Poslední komentáře

Je ještě Lands of Lore 2 RPG? Nebo už adventurou? Co chtěli autoři touto hrou říct fandům předchozího a skvělého dílu?

Lands of Lore 1 jsem ve svém dětství dohrál jedním dechem. Westwood Studios pro mě tehdy byla modla. Hltal jsem každou jejich hru. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem viděl v trafice Score a na titulní obálce Luthera, syna Scotie z prvního dílu. Věděl jsem, že Lands of Lore 2 je tady, nutně jsem si chtěl recenzi přečíst a těšil se na každý střípek informací o hře. Také nikdy nezapomenu na ukázku hry na Score CD, která mě absolutně uzemnila, pouštěl jsem si jí stále dokola a říkal si, že takhle to vypadat nemůže, protože potom by dokonalost dostala své druhé jméno - Lands of Lore: Guardians of Destiny. Navíc Score hru ohodnotilo 9/10. V době všeobecného pirátství se ale čtyřcédečkový titul sháněl špatně a osekanou verzi jsem hrát nechtěl. A i když recenze ve Score a Gamestaru pěli ódy, tak Level hru strhal, já jí nesehnal, a časem upadla v mé zapomnění.

Abych ale odpověděl na otázky v úvodu. Ne, Lands of Lore 2 není adventurou. Ale není ani RPG, tak jak si tento žánr většinou představujeme. Co tedy chtěli autoři touto hrou říct fandům prvního dílu? To že druhý díl bude více epičtější. To že bude delší. To že bude prostě lepší. Ale nepovedlo se to, co si budeme nalhávat.

Předně, Lands of Lore 2 měl problém v obrovském očekávání, které do něj bylo vkládáno. Hra byla toužebně očekávána nejen kvůli svému skvělému předchůdci, ale také díky jménu tvůrců. Westwood Studios měli neskutečně dobrou pověst a jednoduše se očekávalo, že jejich hra bude špičková.

Lands of Lore 2 ale obsahuje spousty chyb, nedomyšleností, klacků pod nohama, nesmyslů a nelogičností. Navíc v kombinaci se špatným enginem, špatnými animacemi, slabým příběhem a dobrou hudbou. Kde jenom začít?

Engine hry je pseudo 3D a kdo hrál jakoukoli 3D hru z počátku devadesátek, bude doma. Rádoby 3D prostředí doplněné o 2D sprity všech objektů, které se neustále natáčejí na hráče, těžkopádné ovládání a deformace při jakémkoli pohledu nahoru a dolů (pomocí klávesnice!) budou vaši průvodci od začátku do konce. Na běžné ovládání myší zapomeňte, hra myš podporuje pouze pro interakci a to si ještě budete muset přepínat klávesou mezi používáním předmětů ve světě okolo vás a mezi útoky. Po určité době si na engine zvyknete a přestanete vnímat ošklivé prostředí okolo vás. V jeskyních a místnostech to ještě jde, ale ve venkovních lokacích vás divadelnost světa bude zarážet až do konce hry. Proč divadelnost? Celé prostředí vypadá jako kdyby jste procházeli kulisami, uvnitř dřevěných desek které jsou pomalované texturou džungle/sněhu/budov, za kterými tak nějak ale tušíte podpěry, které dané desky drží. V kombinaci se špatnými texturami tahle šablonovitost světa tahá za oči celou dobu co hru budete hrát.

Ještě horší jsou ale digitalizování herci / renderovaní nepřátelé, oboje v nízkém rozlišení, takže při souboji tělo na tělo se před vámi míhá doslova a do písmene pouze několik neidentifikovatelných pixelů. Ruku v ruce s nepovedeným enginem jde špatné ovládání, které je těžkopádné, pomalé, zastaralé a špatně konfigurovatelné.

RPG prvky jsou osekány na absolutní minimum, Luther postupuje tak nějak automaticky a kromě předmětů, které vám zvyšují sílu, obranu, magii, nemáte žádnou možnost jak ovlivnit vývoj své postavy. Hra navíc neobsahuje žádné titulky. A to ani v animacích, ale ani v samotné hře. Chcete vědět co je ta zelená podivná rozpixelovaná věc? Musíte na ní v inventáři najet kurzorem, počkat pár vteřin a Luther vám to řekne - Léčivá rostlina. Hm. Super. A jak léčí? A kolik zdraví? Nevíte? V pohodě, neví to nikdo. Najedete kurzorem na meč s plamenem a Luther řekne “Meč plamene”. Skvělé! To jsem netušil. Jaký má ale meč poškození? Zapaluje? Nebo ohněm jenom zraňuje? A jak moc? Nevíte nic, hra vám nic neřekne, prostě neexistuje žádný způsob jak cokoli zjistit. A v manuálu se to také nedozvíte. To až návod na internetu vám prozradí co který předmět dělá, případně jakou má obranu, efekty, útok, další schopnosti. Za tohle bych autory hnal. Ale to není vše…

Luther má skvělou schopnost měnit se na malou ještěrku a na velkou příšeru. Ještěrka je rychlá, umí kouzlit, skákat a protáhne se prostory, které jsou pro Luthera jinak zapovězené. Příšera pro změnu hodně vydrží, je silná, ale skákat neumí, kouzlit také ne a je navíc velmi pomalá. Nápad to je skvělý, kdybych v celé hře nenašel pouze JEDNO jediné místo, kde jsem potřeboval sílu příšery. A nikdy jindy jsem jí ve hře už nepotřeboval. Ale to hru nezajímá a do velké příšery mě jednou za čas, někdy až nepříjemně často, přeměnila. A já pak musel vždy čekat, a čekat, a čekat, až se divná a nepoužitelná příšera promění zpět v Luthera. Časem získáte omezenou možnost nechtěnou transformaci v jejím počátku zrušit, ale to pouze když budete velmi rychlí a připravení. O to více naštve nevyžádaná a nechtěná proměna. Až ke konci hry máte plnou kontrolu nad morfováním Luthera. Kromě pár míst, kde využijete schopnosti a velikost ještěrky, je tohle nechtěné přeměňování pouze k vzteku a částečně důvod k příběhu.

Hudba se ve hře naopak velmi povedla. Frank Klepacki se nezapře, ten pán jednoduše hudbu umí. Dokonce máte na výběr mezi orchestrální hudbou a mezi MIDI verzí toho samého. Osobně jsem neustále přepínal, povedené MIDI mám rád, audio stopa ale také má své kouzlo.

Příběh je zmatený a notnou část hry nepochopitelný, kromě faktu, že je tu pojítko mezi prvním a druhým dílem v rámci rovnice “hlavní enemák prvního dílu = matka hlavního hrdiny druhého dílu, postižený navíc náhodnými přeměnami”. Je to zajímavé do té doby, než zjistíte, že je to vlastně jedno. Luther tak hledá větší část hry lék na tento problém a postupně začne, jen tak mimochodem, řešit existenci a řád celého světa, byť mu nikdo kromě Draracla ze začátku nevěří a naopak po něm všichni jdou.

S příběhem se pojí lokace světa ve kterém se Lands of Lore 2 odehrává. Podíváte se do jeskyní, do města “bohů”, do džungle (asi nejvíce ošklivá část hry), na hřbitov, do podzemních laboratoří atd. Některé lokace mají atmosféru, jiné jsou o ničem. Engine hry lokace většinou strhává svojí neschopností dolů, hudba je zase vytahuje nahoru. Svým způsobem se některé ale naučíte milovat i přes fakt, že se jedná dost často velké bludiště.

Rozhraní hry je nepřívětivé a to především díky velmi omezenému inventáři, takže si budete muset chtě nechtě začít předměty odkládat, protože prodat je nemáte komu a ani za co, měna ve hře neexistuje. Hra navíc nikdy nebohému hráči neřekne, který předmět je zásadní a který zbytečný. Ve výsledku syslíte co jde, přenášíte předměty sem a tam protože inventář máte narvaný a doufáte, že je časem použijete. Úkoly jsou navíc dost často silně nelogické, jako třeba ten, kdy musíte zprovoznit fontánu tím, že zničíte vznášející se kouli nad vypnutou fontánou pomocí chladu. Nehledejte tu logiku, není tu, hra vám navíc absolutně nijak nenaznačí, že musíte použít něco co generuje chlad. Jenže, pokud na to nějak náhodou přijdete, uvědomíte si, že ledovou kuš jste nechali o tři lokace dozadu a ledový meč jste zahodili jako slabý o tři hodiny dříve. A vrátit se nemůžete. Nebo musíte zničit dveře v chrámu tím, že k nim přitáhnete bednu s výbušninami a tu pak z dálky rozstřelit. Jinou stejnou bednou si navíc musíte potom udělat díru v okně, abyste mohli ven. Vtip je v tom, že ty bedny si můžete rozstřílet v rámci bojů, nebo vám je mohou rozstřílet nepřátele. A co se stane když nebudete mít bedny? Správně, neotevřete dveře a ani průchod ven. Hra vám tuto skutečnost navíc nijak nesdělí, takže bloudíte, přemýšlíte, ale řešení už dávno neexistuje. To, že tyto dveře nejdou rozmlátit pomocí zbraní, ale velmi podobné dveře na konci hry běžně zbraní rozmlátíte, je už jenom důkaz neschopnosti tvůrců. Protože na konci hry vás to absolutně nenapadne, když víte, respektive si to myslíte, že to hra neumožňuje. A ona to nakonec umožňuje, ale až tam, kde se to tvůrcům hodí do krámu.

I přes téměř negativní text ale musím Lands of Lore 2 jedno nechat. K té hře jsem se pořád měl potřebu vracet. Štvala mě, iritovala mě, nesnášel jsem její nelogičnosti. Ale přesto jsem byl zvědavý jak se Luther s mojí mocí dostane dál. Byl jsem rád když jsem potkal Baccatu, když jsem mluvil s Dawn, když jsem narazil naopak na pár logických věci, byť je jich pomálu. Ve hře jsem přestal řešit jakékoli RPG prvky a vnímal pouze její svět, vývoj událostí, byť zmatených a zvláštních. Po určité době mě přestalo štvát že tu není žádná měna, žádné obchody, že nevím co která zbraň co dělá a prostě se posouval dál. Tu jednoduše,, tu s obtížemi. Nakonec jsem Lands of Lore 2 dohrál a i když je tahle hra je plivanec do tváře všem kteří milují první díl a těšili se na druhý, svým způsobem nějak drží pohromadě. Blbě, těžkopádně, ale nějak to prostě funguje.

Stejně jako u Legend of Kyrandia od stejného studia, druhý díl Lands of Lore ve výsledku k hraní nedoporučuji. Pokud máte nutkání dohrávat staré série, tak jako já, stejně hru třeba zkusíte. Pokud ale hledáte dobré RPG, podívejte se jinde. Pokud hledáte dobrou adventuru, podívejte se také jinde. A pokud si nechcete kazit vzpomínky na Westwood Studios, zahrajte si raději první díl.