Nejlépe hodnocené komentáře

Někdy pár měsíců před vydáním v roce 2012 vyšlo demo. RPG od Capcomu? Co blbnou, vždyť se tímhle žánrem přestali dávno zabývat. Ale zkusil jsem. Dojmy jsem měl rozpačité. To mám jako šplhat po Griffinovi? Nechat se na něj vyhodit sťítem spolubojovníka jako z trampolíny? CTKJ?
Ale drápek byl zaťat. Hra vyšla a veden jakýmsi druhým já, jsem šel do obchodu a hru koupil. A pak to začalo. Čím víc jsem do hry pronikal, a že to nebylo hned, tím víc mi začlo docházet že hraju něco vyjímečného. Čím dál častěji jsem si říkal jak tohle někdo mohl dokázat udělat. Byl rok 2012 a skutečně mi přišlo že jsem se nějak posunul v čase dopředu i zpět.

Hra zažívala v té době solidní nezájem, nebylo snadné do ní proniknout, na ps3 běžela dost mizerně a žádný grafický next gen to taky nebyl. Skyrim vypadal líp. Až po dlouhých deseti letech od vydání, postupně hra zaujala větší množství hráčů a stal se z ni legendární nedoceněný kousek. Také díky remasteru a portům prakticky na všechny platformy.

Dragons Dogma je hluboká a propracovaná hra která sází na hráčovu zvídavost, experimentování, a chuť se naučit nepoznané.

Souboják je něco co z mého pohledu u akčního rpg od toho roku 2012 nikdo nepřekonal a ani se k tomu nepřiblížil. Všechny ty věci jako pocit těžké nebo lehké zbraně, jejich vliv na pohyb postavy a schopnost reagovat v boji, naprosto precizní a strašně cool akční skilly, lukostřelba jak z čitanky, vyvolávání kouzel které bere dech a nikde jinde ho neuvidíte, fyzika zbraní dle jejich impaktu na příšeru a její velikost, zásahové zóny, šplhání po větších monstrech ( ok tohle občas vrže a chce to cvik ) a desítky dalších vychytávek, dělá ze soubojáku promakané a nádherné herní divadlo které nemá obdoby. Je to tak uspokojivé jako kdyby někomu v patnácti vylezla krásná modelka/l z časopisu na klín.

Se soubojovým systémem jsou samozřejmě silně spojeny povolání postavy a jejich pomocníků, pawnů ( o těch bude oslavný traktát níže ). Za každé povolání se hraje zcela odlišně a také každé z nich zaručuje rozdílný růst statistik. Lze je libovolně střídat a tím tvořit výsledné statistiky postavy. Také jde kombinovat některé skilly naučené u jiného povolání. Je to smrtící kombinace neskutečného min/max řádění že z toho jeden nespí jak to pořád v hlavě různě kombinuje.

Pawni. To je něco co se musí hlavně zažít. V kostce to funguje tak že hráč si vytvoří jednoho pawna který ho stále doprovází a zároveň si ho můžou půjčovat jiní hráči. Na oplátku si hráč může půjčit dva pawny od ostatních hráčů. Na první pohled to působí že pawni jsou hloupí jak štoudev a vyvádějí věci že rozum zůstává stát. To je ale jen ten první pohled. Oni se totiž učí a sbírají gameplay zkušenosti u ostatních hráčů. Znalosti o taktikách nepřátel, znalosti o světě a dungeonech, znalosti o úkolech. A dokážou pak hráči poradit v mnoha situacích, zavést ho k tajné chodbě, říct proč má město na jedné straně nižší hradby nebo nalézt NPC do úkolu a další věci. Další část která ovlivňuje chování pawna jsou takzvané inklinace které jdou nastavit dvě a určují chování Ai. Inklinace lze ovlivnit jen u vlastního pawna a celkem na tom stojí a padá úspěšnost při zapůjčení a aby pawn nebyl v cizí partě za blbce. Není moc záhodno aby místo pouštění fireballů při boji s kyklopem sbíral kytky :)
Pawni i okoukávají chování hráče a často se snaží jet takzvaně páníčkovým stylem. Vycvičit provozuschopného pawna který bude fungovat v boji a nebude dělat ostudu při zápůjčce je poměrně dlouhá štreka stylu pokus omyl a správného pochopení principů jejich funkčnosti. To samé platí u pawnů co si hráč půjčuje, je potřeba vědět co je dobře a co špatně a správný výběr značně ovlivňuje výsledky soubojů a celkovou souhru party. A věřte mi že když to tak je, je to skoro jako hrát se živými lidmi. A to se vším všudy, i s tím že i živý hráč občas udělá blbost. Znáte to ne? Hrajete MMO a v tom největším boji nějaký debil místo aby healoval sbírá někde loot :) Tohohle tvůrci chtěli dosáhnout co se pawnů týče, aby to co nejvíc připomínalo cestu živého hráče nováčka až po jeho vzestup na hráče veterána co občas při boji telefonuje :)

Při tvorbě postavy se volí jen vzhled postavy ale za tím stojí její schopnost dělat různé věci. Malá postava umí prolézt malou dírou, velká ne. Lehkou postavu odnese harpyje do vzduchu a někde ji z výšky upustí na kámen. Svalnatá postava hodně unese a má víc staminy a tak dále. Ano, takže udělat si tlustoprda může mít své výhody :)

Vybavení a módní přehlídka je velmi silnou součástí hry. Stovky kusů vybavení různě kombinovatelné mezi sebou. Omezení dle povolání. A třeba i překrývání jednotlivých kusů výbavy které o hezkých pár let později Dan Vávra promoval u svého Kingdom Come jako cool fíčuru co nikdo nemá :)
Veškerá výbava se dá vylepšovat, zprvu se zdá že jde o klišé způsob pomoci materiálu a peněz. Ale i tady hra zahrála na první housle a v určité fázi uprgradovani předmětu je potřeba aby daný kus prošel bojem s drakem a tím se přetavil na Dragonforge předmět. Také je třeba aby postava měla pěkně sladěné oblečení a vypadala buď cool nebo fantasy seriózně, při zapůjčkách to hraje roli.


Teď už jen telegraficky. V noci je tma jak v pytli a je třeba lampa, ta funguje na olej, lampa zhasne když se namočíte. Když se namočíte tak se můžete usušit hadrem a lampa zas začne svítit. Čím míň oleje v lampě je, tím míň svítí. Můžete zabít krávu a mít z ni maso. Maso se v inventáři za tři dny zkazí. Když ho necháte den odležet a naložíte, vydrží déle a taky se pak dá prodat za trojnásobek. Prakticky všechny předměty jdou duplikovat za poplatek, i quest itemy a jdou s tim dělat šílený věci, jako třeba splnit obě větve nějakého úkolu jelikož máte ty prsteny prostě dva, jeden fake ale to nevadí. Jde nosit v náručí králíka nebo pobíhat s velkou tarantulí v ruce po lese a příhodně ji odhodit třeba do vody aby neotravovala. NPC se dá hodit přes rameno a mrsknout ze skály nebo goblin co vás vzal kyjem do hlavy. Romanci lze mít s každým NPC ve hře. I s tím ošklivým strážným u brány nebo s malým klukem co pobíhá v uličkách města. Free for all, následky zamilované scény na konci ponesete sami. A tak dále.

Dragons Dogma u mně patří do toho nejlepšího co jsem kdy hrál. Svojím staroškolským přístupem ze špetkou moderny, nechavání hráče napospas hře ať se naučí a následnou satisfakcí, skvělou herní komunitou přes všechny platformy ( kromě Switche jsem to hrál všude ) což se mi neříká lehko protože prostě komunity. Atmosférou, hrdinským příběhem který má lehce kryptický styl vyprávění až po nejlepšího draka v historii videoher jménem Grigori.

Mohl bych psát ještě dlouho, ale není nad vlastní zkušenost. Tak to zkuste !

Hrané verze: PS3, X360, PC, PS4

Ani tak nechci psát o čem hra je a podobně. Komentářů tu je již dost. Spíš o tom co pro mně Valhalla představuje a jak se to vlastně stalo že jsem ve hře od UBI nechal 300+ hodin a pořád nemám hotovo.

Já tvorbu Ubisoftu zhruba od prvního AC totálně ignoroval. Přišlo mi to vždy hloupé a nezajímavé. Jedinou sérii od nich co jsem vzal na milost byla Might and Magic a i tam to bylo s pytlem plným keců. No a pak vydali AC Origins. Zíral jsem na ten Egypt a říkal si že to snad není možný a běžel to koupit. Nakonec z toho nic moc nebylo, Egypt se okoukal a herně to brzy vyčichlo. Tak 60 hodin a nazdar. Pak vyšlo AC Odyssey, opět neskutečné ztvárnění světa a větší příklon k rpg. Tady to na mně fungovalo už lépe a ačkoliv jsem to do konce taky nedotáhnul, hlavně díky tomu že jsem se zacykloval v plnění debilnich úkolů z nástěnek, pobíhání po kopcích a námořních bitvách, ale časomíra poskočila někam na 150+ hodin a nemůžu říct že bych si to neužil.

Pak vyšla Valhalla a tu jsem již kupoval prakticky bez rozmyslu a těšil se na ní. Já se těšil na hru od UBI, v herním nebi nebo pekle mi to někdo šeredně spočítá, takový rouhání vůči všem mým herním preferencím !!

Lákala mně vikingská tématika a stará Anglie. To hra dělá celkem dobře a je vidět že se vývojáři koukli aspoň do učebnic pro základní školy a přizvali si na to sem tam někoho, kdo o tom něco ví. Sice na to nabaluji typickou AC demenci ale dá se to vydržet.
Svět je omračujíci. Je totálně megalomanský a má detail, smysl i hloubku. Práce několika tisíc vývojářů je prostě vidět. Jasně, jsou hry kde máme třeba krásné velké města které jsou v něčem o něco málo lepší než tady. Ale máme hry kde je takových měst a městeček padesát? No to moc nemáme. A přitom jejich detail a cvrkot je fakt na úrovni a rozhodně nejde o nějaký extrémní copy paste šlendrián.

Výhledy do krajiny. Ty jo. Znám jen jednu hru která je má lepší. Elden Ring. Ne vážně, je to paráda. Anglie je celkem placatá a nic moc nebrání dalekým výhledům. Jsou tak mocně epické až mi to prišlo nepřirozené. A všechno je vidět, ne že se to vykreslí až budu blíž. I po víc jak třech letech od vydání pořád zírám do krajiny a neomrzelo se mi to. Taky to díky své rozloze je jedna z mála her kde jsem měl pocit že jsem v nějaké zemi. Zemi která proporcemi připomíná realitu. Je to skoro jako Daggerfall, který paradoxně měl rozlohu reálné Anglie. Jasně, přehánim, ale her z tak geograficky velkou a reálnou podstatou moc nebude.

Pak tu máme dungeony. Za mně obrovský progres oproti Origins i Odyssey. Je jich spousta a puzzloidního typu. Hodně mně bavili. Těch nápadů co tam je. A dokonce často převzatých z dřevnich herních dob. Zapomenuté starodávné poklady zapikolované za sérii úkolů a puzzlů, truhličky s kravinami ke kterým ale vede zábavná cesta. Žádná mapa a občasné bloudění. Je tam mnoho dungeon úseků kde věřím, že plno lidi sáhne i po návodu. Já ne, radši tam budu dvě hodiny nebo to neudělám vůbec :)

Eivorka. Takhle zkraje hry jsem si říkal že je to taková nordská testosteronka co by mi na loži nejspíš zlomila šuvíkse a pak by v klidu šla za barák skolit kance. Ale postupně jsem si ji dost oblíbil a myslím že se tvůrcům náramně povedlo ztvárnit podstatu vikingské bojově zodpovědné ženy co má na bedrech nějakou reputaci a důležitost. A ani ty mužský kolem ní nepůsobí moc jako nekompetentní pitomci jako tomu je například v druhé části Horizonu. Dokonce ji možná trochu virtuálně miluju, jelikož mám v mobilu pár hambatých artworků. Úchylnost starýho dědka, a dál bych se v tom nevrtal :)

Jinak tohle dobrodružství je v mnoha věcech demence. Ten odkaz hlouposti mechanik co sérii provází tam vystrkuje růžky pořád. Postava leze po všem jak opice, kolikrát aniž bych to tak chtěl, takže stačí jít rovně za nosem protože 97% nerovností které by se museli jinak obejít prostě zparkůruje. Nebo běžiš po cestě a blbka z ničeho nic vyskočí na 30 centimetrů vysoký patnik, a uhnízdí se na něm v posedu chčiju s bohem a sleze až málem urvu páčku na gamepadu. Skoky do kupek sena považuje někdo za trademark, nebo ze když si dám kapuci tak mně nikdo nepozná ( navíc se nasazuje automaticky když vlezu někam kde bych mohl být poznán ). Splynutí v davu celých třech lidi, vyhlídky a podobné AC laskominy. Nakonec jsem si na to zvyknul a v celé té obrovitosti všeho mi třeba to lezení po všem vlastně začlo vyhovovat. Achjo. Potom tu samo máme asi šest stále dokola se opakujících eventů, jako honit papír po střechách, skládat šutry na sebe, zničit zdroj prokletí a tak. O ničem, půlku toho nikdy nebudu dělat. Rovněž se mi moc nelíbí systém vedlejších úkolů formou bodu na mapě kde se něco spustí. Víc bych bral normální úkoly s deníkem a i ty fetch úkoly z nástěnky bych asi uvítal víc.

Všude jsou truhly, stovky, možná tisíce. Většinou schované za nějakým mini puzzlem. Něco pro moji OCD herní podstatu. S tímhle jsem strávil moře času. Vysbírat všechny truhly, i ty malé co jsou vidět jen při nejbližším zoomu mapy. Hrozný, ale muselo to být.
Další věc co mně hodně bavila je vybavení, upgrady a rozvoj postavy skrz obrovskou síť pasivů a aktivních skillů. Ono to totiž silně připomíná Sphere Grid z Final Fantasy X který patří k mým oblíbeným, takže jsem se těšil na každý bodík co tam po level up můžu dát.
Souboják trochu vrže ale nakonec mi taky ze série přijde nejlepší. Je celkem brutální, finishery správně mlaskaji, křupají, mají udernost a vypadají cool. Rozmanitost pohybů s různými zbraněmi taky není špatná. Všechno sice strčí do kapsy dvě kopí se zápalným upgradem a prodlouženým dosahem a není třeba nic dalšího rešit, ale proč si nezablbnout chvíli třeba s Excaliburem.

Taky mi přišlo že tam není žádný celistvý příběh. Tedy těžko říct, za ty tři roky co občasně hraju mi to možná vyšumělo. Je tam Sigurdova ( brácha ) linie která se táhne část hry ale pak se tak divně ukončí a nic dál. Sigurd pak akorát lozí po vesnici a mručí ( jako má proč, já být jím tak mně zabiju ). Jinak každá část Anglie má svoji story line která začne a má svůj konec. Jako některé jsou hodně dlouhé a vydali by za celý příběh v jiné hře ale nějaká spojnice všeho mi trochu uniká. Je to jak takový život Vikinga v Anglii co zažívá věci. Asi jde o etablovaní Vikingů v nové zemi nebo tak něco. Historicky to asi bude nějak plus minus odpovídat. Konec hry je do ztracena a nějaký konec přidali až patchem. Divný to je celý. Ale jako celek to je celkem v pohodě. Většina těch linii je fajn, nemůžu si na to moc stěžovat. Hlavně vysbírat ty truhly, prostě :)

UBI taky musím pochválit za neskutečnou dávku obsahu zdarma, fakt tam toho od vydání přidali spoustu v rámci updatů. Akorát ty event festivaly si klidně mohli odpustit. Jejich minihry byli nuda a ačkoliv za ně byli celkem fajn odměny nakonec je všechny dali ke koupi do obchodu. Takže je mi líto lidi co se tím mořili a teď jen smutně koukají jak si to každý může za pár stříbrných koupit.

Assassin Creed Valhalla se se mnou táhne už pár let, což jistě něco znamená. Minimálně to že mně UBI konečně nachytal na švestkách a po letech vzdoru si mě zařadil do svého stádečka. Taky mám všechny placené DLC které jsem ještě nehrál. Celkem jsem za Valhallu vysolil už skoro čtyři tisíce, ale myslím že ukazatel času který nyní je někde za třemi stovkami hodin a k tomu ty nedohrané DLC tu investici ospravedlňuje.

Už se těším na další open world díl, a možná si nechám vytetovat logo Ubisoftu na záda, stejné jako má moje milovaná Eivorka :)

UBI logo tetování.
https://youtu.be/LAv1Ghl07HE?si=8OqH4rPOSfTnCZq4


A pohled do obrázků mého mobilu.
https://ibb.co/D4gz4Kb