Poslední komentáře

Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.

Joelovo rozhodnutí na konci prvního dílu má svůj následek a je tak motorem pro toto pokračování a vypraví nám příběh o pomstě, ale ne jen z jedné strany, ale z obou stran a musím říct, že na mě to fungovalo perfektně a vůbec mi nevadilo, že jen půlku hry hraju za Ellie, dokonce bych i řekl, že část hranou za Abby jsem si užil o něco víc. Za Ellie jde vidět, že i když její cesta a cíl je jasný, tak to co musí dělat po cestě má na ni vliv. Hraní za Ellie je velmi brutální.

Ať už hrajete za Ellie nebo Abby, tak se střídají akčnější pasáže s těmi horrorovějšími a třeba pasáže, kdy Abby prochází mrakodrapem a pak spodními patry nemocnice, kde se potkáte a utkáte i pacientem číslo 0, považuji za to nejlepší v celé hře. Pořád se jedná o lineární koridorovou hru, ale vývojáři nám teď nabídli trošku otevřenější svět, kdy máme víc prostoru na prozkoumávání a zjišťování, co se stalo a co se děje tentokrát v Seattlu, kde se odehrává většina hry. Pasáže, kdy jste museli přijít na to, jak dostat dál, které byly v prvním díle v podstatě zmizely a ty které zůstaly, slouží spíš o to, se dostat do nějaké zavřené místnosti či budovy a nasbírat už tak cenné suroviny pro Vaše přežití. Jestli mi něco připomínalo první díl, tak to byla část hraná za Abby, kdy se objeví žebříky, prkna, kudly, které je si třeba odemknout a vyrobit, abyste si mohli poradit s nepřáteli, ať už s těmi, kteří se nákaze zatím vyhnuli nebo s těmi, kteří takové štěstí neměli.

Velké změny se dostalo v soubojovém systému při boji zblízka, kdy je třeba se útokům vyhýbat a třeba i několikrát za sebou a teprve pak zaútočit. Určitě to není tak snadné jako v prvním díle, což se mi moc líbilo. Obě postavy, Ellie i Abby, mají svůj strom/stromy na základě kterých si vylepšují své schopnosti, to co si můžou vytvořit a jak si můžou vylepšit své zbraně. Nějaké věci se prolínají, některé jsou v podstatě to samé, ale podané jiným způsobem, např. luk vs kuše, atd. Nakažení jsou doplněni o nové verze, a jestli v prvním díle byli pro mě nejhorší clickeři, tak v tomto díle, jsem hlavně zápasil se stalkery, na které jen kudla rozhodně nestačila.

Hra na PS5 vypadá nádherně, hraje se nádherně a jediný problém jsem měl, že se mi jednou nepodařilo vystoupit z loďky a musel jsem nahrát uloženou pozici a pak už se vše podařilo jak mělo.

Pro mě skvělý příběh, který sice fanoušky rozděluje, ale určitě je dobře, že vývojáři si jsou za svým a uvidíme, co nám přinese další díl, pro který by měl být příběh už načrtnutý.

DLC k The Last of Us, které nám víc přibližuje samotnou Ellie ve dvou příbězích, jeden odehrávající se před hlavní hrou (prequel) popisující události vedoucí k jejímu nakažení a druhý příběh doplňující hlavní příběh, co se dělo po vážném zranění Joela a její snahy ho zachránit. V části prequelu jste spíš jen jako divák, který se veze, ale ke konci se dostane nejprve na hraní v podobě miniher a pak závěrečný únik a boj s nakaženými. V druhé části příběhu nás čeká klasické hraní z hlavní hry v podobě stealthu, boje a řešení minipuzzlů, abychom se pokusili zachránit Joela.

Obě linky se pravidelně střídají a hra vám tak dává možnost si odpočinout od boje a nakažených v podobě dětských nevinných, ale taky nerozumných radovánek, které stejně na konci mají své následky a návratu do současného a krutého života v apokalyptickém světě a prequel se asi snaží říct, že na dětské radovánky v tomhle současném světě není místo.

Pro mě to bylo skvělé doplnění hlavní hry v podobě rozvinutí charakteru Ellie.

Po tolika letech a mediální pozornosti je dost těžké napsat něco, co už někde nezaznělo, ale i tak se pokusím o pár slov.

Je to prostě skvělá hra, promyšlená téměř do každého detailu, s úžasným emotivním příběhem Joela a Ellie, kteří se snaží přežít v apokalyptickém světě, ať už před nakaženými nebo před ostatními lidmi, kteří se Vás snaží obrat už o ty malé zdroje, co máte a stěží sami najdete, na cestě za možností vytvoření vakcíny a konečným rozhodnutím, jestli má větší cenu život jednoho nebo miliónu.

Celý příběh jsem hltal, ať už tu hlavní linku, nebo příběhy ostatních lidí, které po cestě nacházíte, vyvíjecí se vztah mezi Joelem a Ellie a vývoj i jich samotných. Většinu hry hrajete za Joela, ale na konci si zahrajete za i za samotnou Ellie, což tomu taky dost přidalo. Je to prostě film, který si můžete sami zahrát.

Samotný gameplay je dost jednoduchý, trošku i opakující se, ale funguje jak má. Můžete použít stealth, můžete se zkusit prostřílet, ale vzhledem k omezeným zdrojům se každá kulka počítá, můžete se zkusit ubránit pěstmi a když už nejste v boji, tak vyřešíte minipuzzly za pomocí žebříku, palety, nahozeného generátoru, abyste se dostali do další oblasti. Hrál jsem na normální obtížnost a pro mě to byla optimální obtížnost, tak aby to byla i trošku výzva a zároveň si užil příběh.

Kromě 2 grafických bugů a nemožnosti si pohladit žirafu hra celou dobu šlapala jak má a technicky jí taky není co vytknout.

A to všechno krásně ještě doplňuje DLC Last of Us: Left Behind.

Začnu tím, že to byla moje první zkušenost se sérií Far Cry a naskočil jsem zrovna do tohoto dílu, jelikož byl o víkendu zdarma a jelikož prvních pár hodin mě bavilo a věděl jsem, že za víkend to neodehraju, a v rámci PS Plus to bylo za 250 Kč, tak jsem hru koupil a vypravil se naplno do Hope Country.

Intro hry je určitě jedno z nejlepších, které jsem zažil a proto jsem se i vrhnul do hraní, ale co se týče příběhu, je intro bohužel je to jediné pozitivum, pak už to šlo z kopce. Hrajete za zelenáče u policie, který se snaží se zbavit kultu, který přebral kontrolu nad celým Hope Country, který vede jeden ze sourozenců Seedů, Joseph, kterého uvidíme vyložíme v intru a pak až úplně na konci hry. Během hry se vypořádáváte s jeho sourozenci Johnem, Jacobem a Faith, kteří si Hope Country rozdělili na 3 oblasti a každá oblast je v podstatě vlastně kampaní. Nejzajímavější pro mě byla část s Faith, asi nejvíc proto, protože v průběhu osvobozování oblastí ovládané Johnem a Jacobem se vždycky v rámci příběhu stanete lovnou zvěří a ať uděláte cokoliv, jste kdokoliv, tak Vás vždycky unesou, abyste buď utekli, nebo sloužili jako nástroj k zabíjení, ale i když je to příběhová část, tak je to velmi otravné u těchto 2 sourozenců, u Faith mi to přišlo, že to dávalo smysl. Co mi nedávalo smysl byl pak závěrečný boj s Josephem Seedem a i samotný závěr, který si můžete zvolit na základě vlastní volby. Příběhově to nebylo dobře zvládnuté a ani hratelně, kdy samotný boj naprosto hrozný.

V rámci oblastí musíte vždycky získat určitou reputaci, abyste se mohli utkat v závěrečném boji s jedním se sourozenců a reputaci získáváte plněním příběhových misí s vedlejšími postavami, které jsou méně nebo více nevyužity, což je škoda. Méně nevyužity jsou postavy, které můžete použít jako své společníky, kteří Vám pomáhají s vedlejšími misemi, zachraňováním civilistů, osvobozováním stanovišť, přepadáváním kamiónu se zásobami, ničením sil, svatyň a dalšími aktivitami, které Vám dávají jak vedlejší postavy, tak sami civilisté, které se Vám podaří zachránit. Jen se mi povedlo zachránit tolik civilistů, že v půlce druhé oblasti, už mi neměli civilisté, co dávat. Některé příběhové míse jsou lepší, některé jsou horší, ale každý si určitě najde to své.

Co se mi naopak líbilo a velmi si užíval, byl samotný gameplay a střílení. Velký výběr zbraní, na které navazovaly výzvy, za které jste dostávali body, kterými jste si odemykali různé perky, třeba na to, abyste mohli nosit víc jak jednu hlavní zbraň a jednu pistoli. Každý si ve zbraních najde to, co mu nejvíce sedne, ale určitě si i vyzkouší další zbraně a možnosti ničení, protože je to jednoduše zábava. Perky sice stojí dost bodů, ale body získáváte jak za plnění výzev, tak pak za řešení logických puzzlů, jak se dostat do skrýší, kde najdete jak samotné body, tak i další vybavení, munici a tak dále a jejich místo Vám prozrazují zase civilisté, které jste zachránili. A pokud jste vyčistili nějakou oblast, tak to neznamenalo, že je konec, do pár chvil, se tam objevili další nepřátelé a boj pokračoval dál, což se mi moc líbilo, celé to působilo živým dojmem a to v rámci celé hry, že celá oblast žila.

Hru jsem hrál na PS5 a musím říct, že vypadala úchvatně, celé grafické zpracování je nádherné, kterému určitě i pomáhá zasazení do Montany. Sem tam zmizel nějak objekt, hra mi 2x spadla při načítání, ale asi nic hrozného, co by hru rozbíjelo.

Bohužel samotné AI bylo hrozné. Ať už Vaši parťáci, které sice můžete ovládat, kde se mají postavit, určit jim, co je jejich cíl, ale občas když viděli, že někam házím bombu, odstupuju, tak tam stejně tupě stáli a výbuch je zabil. Ještě že hra umožňuje parťáky oživit, a když si otevřete možnost mít 2, tak se umí oživit navzájem a dokonce oživí i vás. Ale občas se stane, že i když jsou u Vás, tak Vás neoživí, nebo jednou jsem se dostal do oblasti za plotem a oni běhali dokola a nedokázali vejít dovnitř. Dále Vaši parťáci i civilisté reagovali na každý spadlý špendlík a i když se nic nedělo, tak najednou byli v plné pohotovosti a to občas přerušilo probíhající rozhovor. Ale zase bylo pěkné, že rozhovor, pak nezačal od začátku, ale krásně navázal tam, kde skončil.

Je to velmi zábavná hra, ale příběh, unášení Vás a samotné AI hru posouvají k lehčímu nadprůměru.