Celá hra je koncipovaná jako dobývání nového území. Jdete pořád vpřed a dobýváte zákopy, bunkry nebo něco naopak musíte ubránit. Střílení je postavené na preciznosti. Je potřeba dobře mířit a efektivně střílet. Nábojů v zásobníku je málo a jakmile zásobník dojde uprostřed vřavy, přijde často rychlá smrt. Smrt tady přichází hodně často. Jako voják toho moc nevydržíte a autoheal neexistuje. Tady nemůžete bezhlavě běžet vpřed. Hra vyžaduje spíš defenzivní postup a jemné taktizování. Každý zastřelený nepřátelský voják je takové malé vítězství. Pokud tedy nehrajete na lehkou obtížnost.
Kromě chození vpřed a střílení sebevražedných Japonců vám hra dovolí v jedné misi řídit letadlo. Musím ale říct, že tahle mise mě zoufale nebavila a frustrovala. Naštěstí to hra zachránila kulervoucím vyloděním na ostrově Tarawa. Dá vzpomenout na legendární vylodění v Normandii v prvním díle. Celá tahle mise je konečně pořádná válečná vřava a po rozpačitém průchodu džunglí mi napravila celkový dojem.
Level design se může zdát dost jednoduchý. Já jsem to ale neřešil. Vykoukl jsem z krytu, zastřelil Japonce, nabil, rychle přeběhl do dalšího krytu a u hry se výborně bavil. Vlastně mě místy Pacific Assault docela pohltil. Až mě to, vzhledem k místním hodnocením, překvapilo. Co si vybavuji, tak je to snad první střílečka z Pacifiku. Mě se to líbilo.
Reálná virtualita
Pro: střílení s taktickými prvky, neokoukané prostředí, zpracování zbraní, vylodění v Tarawě
Proti: rozpačité chození džunglí v Guadalcanalu, strašná mise v letadle, menší příběh by hře slušel