Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Grand Theft Auto: Vice City Stories

  • PSP 90
Původní komentář jsem naprosto odflákl.
Nakonec jsem se rozhodl hru dohrát a vůbec toho nelituju: VCS je po San Andreas, oficiálně moje druhé Grand Theft Auto, které jsem pokořil na 100%, aniž bych použil nějaký cheat:
Po necelých 33 hodinách, 82 dva dnů projetých, 2615 mrtvol, 298 zničených aut, 17452 vystřílených nábojů, 952 mil, musim přiznat, že to mnohdy pokoušelo moje nervy. Trošku lituju, že statistiky u SA si nepamatuju a zničil jsem svoje uložení módama...

Grand Theft Auto: Vice City Stories je výborný díl. Není nejlepší, ale na kapesní hru, je nařachaná neuvěřitelně robustním obsahem. Faktem zůstává, že jsem hru hrál "v realném čase" - na PSP emulatoru. Má určité, užitečné funkce - quick save v jakejkoliv moment/fast travel, kdy zmáčknete tlačítko a pokud vás trápí zbytečně dlouhé cesty k misím, můžete si cestu urychlit.
V mém případě to bylo potřeba, protože tuhle mapu znám podrobně, VCS jsem hrál roky a rádia mám naposlouchaný do mrtě. Skutečností tedy zůstává, že herní doba byla určitě kolem čtyřiceti hodin - tolik opakovaček, flashbacků kvůli vlastním chybám a mnohdy WTF designu. Taky se musim přiznat, že jsem spíš jednal trošku unáhleně a nespočet easter eggů začnu teprvě objevovat.

Pro začátek;
Hráč hraje za Vicka Vanceho. Je to voják a prostě "snaží se být dobrý hrdina, ve hře o špatným chlápkovi" - místy mi celé to putování až k finále, připomínalo San Andreas. Jste prostě děvka. Vick přijde do cut scény nasraně, co zase jeho brácha Lance provedl, mávne rukama a nasraně odchází, odsrat to, co jeho kumpáni stihnou zdecimovat. Ke konci už těch záporáků a stran, které jsem střídal, bylo tolik, že ani už kurva nevim kdo je Diego Mendéz... Martinez jako záporák je nudnej, akorát vám vyhrožuje skrz "messenger", a objeví se v pár cut scénách. Ale na dění ve hře, měl minimální vliv.
Totiž, tady jde o opětovnou nadvládu nad Vice City. Budujete si svoje impérium, máte vlastní základny, gang a bojujete proti jiným gangům. Hlavní zápletka, klasicky o pomstě, se začne projevovat spíš ke konci. Ani mě tolik nebavilo plnit mise pro růst svojí reputace a respektu svého gangu - protože Vick nechce mít nic společného s drogama, fetkama, prostitutkama, válkama atd...ale neustále se těma sračkama bortí.
Ani mi nevadí, že hraju za týpka co se snaží bejt vážnej - mě naopak mrzí, že za sebou nechává miliardy mrtvol, roztrhané město a neustále se tahá s odpadem společnosti. Nejhorší je, že chybí zde nějaké důsledky, karma či něco takového. U CJ-e jsem prožíval každou cut scénu a jeho charakter se netajil tim nejhorším, měl však určitou morálku. Vickovi až ke konci dojde, o co všechno přišel.

Design misí, vedlejší, collectibles;
Mise jsou fajn. Opravdu cením obří paletu vehiclů pro všechny možné účely a že tvůrci fakt ždímou jejich potenciál na maximum. A občas se i v hlavní linii objeví mise, která se stala pro mě ikonickou, je originální, barevná a prostě byla radost takovou hrát. Například "Brawn of the Dead", kdy Vick "zabijí" zombie/kaskadéry pro nějakej film v obchoďáku. či jedna z posledních "Domo Arigato Domestoboto", tady hrajete za Domestobota, co má v prackách zapalovač, štětku, robertek a hackujete trezor. Nasmál jsem se! - horší je to s klasickou akcí - všechno kolem samoúčelně exploduje, nekonečnej respawn enemáků, naprosto katastrofální AI kdy máte chuť ten ovladač rozmrdat na kusy - ano "Light My Pyre", kdy Lance má po autě, nasedne na motorku beze zbraně, pronásleduje tři Sentinely, nechává do sebe střílet - né že by počkal abych naskočil k němu a kosil týpky, navíc Vick je pak bez vehiclu a kámo, poser se.
Podle mě vrchol přichází při misi "In The Air Tonight", cameo Philla Collinse, co tenhle song tam i zpívá. Brečel jsem. Pro mě ikonická písnička, legenda. Koncík je bohužel přerušovanej hloupejma bitkama, kdy zabraňujete týpkům, aby Collinse oddělali.

Ale až na pár momentů mi mise přišli celkem snadné. Měl jsem akorát problém s emulatorem, kdy mi crashl a já musel opakovat. Vedlejší mise jsou na tom lépe. Bavil mě "mini-golf", perfektní a logický ovládání, škoda že je to příliš krátké. "Skywolf", poslední vedlejší, kdy s Hunterem letíte skrz checpointy a kosíte vehicly - obtížné, ale napínavé. "Crash", kdy s autobusem kosíte vše co máte v cestě (takové Burnout po GTA), navíc kolizní model je sexy a ty lítající auta kolem, tomu dodali šmrnc.
"Mashin' Up The Mall" s BMX uprostřed obchoďáku sbírat checpointy, časovky s BMX, kroskou a čtyřkolkou, nebo podle mě nápadité lítání s vrtulníkem a turistama, co si prohlíží a fotí okolí. A beach patrol mě ještě bavil. Playground Missions s motorkou, kdy sbíráte určitý body - škoda, že těch misí nebylo víc.
Collectibles v podobě balonku, které musíte střílet, byl taky solidní porod, ale lepší než sprejování tagů a sbírání mušlí. Jsem i rád za to, že "Unique Stunts" patří do 100% kompletace, jinak bych nenarazil na x vtipných momentů - hlavně s billboardem Full Moon, kterej paroduje při skoku E. T. aliena.
Jsem rád za rampage mise, což mi v San Andreas chybí. Akorát mě dost iritovaly assety - policejní, se sanitkou, helikoptérou atd...15 levelů? C'mon man. Ale ve většině případů, jsem si užil hodně srandy.

Mapa, město, rádia, transportéry, zbraně atd..;
Vice City je graficky hezký. Má pěkný barvy, západy slunce, občas zaprší. Město je však prázdné, NPC maj málo dialogů a ani ty policajti při třech hvězdičkách, se moc neobjevují. Interiérů je hodně, bohužel do většiny z nich, se podíváme během misí, jen jednou. Na zkoumání, zde máme pár malejch obchodů a ty základny. Chybí mi zde přístup do Tommyho villy, Pol Position klubu či Malibu. Ani policejní interiéry zde nejsou.
Rádia jsou však naprosto špičková. VCPR má nejlepší shows - New Word Order, Bait And Switch, Pressing Issues...škoda, že tyhle shows v real life neexistují. Mohl bych to poslouchat celej den. Hudebně prozkoumáme hodně disca, new wave, elektro hip hopu, rocku až heavy metalu. Je tady co poslouchat. Téměř každé rádio s každým moderátorem je top. U mě vede VCPR, Emotion a The Wave 103.
I takto malá hra je však nařachaná easter eggama, které se vydám hledat. Aut je brutální množství. Některé modely bych si přál vidět i v jiných dílech. Jsou zde i lodě, nějaké to letadlo, helikoptéry různých variací a velikostí. Motorek hafo, nebo pár zajímavých prototypů.
Iks řezných zbraní - sekyrka, nůž, katana, pak tu je minigun, bazuka, automatické pušky, pistole, brokovnice...skutečně, tahle hra by vyšla obsahem, na dvě další :D

Shrnutí;
Bylo to jinak super. Bavil jsem se, nervoval, prožíval emocemi naplno. Myslim si, že Vice City by si zasloužilo ještě jednu zastávku v HD provedení. Ve VCS mě bavilo dělat bordel, auta maj super jízdní model, každé se chová jinakk, rádia jsou spolu s SA, nejlepší za celou sérii, a myslim si, že pro fanouška open world her - rozhodně must play záležitost.

No a hurá do Liberty City...

+11

Medal of Honor: Heroes 2

  • PSP 70
První díl Medal of Honor Heroes vypadal spíš jako takový experiment, jestli konzole PSP vůbec tenhle žánr unese. Přeci jenom tato mobilní konzole není moc vstřícná k ovládání FPS akcí.
Od výcvikového trenažéru prvního dílu se Heroes 2 posunul do stylu her Medal of Honor na konzole PS2, Xbox nebo NGC. Obsahuje lineární postup, kde v misích střílíte nácky, plníte různé úkoly a občas narazíte na checkpoint. Prostě klasika.

Styl hry je stejný. Kromě jediné věci. Heroes 2 je hodně pomalá hra. Respetkive, hlavní hrdina je neskutečně pomalý a neohrabaný. A také hodně zranitelný. Zapomeňte na akční postup jako v konkurenčním Road to Victory. Tady se jde pomalu, většinou bez spolubojovníku a proti snad ještě větší přesile. Pomalými krůčky jsem postupoval vpřed, abych aktivoval "jen" jednu vlnu nepřátel a držel si je dál od těla. I tak to bylo na hraně, protože nepřátel je mnohem víc, než pohybové schopnosti hlavního hrdiny dovolí.

Zábavnost Heroes 2 stojí a padá na tom, jak se hráč dokáže naučit ovládání. Hra se s vámi nemazlí a často to chce mít rychlou, přesnou a pokud možno rytmickou mušku. Hra se nebojí respawnu a kolikrát na vás posílá hned několik vln nepřátel u některých bodů jejich aktivace. Zvuky jsou minimální. Asi, aby vás nerušily v soustředění. Palce mě často po zběsilé pařbě boleli, ale nepřipravili mě na to, co se bude odehrávat v poslední misi.

Totální frustrace, kde jsem si u padesátého pokusu říkal, že už to snad ani není možný. Nepřátele jsem trefoval jednou ranou do hlavy a věděl jsem, kde přesně se objeví. Ani to ale nepomohlo. Bylo jich prostě moc. Vaše postava je pomalá a mise je na čas. Na nějaký sedmdesátý pokus si to konečně sedlo. Poučil jsem se ze všech omylů, z úrovně zdrhl a dokonce i zastřelil všechny nepřátele. Abych se zachránil, musel jsem se dokonale naučit ovládání a vědět přesně, kam se automaticky natáčet a co dělat.

To byla střední obtížnost. Není ostuda si dát lehkou a zapnout si asistenty míření. Poslední mise hráči nic nedaruje. Jak je něco v téhle hře na čas, koleduje si to o pěkný průšvih. Úplně jako celý Medal of Honor: Frontline. Střílení nácků do hlavy je zábava. Pomalý a obezřetný postup nutností. A smrt nenadálá.

Pro: střílení nácků do hlavy je zábava, i po pár misích, pocit záchrany a svobody po dohrání poslední mise

Proti: hodně pomalý pohyb, poslední mise je frustrující peklo

+11

Coded Arms

  • PSP 55
Code Arms je jedna z raných her pro PSP. Jako by ještě autoři pořádně nevěděli jak tento žánr pro danou platformu uchopit. Místo ucelené hry dostanete směs náhodně generovaných levelů, ve kterých se prakticky nezmění design ani celkové prostředí. Ovládání kurzoru je hodně přizpůsobené automatickému míření. Bez něho si ani neškrtnete. Jednoduše je moc citlivé na to, aby se dalo do někoho (něčeho) v pohodě trefit. Při snížení citlivosti na minimum se zase kamera otáčí hrozně pomalu. Alespoň malá asistence je nutná.

Prostředí jsou tři: Město, Továrna a Starobylé trosky. Díky fádnímu designu jsem ale brzy přestal vnímat rozdíly. Většinu času jsem koukal na herní mapku, abych věděl kam dál a zároveň všechno v úrovni vyzobal. Pointa hry není špatná. Jako antivir bojujete na síti proti virům v podobě různých nepřátel. Když vás zabijí, vymaže se vám mozek. Čím hlouběji postoupíte, tím těžší nepřátelé potkáváte. Také spoustu zbraní. Které celkem pěkně střílí a můžete je vylepšovat.

Bohužel je do každé jedné z nich dost málo nábojů a musíte je často měnit. Jakou tedy vylepšit? Nejlépe všechny. Zbraní je ale moc a vylepšení málo. Osobně jsem vsadil na brokovnici, kterou jsem použil hned jak jsem sebral zásobník. Stejně jsem ale byl, velkou část hry, nucen střílet nevylepšenýma zbraněmi. Nábojů je prostě málo. V tu chvíli ztrácejí upgrady smysl a jsou spíš kontraproduktivní. Nejlepší taktika asi bude, že čím zrovna střílím, to vylepšuji.

Hru zachraňují nároční bossové. Velcí a těžcí bossové. U druhého bosse jsem to dokonce už chtěl vzdát, protože se mi zdál neporazitelný. Nakonec jsem taktiku našel. Našel jsem si místečko, kde jsem stál a on mě ze záhadného důvodu nemohl rychle zranit. Odstřel byl mnohem jednodušší. Vím, není to nic moc, ale já měl opravdu velkou radost, že se mi ho povedlo zničit. Zvlášť když se v úrovních z bossy nedá uložit.

Hra neobsahuje autosave. Člověk musí hezky a pomalu ukládat ručně. Na začátku jsem kvůli tomuhle nezvyku přišel o hodinu postupu.

Pro: jste antivir, nároční bossové, dokáže zabavit

Proti: fádní prostředí související s náhodným generováním, systém vylepšení zbraní, zbytečně moc zbraní, pořád stejně divný design, málo nábojů

+11

God of War: Chains of Olympus

  • PSP 75
Pokud hledáte odpočinkovou hru na již starší PSP konzoli na cesty, God of War: Chains of Olympus je ideální volba. Jako i u ostatních dílů se jedná převážně o rubačku s nějakými těmi hádankami navíc. Tyto dvě hlavní herní náplně se střídají, takže když už máte pocit, že bylo dost rubání, jde se hledat cesta dále nebo přijde cutscéna.

Je však nutno podotknout, že rubací fáze jsou značně zábavnější než hledat řešení hádanek. Protože je hra brána jako odpočinková, je vcelku uspokojující zabíjet zástupy medúz, otroků a jiné havěti. Méně již je uspokojující přesouvat různé sloupy a štíty aby se otevřela chodba před vaším Kratosem.

V boji Kratos používá různá kombíčka, která se cestou naučíte ovládat, a používá také magii, která je velmi užitečná. Boj pak působí plynule a mechaniky vás nutí použít od všeho trochu. Ne vždy je efektivní stejný styl boje, hra vás tak trochu tlačí k tomu, abyste nepoužívali pouze jedno a to samé kombo dokola. Finišovací údery ve formě QTE jsou pak hezky zpracované. K tomu bych měl však jednu poznámku: Nevím, kdo ve vývoji vymyslel, že jedno z QTE bude pohyb pravou páčkou podél levé nebo pravé strany. Tenhle pohyb se mi nikdy nepovedl a dokonce způsobil, že jsem hru na delší dobu odložil než jsem zjistil, že nepřátelé nemusí být nutně pomocí tohoto způsobu zabity.

Pokud po skončení příběhu nebudete mít dost, jsou zde pro vás připraveny různé výzvy. Mně přišel příběh dostačující a po většinu času jsem se dobře bavil.

Pro: boj, odpočinek, různá komba

Proti: hluchá hádanková místa

+11

God of War: Ghost of Sparta

  • PS3 85
  • PSP 90
Tahle hra je super díky tomu, že God of War je nejlepší Hack n Slash série na světě a můžu mít God of War ve svý kapse. Dohrál jsem hru na God obtížnost takže nejtěžší. Nejhorší moment byly právě čarodějnice které se zasunou do země a pak vyskočí a rozsekají mě. Ale našel jsem strategii, porazil Thanose a dohrál hru. Ale hra je celkem krátká a moc zajímavá magie tam není.
+10

Split/Second: Velocity

  • PC 80
  • PS3 80
  • PSP 75
  • XOne 85
Naprosto nedoceněná žánrová pecka z produkční stáje Disney Interactive Studios (WTF), která možná nemá úplně nejhladší vizuál, nejrychlejší menu nebo nejférovější soupeře, ale to koření v podobě absurdně velkolepých destrukcí stojí za každou jízdu. Málokde jsem pocítil takové uspokojení, jako když ve Split/Second hajzlíkovi, co mi ujíždí, hodím na hlavu celou přehradu. Nápad zlatý, hratelnost arkádová, ale jak si člověk zvykne na to, že skluz je plus a cokoli dalšího jen zdržuje, bude se skvěle bavit. Jen ty mezihry nejsou vždycky úplně top a ostré úhly v ulicích víc štvou než motivují. Ale zbytek hotová radost pro partičku kamarádů, kteří si chtějí na kolech dělat naschvály. Škoda, že hra nevyvolala větší odezvu, takže je definitivní počet tratí i aut. Tady bych si nějaké rozšíření dal sakra líbit.
+10

Prince of Persia: The Forgotten Sands

  • PSP 70
Během své tratě za dokončením všech dílů série Prince of Persia jsem se konečně dostal i ke stejnojmenné PSP verzi jejího známějšího bratříčka Prince of Persia: The Forgotten Sands. A po dlouhém přemýšlení asi musím uznat, že hra se snaží přizpůsobit své platformě a těžit z ní, jak to jen jde.

Příběh hry je možná až příliš jednoduchý - máme zlouna a musíme jej porazit, cestou k tomu posbírat nějaké ty upgrady, vybavení, ale hlavně překonat všechny úrovně. Co tady mohu vypíchnout je získávání nových mečů. To jsme sice mohli vidět už v předchozích dílech, tady je to ale ozvláštněno tím, že každý meč má svůj bonus, na druhou stranu ale i své omezení, které vás zpomaluje, nebo třeba snižuje sílu základních útoků. Nedá se tedy říct, který meč je nejlepší. Jasné, není to nic, co by revolučně ovlivňovalo hru, i tak je to ale zajímavé ozvláštnění mechaniky z předchozích dílů.

Když už jsem u mečů, přejdu rovnou na souboje. Ty jsem chtěl původně zařadit do slabších stránek hry. S postupem času a získáváním nových schopností jsem si je ale začal i poměrně užívat. Samozřejmě tu nechybí ani bossové, kteří jsou poměrně různorodí. Pořád se nemohu zbavit pocitu, že jsou tu jen proto, protože v Prince of Persia prostě být musí. Samotný souboj s bossy totiž využívá takřka všechny ostatní herní mechaniky, kromě klasického boje.

S tím se pomalu dostáváme k tomu, v čem hra exceluje - hrátky s časem. Většina předchozích dílů nám představila převážně vracení času, případně ovlivňování prince vzhledem k samotnému časovému toku. Tento díl se tedy rozhodl, že to vezme opačně a nechá vás ovlivňovat objekty okolo vás. Všechny důležité prvky tedy můžete zrychlit, zpomalit i zmrazit. A hra to využívá naprosto všude. V již zmíněných soubojích, v logických hádankách, v parkourový pasážích i v překonávání velkého množství pastí. Pokud třeba zrychlíte tok tryskajícího písku, jeho síla vám umožní posunout nějaký předmět, ke kterému byste se nedostali. Pokud jej zmrazíte, můžete na něj vylézt, nebo ho přímo uchopit a posunout jinam. Většina hádanek má sice jen jedno řešení, i tak jsem se ale občas nemohl nepochválit, jak chytře jsem to vymyslel.

Tyto mechaniky bohužel trochu podráží platforma, na kterou hra vyšla. Možná je to jen mnou, ale ovládání na PSP mi nikdy nepřišlo úplně precizní a v hodně jiných hrách jsem omylem udělal něco, co jsem nechtěl. Mám kvůli tomu pocit, že jsem místy umíral ne úplně kvůli své neschopnosti, ale kvůli tomu, že přepínat mezi množstvím těchto možností na tak malém zařízení chce více cviku, než mi hra za svou herní dobu dokázala nabídnout.

Ve výsledku jsem si ale i přes občasnou frustraci svůj průchod velmi užil. Asi je to i tím, v jaké době jsem hru hrál. Dnes je moderní otevřený svět se stovkami úkolů a občas to už začne být až vyčerpávající. Podobný lineární několikahodinový zážitek jsem proto pravděpodobně ocenil víc, než další 200hodinové Assassin's Creed. Pokud jste ještě navíc zkušenější ve hraní na PSP více než já, který tam dohrál jen pár her, budete ještě spokojenější. Vzhledem k tomu, jak se ale dá hra dnes těžko sehnat, možná budete nakonec stejně muset sáhnout po emulátoru.

Pro: manipulace časem, ucelený lineární zážitek, trefná hudba, systém upgradů a mečů

Proti: souboje s bossy, nepřesnost ovládání způsobená platfromou

+10

Final Fantasy IV: Interlude

  • PSP 35
Jedná se o přídavek spojující události mezi Final Fantasy IV a Final Fantasy IV: The After Years. Příběh začíná krátce po událostech původní hry. Postavy si žijou své oddělené životy, mají partnery, čekají dětí atd. Hlavní je znovu Cecil, ale zahrajete si i s většinou z původní sestavy. Bylo pro mě trochu smutné se z 99 levelu propadnout níž, ale zase nezačínáte jako úplný nemehla bez všeho vybavení a schopností. Nejsou tu nějaké proměny v hratelnosti, složení nepřátel, nová zajímavá prostředí, schopnosti či vybavení. Hra je tentokrát lineární a ukecanější. Grindění není potřeba, narazil jsem jen na jeden schod v podobě nepřítele, který házel pořád zemětřesení a ještě jsem neuměl float. Naštěstí zde levelujete rychle, tak to bylo na pár minut. Celkově se ve hře toho příliš nestane, více zapamatováníhodný je závěrečný souboj. Jako obsah navíc je to fajn, ale víc mě bavil ten obsah po dohrání v původní hře a od Final Fantasy IV: The After Years očekávám více.

Pro: grafika, příběh

Proti: náhodné souboje, lineárnost vývoje postav

+10

Grand Theft Auto: Liberty City Stories

  • PSP 85
Další GTA TÉÉÉÉMĚŘ dohráno. Na jediný skrytý balíček zřejmě seru, ale možná jednoho dne si ho najdu. Přeci jen, 99% není zlé číslo. Dohrání kolem 30ti hodin.

Příběh/postavy;
Někde jsem četl, že v téhlé hře o příliš nejde. A je to pravda. Hra je až na pár misí poměrně snadná a ke konci jsem ani nepocítil žádnou úlevu, prostě jsem si řekl, že jsem dobrej. Obtížnost se snaží Rockstar dohnat kulometovým respawnem a trošku AI cheatuje, ale vybavuju si snad jen jednu misi, kde jsem měl nějaké ty nervy.
Postavy jsou daleko lepší než ve VCS. Tony je na rozdíl od Vicka, bastard, profi gangster a nijak to neskrývá. Prostě přijede busem, nakráčí k šéfovi a "máte pro mě nějakej job?!" Je to jistě fajn hrát za hlavní postavu, která sama sobě si nic nenalhává, je loajalní a s šéfem tvoří super přátelství. Když se navíc Tony dostane na druhej ostrov, začne v každé cut scéně hláškovat a pro sarkasmus nejde daleko. Když navíc hrajete celou hru v kuřecím obleku, tak i při dialogové výměně "Tony, i've got a business for you" "No, i have already business in restaurant", jsem se musel od srdce zasmát, protože ten oblek tuhle větu povýšil na situační humor.

Tony je fakt super, Salvatore jako boss charismatickej. Chybí mi však zde pořádnej záporák, on tu nějakej je a objeví se už na prvním ostrově, ale vůbec si nevybavuju ani jeho jméno. Prostě další týpek na pozadí toho všeho, ale nepřišlo mi, že by byl nějak zásadní pro děj. Prostě měl řadu poskoků a potichu se chystal ovládnout město. Donald Lowe je teda fakt divnej, zasranej kanibal, ale aspoň ho Tony vždycky poníží stylovou hláškou a pak tu je několik vedlejších, které jsou hodně zaměnitelné, až na maminku Tonyho, která se teda povedla a dodává hře určitej důvitp, zejména v momentě kdy na svého syna vypíše odměnu a jdou po vás zabijáci, lul. V malé roličce se objeví i 8-Ball z GTA III. Ale moc souvislostí zde není, maximálně v rozvícejícím se Chatterboxu.

Mise/vedlejšáky/collectibles;
Úkoly jsou jednoduché, to až spíš spousta vedlejších solidně hráčům dá zabrat. Bohužel, nevyskytuje se ani jedna hlavní, která by mi přišla nějak nápaditá, originální či ikonická. U vedlejších se dočkáme několika challengů na různých motorkách s různejma zbraněma a stihnout sejmout co nejvíc enemáků, než vyprší čas či než vám zničej vehicle. RC Triad Take-Down je krátké, ale nesmírně zábavné, kdy s malým RC autíčkem jedete ke gangům a odbouchnete je. Car Salesman/Bike Salesman je originální. Máte čtyři auta/motorky a každé NPC má svůj vkus a musíte přesvědčit o schopnostech toho vehiclu, aby jste ho mohli prodat. Tenhle chce rychlé auto, tenhle terénní co dělá hustý skoky, tenhle pomalé, tenhle na chodce, aby je mohl přejíždět... Car Salesman má jeden secret spoiler, když to dotáhnete do 9 levelu, tak ve hře bude sněžit.
See The Sight Before Your Flight představuje pro změnu 12 úrovní, kdy vozíte NPCčka po mapě, fotíte je a pak zpátky na letiště. Tyhle mise mám fakt strašně moc rád, jsou zábavné, nápadité a jde to i bez akce.

Mno a zbytek misí, jsou trošku upravené variace na to co bylo ve VCS. Pak tu jsou assety. Z toho zmíním mise, kde deláte popeláře a musíte stihnout vyvézt určitej počet popelnic než vám vyprší čas. Zní to jako WTF, ale u těchto misí jsem pocítil fakt nervy a byl to solidní adrenalin. Pak zde rozvážíte pizzu, nudle, ambulantní mise tu jsou taky, policejní, prostě klasika co známe.
Trošku mě irituje, že LCS je kousek za miléniem a nejsou zde policejní motorky. Takže policejní mise taky představují zde slušný challenge. Collectibles ve tvaru prstů, vození aut do garáže, unikátní skoky, prostě taky klasika. Jinak hra je dost pestrá na odměny po těchto misí, zde si taky nemám na co stěžovat.

Město/rádia/technická stránka/mechanismy;
Město je o proti VCS živé, ale do San Andreas to má daleko. V ulicích se ale toho děje opravdu hodně, NPC maj dialogy, všude zácpy, takže to nepůsobí tak mrtvě jako u VCS. Rádia jsou však místy až podprůměrná. Zachraňuje to Rise FM, talk rádio LCFR (kde hostuje Liane Forgete, aby mluvila o novinkách a událostech ve městě), kde jsem si oblíbil teprve rozvíjející se Chatterbox s Lazlem, Electron Zone, Nurse Bob.. ostatní rádia jsou spíš poslouchatelná. Lips s autotune popem, nudné regéčko, slušný Flashback FM, katastrofální "rockové" rádio Head, kde týpek pořád mluví o rock n roll, ale přitom to rádio hraje autotune pop s tunou konektorů, bez bubnů a kytar (loool). Velkej problém je, že zde chybí licencovaná hudba. Většina zdejší, je uměle vytvořená. Rádia jsou sice krátká, ale hra je poměrně dlouhá a rychle se to oposlouchá. Aspoň reklamy, zejména o tom jak je internet špatnej, jsou vtipné.
Technicky hra vypadá stejně jako VCS. Takže není co bych vytkl, hra vypadá hezky, mapa je velká, je zde pořád co dělat. Mám ale problém s tim, že Tony NEUMÍ PLAVAT. Je to iritující. Je to vysvětlené skutečností, že voda je nějak nebezpečná a nakažená, ale to mi nestačí. Nejsou zde k dostání ani letadla, vrtulníky. Jen zkusit nějaké triky během misí a zaparkovat je, ale i přes obří letiště, si nezaletíte, pač zde nejsou ani střechy.

LCS představuje další solidní odvětví v open world žánru. Je to zábavné, zajímavé, místy pestré, ale na to nejlepší z téhlé série se nechytá. VCS mě bavilo o kus víc. Ale myslim si, že striktní fanoušek těchto her, by neměl litovat...
+9

Hi-Octane

  • PC 85
  • PS1 85
  • PS3 85
  • PSP 90
Hi octane byla jedna z prvních lepsich závodních her který jsem na pc hral (kdyz nepocitame hry ala Test Drive) a hodne jsem si ji jako decko uzival, prostredi bylo neuveritelne promakany a plasticky - nechci tím nějak shazovat třeba mou vůbec nejoblibenejsi hru The Need for Speed která byla z Jimmyho soudku. Tohle byla scifi rezba, drtivou vetsinu hry jsm hravsl s tim autem co je z toho obrovskyho kola (co je v uvodni animaci). Aut byli myslím na výběr 6. Ale žádný jiný mi nepřirostlo k.srdci.

Po čase když jsem pořídil ps3 jsem hru koupil znovu na store s znovu jsem to zacal hrát jak na psp tak na ps3. Na ps 1 byla grafika o neco horsi nez na pc. Tam hra bezela i v 640x480 (kdo nehral hty na 320x240 (resp 320x200 viz prvni doom :)) asi nepochopi. V dnesni dobe je to neuveritelny ale i kdyz se podivam ted na tu grafiku tak na svoji dobu hra vypadala ostre a nerozmazane.

Ve hre je v kazdym levelu (6?) nejaka ta zkratka, benzinka, stitovka a nabojka kde se projetim získava benzín a kupodivu stity a naboje :)

Dodnes ji mam jako oblibenou...

Pro: Uzasny levely, zajimavy pocin

Proti: Malo map, casem omrzi a nenuti hrat znovu

+8

Grand Theft Auto: Vice City Stories

  • PSP 85
Musím smeknout, že se vývojářům podařilo udělat 3D gtačko na přenosnou konzoli. Ano, technicky to má problémy. Framerate často padá a omezenější ovládaní PSPčka hru komplikují. Hratelné to, ale je. Na co si dále vzpomenu je skvěly výběr písníček v rádiu. Dává to hře správný vibe. Graficky je to na poměry PSP velice zdařile. Systém ukládaní je z dnešního pohledu hodně frustrující, ale to k těmhle starším dílům zkrátka patří. Náplně misí jsou nápadité a nerepetitivní. Za mě spokojenost.

Pro: Soundtrack, grafika, náplně misí, postavy

Proti: Framerate, ovládání, systém ukládaní, mohlo by to být delší

+7

Silent Hill: Shattered Memories

  • PSP --
Osobně tenhle díl Silent Hillu nepovažuji za příliš povedený. Bohužel.

Ale abychom nezačali negativně, řeknu nějaká pozitiva. Takže za prvé se mi líbil nápad s tím, že vás hra psychologicky analyzuje. Rozhovory s terapeutem, který je zajímavě napsaný, (leč trochu nerealistický), mi přišly hrozně fajn. Podle toho, jaké mu dáváte odpovědi a jak vyplňujete jeho testy, tak to ovlivňuje celou hru. A také to ovlivňuje to, jakým stylem hrajete a na co se zaměřujete. Pokud postupujete spíše metodicky a pečlivě, změní se tím některé věci. Například potkáte policistku Cybil a ona bude mít policejní uniformu a bude velice přísná a vyhrožovat vám kvůli každé kravině. Na druhou stranu pokud budete psychologovi odpovídat samé sexuální věci a při hraní se zaměřovat na detaily jako jsou třeba plakáty nahých žen na stěnách atd. tak pak policistka Cybil bude spíše spoře oděná a bude s vámi flirtovat. 

Tenhle koncept má podle mě potenciál a rád bych ho viděl ve více hrách. Ovšem v Shattered Memories je to trochu nevyužilo a moc se toho nestane navzdory velkému červenému upozornění na začátku hry.

Horrorová atmosféra není úplně marná a celkově se mi líbila všudypřítomná ledová světle modrá estetika.

Víc už mě toho bohužel nenapadá.

Co podle mě úplně nefungovalo? Vše ostatní!

Příběh je nic moc. Jedná se o tzv. reimagination prvního Silent Hillu, což v praxi nic moc neznamená - jen to, že se postavy jmenují stejně (Harry, Cybil, Dhalia, Lisa, Kaufman, etc.), plus některá místa (Midwich Elementary School, Alchemilla Hospital). A tím to hasne... žádnou další přidanou hodnotu to nemá a klidně by vše mohlo být stejné, i kdyby se postavy jmenovaly jinak.

Vlastně je tu i stejná zápletka - tj. Harry se svou dcerou Cheryl havarují a když se Harry vzbudí, zjistí, že jeho dcera zmizela, a tak se ji vydá hledat. Ovšem od téhle chvíle se to celé vyvíjí v podstatě úplně jinak. Tak jako tak je příběh založen jen na tom, že vlastně nic nedává smysl a logika neustále selhává. Na konci se dostaví vysvětlení, které považuji za docela dost líné. 

Celé je to jen výplod fantazie Cheryl.

Hra se snaží být z velké části adventurou, ale reálně ani tohle moc nefunguje. Některé logické hádanky, které musíte řešit jsou docela zajímavé a originální, nicméně většina se nese v tom duchu, že musíte najít kód od číselníku u dveří a kód je na lístečku ve skříni poblíž. Nebo musíte najít klíč a ten je v plechovce nedaleko, kterou musíte otočit, aby z ní ten klíč vypadl. A to je víceméně všechno.

Kromě toho Harry dovede odhalit útržek minulosti na některých místech, který mu dojde ve formě zprávy na mobil. Tyhle útržky jsou často nesouvisející s hlavním příběhem hry a celkově jsou spíše na nic. Někdy je však potřebujete k řešení hádanek.

Překvapivě i navzdory adventurní povahy hry prostředí není příliš interaktivní a drtivá většina lokací je prázdná a nedá se tam nic moc dělat. Sem tam můžete akorát sbírat různé náhodné předměty (mementos), které jsou ale k ničemu.

Akční část hry je tentokrát úplně vynechána a není tu žádný combat-system, čili žádné násilí. To by mi ani nevadilo, ale je to nahrazeno něčím naprosto příšerným. Jsou tu tzv. únikové pasáže. Zatímco v předchozích dílech Silent Hillu se město přepínalo mezi tzv. Fog World a mezi Otherworld. Zde jsou tzv. Nightmare pasáže, kdy všechno kolem zamrzne a Harryho začnou nahánět zombíci, před kterými musí utéct.

Když pominu, že monstra jsou jen nějací humanoidní zombíci, což je snad ten nejvíce neoriginální design všech dob (ač se trochu mění dle vaší psychologie), tak je to celé neuvěřitelně otravné. Jde o to, že tyhle únikové pasáže jsou strašné bludiště, chaos a nedá se v tom vyznat. Vždycky to vezmu dveřmi přede mnou, a pak těmihle dveřmi a ještě těmihle a najednou puf - jsem tam, kde jsem začínal. Motám se v kruzích! Není divu, všechny ty chodby vypadají úplně stejně a nikde není žádná moc velká nápověda kam jít. Možná mapka v mobilu, ale zírejte do ní, když po vás jdou monstra, že...? Tenhle nápad je prostě strašně pitomej.

Ve výsledku toho Shattered Memories moc nenabízí. Žádný zajímavý příběh, adventuření, ani akci... Je celý takový nic moc. Za mě osobně tedy celkově spíše zklamání.

Dohrál jsem ho na PSPéčku. Zkoušel jsem to i v PC v emulátoru PPSSPP, ale to je skoro nehratelné, jelikož hra na náhodných místech padá a kužel světla z baterky má nějaký divný grafický glitch. Stejně tak dost blbne i verze pro PS2.
+7 +8 −1

Silent Hill: Origins

  • PSP 80
Origins je první díl série, který nevytvořil Team Silent, ale Konami si na to najalo nějakou společnost Climax. Je vidět, že se snažili kopírovat styl prvních třech dílů jak to jen jde a celkem se jim to podařilo, protože na mě atmosféra Silent Hillu dýchala docela často a paradoxně má tenhle díl blíž k původním hrám, než třeba čtvrtý díl.

Přiznám se ale, že můj vztah k tomuto dílu byl složitý, protože se mi prvně moc nelíbil a chvíli mi trvalo se do něj dostat. Plus některé věci mě na něm stále trochu štvou a odpouští se mi trochu hůře.

Hra má v podstatě dvě dějové linky. Na jedné straně sledujeme kamioňáka Trevora a jeho malý osobní příběh. Na straně druhé se hra snaží vysvětlit některé události, které se staly v úplně prvním Silent Hillu. On se totiž Origins časově odehrává ještě před prvním dílem a je to vlastně prequel. Někteří fanoušci Silent Hill lore to kritizují s tím, že určité věci nedávají smysl a Climax tým možná úplně danému lore nerozuměl a spíše ho zprznil.

Osobně bych to neviděl tak černě, ale souhlasím, že se možná měli na tuhle dějovou linku vykašlat a raději se zaměřit čistě na Trevora. Jeho příběh mi přišel docela zajímavý a měl i několik hodně silných momentů. Např. setkání s "mámou" nebo pak s "tátou" :)) 

Jinak je vše při starém. Chodí se po Silent Hillu, zabíjí se monstra, sbírají se health drinky, řeší se puzzles a tak dále.

Zajímavostí je, že tentokrát má hráč kontrolu nad tím, jestli se bude pohybovat ve Fog World nebo Otherworld. Zatímco v předchozích dílech se tyhle dvě verze města přepínaly dle příběhu, zde si je můžete sami přepínat u zrcadel. Někteří tohle kritizují, že to trochu zabíjí hororovost hry, protože máte kontrolu nad tím, co se bude dít. Osobně tenhle argument docela chápu a dodal bych k tomu, že to také trochu dělá hru složitější, protože každá budova, kterou musíte prohledat, existuje ve dvou verzích, kde se liší spoustu věcí. Někdy se člověk do toho trochu zamotá a je nutné kouknout třeba do návodu.

Co osobně fakt nemám rád je combat-system, tedy systém boje. A tím myslím hlavně boj na blízko. Zbraně na blízko, které Trevor nosí se dají použít jen omezeně a pak se rozbijí. Tj. vezmete klacek, švihnete s ním párkrát monstrum po hlavě, pak se klacek rozbije a zmizí vám z inventáře. Každý předmět má také ukazatel poškození ve formě malého křížku, který může být zelený, žlutý až červený.

V praxi je to trochu hloupé, protože budete u sebe nosit miliardu krámů (klacek, kladivo, šroubovák, hasák, stojan na kabáty, dokonce televizi či psací stroj), což působí komicky a boje pak probíhají stylem, že potkáte bubáka, švihnete ho dvakrát klackem a klacek se rozlomí, tak si rychle v inventáři nastavíte šroubovák, kterým monstrum bodnete, ale šroubovák zmizí. Nakonec berete kladivo, dáte monstru tečku a teprve teď se pomalu skácí k zemi. Ještě mu pak musíte dát jednu finální ránu, když leží na zemi, jinak zase vstane a bude otravovat dál. To je také docela nešikovná věc, protože když ta monstra jsou třeba tři naráz, je pak docela problém tuhle finální ránu zasadit. Je to tím, že když bude na zemi jedno, ta další dvě vás nenechají v klidu.

Moc mě také nenadchlo, že souboje obsahují quick-time eventy...

Ještě jedna věc, kterou bych chtěl vytknout. Když dáte monstru ránu nějakým předmětem, např. kladivem, udělá to takový ten efekt, že se zatřese celá obrazovka. Nic ve zlým, ale do Silent Hillu se to moc podle mě nehodí. Spíše si to umím představit v nějaké akční hře.

Naštěstí se dá combat-system ignorovat, jelikož žádné monstrum není nutné zabít a vlastně můžete tak 90 % monster obejít.

Navíc se zdá, že je tu docela dost munice do střelných zbraní. Já jsem omylem zapomněl sebrat pistoli na začátku hry, takže jsem pak sbíral asi 200 krabiček s náboji zbytečně. I tak jsem to dohrál! (Když o tom tak přemýšlím, tak je to víceméně chyba tvůrců, že ji nedali na viditelnější místo.) Později jsem našel jiný typ pistole a do té bylo také dostatek střeliva. Na konci jsem měl dokonce AK-47, kterým jsem upižlal i final bosse celé hry.

A poslední věc, která mi pila krev je to, že ve hře není globální ovládání, ale relativní vzhledem ke kameře, takže když se pohled kamery změnil, obvykle jsem se do toho zamotal tak, že jsem se omylem otočil a začal se vracet, což bylo nepříjemné třeba ve chvíli, kdy mě naháněla armáda monster.

Takže tohle všechno mi celkem pilo krev. :)

Zajímavé také je, že hra má achievementy, které se jmenují "accolades" a za některé dostanete i různé odměny. Např. když budete půlku celé hry nepoužívat baterku, můžete pak příště hru znovu rozehrát s brýlemi, které mají noční vidění. Popř. dostanete řadu legračních obleků. A tak dále.

Accolades jsou následující: Savior (dobrý konec hry), Stalker (cca polovinu hry odehrajete bez baterky), Collector (posbírej všechny předměty), Explorer (prohledej všechno), Butcher (špatný konec), Ambassador (UFO ending), Sprinter (Dohraj hru pod dvě hodiny), Sharpshooter (Postřílej 3/4 všech monster), Weaponsmith (ubij 3/4 všech monster zbraněmi na blízko), Brawler (umlať polovinu monster pěstmi), Cartographer (koukni do mapy méně, než 25x), Daredevil (dohraj hru bez ukládání), Fireman (zachraň Alessu z hořícího domu pod 80 sekund) a Codebreaker (zadej během hraní Konami kód).

Po prvním dohrání hry se také aktivuje menu, kde si můžete nastavit třeba Always Run, nebo že budete zanechávat krvavé stopy a pár dalších vtipných věcí.

Zde jsou také nějaké mé statistiky jen tak pro zajímavost. :)

Při prvním dohrání hry (dobrý konec): 
Zbraněmi na blízko jsem zabil 18 monster, střelnými zbraněmi 17 a pěstmi jsem ubil 18. Posbíral jsem 308 předmětů, mrkl do mapy 537x a uložil pozici 86x. Ušel jsem 27.62 km. Hru jsem dohrál za 04:22:39 a z toho jsem 2:45:56 svítil baterkou. Získal jsem Savior, Stalker, Collector a Explorer accolades.

Při druhém dohrání hry (UFO ending): 
Zbraněmi na blízko jsem ubil 143 monster. Palnými zbraněmi 9 a pěstmi 15. Posbíral jsem 232 předmětů. Do mapy jsem mrkl 178x a uložil hru 39x. Ušel jsem 18.08 km. Ve hře jsem strávil 2:25:02 a z toho 00:45:42 jsem prosvítil baterkou.

Při třetím dohrání hry (špatný konec): 
Zbraněmi na blízko jsem zabil 0 monster (měl jsem bleskomet, co mi dali ufouni). Palnými zbraněmi jsem zabil 224 monster. 0 jsem ubil pěstmi. Sebral jsem 216 předmětů, mrkl 208x do mapy a hru uložil 37x. Ušel jsem 18.70 km. Hra dohrána za 2:22:45 a z toho jsem 00:06:59 prosvítil baterkou. 

Co říct na závěr? Origins jsem původně moc nemusel, ale dal jsem mu víc šancí a později jsem mu přišel na chuť. Víceméně je to dobrý Silent Hill a je hoden svého jména. Jen systém soubojů obsahuje řadu rozhodnutí, které jsou dle mého názoru nešťastné a raději bych, kdyby tvůrci byli v této oblasti konzervativnější. Stejně tak bych nacpal do nastavení možnost si nastavit globální ovládání. A to je vše...
+7

Dead to Rights: Reckoning

  • PSP 60
Sérii Dead to rights jsem započal tímto dílem, který by dle Wiki měl být příběhově úplně první... ne že by dávalo smysl tady řešit příběh. Tohle je shooting galery arkádová ptákovina s lock on systémem, takže jde jen o to zmáčkout oba shouldery a počkat, až se to vykropí. Grafika na PSP není špatná, defaultně dokonce v 60 FPS, ale je velký rozptyl v atraktivní vizuálnosti jednotlivých lokací. Proto zezačátku hra nepůsobí tak zle, hraje se na otevřených a solidně vypadajících prostranstvích. Ale jak se přejde do interiérů a chodeb, je to díky chybějícímu druhému analogu úplně o ničem. Kontrolu nad kamerou nemáte žádnou. Ačkoliv jsem to rozehrál na střední obtížnost, bylo to ok (což vůbec nebývá u PSP her zvykem), a to až do posledního boss fightu. Tam jsem ztratil nervy a přišel na řadu godmode. Sorry jako.

Jinak věděl jsem, že ve hře je pes, ale po stisku trojúhelníčku jen zakňučel a nic. Tak jsem myslel, že to je celé a že tam je jinak úplně k ničemu... no... a až při hraní druhého dílu jsem zjistil, že pes startuje až když jsem locknutej na nepřítele... takže jsem to celé dohrál bez psa :-D Za zmínku stojí zcela chybějící dabing a kopírované assety a některé lokace z dvojky. Jako doprovodná handheldová variace na druhý díl to ale nemůže být hodnoceno tak přísně... 60 %.

Pro: Ucházející vizuál, 60 FPS, skončí to dřív, než to začně nudit

Proti: Nemožnost ovládat kameru, chybějící dabing, neexistující tutoriál, takže jsem nepoužíval psa :-(

+7

God of War: Ghost of Sparta

  • PSP --
Na svém PSP jsem dohrál hromady her a nějak mi došly nápady, co hrát dál. O sérii God of War jsem párkrát slyšel, ale nic moc nevěděl. Vygooglil jsem si seznam nejprodávanějších her pro PSP a naslepo se rozhodl zkusit Ghost od Sparta.

Začal jsem hrát a moc jsem od toho neočekával.

Popravdě je to daleko lepší, než jsem doufal a velice brzy mi došlo, že hraji něco naprosto výjimečného.

Ze začátku jsem byl trochu skeptický, protože jsem si musel zvykat na ovládání, které vám hra moc dobře ani nevysvětluje, jelikož se třeba jen na chvíli objeví dialog informující "stiskem R + kolečko se stane tohle a stiskem L + kolečko zase tohle", a pak prostě zmizí a už se neobjeví. Ze všech těch informací byl můj mozek trochu přetížen. Naštěstí jsem se do toho brzy dostal a zjistil, že některá složitější komba člověk ani nemusí umět, aby to dohrál celé.

Překvapilo mě, že God of War je neuvěřitelně chytlavý a zábavný. Nemluvím jen o soubojích a akční stránce, ale také platforming má příjemnou flow. Platforming ve hrách obvykle bývá spíše otravnější věc, zvláště pak u těch, které se na něj tolik nezaměřují. Tady jsem se ale dobře bavil.

Tj. jdi kupředu, vyšplhej na tuhle stěnu, tady přeskoč na tuhle stěnu, tady se přitáhni k tomuhle řetězem, tady si pákou sniž tuhle plošinku, tady proběhni sem a tady něco polož na tuhle nášlapnou plošinu, abys ji zatížil a otevřel si dveře. Celá hra vás vede za ručičku. Obvykle je vození za ručičku vnímáno jako negativní věc, protože hry vedoucí za ručičku mohou působit příliš lineárně a hloupě, ale God of War ne. Tady vás to sice hodně vede, ale nápaditý design úrovní a fakt, že se pořád děje něco nového a zajímavého způsobuje, že vám to tak ani nepřijde. Zkrátka se mi přišlo, že zábavnost hry je paradoxně daná tím, jak je jednoduše nalinkovaná.

Samozřejmě nic není dokonalé a bylo tam pár míst, která mi přišly pitomé, nebo mi lezly na nervy. Buď byly otravné nebo tvůrci moc dobře nevysvětlili, co se tam má vlastně dělat. Párkrát jsem se někde zaseknul a musel jsem si najít na YT, co se po mně chce.

Ghost od Sparta je také docela zajímavý technologicky. Jsou tu momenty, kdy třeba jdete po velikém schodišti do chrámu a v dálce ho vidíte. A ten chrám má tolik detailů, sloupků, soch a různých dalších architektonických prvků. Říkám si, jak to vůbec mohl výkon PSPéčka dát? Většina her pro PSP takhle detailně prostě nevypadá...

Zajímavá je také filmová kamera. Filmová v tomhle případě neznamená jen to, že se nedrží striktně za zády hlavního hrdiny a zabírá scénu z různých úhlů apod. Ale opravdu si s ní tvůrci dali práci, aby vás celou hru vedla správným směrem, nebála se občas odletět a ukázat vám něco důležitého, nebo zvýraznit nějakou epickou scénu. Tohle je první hra, kde jsem si uvědomil, že herní kamera má na celkový pocit ze hry daleko větší vliv, než by si byl člověk ochoten přiznat.

Docela fajn je i příběh. Původně jsem se moc o lore a děj nezajímal, ale prostupně si mě to získalo. Kratos totiž hledá svého bráchu, a aby ho našel, neváhá se postavit i různým bohům. Líbí se mi, že je děj velice osobní a emocionální. Není to jen o tom, že hlavní hrdina je čistě dobrák a má osudem dané, že musí porazit nějakého záporáka. Je v tom prostě něco víc...

Abych jen nechválil, je tu jedna věc, která mi přišla jako strašný vopruz... A to quick-time eventy! Tj. musíte rychle něco stisknout, aby se něco stalo. Dejme tomu, že třeba porazíte bosse a musíte mu zasadit poslední ránu. Kratos do něj zapíchne řetěz a na obrazovce se objeví kostečka. Tu stisknete, Kratos bosse přitáhne k sobě a vyskočí mu na hlavu. A vy teď musíte rychle stisknout kolečko. Kratos mu zapíchne do oční bulvy čepel, čímž ho konečně zneškodní...

Problémem je jednak to, že je na to strašně málo času - obvykle zlomek sekundy - malinko se zpozdíte a hra vám to už neuzná a musíte to celé opakovat. A hlavně je to nepředvídatelné, protože se objevují pokaždé jiné symboly. Tj. pamatuji si, že to pro mě chtělo kostečku, tak se připravím ji stisknout, ale najednou to chce po mně zase trojúhelníček. Jenže já už omylem tu kostečku stisknul. To hra neuzná, a tak mě boss shodil z hlavy a musím ho zase znovu dostat na lopatky...

Troufám si tvrdit, že mám jakožto hráč docela rychlé reflexy, ale na tohle jsem prostě občas nestačil reagovat v čas.

Naštěstí vám hra dost odpouští chyby a check-pointy jsou téměř na každém rohu. (Překvapivě hra rozlišuje check-pointy a save-pointy jako dvě různé věci...)

Když to shrnu, byl jsem překvapen, že hra, od které jsem nic neočekával mi dala tolik. Je to zábavné, je to chytlavé, je to plné zajímavých nápadů. Zkrátka a dobře jsem byl ponořen do antického světa bohů od začátku do konce. Je tu pár drobných míst, u kterých bych si přál, aby byly trochu jinak a osobně bych malinko usnadnil quick-time eventy, (tj. dal bych na ně třeba trochu víc času, nebo je aspoň udělal předvídatelné a nechal hráče, ať si je namemoruje). Celkově ale za mě spokojenost a dávám téhle hře seal of approval a oba palce nahoru.
+6

Assassin's Creed: Bloodlines

  • PSP 60
Tento menší spin-off, tenhle poměrně dneska velmi četné sérii, je takový nemastný, neslaný. Co je za mě plus je, že tu opět hrajete za Altaira a přišel mi tu jako postava sympatičtěji vyobrazen než třeba v původní jedničce. Vizuálně je hra na poměry PSP možností docela dobře obstojná. Co zamrzí je, že hra má poměrně slabou různorodost misí a točí se v ní jenom pár vzorců náplně. Příběh je slabý a nezajímavý oproti velkým dílům. Zase pokud máte rádi Assissins Creed hry tak tohle vlastně pořád stojí za zahrání jenom z toho úplně silně odvaření nebudete. Zase to nezabere tolik času, jelikož je to docela krátké.

Pro: Altair, grafika na poměry PSPčka, soubojový systém

Proti: Mála různorodost misí, příběh, nerůznorodé prostředí

+5

Arthur and the Invisibles: The Game

  • PSP --
Hraju na Androidu přes PPSSPP emulátor a během hraní jsi představuji jak se to všechno na malém displayi PSP odehrávalo. Grafika a hudební doprovod jsou hezký
-1 +2 −3

God of War: Ghost of Sparta

  • PSP 100
Rozehráno na Androidu přes PPSSPP emulátor. Grafika, hratelnost a prostředí a i ten příběh jsou skvělý. Tu hru vám doporučuji. Tuto hru můžou hrát lidé všech věkových skupin. I děti.

Pro: Grafika, hratelnost a prostředí.

-4 +3 −7