Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Loco Motive

  • Switch 90
Pokud by za mnou někdo přišel s informací, že se vyhrabala dávno ztracená LucasArts adventura a že ji jen vyčistili a vydali pod jménem Loco Motive , tak mu uvěřím. Je až k nevíře, že takto malé studio vytvořilo adventuru, která opravdu působí jako něco, co by Lucasové vytvořili a ve své době prodávali za plnou cenu. Pojďme si ale nejdříve něco říct o příběhu.

Celé to začíná v kůži právníka Davida Ackermana – jenž miluje papírování a nudnou úřednickou práci –, který byl pozván na čtení poslední závěti paní Unterwald na luxusním vlakovém expresu. Samozřejmě je přítomné i celé příbuzenstvo, které je značně nervózní, jelikož se má dědit celá železniční společnost. K jejich nervozitě bohužel nepřidá fakt, že paní Unterwald byla během čtení zavražděna a samotná závěť Ackermanovi vyletěla oknem vlaku. Tím začíná lehká parodie na Vraždu v Orient-expresu . Do toho se přimíchají další dvě hratelné postavy – jednou z nich je agentka a druhou výstřední spisovatel detektivních románů Herman Merman. Osudy těchto tří postav se následně spojí a musí rozluštit, kdo stál za vraždou paní Unterwald.

Příběh sám o sobě je jednoduchý, co ho ale povyšuje, je hrátky s celkovým konceptem. Jednotlivé linky postav se skvěle doplňují a například v prvních pár kapitolách je vlak v jistém stavu – něco nefunguje, tahle postava je naštvaná, další je opilá podivným drinkem –, a vy si říkáte: "Aha, co se stalo?" Jenže pak za další postavu se ocitnete před těmi událostmi a celé si to prožijete z jiného úhlu. Za mě to skvěle odbouralo stereotyp stejného prostředí a vždy to nahodilo čerstvý vítr do celé zápletky. 

Tomu samozřejmě pomáhají i charaktery, které jsou skvěle, a hlavně vtipně, napsány. Hlavní hrdinové tu nejsou jen hybatelé dějem, ale patří i mezi ty postavy, které si neskonale oblíbíte. Můj favorit je popularitou skomírající spisovatel detektivek Herman Merman, jehož si všichni pletou s detektivem. Jeho dabing a často absurdní dialogy mě bavily po celou dobu hry. Nehratelné charaktery na tom nejsou o nic hůř – najdete tu plejádu zábavných postav, ať už duo německých popletených dvojčat, jejich dominantní matku, podivné bratrstvo a hromadu dalších. Nechci spoilovat.

Právě díky charakterům a vtipným dialogům vám prostředí vlaku, ve kterém se to primárně odehrává, nebude připadat nudné. Je v něm toho dost a navíc je i velice hezky zpracované, takže po celou dobu hry budete mít opravdu pocit, že jedete vlakem. Je pravda, že místností není zase tolik, ale jak se střídají postavy a úhly pohledu s pár flashbacky, ani to nezaregistrujete. To, že se to neodehrává na mnoha lokacích, neznamená, že by tím utrpěly puzzly. Je jich tu dostatek a jsem rád, že se většinou drží příběhové logiky. Ano, párkrát jsem se zasekl, ale nikdy to nebylo kvůli absurdní logice. Spíš jsem si něco neuvědomil nebo mi to nedošlo. Hra vám ale jasně říká, kam se máte dostat a co je potřeba pro posun v příběhu. Navíc si tu můžete zvýrazňovat předměty. Takže ano, líbí se mi, že tvůrci podřizují puzzly ději a ne naopak.

Co mě dále potěšilo, je soundtrack, který evokuje to nejlepší z LucasArts. Takto kvalitní soundtrack jsem v novější komediální adventuře neslyšel už dlouhou řádku let. Chválu si zaslouží i animace. V jaké adventuře jste naposledy viděli animované všechny interakce od sebrání předmětů, používání předmětů atd.? Opravdu jsem žasl, že tu postavy sbírají předměty různými způsoby, předávají si je a následně je i vtipně a animačně použijí. Taková míra detailů se v malých indie projektech nevidí a opět to evokuje zlatou éru Lucasů. Ani váš oblíbený Polda nemá takové animace, stejně jako další vámi milované adventury. Tito lidé si dali opravdu velkou práci. Miluju to. Jo, a je to celé nadabované – a opravdu skvěle.

A teď nějaká kritika, aby se neřeklo. První hodina hry mi ve srovnání se zbytkem přišla trochu unylejší a vtipy na mě ještě tolik nefungovaly. Jinak je to asi vše.

Je to pecka. Pokud chcete komediální adventuru jako za starých časů, tohle musíte zkusit. Strčí to do kapsy všechny nejnovější Gilbertovy počiny, jak vizuálně, tak scénáristicky, a navíc je to opravdu roztomilá, hezky ztřeštěná pecka plná srdíček. Pokud milujete adventury, tohle je must-play roku 2024.

Pro: Humor, vizuál, soundtrack, animace, postavy, puzzly, prostředí vlaku, práce s příběhem

Proti: Slabší začátek

+14

Doki Doki Literature Club Plus!

  • PS5 80
Doki Doki Literature Club Plus! začíná varováním, že se hraní nedoporučuje citlivým povahám, což ve mně vzbudilo ještě větší zvědavost a těšila jsem se, jakých témat se hra bude dotýkat, když má takové varování.

Jde o vizuální novelu, takže hráč nemá v podstatě žádný prostor zasahovat do děje a čeká na něho hodně čtení. I přes pomalejší rozjezd příběhu mě hra udržovala v napětí, protože jsem byla zvědavá, kdy se ona nevinnost zlomí a jak to celé bude gradovat. A když to přišlo a hra odhodila veškeré zábrany, tak to fakt stálo za to. Líbilo se mi, jak je zpočátku vše pěkně učesané, zbarvené do růžova, postupem času se začínají objevovat nenápadné náznaky jisté pokřivenosti a vše graduje v odhalení pravého pozadí postav a jejich "nevinných úchylek". A na tento spád hry reaguje i doprovodná hudba, i když ta si někdy i při vážných scénách zachovává svou dětskou jednoduchost a hravost, což vytváří zajímavý až bizarní kontrast. 

Hru jsem spouštěla, aniž bych o ní něco věděla, a tak mě příjemně překvapilo zaměření na duševní poruchy. V některých chvílích se dočkáme dokonce edukačního okénka, jak se chovat k člověku trpícím depresí.  Tato vizuální novela opravdu klame tělem. Její příběhové vyústění mě dostalo a závěrečná část mě fakt (ne)příjemně mrazila.
+12

A Vampyre Story

  • PC 80
Vampyre Story jsem zkusil abych tak nějak navázal tématicky na všechny ty Drákulovské hry a také proto, že to byla poměrně známá adventura v roce 2008. Dopředu jsem si přečetl, že hra nemá konec, což je pro mě sice naprosto zásadní mínus, ale v podstatě jediný.

Vampyre Story má sice hororový námět, ale je to ryze komediální adventura. Odpovídá tomu sice temná, ale barevná, pohádková a karikovaná grafika i styl hraní, který se zaměřuje na spoustu naprosto šílených kombinací jak z devadesátek. Hra ale nehraje nefér - nejsou zde žádné časované akce, nečekané triggery nebo objevující se aktivní místa. Co jde použít nebo zkombinovat, to hrdinka buď udělá, nebo řekne že teď nevidí důvod, možná později. Naprosto výborný nápad je ukládání obrazů věcí do inventáře. Mona je chytrá (no i když...), netahá sebou všechno, ale poznačí si, že tohle by se ji mohlo hodit a případě nutnosti se pro věc vrátí. V inventáři (stylovém ve tvaru rakve) tak máte kromě klasických předmětů i obrazy, ale všechno můžete kombinovat, zkoumat či používat na okolí, jak kdybyste to měli u sebe. Parádní nápad.

Co dál? Funguje tu Tab na zobrazování aktivních míst, mezerníkem přeskakujete dialogy či chůzi a pravou myší skočíte rovnou do další obrazovky. Hra neobsahuje žádné puzzle, složité hádanky, ale náročná je v tom, že podobně jak ve starých adventurách máte třeba 15 obrazovek (2. kapitola) a ve většině z nich je 10-20 aktivních míst. 95% z nich je k ničemu, ale to netušíte. A aby toho nebylo málo, tak všechno zkoumáte čtyřmi způsoby - prohlédnout, promluvit, vzít/použít a doletět. Ve výsledku tak trávíte desítky minut zkoumáním všech nelogických možností a následně i používáním všeho na všechno, protože kombinace jsou naprosto šílené. A vůbec to nevadí - protože je to prostě sranda. Každá i nesmyslná akce vyvolá nějakou hlášku či jiskrný dialog.

Čímž se dostávám k tomu hlavnímu - settingu a humoru. Mona de Lafite byla operní zpěvačka z Paříže konce 19. století, kterou na hrad unesl upír Shrowdy, proměnil ji v upírku a pár let ji držel. Shrowdy v intru natáhne bačkory, ale zbyde po něm nasraný duch a kletba, která Moně brání opustit hrad. V první kapitole se tak dostáváte z hradu, v té druhé bloudíte městečkem a sháníte věci na cestu dál, ideálně zpět do Paříže. Mona na to není sama, celou dobu má na ramenou mluvícího netopýra Frodericka, který slouží jako pomocník, rádce, předmět v inventáři a nekonečný zdroj vtipů, narážek a srandiček.

Mona je dámička, v některých věcech mírně nablblá, odmítá přijmout že je upírka (pije slaný Merlot :D) a je schopná si povídat se vším včetně 90% neživých objektů. Froderick je chytrák, trošku zmetek a čuně a má na všechno komentář. Oba se hádají, uráží, zesměšňují, ale nehnou se od sebe na krok - mezitím hážou tuny a tuny hlášek, odkazů, slovních hříček. Nechybí tu různé přesmyčky, prolamování čtvrtého rozměru, odkazy na hry, moderní věci (I Like Windows But I´m Not Too Fond of Gates), popkulturu. Spoustu věcí jsem nepochytil ale i tak toho bylo dost. Užíval jsem si filmové odkazy (Hitchcockovy filmy, Drsný Harry) a u písničky Who Let The Dogs (pardon Wolfs) Out jsem šel do kolen. Vtipné jsou i postavičky kolem (snobský gargoyl, myši mafiáni), Shrowdy pitomec, kterého všichni pomlouvají. Jako zázrakem se hra vyhýbá veškeré trapnosti, vulgaritám i pitvoření a výsledkem je inteligentní (nikoliv intelektuální) humor, kde jsem každou chvíli vybuchl smíchy. Výborné je, že hra dodržuje všechna upírská pravidla, Mona se tak umí proměnit (nerada) v netopýra, na pár míst nemůže protože kříž, česnek atd a párkrát se musí "najíst". 

Každopádně Vampyre Story navzdory mému suchému komentáři opravdu vtipná adventura, Nemá úžasný příběh, rychlý postup ani výborné hádanky, ale bavila mě od začátku do konce. A konec, který bohužel není je jedinou vadou na kráse.
+15

Československo 38–89: Atentát

  • PC 90
Tak  Attentat 1942 jsem dohrál zhurba před rokem ale píšu toto hodnocení a komentář po dohrání druhého dílu  Svoboda 1945: Liberation, nebudu moc hodnotit co vše bylo skvělé v prvním díle ale jediné co řeknu že by si ho každý měl zahrát, je to titul z naší rodné země co vypráví naší historii a je škoda že takových titulů tu není plný pytel jako ve světě těch jejich 3xAAA her jak říkají, no každopádně titul  Attentat 1942 byla první a ne poslední hra co jsem od studia Charles Games zkusil, a proto je třeba si titul zahrát a na 2h sednout není to nic akčního kde by jste se uklikali, ale spíše vyprávění a takový herní dokument o naší historii takže nikdy jsem nehrál nic podobného a jelikož z mého předešlého tvrzení že je těchto her málo dávám hře 90% a říkám že těchto her by tu mělo bej více zahrajte sami a ohodnoťte hru.

Pro: Komiksové vyprávění, originalita, Historie, Zasazení hry, Minihry

Proti: Moc dialogů někdy

+5 +6 −1

Svoboda 1945: Liberation

  • PC 60
Naučná hra od studia CharlesGames, abych pravdu řekl dal jsem této hře jenom 60% z toho důvodu že mi přišla opravdu slabší oproti předchozímu dílu,  Attentat 1942 který mi přišel přeci jenom o něco lepší a průchod ačkoliv se mi zdál o pár minut delší opravdu mě i více bavil.
Takže mé výsledné hodnocení vůbec neurčuje kvality hry, podle mého hra je suprová vyprávějící příběhy které by jsme my jako Češi měli znát a to hře dává největší hodnotu takže všem doporučuji si hru zkusit a utopit v ní ty 2hodinky, a dozvědět se jak se mohli osudy některých zaplést a jak mohli být strašlivé.
Takže můj názor že na tento typ her je pro mě vždy 10/10 ale abych to měl s čím porovnat, porovnávám to s prvním počinem a to s  Attentat 1942, a proto tomuto dávám 60% a attentátu 90% myslím si že na hře furt mohlo bejt pracováno více a delší titul takového typu by mě zaujal také.

Pro: Naučnost, Koncept, Atmosféra, Hudba, Postavy, Komiksové vyprávění, Minihry Farmy

Proti: Délka, Oproti prvnímu dílu horší, Uspěchaný konec,

+5

Commonplace

  • PC 50
Že práce v kanceláři není zrovna zábavná, vím moc dobře, v Commonplace ale rutina, nuda a šeď nabírá úplně jiných rozměrů. Začátek hry je opravdu jen kolotoč "jít do práce-uklidit svačinu-práce-oběd-práce-jít domů". Kdyby mě hra na začátku nevarovala, že se nedá ukládat a že se musí dohrát na jeden zátah, asi bych jí vypla a už se k ní nikdy nevrátila. Commonplace si vynutilo průchod celou hrou.

Asi vím, o co se hra snažila, ale ono to opravdu vylezlo jako celkem nudná záležitost, která svým závěrem (myslím, že je tam možná více konců) neoslnila. Chvilku někde v půlce tam bylo pár zajímavých momentů, ale nedošla jsem k fázi, že by mi příběh přišel nějak dotažený. Tak trochu myšlenka The Stanley Parable ve slevě.

A nejzásadnější problém vidím v tom, že hra se tváří úplně jinak na promu než jaká je realita. Konverzace s kolegy jsou krátké, o ničem a nenabyla jsem dojmu, že by nějak ovlivňovaly, kam se hra posune. Několikrát jsem ve hře něco sebrala, co jsem ani ve výsledku nepotřebovala. Inventář, zkrátka a dobře, vůbec nefungoval. Nešel otevřít (i když měl), takže jsem věděla, že mám v kapse sušenku, ale sníst jsem jí nemohla. A když už je ve hře ten kávovar, chtělo by to alespoň možnost si to kafe nalít. Spousta dveří nejde otevřít, interakce jsou povoleny jen se specifickými předměty, pouze v určitý moment, takže (hlavně první polovina hry) je velmi přímočará.

Je možné, že jsem hru (do)hrála špatně, že se tam někde skrývá zajímavější konec. Nebo, že jsou místa, kde se dají sesbírané předměty využít. Nebo, že se nějak inventář otevřít dá. Ale pídit se potom nehodlám.
+10

DOOM + DOOM II

  • PC 100
Díky remasteru Doom + Doom II se mi nenásilnou formou otevřely dveře nejen do historie všech možných expanzí této legendární dvojice her a do historie moddingu, ale taky k raritním hrám, které byly na ID tech I enginu postaveny. Hacx je technicky vzato expanzí k Doomu II. Internet mi prozradil, že jej původně vyžadoval. Byl však zamýšlen jako samostatná hra a byl uvolněn jako freeware. Je tedy možné jej stáhnout v mod galeri zmíněného remasteru. No slovo hra bych možná dal do uvozovek, protože je to vlastně přeskinnovaný Doom II a připomíná spíš prastarý placený mod. Některé pozdější mody jsou tedy vlastně více samostatnými hrami postavenými na ID Tech 1 enginu než toto. Tolik k technické stránce hry:). Vůbec jsem netušil, že existuje takováto Cyberpunková rarita a já mám Cyberpunk velmi rád:).

V první řadě bych rád vyzdvihnul různorodost levelů. Některé levely se samozřejmě podobají, ale obecně se dá říci, že každý level má nějaký nápad a prostředí je velmi pestré počínaje městem s korporátními budovami, které by u takovéto žánrovky člověk předpokládal. Méně by už ale čekal Japano Samurai prostředí ala Shadow Warrior, skoro Egyptské pyramidy, apod. Hra mi volbou prostředí připomínala spíše hry postavené na build enginu a já hry postavené na build enginu rád:) Samostatnou kapitolu představují levely odehrávající se ve zdrojovém kódu počítače. No myslím, že je celkem dobře vystihnuly dva předchozí komentáře k této hře. Inu, je to haluz snad vyjma posledního levelu, který ještě docela ujde a je spíše tradiční procházkou s nepřáteli a hromadu switchů. Levely jsou obecně celkem snadné kromě levelu 12, který mě dost potrápil. Občas hra ráda prodlužuje herní dobou neviditelnými dveřmi, nebo ne zrovna snadno naleznutelným switchem nicméně skutečně extrémní je v tomto právě level 12 a přiznám se, že jsem se třikrát díval na Youtube jak jít dál. V podstatě jsem na to přišel sám, ale ono místo, kde sjížděly za sebou plošiny s texturou která byla černočerná vyústily v to, že jsem po dvaceti letech zadal IDCLIP a prošel zdí jinak bych z toho asi dostal epileptický záchvat. Paradoxní je, že tento level je jinak ale nejrozsáhlejší a patří mezi jeden z nejzajímavějších. Jen místy působí jako beta verze.

Zbraně kopírují ty z Dooma. Přesto jsou fajn a asi nemá cenu se k nim příliš vyjadřovat. Už zde bylo popsáno trefně. Ano UZI mě též bavila:). Nepřátele jsou taky re-skin, ale jsou taky fajn. Celkem pestrá paleta Cyborgů, robotů a “sexy” robotů (vampíru) v bikinách. Zajímavé je, že tu není žádný boss fight. Nevím jestli autoři nestihli udělat, nebo proč, ale boss tu není žádný.

Suma sumárum jsem Hacx projel s chutí. Mám pro takové rarity slabost a i takováhle vyloženě vykopávka mě dokáže bavit. Pokud to tak máte stejně tak nemohu jinak než doporučit!

Remaster je ideální pro hraní na mém ROG Ally. Ovládní je vyladěno perfektně!

Pro: Legendarní klasický Doom v maximalistické verzi.

+8

Hacx

  • PC 70
Díky remasteru Doom + Doom II se mi nenásilnou formou otevřely dveře nejen do historie všech možných expanzí této legendární dvojice her a do historie moddingu, ale taky k raritním hrám, které byly na ID tech I enginu postaveny. Hacx je technicky vzato expanzí k Doomu II. Internet mi prozradil, že jej původně vyžadoval. Byl však zamýšlen jako samostatná hra a byl uvolněn jako freeware. Je tedy možné jej stáhnout v mod galeri zmíněného remasteru. No slovo hra bych možná dal do uvozovek, protože je to vlastně přeskinnovaný Doom II a připomíná spíš prastarý placený mod. Některé pozdější mody jsou tedy vlastně více samostatnými hrami postavenými na ID Tech 1 enginu než toto. Tolik k technické stránce hry:). Vůbec jsem netušil, že existuje takováto Cyberpunková rarita a já mám Cyberpunk velmi rád:).

V první řadě bych rád vyzdvihnul různorodost levelů. Některé levely se samozřejmě podobají, ale obecně se dá říci, že každý level má nějaký nápad a prostředí je velmi pestré počínaje městem s korporátními budovami, které by u takovéto žánrovky člověk předpokládal. Méně by už ale čekal Japano Samurai prostředí ala Shadow Warrior, skoro Egyptské pyramidy, apod. Hra mi volbou prostředí připomínala spíše hry postavené na build enginu a já hry postavené na build enginu rád:) Samostatnou kapitolu představují levely odehrávající se ve zdrojovém kódu počítače. No myslím, že je celkem dobře vystihnuly dva předchozí komentáře k této hře. Inu, je to haluz snad vyjma posledního levelu, který ještě docela ujde a je spíše tradiční procházkou s nepřáteli a hromadu switchů. Levely jsou obecně celkem snadné kromě levelu 12, který mě dost potrápil. Občas hra ráda prodlužuje herní dobou neviditelnými dveřmi, nebo ne zrovna snadno naleznutelným switchem nicméně skutečně extrémní je v tomto právě level 12 a přiznám se, že jsem se třikrát díval na Youtube jak jít dál. V podstatě jsem na to přišel sám, ale ono místo, kde sjížděly za sebou plošiny s texturou která byla černočerná vyústily v to, že jsem po dvaceti letech zadal IDCLIP a prošel zdí jinak bych z toho asi dostal epileptický záchvat. Paradoxní je, že tento level je jinak ale nejrozsáhlejší a patří mezi jeden z nejzajímavějších. Jen místy působí jako beta verze.

Zbraně kopírují ty z Dooma. Přesto jsou fajn a asi nemá cenu se k nim příliš vyjadřovat. Už zde bylo popsáno trefně. Ano UZI mě též bavila:). Nepřátele jsou taky re-skin, ale jsou taky fajn. Celkem pestrá paleta Cyborgů, robotů a “sexy” robotů (vampíru) v bikinách. Zajímavé je, že tu není žádný boss fight. Nevím jestli autoři nestihli udělat, nebo proč, ale boss tu není žádný.

Suma sumárum jsem Hacx projel s chutí. Mám pro takové rarity slabost a i takováhle vyloženě vykopávka mě dokáže bavit. Pokud to tak máte stejně tak nemohu jinak než doporučit!

Pro: Pestrost levelů

Proti: Hra místy působí trochu nedodělaně

+3

Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht

  • PS2 80
Přemýšlel jsem, zda mám napsat komentář až po odehrání celé trilogie, anebo hned po dohrání první epizody. Nakonec jsem zvolil druhou možnost s tím, že bude lepší se po dohrání trojky vrátit k tomuto komentáři a zpětně jej reflektovat. Během hraní jedničky jsem se jakoby vrátil k základům Xenogears – tlačítková komba, atmosféra, podobné hudební motivy, rozervané postavy. Dokonce jsou tu přímé odkazy v designu postav a občas tu někdo probleskne tak, že nevím, jestli se jedná jen o inspiraci nebo přímé cameo, anebo snad jenom nápad, ze kterého sešlo kvůli seškrtání série. Už se těším, až si to po dohrání trojky víc nastuduju, když už jsem si k tomu nakoupil tištěný materiál. Xeno série mě vtahuje pořád víc.  

Lidi si často stěžují na grafický styl postav, mně to nevadilo. Jedinou bídu vidím v tom, že dochází jen k minimální mimice ve výrazu postav a příliš tomu neprospívají ani toporně upřené pohledy otevřených očí. Naopak z tohoto faktu nejlépe vychází postava KOS-MOS, která je prostě robotický android a zároveň ultimátní zbraňový arzenál, přičemž její chladná mimika přesně odráží striktně kalkulované chování a neměnný výraz v obličeji. Příběhem nás však provází hlavní technická inženýrka Shion, vedoucí pracovnice v oblasti IT, AI, robotiky a programování. A samozřejmě mozek, který vdechl život KOS-MOS. Nicméně není vše, jak se zdá být, a Shion časem zjišťuje, že nad KOS-MOS nemá tak úplně kontrolu. Proč? To je evidentně součástí příběhu, jenž rád pracuje s náznaky. A těch náznaků je tu opravdu hodně, zatímco odpovědi na palčivé otázky v nedohlednu.
Co bych taky chtěl od první epizody, no ne?  

Hru jsem hrál v necenzurované undub verzi, tedy v japonštině s titulky, což je nejlepší volba. Použil jsem emulátor PCSX2. A ještě že jsem to udělal. Vážně bych to nechtěl hrát bez možnosti ukládání. Všude možně jsou mraky věcí, které se dají snadno minout, nebo delší úseky bez umístěného save pointu. Po odehrání úvodní lokace jsem zjistil, že jsem někde něco minul, a dál už jsem jel částečně podle návodu. Například jsem zřejmě nenarazil na vedlejší úkol s hackerem. Do konce hry jsem měl o něm dostávat četné e-maily. Samozřejmě mi nepřišlo nic. Hlavně, že Shion stále dostávala e-maily o vydání dobových moderních her od Namca jako třeba Smash Court Tennis, Ninja Assault, Tekken 4 nebo Ace Combat 4.
V jednu chvíli pronese, že miluje hry, ovšem to se nejspíše týká hraní karetních hazardních her a arkádových automatů, jelikož v mojí hře se stala multimilionářkou díky výhrám v kasinu (emulátor, yay!), a celkem jí šlo i ovládání vrtáku místo chňapáku v minihře s vrtáním odměn (dvakrát yay pro emulátor). Přiznám se, že o výhru v Xenocard jsem se ani nesnažil, neboť jsem nebyl motivován dostatečným obsahem odměn, respektive žádným.  

Emulátor nicméně poskytuje i další výhodu – přetáčení soubojových animací a urychlování pohybu. Xenosaga mě v podstatě naučila více šetřit čas, který bych musel trávit sledováním dlouhých, pooomaaalýýýých animací. Především ve druhé části hry hráč sežene různé užitečné útoky pro Shion, ale je to sekec mazec, hlavně šíleně dlouhý Erde Kaiser, kdy na konci už pouze chybí, aby pronesl: „Decepticons, attack!“  

Hra má vůbec celou řadu různých bojových možností. Kombinace komb řízených třemi různými tlačítky, klasické odemykatelné ether útoky typické pro celou Xeno sérii, speciální odemykatelné tech útoky a navrch k tomu všemu přeměnu na ultimátní mecha stroj (zde jako A.G.W.S.). Pro většinu z nich je třeba někde nagridnovat body, odemknout jimi útoky a poté je ještě nastavit k efektivnímu používání. Samozřejmě se k tomu počítají i pasivy a několik slotů do výbavy postav i do mechů. No dá se s tím vyhrát. I když to zpočátku vypadá trochu komplikovaně, vlastně je to všechno docela jednoduché. Jen bych doporučil mrknout se do nějakých tabulek, aby hráč věděl, do čeho efektivně investovat body a co upřednostit dříve za útoky (typicky je lepší mířit na AoE).
Mimochodem, stále je na obrazovce přítomen ukazatel s radarem detekujícím ostatní blízké formy života, ať už ty přátelské či nepřátelské.

V první polovině hry je nouze o prostředky. Nejsou peníze, není podpůrný materiál, healování není zrovna moc intenzivní a navíc se Shion vyplatí investovat do nabídek ve vývoji zbraní (skrze e-maily). Prostředek hry se mi zdál nejtěžší, protože přibývá těžších nepřátel a ještě nejsou k dispozici úplně dobré útoky. Ale jakmile se otevře kasino, je vyhráno. Se všemi penězi světa se dají vykoupit obchody a mít všeho dostatek.  

Xenosagu jsem ale samozřejmě nehrál kvůli hazardním minihrám a digitálním milionkům. Jako vždy mě nejvíce zajímá příběh. Ten se tu teprve pomalu rozbíhá, ale Xeno série má svůj typický styl vyprávění, na který jsem už zvyklý (velmi, velmi obsáhlé animované scény) - speciálně mě zaujaly situace jako přestřelka v hyperprostorovém tunelu a klouzání po jeho vnitřní stěně, vesmírné bitvy proti Gnosis nebo Albedovo nevyzpytatelné šílenství. A po fantastickém napínavém finále se už dost těším na další epizodu.  

Pochopitelně mě zajímalo i to, jakým způsobem se původní Xenosaga inspiruje Biblí a biblickou symbolikou, protože po Xenogears už jsem to čekal. A koukal jsem takřka s otevřenou pusou, co všechno se ve hře objevilo, i když zpravidla se tu míchá všechno možné dohromady a je z toho jakýsi židovsko-kabalistický katolický guláš s příměsí německé terminologie (Kirschwasser, Erde Kaiser apod.), což je poněkud zvláštní kombinace. Ale baví mě to a budu to sledovat i v příštích epizodách.  

A těším se i na další postavy, hlavně ty záporné. Musím uznat, že jsem speciálně ohromen výkonem Koichiho Yamadery v hlavní záporné roli, který si ji očividně užíval. Dlouho mě žádný tak nepobavil, jako právě tenhle maniak. Oproti němu jsme parta slabochů (nechci ukazovat prstem, ale je to především asistent Allen, snad se ještě pochlapí). Jinak jsem si víceméně oblíbil i ostatní členy (Momo, Ziggy, Jr… zato chaose jsem moc nepochopil), i když zatím nemám pocit, že by charakterově nějak významněji vyčnívali, snad kromě toho Jr.
A pak… ale dost už, pokračování příště.  

Herní výzva 2025 – 10. Dohraj hru, ve které se vyskytuje radar nebo detektor pohybu.  

Rozcestník na mé ostatní komentáře Xenosagy
Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht (jsi zde!)
Xenosaga Freaks   
Xenosaga Episode II: Jenseits von Gut und Böse   
Xenosaga Episode III: Also Sprach Zarathustra

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 38 hodin
Všechny červené dveře
Erde Kaiseeer ftw!
Mintia, Great Joe kaput

Pro: Animované scény; atmosféra; postavy; příběh; emulátor - ehm

Proti: Dlouhé, pomalé animace útoků a delší úseky bez save pointu 

+12

Zoopaloola

  • PC 80
  • Browser 80
Zoopaloola, další legendární hra z ICQ. Vzpomínám si, že hra se objevila později než předešlé hry Slide-A-Lama a Rock Paper Scissors. Zoopaloola tak doplnila komunikaci o hodně zajímavý a zábavný kousek, v podstatě takový obrácený kulečník. Legendární grafické zpracování zvířátek je super. Hroch či slon v pyžamu, kteří sedí v nějakém nafukovacím člunu.

Co se hratelnosti týče je to dost jednoduché a nenáročné. Hráči se střídají v tazích a hra rychle uteče. Zpravidla vyhrává ten, který začíná, pokud neudělá velkou chybu, což je škoda.

Pro: Roztomilá grafika, znovuhratelnost, funguje dodnes na prohlížečích.

Proti: Většinou vyhrává ten, kdo začíná hru.

+5

Life is Strange: Before the Storm - Episode 2: Brave New World

  • PC 80
Druhá epizoda lehce udržuje nastavenou kvalitu. Příběh se krásně rozvijí a komplikuje. Opět se dočkáme zajímavé herní chvilky, tentokrát během představení Bouře. Celá scéna je zpracovaná opravdu povedeně, ovšem mohla trvat déle. Na druhou stranu mě to donutilo po dlouhé době zase vytáhnout Shakespeara. Epizoda také přináší více hratelnosti ve formě hledání a používání předmětů.

Herní doba je o něco kratší nebo jsem strávil méně času kocháním. Je velmi zvláštní, že atmosféra podobná prvnímu Life is Strange, ale v mnohem osobnějším příběhu nakonec vytváří povědomé pocity. Hraje se to jinak, vypadá to podobně, příběh je menší, ale dojem stejně silný. Za pochvalu stojí i postupná gradace děje včetně skvělého finále. Doufám, že se autorům podaří vše ve třetí epizodě uspokojivě uzavřít.
+14

Call of Juarez: Gunslinger

  • PC 75
Po dohrání předchozích dvou dílů jsem si řekl, že bych tuto sérii mohl završit dílem, který není moc oblíbený. Řeč není o nenáviděném Cartel, ale o spin-offu Gunslinger, který mnoho fanoušků Call of Juarez, považuje za druhý nejhorší díl této série. Abych byl upřímný, moc se mi do toho nechtělo. S hrou jsem se poprvé setkal před pár lety a neudělala na mě velký dojem. I přesto jsem našel odvahu, abych za sérií Call of Juarez udělal jednu velkou tečku.

Pomsta a odplata jsou motivy, které sérii Call of Juarez provázejí od prvního dílu. Jinak tomu není ani u spin-offu Gunslinger. Příběh hry nás tentokrát zavede do jednoho baru, kde Silas Greaves, protagonista hry s prošedivělými vlasy, vypráví příběh o životě zaslepeném pomstou. Nebyl by to správný western, kdyby se v něm nemihly nějaké ty „celebrity“ Divokého západu, v tomto případě nejnebezpečnější psanci Ameriky. Místy pravdivé a převážně smyšlené vyprávění, kterým Greaves baví své posluchače, je prvkem, který dělá hru zajímavou. Je jen na vás, jak se k celému příběhu postavíte. Role nespolehlivého vypravěče je něco, co se ve hrách jen tak nevidí. Jedná se o zajímavý prvek, který, když je zpracovaný dobře, může ze hry udělat něco výjimečného. To samé se ale nedá říct o příběhu hry. Děj hry je především zastíněn střílením nepřátel, kteří na vás vybíhají ze všech rohů. Soustředit se na dialogy je obtížné, jelikož se nenajde chvíle, kdy se nestřílí. Místy tak přicházíte o zajímavé a vtipné hlášky, které hru provázejí.

Call of Juarez: Gunslinger je v mnoha případech omezenou hrou. Z prvních dílů si toho moc nebere a vydává se po vlastní cestě, která je dost trnitá. Velkým zklamáním, z kterého jsem se ještě nevzpamatoval, je nemožnost prozkoumávat okolí. Právě tato volnost, která provázela první a druhý díl, vám umožnila se ponořit do hry a prožívat tak její události. Gunslinger je oproti tomu tupou koridorovou střílečkou, která vám umožní chodit vlevo, vpravo, dopředu a dozadu. Hra ale nabízí zajímavé lokace, které se pyšní krásným level designem a scenérií. I přesto má hráč pocit, že každá z těchto lokací je kopií té, ve které před chvílí byl.

Nejhorší částí hry jsou boss fighty, které tu fungují dvěma způsoby. Tím prvním je duel, ve kterém se vy a váš protivník postavíte proti sobě. Jediné, co se od vás očekává, je, že na protivníka budete dlouho čučet a ve správný moment tasíte zbraň. Záleží však na vaší rychlosti a přesnosti, zdali vy zastřelíte jeho, anebo on vás. Druhý způsob je ten, že budete po sobě střílet a házet dynamity do té doby, než jednomu z vás dojdou zásoby. Mnohdy vám stačí jen střílet do prázdna a doufat, že zasáhnete cíl. K tomu vám poslouží také tzv. „concentration“. Tato mechanika vám umožní zapnout Greavesův šestý smysl, který zpomalí čas, a vy tak máte možnost kosit nepřátele jako mouchy plácačkou.  

Zajímavým prvkem, který hru ozvláštňuje, jsou tzv. „nuggets of truth“. Nevěřil bych, že mě v nějaké hře bude bavit sbírat předměty, kvůli kterým dostanu jeden mizerný achievement. Call of Juarez: Gunslinger se to povedlo. „Nuggets of truth“ jsou zajímavými collectibles, které nejen rozšiřují příběh hry, ale zároveň vám poskytují přehled o skutečných osobnostech a událostech na pozadí této hry.

Call of Juarez: Gunslinger je ve finále jednoduchou hrou, která toho moc nenabízí. Nebojím se říct, že i primitivní. Pokud se chcete odreagovat a zapomenout na strasti všedního života, sáhněte po této hře. Gunslinger nesází na dobrý příběh, ale na kvantum prolité krve a střílení tuctu nepřátel. Ve výsledku je hra docela repetitivní, která i zkušeného fanouška FPS žánru po chvíli omrzí.

Pro: protagonista hry, způsob vyprávění a role nespolehlivého vypravěče, "nuggets of truth", lokace, grafika, hudba

Proti: repetitivní ovládání. slabý příběh, boss fighty, duely

+13

Drug Dealer Simulator

  • PC 70
Bude to čest, že mohu k této hře napsat první komentář. Zase jsem se kouknul po něčem vyjímečném a chtěl vyzkoušet něco jiného. Tak jsem pátral a našel tento drogový simulátor.

První dojmy ještě nic neřeší, ale u mě byly v pohodě. Prostě vyřizujete objednávky, vyděláváte peníze, doručujete a hlavně si rozdělujete drogu, tak aby seděla množství, které si přejí vaší zákazníci a hlavně se snažíte, co nejvíce vyhýbat policii a konkurenci, která vás může zabít.

Není to žádná výjimečná záležitost, ale na tu chvíli pobavení to stálo. Takže pokud je někdo fanoušek těchto žánrů, tak určitě uražen nebude.

-XXX-
+8

SnowRunner - Season 2: Explore & Expand

  • PC 80
Kanadský región Yukon prináša dve nové zimné lokality, tri nové vozidlá, možnosť rozoberať stavby, crafting a k tomu desiatky hodín zábavy. Z môjho pohľadu ale aj dosť stereotypu, vychádzajúceho z donášky prehnaných počtov potrebných materiálov.

Prvá lokalita FLOODED FOOTHILLS je pekne divoký mix blata, snehu, ľadu a kopcov, umocnený dravou riekou, ktorá rozsekáva veľkú časť krajiny na ostrovy. Tento fakt dosť zamedzuje použivanie  alternatívnych ciest a skratiek, a dokončiť všetky úlohy nieje jednoduchá sranda. Hlavná trasa je na viacerých miestach zatopená. Čo to znamená? Samozrejme spomalováky jak hovado. Čím dlhšie som po hlavnej trase jazdil, tým viac ma problémové úseky znechutily . Skautovanie po rôznych zákutiach mapy som si ale velmi užil.
Lokalita BIG SALMON PEAK je o niečo jednoduchšia. Ponúka dosť asfaltových ciest, a prijemnejšie presuny. Tak isto tu ale hlavné úlohy zaberú najviac času a ku koncu je to už stereotyp 30-ty krát opakovať rovnakú trasu.

Čiastočným riešením na velké počty nákladov mohol byť aj nový 5-nápravový 8-slotový náves, ktorý pribudol do ponuky trailerov. Mapa žial na taký dlhý náves (a bez natáčacích náprav) nieje stavaná. Dal som si tú námahu, a jednu takú fušku som do bane doviezol. Jedna velká frustrácia, neoplatí sa také hebedo ťahať. Na iných mapách, kde je viac miesta, bude určite plniť svoj účel. Ale aj tak, je to proste nedomyslené s tými pevnými nápravami.

V nových vozidlách pribudol vysokozdvižný teleskopický nakladač CAT, použitelný na manipuláciu pracovných kontajnerov. Pri práci s ním to chce velmi citlivé pohyby, taká piplačka na nervy. Chyba hry dovoluje použiť na túto konkrétnu činnosť aj žeriav, čo som aj často urobil, inak by ma z toho mantáckeho vozíčka drblo.
Druhý CAT je veľký dumper-truck (bez tej klasickej vyklápacej korby). A je to úplná zdochlina k hovnu. Doviesť niekam plne naložený špeciálny náves bolo na neho moc. Ledva vládal ísť po rovine.  Naštastie je potrebný len na 2 úlohy, takže utrpenie netrvá dlho.
Potešenie som našiel až v ľahkom štvornápravovom trucku BANDIT. Užitočný, rýchly, so slušnou priechodnosťou terénom. S ním som zajazdil veľa kilometrov. 

Keby nebolo tolko "grindovania" okolo hlavných úloh, s hodnotením by som šiel aj o 10% vyššie.

DLC TATRA Dual pack:
Toto dlc je v baliku Year 2 Pass.
Tatrovky som prvýkrát vytiahol z garáže práve v Yukone.  Vzhľadovo sú obidva stroje premakané do najmenších detailov. Hlavne 813-ka vyzerá super, ked sa nahodí aj s expedičnou záhradkou. Radosť pozerať na podvozok, ako sa kývajú polonápravy Z prvej jazdy som bol ale sklamaný, ako ju poddimenzovali oproti realite. Strašne lenivá výkonovo, pomalá v teréne aj po ceste, než niekam dojdem, narastú mi fúzy. Zásadné je vylepšiť motor a hlavne dať inú prevodovku ("multipurpose" mi prišla najlepšia). A rázom je to super mašina, ktorá drži krok aj s najlepšími ruskými náklaďákmi v hre.
Málá 805-ka ma zatial moc neoslovila. Síce v teréne sa jej darilo prejsť celkom svižne. Ale hlavne kôli strachu z prevrátenia aj na rovnej ceste, som ju zatial moc nevyužil.
+4

Figment

  • XboxX/S 80
Figment je další malou indie hrou, ke které se dostávám díky upozornění, že končí v gamepassu. Tyto dva týdny jsou nabité a pokusím se i o další vyřazované hry Those Who Remain a Escape Academy .

Figment je krásně kreslená puzzle hra, odehrávající se v mysli člověka uzdravujícího se po autonehodě. Hrajeme za Puzzly jsou poměrně snadné (nápovědu jsem musel použit asi jenom jednou), hledáme baterie, ozubený kola, přesouváme bedny, abychom prošli přes čtyři prostředí a tři bossfighty. Bossové jsou nějaké strachy nebo noční můry, vždy ho naháníme po levelu a nakonec ho vyřídíme v jednoduchém souboji.

I když hra opravdu moc pěkně vypadá, hádanky jsou zábavné, tak největším kladem hry je pro mě hudební doprovod, který vrcholí v bossfightech, kdy každý boss zpívá písníčku a závěrečná rocková pecka mě přinutila k hledání soundtracku na Spotify.

Figment je skvělá, krátká, jednoduchá hra, pokud máte game pass zkuste půlhodinky a pokud vás chytne, tak za nějakých pět hodin máte určitě hotovo na 100% i s collectibly v podobě vzpomínek. V game passu je o druhý díl Figment 2: Creed Valley , na který si určitě po této dobré zkušenosti najdu čas.

1. "platina" roku 2025/celkově 69.
+11

Black Mirror II

  • PC 85
Druhý díl dohrán a je na čase něco k tomu napsat.

Zejména začátek hry je jiný než první díl. Najednou se hráč ocitne v krásné Americké vesničce, kde jsou různé barvy. Ne jen temnota a ponurá atmosféra jako minule. Nový hrdina Darren je na brigádě u fotografa, který jak brzy zjistí, není úplně normální. Je to vlastně úchyl.

Po volnějším rozjezdu nabere hra správný směr a začíná to být opět temná a hororová hra. Nechybí zde šílené zápletky v příběhu, zapeklité hádanky a ponurá atmosféra. Do toho skvělý český dabing, pěkně napsané texty a postavy.

Původní příběh je rozšířen a hra to dělá velmi dobře a s citem. Celkově je příběh hodně zajímavý a rozhodně stojí za pozornost. Nejlepší jsou nečekané zvraty.

Grafika hry je super. Na ulicích je živo, to samé i pozadí a nebe, které je pěkně dynamické. Hudba a zvuky jsou také na vysoké úrovni.

Hned jsem nainstaloval i třetí díl. Opravdu mě tato série chytla.

Pro: Luxusní atmosféra celé hry, hvězdný dabing, stylizované lokace, příběh. Skvělý nápad s deníčkem, který je skvělý pomocník.

Proti: Pomalý rozjezd celé hry

+15

Call of Duty: Modern Warfare

  • PS5 85
Bude to znít divně, ale asi jsem jeden z mála lidí, co nehráli skoro žádnej díl CoD. Kdysi dávno jsem hrál některý díl, ale že bych si to pamatoval, to vůbec. Jenže spolehnout se na ostatní recenze a všechny ostatní názory v týto sérii úplně nedoporučuju. Je to opravdu mix názorů a proto jsem si musel udělat svůj vlastní názor. A upozorňuji předem, že do této série jdu jen na single, mulťáky nehraju a ani s tím nebudu začínat.

Co můžu s radostí říct je, že ta filmovost a provedení, OMG. Ozvučením a vizuálem, je to něco jako v Battlefield 3, tohle je prostě porno. Už od začátku na vás dýchne všechen ten smrad ze střelného prachu, ohně a mrtvol. Jako kdyby jste tam byli. V tomto to byl zážitek.

A taky jsem si užil příběh. Je mi jasný, že to nemá žádný propracovaný a sofistikovaný děj, je to prostě jako kdyby jste se dívali na béčkový akčňák z 90.tek a to přesně mám rád. Jednoduchost a hlavně akci a pro tu jsem si taky šel a taky jsem ji dostal.

Co musím zase říct, tak nejsou tu žádný zbytečný výplně, žádné nudné ani výplňové mise. Ale i to může uškodit protože to časem začne být trochu stereotypní. Ale s tím jsem tak nějak počítal. Záporáci tu jsou, takže dojde i na vypjaté situace.

Ve výsledku to bylo moc fajn. Znovu, neznám původní díly, nevím jak moc se tento restart liší či neliší, ale mne to teda bavilo. A utvrdilo mne to v tom, že si chci projít další singláče protože pokud to bude aspoň v podobném duchu, tak to beru všemi deseti. Jen ta cena no, to je celkem peklo.

A zda to doporučit či nikoli? To si netroufnu říct, je to hrozně specifický, ale pokud se najde nadšenec do akčních béčkových filmů, věřím, že to toho Ramba v něm může aspoň trochu uspokojit.

Pro: filmovost, audiovizuální porno, přímočarost, spoustu akce, vypjaté situace, dabing

Proti: akce může po chvíli působit stereotypně, mise mají celkem stejný scénář, dost vysoká cena, prostě ty single playery nejsou nikterak dlouhý

+8

Coffee Talk

  • PS5 60
Vizuální novela v prostředí kavárny, kde se nepotkávají jen lidé, ale i elfové, upíří a další zajímavé rasy. Hráč v roli baristy připravuje pro postavy nápoje a tím posouvá diskuze a příběh dále. Je to vlastně jediná interakce ve hře, samotné diskuze už probíhají automaticky a jsou předem dané.

Ze začátku mě hra doopravdy vtáhla a bavila. Postavy i rozkrývání příběhu má celkem spád a vtip. Nicméně jakmile dny postupují a postavy se vracejí a stále rozebírají zdlouhavě své problémy, začaly mne některé doopravdy nudit (Myrtle a Aqua, Neil) a některé zajímavé se objevovaly už málo (Jorji). Čekal jsem, že se například dozvím i více o světe, ve kterém se hra odehrává, ale ve výsledku je toho pomálu. Hra se doopravdy zaměřuje hlavně na problémy života a soužití, které asi známe včichni (rodičovství, láska, vlastní cena, ...).

Samotného vaření nápojů a latte artu je ve hře pomálu a odcenil bych více variací nápojů či jiné reakce postav a větvení na připravené nápoje. Ve výsledku jsem byl ale vlastně spokojen - byla to pro mě první vizuální novela, kterou jsem hrál. Idealné doporučuju hrát na přenosném zařízení, ideálně kdyby to bylo na mobilu.

Pro: Cosy atmosféra, auto play

Proti: Málo přípravy nápojů během příběhu, nejde kombinovat kafe a kakao, od poloviny hodně zdlouhavé diskuze

+9

WRC World Rally Championship

  • PS2 70
Vůči WRC jsem trošku nostalgie bias protože jsem tehdy mohl hrát demo co se nacházelo na Playstation 2 cédečku kde bylo plno jiných her v demo verzích.... ach ty časy no. Jedna věc která mi přijde trošku ironická je ta že před lety kdy jsem měl Toshiba notebook jsem snil o pořádné počítačové sestavě abych mohl hrát nejmodernější hry. No a v momentě co už mám solidní sestavu a můžu si dovolit hrát Forzy, RDR2, Cyberpunk atd atd atd.... tak se moderním hrám vyhejbám jako čert kříži. Jak jsem starší tak tim více se upínám ke starším hrám co maj prostej skeleton - vem ovladač a hraj. Prostě hraj, žádné nonstop online hovadiny, mikrotransakce, 889 DLCček, neoptimalizovanej bordel a čekání roky na opravy.

Takže skrz PSP/PS2 (a možná do budoucna i PS3) emulátory vyklízím kostlivce ze skříně a tentokrát to právě schytalo WRC. A hned pro srovnání musim říct že díky licencím se jedná o opravdu nosnej herní prožitek. Za touhle playstation sérií stojí dnes zaniklé Evolution Studios a moc se těším až projedu všechny jejich díly vydané na Playstation 2. Mezi tim jsem skrz svoje PSP co vlastním dohrál WRC které zde nemá bohužel profil a k tomu taky chovám nostalgii a byla to fakt královská zábava a hodně atmosférická.

Jak jsem i starší tak z nějakého důvodu mi přijdou tyhle primitivní grafiky víc atmosférické a sympatické než mít všude foto realistické vizuály. To ani není kritika spíš taková věc co mě uvedla k zamyšlení. Rozhodně v tom hraje roli nostalgie ale já nevim no... je 2025 a prostě se mi to hrálo dobře. Neměl jsem pocit že hra mimo vizuální prezentaci působí zastarale v porovnání s o rok mladším Colinem 2.0. Jednu věc musim říct hned, tohle je arkáda jako prase prostě "pick and play".

V čem je první WRC fakt bezkonkurenční tak je to celková prezentace. Před návštěvou každé zemi můžeme vidět kompilaci z realných erzet kde nám jeden cápek představuje kulturu tohohle sportu, jakej vztah k tomu má daná zem a co zdejší erzety vyvolávaj v řidičích a na co se připravit. (CHIEF KISS!) Dost to podkresluje úžasné a jednoduché menu, skvělej pípající zvuk rozhraní a FENOMENÁLNÍ!!! soundtrack. Je zde licencovaná hudba (post-grunge/alternativní rock jak se patří na závodní hru) a pak pro hru speciálně vytvořená (Faithless vytvořil ikonickou instrumentálku "Speed" pro tuhle hru!), bohužel licencovanou muziku si moc člověk nevyužije pokud nezakotví v menu po každém závodě.

V čem považuju první WRC za ikonickej je hlas vašeho spolujezdce - způsob jakým je jeho hlas zkreslený dodává notnou dávku komfortu, příjemně se poslouchá a působí charismaticky. Další plusové body přidávám nejen za cockpit (kterej je moc blízko) ale za pohled z kamery zevnitř auta mezi řidičem a spolujezdcem (pokud vim, jiná závodní hra tohle nikdy nenabídla?) což je autentické protože tuhle kameru kluci měli ve vozech. Je ale náročné s tim jezdit - nicméně musim pochválit hodně přirozené animace řidiče, zejména jak točí volantem a fungují stěrače, yaaay! Pohled ze třetí osoby působí dost divně, auto tak trošku ... pluje nebo se vznáší nad vozovkou. Nicméně se neustále klepe a každej poskok je cítit. Líbí se mi jak je auto nazvučené - vejfuk praská, celá karoserie se otřásá a zvuky různých povrchů erzetám dodávají solidní gravitaci. Fyzika auta je nepředvídatelná a trošku umělá ale má to něco do sebe a na ovládání si moc stěžovat nemůžu.

Potěší fakt tuna obsahu (tak jak to má bejt!), fakt obrovské množství erzet, člověk si může uložit replaye, je zde nějakej extra obsah, útok na čas (kterej se mi nepodařil spustit chm....), a nějakej mini challenge ohledně licence a máme zde i cheaty které hráč může zadat do políčka (proč dneska hry už nemají cheaty???) Nicméně kde se neubráním kritice je to že tratě působí opravdu chudým dojmem. Colin je měl opravdu bohaté, tady je pár domečků a NPCček (někteří jsou zanimované ale!) a hodně ty erzety do sebe splývají a většinu času jsou krátké, ke konci šampionatu začnou být tratě víc úzké a delší (Británie v noci byl fakt náhul kde není nic vidět). Nicméně jim nechybí atmosféra (ať už to je tou early 2000s grafikou) nebo zvukově když na vás fanoušci pokřikují a hulákají jim jejich malé klaksony a taky je pěknej detail helikoptéra která vás "natáčí" v přímém přenose.

Model poškození je hlavně vizuálně parádní, praská sklo a prohýbají se nárazníky nicméně se to moc na jízdě neprojevilo (i když mi svítily budíky červeně). Obtížnost je taková nijaká, hra je příliš snadná z pohledu třetí osoby což není výtka protože se pak odemkne nová obtížnost po dohrání šampionátu, nicméně tady bych fakt čelenč nehledal (ale jízda z cockpitu je hodně o skillu a znalosti tratě, tam jsem selhával dost). Nelíbí se mi že nemůžu restartovat erzetu pokud to už jednou podělám, musim pak do menu a proklikávat a přečkat dlouhej loading - prostě neznám trať co jsem nejel tak mi umožněte restartovat, je to hra a né realita!

Ve výsledku jsem si však první WRC užil. Je to atmosférické a ... živé. Prostě ta kultura toho sportu na mě dejchala každým novým filmečkem, každou erzetou, každým momentem co mi praskal vejfuk a slyšel jsem křik davu, každým rozhraní a každým spuštěním když začal hrát Faithless a je to i jedna z mála her kde jsem chtěl zůstat při tom když probíhali závěrečné titulky. Zde jsou licence vytřískané pro maximální hráčův prožitek. Na závěr zde hodím Youtube odkaz na ty filmečky pokud by někdo měl zájem;

https://www.youtube.com/watch?v=_EkkvxPr8lU&t=21s

Pro: Menu a celková prezentace WRC tratí a kultury, soundtrack, cockpit, velký výběr tratí a spoustu obsahu, zajímavá fyzika vozidla

Proti: Chudé tratě, nelze restartovat erzetu, divná obtížnost, dlooouhej loading

+6

Alan Wake II: The Lake House

  • PS5 85
Splynutí Controlu a Alana Wakea dokonáno jest. Při prozkoumávání chodeb výzkumné stanice The Lake House jsem měl prakticky pocit, že hraji Control jen umně naroubovaný na jinou důvěrně známou hru.

Zážitek to byl zejména na standardy běžných DLC výborný. V obstojně dlouhém přídavku nechybí dvojice excentrických vědců, jejichž ego a ambice vydláždili cestičku hezky rovnou do pekla... nebo do ještě horších končin. Nový kousek příběhu funguje velmi slušně. Je kompaktní a pomrkává se i na některé předchozí události. Potěšilo mě, že DLC bez problémů funguje samo o sobě, působí uceleně a jen neotevírá další a další otázky aniž by naservírovalo odpovědi.

Akce je poskrovnu, což je jen dobře. Kritizované tuny munice z předešlého přídavku se naštěstí neopakují i když vyloženou nouzi jsem taky neměl. Atmosféra je libová a uzavřené prostory výzkumného střediska dokáží spolehlivě pocuchat nervy. Třeba místnost s nejméně stovkou sborově klapajících psacích strojů navozuje vážně nepříjemný pocit. Zpět jsou i pro druhý díl ikonické lekačky, jež jsou svým obsahem snad ještě hnusnější. Už jsem se jejich příchod přeci jen naučil předvídat a tentokrát jsem se lekl snad jen jednou. Než (a částečně i pak) se představí nový druh nepřítele, dá se napětí krájet.

Délka přídavku je naprosto přiměřená. Tentokrát se naštěstí nerecykluje prostředí. Po místnostech je roztroušeno několik desítek záznamů, které bylo opět zábava pročítat (stejně jako občasná live action sekvence s některým z dvojice vyšinutých géniů). Nejprve mě potěšil zdánlivý návrat hádanek v podobě zaheslovaných počítačů. Těch je celkem pět. K mému zklamání si však většina výzkumníků prostě nalepila lísteček s heslem na monitor, takže se žádné velké bádání nekoná.

Z The Lake House se tak vyklubalo vlastně až příjemné překvapení, které výrazněji nezaostává za skvělou hlavní hrou. Poměrně přísné hodnocení na agregátu recenzí Metacritics (72 % průměr) mi tak příliš smysl nedává, dostat takovouto porci zábavy v každém DLC k AAA hře, těšil bych se z nich daleko více.

Hodnocení na DH v době dohrání: 79 %; 20. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Kompaktní zajímavý příběh; atmosféra; citlivé propojení Controlu s původní hrou; live action sekvence; writing celkově

Proti: Nová zbraň nic moc nepřináší; hesla přilepená k monitoru

+15