Poslední komentáře

VAROVÁNÍ: Komentář obsahuje spoilery z příběhu. Do okének jsem dal jen ty nejzávažnější, ale abych zakryl vše, co může vyzradit děj, musel bych schovat prakticky celý text, takže to raději napíšu hned sem: "Nečtěte, pokud jste hru nedohráli!"

The Last of Us Part II je klasický sequel, který má před sebou téměř nemožné: vyrovnat se a pokud možno i překonat původní hru. Vzhledem k tomu, jak fantastický a komplexní příběh dokázala jednička předvést, by tento milník bohužel dvojka stejně asi nepřekonala, i kdyby byla bezchybná – a k tomu má opravdu daleko. Můj prostý verdikt nad hrou je: TLOU 2 je řemeslně dokonalá práce, která doplácí na několik špatných příběhových rozhodnutí.

Začnu tím, co asi všechny hlodalo nejvíce hned od začátku: smrtí Joela. Spousta lidí tvrdí, že jim twist jako takový nevadí, ale jsou nespokojení s okolnostmi - že by se zkušený a životem zocelený přeživší nenechal tak hloupě vlákat do pasti, že by neřekl na potkání své jméno bandě po zuby ozbrojených neznámých hrdlořezů, a tak podobně… s tím však nesouhlasím. Joelovo jméno vyzradil přeci Tommy, který byly vždycky trochu naivka, a nemyslím, že při útěku před valícími se hordami zombií měli zrovna na výběr než věřit dočasným spolubojovníkům, ač cizincům. Ne, z hlediska logiky je vše v pořádku. Vadí mi prostě jen to, že se to stalo.

Jak už jsem psal v předchozím komentáři, vztah Joela s Eliie byl prostě minimálně 90% celého TLOU. V tom bylo to kouzlo, ta genialita příběhu. Během hraní jsem se netěšil na kosení zombíků (pokud chcete řezačku, zahrajte si DOOM) ani na krásně vyobrazené přírodní lokace (jako jo, jsou fakt hezké, ale na to se upřímně někdo těší…?), ale na další a další interakce a slovní přestřelky mezi dvěma hlavními postavami. Zničením tohoto základního pilíře hra ztrácí na zajímavosti a jedinečnosti. Na co se má hráč dál těšit?

Přesně to je totiž otázka, na kterou nedokázal Naughty Dog vhodně odpovědět. V momentě, kdy Abby vyhrála ono osudové golfové utkání, jsem si uvědomil, že mě vlastně vůbec nezajímá, co bude dál. Ellie se vydává na cestu pomsty, což je už sama o sobě stokrát převařená příběhová kaše, ke které se hry vracejí stejně často jako filmy k cestování časem nebo oživování mrtvých postav: když dojdou nápady. Ellie byla v jedničce vtipná, chytrá a odvážná, prostě navzdory děsivým okolnostem dokázala hráči často vykouzlit úsměv na tváři. Tady se změní na zasmušilou a vnitřně rozervanou holku, co bez milosti zabíjí kolikrát nevinné přeživší a tvrdě si jde za svým. Vzhledem k okolnostem chápu tuto charakterovou proměnu, ale přesto si měli v ND položit otázku: Opravdu chceme, aby se hráč cítil po téměř celou dobu hraní jako s prominutím "kus hovna"? Vždyť v jedničce nic takového nebylo a fungovalo to náramně.

Naštěstí tuto pochmurnou misi bez špetky potěšení zachraňuje nový přírůstek do party – Dina. Nebo… ne? Zde opět záleží na úhlu pohledu hráče, ale u mě spíš ne. Dina je dobře napsaná a vykreslená postava, ale na starostlivost a laskavost nekompromisně skrývanou pod maskou tvrdé nepřístupnosti Joela prostě nemá. Její dialogy s Ellie byly mdlé, nezajímavé a kolikrát mi přišla jako pouze příběhově vsunutý milostný objekt. A ačkoliv jsem z ní nebyl napoprvé zrovna nadšený, zpětně začínám doceňovat malou Riley, které měla aspoň nějakou tu charakterovou hloubku.

O moc lépe na tom bohužel není ani většina ostatních postav. Zajímavá Maria má prakticky nulový prostor, Jesse se pořádně objeví skoro až v půlce hry a stejně tak rychle skončí, jediného zbývající borce z rodiny Millerů hra odsouvá na druhou kolej, seč může, a o Abby vůbec škoda mluvit - ta je snad tím nejméně sympatickým charakterem, jakého jsem v hrách zatím potkal, a to myslím i v jejích pasážích. Takže nakonec Ellie to musí opět tahat celé sama.

Druhá polovina hry se zaměřuje spíš na Abby a chce nám ukázat její lidskou stránku, že ne všichni padouši jsou špatní a že mají své důvody – což ale nefunguje hned ze čtyř důvodů: (1) Protože když prostě někoho na začátku představíte jako absolutní zlo, prohnilého parchanta, co vymlátí mozek z hlavy vaší oblíbené postavě, nemůžete čekat, že mu všichni odpustí jako máchnutím kouzelného proutku po pár úmyslně dojemných flashbackách. Já prostě nechci hrát za týpku, kterou nesnáším pořád stejně nehledě na to, jak moc se mě hra snaží přimět ji mít rád. Vrcholem byl souboj Abby a Ellie v divadle - to je vtip, že se tyhle dvě mlátí do krve a mě to nutí hrát za tu svini? Vůbec se nedivím streamerům, co během této sekvence bez zaváhání vyprázdní Abbyin zásobník do země pod sebou... (2) Protože se vás hra snaží násilím přesvědčit, že všichni dříve kladní jsou teď nějakým způsobem špatní a zlí – včetně Joela. Vlastně se snaží, abyste Joela přestali mít rádi, či o něm minimálně začali pochybovat. To já ale přece nechci – nechci, aby mi někdo ničil obraz, který jsem si o něm v první hře vytvořil. Nechci si myslet, že táta Abby byl jen nevinný doktůrek a Joel zmrd co ho bez milosti zabil – byl to možná fajn člověk, ale taky pitomec, co šel se skalpelem proti ozbrojenému chlapovi. Kdyby nezasahoval jako ostatní doktoři, mohl to přežít… (3) Protože pak hra ztrácí i ten chabý drive, který do té doby měla: pokud není Abby špatná, tak kdo je vlastně padouch? Koho chceme vlastně teda zabít? Čeho chceme dosáhnout? Všichni jsou tak strašně nuceně v odstínech šedé, že hra postrádá skutečné zlo. (4) Protože ve chvíli, kdy začneme (pořádně) hrát za Abby, už je v současnosti 80% její party po smrti, takže mě to nutí přemýšlet - proč mi hra několik hodin ve flashbackách ukazuje život Abbyiných přátel, když vím, že už jsou defakto stejně mrtví? To nějak neguje všechen zájem o to, co bude dál.

Na celém příběhu se mi opravdu výrazně líbily jen flashbacky do minulosti Ellie - zejména „Birthday Gift“. To bylo vše, co jsem od hry chtěl, a myslím, že jsem nebyl sám (ve facebookové anketě pro oblíbenou sekvenci vyhrál BG s asi 150 hlasy, zatímco druhé místo měla nevímkolikátá kapitola Seattle s 12 hlasy). Pak ještě úplně poslední rozloučení s Joelem - velmi smutná a dojemná scéna. Zbytek je takový... nijaký. Neříkám, že měl ND vytvořit čistý fanservice, ale směr, kterým se vydali, není ani z poloviny tak zajímavý, jako ten původní.

A co konec? Konec je kapitola sama o sobě, ale já řeknu jen, že vysvětlení Neila Druckmanna „Museli jsme nechat Ellie ušetřit Abby, aby zůstala lidská…“ mi přijde přinejmenším úsměvné. Takže Ellie po cestě zabíjí desítky, ne-li stovky lidí – podřezává krky, bodá do břicha, vystřeluje mozky – zabije i těhotnou ženu – ale zůstane lidská je tak, když nezabije osobu, která je přímo zodpovědná za celé její strádání? Kdesi jsem četl přirovnání, že to je jako by Thanos našel všechny kameny, ale nelusknul. Nebo Kill Bill, kde ale nezabijete Billa, protože si přichystá úmyslně dojemné divadlo s dcerkou a tím je mu vše rázem odpuštěno. Prostě halo? MINIMÁLNĚ bych dal alespoň na výběr zabít/ušetřit, když už by to muselo být, ale konec takový, jako je teď, považuji za zklamání - zejména po hajpujících trailerech ("I'm gonna find... and I'm gonna kill... every last one of them." - vzpomíná si ještě někdo na tenhle slib?) Na to, že konec jedničky mi přišel jako absolutně brilantní a logický závěr, možná jeden z nejlepších ve videoherní historii, tak tohle je slušná podpásovka.

Přese všechny výtky se ale budu snažit hodnotit objektivně, což znamená, že nehodlám udělit hře 0/10 a pak na Instagramu online rozstříhat cédéčko, jen proto, že mě nakrknul jeden twist. Story je opravdu velké selhání, ale všechno ostatní je na špičkové úrovni, ať už motion capture, vykreslení krajiny nebo jednoduchá hratelnost:

Grafika: 10/10
Hratelnost: 7/10
Motion capture: 10/10
Atmosféra: 8/10
Prostředí: 9/10
Příběh: 2/10

Finální verdikt: 6/10

EDIT: Beru zpět něco z toho ohledně Abby - hra se vážně urputně snaží, abyste ji měli rádi, a přímo vám cpe do chřtánu všechny její dobré skutky a snaží se působit, že jich není poskrovnu, což je sice trochu trapné, nicméně ale přiznávám, že ke konci to trochu fungovalo i na mě. Pořád ji nemám zrovna v oblibě a stále jsem fandil Ellie, aby z ní vymlátila duši, ale zas TAK špatná asi není. Je vážně škoda, že ji ND představil hned ze začátku jako totálního antagonistu, protože kdybychom sledovali její příběh i dřív, možná by byla potom přijata mnohem lépe...

EDIT II: Na konto argumentu, že Joelův příběh byl už prakticky uzavřený a proto jeho smrt dává smysl: zásadně nesouhlasím. Je sice pravda, že jednička podala jeho story v poměrně ucelené formě pro případ, že by nevzniklo pokračování, ale to ještě nic neznamená. Vždyť i Geraltův příběh se v podstatě uzavřel poslední kapitolou Paní jezera, ale hry ho dokázaly znovu otevřít, rozvést a připravily nám úžasný sequel. Právě teprve na konci jedničky se začal Joelův charakter doopravdy vyvíjet, takže jeho zabití nevnímám jako důstojný konec postavy, ale jako scenáristickou lenost a z ní plynoucí zbytečné zahození pracně vytvořené postavy, která ještě klidně mohla hrát důležitou roli. Symbolicky řečeno: TLOU pro mě zemřelo spolu s Joelovým posledním výdechem...