Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

XCOM 2

  • PC 85
Na konci prvního dílu dosáhla organizace XCOM vítězství a zachránila tak naši matičku Zemi od invaze cizáků. Od té doby uplynulo 20 let a mezi tím došlo k rozpuštění původního XCOM a k převzetí vlády nad Zemi organizací ADVENT, která šíří přesvědčení, že nově příchozí mimozemšťané jsou vlastně ti hodní. Naštěstí je zde pár odpadlíků z XCOMu, kteří dokážou zachránit ze základny ADVENTu velitele z první invaze. Toho následně dopraví na místo poslední naděje, na původně mimozemskou kosmickou loď Avenger, kde se pokusí společně s hrstkou zbylých lidí postavit novou mobilní základnu a zvrátit nový řád nastolený organizací ADVENT. A to musí stihnout dřív, než ADVENT dokončí tajemný projekt Avatar.

+ Stále skvělá atmosféra
+ Líbí se mi ta myšlenka, že je cizácká infiltrace prakticky dokončena a zbylí lide jsou vlastně teroristickou organizací.
+ Stejně tak se mi líbí fakt, že základnou je nyní kosmická loď.
+ Časové omezení hry je zajímavým novým aspektem.
+ Akční taktická část je stále dobře zábavná. Mapy jsou náhodně generované, je na nich pořád co objevovat. Líbí se mi, že jednotky vstupují do mise v utajení.
+ Během akce lze využívat drony, které lze využít na léčení nebo hackování cizáckých systémů. Díky tomu lze získat nějaké informace/zdroje navíc nebo dokonce převzít kontrolu nad cizáckými roboty.
+ Trošku se zvýšila obtížnost, což rozhodně vítám.
+ Noví cizáci (velký plus za reinkarnaci mého oblíbeného Snakemana z původní série v podobě Vipera)
+ Super nápadem jsou i temné události, které mi hodně připomínají podobný mechanismus v některých deskových hrách.
+ Stejně jako u předchozího dílu mě hodně baví videa s pitvou a výslechem cizáků
+- Na první pohled méně přehledná výroba. Po několika hodinách hry jsem si ale zvykl
- Dlouhé načítání misí
- Časem se mise stávají opět stereotypními. Hlavně v úplném závěru, kdy je hráč natěšený na rozuzlení příběhu.
- Sem tam se mi stalo, že mi hra během mise spadla.

Pokračování XCOMu se dle mého názoru hodně povedlo. Vývojáři de facto vzali všechno dobré z jedničky, k tomu přidali pár novinek a to vše nám servírují na zlatém podnose.
+10

F.E.A.R.

  • PC 80
F.E.A.R. patří mezi jedny z těch zapamatovatelných stříleček mého mládí, ke které jsem se po cca 13 letech vrátil. Hru jsem měl uloženou v paměti především díky hororové atmosféře a výborné akci a byl jsem zvědav, jak si hru užiji po tolika letech. A užil, byť závan nostalgie přece jenom trochu opadl.
Nejsilnější zážitek, který jsem si vybavoval a sice hororovou atmosféru a povedené lekačky bohužel zmizel, především díky dnes již zastaralé grafice. Hře přesto nelze upřít, že hororový prvek byl velmi dobře zpracován a fungoval především v první třetině hry. Důležitou složkou této atmosféry je výborně zvládnutá hudba a zvuky ve hře, které fungují i dnes. Přesto jsem cca po té třetině hraní hororový aspekt téměř přestal vnímat a je třeba konstatovat, že prostě hra v tomto aspektu měla silný start, ale poměrně rychle ji došel dech.
Co se naopak ani s věkem nevytratilo je návyková a inteligentní akce. Ano hra je poplatně době silně tunelovitá, variabilita postupu vpřed je téměř nulová, ale pocit ze soubojů je prostě perfektní. Jde především o umělou inteligenci nepřátel, která je na velmi vysoké úrovni i v konkurenci mnoha mladších titulů a skvělí pocit ze střelby. Akci oživuje i možnost zpomalovat čas, která je při konfrontaci s větší skupinou nepřátel dokonce nutná, protože obtížnost soubojů bez této berličky je vysoká. Jediným neduhem na akční hratelnosti tak zůstává omezený arzenál zbraní, které v jednu chvíli můžete nést. Což je škoda i proto, že zbraně jsou zde opravdu pestré, mnohdy zábavné a jejich nucené omezení tak zamrzí.
Zpětně je trochu zklamáním i příběh, který mě před těmi mnoha lety přišel povedený, ale dnes již nedokáže zaujmout. Hra má celkem silný start a ačkoliv se vše točí okolo dnes již ohraného klišé, byl příběhový míč vykopnut celkem dobře. Bohužel hra se postupně změní v celkem banální honění se za hlavním padouchem, které okořeňují pouze hlasové zprávy na záznamnících a občas nějaké ty vedlejší postavy (jedna celkem srandovní a široká :) ), ale bohužel celkově nejde o nic, co by mě zaujalo. Přesto lze příběh hodnotit na akční hru té doby jako lehce nadprůměrný.
Hra má celkem přiměřenou délku, které je tak akorát vzhledem ke stereotypnímu prostředí jednotlivých lokací. Hra vás však díky dobré hratelnosti bez problému zabaví až do konce, i když v prostřední části hry narazíte na celkem nudné pasáže se zbraňovými automaty.
Na závěr lze říci, že F.E.A.R. je i dnes zábavnou střílečkou s výbornou akční složkou, zbraněmi a zvukem, bohužel však již zastaralou grafikou, která shazuje dříve silný hororový prvek a nevýrazným příběhem a sterilními lokacemi. Jako jednohubku však nelze než tuto klasiku žánru doporučit.

Pro: Akce, zbraně, zvuk, hororové prvky na začátku hry

Proti: Dnes již grafika, sterilní prostředí, omezená nosnost zbraní, některé slabší pasáže

+20

Medal of Honor

  • PSP 60
Medal of Honor vyšel na PlayStation v době kdy analogové ovladače ještě nebyli taková samozřejmost a ovládání je přizpůsobené starým pořádkům. Střílet v pohybu můžete, ale pouze bez míření. Pokud potřebujete zamířit, musíte se zastavit. Je to nepohodlné ale dá se na to zvyknout. A díky tomu lze hra hrát obstojně i na PSP. Kde máte k dispozici jen jeden analog pod šipkami.

Ze začátku to byla docela zábava. Přestože hra vypadá opravdu hnusně, střílení bylo zábavné. Procházíte v nekomplikovaných úrovních a na určitých místech na vás bafají náckové. Design je tak lineární, až to skoro vypadá jak kolejnicová střílečka. Když nepočítám pár odboček pro náboje nebo splnění úkolu. Na úkoly je potřeba dát si pozor. Jednou se mi stalo, že jsem neměl všechno hotové, došel jsem do cíle a game over. Není to ale nic hrozného.

Postupem hrou se bohužel vůbec nemění prostředí. Stále jste v jakési divné tmě a jdete dopředu. Bohužel jsem také pocítil nemožnost uložení hry během mise. Přestože jsou úrovně krátké, ke konci jsou dost frustrující. Vrcholem toho byla před před poslední mise a poslední mise. V první jmenované mají snad všichni bazuku. Rakety (nebo co střílela bazuka) létají ze tmy a jedna rána konec. Chápu, že dohled je limitace hardwaru, ale tohle bylo nefér. V druhé jmenované zase začali být náckové na speedu a v úzkých chodbách se na ně hodně špatně mířilo. Zjevování nepřátel za zády také není nic příjemného.

Vzpomněl jsem si na Project IGI. S tím rozdílem, že tady mě fakt nebavilo podvacáté opakovat misi. Chápu, že hra je produkt své doby. PlayStation toho víc neuměl, úkoly se snaží být různorodé a na zdech jsou díry po kulkách. Mě nostalgie minula. Vidím jen raketu před ksichtem a už ve své době fakt hodně zastaralou hru. V porovnání s konkurencí napříč platformami. Na tohle je potřeba být nostalgik.

Možná tomu dám ještě pět procent navíc. Přeci jenom mi to nedalo a seděl jsem u toho, dokud nebyl konec.

Pro: zpočátku zábavné, snaha o zpestřování hratelnosti

Proti: těžkopádné, hnusné a ke konci frustrující

+13

Pokémon Sword/Shield Expansion Pass: The Isle of Armor

  • Switch 70
První ze dvou částí DLC pro Pokémon Sword a Shield, Isle of Armor, je třeba brát pouze jako nutnou bonusovou výplň při čekání (toto píšu ani ne týden po vydání) na opravdový klenot této generace – Crown Tundra. Ne že by byl IoA v něčem špatný, ale hype zkrátka nastavil mnohem vyšší očekávání, zejména co se podoby ostrova týče. I přesto přinesl nový ostrov několik příjemných zážitků.

Jakmile stáhnete obsah (klikněte pluskem na ikonu hry a zvolte Software update) ke svojí verzi hry, spadne vám do inventáře lístek na vlak z Wedgehurstu (první městečko s nádražím, které jste navštívili) a za chvilku už dýcháte mořský ostrovní vzduch. Čerstvý pohled na okolí vám napoví, že proběhla jedna velká změna; a sice, že celé prostředí ostrova je otevřený prostor s volným pohybem, takže nehrozí žádné oddělování instancemi. Můžete si také hned vybrat, zda se dáte na průzkum ostrova nebo do blízkého doja a plnit příběhové úkoly. Pokud se rozhodnete pro to druhé, svedete nejdřív nějaké to bojové škádlení s novým rivalským trenérem či trenérkou (psychický Avery v Shield a poison Klara ve Sword) a pod vedením starého mistra Mustarda, jenž učil i samotného Leona, započnete cestu nejlepšího trenéra na ostrově.

Během krátké doby odemknete vychytávku, po které volali hráči již několik generací her – váš Pokémon chodí za vámi volně po venku! Ale nebojte, jde to případně vypnout u malého kluka v převleku Pikachu.

Největším lákadlem ostrovního DLC je ale rozšířený pokédex. Isle of Armor má k plnění zcela vlastní, složený z několika Pokémonů již viděných ve Sword/Shield; a celé jedné stovky dalších, přičemž je to převážně mix předchozích generací; opravdu nových je tu ve skutečnosti jenom několik, ale zato jsou legendární – Zarude (který je odemčen až s premiérou filmu Coco), Kubfu, jehož si musíte zasloužit v doju od Mustarda a jeho evoluce Urshifu, jenž má dvě možné formy dark a water podle bojového stylu Single Strike a Rapid Strike. Vybrat si můžete však jen jednu formu a k tomuto účelu jsou na ostrově dvě věže sloužící jako bojový trial, na jehož konci se skrývá klíč k evoluci. Pokud se rozhodnete pro jednu věž, druhá se vám nadobro uzavře. Mimochodem, hra vám nezaregistruje Pokémony, když si je přetáhnete z Home, ale stačí je uložit do množírny a zase je vzít zpět, a je to – odměna za kompletaci pokédexu může být pro leckoho lákavá (korunka místo čepičky, ale především Mark Charm zvyšující šanci na chycení Pokémona se značkou/symbolem).
Kromě těchto Pokémonů ostrov představuje i evoluci pro Slowpoka, galarského Slowbro. Jejich linie se ostatně stala jakýmsi maskotem ostrovního DLC. Vývin zajistíte sběrem 8 Galarican Twigs a na drobném ostrůvku u pobřeží ho provede NPC.

Mimo vzácné Pokémony se objevila další zajímavost, a sice možnost uvařit příšerkám polévku zvanou Max Soup, po které mohou obdržet svoji gigantamax formu. Samozřejmě se jedná jen o ty Pokémony, kterým je umožněna. Nově například Venusaur nebo Blastoise (velmi cool), ale i všechny evoluce z galarských startérů. Neměl bych zapomenout ani na Urshifu. Polévka se dá uvařit z hub rostoucích na ostrově.

Co se týče samotné rozlohy ostrova, ten je zhruba tak velký jako původní Wild area, ale dá se jezdit i kolem pobřeží a všelijakých malých skalisek, návrší a drobných přístupných ploch. Všude se něco hýbe nebo blýská (předměty ke sbírání) a už když jen vjedete na kole na vodu, okamžitě se někde vynoří Sharpedo a jde po vás, takže pokud chcete uniknout, máte co dělat. Kolo je další věc, kterou jde nyní změnit buď do bílé nebo černé varianty a při jízdě se za vámi tvoří barevná čára s odskakujícími hvězdičkami. Postupně můžete upravovat vlastní zjev dalšími účesy a oblečením (v pozdější části hledejte na nádraží gentlemana v obleku).
Samotné lokace na povrchu ostrova jsou poměrně variabilní. Všude se klikatí členité cestičky, jsou tam pahorkatiny, zátoky, nížiny, les a několik jeskyní s malým labyrintem, ale bohužel celý prostor působí poněkud chudě a vlastně to je s menší rozlohou ostrova to jediné, co mi na tomto rozšíření doopravdy vadí a za něj strhávám body dolů. Jeskyně jsou jenom duté chodby, nikde žádné krápníky; textury jsou všude stejně nezajímavé. Opravdu škoda, protože jinak by se mi tam docela líbilo a udělal bych si z ostrova herní domov.

Tvůrci také před vydáním slibovali scalování levelů okolních Pokémonů, ale to se jim tak úplně nepovedlo, a tak jsou všichni na levelu 60. Když si vezmete do party jakéhokoli Pokémona na levelu 100, tak máte příběh tohoto rozšíření za 2-3 hodiny dohraný. Opravdu se žádná výzva nekoná. Ale to ani nikdo nečekal. Opravdové hraní stejně začíná až po dohrání příběhu, abyste zkompletovali pokédex nebo bojovali v raidech. A pamatujete si na vaši sbírku wattů z původní hry? Možná jste nějaké utratili s vědomím, že už žádné další nikdy nebudete potřebovat, ale chyba lávky. Za pomoci wattů totiž můžete prostřednictvím Mustardovy zlatokopecké ženy Honey vylepšovat dojo o různé vychytávky, jako třeba léčení Pokémonů v šatně (na celém ostrově není jediné pokécentrum), přidání automatů na pití a vitaminy, nebo i odemčení jednoho zajímavého zápasu. A bude jich potřeba HODNĚ (konkrétně dohromady na finální upgrade 3,280,000 wattů). Další zajímavou aktivitou může být hledání zakopaných Diglettů po celém území ostrova. Když jich najdete až 150, dostanete od speciálního NPC postupně všechny alolanské pokémoní formy (alolanský Exeggutor vypadá při chůzi za vámi docela komicky) a jednoho alolanského startéra s hidden abilitou. Můžete se také věnovat sběru ingrediencí pro Cram-o-matic, přístroj na výrobu nejrůznějších užitečných nebo vzácných předmětů nebo měnit územní varianty za Pokémony z jiných regionů u NPC rozesetých po okolí. Také se odemkne nový typ zápasů o BP zvaný Restricted Sparring, kde proti různým trenérům bojujete s tříčlenným týmem, jenž ale musí být sestaven vždy podle jednoho typu. Pak je tu možno sbírat také Armorite Ore, surovinu potřebnou pro kopáče dalších Armorite Ore anebo pro kopáče wattů; ale taky pro jednu slečnu, která vám u Pokémona vymaže všechna EVs, abyste s ním mohli začít znovu. A to je tak vše, co mě z hlavy zrovna napadá.

Jinak stále se dějí nějaké eventy a aktuálně je nejžhavější raid na Zeraoru, kterého nejde chytit. Ale když ho do 28. června porazí milion hráčů, tak všichni dostanou do Home jednoho shiny Zeraoru (hráči také musí vytvořit pohyb při přesunu do/z Home, aby ho mohli dostat). Je docela snadné ho porazit, na rozdíl od zimního Mewtwo.
EDIT: Zeraora byl poražen, hráči jej dostali do Home a navrch Armorite ore za každých 100,000 čísel navíc, tedy dohromady 8 kousků - ty se dají dostat přes kód v mystery gifts ve hře.

Pokud tedy mám nějak shrnout pocity, tak jsem vlastně dostal vše, co jsem od ostrova čekal. Z trailerů bylo směřování tohoto rozšíření zcela očividné. Ale stejně se všichni nejvíc těšíme na exploraci Tundry a její legendárky.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Noví Pokémoni a rozšířený pokédex; nové gigantmax formy; polívka; ostrov; dojo.

Proti: Krátká herní doba; velmi snadná obtížnost; poněkud chudší design povrchu ostrova.; Sharpedo; too much water.

+11

Death Stranding

  • PS4 95
WOW! Tak toto bylo něco, co jsem ještě nikdy nezažil a dlouho jsem u hry nestrávil takovou dobu. Hra mi trvala 69 hodin, a jsem jenom rád. U takové hry není trávit čas zbytečný, ba naopak. Tadle hra od Kojima Productions má tak promakanej příběh, tak emociální, tak dojemný, tak akční, a hlavně tak originální, že by si tuto hru měl zahrát každý člověk, co se alespoň trochu cítí jako hráč. :)

Víte, tato hra není jen o střílení, nebo skákání, nebo chození po horách, jak spousta lidí říká, nad touto hrou se člověk dokáže zamyslet a probudit v něm emoce díky podařenému příběhu. Dlouho jsem nehrál takovou skvělou hru jako je Death Stranding. Ach ta spojitost mezi Samem a PP a mezi PP a Cliffordem. Ta hra je celým svým příběhem úplně jiná, než ostatní hry, a to je právě to. To je to, co se mi líbí. Originalita.

Tuto hru jsem si velice užil, a proto patří mezi mé nejoblíbenější.

Pro: Příběh, originalita, grafika, emoce, oblasti, hlavní pointa celého příběhu

+17 +18 −1

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS4 85
Musím říct, že vůbec hra Uncharted 3: Drake's Deception je ještě o kousek lepší. Je neuvěřitelné, jaké v Naughty Dog udělali zase pokroky. Ačkoliv bych mohl vytknout např. časovou osu mezi jednotlivými misemi, která mne občas mátla, je to opět skvělej zážitek.

Graficky opět vylepšené, no nevím, co k tomu dále říct. Hra má úžasnej příběh, je zábavná, skvělé hádanky atd.

Opět mohu jen a jen doporučit. :)

Pro: Příběh, grafika, hratelnost, akce, hádanky

Proti: Lokace - časová osa

+7 +9 −2

Metro Exodus

  • PC 70
Ke třetímu dílu Metra jsem se dostal až teď. Ano správně, může za to Epic games exklusivita. Ne, že bych proti tomuto studiu něco měl, nebýt jich neexistoval by Unreal Engine, takže fůra her, ale jsem toho názoru, že už takhle je těch launcherů zbytečně moc (steam, origin, uplay, battlenet, rockstar social club). Kdyby Metro nebyla pouze časová exklusivita, asi bych přimhouřil oči. Ale ten rok uteče a aspoň se mezitím hra doladí, protože málo her vyjde v pořádku.

Bohužel Exodus trápí špatný technický stav i teď, což je velká škoda. Hodně to sráží kvalitu hry dolů a bohužel nejen to. Hra začíná slibně, level v Moskvě je starý dobrý Metro, nelze tam nic vytknout. Volha level už je první otevřený a zde je víceméně ještě taky vše v pořádku. Tedy...jsem toho názoru, že Metru moc otevřený svět nesedí. Ta Volha ještě jakžtakž, má skvělou atmosféru a leveldesign, ale dle mého je zbytečně veliká a člověk nějak ani nemá motivaci chodit něco prozkoumávat, protože suroviny jsou pouze dva typy a z nich se dá vyrobit vše, co člověk potřebuje k hraní. Ano můžeme zde nacházet různé dokumenty a dokonce upgrady zbraní a obleku, jenže...no upgrady zbraní najdete i u padlých vojáků a co se týče upgradů obleku, tak jediné, co jsem tak nějak využil byla lepší maska. Kompas je zde dle mě nejlepší, protože aspoň víte, která cesta vás povede k cíli a tudíž budete často hodně odbočovat pro loot, jelikož takových křižovatek je ve hře hodně. Dále jsem využil pouze kapsy pro náboje, protože jsem tak nějak nechápal, k čemu by mi byly kapsy na lékárny. Lékárny si můžete vyrobit nové kdekoliv, náboje pouze u stolu. Kapsy na molotovy mi taky přišly celkem k ničemu, protože těch situací, kde jdou využít moc není. Čištění zbraní a oprava masky je skvělá featurka, nicméně...zbraně se zasíraly až příliš rychle a odsekávat ákáčko po třech výstřelech je fakt k nasrání. U masky to už bylo lepší, protože se tak často nepoužívala, ale nechápu, proč si Arťom prostě od mrtvol nemohl vzít novou jako v předchozích dílech.

Nastal level Kaspik a zde už budu kurva kritický. Ta úroveň není špatná, ale nesedí mi do téhle hry. Kdyby se hra jmenovala Mad Max asi bych byl nadšený. Zde jsem si už začínal všímat mizerného technického stavu a bugů. Jdu podél skály, u skály leží kameny, které prostě a jednoduše levitují, proč ne že? Tamhle omráčím týpka, rozeberu mu zbraň, po cca 10 minutách se vracím zpět, týpek zpátky na nohou a míří na mě neviditelnou zbraní a něco u toho mele. Dostal znovu po držce, ale kroutil jsem hlavou. Tuhle zabiju potvoru, která se radši moonwalkem ztratí pryč ze scény. Celý Kaspik je až zbytečně moc velký, prázdný a hlavně je to takovej klasickej vole, polobolševickej vole, dizájn vole, rustikální vole, zdánlivě vole...Káru, kterou zde máte k dispozici jsem zaparkoval do pangejtu po asi 200 ujetých metrech, protože se mi zaprvé bugnul výhled, takže jsem viděl velký hovno a poté, co se odbugnul jsem vůbec neměl chuť s tím jet dál.

Tajga už je o něco lepší. Je to trochu více lineárnější, ALE.....tu kuši programoval nějaký člověk, co očividně ten den vstal špatnou nohou. Neuvěřitelný, jak ta zbraň je nepřesná a otravná. Zde vás autoři přímo nutí do stealthu, což je škoda, protože gunplay je zábavný a užijete si ho prakticky jen v jedné úrovni. Co se ještě Tajgy týče, celou dobu mi hra běžela na hezkých 60 a více FPS, ale jakmile se objevil Méďa, snímky začaly padat až k 25. Medvěd zmizel a jedeme zase na 60. Poslední level považuji za nejlepší, protože má vše, co se mi na předešlých dílech líbilo. Hororová atmosféra, paranormální jevy, prostředí metra, klaustrofóbní zážitky. Ovšem tento zážitek mi trochu zkazila opičí pěst, která se prohnala zdí a dala mi instakill. Poslední bug, co se mi stal a fakt už mě vyloženě nasral, protože tohle se mi ještě u žádné jiné hry nestalo, bylo, že se mi neodemkl achiev za to, že Duke, Damir a Alyosha zůstali živí a zdraví se mnou. Jednotlivé achievy mám odemčené, ale prostě Duke nějakým záhadným způsobem zmizel z poslední cut.scény a proto, se mi neodemkl. Konec hodnotím víceméně kladně, sice to nemělo takový ten feel, že člověk něco dokázal, ale nějaké emoce se tam vyskytují. Dá se i říct, že špatný konec je udělaný o něco lépe, protože zde nechybí moje nej postava Khan a jeho filosofické vyjadřování.

Grafické stránce hry nemám co vytknout, zpracované je to pěkně. To se ovšem nedá říci o zvukové stránce hry. Ta je podle mě nejvíc rozesraná a nezachraňuje to ani DOLBY ATMOS. Dynamický rozsah zvuků je prostě úplně mimo. Když Arťom odpálí vlak na začátku, zní to jakoby bouchnul někde za sedmero horami, jen to trochu puflo. Ovšem když jsem vystřelil z Ákáčka, málem mi to odpálilo subwoofer. V nastavení je možné nastavit pouze hudbu, hlasy a celkovou hlasitost. Takže jo, hudbu jsem dal trochu více nahlas, hlasy ubral, aby se mísily s hudbou, ale jakmile jsem zmáčkl spoušť, tak to stejně všechno přeřvalo. Dále, úvodní cut-scéna...hudba při ní praská, jednou lze přeskočit prakticky ihned, pak zase až skoro ke konci. A ze všeho nejhorší je, když máte třeba omylem repro nahlas, tak je prostě neztišíte, musíte alt+tab a ručně přes stavový řádek anebo já jsem musel vstát a dojít k zesilovači a drtit tam to VOL-. Poslední věc, do které si rýpnu je Gordon Freeman syndrom hlavního hrdiny. Občas to zní neuvěřitelně debilně, když tomu nejsou přizpůsobeny dialogy. Postavy se vás na něco neustále ptají a Arťom jen drží hubu jak jedna moje EX když jsem se jí ptal, co se stalo. Abych jen nekritizoval, zvuky zbraní jsou nejlepší, co jsem kdy ve hře slyšel. Jejich ráznost a ozvěna působí neskutečně autoritativně. A i když mě 90% lidí teď sežere, hru jsem hrál s eng dabingem a líbil se mi. Mám rád angličtinu, mám rád angličtinu s ruským přízvukem a to přesně od doby, kdy do herního světa vstoupil Viktor Reznov z Black Opsů. I přes odfláknutou techickou stránku hry jsem si ale hru užil a rozhodně se k ní ještě vrátím.
+13 +15 −2

Someday You'll Return

  • PC 60
Už od oznámení a vydání prvních záběrů vypadal psychologický horor Someday You'll Return
famózně. Zahrát si walking simulátor ve stylu The Vanishing of Ethan Carter, který je inspirovaný sérií Silent Hill a má v rukávu i interakce, řadu rébusů nebo bylinkářství? Představa, že se v takovém provedení podíváme i do moravských lesů, kde zažijeme krásy i hrůzy těchto míst, zněla naprosto skvěle. Ovšem tato hra je dokonalým příkladem toho, kdy platí přísloví, že „méně je někdy více“.

Someday You'll Return vypráví příběh nepříliš sympatického Daniela, který se vydává hledat svou dceru Stelu na místo, kam se již nikdy nechtěl vracet. Celá hra se odehrává ve věrně zpracovaných moravských lesích, konkrétně v přírodním parku Chřiby, který nabízí celkem rozsáhlí a částečně otevřený svět a české rekvizity v něm naleznete na každém kroku. Řídit se budete díky typickému turistickému značení na stromech a dominanty, jenž zde navštívíte, doprovází informační cedule a QR kódy, které je možno reálně naskenovat a na tyto místa se osobně vydat. Toto krásné a příjemné prostředí začne pomalu prolínat ale úplně jiný svět vytvořený z prapodivných betonových kreatur obývaných řadou monster a hlavním záporákem zvaném „Zvíře“. Příběh Daniela a Stely má velice povedený námět. Vypráví reálný problém vztahu otce a dcery a táhne hráče až do konce hry, avšak jeho provedení a vyprávění není úplně záživné. Za 15-20h herní doby se mohl děj řádně rozrůst, dočkáme se ovšem jen prodlužování stereotypními a nenápaditými pasážemi, které se od začátku hry neustále opakují. Nutno podotknout že hra obsahuje 5 konců, které se odvíjí od vašich rozhodnutí. Jedna z věcí, která bude mít vliv na konec hry, je váš mobilní telefon. Nejen že ho budete z úvodu využívat kvůli GPS a v temnotě jako baterku, ale budete z něj i odepisovat na SMS zprávy. Je pak jen na vás jakým způsobem se rozhodnete odepsat nebo budete zprávy úplně ignorovat. Příběh doplňuje i řada dalších NPC postav, které příběh doplňují a hru značně oživují.

Na Danielovu paměť se nedá absolutně spoléhat a častokrát nepoznáte, zdali lže sám sobě nebo tvrdí pravdu. Příběh Stely odhalujete díky odemykání jednotlivých částí jejího deníku nebo vzpomínkovým pasážím, které mi hodně připomínali ty ze hry Vanishing of Ethan Carter a zpřístupníte si je po vypití určitého lektvaru. Ten si vyrobíte díky možnosti bylinkářství, jako řadu dalších lektvarů, které budou nutností pro průchod hrou, nebo vám jej usnadní. Jednotlivé bylinky jsou rozmístěné různě po světě a využít je můžete buď celé, nebo jen jejich části. Zapomenout zmínit nesmím ani celkem povedený crafting, ve kterém si z nalezených surovin budete muset vyrobit řadu předmětů nutných pro průchod hrou. Jelikož jde o psychologický horor, hra kromě pár povedených creepy momentů a jumpscarů obsahuje i hororové stealth pasáže, ve kterých se budete plížit mezi děsivými monstry. Bohužel jako celek stealth spíše nefunguje a přerušuje plynulý postup příběhem. Nepřátelé vás odhalují, aniž by vás viděli a jejich umělá inteligence je na bodě mrazu. Brzy tak zjistíte, že než se zdlouhavě plížit oblastí obývanou nepřáteli je snadnější jí jednoduše proběhnout k nejbližšímu checkpointu a hold si odposlouchat jejich znepokojivý řev, který jako jeden z mála hororových prvků ve hře nahání opravdu husí kůži. Máte také možnost namíchat si jeden z lektvarů, díky kterému vás nepřátelé neuvidí, ale osobně jsem ho nevyužíval. Na své si tu přijdou hlavně milovníci rébusů. Hádanky nejsou nějak extra obtížné, ale také vás nevedou za ručičku. Musíte si dávat pozor na detaily, být pozorní a hledat jednotlivé indície k jejich vyřešení. Bohužel tu narazíme i na řadu naprosto nelogických momentů (například ve vodárně máte rozbít okno, k čemuž musíte hledat po celé hale páčidlo i přes to, že po celou hru máte u sebe dostupnou sadu nářadí včetně kladiva). Hra vám tímto často hází klacky pod nohy, a to především v druhé polovině hry. Ta se již bohužel odehrává minimálně v lesích, ale převážně v již zmíněném betonovém prostředí nebo podzemních bunkrech, které jsou extrémně repetetivní a budete v něm neustále něco podlézat, balancovat na úzkých betonových pilířích nebo šplhat po skalách. Samotné šplhání je zajímavě a originálně provedené. Za pomoci jednotlivých úchytů se postupně dostáváte až na vrchol. Ve zmíněné druhé polovině hry se toho ale našplháte tolik , že vás tato funkce omrzí stejně jako stealth pasáže.

Co ale vůbec neomrzí je grafické zpracování poháněné technologií Unreal Engine 4. Malebná krajina a hluboké lesy zde vypadají naprosto famózně a animacím postav i mimice dokážete věřit. Je obdivuhodné, čeho dvoučlenný tým CBE Software dosáhli. Pár bugů, kterými jsou problémy jako levitující předměty nebo propadávání texturou se dají omluvit a věřím, že po pár opravách bude vše v pořádku. Zážitek z vizuální stránky bohužel kazí katastrofální audio. Hlasitost hry neustále kolísá, hudba přeřvává mluvené slovo, jumpscary vás svými bassy vystřelí z křesla. Abych si na zvuk ale jen nestěžoval, celkovou atmosféru hry naprosto umocňuje famózní soundtrack v čele s Gabrielou Vermelho a jejím překrásným hlasem. Vývojáři nedávno na svém Facebooku sdíleli informaci, že hra dodatečně získá český dabing, avšak na více informací stále čekáme.

Nutno znovu zdůraznit, že psychologický horor Someday You'll Return je vytvořený víceméně dvoučlenným českým týmem. Přesto si nemohu pomoci v tom, že hra měla obrovský potenciál a bohužel se jí ho nepodařilo řádně využít. Exceluje svým detailním českým prostředím, soundtrackem a atmosférou, ale propadá u nenápaditě prodlužované herní doby, zdlouhavého vyprávění příběhu a nefungujících hororových pasáží. Hra by ideálně mohla mít 8-10 hodin, příběh by příjemně odsýpal a úkoly či prostředím by se tolik neopakovali. Takto se hra ve své druhé polovině stává mnohdy až nesnesitelně stereotypní. Vývojáři se nebránili novým prvkům v žánru, ovšem řekl bych, že by pochodili lépe, kdyby Someday You'll Return ve svém překrásném grafickém zpracování byl klasickým walking simulátorem plynule vyprávějícím dospělý a temný příběh o problémech vztahu otce a dcery.

Pro: Grafika, námět, české prostředí, vynikající soundtrack, hádanky a rébusy, atmosféra, hru oživující charaktery, bylinkářství, crafting

Proti: Nevyužitý potenciál, audio, otravné stealth pasáže, umělá inteligence, stereotypní druhá polovina hry, prodlužování herní doby

+23

Memories of a Vagabond

  • PC 65
Kdybych náhodou nezapnul Steam, kterej zrovna jel nějakou letákovou kampaň na téma "Zahraj si zapadlé hry z tvého seznamu", tak bych se k Memories of a Vagabond ani nedostal. Na kdyby se ale v tomto případě nehraje a já jsem teď tady a píšu na tuto hříčku herní přírody komentář...a musím uznat, že ty čtyři hodiny s hrou stály docela za to.

Jediné, co jsem o hře věděl je, že je vytvořena v RPG Makeru a odkazuje na hry jako je Final Fantasy. Osobně jsem ale přes Final Fantasy nikdy nezakopl, tak osobně musím říct, že jsem se cítil stejně, jako když jsem přes Gameboy emulátor před mnoha a mnoha lety hrál Pokémon Yellow/Blue/Red. Jen s tím rozdílem, že tuto hru jsem nehrál týdny až měsíce, ale pouhé čtyři hodiny. A navíc tu ani nejde o levelování jako o příběh samotný, což je ve hře rozhodně ku prospěchu.

Memories of a Vagabond je příběh hrdiny, který se v prvních momentech prochází krásnou oldschool pixel artovou grafikou po nějaké zahradě rozkoše s princeznou, aby ji požádal o ruku. Pár vteřin na to už je ale princezna ve spárech démona, který Vás zabije a Vy se objevíte na scestí před řekou Styx. Buď umřít a nebo najít amulet času, obrátit čas a zachránit sebe i princeznu. Mapa je milá, levelování je svižné, příběhově je to doslova fajn. Nějak se nedá ve hře úplně ztratit, což jsem u podobných her měl docela časté. Nejhorší pak bylo chodit z bodu A do bodu B, kór když bod B je vzdálen třeba 15ti minutami nezáživné chůze, což třeba v Pokemonovi bylo běžné a tipuji, že Final Fantasy na tom nebyl jinak. Zde je vše malé tak akorát, takže se ani nestihnete ztratit a už jste takřka na konci.

Memories of a Vagabond je tak malá jednohubka, že během jednoho pátečního propršeného večera mi udělala vysloveně radost. Má silný odkaz na RPG starých škol, navíc s hezky milou grafikou a na to já docela slyším. Navíc jsem si s ní opravdu prošel za páteční večer a byl to, po dlouhé době, doslova fajn relax.

Pro: Milé, se silným odkazem na stará RPGčka, příběhově hezké, hudebně lahodné,

Proti: ale kraťounké. I když v případě této hry naprosto postačující.

+10

Tomb Raider Chronicles

  • PC 50
Už při hraní předchozího dílu Tomb Raider Last Revelation jsem začínal mít pocity, že si tu hru již tolik neužívám, jako u prvních tří dílů. S tímto dílem už se pocity definitivně mění v jistotu, protože to, co nám pátý díl nabízí je už jen jedna velká nastavovaná kaše.

S tím souvisí i samotný příběh, protože závěr čtvrtého dílu , kde Lara zůstala zasypaná u východu z Horova chrámu, de facto naznačoval konec série. K pokračování ale nakonec došlo a to ve formě vyprávění tří přátel o Lařiných dřívějších skutcích. Postupně se dozvíme o čtyřech jejích výpravách za různými artefakty. Konkrétně se podíváme do Říma, do ruské ponorky, na starý ostrov v Irsku a do jednoho mrakodrapu.

+ Lara se naučila chodit po laně a skákat přes tyč. Bohužel toho všeho využije jen několikrát.
+ Líbí se mi, že jednotlivé epizody mají zcela různá prostředí a současně rozdílnou hratelnost. V Římě je to hlavně o soubojích s bossy, v ponorce jsou řadoví protivníci a potápění. V Irsku je mladá Lara zcela beze zbraní, takže je to hlavně o parkouru a časových limitech a v mrakodrapu je to zase trochu o stealthu a utíkání před vrtulníkem. Taky je docela inovativní fakt, že v posledních dvou epizodách je Lara bez svých ikonických pistolí s nekonečno náboji.
+- Mezi jednotlivými epizodami se nepřenáší zbraně a vybavení. To je samozřejmě logické, ale pro mě tak trochu nepříjemné, protože jsem zvyklý si šetřit vybavení na později a takhle jsem o vše našetřené rychle přišel.
- Oproti předchozím dílům má hra velmi krátkou herní dobu (cca 12 hodin).
- Hra je stále stejná, minimum inovací.
- Level design šel velmi dolů. Žádné památné lokace, ale hlavně spousta nepřehledných prvků. Např. v jedné úrovni se Lara po čase dostane v náročném časovém limitu za zavírající se dveře, za kterými je skluzavka dolů. Před vstupem na skluzavku si ale musí všimnout téměř neviditelného průchodu ve stropě (děkuji kamero), kde je spínač, jehož sepnutí je nutné k dalšímu postupu. Takové schovky toleruji u secretů, ale u příběhového prvku? Děkuji nechci.
- Secrety jsou tentokrát po vzoru Tomb Raider 2 vždy tři v každé úrovni a to ve formě zlaté růže. Jejich sesbírání nepřináší žádné vybavení navíc, jen to zpřístupní artworky v menu. Na jednu stranu je to realističtější (kde by se tam to vybavení po sebrání 3. růže vzalo?), ale na druhou stranu to značně snižuje motivaci nějaké secrety vůbec hledat.
- Oproti předchozím dílům zde není žádný řiditelný dopravní prostředek
- Hodně bugů. Zasekávání se o textury nebo naopak procházení texturou, apod.
- Na konci mi chyběl nějaký ultimátní boss, jako v přechozích dílech
- Major bug v poslední misi. Část kousek před koncem je koncipována tak, že Laru sleduje téměř nezničitelný android a ona ho musí nalákat do speciální místnosti, kde ho zavře a zabije pomocí jakéhosi plynu. Bohužel android sleduje Laru přes koridor, kde jsou díry, které se musí přeskakovat. Několikrát se mi stalo, že android Laru nenásledoval nebo ještě hůř, spadl do díry, ze které se už nedostal (bylo potřeba ho zabít, protože měl u sebe část klíče a ustřílet ho ze shora nešlo, protože po Laře stříleli z vrtulníku). Nejhorší ale bylo, že se mi při opakování dělo pořád to samé. Až na jednom diskusním fóru jsem se dočetl, že se nesmí hra v dané oblasti vůbec ukládat, jinak dochází právě k této situaci. Na podruhé jsem byl zase moc pomalý a android mi utekl z pasti, ale na potřetí se mi již podařilo. No hrůza. Chudáci hráči, kteří hrají na jednu ukládanou pozici.
- Trochu mě štvalo, že při smrti není možné hned zvolit load. Je nutné, nechat načíst menu a tam teprve zvolit Load game. Samozřejmě je ale předvybraná položka New game, kterou jsem tedy několikrát omylem zvolil. Což s kombinací s nemožností přeskakovat in game animace opravdu hodně potěší.

Co dodat? Lara v podání studia Core Design má dle mého názoru již svůj vrchol za sebou někde mezi druhým a třetím dílem. Tímto počinem již začíná velká nuda, která působí spíš jako nějaké DLC než plnohodnotná hra. Hraní tohoto dílu bych tak doporučil už asi jen fanouškům série, kteří chtějí dohrát všechny díly, což je i můj případ.

Pro: Různá prostředí a hratelnost v jednotlivých epizodách

Proti: Stále to samé, krátká herní doba, level design, bugy

+11

Electrician

  • At8bit 85
Velmi zajímavá, bohužel i velmi obtížná a trochu podivná hra, nicméně to by se dalo říci prakticky o každé hře od Synapse software.

Grafika a zvuky jsou velmi hezké, a patří rozhodně k tomu lepšímu, co si pamatuji z osmibitového Atari (NES verzi neznám). Každopádně v dětství to byla neporazitelná hra. Zatímco první levely byly s pochopením ovládání poměrně jednoduché, každý další level pak přitvrdil s razancí kladiva - hra vůbec neotálela naservírovat značné množství nepřátel. V pozdějších levelech musí být hráč neustále v pohybu a skákat s absolutní přesností (kousek vedle a hned následoval smrtelný pád, který již hráč nemohl ovlivnit).

I tak mám na tuto hru úžasné vzpomínky, protože je opravdu zajímavá, a bavila mne i tématicky, jelikož už od dětství jsem si rád zapojoval všemožné dráty :-)

P.S. Omlouvám se za opakování slova zabít, které jsem napsal do popisu hry, ale bohužel, ztráta života v této hře je něco, co bude začátečník prožívat tak co dvě minuty, a ani pokročilý asi nedá tuhle hru bez ztráty kytičky...

Pro: Pěkná grafika, zvuky, zajímavá a dodnes neotřelá tématika

Proti: Velmi, velmi obtížné, hra vyžaduje zprvu pochopit pravidla a pak natrénovat přesnost a reakce, nic pro netrpělivé

+6

Mafia III: Faster, Baby!

  • PC 55
Tak Faster, Baby je poslední DLC a poslední kus Mafie 3, čímž ji mám dohranou se vším všudy. Poslední datadisk zavadí hráče na nové území přilepené k původní mapě. A ačkoli název a artworky devizují, že by se mohlo jednat o datadisk věnující se především autům a závodům, tak to bohužel není pravda.

Celkově musím říct, že tenhle datadisk na mne působil tak nemastně-neslaně. Příběh opět skoro nijaký (příběh by svým rozsahem v jiné hře plnil tak úlohu jednoho menšího až středního questu, a tady je na tom postavený celý DLC), celé to lze shrnout jednoduše, je tu rasistický polda, který si udělal své království, kde zákony zbytku země neplatí. Ukradněte složku s důkazy, zachraňte pár svědků a nakonec chyťte hlavního padoucha a pošlete k prokurátorovi na spravedlnost (velká změna oproti zbytku hry, kde je spravedlnost většinou kulka do hlavy od Lincolna). Celý ten nový kus mapy mi přišel úplně šíleně nevyužitý. Nechápu, uděláte poměrně rozsáhlý nový kus prostoru, a pak do něj nedáte skoro žádný úkol a jen se pohybujete po těch samých lokacích, a do zbytku nemáte důvod se podívat (ani žádný úkol, ani cokoli k sebrání, neberu-li v potaz TL-49, kterých je ale ve hře tolik, že není důvod je sbírat tady). A co mne i trochu vadilo, částí datadisku je rozbíjení věcí autem, čemuž napomáhá to, že místní jsou očividně úchylní do ramp, protože pro městě i okolí je samá rampa nasměrovaná především do bilboardů (ale i na střechy domů atp.), aby šly proskočit autem. To by bylo super v takovém Flatoutu, ale v Mafii? Ta by měla být co nejuvěřitelnější, aby si člověk připadal, že by se to mohlo skutečně stát, ale to tohle opravdu není. Stejně tak jako desítky nakloněných přívěsů u silnice se sudy či kládami, do kterých stačí střelit a poté jen trpělivě vyčkávají na první policejní auto, které pojede kolem, aby ho mohly zasypat. To jako vážně?

Celé DLC je opět jako jednohubka – hrozně krátké s minimem opravdových úkolů.

A jako sekundární rozšíření v tomto datadisku dostanete možnost pěstovat, sbírat a prodávat trávu. jediné co dodám - nuda. To mne fakt nebavilo.

Kolem a kolem, z třech DLC je tohle nejhorší datadisk. Je tu sice poměrně atraktivní nový kus mapy, ale ten je tak šíleně nevyužitý, že to hráči může být skoro jedno. Úkoly nejsou žádné terno, jsou nerealistické a velmi krátké. K tomu je jich opravdu jen pár. A posledním hřebíčkem do rakve je parťák – parťačka Roxy. Na rozdíl od vtipného Donovana z druhého DLC mi tahle ženská přišla hrozně otravná. To její neustálé buzerování do rádia, když jsem potichu likvidoval policejní stanici mi už lezlo na nervy.

Škoda, opět je vidět hrozný potenciál (úplně vidím pouliční závody pod útoky policie – bez ramp a skoků skrz předměty, nové káry, tuning, to vše proložené postupným odhalováním a sbíráním důkazů a zachraňováním svědků proti křiváckému šerifovi). Bohužel, opět nevyužitá šance.

Pro: Pěkná nová lokace, sem tam i docela zajímavý úkol

Proti: Vše hrozně krátké, mapa nevyužitá, nesmyslné rampy všude kam se podívám

+12 +13 −1

The Last of Us Part II

  • PS4 100
Tak dneska úspěšně dohráno. A za sebe musím říct, že jestli tato hra nedostane nějakou cenu, ať už za příběh, vizuál či za soundtrack, tak budu opravdu naštvaný. Tato hra je něco tak jiného, tak úžasného že po dohrání jsem byl v němém úžasu, co jsem to vlastně dohrál za skvost. Velký klobouk dolů patří Neilovi Druckmannovi a vlastně celému týmu Naughty Dog. Tak silný příběh jsem u hry dlouho nezažil. A soundtrack ke hře? Ten tomu teda dává grády. Smekám a klaním se. Parádní věc tato hra!

Pro: Příběh, Postavy, Soundtrack a vlastně celá hra!

Proti: Ve hře jsem žádné "proti" nenašel.

+5 +19 −14

Fallout: New Vegas - Honest Hearts

  • PC 90
Prvni DLC, jenz jsem dopodrobna dohral v Fallout New Vegas.
Cely dej se toci okolo kmenovych boju. Pribeh neni nijak strhujici a pokud Vam vadi questy ve stylu "zachran mlade bighornera" nebo "odstraneni pasti na medvedy z mostu", tak Vas DLC bavit nebude. Nejsou to totiz zadne svetaborne ukoly, ale v jednoduchem prostredi nemuzete cekat zadne zazraky.
Zion je krasne udelany a i kdyz muze cela oblast pusobit trosku stereotypne. Jde o narodni park, takze zde zadne hi-tec veci nenajdete. Me osobne to vubec nevadilo.
Vrchol celeho DLC je vsak pribeh prezivsiho Randalla Clarka. Na nerozbitnych terminalech najdete postupne cely jeho pribeh od prvniho prichodu do Zionu a uteku pred atomovou apokalypsou, az po jeho zabijeni ghoulu, kanibalu a jeho poslednich okamziku. Kez by takovych pribehu bylo v celem Falloutu new vegas vice. Jeho sugestivni zpracovani hodne pripominalo pribehy z F1 a F2 a donutilo me najit jeho terminaly jako uplne prvni vec, co jsem v tomto DLC udelal.
Nemuzu proti tomuto DLC rict cokoliv spatneho. Okoli me pohltilo, bavilo a i kdyz je Joshua Graham trosku komicky, jelikoz vypada jak mumie (kde sakra bere kazdy den nove a vycistene face), tak mi jeho reseni problemu bylo blizke. Pred zlem se totiz neda donekonecna utikat a obcas je potreba aby mu dobro nakopalo zadek.

Pro: Randall Clark, prostredi, fajn pruvodci krajinou

Proti: Obycejne ukoly, nesmrtelne Bile Nohy (vydrzi az 7 ran z Bozaru, to je fakt moc)

+15

Sam & Max Hit the Road

  • PC 65
Dobrodružství soukromých oček, psa Sama a králíka Maxe, má tentokrát asi velkou smůlu v načasování. Po několika nedávno dohraných adventurách, ze kterých jsem byl nadšen, jsou tentokrát mé dojmy dost rozporuplné. Hit the Road jsem hrál již dávno a pokud si vzpomínám tak neúspěšně. Vzpomínky jsem měl ale dobré. Bohužel jde o jeden z případů, kdy jsem měl nechat hru minulosti. Začnu příběhem, který je pro adventury jednou z klíčových přísad. Zde je bohužel dost rozmělněný a postupem času jsem o něj ztrácel zájem. Sam a Max dost stojí na humoru. Obecně mám raději humor od Sierry než od LucasArts, v případě této hry je to tak půl na půl. Spousta narážek a parodování mnoha míst z USA jsou povedené, ale samotný humor vycházející především z postavy Maxe mi moc nesedl. Často se mi zdálo,že to je snaha o humor pouze pro humor samotný. Bez výhrad musím pochválit grafiku a dabing, tady autoři odvedli skvělou práci.

Další klíčovou součástí je hratelnost a zde to bohužel skřípe asi nejvíce. Vysoká obtížnost byla v té době obvyklá, ale zde je to ještě o stupínek výše. Že jsou řešení a kombinace často nelogické také není neobvyklé. Problém je, že zde to nějak není zábava řešit. Při každém záseku jsem byl do pěti minut naštvaný a chyběla motivace to chtít vyřešit. Tam kde jsem u Rex Nebular nebo * Questu hodinku nebo třeba přes noc přemýšlel o správném postupu, tady jsem bohužel raději párkrát nahlédl do návodu. Vzhledem k celkem malému rozsahu jsem i tak s hrou strávil až moc času. Celkem mě to mrzí, protože jsem se na hru těšil. Problematické je i ovládání. Největší problém je králík, často se někde plete a při procházení lokací dost zdržuje na něj stále čekat. Po pár hodinách mi to začalo dost lézt na nervy. Abych jen nenadával, stále se mi líbí nápad s cestováním po celých státech. V tomto případě také oceňuji nepřítomnost slepých uliček a nemožnost zemřít. Špatné nejsou ani minihry, častá bolest jiných titulů. Použití předmětů v kombinaci s Maxem je také fajn. V paměti jsem měl především lokace, takže jsem celou hrou procházel s čistým štítem. Bavil jsem se bohužel mnohem méně než jsem očekával. Původně bylo v plánu pokračovat epizodickou sérií od Telltale, ale nyní nějak nevím. Možná jsem na podobnou hru neměl správnou náladu a Sam s Maxem to trochu neprávem odnesli, ale to se nedá nic dělat. Opakované hraní v plánu opravdu nemám.
+34

Densha de Go! Shinkansen

  • PC 50
Jsem fanda do vlaků, do Japonska a do toho všeho ještě pracuji v japonské firmě. Ideální kombinace k tomu, abych byl na tuhle hru strašně hodný. Ale nebudu, protože to bych pak musel za trest sníst kilo sushi a na závěr 2 ryby fugu.

Začátek samozřejmě vypadá lákavě - pokud tedy překousnete, že je hra komplet v japonštině a až na pár položek v menu je veškeré nastavování metodou pokus - omyl. Kromě nezbytného tutorialu hra nabízí vlaky od nulté série až po Nozomi N700, takže 5 jednotek. Dále pak volnou jízdu po celé trati z Ósaky do Fukuoky (všech 19 stanic) a 30 scénářů s jízdním řádem a různými úseky. Poslední položkou v menu už je jen galerie fotek a videí a nebyli by to Japonci, aby tam nedali také fotky bento krabiček s jídlem.

Jak se to hraje? Ovládání je primitivní, na starosti je pouze "plyn" a brzda a není to žádný simulátor, ale totální arkáda. Jenže výsadou japonských vlaků je přesnost, o které by se ČD jen zdálo, takže náplní hry je dojíždět na vteřinu přesně a taky zastavovat na centimetr přesně. A to už žádná sranda není. Toto je v každé Densha De Go hře, ale na těch městských tratích se to dá poměrně jednoduše odhadovat, jak rychle jet a kdy začít brzdit, tady je to v těch třistakilometrových rychlostech o dost obtížnější. Jsou tu samozřejmě přítomny kontrolní body, které s tím pomůžou, ale obtížnost je opravdu na levelu japonského železničáře. A protože nic jiného náplní hry není, tak se chtě nechtě zanedlouho dostaví repetitivnost.

Grafika nevypadá zle, ale jen do doby, než se vlak rozjede. Viditelnost je totiž tak 200 metrů a objekty doskakují jak v dobách PS1. A upřímně, vypadá to fakt příšerně a k čemu je pak fajn pocit rychlosti, když hra nestíhá vykreslovat ani v tunelech. Takže nějaké kochání se tratí nepřipadá v úvahu. Stejný problém trápí jak PC, tak PS2 verzi, protože PC port je kopie 1:1. Po zvukové stránce hra neurazí ani nenadchne. Otravná je pouze JEDNA audiostopa během hry, která sice ze začátku zní příjemně, ale po půl hodině už je to na mlácení hlavou o zeď, protože se opakuje cca po dvou minutách. Určitě se to někde v nastavení dá vypnout, ale to dají asi jen ti, kteří tomu rozsypanému čaji rozumí.

Jak je asi jasné, hra je pouze pro totální nadšence a asi je to i jediná možnost, jak se s Shinkansenem na monitorech a TV projet. Potěší ještě drobnosti ve formě roztomilých postaviček, které si prozpěvují, když jedete dobře a mračí se, když jedete jak s hnojem. A občasné animace cestujících, kteří se chystají vystoupit, telefonují nebo hodí strašlivou tlamu, když zabrzdíte moc prudce. Ale hratelnosti to nic nepřidá. A v Japonsku se dokonce prodávala i edice s kopií řídícího pultu, ale takový magor, abych to sháněl, to nejsem ani já...

Pro: Asi jediná možnost ovládat Shinkansen

Proti: Mizerná vykreslovací vzdálenost, repetitivnost, obtížnost

+7

Musaic Box

  • PC 70
Jako spousta dalších, tady jsem se inspiroval od ostatních, co použít do hardcore varianty Hudební kategorie Herní výzvy 2020 a bylo z toho nakonec příjemně strávené dopoledne.

U nás v rodině měl naposledy nějaký hudební sluch a hrál na hudební nástroje dědeček mojí mamky a já dokonce na základní škole propadal z hudební výchovy, ale tady jsem nakonec obstál, ale ne jen díky mému mizernému hudebnímu sluchu.

Příběhově jde o to, že dědeček vám nachystal dárek k narozeninám, který je ukrytý uvnitř hudební krabičky a k jejímu otevření je třeba v několika místnostech najít různé indicie a na základě z nich pak poskládat melodii, většinou hlavní, z různých kostek, které představují jak tu hlavní část melodie, tak ty vedlejší.

Při hledání indícií je třeba v podstatě prozkoumat celý pokoj, a k tomu vám pomáhají jednotlivé popisy předmětů, které jsou vesměs hudební tématiky, a když už si nevíte rady, tak vám hra poradí malým zábleskem, kde se ukrývá další indície, ale neporadí vám, jak se k ní dostanete. V místnosti s dílnou na výrobu nástrojů mě třeba zklamalo, že jedna z indícií se neukázala po sestavení hudebního nástroje, to by myslím, byl pěkný doplněk.

Hlavně jsem se bál samotného sestavování melodie, ale i ten můj nehudební sluch na to stačil a na doskládání zbytku mozaiky už stačilo jen trošku logicky přemýšlet a když bylo více možností, tak buď to prostě tipnout nebo pomocí tlačítka HINT (nápověda) zjistit, co je špatně a na základě toho to doskládat a nechat si přehrát složené hudební dílo.

Hra určitě neurazí, ale asi nijak zvláště ničím nepřekvapí, ale je to příjemná oddechovka na 2-3 hodinky.
+9

KKnD: Krush, Kill 'n' Destroy

  • PC 70
KKND bylo pro mě jedním z restů a jednou z mála klasických RTS, které jsem sice znal a sledoval v různých hernách, ale nikdy nedohrál. Rest jsem napravil a musím říct, že jsem v podstatě dostal co jsem čekal. KKND je ve všech ohledech kopírkou Command and Conquer a ve všech ohledech mírně zaostává.

Příběh odpálí hnusně renderované intro o konci světa, po kterém se vyvinou dvě skupiny. První z nich jsou Survivors, což jsou v podstatě obyčejní lidé, druzí jsou pak Evolved, neboli mutanti. Čekal jsem podobně jako v Commandu, že budu sledovat nějaký zajímavý příběh, ale čekal jsem marně. Mezi misemi jsou pokaždé jen "mluvící hlavy" (uřvaný generál, vypatlaný průzkumník vs. odpudivý mutant a béčková šamanka) s nezajímavými bláboly a pár "vtipných" textů, které nestíháte číst pokud posloucháte briefing. Zlatý Kane a zvraty v Commandu... Navíc je jasné kde je dobro a kde zlo, čemuž odpovídají i finální odpudivé filmečky kvetoucí planeta za Survivors vs. zdevastovaný svět za Evolved.

Hratelnost je tradiční. Máte základnu, kasárna, autíčkárnu, elektrárna slouží zároveň jako sklad ropy, kterou těží harvestry, opravárenskou místnost (kteoru jsem za celou hru nepoužil) a něco jako upgradovací budovu. Toť vše. Upgradování je dementní - musíte kliknout na budovu a pak cílovou budovu... čekal bych nějakou funkci v menu, nebo přímo v budově, takhle jsem na to přišel až z návodu, že se dá vůbec upgradovat. Co se týče vylepšování, jedná se o jedinou strategickou volbu ve hře - vylepšovat autíčkárnu pro lepší jednotky, nebo vylepšovat základní budovu pro radar a lepší věže. V posledních fázích hry, kdy se na Vás valí jeden útok za druhým a počítač jako vždy v podobných oldschool strategiích nepokrytě cheatuje je to volba dost zásadní.

Jak jsem zmínil, jsou tu tři druhy věží, vesměs ovšem žádná z nich nijak zvlášť silná. Pěchota je tradiční - střelci, plamenometníci, bazukáři. Vzhledem k plošných útoků věží i vozidel a tomu, že se pěchota dá přejíždět je celkem zbytečné do ni investovat.

A nakonec jsou tu vozítka. Lidé mají různé tanky, například plamenometný na ničení budovy, raketometné proti pěchotě, vrcholem je kulometný tank. Mutanti jsou rozmanitější a tak jsou tu třeba mamuti, kyselinoví pavouci či raketometní krabi. Bohužel ani ty nejdražší jednotky nijak zvlášť silné nejsou, chybí mi tu nějaká ultimátní jednotka, která mění hru... chybí mi tu zkrátka něco jako Mammoth tank.

Mise jsou tradiční - postav základnu, vybuduj nekonečnou armádu a rozdrť nepřítele. To se střídá s misemi s malou skupinou vojáků či obrannými misemi. V těch obranných běží nějaká interní časomíra, kdy musíte vydržet 30 minut, ovšem jak tu časomíru zobrazit na to jsem nepřišel. Ze začátku je to pohoda, ke konci pro mě pekelně těžké (nejsem žádný stratég).

A nakonec si neodpustím ještě jedno srovnání se sérii Command and Conquer. KKND jsou totiž jasnou kopií, takže nabízí i podobnou hratelnost, ale ve spoustě ohledů pokulhává. Ať už v rozmanitosti jednotek, příběhu, grafice, možnostech (třeba volba obtížnosti či rychlosti hry). Pekelně se nepovedl pathfinding, kdy se jednotky zasekávají, jdou za sebou v husím pochodu a pokud na cestě k základně stojí ostrá zatáčka, nepřítel je schopný zlikvidovat obrovskou armádu, protože se zasekává za roh. Jediné co kvituji je nekonečná fronta výroby, kterou si můžete nastavit. Zkrátka KKND je slušná klasická strategie, ale žádný úplný zázrak.
+20

Styrateg

  • PC 65
Jednoduchá tahovka se zvláštním názvem, který s největší pravděpodobností vznikl přesunutím posledního písmena v anglickém výrazu Strategy, je oddychovka, u níž jsem prožil pár příjemně strávených hodin bez jakéhokoli spěchu.

Hra nabízí dva režimy, kdy lze hrát jako strategie nebo jako RPG. Rozdíl je sice jen v tom, že v prvním režimu je omezený počet tahů v každé misi a ve druhém ne, ale já byl za tuto volbu rád, protože jsem se mohl volně pohybovat po mapě a nemusel sledovat, kolik tahů mi ještě zbývá.

Zpočátku jsem neměl žádné vybavení a boje byly celkem náročné, ale v ruinách, jeskyních a magických věžích jsem nacházel náhodné předměty, díky kterým se mi postupně zlepšovaly všechny vlastnosti. Někdy šlo opravdu o super kousky a obchod, který byl pro mě ze začátku drahý, nabízel mnohdy horší věci, a tak jsem ho v podstatě nevyužil. Vlastnosti se mi zlepšovaly i s každým dalším levelem postav, kdy jsem rozděloval získané body.

Postupně se ke mně přidávali další bojovníci, ale jelikož nebyli na koni, tak měli málo akčních bodů na pohyb a boj. Celou dobu jsem si tak v podstatě vystačil s původní trojkou, kdy hlavní hrdina a jeho pobočník objevovali a bojovali, čaroděj léčil a odvolával kletby a zbytek týmu se ani do boje nedostal.

Znovuhratelnost je téměř nulová, protože počáteční vlastnosti postav jsou v podstatě zanedbatelné a žádný další prvek, kterým by se hra při dalším projití lišila, hra nenabízí. Celkem jsem se bavil, ale znovu to zkoušet nemusím.

Pro: oddychovka, možnost vypnout omezení počtu tahů, vybavení postav

Proti: zbytečný obchod, téměř nulová znovuhratelnost

+18

Steep

  • PC 60
Sportovní hry nepatří mezi hry, které bych pravidelně hrála, ale Steep vypadá zajímavě, tak proč ho nezkusit, že?
Steep nabízí řadu možností jak hrát, můžete se snažit o nejlepší čas, zkoušet nejrůznější parádičky, nebo si jen tak lyžovat/letět a relaxovat.
Hra nabízí pohledy na krásné horizonty a doplňuje to super hudbou. Samozřejmě pro akční úkoly akční a pro meditační jízdu relaxační skladby.
Mě nejvíce bavily právě ty relaxační jízdy, kdy hrála hezká hudba a jízda byla jen tak přiměřeně náročná (nebo spíš nenáročná). Také mě balily některé jednodušší časové zkoušky. Tam ale jsem musela jezdit pořád dokola a dokola, než se mi konečně podařil dobrý čas. Samozřejmě jsem se u toho řádně rozčilovala, ale motivaci k tomu to zvládnout my hra vytvořila.
Získávání bodů za triky mi vůbec nešlo. Tak jsem se snažila o to, vystačit si pouze s dotknutím prkna a saltu vpřed. Občas se mi při zběsilém klikání na vše možné podařilo i něco jiné, ale to byla spíše náhoda. Protože mi to nešlo, tak mě ani tyto úkoly nebavily.
Hra je to na vyzkoušení zajímavá, ale pro mě jen vždy na chvilku. Nikdy jsem u ní nevydržela moc dlouho. A nevím, jestli se k ní budu nějak pravidelně vracet.
+10