Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Astroneer

  • XOne --
  • PS5 85
Když jsem kdysi,náhodou narazil na tuto indie americkou společnost a viděl jsem gameplaye ze hry, řekl jsem si, že to je druh hry který by mně mohl bavit. Jelikož jsem tuto hru zkoušel ve fázi early access již na Xbox one, tak možnost pořídit si tuto hru na PS5, bylo víceméně jasné. Díky mím znalostem, že se ve hře nevyskytuje jediná forma komunikace, pokud opomeneme voice chat v multiplayeru. Takže logicky šlo o mou volbu do herní výzvy 2022 - 3. "Ticho jako v hrobě" 

V této samotné hře se stanete kosmonautem/astronautem, dle vašeho uvážení. Ocitnete se uprostřed planety v modulu, který se stane vaším útočištěm a skrýší. Jelikož se jedná o sandbox, tak očekávejte hru, kde nejste limitováni vůbec ničím. v základní výbavě "nafasujete" těžící zbraň a "batoh" na kterém máte přístup až k 10 slotům, vybaveným indikátorem obsahu kyslíku v láhvi. Dále vlastníte základní craftovací stanici uvnitř batohu.
To jest k základům, nebudu se zde rozepisovat jakým způsobem craftíte věci, jen zmíním, že se zde nachází neznámé předměty, které používáte k získávaní bytů, což jsou základní jednotkou, kterou spotřebováváte v PDA které je součástí batohu a umožní vám nové a lepší vybavení, nástroje a přístroje.

Ve hře vás čeká 5 planet a 2 měsíce, které se liší složením plynů v atmosféře a zdroji nerostů. K získání všech zdrojů je potřeba navštívit všechny planety. Malá odbočka, pokud budete platinovat, tak musíte zatančit na všech planetách. Nyní zpět ke hře samotné, Jelikož jde o indie společnost, nečekejte zázraky, avšak oceňuji čas a práci kterou museli vynaložit k naprogramování hry samotné. Příběh tu nehraje první housle, spíše je utvářen sérii úkolů, které plníte skrze display u přistávacích ploch. Co musím ocenit, je jak zábavný dokáže být multiplyer při hraní více hráčů. Udělat si srandu s kamaráda, co je momentálně "AFK" a prokopat ho do 20 m do země a zadělat nad ním plochu a počkat na jeho reakci, je k nezaplacení, ale dost trolení. Ve více lidech jde o rychlejší záležitost.

Teď pojďme k jádru pudla, což je to co mi tuto hru kazilo. To, že kamera v jeskyních a při nošení věcí se otáčí nesmyslně, to bych ještě dokázal nějak snést, že se vám seká předmět při dávání na batoh a často padá vedle vás, je otravné, co mně nas*ávalo doběla, je pozdní načtení textury, ve které se zaseknete. Toto zaseknutí vás může stát vozidlo, popřípadě i život pokud spadnete při vystoupení z vozidla, pak následné hledání mrtvoly je skutečnou osinou v zadku. Hodně těchto problémů, však funguje při hraní ve více hráčích. Včetně podpory crossplay, avšak ta jde pouze přes placený server... :-(

Celkově jde o jedinečnou hru svého žánru, která osloví asi jen malou hrstku hráčů. Do hodnocení zahrnuji i to, že jde o méně známé studio System Era Softworks a toto je jejich prvotina. Dále stále vytvářejí content do hry, včetně DLC (zdarma) wanderer probes, který dodá do hry historicky známé tělesa, jako hubblův teleskop, či sondu voyager 2.


Pouze kvůli technické stránce dávám 85%

Pro: Sandbox, mutiplayer, kompletní destrukce, líbivá grafika

Proti: Načítání textůr, glitche, kamera

+9 +10 −1

Sniper Elite V2 - St. Pierre

  • PS5 70
Zatímco třetí DLC s názvem The Landwehr Canal se moc nepovedlo, to čtvrté je naopak nejpovedenější. Mapa je skvěle připravená na dalekosáhlé odstřelování sniperkou a ve svém povedeném designu nabízí nejeden napínavý okamžik.

Pasáž při odstřelování malé armády generála Rodebrechta z v kostelní věže patří jednoznačně k tomu lepšímu, co celá hra nabízí. Jen je škoda, že hra obsahuje jen jediný checkpoint a opakovaně se mi stalo, že mě odpravila poslední nevelká skupinka vojáků u samotného konce mise. Chtělo by to rozředit ještě jedním záchytným bodem. I tak je výprava do St. Pierre fajn zážitek... i když jsem těch 4.000 m vzdálenosti na trofej nakonec o kousíček nenastřílel.

Hodnocení na DH v době dohrání: 59 %; 9. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Hezká přehledná mapa; vhodná kombinace otevřenější mapy a vesnické zástavby; napínavé momenty

Proti: Pouze jeden záchytný bod v rámci celé mise dovede frustrovat

+9

Dishonored 2

  • PS5 70
Dishonored jsem nikdy nedohrál, ale po tom co jsem si užil Deathloop, chtěl jsem zkusit od Arkane něco dalšího a Dishonored 2 byl zrovna v akci.

Na hře jde věk poznat hlavně v tuhosti ovládání a starším engine. Herně je to ale skvělá záležitost, která nabízí obrovský sandbox a volnost v hraní. Pokud člověka baví opakovat jednu úrověň vícekrát, aby našel optimální průchod či vyzkoušel další možnosti, je to ideální hra.

Já jsem si hru užil, ale jak jsem našel pro mě ideální styl hraní, neměl jsem důvod to měnit či zkoušet jinak a hrou jsem pak prošel celkem jednoduše. Stejně tak jsem neměl důvod hrát za druhého hlavního hrdinu. Z měho pohledu je to solidní stealth hra na 10h, kterých je pomálu.

Pro: level design, hlavní hrdinka, svět (lore)

Proti: pokud vás nebaví sandbox, tak je to hodně repetetivní

+9

Infamous Second Son

  • PS5 55
K inFAMOUS Second Son jsem se dostal nyní, 8 let po vydání v rámci předplatného PS Plus. Věděl jsem, že je to jedna z nejlépe hodnocených her, které jsem doposud na PlayStation nehrál a byl jsem zvědavý, co je na ní tak úžasného. Po dohrání (zabere pohodových cca 10 hodin) mohu konstatovat, že jsem ale nic takového nenašel a dobové hodnocení této hry mi asi zůstane záhadou. Nemyslím si totiž, že by kterýkoliv prvek hry (snad kromě grafiky) byl tehdy v nečem lepší než dnes.

InFamous Second Son je typická městská vertikální akce typu Batman nebo Spiderman, s městem rozděleným na klasické sektory, nabízející řadu aktivit a s hrdinou, oplývajícím určitými superschopnostmí. V tomto případě rozdělených do několika "škol," přičemž rozdíly jsou spíše vizuální než umožňující hrát hru či profilovat postavu výrazně odlišnými způsoby. V porovnání s Batmanem nebo Spidermanem mi ale tato hra přišla horší snad ve všech aspektech, počínaje nesympatickým hlavním hrdinou, naprosto banálním a nezajímavým příběhem, nepřehledným UI a zejména asi nejhorším soubojovým systémem, jaký jsem v tomto typu her zažil, kdy hra dokonce neumožňuje ani zalockovat nepřítele. Což spolu s tím, že většina útočných schopností je nějaká forma více či méně nepřesného paprsku, kouře, a pod. činí souboje (zejména s větším počtem agilních nepřátel) poněkud chaotickými a ne zcela zábavnými. To je u hry, která si na soubojích zakládá, docela hendikep.

Celkově mi v mnoha ohledech hra přišla jako nedodělaná hrubá forma, kterou měl ještě někdo dotáhnout, doladit a dopilovat. Pokud je vám 15, jezdíte na skejtu, nosíte kulicha i v létě (protože styl, bro) a pouliční sprejery považujete za inspirující umělce, můžete si pár procent přičíst.
+9

Trine 3: The Artifacts of Power

  • PS5 --
Srajn 3D: Sklizeň jehlanů

Znáte triangl? Malý trojúhelníkový bicí hudební nástroj, na který dokázal hrát snad každý lempl s nulovou schopností hrát na cokoli? Při hromadných školních vystoupeních stál vždy bokem, aby nepřekážel těm, co mají alespoň náznak talentu. A neptejte se mě, jak to vím... prostě to vím. No a znáte trine... angle? To je taky trojúhelník, po anglicku. A ve Srajn 3D je potřeba je sbírat, pro další postup ve hře. Akorát to nejsou trojúhelníky, ale jehlany, protože 3D. Pun intended. Akorát že vůbec.

Naštěstí jsou jednotlivé levely rozsekané na malé části, do který se lze rychle vracet, takže sběr všech trineanglesů je velmi jednoduše udělatelný. Mám takový debilní zvyk sbírat v sérii Trine všechny achievementy a potěšilo mě, že pouze sběr anglesů a dokončení všech levelů stačí ke splnění hry na 100%. Na torturu ze dvojky a už bych si ve svém věku netroufl, 29 už mi bylo.

Mohlo by se zdát, že sbírání jehlanů a jiných anglesů je jedinou náplní hry, ale na příběh je taky kladen velký důraz a vypráví minimálně třetinu toho, co vyprávět měl. Rytíř ze 14. století se zázračně dostane do současnosti amerického Ohia, kde se zamiluje do učitelky biologie na střední škole, která už nemá o lásce žádné iluze. Kouzelníček z malého města, kterému je fotbal úplně ukradený, musí dovést svůj tým až do finále turnaje - jinak si ho jeho milovaná prostě nevezme. Dokonalá zlodějka využívá svoje schopnosti ve prospěch dobra a společně s parťáky na cestách po světě sbírá jehlany.

Samozřejmě, dělám si srandu. Tohle není zápletka Srajnu a dokonce ani žádného porna, ale reálný popis odpadního filmařství Netflixu. Díky srajňáckému ufiknutému konci nemá smysl vnímat jediné slovo z vyprávění, je zbytečné asi jako tenhle komentář. A dost, už tak jsem napsal minimálně třetinu toho, co jsem chtěl.

A vůbec, já jsem stál bokem při vystoupeních protože jsem byl vysoký a né proto, že bych neměl talent!
+9

Dying Light 2: Stay Human

  • PS5 80
Dohrál jsem všechny vedlejší mise. Všechny. Grafika zažila určitě posun včetně ovladatelnosti. Reálnost podtrhuje i možnost se unavit při šplhání atd. Nicméně ten příběh, ať je sebevíc propracovanější a dialogy interaktivnější a dle odpovědích větví pokračování příběhu, tak navzdory tomu všemu musím říct, že jednička byla o poznání epičtější. Možná to byl první zážitek se světem v Harranu. Možná to byly určité emoce, které tu úplně nejsou. Určitě chybí láska jak v jedničce. Je tu jedna postelová scéna, ale je úplně prázdná. Nijaká. Není to rozhodně The Witcher. Možná mi je jen nesympatická Lawan. Možná jsou to rebelové, kteří jsou tak stejní, až to působí jak banda jednovaječných dvojčat, kteří vždy chrání radioaktivní bahno. Why? Nobody knows. Vedlejší mise jsou leckdy zajímavější viz ta postelová žena a někdy by těm musim bylo lépe, kdyby je nikdo nenalezl. Hra má opět vynikající soundtrack.

Běháte. Hře nejde upřít ta nabušená akce, kde se POŘÁD něco někde děje. A běháte. Šplháte. Běháte. Skáčete. Hodně běháte. Neznám lepší hru na Parkour a Zombie v jednom. Vlastně po nepřekonatelné sérii The Last of Us je to svým akčním způsobem nejlepší zombie hra. Jo a běháte.

Pro: Grafika, ovladatelnost, parkour, zombie

Proti: Příběhu místy chybí emoce a pokulhává tak za jedničkou.

+9

Crypt of the NecroDancer

  • PS5 95
Jestli v herním světě existuje peklo, očistec a čiré zoufalství má jistě název Crypt of the NecroDancer. Nechápejte mne špatně, dohrát hru po příběhové stránce, která sestává ze tří částí, není zas tak složité, teda krom Arii kdy musíte opravdu vypilovat svůj pohyb po světě, ale o tom později. Pokud však patřite k trophy/achievemt hunterům, jako jsem já, čeká vás stovky hodin čistého utrpení. Jedná se o rouelike/lite žánr. S tím, že pokud pojedete jen příběh je to roguelite, ale pokud budete vyzobávat všechny trofeje jde už o roguelike. Svůj komentář tentokrát pojmu trochu jiným způsobem.

Hra se ovládá celkem snadno, hraji na PSku, za pomocí šipek se pohybujete, čtverečkem použijete spotřební věci (svitky, lékarničky atd.), L1 používáte bomby a R1 kouzlíte (pokud máte). Do ruky se vám dostane celkem 10 postav a každá má své specifikace, které rozeberu dále. Hra sestává ze 4 levelů a každý level má 4 patra s tím, že 4 patro je vždy boss fight. Necrodancer je hudební hra, kdy potřebujete mít cit pro rytmus, jelikož váš pohyb, útok, zkrátka cokoliv co se svou postavou uděláte, je závislé na tom abyste trefovali beaty. Celá hra je postavena na tahovém systému, kdy každý tah je určen beatem, když ho netrefíte dostane nepřítel tah zdarma (a to ať zmáčknete moc brzo nebo moc pozdě). Takže celkový koncept je založen na vašem rychlém rozhodování a smyslu pro rytmus. Ano ve hře je i vizuální pomůcka pro trefování beatu, ale to pak nemusíte stíhat sledovat, co se děje okolo vás (kor u Cody, nebo Bolt).

Jak jsem psal hra sestává ze 4 levelů, se 4 patry. V každém levelu jsou jedineční nepřátelé a někteří kteří jsou v každém levelu (např. kostlivci, netopíři). Vaším úkolem je dostat se v jednotlivých patrech ke schodům, které vedou do nižšího patra a dané schodiště vždy chrání miniboss (jsou zde rozliční minibossové jako minotauři, noční můry atd.). Po jejich poražení se vám zpřístupní schody a můžete pokračovat dál. Ve čtvrtém patře na vás čeká vždy boss, který vždy je náhodný a vyžaduje trochu jiný přístup.

Graficky se jedná o pixelart, ale u této hry to nevadí, jelikož zde jde především o gameplay. Hudba je za mne super a hodí se ke hře. Do konce některé skladby již mám ve Spotify.

Následující řádky jsou spíše pro někoho, kdo se nadchne a chtěl by se do hry pustit trochu intenzivněji. Budu zde totiž popisovat pokročilejší mechaniky hry, které k dokončení příběhu, krom třech postav nejsou podstatné, ale pro huntery, to může být užitečné, aby věděli, proč se jedná o jednu z nejtěžších, ne-li nejtěžší hru na světě.

Začnu zlehka. První co vás čeká je projít příběh s Cadence. Zde se seznámíte s mechanikou hry a co se od vás bude očekávat. Postupem patry se hra ztěžuje, ale jakmile dokončíte jeden level, můžete začít od dalšího. Nemusíte jet vždy od prvního, což hru trochu usnadňuje. Postupem jednotlivými levely si budete za diamanty odemykat perma vylepšení, dočasná vylepšení a nebo si vyberete lepší vybavení. Cadence je jedna z jednodušších postav, nemá žádné nevýhody a beat jede normálním tempem, takže máte i nějaký prostor pro chyby a rozmyšlení. Cadence má též jedinečného závěrečného bosse, jedná se o dvou bosse, nejdřív musíte porazit jednoho a poté jdete na druhého.

Zajímavé to začne, až se pustíte do all runs. Kdy musíte projít všechny 4 levely naráz a bezesmrti. V all runs můžete už v prvním patře, prvního patra, narazit na elitnější mobky. Až se do toho budete pouštět doporučuji tyto postavy Bard, Cadence a Melody. Bard je nejednoduší postava nemusí se pohybovat pomocí beatu, tah ukončíte interakcí. Takže se nemusíte řídit hudbou a hudba je nekonečná, takže opravdu jednoduchá postava (každopádně furt se jedná o těžkou hru a i s touto postavou budete umírat, ale dá se to). S Cadence byste v tuto chvilkou už měli být obeznámeni a dokončení all runs by neměl být až takový problém. Poslední postavou této sekce je Melody (což je mimochodem druhá příběhová postava jedná se o matku Cadence). Melody má vcelku silnou startovní zbraň (zlatou loutnu), kterou ale nemůže nahradit žádnou jinou zbraní. Ta zbraň způsobí poškození jen v případě pohybu, takže když bude nepřítel stát před vámi a vybudete na něj chtít zaútočit přímo, tak se nic nestane a naopak dostanete poškození vy. Jakmile se však s Melody obeznámíte jedná se vcelku o dobrou postavu a neměl by vám průchod, dělat po pár pokusech problémy.

Další tři už o trochu těžší postavy jsou Eli, Dorian a Dove. Eli je strýček Cadence a jedná se o další postavu, která nemůže změnit svou zbraň, respektive žádnou nemá. Výhodou je, že má nekonečnou zásobu bomb a může je kopat, takže strategie u něj je, že kopete bomby k nepřátelům. Dorian je otec Cadence a tato postava je už trochu specifická, už v základu dává větší poškození a má brnění, takže dostává nižší poškození. Nevýhodou u něj je, že se pohybuje ob pole, takže je celkem problém sbírat věci, ale po čase se dá na to zvyknout. Samozřejmě pohyb ob pole můžete vypnout, ale v tu chvilku při každém pohybu utržíte poškození. Dove je pacifistka a nemůže mít žádnou zbraň. U obchodníka má navýběr pouze ze dvou předmětů, ale zas za ně nemusí platit. Jediné co může je zmást nepřítele, který začne prchat na opačnou stranu. U této postavy vás nečekají žádné bossfighty. Největší snahou bude vždy dostat se co nejrychleji k východu a nenechat se obklíčit. Zároveň je to postava, která po skončení hudby zemře. Tak toto je 6 těch jednodušších postav. Dále už jen přitvrdím.

Zde už to začne být trochu zajímavější. Další tři postavy jsou Monk, Bolt a Aria. Monk je z těchto tří, asi nejednodušší. Nesmí sebrat, žádné zlato, sebere-li nějaké je to pro něj instadeath. Takže vaším úkolem je vyhýbat se zlatu, záludnost spočívá v tom, že si můžete odříznout cestu od východu. Bolt má dvojnásobně rychlejší tempo. Což možná nezní tak hrozně, ale věřte mi, je. Když narazíte na bosse Death Metal, který má nejrychlejší tempo z celé hry, tak při doble tempu je to masakr. Někde jsem to četl, sám jsem to nepočítal, ale u Death Metal s Bolt je to nějakých 360 BPM (beat per minut), při snadné matice zjistíte, že se musíte pohnou 6x za vteřinu, zde už není moc prostoru pro chyby. Poslední je Aria. Ta je i poslední příběhovou postavou jedná se o babičku Cadence. Zde je to už opravdu ostřejší a pro opravdové fajnšmekry. U Arii nesmíte missnout jediný beat, nesmíte dostat hit, nesmíte jít mimo rytmus prostě skoro nic, jinak instadeath. No je s ní opravdu sranda, ale dá se to naučit, jen mít trpělivost a nervy ze železa... hodně štěstí. U těchto postav budete umírat hodně a jakože opravdu hodně. Zde už opravdu potřebujete pevné nervy a dostatek financí na nový gamepad/ klávesnici. Ale stále nejsme u toho nejhoršího a to je zlo jménem Coda.

Takže Coda a co je na něm tak těkého. Má celkem tři nevýhody postav a to od Bolt double tempo, od Monk nesmí vzít žádné zlato a od Arii nesmí dostat hit, missnout beat, zastavit se nebo být mimo rytmus. Takže teď si dokážete asi představit, co je to za peklo. Sami vývojáři přiznali, že nevěděli zda ho tam dát, jestli už to není moc a ano je :D. Když se vám to povede dokončit taky dostanete ocenění s názvem Imposible, right? (nemožné, že?). Když se vám povede projít all runs se všemi 10 postavami, tak to není stále všechno a k splnění všech trofejí vám ještě pár věcí chybí.

Ta jednoduší je speedrun s Cadence, kdy musíte all runs stihnout projít do 15 minut. Se štěstím to není zas tak nemožné. Další je deathless mode, kdy s Cadence na jedno posezení musíte dokončit 10x all runs. Pak je zde par specifických trofejí/achivemetů, ale ty nejsou vyloženě těžké. Poslední ocenění o které se budete snažit je low% all chars run. To je, že musíte projít se všemi postavami (naštěstí krom Cody) all runs, aniž byste sebrali jediný item, použily jakoukoliv shrinu. Zkrátka s čím začnete, s tím i skončíte. Mazec, ale stejně to asi na Codu nemá.

Závěrem tato hra není pro každého, ale je fér, za každou smrt si můžete sami, Necrodancer není nefér, ale je nekompromisní. Pro ty co hledají příjemnou výzvu tak, ať si projde Cadence a Melody. Jedná se o příjemnou výzvu, kdy se budete cítit dobře, když to dokončíte. Pro ty co se nebojí větší výzvy, tak si k tomu přidejte ještě Ariu a budete mít pocit zadostiučení. Pro magory, sadomasochysta a jiné podivíny jako jsem já. Zkuste dokončit na 100%. Odměnou vám bude, že takto hru dokončilo jen pár desítek lidí na světě, ale dobře si uvědomte, proč tomu tak je. Strávíte tam stovky a stovky hodin, při kterých budete neustále umírat. Mne stále hra baví a budu se snažit o 100% dokončení, ale jestli to bude letos, nebo za několik let se uvidí. Tanci zdar.

Pro: hudba, nekompromisní obtížnost, herní mechanika

Proti: CODA :D

+9

Horizon Forbidden West: Burning Shores

  • PS5 80
Zero Dawn vyjma nápaditého soubojového systému nenabídl nic, kvůli čemu bych měl potřebu volat domů. Nepřátelsky navržený, dotěrnými, zpovykanými stroji přeplněný otevřený svět, kterým bylo za trest se navigovat, odfláknuté questy dle mustru scan'n'follow, tupé aktivity, banální story o Vyvolené.

Frozen Wilds naznačily, že by šlo udělat víc, a tak Forbidden West udělal víc, mnohem víc, místy možná až příliš. Vše bylo najednou rozmáchlejší, nutno ale dodat, že také propracovanější, promyšlenější, pestřejší. Na jedné straně více možností, na druhé lehká rozhodovací paralýza, možná pocit zahlcenosti. K tomu ovšem bez debat jedna z nejkrásnějších her současnosti.

V tomto ohledu jsou Burning Shores posunem vytyčeným směrem. Nové dovednosti, z nichž některým jsem přišel na chuť okamžitě – schopnost přitáhnout se ke sraženému stroji a zasadit mu úder shora, jiné mi přišly příležitostné. Vedlejší mise, které nekřičí „tady jsem“, ale je nutné je nejdříve objevit, nechat se jimi příjemně zaskočit. Sběratelské předměty jakožto pomyslné dílky větší skládačky nebo takové, které vás alespoň zavedou na netušená místa, na kterých zasvrbí prst na spoušti virtuálního fotoaparátu.

Nově se lze vznést vysoko do načechraných mračen, impozantních cumulů, kdy máte celé, lávovými prameny protkané, apokalyptické město andělů jak na dlani. Stejně tak můžete na osedlaném waterwingovi zkoumat hluboké, temné rýhy v oceánském dně. Krůček od toho, abychom snad v nějakém dalším pokračování zažívali vzdušné dogfighty na celé vertikále – zatají se mi dech, jen na to pomyslím.

Příběhově navazuje na události z konce základní hry, tu je tedy třeba mít před spuštěním více méně dohranou. Výborného záporáka si tu k mému potěšení střihnul ostřílený Sam Witwer, o nic méně výtečnou parťačku debutantka Kylie Liya Page, jednu ze svých žel posledních rolí vždy dokonalý Lance Reddick. A jak to už tak bývá, letmý polibek vyhnal ze sklepů nemyté ochránce heteronormativních pořádků. Přitom je jenom dobře, že zrzavá Mary Sue se začíná vybarvovat, nabývat lidských rozměrů.
+9

Century: Age of Ashes

  • PS5 50
Doba kdy si člověk mohl zalítat v nějaké singleplayer hře na drakovi už je dávnou minulostí jako byl třeba Drakan nebo Lair.

Century které ukáže jak by mohli dračí souboje vypadat v podání Unreal Enginu a nové doby v pěkném grafickém kabátku. Ano graficky to vypadá pěkně, ovládá se to svižně ale hratelnost po pár hodinách ukáže vše a vyčerpá jakýkoliv další zájem.

On ten nápad s draky a souboji proti sobě v multiplayeru působí jako nevyužitý potenciál. Letíte sestřelíte nepřítele buď fireballem na dálku nebo ohnivým dechem když je blízko, případně nahození nějaké schopnosti jako jedový oblak, mina do určité oblasti atd...

Prostě na vyblbnutí než jdete na jídlo, nebo na něco čekáte, nebo v mém případě jako kulisa kdy jsme s kámoši kecali a rozebírali události běžných dnů a mezitím drtíte draky. Není to nic objevného a na delší hraní.

Bohužel je to vše podřízeno dnešním trendům kdy je to free to play mulťák s battlepassem, hromadou kosmetických serepetiček pro prodej za reálné peníze a grindu.
+9

Maneater: Truth Quest

  • PS5 70
Původní Maneater byl originální počin který jako zázrakem prošel, přeci jen hraní za žraloka a žraní lidí to je v dnešní době jízda na tenkém ledě. Ale tato jízda s nenažraným žralokem mi sedla náramně, tak jsem byl zvědav co přinese DLC.

A je to docela chutný přídavek s novou oblastí armádní základy plné konspiračních teorií. Zvedl se level na 40, za mě by klidně mohl jít i výše a nabídnou další sloty pro evoluční vylepšení. Nový atomový set brnění a vlastností je fajn, zvláště pak ultimátní schopnost střílet radiační paprsek. Přibylo i 5 nových nepřátelských lovců kteří mají k dispozici nové čluny, vrtulníky a torpéda jak znepříjemnit hráči jeho žravou zábavu.

Co mě trochu mrzí, že se autoři trochu více nerozhodli popustit uzdu fantazii a přidat a vymyslet nové Apex predátory. Zde se setkáme již se starými známými jako velryba, kosatka či velký bílý žralok ale vylepšeno vlastnostmi co měl hráč, silnější brnění, elektrické útoky či otrava a radiace.

Jinak se to drží ve starých kolejí a kromě nové aktivity kdy se na čas musí projíždět kruhy ve stylu závodu, vše ostatní zůstalo při starém. Je to zkrátka solidní nášup pro ty, kterým se po největším zabijákovi moří stýskalo.
+9

Dark Souls III: The Ringed City

  • PS5 80
O parník lepšie, než prvé DLC. Dizajnovo zaujímavejšie (hoci prechádzok po všelijakých močiaroch už začínam mať v týchto hrách plné zuby), čo sa týka náročnosti vyváženejšie.

Keďže The Ringed City malo obsahovať tých najťažších bossov tretích Dark Souls, dal som si záväzok, že nebudem používať summony iných hráčov a zdolám ich sám. Ak by to niekoho zaujímalo, tak v hlavnej hre som použil tri summony, v Ashes of Ariandel jeden a síce to bola zábava, ale predsa len to znižovalo výzvu.

Démonickí bratia ma bavili. Zábavný a atmosférický fight. Dobrá práca. Hádam to teda naozaj zvládnem sám! Moje smelé odhodlanie však vydržalo len dovtedy, kým som neskrížil meč s rypákom Midira. Asi je to pre niekoho dobrý fight, ale priznám sa, že nešlo o niečo, v čom by som bol doma.

Všeobecne súboje s drakmi chrliacimi oheň patria zrejme k mojim najmenej obľúbeným a ani Midir na tom nič nezmenil. Hoci som postupne zistil, akú taktiku mám použiť, aj tak sa mi nedarilo (môj najväčší úspech bol, že som mu HP zrazil na cca polovicu). Snahu mi dosť komplikovala aj kamera a nepredvídateľné pohyby bossa.

Skúšal som aj rôzne zbrane, so štítom, aj bez neho, ale nepohol som sa. Takže to po pár hodinách skončilo mojou kapituláciou a ja som si so škrípaním zubov povolal na pomoc hráča. Boj však ani tak nebol ľahký a ja som samozrejme chcípol. Na druhý pokus sa to už ale podarilo, hoci stále nešlo o nič, čo by som označil ako jednoduché. Moja poklona každému, kto tohto bossa položil na lopatky sám. Podľa mňa si ho najviac užijú absolútni fanatici Dark Souls, ktorí majú všetky hry prejdené aspoň dvadsaťkrát a hľadajú novú výzvu.

Ja som sólo zvládol Demon's Souls, Dark Souls 1 + DLC, 2 a drvivú väčšinu trojky, takže som si myslel, že som už dosť „gud“, ale FromSoftware ma rýchlo vyviedlo z omylu. No, nevadí, päť co-op fightov za celú hru je snáď ešte prijateľných (ale na tom moste som ho porazil sám, to sa počíta, že? ŽE?). Ďalší nepriateľ (Halflight, Spear of the Church) bol taký trochu nevýrazný, hoci nie úplne zlý. Avšak záverečný boss (Slave Knight Gael) nemal chybu. To je pre mňa esencia Dark Souls a s prehľadom jeden z najlepších súbojov.

Vytrvalostná bitka, kde prvé husle hrá trpezlivosť a schopnosť rýchlo a v správny čas udrieť. Trvalo mi pár hodín, kým som to zvládol (problémy mi robila hlavne tretia fáza), ale ani časté chcípanie mi až tak neprekážalo. Tento fight je totiž veľmi zábavný a človeka núti, aby to proste skúšal znova a znova. Vôbec som teda nemal nutkanie povolávať si nejakú posilu.

Pro: zaujímavý svet, bossovia

Proti: druhý boss je snáď až moc hardcore (ale zase je nepovinný, takže v pohode)

+9

Marvel's Spider-Man 2

  • PS5 95
Předchozí díl Spider-man: Miles Morales byl z mého pohledu hrou, která do značné míry dodnes nejlépe využila možnosti PS5. Čekal jsem tedy, že Spider-man 2 v tomto směru opět posune laťku výš. Nakonec se jedná spíš o evoluci než revoluci v žánru, a hře by reálně slušelo spíše hodnocení 85 - 90 %, ale rozhodl jsem se ze subjektivních důvodů v hodnocení přidat. Pokusím se vysvětlit proč.

Druhý díl plynule navazuje na události dvou předchozích instalací v sérii. Jsme ihned vrženi do akce a seznámeni s ovládacími prvky hry. Celou hrou střídáme mezi charaktery Petera a Milese (s občasnými side questy vedlejších charakterů). Ovládání je naprosto perfektní, málokterá hra umí takhle dobře pracovat s DualSense (včetně originálních vedlejších misí či miniher) a využívat jak jeho adaptivní trigerry, tak zvukové efekty.

Grafika je nádherná, nejedná se sice o dramatický skok oproti předešlým dílům, ale viditelný posun tu přesto je. Město je zároveň o dost větší a živější, tudíž o to víc jsem rád, že hra funguje plynule a detaily jsou vypiplané takřka k dokonalosti (nutno dodat, že za cenu snížených FPS). Přesto však v souvislosti s technickou stránkou hry se jedná o asi její největší slabinu, protože občasné bugy a glitche jsou nepřehlédnutelné. Spidey např. téměř vždy při kráčení po okraji římsy stojí jednou nohou ve vzduchoprázdnu, popř. se hra občas sekne nebo nenaloaduje správně checkpoint a vy musíte restartovat. Naštěstí se nejedná o častý problém.

Příběhově je hra velice silná a nabízí kvalitní filmový hrdinský opus. Je sice pravda, že rozjezd je pomalejší a seznamuje vás (možná pro někoho zbytečně) s ovládacími prvky a skilly, které znáte z dřívějších dílů, ale poté se vše velice slušně rozjede a příběh vtáhne a baví. Je však nutné podotknout, že někdy jsou zdlouhavé i boss fighty a mívají více kol, než by možná bylo vhodné. Co však považuji za silnou stránku příběhu je to, že i přes svoji občasnou předvídatelnost, dokáže zprostředkovat uvěřitelné emoce a silné lidské příběhy. Zejména u vedlejších questů mě až překvapovalo, jak mě dokázaly některé pasáže chytit za srdce a sám jsem se divil, že zrovna superhrdinská hra dokáže tak nenuceně a příjemně přenést do vašich obývacích pokojů emoce a poselství týkající se přátelství a lásky tak, aby to nepůsobilo nuceně. Upřímně, v tom by se mohla kromě her inspirovat i řada filmů.

S kvalitním přenášením emocí ze hry do celkového zážitku pomáhá i to, že město je velice živé. Za skly mrakodrapů se obyvatelé NYC věnují svým denním starostem, koukají na TV, cvičí, v parcích lidé grilují a město zkrátka žije. Líbí se mi, že je do hry opět zakomponováno poznávání města, tentokrát ve formě focení momentek ze života newyorčanů. Obecně jsou vedlejší questy zábavné, je jich sice méně, než v předchozích dílech, zato jsou ale méně repetitivní a město kromě toho, že je větší, je také méně nepřátelské (nestává se, že by na vás na každém metru někdo útočil), a i to mu přidává na uvěřitelnosti.

Z mého úhlu pohledu tak tento díl sice nepřinesl nic moc nového, ale vyšperkoval a dovedl téměř k dokonalosti všechny mechaniky a prvky, které byly v předchozích dílech úspěšné. Zároveň na hře v dnešní době, kdy se klade důraz na to, aby se v ní dalo najít XY collectibles a natahovala se tím tak herní doba na desítky hodin oceňuji to, že se vývojáři zaměřili místo na kvantitu na kvalitu, a servírují nám herní obsah tak, aby byl dávkován v rozumné míře, byl zábavný a originální.

Ostatně důraz na kvalitu místo kvantity se projevil i v tom, že je zde méně možností skillování či útoků postav, zato jsou ale efektivnější a rychleji se s nimi dá pracovat v soubojích. Líbí se mi, že každá z postav má své unikátní útoky, a každá vnímá příběh ze svého pohledu, popř. má vlastní úkoly, což hře dává hezkou dynamiku. Úplně nadšen jsem pak z toho, že zde absentují mikrotransakce a nemusíte grindovat, abyste se dostali na maximální level postavy. K tomu postačí zkrátka plnit kromě hlavní příběhové linky i vedlejší aktivity.

I když se tak nabízí, že hra by měla dostat o něco střízlivější hodnocení, tak si dovolím z čistě subjektivního pohledu procenta napálit, a to s čistým svědomím. Těší mě, že hra dokázala vybalancovat hranici vážnosti a humoru a přinést silné příběhy ve feelgodovém hávu. To v kombinaci s luxusní hratelností, ovladatelností, grafikou a celkově očividnou láskou vývojářů k tématu zkrátka musím ocenit.

Pro: příběh, ovládání, pojetí vedlejších misí, interaktivní a živé prostředí, využití DualSense, soundtrack a dabing postav

Proti: občasné bugy a glitche, místy předvídatelné zápletky, pomalejší rozjezd příběhu

+9

Marvel's Spider-Man 2

  • PS5 70
Sympatický krok bokem - tak by se nejspíše dal shrnout Spider-Man 2 v jedné krátké větě. Kdo chtěl přídavek toho samého co nabízely předchozí dva díly, bude spokojen. Jako komiksový nadšenec jsem se na hru velice těšil, nakonec si ale nemůžu pomoct ale cítím se trochu nahořkle. Ale pěkně popořádku.

Ono se totiž jedná o tu samou hru, ale v některých místech bylo přidáno, jinde zase ubráno, a ne vždy to podle mě bylo dobře. Začněme u vynálezů. Zatímco v předchozím díle jich bylo 8, volili jste si je na zbraňovém kolečku ala Ratchet and Clank, zde se nacházejí pouze 4. K tomu je bonus, že se z Milesova spinoffu vrátily individuální schopnosti, kdy Miles a Peter navíc v průběhu příběhu odemykají další, takže nakonec to není až taková hrůza. Co ale zmizelo úplně, jsou schopnosti obleků. Některé v jedničce byly silnější, některé vyloženě pro pobavení, ale tady chybí úplně. Jsou nahrazeny jakousi megaschopností, kterou mají obě postavy pro celou hru stejné, což mi přijde jako škoda.

Co se týče gameplaye, tak je hra mnohem lepší než jednička. Souboje odsýpají, schopnosti z talentů vám dají další možnosti, a třeba talent Nakládačka u zdi, kdy nepřítele zablokujete o zeď a poté do něj zuřivě kopete nohama, byl vyloženě skvělý a byl jeden z mojich oblíbených momentů ve hře. K tomu přidejte velké množství bossů, velice funkční tlačítko vyblokování, a combat je velice uspokojivý. Jediná věc co mě trochu mrzela že hra mi na začátku neumožňuje použít nejtěžší obtížnost, a ve finále mi tak hra přišla možná až trochu moc lehká.
Město vypadá fantasticky, vloni jsem NY navštívil, a mnoho míst mi připadalo skoro stejných jako v reálu. Nově se ve hře objevil také Queens a Brooklin, což značně zvětšilo rozlohu mapy, a s novými web křídly se všude dá dostat poměrně rychle. Co mě ale mrzí je, že díky větší ploše mi město přišlo takové prázdnější. Nemám to podloženo nějakými čísly, ale přijde mi, že v každé části NY toho bylo méně aktivit než v jedničce. Trochu mi tu chybí nějaká aréna nebo něco takového, co by možná s Kravenem jako záporákem možná dávalo i smysl. Trochu nešťastné mi přijde i rozdělení aktivit mezi dva hlavní Spidermany, vědecké aktivity za Petera mi trochu dávají smysl, ale nechápu proč Peter nemohl vyčistit Mystéria.

Co ale bohudíky chybí úplně jsou bezzubé stealth sekce za MJ a Milese. Stealth sekce s MJ tu sice stále jsou, ale je jich mnohem méně a jsou méně otravné, MJ se naučila i trochu bojovat a pasáže nejsou tak dlouhé aby nabouraly průběh hry. Co ale chybí bohužel je sekce sociální sítě, kde si člověk mohl číst jak na dění hry reaguje město, místo toho je tu jen obyčejná appka která vás nasměruje k nejbližšímu úkolu, což vzhledem k tomu že máte k dispozici klasickou mapu mi přijde úplně zbytečné.

Co mě ale vyloženě štvalo je odemykání nových obleků. V předchozím díle se obleky odemykaly sbíráním baťohů, v tomto díle se odemykají za součástky. Které ale používáte i na vylepšování vynálezů. Což mi přijde obrovská škoda, protože takhle jsem se musel rozhodovat a jasně že vynálezy bylo potřeba víc. Ve hře je hrozně moc obleků, většinu jsem ale viděl až na konci jak jsem dodělával platinu.

O příběhu moc mluvit nechci, jedná se o velmi podobnou strukturu jaký měl první díl, a tentokrát mi přišel dost čitelný dopředu. Jsou tu sice obměny, ale ty mě úplně nepřekvapily. Nakonec je ale příběh docela poctivě napsaný, daří se mu přenášet na hráče emoce a funguje. Ale Ale Ale. Je tady zas jedno Ale. Mám takový pocit, že příběh z vedlejších úkolů bude pokračovat v DLC, a to se mi úplně nelíbí. Tentokrát asi na DLC čekat nebudu a hru rovnou pošlu dál. Celkově ze hry nejsem úplně paf, přijde mi že některé části mohly být trochu jinak, ale co už.

Pro: poctivý příběh, performance, combat, jednoduchá platina

Proti: předvídatelnost příběhu, pár bugů, teasování DLC, chybějící věci z prvního dílu

+9

Chants of Sennaar

  • PS5 85
Na tuto hru jsem narazil pouhou náhodou a celkem mě zaujala svým grafickým zpracováním.

Na začátku jsme se ocitáme na věži, která má několik pater, v nichž se nachází rozličné frakce lidí. Každá tato frakce má svůj jazyk a naším úkolem je jednotlivým jazykům porozumět, co by to bylo za logickou hru, pokud bychom si nemuseli vzít sešit a jednotlivé znaky si kreslit. Někdy si vyvodíme význam symbolu, pouhým pohledem sochu reprezentující povolání, jindy se snažíme pochopit význam od konverzace na určitou činností. Nejčastěji však narážíme na obrazce doplněné symboly. Už podle názvu jde usuzovat, že je zde silná inspirace v příkladě babylonské věže a to v kombinaci s originálním nápadem funguje skvěle.

Ve hře nalezneme pět frakci a tak nás čeká rozluštění pěti různých jazyků. Frakce jsou tvořené: stoupenci, válečníky, bardy, alchymisty a poustevníky.
Ti již zapomněli jako mezi sebou komunikovat a tak tu jsme my.

Mechanika hry je naprosto čistá click-point adventura, ale najdeme zde i prvky stealth. Ovšem to hlavní se točí okolo logického dešifrování, respektive učení se jednotlivým jazyků a to s velmi dobrým důrazem na reálnou lingvistiku.

Grafické zpracovaní mi velmi připomínalo hru Sable.
Některé lokace jsou členité tak, že jejich podobnost vzbuzuje spíše průchod labyrintem. Každá lokace je barevně odlišená a využívání světla a stínů funguje bez problémů.

Kamera je fixovaná, takže se nestává, že by nebylo nikam vidět, byť se některé pasáže lehce přehlídnou.
Hudba doprovází každou lokaci svojí jedinečnou melodií a každý jazyk má odlišné zvuky, což jen podtrhuje atmosféru.

Hra obsahuje i pár mini her a to at´ už variaci na whack a mole, tak flappy bird a pak je zde hra karet, kdy symbol vyšší frakce poráží nižší, to vše na 5 kol, symbolizováno 5 kuličky.

Jde o velmi hezkou oddychovou adventuru se zajímavou myšlenkou, bez náročného příběhu, která je zábavná, ale celkem krátká, tedy pokud dáváte přednost logickým hrám.

Není to hra pro každého, ale osobně oceňuji zajímavou myšlenku.

Pro: Originální nápad, důraz na logické myšlení, grafické zpracování.

Proti: Kompletní dohraní za 9 hodin, jednolitost, příběh je velmi předvídatelný

+9

Evil West

  • PS5 60
Evil West som si chcel zahrať už dlhšie, ale úplne sa mi nechcelo platiť za hru plnú cenu. Podľa ohlasov som totiž čakal nenáročné akčné béčko, ktoré zabaví na pár hodín, a na to mi cenovka 60 eur prišla skrátka vysoká. Keď sa ale hra objavila v mesačnej ponuke predplatného PS+, tak som neváhal a okamžite po nej skočil.

Nemal som príliš vysoké očakávania. Chcel som priamočiaru nenáročnú akciu, pri ktorej vypnem a pobavím sa. Tú som však dostal len čiastočne. Okrem celkom pôsobivej grafiky (hoci mimika postáv v cutscénach je dosť neživotná) totiž celý Evil West vyžaruje predovšetkým dizajnérsku lenivosť. Akoby to nebavilo ani samotných tvorcov.

Po dohraní som teda rád, že som hru nekupoval. Na chvíľu ma síce zabavila, ale podľa mňa mala na viac. Príbeh je béčková hovadina (čo som čakal), ale žiaľ sa berie až príliš vážne. Nejaké pokusy o vtip tu sú, ale na mňa nemali žiadny účinok. Asi to súvisí aj s tým, že všetky postavy sú do jedného nesympatickí kreténi (vrátane hlavného hrdinu).

Prvých pár potýčok s upírmi rozhodne má svoje čaro. Zbraní je síce k dispozícii málo (čo je dosť sklamanie), ale prestrelky s otravnými vampírmi majú grády. Hre dosť pridáva aj zasadenie do westernového prostredia. Žiaľ, tvorcovia svoje karty odhalia veľmi rýchlo a následne sa už len opakujú. Po dvoch-troch hodinách hrania uvidíte prakticky všetko, čo hra ponúka. Vrátane drvivej väčšiny nepriateľov a herných mechanizmov.

Vrchol invencie tvorcov tak spočíva maximálne v tom, že namixujú nepriateľov z rôznych lokácií do jednej masy. Výsledkom sú tak dosť často chaotické boje, ktoré sú až príliš dlhé a nie až tak zábavné. Puzzly, alebo ako to nazvať (neustále prenášanie elektriny z generátorov) sú otravné, combá nezaujímavé a bez fantázie.

Aj kvôli tomu som si po čase prehodil obtiažnosť z normal na story (teda easy), keďže na veľké výzvy som nemal náladu. Bolo to na dobro veci, keďže som sa takto pri hre celkom bavil a mohol som pri nej aspoň vypnúť mozog. Dodávam ale, že hlavní bossovia mi aj na najľahšej obtiažnosti robili celkom problémy. Hráči, ktorí hľadajú náročnejšie boje, ich teda v tomto prípade na vyššej obtiažnosti dostanú. Aj keď z môjho hľadiska tá hra nestojí za to, aby sa jej venovalo toľko času...

Dosť otravné bolo aj neustále vodenie za ručičku. Evil West vám totiž dopredu jasne povie, kam máte ísť a čo máte robiť. Pokiaľ teda čakáte nejakú voľnosť, tak si nechajte zájsť chuť (nechýbajú ani neviditeľné steny, ou jé!), pričom všetko musíte vykonať presne tak, ako je naskriptované. Zo začiatku mi to nevadilo, neskôr mi to už dosť liezlo na nervy. Príliš zábavné to teda nie je.

Výsledkom je teda hra, ktorá dobre vyzerá a svojím efektným pozlátkom dokáže na nejakú dobu očariť. Uletený námet mal ale na viac a tvorcovia mohli rozpútať oveľa divokejšiu show. Škoda, že sa tejto šance nechopili. Evil West tak pôsobí unavene, upachtene a miestami vlastne dosť nudne. Našťastie to nie je príliš dlhé a ako vravím, na tých pár hodín to zabaviť dokáže. Pri hraní som navyše dostal strašnú chuť zahrať si znova Red Dead Redemption 2. Takže aspoň nejaké plus...

Pro: grafika, na chvíľu to zabaví, rozumná dĺžka

Proti: repetitívnosť, dizajnérska lenivosť, nevyužitý potenciál, málo slobody

+9

Silent Hill: The Short Message

  • PS5 75
Herní výzva 2024 #4: Tenkrát v Hollywoodu

V hodnocení půjdu trošku proti proudu, ale hned vysvětlím proč. Nehraju hororové hry. Nehraju je proto, protože to napětí příliš nezvládám, takže tuhle hru možná hodnotím z trochu jiného úhlu pohledu, než nadšenci hororových her. Nevadí mi, že hra není příliš strašidelná - což jsem četl v recenzích, ale bylo to tak akorát, aby pro mě hra byla ještě hratelná. Hra zkrátka vyšla zdarma, a proto jsem se rozhodl jí dát šanci.

Zřejmě i proto, že nemám s hororovými hrami úplně moc zkušeností, to pro mě ale byl poměrně nevšední a zajímavý zážitek. V určitých chvílích mi hra připomínala také hru, nebo spíše demo, které bylo kdysi na PS4 také zdarma a to P.T. díky opakovanému navštěvování různých lokací a hru s dveřmi, které pokaždé vedou jinam. Líbil se mi námět, který řeší v současnosti je problémem ve společnosti, šikana, deprese, sebevraždy. Příběh je dobře postupně odkrýván a držel mě v napětí tak, že to začalo zajímat i přítelkyni, která hry nehraje a co se bude dít dál sledovala se mnou až do konce.

Jediné lehce frustrující pasáže mi přišlo utíkání před monstrem, nicméně i tyto pasáže byly na pohled zpracované velmi detailně, jelikož jsem měl možnost si je prohlédnout dostatečně mnohokrát, díky mnohým opakováním a mojí neschopnosti se dostat ven.

I když odhlédnu od faktu, že je hra zdarma, hodnotil bych ji stejně, kdyby se prodávala za nějakou nižší sumu. Byl jsem překvapen tím, jak mě to chytlo, protože při spuštění jsem očekával, že hru budu do 20 minut vypínat, jak jsem to měl u spousty jiných hororových her, které jsem v minulosti zkoušel. Pro mě to tedy byl velmi zajímavý zážitek a možná tenhle komentář pomůže někomu jinému, kdo se hororovým hrám vyhýbá, aby jí dal šanci.

Pro: hra je zdarma, grafické a hudební zpracování, napínavý příběh, tak akorát děsivé pro nefanouška hororu :)

Proti: frustrující části v labyrintu

+9

Ghost of Tsushima Director's Cut

  • PS5 95
Moc rád se k téhle hře vracím, obsahuje přesně správně dávkované porce zajímavých příběhů, skvěle napsané zvraty, a tak to celé do sebe hezky zapadá. Byť po podrobnějším seznámení se s historickými fakty se odklání, respektive si vývojáři ze Sucker Punch Productions modifikovali příběh, aby to mělo ten správný drive, za co je lze bezpodmínečně milovat, či opravdu nemít rád.
Nastavení laťky pro to, jakým způsobem by měl být definován příběh, mechanika soubojů a to celé do velmi kvalitně zpracované grafiky, kde vás nebude rušit žádný HUD, kde navigace je tvořena následováním větru, je naprostým mistrovským dílem a do dnešních dní, nepřekonaným titulem v tomto ohledu.
Poznámka: Dle dobových písemností byla invaze nezdařena vlivem tajfunu, který je naznačen i ve hře.

Příběh je v principu velmi jednoduchý, ale má velmi hodně zvratů, které jsou dávkovány tak, aby Vás udrželi u hry a vy jste si říkali, tak to jsem nečekal, wow.
Dostáváme se do role Jina Sakai, mladého samuraje, který spolu se svým strýcem Lordem Shimurou bojují proti Mongolské invazi a jelikož ostrov Cušima a Iki leží v japonském moři, mezi korejským poloostrovem a ostrovem Kjúšú, kdy v době Mongolské invaze byl korejský poloostrov pod nadvládou právě mongolských nájezdníků, je ideálním počátkem pro příběh.
Nájezdníci se střetnou na pláži komo se samurajským vojskem, které je poraženo a Lord Shimura je vzat Khotun Khanem do věznění na hrad Kaneda.
Jin byť zraněn je zachráněn zlodějkou Yun, která mu ošetří rány a poskytne pomoc při útěku.
Zde se naučíme, jak se pohybovat tak, aby jsme nebyli spatřeni nepřáteli. Započne tak naše pomalá přeměna ze samuraje na shinobi (dnes taktéž nazýván jako Ninja, rozdílem je jen význam slov, neboť Shinobi je člověk, který se plíží, kdežto výraz ninja, je člověk, který není vidět)

Mohl bych tu popisovat příběh na sáho-dlouhé odstavce, avšak bych jen případně doplňoval to, co již bylo uvedeno v ostatních příspěvcích. Tudíž se podívejme na několik zvláštností z hledisky historie.
Ano, historie shinobi sahá až do 8. století, avšak jde o nájemné vrahy, kteří z pohledu samurajského kódu jsou nečestnými. Nicméně v tomto období neexistují písemné zmínky o jakékoliv jejich činnosti.
V tomto ohledu se první známý dokument zmiňuje až ke konci 14. století. Takže jediným důkazem z 8. století je báseň, která obsahuje ono slovo shinobi.
Avšak do konceptu osamoceného samuraje, který bojuje proti obrovské přesile nepřátel, a tak musí volit nestandardní postupy k jejich likvidaci, dává smysl.
Druhým historickým sporem jsou katany. Jelikož se jejich datování objevuje až v 15. století, nikoliv v 13. století, kdy se příběh odehrává. Z pramenů historie, jenž jsou dnes dostupné víme, že zbraně používané ve 13. století se nazývaly Kotō.
Tyto zbraně se nejvíce podobají dnešním Wakizashi (název užíván v době muromachi 1336 a posléze) tj. meč s ostřím mezi 30-60 cm.

Pokud pomineme tyto historické drobnosti, pak nelze principiálně hře vyčítat cokoliv. Mechanika soubojů je velmi návyková a tak jediné, co musí hráč reflektovat je zbraň protivníka, aby zvolit správný postoj. V tomto ohledu soubojový systém přímo reflektuje realistickou přesnost.
Jízda na koni a jeho ovládání je vynikající a nevybavuji si, kdy jsem jen nechal v jiných hrách pomalu kráčet koně zatím, co jsem si vychutnával okolní krajinu.
Z tohoto hlediska, lze i pominout klasický nešvar u otevřených světů a tou jsou její občas hluché místa. Dejme si však ruku na srdce a představme si, jak asi vypadalo naše okolí v té době. Pokud jde o tento aspekt, lze jej opravdu přehlédnout.

Prostředí ostrova Cušima a Iki je dech beroucí, pokud k tomu přidáme foto mód, kdy lze vytvořit opravdu ikonické fotografie na vrcholu skal s výhledem na ostrov.
V tomto ohledu rozlišení 4K při 60 fps jsou naprostou špičkou mezi soudobými tituly.

Stejně nemalý prostor je věnován i zvuku okolo Vás. Dopad kovu na kov, při soubojích jen podtrhuje realistické zpracování celé hry. Třešničkou na dortu jsou pak recitace Haiku, či zvuk větru sloužící k navigaci.

Multiplayer nazvaný Legends, pak rozšiřuje povědomí o japonském folklóru.

Celkově lze hru doporučit každému milovníku asijské kultury a nejen jim. V tomto ohledu jde o velmi kvalitně zpracovanou hru, kterou by snad nelze nemít rád.
Pro účel výzvy jsem hru dohrál v režimu Kurosawa mód. Tento mód odkazuje na japonského režiséra Akira Kurosawu, který byl přes pět desetiletí vrcholem ve filmové tvorbě s odkazem na japonské příběhy, právě z prostředí intrik mezi lordy a souboji mezi samuraji.

Platina: 68 hodin + 12 hodin trofeje ostrov Iki

Pro: Grafické zpracování, příběh, bojový systém

Proti: Drobné historické nepřesnosti

+9

Undead Horde

  • PS5 55
Tak letos jsem už podruhé tahal ubohé nebožtíky z hrobu. Zatímco Necrosmith měl fajn nápad v horším provedení, v Undead Horde to není moc slavné už se samotným námětem hry.

Necromancer Orcen byl vinou zvědavé drůbeže osvobozen ze svého žaláře a nyní se chce pomstít na celém lidstvu. Vaším úkolem ho přitom není zastavit, právě naopak je potřeba v kůži záporáka vyhladit vše živé nastolit vládu nemrtvých. Příběh je zde ale vážně podružný a moc se nepovedl ani scénář. Autoři se snaží o humor a nechybí narážky na na Game of Thrones, Breaking Bad či jiná populární díla, odkazy nejsou nijak zvlášť nápadité ani třeskutě zábavné či hravé.

Hratelnost je řekněme ok. Hlavního antihrdinu ovládáte přímo a vedle základního útoku máte k dispozici i kouzla. Minimálně polovinu vaší útočné síly však tvoří nemrtvá armáda, kterou se Nekromant obklopuje. Samotné nemrtvé lze verbovat z vašeho útočiště, nebo je jednoduše vzkřísit přímo na bojišti. Jednotky jsou bohužel dost nudné a to jak do pestrosti vzhledu tak i schopností. Snad vyjma obrů, kteří dokáží házet na nepřátele těžké balvany jde skoro vždy o kombinaci střelec/pěšák s tím, že postupně narážíte na silnější varianty, které ale zabírají také více místa ve vaší omezené armádě. Nad strategií nemá moc smysl dumat, jednotky na blízko stejně v chumlu zařvou během pár sekund a na složení armády, se kterou vstupujete na jednotlivé mapy, tak vlastně moc nezáleží.

Hře příliš nepomáhá ani hodně strohý lacině působící vizuál, díky kterému rozdílné jednotky ještě více splývají. Samotné čištění map není špatné a hra dokáže nenáročně zabavit. I během nepříliš dlouhé herní doby jsem však jasně cítil stereotyp a hratelnost je defacto od začátku do konce stejná. Zamrzí i hodně zbytečný obchod, kde i přes maximální vylepšení zdejší prodejci takřka vždy nabízí mizerné vybavení, které se tomu přímo "z terénu" nemůže rovnat.

Pokud hledáte opravdu nenáročný kousek, rozhodně nejde o příšernou volbu. Hra však postrádá nějaký opravdu povedený trumf. Takhle jsem ji za tři dny proběhl a za měsíc si na ni nejspíše už ani nevzpomenu. V době záplavy zajímavých menších titulů toho Undead Horde předvádí prostě relativně málo.

Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 3. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Hratelnost je svižná a jako oddechovka Undead Horde nefunguje úplně špatně

Proti: Stereotypní; nudné jednotky a schopnosti; ošklivý vizuální styl

+9

Trek to Yomi

  • PS5 70
Herní výzva 2024 #9: Ztraceno v překladu 

Musím říct, že po strávení mnoha desítek hodin v rozlehlých akčních adventurách a RPGčkách jsem si oblíbil hry tohohle typu, který se dají dohrát za jedno odpoledne. Trek to Yomi se dá dohrát za cca 5 hodin a není to podle mě minus. K odvyprávění příběhu je to akorát, herních mechanismů je tam na takovou herní dobu též dost.

Hra se snaží poskytnout filmový zážitek, s kamerou se pracuje v mnoha scénách jakoby člověk koukal na film, což sice jednou za čas může působit nepřehledně, ale většinu času funguje dobře. K tomu zážitku dopomáhá ještě rozhodnutí vývojářů ponořit celou hru do černobílého kabátku a celkově grafická prezentace na mě působila dobře.

Soubojový systém se zdá poměrně komplexní a každou chvíli hráč narazí na to, že se naučí nějaké nové kombo, nicméně já si našel jeden útok, který byl v podstatě efektivní na úplně všechny nepřátele a neměl jsem motivaci kombinovat jich víc. Možná na vyšší obtížnost by to bylo jinak, ale ve standardním nastavení jsem v podstatě většinu útoků nevyužíval. V rámci příběhu se hráč dostane na několika místech k rozhodnutí, která ovlivní jakým způsobem celý příběh skončí, neviděl jsem motivaci k tomu hrát hru znovu, abych zjistil i další konce, ale je to v rámci tohohle konkrétního příběhu docela zajímavý prvek, protože jinak samotný děj zase tak zajímavý není.

Podobné sekačky běžně nehraji, takže nedokážu porovnat, jak si vede v rámci žánru, ale hra mě bavila, byl to zase úplně jiný herní zážitek, než na který jsem běžně zvyklý a nebýt pár frustrujících částí s kamerou v rámci soubojů by se jednalo o opravdu velmi pozitivní zážitek.

Pro: audiovizuální zpracování, originalita

Proti: občas problémy s kamerou při soubojích

+9

Astro's Playroom

  • PS5 80
Astros Playroom ležel v mé PS knihovně bez povšimnutí až do září 2024 kdy vyšlo fantasticky hodnocené plnohodnotné pokračování a zřejmě hra roku Astro Bot. Z herních medií a socek na mě Astro Bot vykukoval odevšud, takže jsem využil hype a nainstaloval Playroom.

Hra byla zdarma ke každé nové PS 5 a měla hlavně demonstrovat hráčům možnosti nového ovladače. To zvládá opravdu na výbornou a žádný jiný vývojář od té doby nevyužil možnosti Duel Sense tak naplno jako tohle v podstatě demo.

Playroom je bohužel velmi krátká hra, má pouze 4 světy po 4 levelech (chápu poměr cena výkon) a co je pro mě ještě větším kazem je její směšně jednoduchá obtížnost. Pro to taky moje i tak vysoké hodnocení patři k těm nižším zde na databázi.

To jsou ale jediné dvě pihy na kráse. Kromě představení ovladače - Astro může být kulička, kterou hýbete šmudláním touch padu, raketka která zatáčí podle toho jak ovladač nakláníte nebo opice, která šplhá vzhůru jak Adam Ondra na olympiádě (tady se mi nejvíc líbila funkce, že na některých úchytných bodech je nutné trigger namáčknout jenom zhruba do třetiny jinak se nezachytíte) - je zde skvěle zobrazena historie značky Playstation a zmíněné čtyři světy jsou v podstatě čtyři minulé generace PS konzolí, kdy postupně sbíráte kromě konzolí i nejrůznější příslušenství z dané generace. Je to fantastické využití své historie k představení novým hráčům (první tři PS jsem nikdy neměl) a určitě i k pěkným vzpomínkám pro hráče, kteří se Sony spojily celý svůj herní život. Překvapilo mě, že se tady nesbírají ostatní Astro Boti jako v první VR hře i v novém dílu. I tak se tady občas mihnuli Astro Boti ze značek Sony, vybavuji si třeba huntera z Bloodbornu.

Myslel jsem, že tahle krátká plošinovka utiší můj hlad po Astro Botovi po té zářijové masírce, ale nakonec když jsem týden po dohraní šel kolem JRC tak jsem nový díl pořídil za 1499 z jejich bazaru a pokusím se ho během 14 dnů dohrát, abych jim ho tam mohl v jejich akci výhodně prodat zpátky. Pokud někdo váhá s investicí a letošní novinka ho zaujala, tak v Astro Playroom se snadno přesvědčí, jak ho Astro bude bavit.
+9