit.

Obtížnost je samozřejmě arkádově extrémní, ale to lze těžko brát jako výtku. Spíše mě štvalo, že u bossů se této obtížnosti dosahuje hlavně jejich rychlým pohybem, kdy máte na zásah zlomek sekundy + zavalením hráče množstvím projektilů, kvůli jejichž sestřelení musí několikrát přebít.

Ano, není to hra, kterou by se vyplatilo kupovat za plnou cenu na Saturn či PC (oba porty mají výrazně slabší grafiku) pro její mimořádnou krátkost. Ale arkádovka je to povedená.

Pro: grafika, pocit ze střelby, brutalita

Proti: krátkost, arkádově tuhá obtížnost

+13

Dungeons & Dragons: Shadow Over Mystara

  • Arcade 85
Pokračování Tower of Doom je ve všech směrech především větší. Delší etapy, více postav, více předmětů a kouzel, to vše naštěstí při zachování dobré hratelnosti. Shadow over Mystara je podle mého především lepší Dungeons & Dragons. Ano, hra je stále hlavně akční, ale je kladen ještě větší důraz na věrnost předloze. Postavy jsou odlišné a každá má jiné schopnosti a dle předlohy může používat jiné předměty, případně kouzla. Pro první průchod jsem zvolil bojovníka (fighter), pro druhý mága (magicuser) a zážitek byl dostatečně odlišný. Znovu-hratelnosti opět pomáhá i nelinearita postupu. Výběr je tentokrát z šesti postav, ale maximální počet hráčů je stále čtyři. To bych někdy opravdu rád vyzkoušel, hra s tím dokonce místy počítá. Jedním ze skvělých prvků série je totiž objevování skrytých míst a tentokrát se do některých nelze dostat bez více hráčů.

Na poměry automatů je kladen velký důraz i na příběh. Závěr je dokonce uzpůsoben konkrétní postavě a průchodu hrou. Obtížnost bude dost závislá na postavě, protože za bojovníka to celkem šlo, ale za mága byly některé části dost náročné. Grafika je dle očekávání skvělá a velmi detailní. Zkoušel jsem i verzi pro Sega Saturn, ale samotnou konzoli nemám a emulace má nepříjemně rozbitou grafiku postav. I při dvou průchodech jsem našel několik zajímavých ukrytých předmětů a normálně bych dal ještě nějaké průchody, ale to nechám na moderní kompilaci. Na začátku mě nepříjemně překvapila prohozená tlačítka na výběr předmětu a jejich použití, zbytečně jsem jich díky tomu pár vyplýtval. Ale za to může hraní hned po prvním díle a přeučil jsem se celkem rychle. Celkově jde o skvělou hru, které se podařilo vylepšit už tak povedenou jedničku a rozhodně jí mohu doporučit.
+13

Blood Bros.

  • Arcade 70
Po vojenské akci v Cabalu jsem se vrhl na jeho duchovní pokračování Blood Bros. Hra se přesunula na divoký západ, takže je plná pistolníků, koní, kočárů a povozů. Nechybí ani s tímto obdobím spojený rozvoj železnice. Na hratelnosti se nic nezměnilo, stále jde o kombinaci ovládání zaměřovače a uhýbání postavy.

Shodný je i rozsah hry, takže pět prostředí po čtyřech obrazovkách. Prostředí je celkem pěkně vytvořené, včetně zajímavých zničitelných objektů. Celkově jsou obrazovky o něco nápaditější. Ovládání se zdá o něco příjemnější. Obtížnost je zhruba stejná, snažil jsem se šetřit kredity, ale dnes už hra nezaujme natolik abych každou obrazovku opakoval desetkrát. Ve výsledku jde ale stále o povedenou hru a pokud vás Cabal styl her chytl, tak rozhodně doporučuji i Blood Bros.
+13

Dynamite Duke

  • SegaMD 50
  • Arcade 70
Třetí dokončenou hrou ve stylu Cabal v řade je Dynamite Duke. Zasazení je opět vojenské, ale s roboty a kybernetickými zlepšováky navíc. Na rozdíl od Blood Bros. se tentokrát dočkáme dostatku novinek. Celkem devět úrovní už není rozděleno na statické obrazovky, ale plynule se posouvá. Hra tak evokuje dojem pohybu přes nepřátelskou základnu, tunely nebo laboratoř, podobně jako Operation Wolf. Na druhou stranu mají scény méně zničitelných objektů.

Samotná akce je také trochu opatrnější díky omezené munici, kterou lze naštěstí získávat z beden a některých protivníků, stejně jako lékárničky a power-upy. Výraznou novinkou jsou souboje na blízko. Občas se některý protivník přiblíží a zkusí vás bodnout, u bossů je to hodně časté. Duke má samozřejmě k dispozici protiúdery včetně extra silných. Po dvou podobných hrách jde o příjemné osvěžení a je škoda, že porty tento prvek využívají minimálně. Z verzí pro Mega Drive a X68000 jsem odehrál jen kousek, oproti arkádě to za moc nestojí. Překvapivá je také o něco nižší obtížnost u arkády a ještě výrazněji u domácích verzí. Jak jsem se třetí podobné hry už trochu obával, tak nakonec příjemně překvapila a udržela míru nenáročné zábavnosti.
+13

Dynasty Wars

  • Arcade 75
Dynasty Wars může na první pohled působit jako další klasická beat 'em up od Capcomu, ale přináší několik specifik. Na začátku mě zaujalo zasazení do období tří říší známé z románu Romance of the Three Kingdoms (stejnojmenné herní série a řady dalších titulů), konkrétněji mangy Tenchi wo Kurau, kterou ovšem neznám. Zasazení je tak dostatečně známé, ale stále neokoukané. U tohoto žánru jde ale hlavně o hratelnost a akci.

Po spuštění hry a volbě hlavního hrdiny potěší jízda na koni. Skrz všechny úrovně projíždíte a probojováváte se ze hřbetu tohoto věrného společníka. K boji používáte zbraň, pro každého hrdinu jinou i když rozdíly se mi nezdály moc zásadní. Větší různorodost je ve speciálním útoku. Samotný systém a jeho ovládání je fajn. Útok na každou stranu má samostatné tlačítko a délka stisku určuje sílu. Zpočátku trochu nezvyk, ale rychle to přejde do krve. Hrdina i jeho zbraň se navíc časem zlepšují. Díky kombinaci těchto prvků není hra jen další z řady, ale stojí za vyzkoušení. Grafika, jednotlivé lokace i protivníci jsou navíc tradičně kvalitně zpracování jak to Capcom umí. Celkově tak šlo o velmi příjemný titul a jsem moc zvědav jak se autorům povedlo pokračování.
+13

Armored Warriors

  • PC 85
  • Arcade 85
Armored Warriors mohou podle názvu evokovat hry jako Armored Core nebo MechWarrior a skutečně jde o hru s "mechy", zde tedy Variant Armor - VA. Jde ovšem o další z řady beat 'em upů od Capcomu. Není to ale pouze to samé jen s roboty místo postav. Vývojářům se podařilo i do tohoto žánru dostat pro mechy typické prvky a nekopírovat sami sebe. Po porážce některých protivníků zůstává na obrazovce nějaká část jejich výbavy a vy si tak můžete svůj stroj přizpůsobovat. Nechcete už po obrazovce chodit? Není problém jsou tu pásy. To samé platí pro boj na blízko a střelné zbraně. I bez změny samotného mecha tak můžete každou část úrovně projít trochu jinak a bojový styl se může lišit dost výrazně. Hraji tento měsíc již osmý beat 'em up a pořád je něco nového a zajímavého.

Úrovní je pouze sedm, ale jsou o něco delší a rozdělené do několika oblastí. Větší důraz je kladen na příběh, před každou misí se dočkáte na žánr dlouhých rozhovorů vysvětlujících dění. Obtížnost roste postupně a hra obsahuje několik dost nepříjemných protivníků a bossů. Hráč má na výběr ze čtyř pilotů z nichž má každý vlastní VA. Ke standartnímu ovládání je navíc tlačítko na střelbu, ale u té je třeba si hlídat munici. Celkově jde o velmi dobrý beat 'em up a zajímavou mecha hru.
+13

Super Cobra

  • Arcade 65
Super Cobra je přímým pokračováním shoot 'em upu Scramble, které bylo vydáno pouhý měsíc po svém předchůdci. Z toho vyplývá, že není možné očekávat nějaké převratné změny a je to přesně tak. V zásadě jde o rozšířenou a lehce pozměněnou verzi téhož. Počet oblastí je navýšen o pět na celkových jedenáct. Nové překážky a nepřátelé, kteří po vás střílejí a někdy se dokonce pohybují část cesty s vámi (pokud je nezničíte), také navyšují obtížnost a tím dále prodlužují herní dobu. Čistý průchod bych odhadl skoro na půl hodiny, tedy asi trojnásobek Scramble.

Naučit se jednotlivé části je tentokrát náročnější a zkoušet hru dokončit bez využití continues by stálo hodně času a nervů. To je podstatná změna a v emulátoru nikoho počet využitých kredit trápit nemusí. Díky tomu a díky zkušenostem z předchozí hry jsem ale na konec úspěšně dorazil za nějaké tři hodinky. Díky novinkám si hra zachovává variabilitu i při větším rozsahu, oceňuji snahu autorů každou část nějak ozvláštnit. Vyšší obtížnost ale ke konci způsobovala pokles zábavnosti. Od začátku jsou prostory užší a nepřátelé agresivnější, obtížnost je opravdu výrazně výše. Vzhledem k vydání musely být oba tituly tvořeny současně a Scramble tak teď působí jako demoverze. Ale díky rozumnější obtížnosti ho nakonec hodnotím o něco výše. Výhodou Super Cobry je ovládání vrtulníku, což je mi o něco bližší, ale jde jen o kosmetickou změnu a osobní preferenci. Jediný praktický rozdíl je v samotném finále. Celkově jde stále o dobrou hru, která stojí za vyzkoušení. Rozhodně nelituji odbočky od hraní Anniversary Collection Arcade Classics a je škoda, že se Super Cobra nedočkala zařazení do této kolekce.
+12

Battle Circuit

  • PC 80
  • Arcade 80
Battle Circuit je nejnovější klasická beat 'em up od Capcomu a na mnoha prvcích je to vidět. Osm středně rozsáhlých úrovní a pět hratelných hrdinů je pěkně nakresleno a rozpohybováno. Samotný bojový systém je svižný, s mnoha možnostmi a nejvíce připomíná ten z Alien vs. Predator. Postavy jsou dostatečně odlišné a za každou se hraje jinak. Nejvíce jsem si nakonec oblíbil růžového pštrosa...

Zasazení je sice sci-fi, ale značně šíleně podané. Není to něco co bych vyhledával a právě atmosféra tak pro mě nebyla nejlepší. Nakonec je to také největší výtka, kterou k této jinak dobře vyladěné hře mám. Obtížnost je celkem standartní, až na několik soubojů s bossy. Tam právě hodně pomohla volba postavy, pštros má se svým "létáním" často slušnou výhodu. Tentokrát má smysl také sbírat všechny ty peníze, protože je možné za ně zlepšovat postavu a získávat nové schopnosti. Celkově jde o velmi dobrou beat 'em up a pokud vám sedne prostředí, tak Battle Circuit rozhodně nevynechávejte.
+12

Tech Romancer

  • Dreamcast 75
  • Arcade 70
Třetí "dohraná" bojovka v krátké době a musím rovnou říct, že nejlepší. Tech Romancer je takovým duchovním nástupcem Cyberbots. Dokonce lze odemknout jednoho mecha, známého již z Armored Warriors. Hra celkově rozvijí koncept svého předchůdce a přidává mnoho nového. Tradičně má každý pilot svůj příběh, ale tentokrát většinou není lineární. Většina příběhů má dva konce, ale je zde i případ se třemi, navíc dosažitelnými deseti cestami. Příběhy jsou vyprávěny plně dabovanými a celkem dlouhými cutscénami. Hrál jsem verzi pro Dreamcast, která v rámci Tatsumi Techno Dome nabízí radu bonusů.

Příjemný je už od začátku přístupný přehled postav a dosažitelných konců. Dokonce včetně podmínek, které je nutné na rozcestí splnit. Jde od jednoduchého výběru v rozhovoru až po porážku protivníka určitým způsobem. Ostatní bonusy se odemykají postupem ve hře nebo za získané peníze. Ty se vydělávají v režimu Hero Challenge nebo v postupně se odemykajících minihrách. Minihry jsou opravdu jednoduché hříčky určené pro přenosnou paměťovku VMU. Pokud vás hra zaujala, tak stojí odemykání bonusů za to. Jde o různé koncepty, hudbu, nové mechy do Hero módu nebo krabičku s šestnácti puzzly. Obsahu má tak Tech Romance více než dost.

Samotné souboje jsou plně 3D. Úderů, pohybů a střel je až dost, navíc má každý mech hodně odlišný styl a výzbroj. Vyzkoušení všech je tak bezva nejen kvůli příběhu. Jednotlivé stroje budou navíc povědomé každému fanouškovi anime(Gundam, Ultraman...). Hra mě dost chytla hned od začátku, dohrál jsem za všechny postavy, ale nakonec ne všechny cesty a konce. Už toho bylo najednou trochu moc a stále stejné. Nějaký čas jsem strávil i s minihrami a odemkl alespoň ty zajímavější bonusy. Zkoušel jsem i arkádovou verzi hry, ale rozhodně doporučuji Dreamcast - především kvůli doplněným aktivitám a více pilotům. Pokud máte rádi trochu jiné bojovky, tak Tech Romancer rozhodně doporučuji.
+12

Night Slashers

  • Arcade 90
Night Slashers je fantastická řežba plná nekonečných gejzírů krve a rozervaných kusů těl. Scream, Bloody, Gore, jak byl řekl nebožtík Chuck. Praskající lebka v žádné jiné hře nevyluzuje tak sladký tón. Anebo mlaskající střeva na podlaze zní uchu líbezněji? Gurmán neví co dřív, a proto kydlí bez přestání. Jako v každé automatovce pracně vytvořený svinčík rychle mizí a není možné si jím dlouze pokochat. O to víc se musí hráč snažit. Óda na radost!

Night Slashers je svým věkem stejný ročník jako druhé díly Final Fight a Streets of Rage, ale dává si je s prstem v nose. Bohužel hra vyšla v době vzrůstající hysterie kolem Mortal Kombat a do Evropy se dostala v nepoživatelné verzi. Ještě na přelomu tisíciletí jsem narazil na automat, kde byla servírovaná zelená krev. Fuj! Copak jsme prasata bez špetky vkusu? Dnes už tento problém řešit netřeba. Před pár lety se totiž na trhu objevila vymazlená předělávka, která se s ničím nepáře a každý si ji může vychutnat v teple vlastního domova. Krvavější a zadarmo. Ber nebo běž blít.
+11

Sega Rally Championship

  • PC 60
  • Arcade 95
Fiiiiiiiiiiiiinish... :-)

V roce 1995 na dovolené v Itálii jsem poprvé ignoroval moře, jelikož hned za silnicí se rozkládala arcade herna. A tam kromě jiných dobrých her sídlil i tenhle klenot, pochopitelně v luxus verzi s naprosto obří (tenkrát) obrazovkou a "modelem" celého auta. Strávil jsem tam hodiny koukáním po ostatních, jak jim to jde. Jednou se usmálo štěstí i na mě a dojel jsem do alespoň do poloviny stage 2... dodnes to mám někde na videu.

Konec vzpomínání a hurá do přítomnosti. Sega Rally Championship nabízí 2 vozy - Toyota Celica a Lancia Delta Integrale. Vozy se mezi sebou příliš neliší, je to spíš o preferencích. Lze vybrat buď trénink nebo Championship, kde můžete projet 4 stage (ale to už chce hodně šikovnosti). Kromě mobilních šikan v podobě soupeřů na trati je úhlavním nepřítelem časový limit. Úvodní stage (Desert) je pochopitelně jednoduchá, trať má kilometr na šířku a v podstatě se nedá nedojet v výraznou rezervou. Jak je ale v arcade hrách zvykem, zbývající časový limit se přenáší dál, takže čím rychleji, tím lépe. V druhé stagi (Forest) už se náskok bude hodit, čas utíká pocitově mnohem rychleji a trať je náročnější. A pokud v šibeničním limitu dojedete i Mountain, čeká na vás bonusová stage Lakeside a ta se už bez brutálního tréninku dojet nedá. Autoři si pravděpodobně mysleli, že sem už se moc lidí nedostane, tak graficky je Lakeside dost monotónní a odfláklé v porovnání s prvními třemi úseky.

Arcade verze frčí v 60fps a po stránce grafiky patří určitě k tomu nejlepšímu, co v 95. roce vzniklo. Hratelnost je skvělá, auta reagují rychle, ale zároveň je cítit, že mají nějakou váhu - i když jízdní model je pochopitelně hodně zjednodušený. Dnes se tato hra dá užít buď v MAME nebo ve verzi pro PS2, kde je to port 1:1 a hraje se nejlépe.

No a pak vyšla (kromě portu na Sega Saturn) ještě PC verze. Bez podpory 3D karet, s notně očesaným vizuálem a spoustou grafických chyb. Ke cti budiž to, že se snaží zuby nehty držet originálu, ale výkon tehdejších pc neoptimalizovaných jen na hry byl prostě nedostačující. Ale buď to nebo utratit veškeré kapesné někde v herně.

Každopádně automatovou verzi řadím k nestárnoucím klasikám.

Pro: 60fps, skvělá grafika, ovládání aut

Proti: obtížnost, mizerný PC port

+11

Double Dragon II: The Revenge

  • Arcade 60
Arkádovka Double Dragon 2 je dalším z “rubaček“ 80-desátek, která se vydávaly po úspěšch bojových kousků filmového plátna. Lehce vylepšené pokračování hry, ve které jde opět staré známé bratry Leeovi, kterí musí napravit členy pouličního gangu Black Warrior, kteří odpravili Miriam, zachráněnou v díle předchozím.

Ve čtyřech levelech nemusí spoléhat jen na své končetiny, ale mohou vymlátit z protivníků třeba nůž, baseballku, šutráky či biče a ulehčit si nesnadný úkol. Hra nabízí možnost bojovat za jednoho z bratrů nebo společně se spoluhráčem nelítostně kosit darebáky. 

Hodnotím v lepším průměru, dodáni byly noví protivníci ( bossové ) i pár nových hmatů, ale v podobném žánru kolem 90-tých let bylo vydáno pár povedenějších ( Streets of Rage např. ), ale i horších – 60 %
+10

Cyberbots: Fullmetal Madness

  • PC 70
  • Saturn 50
  • Arcade 70
Ačkoliv Cyberbots vychází z univerza Armored Warriors, tak jsem při hraní nejvíce vzpomínal na One Must Fall. OMF patřil svého času mezi mé oblíbené bojovky a také v něm šlo o bitvy robotů s různými piloty. Cyberbots jsou ale více zaměřeny na příběh. Ten sice není nijak komplikovaný, ale pro každého pilota jiný. Motivace k opakovanému hraní tu tedy je a to i bez živého protivníka. Samotná hratelnost, tedy ovládání, pohyby a komba je ovšem spíše průměrná. Hraní není špatné ani nudné, ale nějak jsem si ho neužíval. Neumím si představit, že se ke hře vrátím kvůli soubojovému systému. A to je u bojovky trochu problém.

Na druhou stranu jsem chtěl vidět všechny konce. A díky možnostem nastavení jen na jedno kolo a nižší obtížnosti netrvá moc dlouho si těch šest příběhů projít. Navíc mezi jednotlivými VA (mechy) jsou celkem výrazné rozdíly. S každým jsem tak musel volit trochu jinou strategii. Zkoušení možností a příběhů bylo tak pro mě nakonec nejzábavnější. Technická stránka hry je také povedená a i dnes vypadá cekem dobře.

Po dohrání jsem vyzkoušel i verzi pro Sega Saturn. Nabízí totiž tři další hratelné piloty a VA. Hra s nováčky je zajímavá, jejich VA rozhodně stojí za vyzkoušení. Namluvení příběhu je také fajn, ale bohužel je vše komplet v japonštině a to včetně textů. Saturn verze se také o něco hůře ovládá, takže jsem nakonec nedohrál ani jeden příběh. Celkově hra není špatná a nápad navázat na Armored Warrior mě potěšil, ale provedení je čistě průměrné. Bojovek s roboty sice není moc, ale k této se již vracet nebudu. Na druhou stranu hraní rozhodně nelituji a ani pořízení Capcom Fighting Collection – obsahuje skvělé muzeum plné materiálů k jednotlivým titulům.
+10

Warriors of Fate

  • PC 75
  • Arcade 75
Warriors of Fate je čtvrtou a poslední hrou založenou na manze Tenchi wo Kurau. Po dvou strategiích jde opět o beat 'em up a pokračování Dynasty Wars. Jako jeden z pěti bojovníků se na koni i bez něj probojováváte skrz devět úrovní. Herně jde o naprostou klasiku. Hrdinové jsou rozdílně silní, rychlí, mají odlišný dosah a zbraně. Prostředí i protivníci jsou fajn, sem tam si pomůžete sebranou lepší zbraní. Největší zajímavostí je pak jedna úroveň, ve které postupujete zprava doleva.

Bonusové fáze jsou dvě, rozbíjení figurín bosse a vtipná soutěž v jedení. Warriors of Fate nabízí tři různé konce. To je v tomto žánru vždy fajn a zvyšuje to znovu-hratelnost. Zde je bohužel rozdílný pouze samotný závěr a o volbě konce se rozhodně ani ne minutu před závěrečnými titulky. Západní verze umožňuje dva konce, třetí je pouze v japonské verzi. Drobné rozdíly mezi verzemi jsou i v příběhových scénách. Celkově jde o řemeslně dobře zpracovanou hru, která ale nemá nic opravdu jedinečného. Zajímavá je tak hlavně pro fanoušky Tří říší, výskyt známých postav a zbraní potěší.
+10

OutRun

  • Arcade 70
OutRun je další automatovka, u které jsem strávil spoustu času a utratil za ni spoustu drobných. Ferrari je po Porsche má druhá nejoblíbenější automobilová značka, takže jsem rád usedl do sedačky stylového červeného automatu a vyrazil na cestu po USA.

Časový limit je nemilosrdný, a dokončení hry tak není nic lehkého, když navíc vezmu v potaz další vozidla (včetně Porsche 911 Turbo), která se mi pořád pletla do cesty, a jízdu mi tak vůbec neulehčovala. Super vychytávkou byla na tehdejší dobu možnost volby směru, kam se bude má cesta ubírat dál. Z písečných pláží jsem se tak dostal přes rušná města či zasněžené hory až do cíle a často jsem jel jinou cestou.

OutRun není špatná hra a patří mezi ty nejznámější tituly pro Arcade automaty vůbec, ale postrádám u něj multiplayer a více zábavy jsem si užil třeba u SCUD Race.

Pro: Ferrari Testarossa Spider, stylový vzhled automatu, možnost volby směru, okolní krajina

Proti: přísný časový limit, chybí multiplayer

+8

Die Hard Arcade

  • PS2 100
  • Arcade 100
Pamatuji se na to, jako by to bylo včera. Jaro 1999. Republikou stále ještě cloumal sarajevský atentát, k moci se dostala levota a cena za žeton stoupla na bůra. Napravo stál Killer Instinct, nalevo byl Tekken 3. S kámošem jsme stáli mezi nima u automatu s podivnými japonckými klikyháky. Dnes už vím, že to byl Die Hard Arcade, ale tenkrát jsme mu říkali Policajti. On hrál za chlapa, já za babu. Seskok z vrtulníku na balkón a jde se na věc.

Prvních pár otrapů neklade větší odpor. Výtahem sjíždíme do garáže, kde nás zastaví hasičské auto se stříkačkou. Sekerou zkouším odolnost požárnické helmy. Po jedné ráně se rozpadla společně s lebkou. Na hajzlu si poprvé vjedeme do vlasů v souboji o prdící dělo. Protože jsem prohrál, nechávám následně kámoše schválně vydusit pepřákem. Cestou do počítačového centra nás na chodbě přepadli dvě v latexu voháknutý kozatky. Normálně ženský nebiju, ale když jde o život, tak je mlátím rád. Uvnitř už na nás čeká speciální komando vyzbrojené samopaly. Nevěděli, že čekali na smrt a teď už s nepřítomným výrazem čekají na příjezd pohřebního vozu. Frčíme dál. Princezna volá. Postup dál je zablokován a musíme proto volit nebezpečnou cestu po parapetu a šachtou. Nepřátel neubývá, ale my už cítíme, že konečné vítězství je na dosah. Karatista, judista, sumista, samuraj. Japoncké bojové sporty jsou pro smích. Tahle verbež nás nemůže zastavit.

Jak se blížíme do finále, začínají se kolem nás srocovat nevěřícné davy. Někteří trvale opálení přihlížející se snaží zneužít našeho vytržení z reality k vlastnímu obohacení, ale loket mezi žebra je staví do latě. A pak se to stalo. Po úderu golfovou holí utekl hlavní padouch z posledních sil na střechu. Chvíli ještě machroval s katanou, ale záhy zařval naposledy. Dohráno za slabých 25 minut, na jeden žeton a bez ztráty kytičky. Život v potemnělé herně se zastavil, čelisti padly v němý úžas a objevilo se světlo. Najednou nevadilo, že půlka z nich má černý huby. Na chvíli jsme všichni byli jedna ruka.

Die Hard Arcade je první mlátička, která byla plně 3D a v boji využívala interakci a zničitelnost okolního prostředí. Z ran a kopů je možné vytvořit několik desítek komb a chytaček. Přestože šlo v roce 1996 o revoluční počin měnící zažité pořádky, tak se světová revoluce nekonala. Na konci devadesátých let už byla největší sláva arkádových mlátiček nenávratně pryč a žánr bojovek se začal čím dál více orientovat do frenetických akcí z třetího pohledu. O dva roky později sice ještě vyšlo povedené pokračování Dynamite Cop, ale pak nastal konec. Die Hard Arcade se i po dvaceti letech skvěle hraje a nemá konkurenci.
+8

The House of the Dead 2

  • Arcade 80
Dvojka se mi sice zažrala pod kůži především ve verzi The Typing of the Dead, ale není pochyb o tom, že představuje vylepšení toho, co jsme znali z jedničky. Posun v grafice je dle mého oka dosti výrazný: Hra je barevnější, detailnější, textury bohatší a prostředí Benátek atraktivnější než rezidence z prvního dílu. Ostatně, celé to jede i na výkonnější arkádové mašině (Sega Naomi; jedničku poháněl Model 2).

V servisním módu automatu je možné nastavit i červeně zbarvenou krev; nicméně tak samozřejmě musí učinit majitel hardwaru a obyčejný hráč s defaultní zelenou mnoho nezmůže.

Výhradu mám hlavně proti boss fightům, které opět vyžadují bleskurychlé reakce (nebo hodně "continues") a jsou i poněkud nevyvážené - zatímco několikahlavá saň je mimořádně otravná, vyřízení vodního bosse je triviální záležitostí.

Dnes už je zjevná brakovost a prkennost dabingu (který mi jako dítěti přišel cool), ale vzhledem k celkové stylizaci hry mi to přijde spíš jako roztomilá součást atmosféry než jako něco rušivého.

Pro: vylepšená grafika, prostředí Benátek, brutalita, sympaticky braková atmosféra

Proti: nevyváženost a obtížnost bossů, defaultně zelená krev, absence grafických nastavení u PC verze

+8

SCUD Race

  • Arcade 80
SCUD Race je automatovka, kterou jsem často hrál v jedné mé oblíbené hospodě. Naposledy, když jsem tam byl, tak byly "Autíčka", jak jsme SCUD Race s kamarádem přezdívali, rozbitá, ale snad je ještě někdy dají do kupy a budu se znovu moci projet v mém oblíbeném Porsche 911 GT2.

Netvrdím, že jsem doma nehrál žádnou hru pod vlivem alkoholu, ale to si dám jen pár piv a navíc nejsem vlastníkem volantu. U SCUD Race je to ale něco úplně jiného, protože v hospodě si dám těch piv daleko víc, sem tam to proložím panáčkem, a pak nastane ta jediná možná situace, kdy usednu za volant značně opilý. Naštěstí tím ale nikomu neublížím, a tak si jen můžu užívat tento jedinečný zážitek, který v reálu nikdy nezažiji (snad:)).

Hru se mi podařilo dohrát jen jednou, a to když přišel jeden známý, se kterým jsem se již dlouho neviděl a válcoval všechny soupeře tak, že mě vybičoval k mému životnímu výkonu. Předtím jsem se myslím dostal maximálně do čtrnáctého kola z patnácti, a to jsem kvůli nedostatečnému časovému limitu ani nedokončil.

Pro: Porsche 911 GT2, okruhy, atmosféra, vibrace volantu, můžu si před jízdou přihnout

Proti: občas auta neposlouchají, jak by měla

+7

The House of the Dead 2

  • Arcade 60
Když už jsem byl v té Arcade Herně, stačilo udělat úkrok doprava k výraznějšímu automatu, než byl první díl. Pistole zůstali stejné. Herní styl nezměněn. Hra se ale dočkala pár příjemných vylepšení.

Na první pohled zmizelo blikání. Na tohle se mnohem lépe koukalo. Oči nebolely a grafika je jemně vylepšená. Moc mi neseděla změna krve z červené na zelenou. Naopak mi o něco lépe sedělo vylepšení nabíjení. Už nemusíte mačkat střelbu mimo obrazovku. Tentokrát stačí mimo jen vychýlit mušku. Stejně si ale myslím, že kdyby bylo třeba z boku pistole nějaké tlačítko na nabíjení, bylo by to mnohem intuitivnější.

Obtížnost je pořád stejně masochistická. Zombie sice trochu zpomalili, zato bossové jsou snad ještě těžší. Jsou opravdu nároční. Zničit je bez ztráty kytičky chce hodně cviku a trpělivosti. I když to asi do velké míry závisí na tom, jak se poperete s ovládáním. To, že musíte do tří zombií během krátké chvíle vystřílet 12 ran šestiraňákem, je ale fakt.

Zachraňujete více lidí a bonusy je stále těžké získat. Opět je dobré míti parťáka. Dvojka The House of the Dead prošla jen mírnou evolucí. Vylepšení jsou ale příjemné a hra se hraje líp. Možná by se to na počítačí hrálo líp s myší. Arkádové automaty už jsou dneska opravdu muzeum.

Pro: nebliká jako první díl, vylepšené nabíjení, vylepšená grafika

Proti: pořád nic moc nabíjení, masochistická obtížnost (arcade), zelená krev

+7