Nejlépe hodnocené komentáře

Konzole Nintendo GameCube je z hlediska pokémoní značky poměrně dost přehlíženou konzolí. Je to dáno jednak tím, že na ní nevyšly žádné pokémoní hry z hlavní série, ale jednak i tím, že ze čtyř titulů s Pokémony v názvu vyšly pouze dva, které mohly být plně označeny za hru. Ostatními tituly jsou Pokémon Channel, který sklidil kritiku za nízkou míru interaktivity a Pokémon Box: Ruby and Sapphire, jenž byl vývojáři označen za software, protože měl sloužit spíše jako aplikace k ukládání příšerek z her na Game Boy Advance po vzoru Pokémon Bank na 3DS nebo aktuálního Pokémon HOME. Hratelnostně tedy z éry GameCube stojí za zmínku pouze Pokémon Colosseum a jeho volné pokračování Pokémon XD: Gale of Darkness.  

Pokémon Colosseum je však hrou, na níž mnozí fanoušci vzpomínají se slzou v oku, a tak i já jsem se opět jednou uchýlil k zahrání tohoto mnohaletého restu - pochopitelně na emulátoru. Vývojáři se pokusili o jakýsi mix populárních her té doby. Série Pokémon Stadium již byla po třech dílech ukončena a třetí generace her Ruby a Sapphire měly teprve rok od vydání, takže na trhu chyběla spin-offová hra zastřešující všechny aktuální generace. Pokémon Colosseum však vykročilo trošku jiným směrem. Nabídlo dějově nabité příběhové RPG, kde se Pokémoni nedají chytat ve volné přírodě jako doposud a hlavní hrdina má za sebou dokonce zločinnou minulost.

3D vizuál je poplatný své době vzniku a pokémoní modely byly přejaty z třetího Pokémon Stadium, nejvíce mě však zaujalo prostředí celého regionu Orre, jež působí nebývale post apokalyptickým dojmem. Města jsou rezavá v dezolátním stavu a rozpadají se, některá mají v podzemí arény a obydlené prostory, ale přitom jsou povětšinou všude moderní technologie a funkční PC. Velkou část kontinentu zabírá poušť, kamenná pustina a staré doly. Jen na severozápadě stranou toho všeho se nachází stromová vesnička s průzračně čistým potůčkem. Hlavní hrdina Wes cestuje mezi městy pouze pomocí fast travel, ale vždy se přehraje krátká animace, kde Wes sedí na své dieselpunkové mašině na způsob Mad Maxe a za ním se zvedá mračno zvířeného prachu.  

Jak už jsem psal o Wesovi výše, jeho minulost je veskrze kriminální, protože je bývalým členem týmu Snagem, který dokázal pomocí speciálního zařízení přeměnit klasické pokébally na snagbally a díky nim krást Pokémony jiným trenérům přímo v boji. Ale Wesovi najednou hráblo (hra neřekne, proč), ukradl zařízení ze základny týmu a dokonce ji zničil. U sebe má pouze Umbreona a Espeona kolem levelu 20 a společně prchají pryč. Hned na začátku hry zachrání dívčinu Rui, která dokáže vidět temnou auru nově se objevujících Shadow Pokémonů. Její vykulené oči mě dokázaly děsit po celou dobu hry. A co že jsou to Shadow Pokémoni? Vládu nad regionem potají převzala kriminální organizace Cipher, jejíž nitky vedou na různá místa k různým tajemným lidem ve stínech. Používají nelidské techniky, aby přeměnili Pokémony uzamčením jejich srdcí na silnější, agresivní tvory – Shadow Pokémony, které následně šíří mezi normální, nic netušící trenéry. Wes a Rui se o tom ale dozvídají a vydávají se na cestu za odchycením Shadow Pokémonů a porážkou organizace Cipher. Shodou okolností existuje způsob, jak Shadow Pokémony uklidnit a očistit do jejich původního stavu (purification). Tato purifikace je mechanika, kterou mnohem později převzalo i mobilní Pokémon Go.  

Jak už jsem zmínil, Pokémony nejde ve hře chytat venku. Hra vlastně vůbec nemá žádný systém náhodných setkání. Wes musí všechno odchytit v souboji s trenéry, a to ještě jenom ty v Shadow stavu – Rui ho vždy upozorní. Protože však Wes není původně trenér, tak ani nevlastní pokédex. Informace o viděných Pokémonech se shromažďují v PC, ale rovněž není možné potkat všechny dosavadní existující pokeše. Namísto toho jich ve hře u trenérů potkáme jen určitý počet a odchytit lze pouze 48 vybraných Shadow Pokémonů. To se mi podařilo a nejedná se o nic moc náročného, ale šance na jejich chycení se objeví vždy jen jednou a pokud je hráč nechytne, tak už má nadobro smůlu. Mezi Shadow Pokémony jsou i takoví jako Bayleef, Quilava a Croconaw nebo kočkopsí trio. Na obalu hry jsou sice znázorněni i Groudon s Kyogrem, ale to je poněkud zavádějící, protože jejich obrázek pouze upozorňuje na možnost přetáhnout si je do hry z ostatních her a bojovat po jejich boku v multiplayeru nebo v arénových soubojích.  

A jak se dá očistit Shadow Pokémon? Možností je několik, ale samotná funkce se odemkne až cca po první čtvrtině hry, kdy se hráč dostane do stromové vesničky s očistným kamenem. Každý Shadow Pokémon má na sobě po chycení vyplněný stínový ukazatel, který časem klesá. Klesá hodně pomalu a Pokémon musí být stále v partě, aby klesal dál. Klesání je možné trošku urychlit skrze souboje, pobíhání po světě, poskytnutím několika vůní pro relaxační pokémoní masáž anebo umístěním do day care centra, jež se ovšem může někdy prodražit a jde to pouze po jednom. Existují také jisté předměty ve velmi limitovaném počtu, ale to už bych spoileroval. Nutno také podotknout, že Shadow Pokémoni nemohou získávat expy ze soubojů – respektive mohou, ale expy si skrytě kumulují pro sebe a pak je dostanou všechny najednou až při purifikaci, což může rovnou vyústit do vývinu. Bohužel to poněkud maří motivaci použít je hned do týmu, protože tito Pokémoni mají nízký level a ve hře není mnoho zdrojů expů, takže se stejně vyplatí levelovat hlavně ty používané.

Měl jsem ohromné nutkání zařadit prvního očištěného Pokémona hned do aktivního týmu, ale v tu chvíli jsem už právě měl Espeona i Umbreona docela silné, takže jsem si je ponechal na bitevních pozicích až do konce hry a nikoho jiného jsem skrze souboje neleveloval. Espeon časem enormně zesílil, jeho psychické útoky si hravě poradily s mnoha otravnými Pokémony. Umbreon je zase víc defenzivní se slabšími útoky a statusovými útoky, ale to se právě hodilo k oslabování Shadow Pokémonů. A bylo to vůbec poprvé, co jsem v nějaké pokémoní hře využil Espeona a Umbreona, což pro mě místy byla trochu výzva. Všechny souboje probíhají stylem double battles, tedy dva na dva. Bylo to po hlavní sérii docela příjemné osvěžení, ostatně v pvp mám také raději double.

Pokémon Colosseum je svým zaměřením spíš temnější, lépe řečeno undergroundovější, narozdíl od hlavních her. Všude jsou nějaké zvláštní poťouchlé kuriózní postavičky, jakási post-apo estetika v kombinaci s Shadow Pokémony a rovnou dvěma nebezpečnými týmy - Snagem a Cipher. Wesovo dieselové žihadlo se pro převoz mezi městy perfektně hodí a podzemní kolosea atmosféře nijak neubírají. Rozhodně mám ze hry dost zvláštní pocity.  

Musím ovšem upozornit na jednu technickou záležitost ohledně ukládání pozic na emulátoru. Hra pochopitelně disponuje in-game ukládáním pozic, ale jakmile se začnou používat pohodlné rychlé savy v samotném emulátoru, tak hra přestane rozpoznávat svoje in-game uložené pozice a odmítne je i dále ukládat (je to způsobeno protipirátskou ochranou - pokud hra rozpozná jakýkoliv pokus o editaci savů, tak začne zlobit. Cílem je, aby nikdo nemohl editovat Pokémony, které by si pak mohl poslat do hlavních her série). To by pro samotný příběh nevadilo, ovšem po titulcích hra nabídne uložit pozici vlastním savem, čímž se má správně odemknout řada funkcí a módů pro end game obsah včetně možnosti vybojovat si v aréně po 100 soubojích i legendárního Ho-oha (pokud hráč chytil během příběhu všech 48 Shadow Pokémonů). To jsem předtím nevěděl, a tak jsem se do toho po dohrání hry ani nemohl pustit. O problému jsem se poté dočetl na diskuzních fórech. Pokud tedy chcete získat na emulátoru Ho-oha, ukládejte hru pouze prostřednictvím hry samotné na místech, kde je PC úložiště (obvykle v blízkosti poké centra).
EDIT: našel jsem fix v Dolphinu. V úvodním okně Dolphinu nahrajte položku hry do adresářového menu (obvykle dvojklikem a následným výběrem hry). Poté na ni pravým tlačítkem klikněte a vyberte možnost Properties, potom záložku Patches a zaškrtněte políčko Allow Memory Card saving with savestates. Pokud máte již hru v pokročilém stavu, zajděte někam do pokécentra a uložte pozici in-game (případně započněte novou hru s novou pozicí a poté nahrajte starý save), což by mělo problém vyřešit. To samé funguje i pro sequel.

Jinak je hra docela zajímavým pokusem o něco trochu jiného a již chápu fanoušky hry, kteří v ní vidí více než jenom nějaké další RPG s příšerkami, ačkoliv nemohu říct, že bych si hru užíval všude na maximum, přeci jen už zestárla a v druhé části mi přišla hodně repetitivní s očekávatelným finále, ale svůj osobitý styl se jí nedá upřít. Dojíždějící devadesátky z ní čiší na každém rohu za podpory rytmického hudebního techno podkresu. Osobně si myslím, že by byla vhodným materiálem pro nějaký remake, nicméně musel by se správně uchopit. Jsem rovněž zvědavý i na pokračování, které si v budoucnu také zahraju, jak doufám. Pokémon Colosseum mi trvalo k závěrečným titulkům asi 40 hodin.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Herní výzva 2023 – 2. Dohraj prvotinu vývojáře, který má na Databázi 5 a více vydaných plných her. 

Jak chudé by bylo mé retro hraní, kdyby nebylo XD: Gale of Darkness. Jakmile jsem dokončil první díl Colosseum, věděl jsem, že musím odehrát i tento ikonický sequel (na emulátoru), abych dokončil obě plnohodnotné pokémoní hry vydané na GameCube. A jelikož jsem zprvu neměl od hry příliš velká očekávání, musím říci, že mě přeci jen pozitivním způsobem potěšila (hm, lze potěšit i negativně?).  

Po grafické stránce se nic moc nezměnilo. 3D styl je vlastně stále stejný, některé známé lokace jsou stejné, ale jiné jsou zcela nové. Hlavní postava je jiná, protože předchozí protagonista Wes s jeho kámoškou Rui zmizeli kdovíkam, možná odcestovali do jiného regionu. Máme tu začínajícího trenéra Michaela (lze jej přejmenovat) a zpočátku ho bude otravovat jeho malá sestra, ale velmi záhy se její přítomnosti zbaví. Typickým znakem pro všechny postavy jsou přehnaně vykulené oči a celá hra předvede hráčovi plejádu nejrůznějších groteskních, bizarních nebo komických postaviček, z nichž asi nejvíce vyčnívá rival Miror B s červenobílým afrem (viz. ve videích), pak asistent místního šíleného vynálezce, anebo možná rovnou sám záporák.  

Pět let po porážce organizace Cipher, která vytvářela nelidským způsobem Shadow Pokémony, se tato kriminální buňka potajmu vrací zpět na scénu, aby všem zamíchala karty. A příchod ohlásí velkolepě přímo s legendárním Pokémonem. Neočistitelný Shadow Lugia unese celou transportní loď i s nákladem Pokémonů a někde s ní zmizí. Nějakou dobu na to v laboratoři, kde přebývá Michael s jeho sestrou a mamkou, dojde k únosu profesora Kranea, jenž právě vyvíjí očišťovací zařízení. Michael však od něj chvilku předtím dostal mechanický návlek na ruku, díky němuž v ruce mění obyčejné pokébally na snag bally a dokáže s nimi odchytit cizího Shadow Pokémona přímo v trenérském souboji, a tak se vydává pryč s cílem profesora najít. K ruce má zatím pouze vlastní Eevee, takže bude muset zapracovat na odchytu Shadow Pokémonů, a ty časem očistit (purifikovat). Stejně jako minule, i tady probíhají všechny souboje systémem double battles, tj. dva na dva.  

První část hry není nijak extra zábavná, protože příběh se rozjíždí jen velmi zvolna, hráč se teprve musí se vším seznámit a tým se buduje vcelku pomalu, protože se zatím dají chytat pouze ne moc dobří Shadow Pokémoni a než dojde na možnost jejich očištění, tak to trvá a trvá. Každý takový Shadow pokeš má svůj stínový ukazatel, který je zpočátku plný, a ten pomalým tempem klesá, když je onen Pokémon v partě a Michael s ním běhá, nebo když je používán v boji. Také si hra dá na čas, než se hráč dostane k nějakému evolučnímu kameni pro Eevee. Jakmile jsem objevil water stone, nebylo co řešit.
Vaporeona jsem si nechal v partě jako hlavního tahouna až do konce hry. Jenom škoda, že ve hře nejsou žádná HMka, takže jsem ho nemohl naučit Surf. A protože je žádoucí chycené Shadow Pokémony stále očišťovat, tak druhé místo v partě jsem vždy nechal nějakému chycenému a pořád jsem je takto dokolečka měnil. V poslední třetině hry jejich stínový ukazatel ještě více zpomalí, ale zároveň se razantně zvýší výskyt Shadow Pokémonů na straně protivníka, takže do konce hry jsem jich stihl očistit sotva polovinu – tedy, ne že by to bylo opravdu potřeba, ale mířil jsem na to. Zpětně vzato by bylo jednodušší vybrat si v průběhu nějakého schopnějšího Pokémona a nechat ho nastálo v partě levelovat vedle Vaporeona. Ale s očišťováním je to trochu větší výzva a bavilo mě to tak více.  

A cože je to ono očišťování? Shadow Pokémon je trošku silnější, ale má agresivnější náturu, někdy si sám ubližuje a jeho srdce je uměle „uzamčené,“ takže teprve postupným klesáním stínového ukazatele se zároveň posiluje jeho pouto s Michaelem, až nakonec dojde k „otevření“ srdce a Pokémona je možné očistit buď v laboratoři profesora Kranea (poněkud komplikované), anebo starým purifikačním rituálem u známého kamene ve stromové vesničce Agate. Teprve po dokončení tohoto procesu získá Pokémon najednou dosud nasbírané expy ze soubojů, své původní útoky a případně i nějaký ten level nebo rovnou evoluci. To je stejné jako v prvním díle.  

Proběhávání těch samých míst mě zas tak moc nebavilo, ale na druhou stranu nemohu říct, že bych se v nich přehnaně dlouho zdržoval. Vlastně mě naopak hra stále hnala do dalších (a hlavně nových) míst, což narušovalo stereotyp. Snad jedinou výtku bych měl k těm základnám organizace Cipher. Během hry jsem se podíval asi do dvou-tří a pokaždé to byl intenzivní grindfest, protože každých pár kroků na mě vyskočil nějaký čičmunda a chtěl bojovat. Něco podobného jako základna rakeťáků v Gold, Silver a Crystal. Zejména finální lokace uvnitř sopky nad lávovým jezerem byla už chvílemi útrpná. Samozřejmě je to ještě o to těžší, když používají jednoho nebo dva Shadow Pokémony, protože je chcete chytit živé a nesmíte je hned oddělat, a to zase leckdy trvá, zatímco Pokémoni v první linii schytávají rány.  

Ale jinak jsem se bavil, občas pořešil jednoduchou hádanku nebo vyslechl zajímavý rozhovor, či přečetl vtipné vzkazy (aneb senioři se učí psát e-maily, ale nejde jim to). Nebo jsem se zasmál při čtení deníkových zápisků malé sestry, které byly náhle narušeny psaním někoho jiného.  

Čím mě hra ale dostala mimo hlavní příběh, jsou opravdu dobře promyšlené minihry. První z nich uvede do hry chytání divokých Pokémonů pomocí pamlsků. Na mapě se zpřístupní tři místa, hráč do nich vloží pamlsek a pak jde běhat jinam a čeká, až se ozve radar, že se někde u pamlsku objevil divoký Pokémon. Na každém z těch míst se může objevit jeden ze tří divokých Pokémonů (dohromady jde tedy chytit 9 různých), každý z nich má danou jistou procentuální šanci, takže někteří jsou vzácní. Ty vzácné lze dále vyměnit za jiné u postavičky jménem Duking. A kdo ví, možná se na místech vyskytne i nějaké překvapení.  

Druhá minihra představuje několika úrovňové tahové Bingo s rozesetými kartičkami 4x4. Každá kartička představuje buď nějaký typový druh Pokémona, nebo bonus k počtu akcí, či masterball. Cílem je otočit všechny kartičky tak, aby mezitím nedošel počet akcí, protože otočení kartičky odečte jednu akci. Co přesně se skrývá pod každou kartičkou, je tajemství, nicméně typová pokémoní kartička rovnou spustí souboj s příslušným Pokémonem. Na začátku dostane hráč Pokémona s jedním útokem a dvěma body akce, a má u sebe místo v partě na dva další Pokémony, které chytí masterballem dle vlastního výběru po otočení některé z dalších kartiček. Každý chycený Pokémon disponuje opět dvěma tahy akcí a jedním útokem. Nakonec je možné získat ještě další masterball, a tím pádem i čtvrtého Pokémona do týmu. Pokud hráč hraje chytře, pak neprohraje jediný zápas a nakonec projde i s dostatkem počtu akcí (za každou splněnou kartičku i řadu hráč dostane jednu další akci). V emulátoru rozhodně výrazně napomáhá quick save/load.  

A poslední minihra představuje bitevní simulátor s přednastavenými situacemi a různými podmínkami ke splnění, což jsou vlastně chytře nastavené hádanky. Například porazit během jediného tahu šest Shedinjů za pomoci dvou Pokémonů, nebo využít k porážce protivníka pouze defenzivní útoky nebo ability. Simulací je dohromady 50 a mohou se spustit z CD, které se v jednu chvíli začnou objevovat různě po světě Orre a hráč je tedy musí sesbírat (jiné odemknout). Některé ze simulací mi daly pořádně zabrat a dokonce jsem musel sáhnout i po návodu, protože mi nešlo do hlavy, jak daný souboj vyřešit. Opravdu se vyplatí dokonalá znalost útoků i abilit (řadu použitých útoků jednoduše hráč v normální hře hlavní série nikdy nepoužije). Opravdu velmi chytré, zábavné, něco nového jsem se přiučil. Za obě dvě minihry dostane hráč užitečné odměny a je možné u nich strávit hodiny ve futuristickém komplexu Realgam Tower. Všechny minihry se mi podařilo zkompletovat.

Postupem v příběhu se také odemykají různé arény. Obvykle je nutné se v nich několika soubojů zúčastnit, ale nejedná se o nic složitého. V post game se ovšem otevřou naveliko, a tak je klidně možné v nich trávit další desítky hodin, pokud hráč chce; třeba ve 100 úrovňové Mt. Battle, kde je odměnou startér druhé generace. Mně se ale do toho nechtělo, stačil mi základní příběh, pochytání všech 84 Shadow Pokémonů a dohrání všech miniher, to celé asi za 35 hodin.  

Pochopitelně, že nejvíc jsem se těšil na Shadow Lugiu, ale to je jen třešnička na dortu. Skvělé jsou i cca poslední tři souboje před finále, a zejména ten poslední je hezky promyšlený (šest silných Shadow Pokémonů). Při vzpomínce na něj musím uznale pokývat hlavou.  

Během hraní prvního dílu jsem narazil na technický problém se ztrátou in-game savu, který nastane v případě používání quick save/load v emulátoru Dolphinu. Druhý díl má bohužel stejný problém, a je to vinou protipirátské ochrany hry, která se snaží zamezit hackování pokešů (někdo nechtěl, aby si je hráči pak mohli přenést do hlavních her série).
Nicméně již se mi podařilo zjistit jednoduchý fix: v úvodním okně Dolphinu nahrajte položku hry do adresářového menu (obvykle dvojklikem a následným výběrem hry na disku). Poté na ni pravým tlačítkem klikněte a vyberte možnost Properties, potom záložku Patches a zaškrtněte políčko Allow Memory Card saving with savestates. Pakliže máte již hru v pokročilém stavu, uložte pozici in-game (případně započněte novou hru s novou pozicí a hned poté nahrajte quick load svoji pozici), což by mělo problém vyřešit. Ale určitě je lepší to celé provést ještě před spuštěním nové hry.  

Hra mě tedy na mnoha místech bavila, zdála se mi plynulejší než jednička, a dokonce jsem byl zaujat poslechem hravé hudby. Michael se mezi lokacemi na mapě pohybuje na svém skůtříku - pak ještě na cool hover skůtříku.
V pozdějších fázích hry se i sem tam někde vyskytla větší výzva v soubojích, kdy bylo nutné udržet vlastního Pokémona naživu, a zároveň se opakovaně pokoušet o odchyt z týmu protivníka. Bavil mě rovněž souboj s legendárním ptačím Shadow triem. Závěrečný úkol s navracením hlasů Pokémonům všude po Orre byl poněkud otravný. A ty zástupy trenérů Cipheru bych rozhodně proškrtal. Jinak celkem sranda postavy a cením i občasný humor a nápadité situace, a dost se mi líbí post-apo region Orre s kontrastem rezavých rozpadajících se městeček a futuristických staveb. Určitě bych byl pro nějaký chytrý remake. Z pokémoních retro her dle mého názoru XD: Gale of Darkness určitě vyčnívá a zcela chápu jeho kultovní status mezi fanoušky. Myslím, že GameCube zažilo odchod Pokémonů se ctí.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.