Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Killzone

  • PS3 70
Při hraní první mise jsem si nemohl nevzpomenout na Shellshock: Nam '67. Hra běží na stejném enginu a i ten pocit ze střelby je prakticky totožný. Jedná se o solidní retro a donutilo mě to zavzpomínat si na staré časy strávené u kamaráda při paření her na PS2.

Ale nechme nostalgie. Hrál jsem HD verzi, tedy remaster do 720p. Původní Killzone jsem v minulosti nezkoušel, ale Killzone HD vypadá velice solidně i dnes. Nemile mě však překvapily časté propady snímků (např. při pohledu na oheň, ale často i bezdůvodně). Ukazuje to na velice lajdáckou optimalizaci, obzvlášť když víme, co všechno stará PS3 dovede. U hry stavící na precizním ovládání je tohle problém.

Hra se skládá z 11 misí, navíc ještě rozkouskovaných do několika sekvencí rozdělených loadovacími obrazovkami. Zatímco v první polovině jsou tyto sekvence kratší, některé trvají dokonce okolo 5 minut, v pozdější fázi jsou o mnoho delší. Obtížnost je zprvu velice nízká a asi i díky naprosto vypatlané AI jde likvidace Helghastů jedna radost. Někde zhruba v polovině hry ale velmi přituhne. Základní bojovníky nahradí obrněnci, kteří vydrží klidně i celý zásobník z kulometu a zmrdi s granátomety, které jsem až do finální cutscény proklínal. Obtížnost je navíc zvýšena delšími misemi, přičemž některé jsou naprosto bez checkpointu a při neopatrném hraní není problém přijít třeba i o půlhodinový postup. Největší krize přišla v misi v bažinách, kde je obtížnost navíc zvýšena klasickým neduhem, který se objevuje u některých starších 3D her: mlha. Hráč totiž nevidí v mlze nic, AI vidí všechno. Přiletivší granát kdesi z dáli a jistý instakill tak mnohdy opravdu nepotěší.

Kdo čeká bezmyšlenkovitou rychlou FPS, tak bude nejspíš zklamán. Killzone je pomalá hra, kde nebezpečí představuje každý nepřítel, obzvlášť v pokročilých částech hry. Hráč je tlačen do opatrného postupu a preciznosti, což může být někdy u hraní s ovladačem problém. Nehledě na otravně nepřesné zbraně a již zmiňovanou optimalizaci. Naštěstí AI je natolik debilní (srsly, horší AI jsem v akční hře snad neviděl), že se i ty nejtužší situace dají nějakým způsobem zvládnout. Chce to ale určitou trpělivost. Hra se pak odmění parádním pocitem ze střelby (i animace zbraní jsou lahůdkové a nemohl jsem si nevzpomenout na Chasera) a syrovou atmosférou válečného konfliktu, který chvíli připomíná 2. světovou válku, chvíli zase Vietnam a přesto se odehrává na cizí planetě v daleké budoucnosti. Hra se ale velmi drží při zemi a kromě několika výsadkových lodí a zlovolného looku nepřátelských Helghastů to moc sci-fi hru nepřipomíná. Tím je ovšem paradoxně Killzone dost originální.

Potěší proměnné prostředí. Hráč navštíví jak ruiny města, tak třeba lesy, pustiny, polní tábory, džungli, ledové pláně a na závěr mají tvůrci připravené i malé překvapení. Design je zajímavý, občas málo členitý a neinteraktivní, ale to se dá od hry z roku 2004 očekávat. Herní náplň je prakticky jen o střílení, ale při správném dávkování nuda moc nehrozí. Příběh je velmi zapomenutelný a přišel mi i trochu nevyužitý. První Killzone působí spíš jako menší a komornější ochutnávka něčeho většího. Lore má rozhodně na víc.

Abych to shrnul. Chápu ony rozpačité recenze, které hra obdržela. Killzone má skutečně dost nedostatků. Od clunky ovládání a pohybu, určité pomalosti až po vypatlanou AI. Má ale i svá pozitiva. Takhle syrovou válečnou atmosféru hráč ve sci-fi střílečce jen tak nezažije a takhle poctivou a uspokojující střelbu jakbysmet. Kdo se obrní určitou trpělivostí, tak se mu hra odmění velmi dobrým 12h zážitkem ze staré školy.

Pro: syrová atmosféra, pocit ze střelby, hratelnost, solidní délka, vylepšená grafika, rozmanité prostředí

Proti: optimalizace, pitomá AI, občas uměle a neférově zvyšovaná obtížnost (mlha, granátomety, absence checkpointů)

+13

Resistance: Fall of Man

  • PS3 70
Po Resistance, jednomu z launch titulů na PS3, jsem dlouhá léta pokukoval a po zakoupení konzole dal spíše přednost novějším exkluzivitám. Po jejich dohrání ale nastal čas dohnat i ty starší. Začal jsem survival hororem Condemned 2 a teď navázal střílečkou Resistance: Fall of Man.

Inu, nevím jestli je jako launch titul pro konzoli tehdejší nové generace vhodná úplně klasická střílečka. Jelikož to je moje první FPS odehraná na konzoli (v Condemned 2 se moc nestřílí), na ovládání jsem si musel dost zvykat. A ne, na ovladači se mi FPS prostě pohodlně nehrají. Na ovládání jsem si časem ale přeci jen navykl, naučil se nějaké tríčky, odpozoroval chování nepřátel a začal se solidně bavit.

Kolega Frit by tuhle hru určitě k smrti nenáviděl. Je to typická hra vydaná v počátcích předchozí generace. Mrňavé levely, šedivé a hnědé barvy, neostré textury. Při delším hraní je to vlastně docela stereotypní a ještě k tomu tvůrci vypráví ryze béčkový příběh skrze statické artworkové cutscény.

A přesto, nehraje se to špatně. Hra ničím vyloženě nevyčnívá a ani nic nedělá vyloženě blbě. Je to vlastně docela sázka na jistotu. Resistance opravdu ničím nepřekvapí, ale velice solidně si tam člověk zastřílí. No-brain akci mi trochu kazila nevyrovnaná obtížnost, obzvláště v poslední třetině hry, kdy začalo řádně přituhovat díky menšímu počtu lékárniček (resp. léčivého gelu?), otravným hojně se vyskytujícím nepřátelům střílejícím skrze zdi a především kvůli delším intervalům mezi checkpointy. Na střední obtížnost jsem na zásekové místo vyloženě nenarazil, ale naumíral jsem se opravdu hodně. Nutno dodat, že ale většinou vlastní neschopností něco trefit.

Zbraní je tuším něco okolo osmi, hráč využije všechny, ale na takové to řadové kosení jsem používal hlavně 2 základní a sniperku. V těch ostatních se buď rychle vystřílí munice a je záhodno si je šetřit na bossfighty nebo jsou nepřesné. To se ale bohužel týká i jedné z hlavních zbraní. Díky tomu jsou šarvátky s větším počtem nepřátel trochu únavné. Hráč se musí hodně krýt a zároveň být neustále v pohybu, jinak zhebne hodně rychle, kdežto i řadový emzák vydrží o dost víc jak hráč. Blízká setkání třetího druhu doporučuji raději nepraktikovat. Nejvíce se to projevilo klasicky v závěru hry, kdy už tvůrcům docházel dech jak po stránce dějové, tak po stránce hratelnosti. Hra je na poměry FPS fakt dlouhá a s blížícím se koncem jsem si čím dál tím více všímal až příliš primitivního designu a opakujících se asssetů (a to třeba i celých místností).

Hraní Resistance jsem si docela střídmě dávkoval a vydrželo mi skoro na měsíc. Herní dobu bych tipoval i k 15 hodinám (kdo není konzo-lama odkojená PC master race, tak možná k 12). Za ty prachy, co to dneska stojí, velmi solidní porce.

Pro: zasazení do alternativní historie po 1. světové válce, dlouhá herní doba, řemeslně dobře odvedená akce, ozvučení

Proti: po všech směrech až příliš generické a neinovativní, nevyvážená obtížnost, laciné cutscény, délka může být i zápor

+13

Shin Megami Tensei: Persona 4

  • PS3 100
Persona 4 Golden pro PS Vitu, byl můj první pořádný křest s Japonským herním světem, a od dohrání Persony jsem mu naprosto propadl.

Tahle hra podle mě kombinuje ladně a zajímavě murder mystery s prvky komediálního slice of life (co se týče školy a vztahů)

Příběh sleduje mladíka co se na nějaký čas stěhuje ke strejdovi do městečka Inaba, ve kterém se začali objevovat mrtvá těla lidí přivázaných třeba na stožáru či anténě. Hrdinové se kterými se ve škole hlavní postava brzy seznámí, zjistí že se v mlžném deštivém večeru na tel. stanici midnight channel objevují obličeje lidí kteří den na to následně zmizí. Hlavní hrdinové poté začnou cestovat do světa v televizi aby zachránili různé osoby před smrtí.

Tahle mysteriózní linka, ve které do poslední chvíle nevíte kdo je vrah a co se to do háje děje, mě u hry držela vždy přikovaného, a na důležitosti tomu neubývalo ani v častých linkách ze života postav. Vy totiž když zachráníte nějaký charakter, tak máte nějaký čas na to si odpočinout, no a tak chodíte ven s postavami, vylepšujete si s nimi linky, a tak nějak žijete život středoškoláka. Učíte se, randíte, děláte srandy s kamarády, a tohle všechno mi tu hru přiblížilo natolik, že jsem každý sebemenší problém postav prožíval naplno.

Jde totiž o to že díky tomu jak se hra věnuje do hloubky hlavním hrdinům, tak brzy k nim začnete mít vřelý vztah. Hlavní postavy jsou navíc neskutečně sympatické a dobře napsané, sice to jsou Japonské stereotypy, ale to neubírá na tom že jsou zábavné a prostě si je zamilujete.

Jedinou vadou na kráse této hry jsou dungeony, které jsou repetitivní, zdlouhavé a neskutečně nudné. Proto jsem po chvilce přepnul na nesmrtelnost a hru si užíval ve formě VN (boje jsem dával na automat a vyhýbal se jim), protože ty boje jsou to nejhorší na této hře..

Soundtrack a anglický dabing se taky povedly, a díky neuvěřitelné lidskosti na tuhle hru nedám dopustit, i když je pravda že dneska po těch ostatních JPN titulech bych jí vnímal asi trochu jinak.

Pro začátečníky v žánru JPN her se jedná o absolutní povinnost a i určitě pro ty co v tomto odvětví něco zahrály, určitě lepší než P5, která mi přijde jako absolutní dno série.

Hráno na PS Vitě: Persona 4 Golden (nejlepší verze na zahrání)

Pro: Vše

Proti: Debilní souboje a dungeony

+20

Ratchet & Clank: All 4 One

  • PS3 70
Sériu Ratchet & Clank poznám už dávno, ale ku konkrétnej hre som sa dostal až nedávno. Je to klasická 3D hopsačka/behačka/strieľačka/bojovka pre deti s lišiakom v hlavnej úlohe, ktorý má za pomocníka malého robotíka Clanka. Ak som to dobre pochopil, tak táto časť je špeciálna v tom, že je prvýkrát možné hrať až so 4 postavami naraz.
Ja som mal tú možnosť hrať s 2 deťmi a priznávam, že to bola sranda. Už menšia sranda to je, keď hrá človek sám, ale na druhú stranu odpadá pokrikovanie po sebe, aby druhý hráč rýchlo spravil nejakú akciu, inak budeme musieť začať akciu odznova. Bez spoluhráčov je to možno až príliš ľahké, lebo počítač vie vždy presne, s čím má pomôcť, kam sa má postaviť, do čoho má strieľať, alebo kedy má spoluhráča oživiť. Herný svet skrýva mnoho nástrah a tak príde vždy vhod, keď vás dokáže niekto zachrániť pred istou smrťou. A keď sa to už stane, tak checkpointy sú rozostavené veľmi príjemne, žiadne veľké vracanie sa nehrozí.

Ratcheta a spol. unesie vesmírna loď Ephemeris, ktorá zbiera všetku nebezpečnú faunu vo vesmíre. Keď to naši hrdinovia rozdýchajú, tak sa začne cesta vesmírom za hľadaním dôvodu, čo/kto je za tým. Príbeh hry je kupodivu vcelku zaujímavý, asi tak na úrovni dnešných cgi rozprávok pre deti (aj nedeti).

Celkovo to bolo fajn hopsanie a s deťmi to bolo priam geniálne, ale inak mi tam niečo chýbalo. Niečo, čo by vo mne zanechalo príjemnejšie spomienky. Mňa totižto príliš neberú arénovité hry. Prídete na miesto, niečo spravíte alebo vytrieskate skupinku príšeriek a toto opakujete do konca úrovne. Mám radšej väčšiu spojitosť a menšiu predvídateľnosť. Dobrým príkladom je Skylar & Plux: Adventure On Clover Island. Tam si tiež idete dopredu kvázi lineárnymi levelmi, ale nemusíte vybúchať všetky príšerky na danom mieste, aby ste sa mohli pohnúť ďalej. Je to len na vás.

Jediná vec, na ktorú len tak nezabudnem je podpásovkový predposledný level. Až po tento level je to normálna hopsačka, ktorou s troškou cviku prejde aj malé dieťa. Kombinácia silných nepriateľov a ich veľký počet v postupných vlnách je nielen výrazne ťažšia ako zvyšok hry, ale hlavne nudnejšia. Oproti tomu bol záverečný súboj vyváženejší a zábavnejší.
No dobre, určite si spomeniem aj na zbraň, ktorá premieňala nepriateľov na prasiatka. Je to jedna z najobľúbenejších a najmä najúčinnejších zbraní v hre.

9 úrovní, herná doba cca 13 hod. (vrátane grindovania kvôli silnejším zbraniam pre deti).
Herná doba u detí už je minimálne 50 hodín.

Pro: minihry, kooperatívny singleplayer

Proti: predposledný level, arénovitosť levelov

+10

Condemned 2

  • PS3 80
Condemned byl vždycky černý hororový kůň, který tak trochu stál opodál ve stínu svého daleko profláklejšího bratříčka. Jenže zatímco F.E.A.R je hlavně střílečka a děsí spíše okrajově, Condemned je plnohodnotný survival horor. Dvojku jsem dlouhá léta oplakával a na PC marně vyhlížel. Po pořízení konzole jsem ale na ni při všech těch Uncharted-ech a The Last of Us-ech dočista zapomněl. Až doteď...

K mému překvapení dvojka přináší celou řadu změn, které fandu prvního dílu určitě zaskočí. V mém případě spíše negativně. Ačkoli dvojka dějově přímo navazuje na jedničku, první kroky nejsou úplně sebejisté. Dvojka daleko více tlačí na pilu. Mění vzhled i charaktery postav a ze dvou relativně civilně a reálně působících agentů ve středním věku dělá mladé akční hrdiny, kteří nejdou pro cheesy hlášku daleko. Ethan zdrsněl a zbělal. Rosa naopak velmi omládla a ze sympatické zakulacené parťačky se stává, jak by řekl jeden nejmenovaný uživatel ČSFD, pěkná sexica. Celé pojetí příběhu mi velmi připomínalo svou nablblostí, co se dialogů týče, sérii Resident Evil a to je dle mého názoru trošičku škoda.

Další změnou je větší důraz na akci. Rubání všemožných těžko identifikovatelných individuí je ale odladěné a chytlavější než prvně. Vyšetřovacích pasáží je pořád dostatek, ale jevily se mi jako krajně nevyvážené. Někdy tvůrci z hráče dělají idiota a předkládají mu volby, z nichž je jen jedna očividně ta správná (protože ty další tři jsou úplně debilní) a někdy po něm chtějí vědět, co hlavní postava dělala a říkala o tři levely nazpět (a v té změti retardovaných hlášek se leccos důležitého ztratí :). Nevyvážená obtížnost je cítit i na celé hře. I na normal jsem narazil na pár míst, které mi řádně pocuchaly nervy a nemyslím tím jen pitomé finální bossfightové QTE (naštěstí byli tvůrci soudní a dali před něj checkpoint).

Rozporuplná je i technická stránka. V interiérech Condemned 2 vypadá dobře a hraní si s dynamickými světly je, jako u všech her od Monolithu, tradičně skvělé. Množství ústupků je zakryto různými filtry a rozmazaným viděním. Funguje to vesměs dobře, ale někdy tvůrci tlačili na pilu až příliš a čas od času se to zvrhne v nepřehledný maglajz, kde hráč máchá trubkou okolo sebe a doufá, že se trefí, ač nejsou bušící socky pořádně vidět. Největší rezervy mají exteriéry, kterých ale naštěstí není moc. A stejně jako vizuál je i nevybalancovaná optimalizace. Framerate lítá, jak se mu zachce. Ačkoli jsem ho neměl čím změřit, věřil bych i, že na některých specifických místech klesal až k 20 frejmům za sekundu. Pocitově vskutku nepříjemné. Ale holt daň za starou konzoli.

Každopádně nenechte se zmýlit. I přes výše zmíněné výtky se Condemned 2 jako celek hraje skvěle. Hratelnost je pestrá a i po stránce designu se tvůrci snažili o originalitu. Zatímco prvních pár lokací hráče zavede do tradičních ghett a opuštěných bytovek, v pozdější fázi se střídá jedno zajímavé místo za druhým. I když mi nebyly po chuti výše zmiňované estetické změny, příběh je v rámci žánru rozhodně pořád dost nadprůměrný. Celá hra je prošpikovaná velkým množstvím animací, které děj neustále ženou kupředu a předělují jednotlivé lokace. Je to svižné, má to drajv a kdo má rád kvalitní survivaly a nevadí mu očividná snaha o béčkovost, tak nemá nad čím váhat.

Pro: hutná atmosféra, svižné tempo vyprávění, design a hratelnost, vizuálně hezké interiréy a světelné efekty, omezení HUDu na nutné minimum

Proti: některé změny mi nebyly po chuti, optimalizace, vizuálně nehezké exteriéry, nevyvážená obtížnost, až moc to někdy tlačí na pilu

+15

God of War: Ghost of Sparta

  • PS3 85
  • PSP 90
Tahle hra je super díky tomu, že God of War je nejlepší Hack n Slash série na světě a můžu mít God of War ve svý kapse. Dohrál jsem hru na God obtížnost takže nejtěžší. Nejhorší moment byly právě čarodějnice které se zasunou do země a pak vyskočí a rozsekají mě. Ale našel jsem strategii, porazil Thanose a dohrál hru. Ale hra je celkem krátká a moc zajímavá magie tam není.
+10

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS3 90
Začátek tohoto dílu byl pro mě dost rozpačitý. Spousta dialogů. Chvíli jsem měl pocit, že jsem snad v nějakém filmu. Celkem málo akce. Překvapivě hodně hádanek. U některých jsem i chvíli musel přemýšlet abych přišel na její princip. Nelíbala se mi berlička, která řeší hádanky za vás. Zbraně mi připadali slabší. Kolikrát se vyplatilo naběhnout a pěkně je zbušit na férovku. A příběh začal nějak moc filozofovat.

Naštěstí se hra tak v jedné třetině rozjela do starých kolejí. Hra plná akce. Plná absurdně epických situací. Ve kterých by všichni ostatní hrdinové umřeli. Opět je to nabité a strhující. Korunu tomu dává scéna v letadle a přistání v poušti. Tohle byla snad nejšílenější a nejlepší scéna z celé série. Následná procházka v poušti je taky boží. Třetí díl je filmovější. Dobrodružný biják není rozhodně na škodu. Ještě, když je to občas psychedelické. Co na tom, že některé souvislosti v příběhu moc nedávají smysl.

Autoři se ještě o píď pokusili vylepšit grafiku. Na některých místech to už ale trochu přetáhli a hra se párkrát nepříjemně zpomalila (PS3). Poušť je ale malebná. Pouštní prostředí byla trefa do černého. Nahuštěné poklady zase věstí, že hra není tak dlouhá. Asi jako jednička, která byla krátká. Obtížnost je sice na některých místech slušná, ale checkpoint je snad na každém metru. Tahle hra prostě chce být dohrána.

Dost mi vadila změna vzhledu Eleny. V předchozích dílech byla mnohem hezčí. Vlastně jsem vůbec nepochopil její roli. Nathan jí nejdřív nechce vidět, aby se později do sebe znovu zamilovali. Přišlo mi to trochu zbytečné. Trochu na sílu. Naopak vztah Sullyho a Nathana je skvělý. Celou hru jsem žil s Nathanem proto, aby Sullyho nezabili.

Pro: strhující akce, scéna v letadle, některé slušné hádanky, dobrodružný biják jak svině

Proti: pomalý začátek, změna vzhledu Eleny, možnost automaticky vyřešit hádanku, krátké

+11

InFamous 2

  • PS3 100
Tahle hra je naprosto skvělá a moc mě pobavila. úžasné schopnosti které se časem vylepšují a příběh! Lahoda
+3

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 95
Takhle má vypadat pokračování. Hra je vylepšena ve všech ohledech. Od vylepšení kontaktních soubojů, různorodějšího prostředí, větší rozlohy hry, funkčního zavedení stealth postupu až po spoustu epických, doslova dechberoucích scén. Nathan je superman. Hrdina s nekonečnou fyzickou kondicí a nekonečnou dávkou štěstí. Neuvěřitelně mockrát mu zachrání život šťastná náhoda.

Hned na začátku vás hra seznámí se stealth postupem. Ten tady není jen tak na okrasu. Pokud si dáte práci a budete takhle postupovat, hra vás odmění. Z nepřátel padají granáty navíc a celkově jich je méně, než v minulém díle. V některých částech, když začnete střílet, vám přiběhnou v ústrety o dvě vlny nepřátel víc. A pořádně vyzbrojený. AI sice moc nereaguje na letícího nešťastníka ze římsy nebo když se vedle ní skácí postava s šípem v hlavě. Nic není dokonalé.

V samotný akčních pasážích si na první pohled všimnete, že bylo vylepšené házení granátů. V jedničce funkce, která byla celkem k ničemu. Tady přibyla možnost expresní hození bez velkého míření. V jedničce stačilo před nepřátelským granátem zůstat schovaný za překážkou. Tady, když neutečete, jste hned po smrti. Pěstní souboje jsou také hodně vylepšeny a na rozdíl od jedničky se s něma dá řešit spousta situací. Tady jsem si akorát říkal, proč Nathana autoři nevybavily nějakou kudlou. Asi z něho nechtěli mít řezníka. Kladný hrdina z rukama od krve už nevypadá tak kladně. Co na tom, že ve hře zastřelíte asi 1000 lidí.

Prostředí je různorodější. Kromě klasické džungle se podíváte i do hor, Instanbulu, vlaku nebo do válkou zničeného města. Hra je vlastně jedna velká akčně epická jízda. Někdy tak napálená, až jsem se musel chytat za čelo. Korunu tomu dává Nathanovo přeskakování na náklaďáky za plné jízdy. Ten chlápek přežije všechno. Grafika je snad ještě detailnější než v prvním díle. A to jsem si říkal, že už tam vycucali z PS3 co se dalo. Poklady jsou podle mě zbytečné. Je jich moc na malém prostoru a kazí akční dojem ze hry.

Klasická akrobacie a hádanky zůstali při starém. Hádanky jsou možná ještě jednodušší. Ale co, Uncharted 2 je strhující akční podívaná. Na nic si nehraje. Je to přesně to, co si chci zahrát, když přijdu z práce. Dokonale vyčistí hlavu od zbytečných filozofických otázek a valí se. Délka je dostatečná a uspokojení ze zdolání některých pasáží je slušné. Příběh je klišé, ale na to kašle pes.

Pro: epická akční jízda, přestřelky, stealth souboje, různorodé prostředí, hratelnost, helikoptéry, tanky, vlaky, sníh atd..

Proti: nedostatky v AI, otravné poklady (i když se nemusí hledat)

+20

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS3 50
Jestli nějaká hra charakterizuje vkus "console kidů", tak je to právě tahle. Až fanatická obliba této průměrné série je důvodem, proč se PC master race směje pesantům. No ale k věci.

Několik arén splácáno do jednoho tunelu. To naprosto přesně definuje tuto hru. Ale musím přiznat, že je to poměrně šikovně zamaskováno do moc hezké grafiky, perfektní animace postav a ucházejícího scénáře. Jasně, je to jedno velké klišé, hlavní hrdina je tradiční rádoby sympaťák bez sebemenší špetky skutečně lidské vlastnosti, ale funguje to. Jako dobrodružná pohádka pro 11leté chlapce to funguje na výbornou.

Bohužel zkušenější hráč poměrně brzo odhalí repetetivnost scén (šplhání, aréna, šplhání, aréna) a snad i ty nejméně náročné jedince musí dříve či později unudit k smrti nekonečná záplava nepřátel.

Hře ale musím nechat jednu věc - tehdy to stačilo. Nebyl jsem z toho úplně vyplácanej, ale zabavil jsem se. Kroutil jsem hlavou, smál se, ale hrál jsem. Hratelné to je. Klidně bych to někomu na zaplácnutí propršeného víkendu doporučil, ale to je tak vše.

Pro: grafika

Proti: je to jen koridor, neustále se opakující aréna s nekonečným záplavem nepřátel a tupou akcí

+8 +15 −7

Red Dead Redemption

  • PS3 --
SLAST! BLAHO! GENIÁLNÍ! PARÁDA! Jen škoda, že pcčkáři se svého kousku nikdy nedočkali(neměli na to vhodný hardware), nuže dost melancholie a vzhůru do hodnocení. Jestli jste někdy hráli GTA, nebo GTA V (na které si pcčkáři museli dva roky počkat, než rockstar upravil hru na základě našich podmětů), tak vám můžu rovnou říct, že proti Red Dead Redemption je to slabší kus ze stáda. Když byl titul ohlášený, byl jsem naprosto skeptický, nevěřil jsem, že western žánr může ve stylu GTA obstát. Opak byl pravdou! Do této hry prostě herní koncept gtaček sedí naprosto dokonale, kde jinde se chovat jak hovado utržené z řetězu, aniž by člověk reálně musel čelit nějakým následkům, než právě ve hře, která se odehrává v době, ve které dvanáctou odklepávali duelové souboje a pravidelný rytmus úderů hrobařovo kladiva do rakve a v době kdy osobní zákon převyšoval nad tím obecným a jediným skutečným soudcem byla zručnost v zacházení se střelnou zbraní. Při hraní téhle hry jste se skutečně několikrát přistihli při heretické myšlence, že gta koncept má smysl pouze tady a této heretické myšlenky se držím do teď.

Co možná někoho nepotěší, nehrajete zde za grázla, ale za týpka, kterého naštvalo, že mu oddělali jeho oblíbenou krávu a zapálili dům, jako vedlejší efekt přitom umřela jeho hospodyně s děckem, který měl asi rád, protože věděl, že už si to mlíko musí po ránu nadojit sám, udělat snídani, nikdo mu nepřinese noviny a dokonce na té farmě bude muset makat sám! I když vlastně to asi byla jeho žena a děcko...no už si nejsem moc jistý, proto tu nechám pro jistotu obě verze. Každopádně příběh je dobrej, jdete si po pomstě, i když je to dost klišé asi ta storka, ale grafika, grafika epic! Stejně jako omáčka okolo, jako náhodná střetnutí, chytání koní a podobně 100 %


Hodnocení: ✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰
Herní doba: 40 hod
Dokončeno: 100 %
+3 +9 −6

Grand Theft Auto V

  • PC --
  • PS3 --
  • PS4 --
  • X360 --
  • XOne --
GTA V je další sériový klon a z celé série to nejlepší. Město působí mnohem živěji a více realisticky, ovládání na gamepadu je prostě famózní. Tady jde prostě od začátku vidět, že primární platformou byly konzole. Příběh dobrej, neurazí, místy mě ale už nebavilo jej sledovat. Možnosti a zábavy tuny! A jelikož si krátím čekáním na Red Dead Redemption 2 (pcčkáři si budou muset ještě pár let počkat), tak si to hraju zase jen tak pro zábavu.
-17 +5 −22

Far Cry 4

  • PC --
  • PS3 --
  • PS4 --
  • X360 --
  • XOne --
Asi vůbec nejlepší z celé far cry série, nového nebylo přidáno takřka nic (žádné překvapení), ale prostředím mi bylo nejvíce sympatické. Proti grafice nemůže říct člověk ani popel, ta je prostě famózní ještě dnes. Hra je prostě naprostý námrd. Jestli mi něco vadilo, tak to byly feťácké mise a to víc mě štvalo, že některým se nedalo vyhnout. V čem série far cry vyniká nad průměrem, jsou postavy, ty jsou prostě vždy unikátní, a proto i snadno zapamatovatelné.
-9 +6 −15

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS3 85
Moje první dohraná hra na PS3. Musím se přiznat, že před koupí jsem si o téhle hře nic nezjišťoval. Měl jsem v hlavě zaryté, že hra má statut jisté kultovnosti a že bych jí neměl minout. Čekal jsem spíše klon Tomb Raidera. Více hádanek, méně soubojů. Příběh o honu za bájným Eldorádem přímo vybízí k takovému dobrodružství. Začátek mi dával za pravdu. Hledání té správné cesty v džungli. Plnění nějakých těch hádanek a akrobacie na skalách. Jen do první přestřelky.

Pak se hra až dokonce hodně podobá spíš Gears of War. Střílení za překážkami jednu vlnu nepřátel za druhou. Do toho hledání nějakých těch cenností. Akrobacie je stále dost po celou hru. V atraktivním prostředí se na to pěkně kouká. Občas se objeví hádanka. Tu by ale svou složitostí vyřešila i opice. Uncharted je prostě střílečka. A musím říct, že mě to bavilo. Ale až potom, co jsem se naučil ovládání. Jako PCčkářovi mi tam chyběla myš.

Příběh je pěkně dobrodružný. Jednoduchá zápletka z několika zvraty. Škoda, že se ve hře nedočkáte nějaké pestřejší hratelnosti. Je to pořád stejné. 4 vlny nepřátel pak trocha akrobacie. 8 vln nepřátel, jednoduchá hádanka a trocha akrobacie. Mezihry v jeepu nebo na skůtru působí jako živá voda. Drake mohl být taky trochu větší kruťák a mít za opaskem ještě nějakou tu kudlu. Vypadá to docela komicky. Třeba, když jdete na chlápka, který drží útočnou pušku s holýma rukama. A granáty mi přišly celkem nepoužitelné.

Celou hru bojujete jen proti lidským protivníkům. Vzhledem k zasazení hry se přímo vybízí větší rozmanitost. No co, Uncharted je oddychovka. Záseky nula a hra pěkně odsýpá. Krátká délka jako by mi říkala, abych si dal nášup v druhém dílu.
Herní výzva: "Nejen PC živ je člověk" hardcore

Pro: oddychová hratelnost, fajn příběh, zasazení hry, uspokojení z headshootu, zábavná hra

Proti: stereotypní nepřátelé, více hádanek by neškodilo, mohlo by být delší

+25

The Last of Us: Left Behind

  • PS3 60
A furt nemáme 100% jistotu, jestli je Ellie lesba! Ačkoli náznaky jsou více než patrné, průměrně inteligentnímu hráči, mezi které se řadím, je potřeba předložit veškeré informace polopaticky! No nic, zbývá tedy hodnotit hru jako takovou.

Celé tohle DLC je vlastně celkem meh. Lidé z ND dobře ví, že jejich fanoušci jsou citliví, a naprosto cíleně jim naservírovali tklivé emo dobrodružství o jednom dávném holčičím "přátelství", které ale skončilo v momentě, kdy... spoilovat nebudu, ale jestli se něco ND podařilo, tak je to závěr. Opět.

Hratelnost je stejná jako u původní hry. Když pominu nudné a táhlé flashbackové cutscény, tak hra v současné dějové lince mě bavila víc, než původní gameplay. Konečně tu máte pořádnou volnost a Ellie bodající NPCčka zezadu do krku je prostě cool.

Sečteno podtrženo, není to žádný zázrak, ale rozvíjí to charakter Ellie. A co si budeme povídat, TLOU je hlavně o příběhu, protože hratelnost je jedno velké meh. Takže jo, za mě ok.

Pro: příběh

Proti: sexuální orientace Ellie je stále záhadou

+11 +15 −4

Kung Fu Panda: Showdown of Legendary Legends

  • PS3 75
Další hra se série "zapař si s bráchou/kámošem/přítelkyní." Jednoduchá rubačka, která své kouzlo získává až v multiplayerovém běsnění. U podobných her se vždycky vyplatí hrát stylem Tekken, kdy zuřivě mlátíte do ovladače doufaje, že najednou spustíte nějaké mega-killing kombo. Zde sice k ničemu takovému nedošlo, ale tato taktika nám alespoň pomohla uchopit základy ovládání, aniž bysme museli cokoliv pročítat.

Postavy, za které lze hrát, jsou dosti nevyrovnané. Pokud hru neznáte, často se vám stane, že si zvolíte postavu, která je o dost slabší, než ta, kterou si zvolil váš protihráč. Za mě je tou nejlepší rozhodně leopardice Su Wu.

Graficky se jedná o naprostý průměr. Hráno na PS3 a myslím, že v roce 2015 by měla tato mašinka i na víc. Neurozí, neohromí. I když některé efekty (zvláště při aktivování speciálních schopností) jsou zpracovány moc pěkně. Hudební doprovod je příjemný, tématický.

Výhodou je, že i po nesčetném počtu soubojů jsme najednou objevili novou arénu. Nevím, jestli to bylo naší zaujatostí pro určité konkrétní levely nebo jsme byli prostě jenom slepí, každopádně nám to zážitek o pár hodin zase natáhlo. Jakmile ale vyzkoušítě všechny postavy a arény, hra poměrně brzy zevšední. Pak je nejlepší od ní dát na pár týdnů ruce pryč a vrátit se až zase zapomenete veškeré ovládání. Pak nastává opět parádní řežba. Alespoň na pár matchů.

Pro: Pro fandy KFP povinnost, mlátička pro celou rodinu, spousta postav

Proti: Po chvíli zevšední, singleplayer téměř zbytečný

+6

SpongeBob SquarePants: Plankton's Robotic Revenge

  • PS3 75
Když jsem sháněl nějakou hru na PS3 pro mého osmiletého bráchu, abych ho na chvíli odkurtoval od počítače, kde mu od rána do večera běží videa "jůtůberů" (z čehož už celé rodině začíná pěkně hrabat), tak mi padl do oka tenhle žlutej kravaťák. Brácha je velký fanda seriálového SpongeBoba a musím přiznat, že i mě se absurdní humor v tomto animáku zamlouvá. Trochu mi to připomíná časy, kdy jsem každý víkend vstával se slepicema, abych mohl koukat na Timona a Pumbu (a pak pařit na starém PS1).

Už při čtení popisku jsem si říkal, že tahle hra bude stát za houby. Jaké bylo mé překvapení, když jsme jí večer s přítelkyní hru zapnuli a za pár hodin jsme jí měli celou přelousklou. No a ještě jsme se poté rozčilovali, jak to bylo vlastně krátký!

Ano, smaozřejmě je to hra převážně pro děti. Grafika je hezky barevná, hratelnost přívětivá, boss-fighty mnohdy jednodušší než některé pasáže s běžnými nepřáteli, ale má to svoje kouzlo. Systém vylepšování a nakupování nových zbraní je příjemné osvěžení během nekonečných soubojů s Planktonovými přivrženci. Osobně jsme si nejvíce oblíbili na maximum vytuněný laser se žlutým paprskem, ale i ostatní zbraně mají co nabídnout. Vlastně každá nabízí něco absolutně odlišného a je jen na hráči, který styl hraní mu vyhovuje.

No dobrá, nás dospěláky to chytlo a na těch pár hodin nepustilo ani na záchod. Druhý den ráno, ale přišla zkouška ohněm. Bude se hra líbit i druhákovi základní školy? Nebudu vás napínat, líbila. Hra se dá samozřejmě projít i v režimu jednoho hráče, ale to jsme ani nezkoušeli. Připravili bysme se akorát o zábavu a o pocit z kolektivní destrukce robotických nepřátel.

SpongeBob je zkrátka hra, kterou si pustíte, za pár hodin dohrajete a nemáte z toho vůbec špatný pocit. A pro děti to platí dvojnásob. Nečekejte extra příběh nebo vypilovaný RPG systém. Je to prostě jen dětská střílečka. Nic víc, nic míň.

Pro: Sympatická grafika, systém vylepšování, chytlavá jízda na zimní večery

Proti: Příliš krátké, jednoduchost sama (nebo je to výhoda?)

+5

God of War: Ascension

  • PS3 80
Když jsem si hru nedávno koupil, tak jsem od ní nečekal mnoho, nečekal jsem nic lepšího než předešlé dílo, ale ani nic horšího, spíše jsem sázel na návrat do nostalgie. To, co jsem dostal mě poněkud překvapilo, hra mě nejenom vtáhla, tudíž jsem ji dohrál během pár dní, ale také měla to, co God of War vždycky nabízelo.

Příběh byl na druhou stranu docela mediocre, ale nenudil. Jako prequel to ale dle mého názoru obstálo. Sice jsem čekal boss fight s Áreem na konci, ale bohužel se nekonal. Na konci byl také docela zajímavý plot twist.

Co se týče gameplaye, tak toho není moc, co říci, je to stejné jako v ostatních God of War, s menšími změnami, které zas tolik znatelné nejsou. Obohacení o různé elementy zbraní, místo nových zbraní je sice trochu zklamáním, protože bych radši uvítal zajímavé zbraně, než elementy, kterým nechybí nápad, jen to pro mě osobně není tak přitahující.

V čem tento God of War exceluje je grafické zpracování, je to nejhezčí God of War ze všech a oddálené záběry na velké bosse, či rozsáhle oblasti prostě stojí za to. Co se týče těch bossů, tak jsou zábavní a docela lehcí, i na nejtěžší obtížnost jsem s nimi neměl problém. Největší zklamání byl však finální boss, který byl prakticky celý z quick-time eventů.

Hádanek tam bylo požehnaně, někdy jsem se trošku ztrácel a musel jsem požádat o pomoc youtube, nemyslím si, že bych na to byl moc hloupý, tudíž řeknu, že tam někdy pokulhává level design.

Multiplayer jsem bohužel nebo naštestí nehrál ani nezkoušel tudíž ho nemohu hodnotit, ale nedokážu si ho představit ve hře jako je tato.

Pro: bojový systém, +-příběh, grafika, bossům nechybí nápad

Proti: někdy level design, finální bossfight, absence jiných zbraní

+11

Infamous

  • PS3 70
Hráno značně kostrbatě přes PS Now s k+m, což dost možná nehezky ovlivnilo zážitek. Už jen to, jak ošklivá mi ta hra přišla, bylo jistě z velké části dáno právě touto okolností.

‘Kdyby jsi žil v komiksovce, byl by jsi hrdina nebo zloun?’ Mohl bych prostě a jednoduše odpovědět, ale tato hra zprostředkovává mnohem delší odpověď, tak proč bych to dělal, víme? ^_^

inFamous vypráví příběh kdysi normálního Jasona Stathama, který nechtěně místo pizzy jednou takhle doručil balíček, který jeho newyorské městečko vyhodilo do povětří, a ho samotného nabilo elektrickými suprpáurs. Tato exploze vrhla zdejší pseudo New York do třetího světa, kvůli čemuž jej vláda šoupla do karantény a oddělila jej tak od zbytku světa. Víceméně Batmanovo No Man’s Land, ale bez cool kostýmů a Jokera. Co hra ale postrádá v rámci namalovaných princů zločinu, to vynahrazuje bezejmennými enemáky, jelikož každému z místních tří ostrůvků kraluje jinčí gang. Jakmile Jason nad svými novými schopnostmi získá kontrolu, rozhodne se, že už ho toto místo neba, a pokouší se z karantény uprchnout. To ovšem vykvákne, a pak se navíc místo toho dostane pod ruce FBI agentky Moyi, která ho po valnou většinu hry zásobuje misemi.

Abych se vrátil k té úvodní otázce – můžete při hraní využívat své schopnosti pro dobro a být hrdinou, nebo pro zlo a hrát si tak na superpadoucha. Což je samo o sobě super. Problém je, že vaše volby v tomto směru mají naprosto miniskulní vliv na celkový zážitek. Drtivá většina scén a dokonce i telefonátů s Moyou jsou v obou případech naprosto identické, a nijak rozdílně se to neodráží ani na hlavních misích. Většinově rozdíl spočívá jen v tom, jestli vrháte blesky modrého či červeného odstínu, a na jaké stupnici padesáti odstínů bledosti se Cole nachází. Člověk by řekl, že by to přesáhlo za kosmetické úpravy a jednu dvě konverzace, když to na papíře musel být jeden z nejzajímavějších prvků, a vonohovno.

Ačkoliv nutno přiznat, že ještě jeden rozdíl vyobrazen jest – jak se kolem vás chovají civilisté. Když se rozlobíte a budete zlí, budou na vás házet šutry a pokoušet se vyvolat bitku. Když jedete dobráka, je to ještě horší. Buď za váma budou furt běhat, aby dali echo, že někde někoho okrádají (a to tak, že na vás jen tak nepřítomně ukazují), nebo se vám pokouší pomoct v soubojích tím, že své šutry vrhají na enemáky. Bohužel tato taktika stojí za vyližprdel, nikdy nikoho nesundají, a kolikrát se ještě pletou do cesty a často jich pár zabijete nechtěně. Což je hrdinské asi jen ve škole Zacka Snydera, ale nezrobíš nic. Takže pokud jste zloun, nepřítelem je celé město, ale při hře za klaďase jsou civiši zas neskutečně otravní. A když se to pokusíte uhrát na neutralitu, hra vás náležitě ztrestá tím, že vám odepře většinu z užitečných schopností.

Nemůžu ale tvrdit, že bych se u hry docela nebavil. Buldozerování skrze skupiny neřádů s rapidními blesky a pěstmi je poměrně vzrůšo, přičemž to z mechanického hlediska není žádná píšťalka a zároveň se to úspěšně vyhýbá pocitu lacinosti. Město je velké, přičemž ty jednotlivé ostrůvky jsou dostatečně rozeznatelné na to, aby si jejich explorace udržela adekvátní zábavnost dostatečně dlouho. Navzdory všem těm odstavcům plných negativity je třeba podotknout, že to umí být dobrá hra. Akorát mluvit o ní v převážně negativním svělte je prostě mnohem zábavnější.

A fakt bych si přál, abych mohl poslat Moyu do vadžájny. Z fleku bych pak hře vlepil osmičku.

Pro: Svižná, zábavná akce; se suprschopnostmi je prdel; město je velké a poměrně zajímavé

Proti: Bugy; karma de facto nemá na nic vliv; hrát neutrálně je masochistické; nevinní občané jsou naprostí dementi

+10

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS3 --
  • PS4 --
Amy Hennig byla na psaní tentokrát sama, bez dvou dalších side-kicků a podařilo se ji opravdu mistrovsky podělat vše, na co sáhla. Začátek se ještě docela slušně rozjede a líbilo se mi propojení některých detailů s prvním dílem, co ale následuje poté už jen horko těžko drží při sobě. Ať už je to rozlítaná výprava, jejíž opodstatnění je příběhově vysvětleno dost kostrbatě, tak i některé kousky děje natolik děravé, že si hráč plácá do čela s DS4 a podivuje se, co to mělo kurva znamenat... Jestli bylo nevysvětlení celé zápletky scénáristčiným záměrem nebo jen amatérismem se už asi nedozvíme.

Mrzelo mě i plytké využití Eleny (která na scénu naskočí jak jinak než na vlně WTF momentu) a poněkud utnutým působením Chloe a Cuttera, kteří... prostě zmizí a už o nich do konce hry není ani zmínka. Talbot a jeho objevování se a mizení ze scény budu vydýchávat ještě dlouho.

Technicky je trojka o krok dál než dvojka (která byla o dva skoky dál než jednička) a v 60fps na PS4 se na to kouká celkem příjemně. Hratelností je to stále ten starý over-the-top popkorn se vším, co utváří sérii Uncharted. Po druhém dohrání je pro mě trojka nejslabší a není to hratelností nebo level-designen. Je to naprosto idiotsky napsaným scénářem...

Herní doba: 9hod 39min
Hodnocení: ✰
+11 +14 −3