Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 95
Čtvrté velké dobrodružství slovutného dobrodruha Nathana Drakea (nic moc sequel pro PS Vita nepočítám) jsem měl až k pasáži asi dvě kapitoly před koncem rozehrané již v roce 2016. Tvrdohlavě jsem však trval na obtížnosti "Crushing", na kterou bylo hraní místy nefalšovaná frustrace a zpětně musím uznat, že jsem si tím jinak špičkový zážitek sám kazil. Díky letošní výzvě a obtížnosti HARD jsem si dal s chutí opáčko, tentokrát až do samotného konce.

Je šílené, že jde už o sedm let starou hru, jelikož je Uncharted 4 i v old gen verzi jednoduše dechberoucí. Je vlastně trochu ostuda, že až na pár výjimek nejsou ani současné hry schopny vizuální podívané ve hře konkurovat. Jasně, grafika není tím nejdůležitějším měřítkem her, ale v akční adventuře filmového střihu prostě svoje místo v hodnocení má. Hra nás po zajetém vzoru série vezme na mnohá místa po celé Zemi a prakticky každá z navštívených lokací je zpracována do nejmenšího detailu.

S číslovkou v názvu se pojí snad jediné potencionální úskalí. I když se hra snaží sebevíc, všechno to padání, houpání a šplhání jsme prostě už minimálně třikrát viděli. Série naštěstí nepřešlapuje úplně na místě a novinky v podobě háku s lanem či občasných pasáží ve vozidle potencionální stereotyp rozbíjí. Navíc mi poprvé přišlo, že konečně dávají střety v kontextu hry relativně smysl a nepřátelé se tak kouzelně neobjevují na místech, kde nemají z logiky vyprávění moc co dělat. V tomto osobně spatřuji jasný posun oproti stále skvělé, ale občas nelogické původní trilogii.

Soubojů ostatně ubylo a průzkumné či skákací pasáže jsou poměrně dlouhé. Pocitově přibylo i hádanek, které nejsou kdovíjak těžké, ale velmi dobře baví. Když už na střet dojde, nemá se hra vůbec za co stydět. Pocit ze střelby je velmi dobrý a vypíchnout zaslouží dotěrná umělá inteligence nepřátel, kteří vám nedají nic zadarmo. Jasně, občas se nějaký kiks najde a i při ovládání se Nathan občas zachová jinak než byste si představovali, jde však jen o malé mušky na téhle (kdysi) exkluzivní PlayStation krásce.

Uncharted 4 boduje i po příběhové stránce, který vás poměrně logicky zavede na rozmanité lokace. Jistá šablona s předchozími dobrodružstvími sice znát je, nové postavy včetně znovunalezeného bráchy do děje pasují parádně a to včetně dvojice záporáků. Po stránce scénáře také není moc co vytknout a na delší custcény filmového střihu se skvěle kouká a v žádném případě nemáte nutkání vyprávěcí filmečky přeskočit.

Multiplayer z hodnocení trochu vynechám, nechal jsem v něm sice poměrně dost hodin, ale již před lety. Pocity ve mě zanechal spíše pozitivní i když jde o přídavek, na kterém hra rozhodně nestojí. Fajn však rozhodně byly zvláštní schopnosti, které vychází z předešlých dílů série.

Drobná vylepšení a naprosto bezprecedentní grafické provedení i fajn příběh s dobře napsanými postavami dělají ze čtvrtého dílu objektivně nejlepší díl série a jako takový si zaslouží i nejvyšší hodnocení. Osobně vnímám A Thief's End jako více než důstojné rozloučení minimálně s hlavní postavou. Uncharted: The Lost Legacy si sice ujít také nenechám, osobně bych však nechal sérii odpočívat.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 6. Sága pokračuje:  Dohraj hru, která je čtvrtým nebo vyšším dílem v sérii." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 89 %; 325. hodnotící;  fyzická kopie na disku

Pro: Nádherná grafika, která má i po letech jen málo konkurence; příběh i postavy; dobrý pocit ze střelby; způsob vyprávění; skvělé lokace a dobrý leveldesign

Proti: Škarohlídi namítnou, že je to i přes jistá vylepšení stále to "samé"... což však nemusí být nutně zápor

+14

Tails of Iron

  • PS4 75
PS herní katalog je docela fajn na objevování podobných (mně) skrytých klenotů. Tails of Iron (ta slovní hříčka mě baví) je 2D akční plošinovka. Ačkoliv to zezačátku vypadá, že se v ní budou nacházet i adventurní části, není tomu tak. Je to skutečně "jen" mlátička, ale ve velice zajímavých a pestrých kulisách. Mezi souboji jsou nejrůznější interakce s NPC, díky čemuž se akce nestane monotónní. Potrápí některé boss fighty (pár raqe quitů bylo), ale celé je to jen o trpělivosti. A bylo fajn si připomenout, že některé hry vám skutečně nedají nic zadarmo.

Co musím vypíchnout, je postupně se měnící prostředí některých lokací. Na začátku se nacházím v troskách zničeného království, ale o misi později už vidíme dělníky, kteří opravují mosty, v příští chvíli nám řemeslníci opravují trůnní sál, na nádvoří se opravují hradby a tak dále. Tohle mi hrozně chybí ve všech těch overbudgetových AAA hrách, kdy ve světě trávíme 160 hodin a ten svět se nemění ani naším přičiněním, ani díky okolnostem (čest nečetným výjimkám).

Klidně bych omezil počet výzbroje a dublování dialogů (ty probíhají formou obrázků a následně jsou pro méně chápavé hráče vysvětleny vypravěčem) a klidně bych ocenil o jedno nebo dvě prostředí více. Opakované questy ve stokách mi přišly vyloženě líné, ale není jich zas tolik.

Za mě příjemná hra, jsem rád, že jsem na ni náhodou narazil. Doporučuji všem. A pokud se bojíte obtížnosti, hrajte na tu nejlehčí, protože v průběhu hry už nelze změnit.

Pro: velmi příjemná hra, hezká grafika, odsýpá to, prostředí mohlo být klidně ještě pestřejší, ale stačí

Proti: nic výrazného, snad jen, že jsem čekal malinko víc (víc lokalit, víc fíčur), 900 bych za to prostě nedal

+10

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

  • PS4 70
Moje první setkání s herním Sherlockem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments proběhlo loni v rámci herní výzvy a vyšetřování mě bavilo, celkově mě překvapilo o jak kvalitní titul šlo.

Tenhle díl pokračuje v těch dobrých věcech, co byly v prvním díle, ale bohužel si sebou nese i ty negativní věci, kterých tu pro jistotu ještě přibylo. Ty akční scény... Minihry v rámci akčních pasáží hry jsou neskutečně debilní a frustrující, nepřeskočil jsem je jen z důvodu trofeje a že mi přijde hloupé pasáže hry přeskakovat, ale je to podle mě hrozně zbytečný a nijak to tu hru neobohacuje.

Případy jsou, řekl bych, příběhově o něco slabší, než v předchozím díle, přesto je ale vyšetřování a hledání důkazů zábavné a to jádro hry je stejné a hru jsem si užil. Je to i jedna z mála her, co hraji s přítelkyní, která hry normálně nehraje, ale jelikož je na aktuální vlně true crime dokumentů, některé souvislosti jí do sebe zapadaly lépe, než mně, což je zřejmě pozitivní známka pro vývojáře za autenticitu :D

Celkově to byla příjemná hra na takových 10 hodin herního času a pro majitele PS4 a PS5 snadná platinová trofej. Určitě si na základě tohohle zážitku plánuji zahrát i další hry z této série v řadě.

Pro: zábavné vyšetřování, zajímavé případy

Proti: frustrující akční sekvence

+8

The Pedestrian

  • PS4 80
Videoherní průmysl skutečně ušel dlouhou cestu. Ačkoliv je The Pedestrian "pouze" logická plošinovka, grafický kabátek má vymazlený. Už při prvních krocích je jasné, že si autoři dali velkou práci nejen se samotnou náplní hry, ale také s vizuální stránkou. Nejde pouze o krásně zpracované 3D pozadí, ale také o samotné prostředí, ve kterých se panáček hýbe. Většinou jsou to obyčejné bílé cedule (které jsou nepřehlednější), ale nechybí ani tabule počmárané křídou, technické výkresy nebo semafor.

Na konci se hra dostane do takové podivné META fáze, kterou bych před 5 lety nazval "hipsteriádou", ale dnes to považuji za zajímavý prvek u kterého mě nakonec mrzelo, že byl ve hře pouze jednou.

Samotné logické hádanky nejsou příliš těžké a díky bohu nejsou překombinované (i když by mohly být, zejména v poslední části, kdy se trochu mění pravidla hry). Jen jednou jsem se musel podívat na návod a občas jsem musel hru nechat na druhý den, protože v noci mi už nefungovaly mozkové závity. Díky melancholické hudbě je to i příjemná pocitovka.

Hru jsem získal díky ps+ jinak bych se k ní v životě nedostal (nikdy před tím jsem o ní neslyšel). A jsem za to rád. Doporučuji všem, kdo se rádi zastaví a na chvíli se zamyslí.

Pro: vizuální stránka, náročnost logických hádanek nikdy nepřekročí únosnou mez, hudba

Proti: nic, hra je přesně taková, jakou byste čekali

+10

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PS4 100
  • PS5 100
Díky next-gen updatu jsem se opět mohl ponořit do světa Zaklínače a to tentokrát se vším všudy a rovnou i na druhou nějtěžší obtížnost. Ze začátku jsem si chvíli zvykal na ovládání v soubojích. Přece jen je stále trochu krkolomné a chvíli trvá než si člověk zvykne jak dělat parry a jak uskakovat. Nicméně po chvíli hraní mi vše krásně zapadlo a díky lehčím změnám, které update přinesl (kamera blíže za Geraltem, rychlé kouzlení znamení, ...) jsem si celý zážitek skvěle užil. Tady asi není potřeba chodit okolo horké kaše a rovnou můžu říct, že i 8 let po vydání je Zaklínač 3 fantastickou hrou...

Asi nejslabším prvkem mi příjde dávkování příběhu, který prostě jen funguje jako pojítko lokací a postav a to do bodu než se setkáte s Ciri, pak už konečně začne být hlavní linie dostatečně zajímavá a skvěla napsaná. Díky tomu, že skrz příběh narazíte na skvěle napsané postavy a budete jejich řešit jejich strastí a tak lépe poznavat je i svět okolo, ani nevadí že hlavní linie zůstane dlouho zapomenuta a člověk se k ní vrátí jen ve chvíli, kdy má všechno ostatní hotovo.

To hlavní co je na Záklínači užasné jsou totiž právě všechny vedlejší mise a postavy se kterými se díky tomu setkáte. Dějové linky, které se na sebe průběžně vrství a kdy člověk vidí, že jeho rozhodnutí doopravdy mají váhu na to jak čí příběh skončí. To vše díky skvěla napsaným a zahraným dialogům a questům, které jsou každý dost originální a neopakující se. V průběhu hraní jsem se tešil na každou novou vývěsku a úkol a oddaloval tak hlavní linii co to šlo, abych nepřišel o žádny skvěle napsáný příběh.

RPG systém ve hře je skvěle zvládnutý a minimálně na začátku na težší obtížnost doopravdy potřebujete využívat jak Geraltovy dovednosti tak alchymii a různé lektvary abyste přežili. Základ je i shánět si lepší zdoj a to nejlépe se zaklínačských škol, která pak dává fajn bonusy. Tady se ale začne zviditelňovat další problém, který hra má a to je nevyvážená obtížnost. Někdy v Novigradu, když člověk plní všechny vedlejší questy a zlepšuje si i svou zbrojí, není hra už vůbec obtížná (a to na druhou nejtěžší obtížnost). Geralt je přelevelovaný a ani loot co vybadne není lepší než co má člověk na sobě. Trochu mě to mrzelo, tak jsem v tu chvíli přestal dělat zakázky, abych alespoň trochu zbrzdil můj progress.

No a pak je tu taky gwent a gwent a gwent a gwent, jo a závody na koních, pěstní souboje a prostitutky. A všechno to stojí za to a je skvěle udělané a detailně promyšlené. Jako všechno v této hře.

Pro: vrstvení příběhů a budování světa, dialogy postav, gwent, RPG systémy

Proti: nevyvážená obtížnost od poloviny hry

+25

Kingdom Hearts II

  • PS4 80
Hraná verze - Kingdom Hearts 2 Final mix na PS4 z kolekce Kingdom Hearts HD 1.5 + 2.5 Remix.

Série Kingdom Hearts je takový zvláštní úkaz, troufla bych si tvrdit, že i na japonské poměry. Smíchat akční rpg s charaktery z Final Fantasy a světy z Disney pohádek/filmů, je geniální monetizační strategie, ale zasadit to do neuvěřitelně složitého a temného příběhu se spoustou dalších postav a vyprávět ten příběh napříč různými spin-offy a ještě k tomu na různých konzolích, je prostě ulítlá japonská úchylárna. Jednička na dvojku příběhově nenavazuje, odehrávají se mezi nimi dokonce dvě hry. Bohužel Chain of Memories (vyšlo na GBA) (Re:Chain of Memories - remake původní hry na PS2, resp. PS4) má všude naprosto příšerná hodnocení, což ke hraní příliš neláká a Kingdom Hearts 358/2 Days (Nintendo DS) v této PS4 kolekci obsahuje jenom filmečky mezi misemi, kde většinou sedí Axel s Roxasem na věži a lízají zmrzlinu
Druhou podivností, která mi vrtá hlavou, je hráčská skupina, pro koho je hra vlastně určena. Minutu po minutě ze hry tryská esence schyzofrenie, kdy bych přísahala, že je to dělané pro děti - pitvoření se Donalda a Goofyho, záběry na Soru, jak tancuje s Timonem a Pumbou a v zápětí následuje deseti minutové video, kde arci zlouni probírají strategie, jak ovládnout svět a koho zabít a potom hra plynuje přejde do těžkého boss fightu, což ani jedno pro děti rozhodně není.

Výběr Disney světů se částečně opakuje jako v prvním díle, kde se zase Sora potká s Aladinem v Agrabahu, s Herkulem v Colliseu, s Ariel v Atlantice, s Jackem Skellingtonem v Halloween Townu a s medvídkem Pů v 100 Acre Wood. Lokace jsou mírně upravené a herní náplň je naštěstí rozdílná, přesto nebyly opakované návštěvy až tak zajímavé. Jediná výjimka je Colliseum, kde se ale většina návštěvy odehrává v Underworldu u Háda, který má napsaný super příběh a jako side kick se k Sorovi do party přidá Auron z Final Fantasy X, který je taky strašný bad-ass a logicky do podsvětí zapadá. Kéž by takovou péči a promyšlenost dostaly všechny světy.
Z nově navštívených světů se nejvíce povedly epizody v Beast's Castle u Krásky a Zvířete, Port Royal - Piráti z Karibiku (hlavně asi díky hudbě, pokaždý, když začně souboj si tu melodii broukám) a Pride Rock - Lví Král. Největším zklamáním je odfláknutá a nezajímavá Mulan v Land of Dragons a pak Space Paranoids - Tron, kdy jsem se těšila na ježdění na motorce a ta minihra je bohužel akorát frustrující a už jí nikdy nechci zažít.

Souboje jsou o něco lehčí a akčnější než v prvním díle. Přibyla možnost Drive, kdy se Sora přepne do vybraného módu, vezme do druhé ruky další key blade a má jiné/lepší schopnosti než normálně. Nicméně nutnost kombit a nadávat na Donalda, že nehealuje, protože je mrtvej, zůstala. 

Graficky je HD remix v pohodě, jediná věc, která mě tahala za oči, byly ploché (nevymodelované) key blady ve filmečkách. Hra by si zasloužila kompletní dabing, je nadabováno cca 70% obsahu a ten tichý zbytek působí dost smutně. Ikonická píseň ke druhému dílu - Sanctuary, se bohužel vůbec nepovedla. V porovnání s předchozími peckami jako Eyes on Me, Melodies of Life, Suteki Da Ne, 1000 Worlds nebo Simple and Clean, je to opravdu žalostná ukňourávačka.

Na třetí rozehrání v rozmezí 15 let se mi hru konečně podařilo dohrát, po pomalém začátku v Twilight Townu, příběh dostane naprosto nečekané obrátky a nemůžu s čistým svědomím říct, že bych mu i s asistencí wikipedie úplně rozuměla, ale člověk nemůže mít všechno.

Pro: Crossover mezi Final Fantasy a Disney, akční souboje

Proti: Donald, Goofy, příliš složitý příběh a množství antagonistů

+11

The Incredible Adventures of Van Helsing

  • PS4 70
Jak hru vidí umělá inteligence? "Navzdory slibnému předpokladu a vizuálně atraktivní grafice hra selhává v oblasti hratelnosti a vyprávění příběhu. Za prvé, hratelnost je opakující se a neinspirativní. Mechanika boje je neohrabaná a chybí jí hloubka, což vede k nudnému a frustrujícímu zážitku."

S tím se dá souhlasit. I když mě hra bavila. Bavila mě hlavně zezačátku, kde nás autoři nalákali na poutavé slovanské kulisy, malebné vesničky, zkorumpovaní kněží, zatuchlé bažiny a žabí božstva. A poté se z nějakého důvodu střídají podzemní kulisy s těmi městskými - městské kulisy jsou mnohdy impozantní, ale strávit v nich více jak půlku hry není nic moc.

"Postupový systém hry je také nedostatečný, protože není žádný pocit úspěchu nebo odměny za dokončení úkolů nebo poražení nepřátel. Navíc je příběh hry zapomenutelný a chybí mu jakákoli skutečná emocionální hloubka."

Ano.

"Postavy jsou ploché a nezajímavé a dialogy jsou často křečovité a neangažující."

Tady bych s dovolením s vševědoucí AI nesouhlasil. Dialogy jsou vydařené, místy i vtipné. Sarkastický hlavní hrdina není ve hrách až tak častý (Sam Fisher ftw) a éterická sekundantka má taky pár příjemných stěrů. Parodie na fantastickou popkulturu mě moc nebavily, vše bylo použito již stokrát. Ale díky tomu, že se hra nebrala vážně, jí člověk ledacos odpustí - ruku na srdce, Diablo 3 má příběh naprosto příšerný a taky jsme mu to odpustili.

Podtrženo sečteno - za mě fajn oddychovka. Nepříliš různorodá, ale kouzla se dají během hry měnit a zkoušet co hráči sedí víc. Výborná je také hudba, a bavila mě i tower defense mezihra, ačkoliv jsem byl rád, že jsem ji musel povinně absolvovat pouze jednou :)

Pro: hudba, grafika, atmosféra, slovanské kulisy,dialogy

Proti: jednotvárné prostředí, nepříliš různorodý gameplay, až příliš pasivních (leč potřebných) skillů, na konci frameraty klesaly k nule

+8

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PS4 90
Přídavek napasovaný do původní hra tak šikovně, že nebýt potřebné vyšší úrovně, člověk by si ho na první dobrou ani nevšiml. Na první pohled velká rozloha, plná otazníků, slibuje dlouhou zábavu. Bohužel ale nenabízí mnoho vedlejších úkolů. Ty by se možná daly spočítat na prstech jedné ruky. Přídavek se zaměřuje hlavně na hlavní dějovou linku.

Příběh, který je narvaný dlouhými rozhovory a cut-scénami až po okraj. Celou dobu podle stejného mustru. Rozhovor, film, boj. Nebo, film, rozhovor, boj. Celé to působí tak moc filmově, až se mi do boje kolikrát ani nechtělo pouštět. Jako, že to vždycky muselo přijít. Jako v každém správném akčním RPG. Na začátku Srdce z Kamene jsem byl čerstvě na úrovni 39. Na konci čerstvě před úrovní 40. Velký zkušenostní otisk DLC nezanechalo. A to jsem vyzobal úplně vše.

Co ve mě zanechalo otisk, byl skvělý příběh. Melancholický, s vtipnými momenty a velkým hororovým nádechem. Příběh se povedl. Hru táhne rázně vpřed a nedá moc hráči předvídat, jak dopadne. Dům hrůzy v malovaném světě je skvělý nápad. A jeho obranné mechanismy dají zabrat. Zaklínače 3 jsem po pár hodinách přepnul na nejtěžší obtížnost. Velký otevřený svět mi umožnil nespěchat a udělat si náskok ve vývoji postavy. Tady to nejde. Tady se musíte potýkat s obtížností se vší parádou. Ne, že by soubojů bylo přehnaně moc. Jde hlavně o filmový zážitek.

V prvním díle jsem si vybral Shani a v Srdci z Kamene jsem díky tomu naskočil trochu na nostalgickou vlnu. Celé by to bylo takřka ideální. Bohužel samotný konec příběhu je v mých očích celkem slabý. Na to, jak byl hlavní záporák vykreslen jako nepřekonatelný démon, závěrečný souboj byl až směšně jednoduchý. Celková nálada tohoto DLC je ale skvělá.

Do Ofieru bych se s radostí podíval.

Karbaník

Pro: skvělá atmosféra (melancholicky hororový nádech) a příběh, návrat Shani

Proti: některé souboje jsou hodně na sílu, málo zkušeností, málo vedlejších úkolů, slabší konec

+22

Graveyard Keeper

  • PS4 70
Ačkoliv jsem se u GK 90 % času dobře bavil, nemohu tento zážitek úplně doporučit. Tohle není hra, tohle je závislost. Útočí na stejně primitivní synopse ve vašem mozku jako mobilní hry. Ještě vyrobím tohle a jdu spát, ještě dodělám tenhle úkol a už fakt půjdu. Aha, hra mi postavila do cesty překážku, úkol tedy splním až o hodinu později. A tak dále.

Pokud máte ale silnější vůli než já, čeká vás zábavná adventura. I když zábavná... zábavné jsou dialogy. Držení jednoho tlačítka pro výrobu milionu předmětů, které ve hře vyrobíte, už taková zábava není. Tak proč jsem u toho trávil desítky hodin???

Hra vás postupně odměňuje dalšími a dalšími prvky, které působí dojmem, že přichází něco nového. Nicméně pořád je to to samé, místo věcí ze dřeva vyrábíte jídlo a vaříte pivo, pořád běháte od truhly k truhle, pořád nemáte dost surovin, pořád odbíháte k čerstvým mrtvolám, o které je potřeba se postarat. Nikdy není hotovo... až najednou hotovo je. A vy máte pocit, že si z vás tvůrci dělají srandu (a dělají, poslední "cutscéna" je toho důkazem).

Ve hře je až příliš mnoho věcí, které jsou úplně k ničemu - například 150 druhů ryb, lovení ryb samotné, některé výrobky použijete jen párkrát atd. Hra vám slibuje, že budete moci chodit domů ke všem NPC - ale nestane se tak skoro ani u jedné. Najednou vám mlynář mele mouku, ale k čemu vám to je? Najednou máte sklep plný vína, ale k čemu vám je? Na hřbitově máte score 300+, ale k čemu vám to je? V poslední fázi hry harvestujete z mrtvol suroviny, které jsou rovněž vesměs úplně k ničemu, protože v té chvíli už máte všeho dost.

A to ani nemluvím o nutnosti koupit si na ps4 DLC se zombíky, které je pro PC hráče zdarma. Představa, že hra celou dobu hintuje přítomnost zombíků, kteří nikdy nepřijdou, to už je vrchol drzosti. A vy se navíc musíte pachtit s každou hroudou železné rudy jednotlivě (respektive po dvou, pokud odhalíte trik jak brát dva kusy naráz).

Nicméně - hru jsem si užíval. Nevím proč, ale je to tak. Musím pochválit černý humor, který mě opravdu příjemně překvapil. NPC má každá svůj "hlas" a přiznám se, že ačkoli je to infantilní, mně se to líbilo. Rádoby slečna na úrovni říkající "kroason" je podle mě highlight. Hlas inkvizitora (společně s muzikou) se také hodně povedl. Díky 2D grafice zbývá prostor na fantazii a řeknu vám, že jsem si díky tomu užil hraní více než mnohé graficky nadupané AAA tituly. Zezačátku jsem se moc nechytal a zejména kvůli alchymii jsem byl přilepený na wikipedii, ale nakonec jsem se bavil opravdu královsky. A pak přišel konec.

Takže jsem si samozřejmě koupil DLC.

Pro: je to sranda, je to zábava, cvičíte paměť (složení fast elixiru si budu pamatovat asi nadosmrti), na malém prostoru hodně muziky, originální nápady, černý humor, oslík

Proti: hra hintuje MNOHO věcí, na které se nakonec nedostane (a to ani v DLC), ačkoliv to začnete v půlce hry tušit, pořád se u mě jednalo o zklamání

+17

Devil May Cry

  • PS4 75
Můžeme být vděčný, že se tvůrci Shinji Mikami (Resident Evil) a Hideki Kamiya nepohodli během vývoje Resident Evil 4, kam sérii posunout dále, aby nakonec druhý jmenovaný mohl vytvořit zcela novou sérii Devil May Cry a první jmenovaný mohl vytvořit dnes již legendární RE 4.

K oběma hrám jsem se dostal až později, skrze PS4 porty. Z Residenta jsem však byl daleko nadšenější, než jaký jsem z DMC. Teď nemluvím o kvalitě samotných portů, i když Resident dostal lepší péči. O stavu DMC HD kolekce jsem věděl dlouho, už dříve jsem si zjišťoval, jestli se vyplatí jít do PS3 nebo PS4 verze. Ani jedna verze není dokonalá a každá má své vlastní chyby ale dají se přežít, takže to až taková bída naštěstí není.

Mé skromnější hodnocení tedy není zapříčiněné kvalitou portu, nýbrž hrou samotnou. Velký vliv na mě určitě má série God of War (Řecká mytologie), na které jsem vyrůstal, a tak mě výlet do staršího hack'n'slash méně nadchnul, co se týče hratelnostní stránky. Souboják na mě byl moc obyčejný. Určitě se pár krásných kombíček dá udělat, ale z dnešního pohledu je to už celkem slabota. Věřím ale že hra v době svého uvedení (rok 2001) musela uvádět směr, jakým se tenhle žánr her posune ale dnes už jednoduše zestárla.

Souboje s bossy jsem si až na pár výjimek taky moc neužíval. Někteří byli zvláštně nadesignovaný, a taky mi občas nesedli samotné arény, ve kterých se kosili. Nejednou jsem měl problém mít přehled o boji, díky nešťastnému úhlu fixní kamery.

Abych ale jen nekritizoval, tak musím pochválit, že hra má jednoduše styl. To je určitě podpis Hideki Kamiyiho (budoucího zakladatele Platinum Games). Symbióza bouchaček a meče, Danteho občasné hlášky, techno/rockový soundtrack a pochmurná atmosféra, to vše funguje na jedničku. Je tu také příjemné zpestření hratelnosti v podobě plavání pod vodou (z pohledu první osoby), nebo jeden boss byl vyloženě taková arkádová střílecí minihra.

Mytologie světa je taky dost zajímavá, mohla být ale trochu lépe prezentována. Často mi přišlo, že se spoustu věcí děje až moc náhodně, bez hlubšího vysvětlení. Příběh taky mohl být trochu komplexnější, ale u podobných her to není takovou prioritou, hlavní je že fungoval. Možná až na chování postav v některých scénách, které mi přišlo celkem diskutabilní, ale vem to čert.

Ostrovem Mallet jsem prosvištěl za nějakých 6,5 hodiny a i přes mé menší zklamání, jsem si hru furt užíval, protože tenhle žánr her mám prostě rád, měl jsem jen moc velká očekávání. Do samotného světa DMC jsem taky našel nadšení a rád se pustím do dalších her. V budoucnu bych se nebránil ani zopakování si hry, což dnes už tolik nedělám.

Pro: Styl

Proti: Hra jednoduše už zestárla

+13

Labyrinth of Galleria: The Moon Society

  • PS4 90
Už se to nedá vydržet a musím ten komentář napsat. Ne že bych to měl komplet dohrané ale 110 hodin by snad mělo stačit na nějaké dojmy.

Labyrint of Galleria: The Moon Society je součástí takzvaného Witch univerza které japonští vývojáři Nippon Ichi Software obohatili již o čtyři hry. Žánrově spřízněným Labyrinth of Refrain a dvoudilnou ságou Witch and the Hundred Knight.

Kolorit postav je až neuvěřitelný a bez nadsázky lze říct že ve hře se najde snad úplně každá lidská nátura. Úchylaci, pedofilové, homosexuálové, trans lidi, kanibalové, mrzáci, vrazi, zloději, dementi, narcisové, sadisti a tak dále. A všechno to melou v mlýnku na maso a sypou hráči na hlavu v rozpětí všech stavů lidské mysli kterých lze dosáhnout. A on jim ten bordel funguje, celé to postupně zapadá do sebe a nic není samoúčelné a jen proto aby to bylo pro legraci. Odlehčující formě černého humoru která celý příběh provází lze poděkovat za to že se člověk v noci nebudí hrůzou a zůstává v poloze příjemné zábavy. Došlo mi, ať si každý posoudí a udělá závěr sám, že i někdo kdo trpí nějakým skutečně nepěkným společensky nepřijatelným stavem si vlastně může v téhle hře přijít na své. I třeba ten co má zálibu v olizovaní dámských chodidel, jup, i ten :)
Celé to provází perfektní kompletní dabing a typická NIS stylizace která je v rámci kresby a osobitosti dle mého prostě top a k těm tématům co hra předkládá sedí že to lip snad ani nejde. Ano, pořád koukáme na vizuální novelu a buďme za to vděční, jelikož v nějakém víc reálném provedení by tu hru zakázali nejspíš i na Marsu.

Další věc co bych rád zmínil je megalomanský záběr hry. Vzásadě se jedná o tři hry v jednom balení. Tři části které se postupně spojí v jeden celek. Kdyby to někdo vydal zvlášť, prošlo by to. Každá může zabrat mezi 40-80 hodinami, vše záleží jen na tom, jak k tomu hráč přistoupí. Poměr výkon/cena/kvalita je tedy na úrovni výhry jackpotu.

Ovšem čím je hra nejvíc tak to je krokovací dungeon se souboji na tahy. A i tohle je naprosto super a dotažené do NIS absurdní velikosti kterou plno hráčů zná třeba ze série Disgaea.

Hráče v dungeonech zastupuje medium, či duch, který provází ručně vytvořené loutky, bojovníky všech možných povolání kteří bojují, umírají a zlepšují se. Celkem jich může být až 40, z toho patnáct pro boj a dvacetpět jako podpora z které plynou různé bonusy. Celý rozvoj postav, souboják, itemizace a další nutné věci má nespočet vrstev a při prvním hraní z toho jde hlava kolem. Hra to valí postupně a pomalu takže je čas si osvojit základy ale všechny zákoutí systému je běh na dlouhou trať a ty hromady čilsel, tabulek, příkazů a dalších věcí vyžadují trpělivost a zapálení pro věc. Maximální level je 99, ale po jeho dosažení lze převést duši loutky do nového těla, změnit povolání a začít od levelu 1 s bonusy předchozího snažení. Tímto způsobem jde dosáhnout velmi vysokého souhrnného levelu a loutek bojovníků, kteří zabíjejí levou rukou slony a pravačky se bojí sami.
Je to takový nikdy nekončící progres a hráč se tedy nikdy nedostane do stavu ze není kam jít dál.

Tady bych udělal menší osobní vsuvku která se týká jednoho povolání. A to povolání kočka. Víte já mám zvířata celkem rád, i kočky. Ale v průběhu desítek let hraní her jsem si všiml ze mně konkrétně kočky jaksi těmi hrami pronásledují. A vždycky z toho je taková love/hate polízanice o které často vedu boomer řeči. Moje okolí to už registruje a dochází k věcem jako narozeninový dort s obrázkem kočky Morgany z Persony 5, nebo hrnečky s koťátky a podobně. No a v téhle hře, opět, jsou kočky, a jak jinak, jsou důležité jelikož poskytují největší podpůrné bonusy a nemít je v partě je silně kontraproduktivní. Takže mně zase dostali. Navíc když udělají level příšerně mňoukají. Třeba deset koček mňouká, jedna přes druhou. Je to šílenství a zjištění ze to jde vypnout hře přidalo 100% tady zatím na celých 190%. :) Níže najdete odkaz na přehrání kočičí level up serenády.
https://voca.ro/1zB6FlUHysfg

Samotné dungeony se dělí na dva druhy. Ručně dělané a náhodně generované. Umožňují desítky činností jako třeba proražení zdí, plavání, skákání do dálky i výšky, různé pasti, teleporty, propadla skrz několik pater a další dungeon nezbytnosti. Ty náhodně generované jsou samozřejmě slabší ale zato jsou obrovské. Ne rozlohou ale počtem pater. Pro netrpělivé mají výtahy a není třeba je procházet od začátku a mapovat všechno. Ja musím, nespal bych kdybych vynechal jeden čtvereček, takže v nich trávím nepřirozeně času.
Jak jsem zmínil na začátku, nejsem ještě na konci a čeká mně ještě poslední část kde je dungeon co má 3651 pater. Sám jsem zvědav jak to nakonec bude. Projdu to poctivě celé nebo mi dojde trpělivost a začnu přeskakovat patra výtahy?

Celkově jde o skvělou hru kde si na své přijdou milovníci zajímavých příběhů a každý kdo má rád krokovací dungeony bude v sedmém nebi. Svým způsobem je Labyrinth of Galleria ultimátní DRPG které svojím záběrem a mohutnosti najde konkurenci snad jen v Elminage Gothic. Zároveň celkem chytře umožňuje i těm hráčům kteří nechtějí strávit 500 hodin v dungeonech a užít si zejména příběh zkrátit herní dobu na přijatelnou míru.

Verze: PS4
+23

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PS4 100
Už jsem pomalu přestával věřit, že se někdy vyhecuji k rozehrání třetího Zaklínače. Natož abych ho dohrál. Zvěsti o až tří set hodinové výdrži hry. Zkazky od hráčů, kteří si na to brali dovolenou. Reference od známé, která se díky návykové hratelnosti od toho nedokázala odtrhnout, aby pak konec hry náležitě oplakala a dlouho hledala další hru, do které by se šlo takhle ponořit. A tak dále.. Nakonec jsem to prubl. Už na tom letím půl roku a to mám ještě oba dva datadisky před sebou.

Ano, ne všechno ve hře je geniální. Na začátku mi trochu vadila muší váha Geralta. Ovládání pohybu reaguje okamžitě bleskurychle. Chyba hry to asi není. Jen můj zvyk z Death Stranding. Prostředí mi přišlo trochu ploché a generické. A to hlavně v přírodě. Vzpomněl jsem si hlavně na Gothic 2, kde byl snad každý kout mapy unikátní a pamatuji si ho do dneška. V třetím Zaklínačovi se vždy snažím dostat k úkolu nejrychlejší cestou. Nejlépe přes rychlé cestování. Klasická daň za obrovskou mapu. Vesnice a města naproti tomu vypadají líbezně a neuvěřitelně detailně.

Možná bych si také mohl stěžovat na milión otazníků na mapě. Hlavně ve Skellige. Po jejich vyzobání mi ale začali chybět, takže na tohle už si ztěžovat nemůžu. Vlastně už není nic dalšího, na co bych si mohl ztěžovat, protože hra je to naprosto fenomenální a jako celek nastavila laťku opravdu vysoko. Obsahuje až neuvěřitelnou spoustu povinných i nepovinných úkolů, přičemž každý z nich má svůj unikátní příběh. Některé větší, některé menší. V rozsahu, na poli herní zábavy, nevídaném. Nejen, že je toho hodně. Je to také všechno skvěle nebo hodně slušně napsané a podpořené skvělým dabingem. Scénáristé se opravdu činili.

Určitá repepetivnost se nevyhnula ani Zaklínači. Používání zaklínačských smyslů se používá snad všude. Na druhou stranu je to přímočařejší postup než nošení deseti tuřínů s druhého konce mapy, jak to bývá jinde v nejmenovaných RPG. Obrovská rozsáhlost a pečlivý důraz na malé detaily ve ztvárnění světa si někde muselo vybrat svou daň. Za atmosféru a propracovanost této hře takové maličkostí s radostí odpustím. S radostí vyzobu všechny otazníky na mapě a dohraji všechny questy. Některé i vícekrát, protože jsou rozvětvené díky hráčově rozhodnutím.

The Witcher 3 je fenomenální hra, která mě svým uceleným světem a atmosférou uhranula. Jako znalec předlohy jsem věděl do čeho jdu a připadám si jako doma. A to není všechno. Momentálně jedu první datadisk a je skvělý. Nenásilně a přirozeně naroubovaný na původní hru. Laťka nespadla. Ba naopak.

PS4 Pro řve jako blázen, ale stabilních 30 fps si drží. Hlavně po updatu na verzi 4.01 mi hra přijde ještě plynulejší.

Zábavný a návykový Gwint je kapitola sama pro sebe. Jen u toho jsem strávil tolik času co v průměrně dlouhé hře.

Pro: desítky poutavých příběhů v jednom velkém a skvělém eposu, fenomenálně zpracovaný svět Zaklínače

Proti: zpočátku citlivé ovládání, maličkosti, které v celkovém kolosu nestojí za řeč nebo ve výsledných vzpomínkách vůbec nejsou špatné

+20

Wanted: Dead

  • PS4 80
Wanted: Dead je na dnešní poměry něco jako zjevení. Nejenže je to hra, která vizuálem a herní náplní je jak typický akční kousek z PS3 a X360 éry, ale zároveň si nebere servítky a dělá si naprosto, co chce. Díky tomu máme možnost se vrátit do doby osmdesátkových až devadesátkových akčních filmů a myslím si, že to za to rozhodně stojí. 

 Sledujeme speciální jednotku jménem Zombie Unit, která se skládá z vyvrhelů, kteří, aby se vyhnuli trestu smrti či jiným následkům, se radši nechali zapsat do elitní speciální jednotky v Hong Kongu. Tuhle bandu má pak na starost hlavní hrdinka Hannah Stoneová. No a že těch starostí s nimi bude mít. Jelikož včetně ní je to prostě banda rozličných a výstředních postav. A aby toho nebylo málo, připletou se do obsáhlé konspirace a to vše v cyberpunkovém světě. 

 Už jen nástin příběhu vám musí naznačit, že tady nejde o kdovíjak promyšlený příběh, ale že máte co dočinění s poctou starým akčňákům. Hra ale nekončí pouze u příběhu, neboť i celý design hry je tomu uzpůsoben. Proto se tu například můžete těšit na naprosto příšerný anglický dabing, který vám připomene předabované VHS hongkongských filmů do angličtiny, a například dabing hlavní hrdinky, která zní jak Arnold Schwarzenegger, tomu také značně přidává na béčkovém šarmu. Samozřejmostí jsou i nahláškované dialogy a cheesy vtípky mezi členy týmu a musím upřímně říct, že jsem se při každé cutscéně vyloženě uculoval. Jednoduše celý příběhový aspekt je jedno velké akční klišé a béčko a tvůrci to vědí a využívají toho. Samozřejmostí je i kapitán, co vás má rád, ale po každé vaší misi vás seřve a sjede. Takže tady hra dává to, co slibovala, ale to, co jsem nečekal, je, že to v samotném gameplayi bude až takový masakr. 

Celá recenze tady 

 Wanted: Dead je milý a zábavný throwback do dob minulých zábavného průmyslu. Nabízí totiž zábavné postavy, nakažlivou hratelnost, humor a obrovskou porci srdíčka. Naštěstí právě tyto aspekty dokáží vykompenzovat zastaralou technickou stránku, bugy a místy přepálenou obtížnost.

Pro: Zábavná a krvavá hratelnost, Postavy a i jejich příšerný dabing, Úžasný soundtrack a atmosféra

Proti: Bugy, Technická stránka a propady FPS, Nevyvážená obtížnost

+12

The Playroom

  • PS4 55
Když jsme domů dostali PS4 bez her a chtěl jsem vyzkoušet, co ta krabice umí, přemýšlel jsem, jak na to. Po zdlouhavém nastavování účtu i konzole samotné jsem se konečně dostal do menu, a tam byla ikona The Playroom. Vůbec jsem netušil, o co jde a jelikož jsem DualShock 4 držel v ruce úplně poprvé, chvíli mi trvalo, než jsem vůbec nějakou minihru spustil.

Asobi je celkem fajn, ale přeci jen po pár zmrazených hlavách, zapálených vlasech nebo elektrických šocích blbnutí s ním omrzí. Vypouštění AR Botů, jejich následné vysávání a pořádání diskotéky přímo v ovladači také není nic, u čeho bych byl ochoten trávit příliš mnoho času. Air Hockey je ale o něčem jiném. Za prvé se hraje ve dvou a za druhé deformování herní plochy značně oživuje starou známou hratelnost.

Jako ukázka možností konzole plní The Playroom svou roli dobře, ale jinak všechny minihry slouží spíše k ukrácení dlouhé chvíle a zabaví spíše děti. Doplňky se mi bohužel stáhnout nepodařilo, takže jsem propojení PS4 s mobilem ani nevyzkoušel. I tak mi to ale stačilo. U následující generace se úvodní předinstalovaná hra dle všeho povedla daleko lépe. Já ale zatím nemám důvod, pro přechod na vyšší level.

Pro: zdarma, Asobi, AR Boti, Air Hockey

Proti: spíše na vyblbnutí

+12

Nekopara Vol. 1

  • PS4 60
Měl jsem sice představu co mně čeká, avšak jsem až tak moc nepochopil smysl her typu vizuální román, pokud jde o formu hratelnosti. Například oproti třeba Sakura Succubus mi v případě nekopary chybí, systém rozhodování či jakákoliv forma reakce ke sledovanému ději.

Pokud by měla novela o něčem vypovídat, pak hlavní důraz klade na příběh, který obohacuje o vizuálně dobře zpracované "kočkoholky".
Příběh začíná jako majitele cukrárny, který v záhadných krabicých nalezne Chocholu a Vanillu. Zmatený cukrář Kashou vezme obě kočkoholky k sobě domů, avšak pouze na přespání na jednu noc.
Dle očekávání se vše nakonec vyvine jinak, ale to ať si každý vyzkouší osobně.

Jak jsem již předestřel, celý román prostě zhlédneme pouze jako divák, než jako osoba ovlivňující děj. Naštěstí se vše netočilo, jen okolo oplzlých scén pohrávajících si s lidskou fantazií ve smyslu sexuality a to je u japonského titulu palec nahoru. Možná je to tím, že jde přeci jen o román z roku 2014.

"Hra" mám několik opravdu vtipných scének a pasáží sázejících na romantiku, ale nečekejte žádnou pretty woman. Pokud jde o zvuk, tak si lze zvolit z několika jazyků včetně možnosti volby odlišné zkukové stopy oproti titulkům.

Hodnotit pouze příběh je tak jediné co v případě nekopary lze a hodnotí se těžko. Osobně jsem raději ten, kdo může ovlivňovat děj či jeho průběh a tomto případě jsem si na své nepřišel.
Každopádně to byla zajímavá zkušenost, která se nejspíše nebude opakovat.

Za mně osobně trochu lepší průměr - 60%

Pro: Kočkoholky, volba zvukové stopy

Proti: krátký příběh, neexistující možnost volby v rozhovorech

+8

Far Cry 5

  • PS4 70
Rychle a zběsile videoherního průmyslu. Každý díl je o něco zmatenější než ten předchozí a jeden by už skoro zapomněl jak celá série vlastně začínala. Pro mě série začala dvojkou, protože jedničku jsem sice s vypětím všech sil dohrál, ale kromě grafiky mě tehdy nezaujala téměř ničím. Dvojka přinesla nejzábavnější gunplay z celé série a nejimerzivnější (to je slovíčko, panečku) přestřelky. Trojka vylepšila papírově úplně vše a zážitek z ní mám nejsilnější, ale nějak tam všechno moc blikalo a všude bylo moc zvířat. Čtyrka byla totální peklo, po kterém jsem nad sériíí zlomil hůl... dokud mi pětku neukázal táta a já si neřekl, že to vypadá celkem pěkně.

Prostředí mě nalákalo a bavilo mě po celou dobu hraní. Ihned jsem si vymazal z hlavy myšlenky o logice příběhu a nechal se unášet naprosto chaotickým, ale zábavným gameplayem, kde hořící medvědi zapalují louky a desítky fanatiků se nechávají kropit hlava nehlava. Storylejno není vůbec špatné. Hlavní záporák je skutečná svině - nosí totiž man bun. A mimochodem taky vede fanatický násilnický kult a chce zničit svět atomovkama, ale ten man bun je jeho největší hřích. Ti dva bráchové mi trochu splývají, ale bosá holčina pobíhající v šatech po lukách by v drogovém opojení zlákala nejednoho zoufalce a tím tato postava působí poměrně "věrohodně".

Věci, které mi vadily:

- prosím, pojďme se kolektivně shodnout, že lovení zvířat už bylo dost. Já už to nechci dělat. Před 10 lety mi to přišlo cool, ale dneska už ne. A to nemluvím o nutnosti přejíždění bizonů, sekání krav kombajnem a dalších zhovadilostí, které by mě bavily ve 12 letech, ale ne teď
- nevím, proč je tam takový provoz - člověk poprvé vyjede na silnici a potká tři jeepy, v nich sedí magoři a ihned poznají že nejsem jeden z nich a dostávám od nich kotel
- letadla - proč?
- luk - prosím už dost, už stačilo
- na to, jaké má ubi zdroje, by celá hra měla být hezčí a záporáci by měli mít víc než dva skiny
- zombie
- ufo

Věci, které mě potěšily:

- není to tak repetetivní (po první prepper stash jsem čekal, že každá bude stejná, ale mýlil jsem se, protože nakonec to na celé hře bylo to nejzábavnější)
- že mě hra nenutila rybařit
- občas sebekritický humor vývojářů (i když mi to přišlo spíš takové alibistické, ale i tak pobavilo)
- možnost volby v cutscénách (poučen ze čtyřky jsem nikdy nic nemačkal a nedělal a dočkal se alternativního konce)
- hudba
- parťáci jsou taková fajn zbytečnost, reagují i na věci kolem, a oživují gameplay (i když někdy uběhly hodiny, kdy jsem zapomněl na možnost jejich zapojení)
- hlavní linka je příjemně krátká

Podtrženo sečteno - je to prostě Far Cry, ale výrazně povedenější než je čtyřka (a samozřejmě slabší, než trojka a dvojka). Tvůrci bohužel neustále používají stejné tropy (drogová deliria, šílené NPC, promluvy se záporáky atd.) a tím ostříleného hráče unudí k smrti, ale jakmile dojde na gameplay, hráč se baví. To šílenství, ktere se během 10 vteřin může rozpoutat, je motorem této série. V kombinaci s prostředím, ve kterém mě nejvíc bavilo chodit jen tak po lese, se jedná o fajn herní zážitek.

Pro: gunplay, gameplay, prostředí

Proti: takovýty ubi blbiny, nutnost týrat zvířata, slabší grafika

+23

Wanted: Dead

  • PS4 80
Wanted: Dead není hra pro každého. A rozhodně to není hra pro většinu recenzentů, jak jste si mohli všimnout. Nechci na nikoho z nich teď útočit, protože ona je to objektivně přinejlepším průměrná hra, co si budem. Ale subjektivně? Výborná. Zaměření na velmi úzkou skupinu hráčů je u 60€ hry na pováženou, nicméně stalo se. A za jakých okolností že se vám bude možná líbit? Viděli jste nějaké hongkongské akční filmy z minulého století? Nebo béčkové policejní akčňáky z ameriky? A bavily vás? Pokud ano, tak je velká šance, že vás bude bavit i tahle hra.

Jste v Hong Kongu. Ve fiktivním Hong Kongu od japonských vývojářů přesněji. Hrdinka je Švýcarka, Číňany zde v podstatě nenajdete. Zazní tu víc němčiny, než čínštiny nebo japonštiny. Vaši kolegové jsou běloši a černoši, vaši nepřátelé také. Hlavní záporák jakoby z béčkového filmu o nacistech vypadl, jeho side-kick je ruska. Mohl bych pokračovat. V téhle hře je prostě všechno tak prvoplánovaně stereotypní, že tvůrce reálně podezřívám z trollingu. Jen si představte ten shitstorm na internetech, kdyby tohle vytvořilo nějaké velké západní studio. Příběh pak nestojí za řeč, jen snůška rádoby drsných keců a sem tam nějaký povedený vtip uprostřed okoukaného námětu, přesně jako ve zmíněných filmech. A dabing stojí za vyliž. Přesně jako ve zmíněných filmech. Boží.

Překvapivě však hra boduje i v samotném gameplayi. Na první pohled jde o budgetovou produkci a oh boy... kamera je na facku, střelné zbraně jsou téměř nepoužitelné, všude blikají textury, bugují se nepřátelé, uprostřed větší vřavy dropnou fps nesnesitelným způsobem a hrát to na gamepadu je tak na prohození televizí. Jenže pak vemete do ruky katanu a jedete bez zastavení, tam uděláte nějaký slide po zemi se seknutím na závěr, tomuhle useknete ruku, tomu zas nohu, pak mu proženete kulku hlavou, rozpáráte břicho, nabodnete ke zdi, jste celí zacákaní od krve a je to děsná bžunda. Navíc jsou zde úplně parádní finishery, kterých je prej kolem padesátky a jdou stackovat! Takže to je bum bum a sek sek a bum a prostě... Ani nevím, kdy jsem se naposled u soubojáku v nějaké hře takhle bavil. Jenže problém je poměrně nevyvážená obtížnost. Většinu částí jde projít s prstem v nose, jiné je potřeba opakovat. Nemůžu ale říct, že by hra byla nefér a tím pádem frustrující, protože stačí jen trocha cviku a nastudovat si útoky daných jednotek. Je to jednoduše výzva v dobrém smyslu. Teda až na finálního bosse, který umí one-hit kill a stačí udělat jedinou chybu...

Mezi jednotlivými misemi máte možnost chodit po sídle místní policie, kde si lze poslechnout zbytečnosti od kolegů, posbírat nějaké collectibles, ale především hrát mini-hry. Výherní automat, karaoke, žraní ramenu, střelnice nebo si zahrát hru ve hře, tedy Space Runaway, která vyšla i samostatně. Případně si lze pustit nějakou hudbu v jukeboxu a tím se dostávám k největšímu problému. Ten soundtrack je naprosto, ale NAPROSTO skvělý!!! Akorát ho při hraní neuslyšíte. Wtf. Přijdete do klubu, hraje tam parádní cover skladby Maniac a v momentě, kdy začnete střílet, tak už nehraje. Proooč?! Tak promrhaná příležitost. Neskutečné. No a pak vás v bonusových materiálech Stefanie Joosten naučí uvařit nějakou tu šlichtu, za kterou by se ani Jyrka Babica nestyděl. Její postava ve hře je mimochodem trestuhodně upozaděna.

Nejsem si jistý, jak tahle hra mohla vůbec vzniknout a zajímalo by mě, na čem investor zrovna frčel, že mu přišlo jako dobrý nápad ji zafinancovat. Ale jsem za to neskutečně rád. Ono je to v jistých ohledech tak správně hloupé, ale zároveň se to netváří jako komedie, což úplně vystihuje staré béčkové filmy a jsem si jistý, že celý vývoj musel být děsná prdel jak pro tvůrce, tak hlavně pro herce. Rád bych vám řekl, ať počkáte na slevu, protože ta hra rozhodně nedosahuje kvalit ani 7. generace konzolí, natož 9. Jenže obávám se, že pokud nejste cílovka, tak vás to nebude bavit ani za dolar z bundlu. A pokud jste usoudili, že jste, tak šup, dejte jim své peníze. Nebudete toho litovat.

Jen víc takových her. Prosím.

Pro: Skvělý old-school nářez pro staromilce zvyklé na japonské podivnosti, Peckový soundtrack...

Proti: ...který je ve hře nevyužitý, nevyvážená obtížnost, technický stav

+21 +22 −1

Shenmue II

  • PS4 80
Pokračování Shenmue jsem znovu dohrál takřka jedním dechem. Krásně navazuje na závěr jedničky a pokračuje dále v rozkrývání záhady, což mě neskutečně bavilo. Tímhle komentářem bych rád navázal na svůj předešlý k Shenmue.

Oproti jedničce přibylo pár novinek a doznalo se nějakých změn. Ne všechno mi přišlo k lepšímu. Nové lokace jsou větší a je jich více. Vyptávání se na cestu je usnadněné, některé NPC nejen že poradí, ale rovnou dokážou hráče zavést na příslušné místo. Hra v tomto momentu přepne kameru do první osoby, a Ryo danou postavu automaticky následuje, bez potřeby hráčova ovládání. Naštěstí z tohoto stavu lze kdykoliv vystoupit, protože postavy chodí nesnesitelně pomalu. Lepší novinkou je přítomnost minimap, které sice nemají žádné popisky, ale díky nim má hráč alespoň přehled o velikosti a hranic dané lokace.

Do hry byla taky nově zakompletována mechanika peněz, respektive nátlaku na peníze. Pokud si Ryo pronajímá pokoj, musí platit nájem, nebo by aspoň měl. Upřímně, nevím jestli se tomu lze vyvarovat, já jsem si ale poctivě své účty zaplatil. Peníze se dají vydělat brigádou, různým gamblingem, nebo výhrou v pouličních bitkách a taky prodejem předmětů v zastavárnách. Brigády jsem využíval nejvíce a jedná se o provozování pouličního stánku, kde proti vám NPC hrajou takovou kuličkovou hru, a ten kdo vyhraje, dostane 50 dolarů. Maximálně přijdou 4 zákazníci za směnu, a pokaždé dostanete polovinu z celkové výhry. Když se nic nevyhraje, nedostanete nic, a to je potom dost promrhaných asi 5-7 minut. Vydělávání peněz mě ale celkem bavilo, hlavně když jsem to dělal jako volitelné aktivity, když mě k tomu tlačil příběh, bylo to už horší.

Například, hra v určitých částech vyžaduje zaplacení poplatku 500 dolarů, pro další postup hrou. Tyto části hry pro mě představovali natahování herního času, a moc mě nebavilo vydělávání takových peněz, protože gamblingem nebo brigádou bych peníze vydělával strašně dlouho. Naštěstí to šlo poměrně rychle vydělat pouliční bitkou, kdy jsem si našel takovou, která mi sedla, nebyla dlouhá a já jí neustále opakoval dokola, dokud to šlo. 

Další změnou je možnost přetočení času, kdy hra nabídne přeskočení několika hodin, aby se rychle pokračovalo v příběhu, bez zbytečného čekání jako v jedničce. Na jednu stranu to je super, na druhou stranu se ze hry kompletně vytratila mechanika hlídání si času, protože už ani obchody neměli specifické hodiny otevírání či zavírání, vždycky jsem se dostal, kam jsem potřeboval. Pro celkovou velikost hry to je ale nejspíš dobře, protože by hra byla zbytečně více natahovaná.

Příběhově se jinak jedná znovu o TOP, děj byl daleko lepší než v jedničce. Nové postavy, lokace i příběhové zvraty fungovali na jedničku. Přesto bych ale se zopakováním hry váhal, protože je daleko delší a v mnoha místech strašně natahovaná. U jedničky bych tolik neváhal, protože byla menší a taková ucelenější. Obě hry jsou však 2 části jednoho celého příběhu, a nelze je jednoduše rozdělit, tak bych možná jako alternativu sáhnul po nedávné anime sérii.

Hra celkově v mnoha místech vylepšila svého předchůdce, ale v něčem jí větší měřítko z mého pohledu spíše uškodilo. Nic to ale nemění na tom, že se jedná o kvalitní titul, který jsem si náramně užil. Hodnotím tedy pouze jen o trochu hůře.

Pro: Příběh, vylepšení oproti jedničce

Proti: Natahování herní doby, přehnaně náročné QTE

+17

NieR: Automata

  • PS4 100
Není to pro každého. I když se oproti předchozímu dílu podařilo výrazně zlepšit bojový systém, stejně se ve zběsilé nekončící akci nenajdou všichni. Košatý, mnoha symbolickými vrstvami protkaný příběh spoustu lidí zmate a odradí (tak jako mě napoprvé). Je to hrozná škoda, ale musí to být. Nier Automata je totiž především hra s jedinečným autorským otiskem - a je připravena za to zaplatit jakoukoliv cenu.

Prvním a asi i největším definujícím prvkem je prakticky stoprocentní soulad narativu a game designu. Ovládáte robotku 2B a všechno, co ve hře vidíte, slyšíte nebo děláte, je vysvětleno skrz její technické parametry. Uložená pozice? Záloha vašeho vědomí. Schopnosti a dovednosti? Různé programy, které zabírají paměť a musíte tedy optimalizovat systémové prostředky. Rychlé cestování? Prostě vaši mysl překopírují do nově vyrobeného robotického těla, které už je připraveno na místě. Jste v místě, kde zálohu vědomí nelze provést? Můžete si tak maximálně držet palce, ať náhodou neumřete, protože hru si zkrátka neuložíte. Zní to náročně a otravně? Není tomu tak. Hra obsahuje neskutečně robustní a přizpůsobitelný systém obtížnosti, který pokrývá celou škálu mezi "hra se prakticky hraje sama" a "uděláš jednu chybu a končíš". Vybere si každý.

Ohledně zpracování není hře co vytknout. Vizuální prezentace je sice poněkud jednodušší, ale tím skvěle přispívá k atmosféře vyprázdněného postapokalyptického světa (jen vizuálně, ne obsahem). Rozpadající se domy, kterými prorůstají masivní kmeny tisíciletých stromů vypoví o úpadku lidstva ještě poutavěji, než bohaté písemné prameny, které lze po světě porůznu najít. Hudba si zaslouží ještě speciálnější zmínku než obvykle. Není totiž jen zdobným šperkem, ale dynamickou součástí herního zážitku. Atmosferické skladby jsou nahrány v různě intenzivních verzích a hra mezi nimi dle potřeby plynule přepíná. Při průzkumu opuštěných ruin hraje jemná ambientní hudba, ale ve chvíli, kdy narazíte na nepřítele, přepne se hudba velmi přirozeně na bojovou verzi téže skladby. To pak dohromady tvoří tolik kombinací, že se vám hudba prostě nestihne omrzet.

S příběhem pracuje Nier: Automata více do hloubky než jen obvyklými dialogy a cutscénami - občas se narativ posouvá způsoby, které vám jiné médium než videohra nemůže nabídnout. Téma věčné a marné války se zrcadlí v neustávajících vlnách respawnujících se nepřátel, na které si lze zvláštním způsobem zvyknout. Téměř všechny vedlejší úkoly se nějak vztahují k tématu lidství a k různým projevům podobnosti mezi androidy a lidmi. A málokterý z nich přitom končí jasným vyústěním - tuto interpretační nálož hra nechá na vás. Velmi často tu najdete příběhovou složitost u postav, které byste jinde jen využívali coby obchodníky nebo zadavatele úkolů.

A pak tu je posledních třicet minut hry, které vám samozřejmě neprozradím, ale za sebe říkám, že šlo o jeden z nejsilnějších momentů ve hrách vůbec, v němž se poskládalo všechno, co mi předtím hra přednesla a poslední kolečko příběhového soukolí zapadlo do složitého celku s tichým, ale přesto tak nějak ohlušujícím cvaknutím.

Nier Automata je bez jakékoliv nadsázky mistrovské umělecké dílo, které má potenciál svého hráče přimět k zamyšlení, zaplavit skutečnými emocemi a možná i trošičku změnit. Protože to ve skutečnosti vůbec není o robotech a androidech.

Je to o nás.

Pro: bohatý soubojový systém, atmosferická grafika a hudba, dokonalý příběh s precizním podáním

+11

Middle-earth: Shadow of Mordor

  • PS4 20
Game: The Game - Fuck You. To byl krycí název této hry v době jejího vývoje. Přičemž "vývoj" rovná se okopčení VŠEHO z jiných videoher a zasazení do světa high fantasy, kde za dva tisíce let nepokročila žádná technologie ani lidské uvažování.

Prvních pět minut Assassins Creed: Sauron'sRevenge je celkem fajn, líbí se mi rychlé střihy mezi událostmi. Hra nás nenutí dlouho stát na místě a nic nedělat a v rámci možností máme úvod rychle za sebou.

Bohužel pak už je to jenom horší. Arkham Gondor: Nothing Here Is Original vás hned po tutorialu zahltí VŠÍM co známe z jiných her. Hned třetí informace je o collectibles, což považuji za krutý žert.


Far Mordor nás následně unudí k smrti množstvím soubojů, kde stačí mačkat střídavě čtvereček a trojúhleníček, to vše přerušováno cutscénami se skřetími kapitány (co přesně jsou zač se nikdy nedozvím, protože poté co jsem došel k první zip line, jsem dal rage quit).

Horizon: Zero Fun je prostě další copy paste ubi hra, která není od ubi. Pryč s tímhle hnojem.

Pro: tutorial

Proti: vše ostatní

+15 +23 −8