Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Diablo II

  • PC 80
Oproti Ďáblovi Jedna je Ďábel Dvě, stejně jako všechny hry od Blizzardu, zaměřený na multiplayer. Kdo si chce tedy přečíst dobrý komentář o druhém Ďáblovi, ať klikne na LoD (Lord of Datadisk) profil a opluskuje příspěvek od raisen.
...
Resurrected se povedl. Tohle a remaster jsou pro mě definitivní verze Ďáblů. Dvojka je o generaci lehčí, mnohonásobně rozsáhlejší a přidává strom dovedností, který kromě krámů zaručuje cyklické hraní donekonečna. Questy sere pes. Vykydli jeskyni, kobku, sejmi mini-bosse, sesbírej části artefaktu, od 3. aktu už to asi nebavilo ani vývojáře:

"hele"
"nechci, dej to Ormovi"
"nyní mluvíš s Ormem a ten to nechce, nyní to dej Alkorovi"
"co zas?! priď pozdějc...na vypi to"
+ 20 hit pointu
QUEST COMPLETE!

S nervózním kozlem Gharbadem Slabým, ukradenou cedulí hostince nebo teleportem k Řezníkovi se to nedá srovnat. Určitě doporučuji vychutnat si videosekvence v Legacy verzi (nové se nepovedly), aby ten stereotyp a předvídatelnost něco povzneslo. Vždycky se mi líbilo, že Diabla z jedničky tady pronásleduju (Teď tu byl!) a příběh je vyprávěním z perspektivy podruha, ale určitě je to z hlediska obsahu Metzenova nejslabší série (po Trojce se psychicky složil).

Pro: epické | synergie, CB, DS, FRW, ITD, IBS, OW, prefixy a afixy

Proti: na singl slabý drop | bezobsažné questy

+6

Vampire: The Masquerade - Reckoning of New York

  • PC 70
Zúčtovanie robí krok dopredu vo vizuálnom spracovaní a v mechanike diára stačí myšou nájsť nad zvýraznené slovo a zobrazí sa vám text, bez nutnosti odchádzať z obrazovky, ale krok späť v kvalite písania – a je to vidno; na hre totiž robil iný tím než na prvých dvoch.

Páči sa mi, že mechaniky ako ohrozenie lovcami a kŕmenie tu nechali voliteľné (pred začatím hry sa dajú vypnúť) a kompletne tu prerobili vizuál - okrem úplne nových poloanimovaných kresieb postáv a miest použili vkusný font a paletu farieb UI.

No a replayabilitu zvýšili tým, že príbeh môžete hrať očami dvoch postáv, kedy tú druhú si odomknete až po dohraní prvej toto mohli nechať na začiatku hráčovi na výber, ale dobre.

Avšak je to príbeh, ktorý ma tak zúfalo nebavil, že do dohrania prvej postavy som sa musel nútiť a druhú som sa rozhodol vynechať - a čo som následne pozrel na youtube, o veľa som neprišiel.

Po tom, čo sa na Bloodlines 2 vykašlal samotný Paradox, však vyvstáva otázka, pre koho sú vlastne tieto vizuálne novely určené?

Pôvodne malo ísť o jednohubky, ktoré utíšia hlad, než príde hlavný chod.
Teraz ich existencii akosi chýba zmysel... Napriek tomu by som najmä druhý diel, ktorý je prudko hrateľný aj sám o sebe, odporučil.

Zvyšné dva pokojne vynechajte.

Pro: voliteľné mechaniky, automatické posúvanie textu, audiovizuálne najvymazlenejšia hra v sérii...

Proti: ... a zároveň príbehovo najslabšia, klávesy sa nedajú premapovať

+8

Sekiro: Shadows Die Twice

  • PC 90
Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od FromSoftware a stejně jako mnozí další jsem na začátku tvrdě narazil. I když jsem slyšel ze všech stran, že se Sekiro hraje trochu jinak, i tak jsem ty souboje zkoušel hrát mým oblíbeným uskakovacím stylem a samozřejmě jsem tak dostával slušně na frak.

Musel jsem tak jít do sebe a začít více hrát stylem, jaký se ode mě očekává. Tedy dokonale se naučit číst pohyby nepřátel a na základě jejich útoků se bránit, uhýbat nebo dělat protiútoky. Docela zásadní je pak použití mikiri counteru, na který jsem si taky musel nějakou dobu zvykat. Zajímavým doplňkem soubojů jsou pak i použití prostetických nástrojů. Oblíbil jsem si hlavně sekeru a oheň. Ty jsem používal především proti bossům.

Na prvního pořádného bosse jsem si musel nějakou dobu počkat, až jsem si myslel, že žádní velcí ve hře nebudou. Nakonec jsem si jich užil do sytosti. Asi nejhorší bylo pro mě porazit Genichira zhruba v polovině hry. Když jsem si na něj konečně zvykl a prošel prvními dvěma fázemi, přišla fáze třetí s elektřinou. Strávil jsem s ním asi 4 hodiny, než se mi ho podařilo porazit. Nejednou jsem pod vousy pronesl hlášku: "Zlatí Ornstein a Smough". Podobně dlouho jsem pak likvidoval i řezbáře v jeho skutečné podobě jménem Demon of Hatred a finálního Isshina. Dost mě bavil boss fight s chytáním 4 opic, akorát to bylo vždycky hrozně na dlouho.

Naopak se mi moc nelíbilo, že se někteří bossové opakuji. Například Monk nebo velký opičák, i když je pravda, že tam bylo při druhém setkání vždycky něco zákeřného navíc. To samé mi pak vadilo i v řadách minibossů, především Headless či Centipede.

Dalším nezvykem z dílen FromSoftware je celkem výpravný příběh. Ten mě celkem bavil a postupně jsem si vyzkoušel se dostat ke všem čtyřem koncům. A popravdě, dost dlouho jsem si myslel, že je Kuro holka.

Graficky hra nevypadá na svoji dobu nijak převratně, na druhou stranu nijak neurazí. Líbí se mi level design, často je ve velkých oblastech možné otevírat zkratku, což mi tak trochu připomínalo první Dark Souls. Nejvíc se mi pak líbilo v oblasti Fountainhead Palace a na střechách Ashina Castle, kde jsem si při opakovaném používání prostetického háku připadal jako Spiderman.

I když jsem často při hraní nadával jako špaček, hra mě hodně bavila. Probít se přes všechny nepřátele je často opravdu dost těžké, ale postupně jsem si na všechny zvykl a další průchody hrou už byly obvykle rychlé. Hru mohu bez váhání doporučit, ale často to chce mít pevné nervy.
+19

Samorost 3

  • PC 85
Vykašlal jsem se na zkoumání freewarovek nejasné kvality a po dohrání prvních dvou Samorostů jsem si sehnal i třetího. S malou dušičkou jestli mi to pojede, neodvaří počítač nebo něco podobného... přece jen hry z roku 2016 většinou nespouštím. Jelo to díky bohu i na "kalukalčce" a já dostal (skoro) přesně to, co jsem od třetího, před 8 lety hojně probíraného dílu čekal - z hříček se stala plnohodnotná adventura. Jestliže jednička byla hříčka na 10 minut a dvojka na půl hodiny, trojka mi zabrala celé odpoledne, neobešla se bez nakukování do návodu i záseků, ale o tom až níže.

Přestože od dvojky uplynulo 11 let, grafika se prakticky nezměnila. Ano je ostřejší, detailnější, ale styl zůstal zachovaný a to i tak, že přestože ve hře cestuje po několika různých planetách, stylově jsou si vlastně dost podobné. Grafika úžasná ve vypiplaných detailech, milionů drobných animací na pozadí, zvláštním stylu planetek evidentně bez atmosféry, vizuálních vtípcích (trpaslík tančící s čerty) a občas dechberoucích scénách. U broučí barevně-světelné šou mi spadla čelist. Příroda se střídá se pár stroji, nechybí opět povědomé mašinky z Machinaria... no a obrazovku můžete zoomovat, posouvat myší.

A ještě zůstane u technické stránky a to hudby. Jelikož je na hudbě hra postavená (opět níže), Floex si dal záležet. Hudba je úchvatná od tisíců variací na trumpetky, přes kytary až po stylové úlety typu ještěří beatbox nebo neskutečně chytlavá čertovská písnička :) Jinak trpaslík opět žvatlá, juchá a raduje se poočesky... mno a záporák mám pocit že nadává německy :)

Co mi nesedlo je příběh. Trpaslíčkovi spadne na planetku trumpeta a tak se vydá hledat její tajemství. Prochází 4+1 planety + pár měsíců/asteroidů a odhaluje krypticky zahalený příběh. To co funguje u krátké hříčky - náznaky v bublinách, komix prostě u dlouhé adventury nefunguje. Navíc když se odhalují co kdo a jak, ukáže se, že jde ve zkratce o zlého čaroděje s drakem.

Jinak hra je samozřejmě úžasná i když s výhradami. Hra Vás vysadí na planetu (vlastně i na tu si musíte doletět sami) v ruce máte trumpetu na komunikaci s čímkoliv (kameny, stromy, brouci, zvířata...) a poraď si jak umíš. Něco Vám dojde hned, něco tušíte, u něčeho si zavaříte mozek. Někdy jsem opravdu netušil co vlastně mám dělat, případně zda se sebrat a odletět (lávová planeta), jindy mi nedocházelo bublinové zadání od někoho, občas jsem se zasekl na principu puzzlu. To je jen drobný povzdech nad vlastní neschopností :) protože jinak puzzle jsou úžasné. Hrátky s prostorem, fyzikou, hádanky řešené tím že něco v rámci prostředí přetáhnete, světelné puzzle promítané do prostoru, samozřejmě spousta hudebních hádanek. Principy jsou tu podobné jako v předchozích dílech, ale o něco složitější. Třikrát jsem beznadějně zasekl - u lepidla mě nedošel princip za něco zatáhnout (nikoliv jen kliknout), finální puzzle byla klasická adventurní neférovost s opakováním postupu... mno a křížení kytiček to byl absolutní oser :)

Achievmenty bych si odpustil, ale samozřejmě posbírat jsem je musel :) Ony jsou většinou docela vtipné a oceňuji, že v jejich sbírání pokračujete i po dokončení hry a dořešíte pár restíků.

Nu a to je vše :) Překrásná hudební i grafická stránka, originální hratelnost i hádanky a občas trošku chaos v "příběhu" i v tom jak dál. Rozhodně to stojí za to.
+11

Red Dead Redemption 2

  • PC 100
NESKUTEČNÉ! Takhle dobře jsem se u hry ještě nebavil, jediné hry, které to v bližší době budou moci překonat, jsou KCD2, GTA 6 nebo GTA 5, které mám rozehrané, a zatím mě teda jako rdr2 nebaví. Teď už ke hře. Příběh je fantastický a dojemný, postavy se vyvíjí, odehrává se v krásné přírodě. Realističnost hry je pro někoho přehnaná, ale mě to vyhovuje. V epilogu bych hlavně vyčetl zpackanou postavu Johna. Každopádně jednoznačně doporučuji i nemilovníkům westernu!

Pro: Grafika, příroda, hodně lovné zvěře, detaily snad úplně ve všem, zábavné mise, vývoj postav, hudba

Proti: Správa zbraní je trochu komplikovaná, Jsou části mapy kde se ani v příběhu nepodíváte

+5

Marvel's Midnight Suns

  • PC 80
Obecně mi Midnight Suns to přijde jako super adaptace komiksových Marvelů.
Pokud jste je četli, i tam se často řeší nějaké vztahy mezi postavami a potom následuje pořádná nakládačka.
Na rozdíl od ostatních mi ani nevadilo si s ostatními hrdiny pokecat protože mají i v malých dialozích a zprávách pěkně vyvedenou svou osobnost.
Stejně tak v soubojích má každý svůj styl a zejména jsem si to užíval potom ve výzvách, které vám umožní si roli a zvláštnost každého hrdiny lépe uvědomit.
Souboje jsou potom pěkně komiksové, kdy hrdinové toho hodně vydrží, dramaticky mlátí protivníky kandelábry ap.
I když je zde jen relativně malá sada protivníků, hra je docela míchá a ozvlášťnuje a tedy jak jsem postupoval hrou a měnily se moje karty i protivníci a mise, vždy bylo něco nového na ozkoušení.

Paradoxně mi přijde, že by mi nevadilo mít tu hru kratší.
Grind pro dovednosti a vylepšení trochu hru natahuje a právě ve vztazích, které mohou také dodat mocné bonusy, je to velká škoda, protože pak člověk má chuť víc toho přeskočit.
Repetitivnost některých činností (např. vytvářet karty po bitvách) mě asi nejvíce odrazovalo od vracení se ke hře.

Pro: kdyz vyjde pekne kombo, charakterizace postav

Proti: grind, délka

+4

Desperados III: Money for the Vultures - Part 1: Late to the Party

  • PC 85
Z toho, že pro Desperados III existují datadisky, jsem měl ze začátku smíšené pocity. Původní hra byla neskutečně promakaná – stealthová paráda s tou správnou dávkou napětí, strategie a stylových postav. Ale zároveň jsem si říkal: „No jo, a co teď? Přece už to nemůžou posunout dál, ne?“ No, a pak jsem spustil Money for the Vultures – Part 1: Late to the Party.

První, co mě potěšilo, bylo, že se vrací známá banda – Cooper, Hector, Kate, McCoy a samozřejmě Isabelle. Je to jako sejít se s kámošema po delší době, akorát místo piva plánujete, jak někoho obejít zezadu a zabodnout mu kudlu do zad. Znáte to.

Co se příběhu týče, DLC pokračuje tam, kde hlavní hra skončila. Naši hrdinové jsou zase v průšvihu, ale tentokrát se točí kolem staré pokladnice, kterou hlídá banda nových záporáků. Příběh je fajn – nečekejte nic hlubokého, ale funguje to jako skvělá výmluva, proč se zase ponořit do světa plného pastí a přestřelek.

Dost mě potěšilo, že DLC si bere to nejlepší z původní hry a přidává k tomu pár vlastních vychytávek. Mapy jsou skvěle navržené – ne moc velké, ale plné možností, jak se dostat k cíli. A co mě nejvíc bavilo? Každá mise má víc než jen jednu správnou cestu. Můžete jít cestou chaosu, kde se všechno zvrhne v přestřelku, nebo se pokusit projít jako duch, aniž by si vás někdo všiml.

Musím ale říct, že jsem párkrát dostal solidní nakládačku. Nepřátelé jsou chytřejší, jejich rozmístění je záludnější a časování akcí je důležitější než kdy dřív. Na druhou stranu, právě tohle mě udrželo u obrazovky dlouho do noci. Když jsem konečně přišel na to, jak obejít tu prokletou strážnici na druhé mapě, měl jsem pocit, že bych měl dostat medaili.

Graficky DLC nevypadá jinak než původní hra, což je fajn – protože původní hra byla nádherná. Pouště, opuštěné ranče, temné kaňony… všechno to má tu westernovou atmosféru, kterou jsem si tak oblíbil. Soundtrack to skvěle podtrhuje a pořád vám připomíná, že jste kovboj na hraně zákona.

Money for the Vultures je přesně to, co jsem od DLC chtěl. Je to další dávka toho, co na původní hře miluju, jen o něco náročnější a možná i trochu propracovanější. Pokud jste si užili základní hru, tohle DLC vás nezklame. Jasně, není to úplně revoluční, ale někdy prostě chcete víc toho, co už znáte.
+7

Metal: Hellsinger

  • PC 85
Metal: Hellsinger je nářez. Na pohled taková normální first-person střílečka plná pekla a démonů. Pak ale začne hrát hudba, a všechno je třeba dělat do rytmu - pohyb, střílení, skákání, nabíjení - všechno. Pokud se hráči daří držet rytmus, zvyšuje se kombo. A když je kombo na maximu, přidají se k hudbě takové vokály, že jsem začal toužit po kožené bundě, ruka se mi sama od sebe začala tvarovat do metalových gest a krk jsem si málem urval, jak jsem máchal hlavou, navzdory nedostatku dlouhých vlasů. METAL!

A to je zhruba všechno, na čem záleží. Je tu nějaké vylepšování, odemykání nových zbraní, sem tam nějaká vedlejší výzva, k tomu příběh jak z bookletu metalového alba... ale všechno je podružné hudbě. Pokud se člověku líbí soundtrack, je vyhráno. Pokud se hráči metal nelíbí, nemá smysl Hellsinger hrát.

Já si ho naštěstí užíval maximálně. Protože je hudba napsaná přímo pro hru, dynamicky se přizpůsobuje levelu a člověk ani nepozná, kdy se začala opakovat. Nehrozí tak, že by při pomalejším průchodu úrovní najednou přišlo ticho. Každá úroveň má svoji hlavní skladbu a na výpomoc si tvůrci přivolali slavná pěvecká jména, což přidává dalších pár bodíků navíc.

Původně byla ve hře jen relativně krátká kampaň, kdy po dohrání zbývala maximálně možnost hrát znovu na vyšší obtížnost, bojovat o vyšší skóre a dokončovat opomenuté challenge. Nějakou dobu po vydání ale do hry přibyl nový Leviathan mód, ve kterém se rogue-like stylem bojuje proti vlnám nepřátel s pomocí náhodných upgradů a náhodných zbraní. A protože to není úplně jednoduchá záležitost, o zábavu na další hodiny je postaráno. Navíc je to dobrá příležitost pořádně vyzkoušet všechnu tu DLC hudbu, kterou jsem si pořídil...

Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů - Dohraj hru, která obsahuje hudbu se zpěvem přímo během hry.

Pro: skvělý originální soundtrack, rogue-like mód po dohrání hlavní kampaně

Proti: pokud člověk nemá rád metal, nemá cenu Hellsinger hrát

+4

Mrtvé Město

  • PC 70
Zase jedna z těch freeware hříček, jejíž dohrání nezabere ani půl hodiny. Což je asi hlavní a jediná výtka, jinak v rámci podobných hříček top záležitost. Stylová, temná grafika zaplivaného města, k poslechu hraje zajímavé elektro, příběh uvádí a zakončují komixové stripy jak z Max Payna.

Příběh je stejně temný jako prostředí. Hrdina je feťák a psychouš, který se zhroutil po rituální vraždě své přítelkyně. Po 3 měsících se z cvokárny vrací do zaplivaného bytu, venku na něj čeká kámoš prostitut a vykradač bytů, v baru je kromě barmana i jeho dealer, na hřbitově si úchylný hrobař užívá s mrtvýma holkama a někde tu běhá i onen vrah. A to není všechno - i na duchy a posmrtný život dojde. A taky na šílený pokus, který stojí za vším zmarem a uvěznil město v časové anomálii. Na tak kratičkou hru do ní tvůrci stihli nacpat docela dost. Celý ten příběh připomíná horečnatý blouznivý sen. A možná to i sen je a možná ne... kdo ví?

Hratelnost je každopádně v pohodě. Pár lokací, pár víceméně jasně použitelných předmětů. Poučen z předchozích freeware pokusů jsem podvědomě začal hned kombinovat vše na vše a zkoušet totéž na okolí, ale tady to není potřeba. Postupujete logicky v příběhu, vyplatí se oběhat a prokecat postavy, které se v příhodný čas objeví a zase zmizí a celkem rychle, to co by mělo fungovat funguje a tak se snadno a logicky doberete ke konci.

Pokud si chcete zahrát nějakou freeware adventuru a nechcete zavírat oči a uši nad hrůzostrašnou grafikou a dementním "humorem", tak Mrtvé město rozhodně stojí za zahrání.
+11

Call of Duty 4: Modern Warfare

  • PC 85
Za mě ve své době byl Call of Duty 1 a 2 včetně datadisku United Offensive ( ke trojce jsem se doteď nedostal ) tou nejzábavnější a nejautentičtější střílečkou z prostředí druhé světové války, ať se propadnu do Východního Německa, jestli bych lhal. Jak už napovídá motto za za dvojtečkou, bitevní pole světové války byly opuštěny a vše se odehrává v současném 21. století a akce probíhá v „moderním“ hávu a zážitek z akce je luxusně autentický a věrohodný.  

Hra je rozdělena tři části a hlavní tématem je občanská válka v Rusku a nepokoje v nejmenované zemi na středním Východě, kde proběhne státní převrat a vychází najevo, že ruští rebelové a separatisté jsou jedna klika a chystá se zřejmě něco ve stylu jaderného holocaustu. S výjimkou dvou misí v části druhé, kde jste kůži poručíka Price v retrospektivně vyprávěné misi v okolí Černobylu, hrajete za seržanty Johna McTavishe nebo Paula Jacksona.  

Od úvodní mise s potápějící se lodí, k akčně nabušené misi na středních Východě, nebo sniperské dobrodrúžo v opuštěném městě Pripjať či závěrečné souboje s opětovným dobýváním a pohybováním se ve městě v horách je to jízda a já byl prostě nadšený a musím konstatovat, že své současníky v žánru převyšuje o pořádný parník. Výzbroj je parádní, od pistole, po automaty s tlumičem, sniperky až po protitankové rakety – dá se střílet přes ploty nebo tenčí kovy, no prostě autentičnost – 85 %
+8

Lost in Play

  • PC 85
Táto hra doslova pohladila na duši. Vyzerá ako hra pre deti, ale kto ju skúsi, ten si spomenie na svoje detstvo, keď sme si vymýšľali vlastné svety, hrali sa na vojakov, Robina Hooda (resp. Williama Tella) a bojovali sme s príšerami, alebo len tak sedeli (no dobre, bola aj schovka, bol aj futbal, dokonca fajčenie) a mysleli sme na "hlúposti".

Úvod hry je ešte dajme tomu taký obyčajný. Klasická kreslená klikacia adventúrka s dvomi deťmi ako hlavnými hrdinami, ale už po hodine sa rozbehne jedno obrovské dobrodružstvo plné vtipných postavičiek a hádaniek. Hra prakticky nemá hluché miesto, je relatívne ľahká a preto drží hráča v tempe. Hádaniek/minihier je veľa, niektoré sú ľahšie, iné trochu potrápia, jednu som dokonca vyriešil bez toho, aby som rozumel princíp (jazdenie autom lesom, púšťou atď.). Dokonca došlo na papier, keďže sa mi niektoré veci (puzzle s presmerovaním lúča v kobke) ľahšie riešia na stole než na monitore. Za jednu z najlepších považujem hru v hre niekde v závere hry, kde som si dokonca hovoril, že jej grafické spracovanie mohlo byť použité aj v hlavnej hre.

Rozumiem aj Vivaldiho výčitke, pretože časť hry nebolo možné odohrať, ale si ju len pozrieť. Škoda. Na druhú stranu by mala zafungovať predstavivosť, že čo také sa tam mohlo našim dvom hrdinom stať. A veru toho bolo dosť.

Je to krásne, je to roztomilé, je to vtipné (zdravím napr. sliepočku vo väzení), dokonca to ani nie je také krátke, aby som musel nadávať (6 hodín), hoci pár hodín navyše by sme samozrejme bez problémov zvládli.
Hru som primárne štartoval kvôli synovi, ktorý ju spočiatku mierne ignoroval, ale zvyšok sme si už užili plnými dúškami.

Ak už máte odohraté všetky hry od Amanity, potom Lost in play považujte za povinnosť. Za veľmi príjemnú povinnosť.

Pro: Hudba, Hádanky, Grafika, Vtipné postavičky, Vynárajú sa mi spomienky na detstvo

Proti: Ja si teda poprosím tú vystrihnutú časť hry, ktorú sme si mohli len pozrieť, ale sme ju nemohli hrať.

+11

Home Alone

  • PC 65
PC hra z mého dětství...Hráli jsme ji rádi s bratrem.Rádi se k ní vracíme.

Pro: Pasti

Proti: Stará hra a grafika nic moc

Stargate Adventure

  • PC 70
Stargate Adventure sice není český, ale když už se tak motám kolem těch freewarovek, tak jsem se ke hře musel vrátit. Já ji totiž už kdysi v době vzniku hrál! Tehdy jsem ještě sledoval herní scénu, četl Score a když jsem se o hře dověděl, musel jsem ji mít. Nevím čím to bylo, zda jsem hrál nějaké demo nebo early acces, ale hra končila po první kapitole, grafika se mi nelíbila a byl jsem zklamaný. V té době byl celý Stargate fenomén na vrcholu, finišovala SG1, rozjížděla se Atlantis, mluvilo se o Universe a já naivně věřil, že budou vznikat spoustu lepších Stargate her. Nyní skoro 20 let poté je celý svět Stargate mrtvý a pohřbený a hry prakticky nikde žádné. Jen spousta nedokončených, zrušených nebo jinak zprasených pokusů.

Samozřejmě jsem celý ten vesmír miloval, co a proč po mě Stargate znamenala by bylo na dalších x odstavců, takže spokojím s tím, že to je pro mě jeden z Top 5 seriálů všech dob (původní SG1).

Hra se převedení zhostila parádně! Odehrává se to někde na konci 8 série, je to Anubis, který navzdory zásahu Omy Desaly žije a prahne po dalších Očích z konce 6. série. Kromě něj nechybí Bra´tac, Asgardi, podíváme se na Chulak, zmínění jsou i tajemní Furlingové. Přestože příběh není komplikovaný, to hlavní funguje. Dialogy jsou poučné i vtipné, postavy Carterové, Jacksona či Teal´ca reagují přesně jak v seriálu. Humor je úžasný! Když O´Neill "překládá" tablet, popisuje mimozemský panel kterému nerozumí nebo prohlašuje že je "ksakru válečník a ne doktor" tak je to prostě ono :) Tvůrci se pokusili i o nějaké to prolamování čtvrtého rozměru a kdo se bude snažit uvidí na základně štáb natáčející seriál nebo v titulcích bude vysvětleno kde je Hammond. Mimo humor potěšil i pokus o oslí můstek a vysvětlení proč O´Neill po 8. sérii odešel. Drobná výtka - autoři vůbec nezkouší vysvětlovat postavy či svět, automaticky předpokládají že hru budou hrát jen fanoušci seriálu.

Hratelnost je docela fajn. 4 kapitoly, hrajete za O´Neilla, pokud máte po ruce tým, tak s nimi můžete mluvit o objevech, předmětech z inventáře nebo jen tak o životě. Komentáře týmu k něčemu k určitým předmětům jsou k nezaplacení :) Pokud tým nemáte... inu O´Neill nebyl žádný génius, takže spoustu věcí neví k čemu jsou (hlavně ve finále), když uvidí monstrum nebo Jaffu, tak ho prostě zastřelí. Kombinace jsou celkem logické, pixelhunting se nekoná, občas jsem se zasekl hlavně v 2. kapitole, která je omezena časem (na SGC je spuštěná autodestrukce). Trošku mě to připomnělo dvojici Star Trek adventur z půlky devadesátek. Výtek jen pár. O´Neill nabere za cestu spoustu zdánlivě důležitých věcí, které ovšem k ničemu nejsou, jsou tu i falešné stopy (klec na ptáka a pták... není zač). Občas nekonečnými obrazovkami se plazí jak šnek; to že to jde urychlit pomocí Esc jsem zjistil až na konci.

No a grafika. Já prostě nejsem fanda tohohle pseudoretro stylu, nechápu proč by hra z roku 2005 měla vypadat jako ty ošklivější, rozmazané, rozpixelované adventury z půlky devadesátek. Mluvící hlavy jsou otřesné, prostředí občas podivné - namísto SG planet jsem si v zelených krajinkách, hradech a tržnicích připadal spíše jak v pohádce.

Jinak se mi to ale líbilo. Klasická, tradiční adventura a pokud máte rádi Hvězdnou bránu a retro adventury, tak to stojí za zahrání.
+13

Marathon 2: Durandal

  • PC 75
Druhý díl Marathonu se mi líbil o něco více než ten první, který byl i přes některé nesporné kvality chvílemi docela úmorný a měl své problémy. Dvojka také není dokonalá, ale hrála se mi daleko lépe a tak nějak mě i víc bavila.

Na prvním dílu mi nejvíce vadil systém ukládání v podobě terminálů, které jdou v levelech najít. Tady je systém úplně stejný, ale přijde mi, že jejich rozvržení je daleko lepší a téměř se mi nestalo, že bych musel opakovat třeba celý level. Levely jsou také světlejší, takže se nejen na hru lépe kouká, ale je také přehlednější a nebloudil jsem tak často. Tedy až na level s názvem 9000 Feet Under, kde jsem zkysnul asi hodinu, bloudil stále dokola a na hru nadával. Nakonec se ukázalo, že je nutné jen přeskočit lávu na lávku...kolem které jsem celou tu dobu chodil. 

Jinak jsou levely na vysoké úrovni a stejně jako v prvním díle platí, že díky příběhu má každý z nich nějaký cíl a smysl. Trošku mě však zklamal závěr hry, kdy se nám asi ve dvou levelech dostane pomoci tak silné, že ani nemusíme střílet. Poslední level mi pak přijde až na jednu povedenou "past" trošku odfláknutý a nezábavný, včetně úplného závěru. Škoda.

Audiovizuál a atmosféra navazuje na první díl, opět vše na dobré úrovni, ocenit musím i zvuky, třeba bublání lávy mimo jiné v mém oblíbeném levelu 9000 Feet Under bylo znamenité a atmosférické. 

Do lávy nebo i vody lze skákat a také v ní plavat (v lávě dost nedoporučuji, ale jednou či dvakrát není zbytí), akorát vylézt je problém z největších a vždy mi to chvíli trvalo. Člověk se musí neustále potápět a zkoušet nějak vyskočit, ale fakt jsem na to do konce hry nepřišel a dost se tím trápil. Ve vodě se lze ohánět jen pěstmi, jediná střelná zbraň, kterou lze použít, je fúzní pistole, která při výstřelu zraní i vás, takže super.

Nová zbraň, dvouhlavňová brokovnice, je skvělá a používal jsem ji dost. Potěší i noví nepřátelé. Z nepřátel mi za zmínku stojí navrátivší "nakažení" vybuchující kolegové vojáci, kteří mi tu pili krev. Když máte málo života a motá se jeden kolem vás a vy nevíte, jestli je s vámi nebo se vám rozprskne do ksichtu, to je k nezaplacení. 

Na Marathon 2: Durandal budu mít o něco lepší vzpomínky, ale platí, že obě hry mají něco do sebe a určitě stojí za vyzkoušení.
+15

Samorost 2

  • PC 75
Z roku 2004 mě čekaly 4 freewarovky, bezesporu velice kvalitní, zábavné a zajímavé... pročež jsem se na ně vyprdl a namísto nich si radši nainstaloval z roku 2005 druhého Samorosta :)

Samorost 2 vypadá stejně jako první díl, grafika je opět neskutečně kouzelná, ale mnohem více se blíží Machinariu. Tam kde v jedničce byl víceméně pouze les, ve dvojce máme i nějaká obydlí, továrnu, pár mechanických zázraků a robotů.

Jinak ve dvojce přibude pejsek. Jmenuje se Alík, je neskutečně roztomilý třeba když běhá, štěká nebo občúrává květinky či oheň :) Alík je unesen zlými mimozemšťany a trpajzlík se vydává za jeho záchranou, v druhé půlce se pak snaží dostat domů. Příběh je opět jednoduchý, kratičký, se spoustou různých kravinek, brouků a zvířátek na pozadí a opět k takovéhle hře docela stačí.

Mno a jak se to hraje? Samorost 2 má 7 kapitol, některé opět kratičké na jednu obrazovku, některé už připomínají Machinarium rozdělením na více obrazovek a sekcí, kde třeba vlezete do domku či majáku a přední stěna se zprůhlední. A je to o něco komplikovanější než první díl. Trpajzlík může na určitých místech chodit, dají se na něj používat věci, jiné věci posouváte po obrazovce tažením. Občas nastavujete nějaké přístroje, občas pomáháte zvířátkům nebo jim naopak škodíte a jako minule je občas někdo sežrán :) Taková kompotárna nebo finální taxík jsou docela zapeklité úrovně. A přiznávám, že jsem se dvakrát absolutně zasekl a musel nakouknout do návodu - poprvé jsem si nevšiml tlačítka na křesle, podruhé když nebohý trpaslíček visel na padáku a řešením byla rychlá, přesně načasovaná akce.

Každopádně opět se mi to moc líbilo. Je to stále stejně roztomilé, o něco složitější, délkou už se to blíží skutečné hře (tak cca hodinku) a dobře to dopadne. Trpajzlík a pejsek se vrátí taxíkem domů, u ohně popijí, zatančí si a ožralej taxikář se vrací poněkud krkolomnou jízdou domů :) A já jsem spokojenej :)
+16

Samorost

  • PC 70
A ještě poslední hra na dobou noc. Machinarium se mi kdysi opravdu moc líbilo a tak jsem se ze všech freewarovek na Samorosta těšil snad ze všeho nejvíce, aniž bych tušil co od něj vlastně očekávat.

Po spuštění mě spadla čelist, srdce zaplesalo a já byl okamžitě stržen. Grafika je překrásně renderovaná a celé je to prostě neskutečně roztomilé. Malý trpaslíček bydlí na asteroidu a všimne si, že se na něj řítí další asteroid. Tak nastartuje svoji raketu z konzervy a vydá se k sousedům, aby asteroid zastavil. Animačky, zvuky, blbinky na pozadí, zkrátka to kouzlo co měl Machinarium je už v téhle amatérské prvotině Amanity a i okoralé cynické srdce sázející odpady zleva a kritiku zprava zněžní a drží trpaslíčkovi palce, aby to dokázal. Už i tady stačí opravdu málo a přesto ten "příběh" prostě funguje.

Stejně kouzelná je i hratelnost. Chvílemi mi to trvalo, než jsem pochopil, co se po mě chce a že to nebude typická adventura. Není tu žádné menu, ukládání, postava nechodí, nemá inventář, nemůžete ji ani nijak ovládat. Ve hře ovládáte "božskou ruku", která kliká na okolí, povětšinou nejrůznější zvířátka a snažíte se něco provést, aby se hrdina posunul dál. Ať už je to mravenečník, ptáci, veverka se sbírkou LPček, každý může pomoc, když to třeba znamená že je někdo méně šťastný sežrán :). A to co není potřeba k cestě dál jsou právě ty různé kravinky, vyluzující roztomilé zvuky na pozadí, když na ně kliknete.

Nojo jenže... Ty zdejší "puzzle" jsou v podstatě pro děti (drobně jsem se zaskl jen u mravenečníka), jakmile pochopíte princip, svištíte dál, projdete 6 obrazovek (5* les + velín)... a to je konec. Asteroid je zachráněn, trpaslíček se vrací domů... a vy kouknete na hodinky a zjistíte, že jste to hráli cca 15 minut.

Je to stejně krásné, roztomilé, zábavné a originální jako pozdější Machinarium, chápu že je to prvotina a že to muselo dát zabrat i v téhle velikosti, ale plnohodnotná hra na víc jak 70% to prostě není.
+19

NAM

  • PC 40
Hlavní problém NAM je v tom, že jsem ho dohrál až po World War II GI od stejného týmu, která se tváří jako poměrně profesionálně odvedená práce. NAM oproti tomu působí jako prostý mod Duke Nukem 3D a ne jako plně komerční hra. Když jsem u komentáře k WW2GI psal, že jsem hrál horší hry na buildu, toto je bezpochyby jedna z nich. Úvodem musím zmínit, že mám problém s morálním zasazením hry. Nevadí mi čistit Evropu od německých Národních Socialistů, ale příčí se mi střílet Vietnamce ve Vietnamu. Mám při tom pocit, jako kdybych si současné ukrajinské tažení střihl za Rusko. Nic moc příjemného pro středoevropského pacifistu.

Hra nemá žádné intro, motto, nic, prostě se po spuštění proženou všemožná loga a můžeme dát new game. Hra je na easy poměrně těžká, ne však nehratelná. Mapy jsou hustě osídleny domorodci, kteří se amerického výsadkáře pokoušejí odeslat do věčných lovišť. V některých mapách se vyskytují spolubojovníci, ale oproti WW2GI tu není ani byť jen pokus o skripty, takže spolubojovníci jen postávají/zmateně pobíhají po okolí a na nepřítele neútočí. Občas se nás chvíli pokoušejí následovat, hned v prvním levelu mne takto dvakrát spolubojovník zasekl v úzké chodbě á la Ian z Fallout a následoval pokaždé loading. AI protivníků není o moc lepší. Jednoho ostřelovače s bazukou (ti se trefují obzvlášť blbě) jsem odrovnal tak, že jsem přišel až pod jeho vyvýšeninu a on ve snaze mne trefit třikrát trefil římsu před sebou, čímž dobrovolně opustil toto slzavé údolí. Jinak potvrzuji vše dříve řečené - hráče kromě nepřátel ohrožuje množství min a spojenecké nálety (friendly fire není zase až tak friendly). Ale není to nic, s čím by se hráč nevyrovnal.

Cílem levelu je téměř vždy někam dojít. Jedna jediná výjimka je level, jehož cílem je stisknout tři tlačítka z Duke 3D (ehm) a vrátit se zpět na start. Je to právě ten level obsahující zákeřnou díru, kterou jsem ani já nenašel. Prostě prohledávání zaminovaných tmavých koutů mapy není mé hobby. Celkově vzato jsem levely příliš nezkoumal a šel přímo vpřed. Munici dostaneme většinou jen na začátku levelu, později je jí poskrovnu (z padlých nepřátel nepadá) a ani hledání secretů nemotivuje. Opět jich je asi kolem pěti, ale tentokrát jsem nenašel ani jeden jediný. Největší problém jsou snajpři, u kterých mnohdy nejsme schopni zjistit, odkud střílejí. Hráč se tak zachová naprosto realisticky a než by hledal lokalizaci snajpra, radši se odplíží pryč. Stejně jako u WW2GI mám pocit, že každou epizodu dělal jiný autor. Druhá epizoda je opět lepší než první a obsahuje i jediný zapamatovatelný level zmíněný v zajímavostech. Celkově jsou ale levely placaté a ničím nezaujmou. Tím se dostáváme k...

...technickému provedení. Graficky je to slabota i na build. Nepřátelé celkem ujdou, spolubojovníci jsou ohavní. Džungle je bitmapa a ty stromy... bože ty stromy. Ke hře hraje několik odrhovaček, které mi až na jednu výjimku k Vietnamu také nesedí. Tady je Shadow Warrior ne o třídu, ale o celou dálnici lepší. Po dohrání vidíme jednu obrazovku gratulace s rozplizlým obrázkem.

NAM je dohratelná hra. Jedná se o amatérský pokus pár lidí poprat se s buildem. Ten nakonec slušně ovládli až ve WW2GI, ale v roce 1999 už bylo pozdě. Vlastně pozdě bylo už v době vydání NAMu. Hru odkládám a pravděpodobnost, že bych se k jejím 15 levelům ještě vrátil, konverguje k nule, a to odspodu.

Pro: Druhá epizoda mě celkem bavila.

Proti: Působí jako amatérský pokus, zaměnitelné levely, graficky i hudebně slabé, AI je opět jednou zkratkou pro Artifical Idiot.

+14

Blue TOP

  • PC 0
Blue Top to jsou 3 Win okýnka (mapa, inventář, herní obrazovka), cca 10 základních barev (+1 modrý polda jdoucí po černém záporákovi - rasisti!!! :D), 6 lokací, 4 předměty (1 k ničemu) a 5 minut. Tak dlouho mi to trvalo dohrát. 2* tak dlouho píšu tenhle komentář. Nechápu co tahle věc dělá v top 10 nejvíce hodnocených adventur z roku 2003, zatímco třeba solidní Fenimore Fillmore (ať se držím dohraných her) tu má jen 7 hodnocení...

Tak ještě jedno číslo. 0 procent. Můj první "odpad" na databázi her. A jsem na něj pyšný.
+6

Nukleární Karel

  • PC 30
Nukleární Karel, dle počtu hodnocení asi docela známá freewarovka, ale za mě opravdu nefalšovaná hrůza. Po spuštění na mě vybafla grafika, která vypadá jak spatlaná nějakým "umělcem" na základní škole v malování. Odpudivá postavička, prostředí, lidi, prostě všechno.

Na základní škole zůstal i "humor" protože tohle ani není trapný humor, to je jen čistá demence; většina popisků je absolutně pitomá, nevtipná, idiotská. Umlátit krtečka lopatou nebo podpálit bezdomovce mi opravdu vtipné nepřijde. Příběh tu ani není, prostě je tu nějaký rytíř vykopnutý z hradu, který se po projití pár lokací postaví nějakému šílenému vědci v atomové katedrále. A nakonec to skončí tak, že odpálí atomovku a zabije sebe i skoro všechny v okolí.

Mno a hratelnost. Tak je nějakých 15-20 obrazovek odhadem, na většině z nich není co dělat, to co je nutné udělat titulní hrdina většinou vyspoiluje. Tak za 15 minut by bylo hotovo a tak to tvůrci natáhnou minihrami, díky kterým se herní doba dostala nad hodinu. Minihry nejsou originální, ale aspoň jsou slušně zpracované. Jsou tu lehoučké kámen nůžky papír, windows miny (zívačka) či střelba prasat pro zábavu. Na druhé straně stojí dost těžké autíčka s vyhýbáním se minám, brutální střílení duchů na odvaření si šipek a piškvorky u kterých jsem strávil asi 20 minut, protože počítač je neomylný a já jsem na ně úplně blbej.

Každopádně za ty minihry a slušnou hudbu aspoň těch 30%, jinak opravdu nevtipný, odporný, amatérský pokus.

PS: Hra mi dvakrát odpálila počítač, takže nepomohlo Ctrl+Alt+Del, dokonce ani tvrdý restart a musel jsem to vzít vypínačem vzadu (při vrtání a piškvorkách). Tak buď mi odchází grafika/disk/zdroj (což je možné), nebo si to s Win 7 opravdu nerozumí... po vypnutí zvuku a hudby a akcelerace bez problémů. Tak nevím.
+8

Diablo

  • PC 80
Diablo originál je zvláštní. Dnes by se řeklo indie hra a právem se pyšní jako exkluzivní GOG titul. Málem bych nepoznal, že je americká, poněvadž se může v klidu odehrávat ve 13. Století u nás. S rozbořeným kostelem, otrávenou studnou, s hostincem na návsi a čarodějnickou chatrčí s gigantickým kotlem na pozemku. Oproti ve všech ohledech nabušenější dvojce má první díl svou unikátní hororovou atmosféru. Potažmo lepší a hlavně dospělejší než Blizzardí komiksy. Hodně pomáhá Matt Uelmen (čte se to Ólmen), který se v audiu předved a Diablo díky němu řadím s troškou přehánění vedle Metroidu na SNESku. Jako RPG je to milník nejen v real-time soubojáku (v post Diablo světě měl první Fallout na mále), ale i celkovým designem. Inspirováno DOOMem osekáno na funkční minimum, bez stromu dovedností, čtyřma statama a wysiwyg Uíčkem v nejsurovější podobě (i s povinným módem, kde maj truhlu, se rozděluje zlatý co mám u sebe a zlatý v truhle). Questy jsou lepší než ve dvojce i když neprakticky těžké - mimo třídu Mága je na bosse nutné expit/farmit nebo je exploitovat.

Pro: zpětně zjišťuji, že jestli je nějaký žánr pro mě, tak temné akční rpg - BERSERK BITCHES

+19

Ztracený ostrov

  • PC 60
Ztraceným ostrovem z roku 2000 jsem chtěl začít procházení zbytku českých freeware adventur, jenže on to freeware není. Ztracený ostrov je regulérní komerční adventura, která sice nedočkala recenze ve Score (a tudiž jsem o ni neslyšel), ale na Games jsem recenzi našel a je to plnohodnotná hra s pěti kapitolami a epilogem.

Proto mě překvapilo, jak ta hra vypadá a jak je plná rozporů. Příšerně laciné a mizerně zpracované filmečky, které jsou ovšem plné děje, akce a soubojů, zejména outra stojí za to. Čert vem že scéna na mostě skoro 1:1 vykrádá Indiana Jonese a Chrám zkázy. Grafika je děs a hrůza i na rok 2000. V tom roce vyšlo z českých her třeba solidně renderovaný Polda 3 nebo pohádkově líbezný Mrazík, Ztracený ostrov ale spíše připomíná první pokusy z půlky devadesátek. Musím říct, že tak ošklivou grafiku jsem neviděl ani u většiny těch freeware her, co jsem teď dohrával.

Příběh? Jedním slovem chaos. Hrdina, který se nepochopitelně jmenuje Jelcin se na procházce s přítelkyní dostane do křížku s chlápkem s bleskovou zbraní, je přenesen do minulosti, přítelkyně zmizí. Chvíli to vykrádá Monkey Island (pirátské městečko, loď), chvíli Indiana Jonese. Jsou tu ovšem i něco jako Jaffové z Hvězdné brány cestující časem i vesmírem. Absolutně jsem nepochopil smysl toho všeho (mimozemšťani byli piráti? proč unášeli tu holku? co byl zač ten na začátku?), ovšem na druhou stranu jsou tu 4 konce! a všechny (2 dobré a 2 špatné) parádně vymyšlené.

Podobných rozporů je ve hře víc. Hrdina je svalnatý, občas poměrně akční a schopný hrdina kterému nedělají problémy akrobatické výkony či různé bitky. A jindy je to dement, který posere co může (ten laser na lodi!) a přemýšlí jako typický český srábek. Nu a dabing Lábuse z něj dělá dementa úplného a absolutně se k té postavě nehodí. Místy je to i docela vtipné (taneček Diany), většinou meh a někdy ultradementní (úvodní strom). I na banánovou slupku před schody dojde...

Hratelnost je první tři kapitoly opravdu děsná. Ve spoustě adventur sebou táhnete milion nepotřebných krámů. Jelcin sebou naopak táhne meč, kladivo, různé klacky, kopí, nůž... a přesto je zarputile odmítá používat, vysmívá se hráči za jeho pokusy a na řešení problémů použije vždy to nejméně logické. Dojde na používání dělové koule na mouchu či překousávání stromu bobrem... já nevím ale podobné 90s hrůzy mě teda rozhodně nechyběly. Kupodivu 4-5 pátá kapitola se mění na celkem přímočarý postup lokacemi s logickými úkoly a řešením (mínus jedno otravné bludiště) a hratelnost jde o 100% nahoru (hlavně při útěku s Dianou). Hra nabízí i pár nelineárních řešení, jsou tu celkem sympatické lodě.

Takže nevím. Hra plná rozporů s mizerným příběhem i grafikou, slušnými akčními scénami, finále, pár nečekanými nápady a naprosto rozdílnou hratelnosti v první a druhé půlce. Dávám 60%, ale doporučit nemůžu.
+7 +8 −1

Batman: Arkham Origins

  • PC 65
Batman: Arham Origins sám o sobě není špatná hra. Akorát má smůlu, že ho přímo porovnávám se třemi neskutečně kvalitními hrami. Arkham Asylum, Arkham City i Arkham Knight jsem všechny hrál dřív než tenhle prequel, a všechny byly mnohem lepší.

Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že oproti ostatním hrám v sérii, v Origins všechno fuguje o něco hůř. Batman hry jsou vyhlášené svým úžasným bojovým systémem, kde hráč vytváří dlouhá komba, mlátí mraky nepřátel a plynule v boji využívá všechny serepetičky, které má Batman k dispozici. Tady se mi nějak nedařilo dostat do rytmu, a strašně často mě někdo praštil, zrovna když jsem byl v dlouhé animaci, ze které se nedalo bránit. Zmíněné batmanovské serepetičky plní svoje funkce, ale tvůrci se chtěli vyhnout opakování stejných udělátek z předchozích dvou her (Arkham Knight vyšel až později), tak je někdy vyměnili za prakticky stejně se chovající, ale méně zajímavé ekvivalenty. Mrazící granát chybí, místo něj máme lepidlo. Chová se naprosto stejně, ale je tak nějak míň "cool". Místo "line launcher", který umožňoval si skoro kdekoliv vyrobit osobní lanovku, máme náhradu, která to samé umožňuje jen na předem určených místech, a kterou jsem skoro nepoužíval.

Hlavní příběh odehrávající se během jedné vánoční noci mě příliš nezaujal, ale to může být prostě tím, že jsem většinu záporáků viděl už stokrát, a v prequelu se od nich ničeho extra šokujícího nemůžeme dočkat, protože je předem dané, jak musejí skončit. Bohužel, hra hodně trpí nudnými boss fighty, kterými jsem se musel prokousat, než že by byly zábavnou výzvou. A snové/halucinované úseky jsem si neužíval ani v ostatních Batman hrách, natož v Origins.

I velikost mapy mi přišla taková "něco mezi". Arkham Asylum se odehrává v realtivně menších, omezených prostorách, které jsem ale nadesignované do dokonalosti. City a Knight pro změnu vypustí hráče do velkého a ještě většího města, kde je milión zajímavých věcí a míst. Město v Origins je menší, a nepřišlo mi moc zajímavé. Aspoň že tu je pořád dost vedlejších úkolů, případů, hádanek od Enigmy/Riddlera a podobně.

Vím, že zním dost negativně, a není to úplně fér. Batman: Arham Origins je docela fajn hra, jen má zatraceně silnou konkurenci v rámci svojí značky. A protože každý z Batmanů jde dnes sehnat za cenu přibližně jednoho až dvou piv, holt je Origins až na čtvrtém místě ze čtyř. Pokud ale člověk už ostatní díly v sérii hrál, nebo si touží doplnit i ty poslední mezery v příběhu, není Origins špatná volba. Akorát ve mně dohrání spíš vyvolalo touhu znovu nainstalovat Arkham Knight, a tentokrát v něm udělat úplně všechny výzvy a secrety a dlc a mise a...

Herní výzva 2024 - 6. Ukradené Vánoce - Dohraj hru, která se alespoň částečně odehrává během Vánoc nebo obsahuje vánoční tématiku.

Pro: zábavné souboje, spousta secretů a vedlejších misí

Proti: všechno o něco horší než v ostatních Batman hrách, nudné boss fighty, nic moc hlavní příběh

+7 +8 −1

Disney's Tarzan

  • PC 65
Hra z mého dětství.Zázračné dítě Tarzan zde pomalu dospívá.Rád ji hraji i dnes.Grafika a animace pěkné.Hrál jsem ji na notebooku či Play stationu...

Pro: Pěkná grafika a animace a zvuky dobré

Proti: Stará hra a místy špatná hratelnost

-2 +3 −5

Oddworld: Abe's Oddysee

  • PC 80
Celkem dobrá PC hra.Obtížná však na logiku.Výborná animace a akustika dobrá.

Pro: Animace a grafika výborná,zvuk dobrý

Proti: Stará hra a obtížná na logiku,místy špatná hratelnost

-2 +2 −4

ShadowCaster

  • PC 70
Shadow Caster je stará RPG hra.Baví mě i dnes.Výborné souboje(3xproměna).Také lze zde testovat hráčovu rychlost a logiku.

Pro: Grafika a souboje a 3 volby pro proměnu(obr,žába či čert)

Proti: Stará hra a místy složitá...

-2 +1 −3

Warcraft: Orcs & Humans

  • PC 80
Warcraft jsem docela hodně hrál v 90.letech.Velmi dobrá hra.Rád se k ní vracím i dnes.

Pro: 2 herní režimy a grafika

Proti: Stará hra,komplikovaná.

-4 +2 −6

Torment: Tides of Numenera

  • PC 80
Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci nemohl mít lehké. Překonat laťku nastavenou tak vysoko je téměř nemožné a jen její dorovnání by se rovnalo malému zázraku. To se, troufám si tvrdit, nakonec neuskutečnilo. Přesto nemůžu Tides of Numenera označit za zklamaní, pořád se jedná o velice dobře napsanou hru, kde writing rovná se alfa a omega všeho, protože hrát Torment je jako číst si interaktivní knihu, a v tomto duchovní nástupce navazuje bez větších potíží.

Hra nám v klasickém old school izometrickém stylu nabízí pestrý svět, kde se fantazii meze nekladou a hráč má stejně jako v předchůdci mnoho možností, jak se v tomto světě chovat a jak jej svými i zdánlivě malými rozhodnutími ovlivnit a měnit. Z tohoto hlediska se jedná o poctivý a velice zábavný role-play a nemám zde co vytknout. Průser však nastává v případě hlavní linky, která na mě neměla ten patřičný motivační efekt a prakticky každý vedlejší quest byl pro mě zajímavější než hledání způsobu opravy rezonanční komory, což je cílem minimálně první půlky hry.

Od jistého bodu však naštěstí i hlavní linka dostává spád, bohužel jsem měl neodvratitelný pocit, že mi ve hře chybí důležitý obsah, jako kdyby ho někdo vystřihnul nebo zkrátka nedodělal. Jako by snad poslednímu odvrženci chyběla část paměti, právě ale ta podstatná část, která by tomu všemu dala význam rozuzlení. Snad i proto jsem se ke konci hry trošku ztrácel v tom, kdo je vlastně ten dobrý a kdo je padouch, kdo jsem vůbec já a co tam vůbec dělám. Vrcholem pak byl za mě neuspokojivý závěr, kdy člověk dostane na výběr z několika dialogových možností, jak chce zakončit hru a je úplně jedno, co do té doby udělal nebo jak se choval. Ani jedna z možností se mi navíc nezamlouvala, chyběl mi tam nějaký tajný chytřejší konec, který by odměnil hráče kompletionisty. Ohledně hlavního antagonisty Atramora je navíc ve hře tak málo informací, že jsem se ho na konci rozhodl zničit a tím jsem zpečetil osud tísíců nevinných obyvatel devatého světa, což šlo úplně naprosto proti všemu, jak jsem se do té doby ve světě prezentoval - tedy jako moudrý klaďas s dominující zlatou a modrou ideovlnou.



Těch bezmála 40h jsem se nicméně velice dobře bavil, i když většinu herního času představuje „pouhé“ čtení dlouhých textů. Nutno ale vyzdvihnout, že textů chytře napsaných a nijak nerušících zdejší lore. Hra pak jako její předchůdce naprosto zvýhodňuje postavu zaměřenou hned od začátku na inteligenci a vytvořit si zde bojovníka by tak pro neznalého mohlo znamenat pořádnou podpásovku (i když nevím, nezkoušel jsem). Většinu situací a dialogů lze totiž řešit přes inteligenci a mrštný jazyk, mnohými kritizovaným soubojům se tak lze jednoduše vyhnout. Tak jsem postupoval i já, i když jsem si několikrát zabojoval a nic špatného v zdejším tahovém způsobu soubojů tady nevidím.

Samostatnou kapitolou je pak zdejší inventář a celkově tuna věcí, kterou na svých cestách můžete posbírat. Většinu věcí jsem nijak nevyužil, protože jsem si to šetřil na čas, kdy přijde do tuhého, což se nestalo. Hra je totiž celkově velice jednoduchá a jak už zmiňuju výše, s postavou zaměřenou na inteligenci je průchod celou hrou vyloženě bez překážek. Jediné využitelné předměty pak tu pro mě byly prakticky jen ty, které v sobě obsahovaly vzpomínku, která již úplně v čistě textovém rozhraní přinášela zajímavé detaily zdejšího světa. Originalitu některých musím vyzdvihnout, tyto části patřily k mým nejoblíbenejším.

Torment: Tides of Numenera vřele doporučuji každému, kdo je naladěn na interaktivní četbu.

Odehraný čas: 39h 20m (completionist style)
Herní výzva 2024 - kategorie. č. 5 - Nikdy se nevzdávej

Pro: dialogy, svět, originalita, vedlejší úkoly a svoboda v jejich řešení

Proti: prakticky absence dabingu, slabší hlavní dějová linka, inventář

+24

Královna jezer

  • PC 70
Královnu jezer jsem měl jako poslední známější adventuru z Becher soutěží (Little World se mi přes všechny pokusy nepodařilo zprovoznit). Ovšem nedejte se splést popisky, protože tohle žádná adventura, ani akční adventura není.

Královna jezer je čistá arkáda bez skákání, kde ovládáte pochmurného prince v pochmurném prostředí, klestíte si cestu zástupy pavouků a různých strážných a na konci Vás čeká drak. Ano, je tu sbírání klíčů a také občas nějakého předmětu, které většinou celkem logicky použijete na připraveném místě, abyste si otevřeli cestu dál, ale to z toho určitě nedělá adventuru, možná logickou arkádu. Něco ve stylu Dizzy série (bez omezení inventáře), Gods nebo třeba Blackthorne (ten tahal taky spoustu krámů).

Jinak je to arkáda pěkná, poměrně jednoduchá pro lidi odkojený 90s šílenostmi, díky absenci skákání se tu nedá prakticky zařvat pokud Vám monstra neuberou cestou moc života (na doplňování se tu nehraje). A pokud zařvete jedete od začátku kola, nikoliv celé hry a pokračování je nekonečně. Umíral jsem až v posledním kole, protože tam už postup probíhal metodou pokus/omyl (různé padání do propasti) a k drakovi taky bylo vhodno dojít ve víceméně zdravém stavu.

Pak je tu ještě příběh. Mno sice bych ho v arkádě nečekal, ale je tu. Vypráví se formou deníčku na začátku, mezi 6 úrovněmi a na konci, přičemž ta grafomanie mě připomněla různé japonské vizuální novely trošku jiného žánru, kde než se dostanete k nějaké akci musíte proklikat hory textu. Každopádně je to o depresivním, nanicovatém princi, který si domluvenou princeznu nechá ukrást strážnýma na vlastní zásnubní hostině, všichni se mu vysmějí a tak zahořklý, pološílený prchá z hradu a klestí si cestu horami monster... aby na konci přišel zvrat a tak beznadějný konec, že jsem hned hledal, jestli se to nedalo vyřešit nějak jinak či zda neexistuje alternativní konec.

Nedalo a neexistuje... ale i tak se mi to celkem líbilo. Pokud chcete pohodovou arkádu s logickými hádankami, tak se Královna jezer dá doporučit.
+11

HeistGeist

  • PC 85
Dá se říct, že na tuhle hru jsem se těšil letos nejvíc. Takže, když se mi naskytla k hraní hned v den vydání, tak jsem vůbec neváhal. A stálo to za to.

Pro jednou udělám výjimku a začnu komentář tím negativním. Není toho moc a myslím, že v budoucnu s opatchováním a korekturami se to může podařit odstranit, ale uvidíme. Hra nabízí angličtinu (dabing a texty) a češtinu (texty), takže jsem hned skočil po češtině, abych si hru, která se odehrává v budoucí "Bratislavě" patřičně užil. Už od začátku mi však do očí udeřilo to množství chyb. Občas jsou špatně i/y, s/z a další klasické chyby, které dělají malé děti. Ale vyskytují se a to opravdu ve velkém množství i chyby, kdy věta působí otrockým překladem z angličtiny, nebo je víceméně ve slovenském větném spojení, které se v češtině používá trochu jinak, i některá slovenská slovíčka se občas vloudí. Až mi to přišlo, že si slovenští vývojáři byli tak jistí svou češtinou, že si texty nenechali nikým zkontrolovat, je to škoda, a trochu mi to kazilo zážitek. Celkově to bylo řekněme minimálně 1 chyba na 10 vět, což je vcelku dost. Ale věřím, že v dalších měsících se na to někdo podívá a tento problém úplně zmizí. Další chybkou byl dabing, nebo lépe řečeno jeho zvuk, hlasy jsou fajn, ale v reproduktorech je slyšet takový jakoby technický "ocas", který je dost zastírá, někdy více, někdy méně. Nevím, jestli půjde vyřešit i tohle. Vývojáři už vydali 2 patche, kde píšou, že se zaměřili i na jazykovou stránku, takže už je to možná lepší (ale minimálně konec hry byl pořád s chybami). Jo a achievementy jsou nějaké rozbité, podle steamu ten, který je nejlehčí a má ho 87,5% lidí, jsem nezískal a objektivně ho řadím mezi ty nejtěžší, ale to je opravdu drobnost. Další negativa už asi nestojí za řeč, protože mě už nic nepadá. Což je skvělá zpráva, ne?

Hra jinak běží skvěle a technicky je úplně v pohodě. Příběh zajímavé party odpadlíků, veksláků, pašeráků, hackerů a překvapivých bytostí ze střední Evropy je silný a hra je i dost ukecaná. Mezi jednotlivými misemi, a občas i při nich, je to skoro vizuální román a o dlouhé rozhovory na všemožná témata tu není nouze. Hlavní devízou hry jsou však karetní souboje a ty jsou udělané opravdu dobře. Jasně, není to asi nejtěžší karetní hra pod sluncem, ale i tak se musí přemýšlet, jakou kartu právě vytasit, kterou na ní navázat, a jak si balíček karet pozměnit před dalším bojem. Jen jednou jsem jeden souboj dělal asi půl hodiny, protože zrovna na ty protivníky moje aktuální karty moc nestačily a musel jsem najít tu správnou kombinaci. Karetně je řešeno i hackování. To mi přišlo zpočátku takové divné, neosobní, ale s těžšími a těžšími obvody, uzly a kódy a několika novými kartami už se z toho stala činnost, která mě bavila skoro stejně jako souboje a ruku na srdce, ne každá hra, která hackování má, to umí podat zrovna zábavně a chytlavě. Budoucí Bratislava se také celkem povedla. Všechno všude svítí, život je neutěšený, ale velkolepost je na každém kroku. I když se jedná o budoucnost cca 20 let dopředu, myslím si, že technický a společenský vývoj nebude tak rychlý, reálně bych HeistGeist zasadil tak minimálně do 60. let 21. století.

Hru jsem si opravdu užil a dostal vlastně všechno, co jsem od ní čekal. Hrál jsem jí skoro týden a zastavil se takřka na 18 hodinách, to je hodně slušné. Je trochu škoda, že s koncem příběhu je konec všemu. Uvítal bych třeba jen volné souboje, ke kterým bych se mohl sem tam vrátit. No, myslím, že hra má slušný potenciál a klidně by mohla mít pokračování, ale je otázka, jak moc bude úspěšná a zda si něco i vydělá. Přál bych si to. Každopádně doporučuji úplně každému, protože podobné kousky v našem prostoru nevznikají každý den.

Pro: futuristická Bratislava, dobré postavy, zajímavý příběh, dobře zvládnuté karetní souboje a hackování

Proti: v době vydání množství chyb v textech, zastřený zvuk dabingu postav

+8

Okulděje III: Věčný strach

  • PC 65
Okulděje, druhá becherovská adventura z roku 2006 a opět docela solidní záležitost. Becherovka tu hraje díkybohu minoritní roli s tím že hrdina ji má v kapse, v jednu chvíli se napije a v jinou ji nabídne kamarádům. Jinak se jedná o černobílou adventuru z pohledu první osoby poskládanou ze zdigitalizovaných fotek a skutečných lidí (hrdina vypadá jako děsnej vidlák), přičemž grafická stránka je celkem slušná, na pozadí bublá solidní hudba doplněná nějakým hororovým šeptáním.

Příběh je takový trošku LARP. Hrdina je ajťák co o víkendu vyráží na bojovou hru. Projde nádražím, lesem, městečkem a nakonec bunkrem. Cestou narazí na pár záhad a lehce hororových záležitostí (historka o šíleném doktorovi, zemřelá dívka kterou vidí na nádraží), má to celkem atmosféru. Bohužel zde přichází hlavní a největší výtka - utnutý konec! V okamžiku kdy se v bunkru stane něco hororového se hrdinové seberou a bleskurychle zmizí, čímž se sice zachovají naprosto logicky na rozdíl od 99% podobných situací ve filmech, nicméně hra tím prostě skončí.  

Hratelnost? Moc s podobnýma adventurama z pohledu první osoby nemám zkušenosti a spíše se jim vyhýbám, ale hraje se to celkem slušně. Lokací není moc, je tu pár opravdu solidních hádanek, kombinace se dají většinou uhádnout. Celkem brutální hádanka je křížkovaná čísel na papíře, kterou jsem čekal že hrdina nějak vyřeší, ale ne! Vy si ji musíte přepsat na papír a zakřížkovat ručně (a nebo printscreen a přepis do wordu :)) Protože lokací není moc, autoři to natahují opravdu brutálním PIXELHUNTINGEM. Drtivou většinu předmětů jsem našel opakovaným šmejděním myší po obrazovce, některé věci (magnetka) čistou haluzí no a ty čtvrtou dlažební kostku na tu jsem musel využít návod je mezi hromadou kamení o velikost cca 1*1 mm. Na konci přijde lehce otravný Galaxian za který se hra odmění svlíkačkou :)

Zkrátka, celkem jsem se bavil, díky tomu pixelhuntingu je hra natažená na solidní 2 hodiny, ale utnutý konec v okamžiku kdy se začne něco dítě opravdu nepotěšil.
+11

Marathon

  • PC 65
Marathon se mi hodnotí těžce, na jednu stranu to rozhodně není špatná hra, ale takhle po letech je i docela vyčerpávající a trochu zestárla. Tady jde vidět, jak Doom co do hratelnosti předběhl svou dobu.

Za největší klady považuji atmosféru a zajímavé nápady v misích a level designu (o něm ale ještě později). Nejde jen o to dostat se na konec levelu a postřílet hordy nepřátel. Mise jsou různé, někdy musíme vystřílet celý level a nikoho nevynechat, jindy někoho zachraňujeme, něco ničíme, ubývá nám kyslík, prostě každý level má svůj příběhový smysl a to je fajn. 

Level design je dobrý, ale i není. Mohou za to ukládací terminály, které jsou rozesety mizerně a je jich málo. Třeba jeden ke konci levelu, pak jsou najednou v jednom levelu tři a v dalším žádný. Fakt zábava opakovat část předchozího levelu v případě smrti... Levely jsou brutálně spletité a zamotané, herní dobu prodlužuje bloudění a hledání čehokoliv, co nás posune dále. Tak to ale v tomhle žánru chodí. Nejhorší je, že levely jsou dost tmavé, takže přehlédnout chodbu nebo tlačítko je úplně normální. Zábavnost levelů kolísá, některé jsou super, jiné zmatené a nelogické.

Nevím jak fér je u tak staré střílečky hanit umělou inteligenci, ale několikrát se mi stalo, že se mi za zády objevil nepřítel a nedělal nic, dokud jsem nevystřelil já. 

Co funguje na jedničku je spojení atmosféry, grafiky a příběhu. Opravdu jsem se cítil ztracený ve vesmírné lodi daleko, předaleko od domova. Design nepřátel je také fajn, arsenál mi přišel dostačující a pocit ze střelby naprosto uspokojující.

Nabízí se otázka, jak bych hodnotil Marathon, kdyby se mi dostal do ruky v devadesátých letech. Tak nějak bych očekával, že by se mi líbil hodně a bral bych ho za klasiku. Takhle po letech je to už trošičku kostrbatá hra s nánosem rzi, ale i tak v sobě uchovává dostatek kvality na to, abych hodnotil nadprůměrně.
+20