Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Death Stranding

  • PS4 100
Vždy jsem snil o době, kdy hra překoná filmové plátno a nepůjde jen o chabý pokus přiblížit se pocitu filmovosti se všemi těmi technickými nedostatky, kterými hry odjakživa trpěly. Death Stranding je první hra, kde jsem začal výrazně vnímat, že film by byla spíš omezující platforma pro zprostředkování tak masivního zážitku, jakého se mi dostalo.

Od prvních okamžiků spuštění hry až po závěrečné titulky a vlastně i dlouho po nich jsem měl pocit, že hraji něco naprosto výjimečného, neokoukaného, šíleného a geniálního zároveň. Death Stranding nemíří na masy. Naprosto rozumím lidem, kteří jsou schopni hru po pár hodinách odinstalovat jako nudný simulátor chození a měli by pravdu. O to intenzivněji dokáže zapůsobit na lidi, kteří v něm našli svůj šálek kávy. Excelentní příběh vypilovaný do posledního detailu, skvělá hudba a grafika, rozsáhlá explorace, netradiční gameplay, střízlivá integrace online prvků do single player hraní.

Kojimovo počinu bych mohl lecos vytknout a jít s hodnocením dolu. Ale já prostě nechci. Protože není jednoduché zaujmout pětatřicetiletýho pardála, co už má na kontě odehranou slušnou várku her a časodéšť na něm zanechal nejeden šrám, ale tomuhle majstrštyku se to do poslední vteřiny hraní dařilo.

Pro: špičkové cutscény a podání příběhu, které nemá ve hrách obdoby a v mnoha ohledech překonává i filmovou tvorbu, solidní herní doba

Proti: jízdní model všech vozidel, otravný ale hlavně naprosto zbytečně plovoucí text v uživatelském rozhraní

+25

Vampire: The Masquerade - Coteries of New York

  • PC 70
Úvod do sveta World of Darkness – to je dôvodom existencie tejto kratučkej vizuálnej novely.

Ak ste nehrali Vampire: The Masquerade Bloodlines alebo Redemption, táto hra je práve pre vás – v krátkosti vám predstaví všetko potrebné na to, aby ste v momente vydania Bloodlines 2 mohli naskočiť do hry a necítili sa stratení.

Ak ste tieto, príbehovo oveľa lepšie hry hrali, túto môžete pokojne vynechať: je to len aperitív pred hlavným chodom.

S hracou dobou cca. 8 hodín a s možným výberom 3 klanov z 13 vás hra nabáda k istej znovuhrateľnosti, no k plnému pôžitku z hrania jej v tomto ohľade chýba ručné saveovanie: akonáhle začnete príbeh, ukladá sa priebežne sám a vy nemáte možnosť si ho uložiť – niekedy by ste si radi pozreli iný výsledok rozhovoru alebo zmenili vašu voľbu, no nová hra sa vám kvôli tomu rozohrávať nechce.

Taktiež mi vadilo, že klávesy na ovládanie sa nedali zmeniť – ak tieto dve veci tvorcovia v nasledujúcej vizuálnej novele z tohto prostredia zmenia, mohlo by sa jednať o zaujímavý kúsok: už teraz sa nechali počuť, že Shadows of New York majú byť oveľa prepracovanejším, a, dúfajme, aj lepším príbehom.

A snáď ani Werewolf: The Apocalypse – Earthblood sa nedá zahanbiť.

Pro: úvod do univerza, krátkosť

Proti: nepremapovateľné klávesy, absencia ručného savu

+17

Doki Doki Literature Club!

  • PC 85
S typem "randících" her, ke kterému referuje prvních pár hodin hry, nemám žádnou zkušenost. Vpravdě jsem dokonce konzervou, která v tomto typu estetiky vidí kýč. Jsem rád, že jsem v tomhle případě vybočil ze svého standardu. Hra, kterou se Literature Club ukázala být, za to stála. Snad i proto píšu komentář, abych povzbudil podobně smýšlející, tak jako mě povzbudily komentáře ostatních.

Tedy... ...Mám toho na srdci tolik, ale nesmím říct nic :D

Jak bylo řečeno, každý komentář je v tomhle případě spoiler a ten můj má prostý záměr doporučit hru: Doporučil bych ji každému, kdo si dovede užít hru jako nevyzpytatelné médium pro vyprávění příběhu a netrvá na vlastní seberealizaci a kontrole herního světa. Každému, kdo hledá velmi nevšední hororovou, ale snad i obecně herní zkušenost.

Pro: hra s médiem hry

Proti: rozjezd vyžaduje trochu trpělivosti, nemůžete o hře naspat komentář

+12

Yaga

  • PC 25
Hra zo slovanského folklóru s anglickými rýmovačkami miesto rozhovorov a rezkou hudbou pripomínajúcou rumunského Borata je čo sa štylizácie týka trochu mačkopes, ale to by bol ten najmenší problém ako som skoro po rozohratí zistil. Príbeh sa točí okolo neštastného kováča, ktorému striga odsekne ruku a cár ktorý je sám so strigou na nože ho poverí nesplniteľnou úlohou kedže je to jediný spôsob ako sa zbaviť jej prekliatia. Nie som si ale istý či som tomu dobre porozumel, lebo táto "slovanská" epopej češtinu nepozná.
Aby som jej úplne nekrivdil treba uznať, že prostredie je pekné maľované ako z nejakej rozprávkovej knižky. Popíjajúci mužíci a iné mýtické bytosti sú takisto kúzelné. Lenže to by bolo čo sa týka kladov asi všetko. Očakával som niečo na spôsob Torchlightu, alebo DeathSpanka avšak kruto som sa sekol. Táto sekanica mi akurát porúbala dobrú náladu, takže v skratke. Je tu vaša rodná dedina s obchodníkmi a npc questami a potom je tu hub - rozdeľovač z ktorého vyrážate čistiť mapy v rámci jednotlivých questov, potiaľ ok. Prvý problém príde keď sa chcete vyzbrojiť. Zbrane ako správny kováč si musíte ukuť. V invertári máte nejaké kovy,vidličku,pierko,lebky a pod. Môžete craftiť. Ingrediencie sú síce trošku hm, ale veď je to rozprávkové rpg. Stlčiem to všetko dokopy a mám zbraň akurát, že neviem aká je silá ani aké ma výhody.Pri ingredienciách sú len všeobecné popisy.Ukujem si teda druhú zbraň - hák na miesto prozreteľne uťatej ruky a ten istý problém - o jeho sile a možnostiach môžem len špekulovať.Aha dá sa vystreľovať, takže idem do boja. Tam je to ešte horšie. Stamina určená na vystreľovanie háku mi skoro klesne na nulu a hák je tým pádom nepoužiteľný , sekerou v druhej ruke síce môžem rúbať aj hádzať, ale akosi nefunguje jedno ani druhé, nepriateľov okolo mňa celý húf, na malom priestore niet kam uhýbať a naviac im to hádzanie sekier akosi zázračne funguje. Za chvíľu som mŕtvy a môžem celú mapu odznova, lebo život dáva iba chleba a ten som nezistil, kde sa kupuje. Vlastne vôbec neviem čo v tejto hre ako vlastne funguje. O nejakých štatistikách, tabuľkách a hodnotách si môžem iba nechať snívať. Skrátka tento prúser pred uninstal nezachráni nič a kedže ja som mal byť už pol hodinu v plavárni , zatiaľ čo tu trapoším aj ja si dávam uninstal)

Pro: pekne to vyzerá

Proti: ale nedá sa to hrať

+5 +6 −1

Ghost of Tsushima

  • PS4 90
Úvod do deja
V koži jedného z poslednych samurajov na ostrove Tsushima sa pokúsime viesť odpor proti mongolskej invázii.

Plusy
➤Jin Sakai: sám sa až divím ako som si hlavnú postavu rýchlo obľúbil, bolo mi až ľúto keď celé dobrodružstvo skončilo. Jin je typický hrdina, ktorého nikto a nik nepremôže, ale líši sa od jemu podobných tým že v hre vám dáva neustále pociťovať jeho dobré úmysli, aj za cenu toho čo sa z neho stalo, čo som celkom obdivoval. Štval ma len na začiatku, kým bol samurajom ale čím viac sa z Jina stával duch Tsushimi, tým viac som si ho obľuboval. Čo oceňujem naozaj veľmi je aj možnosť customizácie, a aj ked si možete len tri časti zbroje, katany a luky, tak výber ich customizácii je veľmi slušný.
➤ostatné postavy: v hre sa nenachádza nejaký veľký počet podstatných postáv. No ked už sa nejaká postava objavila, väčšinou bola originálna a mala za sebou výborný príbeh. Väčšinu z Jinovich najbližších som si obľúbil aj ked ma niekedy vedeli naštvať, ako napríklad Masako a jej neustále zmieňovanie pomsty, ale aj pobaviť ako Kenji. Lord Šimura bol zase stelesnenie pravého samuraja a hlavný záporák mal všetko potrebné aby človeka naštval.
➤ostrov Tsushima: krásne miesto na ktoré by som sa aj osobne rád dostal pokiaľ by vyzeralo aspoň z poloviny tak dobre ako v hre. Ostrov je rozdelený na 3 rozdielne časti a každá vyniká niečím iným. Jedna snehom a ďalšia napriklad bambusovými lesmi. Niektoré scenérie boli nádherné a potešiť oko vedela aj jazda po poliach plných kvetov rôznych farieb. Mapa ako taká patrí k tým rozsiahlejším a dá sa na nej navštevovať rôzne miesta, na ktorých si môžete po dokončení určitej aktivity zlepšovať rôzne aspekty vašej postavy.
➤pribeh: doteraz som sa nedotlačil zistiť si či sa jedná o skutočné udalosti a či sa mongoli skutočne pokúsili dobyť Japonsko. Ale aj keby bol dej komplet vymyslený tak je naozaj skvelý. Plno prekvapení či veľkých momentov, ako napríklad bitka o Yarikawu.
➤súboje: pri každom som sa veľmi bavil. V hre je viac typov nepriateľov a tým pádom si treba meniť priamo v boji štýly akými má vaša postava bojovať čo je občas otravné. Ale pokiaľ sa to naučíte a pridáte do toho používanie napríklad kunaiov, tak každý súboj bude pre vás jednoduchý. V hre je možnosť spustiť súboje aj oficiálne a to výzvou. Vtedy máte možnosť zabiť až troch nepriateľov bez väčšej námahy. Čerešničkou na torte sú súboje 1v1, s ktorými som mal na začiatku problémy ale ked sa vám hra dostane do rúk, tak to ide samo.
➤questy: vo veľa hrách mi prídu úlohy rovnaké a fádne. V tejto je väčšina z nich založená na tom že máte niekoho nájsť a zabiť ale príbehové pozadie jednotlivých úloh bolo vždy originálne. V hre ste mali možnosť naraziť na 4 mýtické úlohy, ktoré boli mimochodom veľmi krásne spracované. Za splnenie každého mýtického príbehu dostanete špeciálnu schopnosť, ktoré sa mne v boji veľmi hodili.
➤úplný koniec: finále hry by som rozdelil na dve časti. Tá prvá sa mne osobne nepáčila. Ale čo sa týka úplného konca tak ten bol super a zároveň ma naštval. Ale nakoniec som veľmi rád ako to celé dopadlo a pristihol som sa pritom ako mi skoro ušla slza :)

Mínusy
➤umelá inteligencia: možno to bolo len obtiažnosťou, ktorá nebola najvyššia ale umelá inteligencia nepriateľov bola na mizernej úrovni. Oceňujem že to v hre naozaj vyzeralo ako počas vojny, že na každom kroku hliadkuje nepriateľ a okráda chudákov ľudí. Ale keď prakticky vedľa nepriateľa zabijem jeho kolegu a on si to nevšimne alebo ked bojujeme a nedaleko náš boj nepočujú tak je to trošku od veci. Vo veľa hrách mi vadilo ked po spustení súboja sa spustila celá lokácia, no v tejto mi vadilo ked sa spustilo len pár nepriateľov a ostatní sa tvaria ako keby nič.
➤prvá časť konca: finálne udalosti boli fajn a mali veľa svetlých momentov, no ako som napísal vyššie, tak by som koniec rozdelil na dve časti. A tak ako tá druhá je vynikajúca, tak prvá ma trochu sklamala. Jednoducho mi posledný boss a finálna lokácia prišli príliš jednoduché. Samozrejme som mal postavu na max vylepšenú čiže jednoduchosť viem pochopiť.
➤tváre postáv: možno je to len môj názor ale na to aká je hra krásna tak tváre väčšiny postáv mi prišli celkom odfláknuté a akoby bez emócii. Každopádne je to pre mňa len malý detail.
➤dediny a osady: je škoda že okrem obchodníkov sa v dedinách nenachádza prakticky nič. Ale zas od maličkých osád kde žije pár obyvateľov sa veľa nedá očakávať.


!! Záverečné zhrnutie !!
Odkedy prišli prvé ukážky z hry tak som sa na Ghost of Tsushima veľmi tešil, keďže hra v sebe mala mať kombináciu dvoch úžasných veci. A to Japonska a otvoreného sveta. No a keď vyšla tak som ju samozrejme musel mať hned. A musím uznať že to bola skvelá investícia. Hra ma nesklamala prakticky v ničom aj ked som si myslel že bude klásť väčší dôraz na stealth. Okamžite som si obľúbil hlavnú postavu menom Jin. Aj ked ma na začiatku štval, tak na konci mi až bolo ľúto že sa musíme rozlúčiť. Po príbehovej stránke je hra menší nadpriemer, ale tento nadpriemer ešte zvyšujú udalosti ktoré sa v hre dejú. Ale okrem Jina sa v hre nachádzajú aj iné super postavy ako Kenji ale aj hlavný záporák stojí za spomienku. Za mňa najväčšie plus na celej hre je samotný ostrov Tsushima. Krásne scenérie západu slnka, bambusové lesy či rozľahlé kvetinové polia nenájdete vo veľa hrách a v tejto ste to mali všetko na jednej veľkej mape. Na tejto mape môžete hľadať a plniť rôzne vedľajšie aktivity, ktoré vám vylepšia postavu či zaútočiť na nepriateľské stanoviská a užívať si skvelý súbojový systém či plniť veľké množstvo úloh, z ktorých musím vyzdvihnúť hlavne mýtické príbehy, ktoré vašej postave umožnia používať špeciálne schopnosti. Čo sa týka nejakých mínusov tak umelá inteligencia je dosť slabá a celkovo obtiažnosť nie je žiadna výzva. Koniec samotný by som rozdelil na dve časti, z ktorých prvá ma osobne sklamala ale druhá to všetko napravila a musím sa priznať že mi skoro ubehla aj slza. Vývojári našťastie vedeli čo robia a tak hra dostala koniec aký si zaslúžila. Celkovo teda hru hodnotím nad očakávania a až ma mrzí že je koniec. Kvôli tejto hre som prerušil prechod The Last of Us 2 a vôbec mi to nevadí, keďže ma Ghost baví viac. Hier ako Ghost of Tsushima nie je veľa, niekto by mohol namietať že Sekiro je podobné ale za mňa sú to dve rozličné hry ale dúfam že niekedy sa dočkám, či už druhého dielu alebo hry, ktorá sa bude odohrávať niekde na Japonskej pevnine, napríklad v Kyote.

➤Trofejí: 71%

HODNOTENIE: 90/100%

Pro: Jin, Tsushima, príbeh, postavy,

Proti: umelá inteligencia

+23

Pokémon FireRed Version

  • GBA 80
Jako poslední dvojici her z retro série o nejznámějších příšerkách mi zbývá ohodnotit FireRed a LeafGreen z doby třetí generace, relativně oblíbené remaky první generace v regionu Kanto. Vyšly v roce 2004, dva roky po Ruby a Sapphire a půl roku před Emerald. A zatímco Ruby a Sapphire se staly nejprodávanějším titulem na GBA, FireRed a LeafGreen je následovaly hned na druhém místě. Na jejich úspěchu se zřejmě podepsala čerstvá vizáž, Pokémoni z druhé i třetí generace a nové unikátní ostrovní lokace, které se objevily pouze zde.

Příběh je vlastně stejný jako v původních hrách. Začínáte jako Red nebo (konečně) Green v Pallet Town, od profesora Oaka dostanete jednoho z oblíbených startérů Bulbasaur, Charmander nebo Squirtle a vydáváte se na cestu stát se mistrem Pokémonů. Vaším rivalem samozřejmě není nikdo jiný než Blue, vnuk profesora Oaka. Příběh jsem více nastínil v Yellow, které je v zásadě příběhově stejné (akorát Pikachu chybí a Pokémona nemůžete mít venku), ale po poražení velké čtyřky se hráčům odemkne další lokace, rozlehlé souostroví Sevii Islands.

Sevii Islands je souostroví rozkládající se daleko na jihu od Kanto a dostalo svůj název podle sedmi největších ostrovů One Island až Seven Island (název je kombinací Seven a římské VII), ačkoliv ve skutečnosti jich je devět. Ostrovy Naval Rock a Birth Island se sice objevily i v následujícím titulu Emerald, hráč se k nim však ve FireRed a LeafGreen dostane pouze se speciálními eventovými vstupenkami MysticTicket a AuroraTicket (event je dnes bohužel již neaktivní). Mezi ostrovy hráč cestuje trajektem; pouze na některé z nich může surfovat.

Pokédex hráč musí také upgradovat. Teprve když dohraje hru a chytí alespoň 60 Pokémonů, tak mu profesor Oak věnuje national dex, konečně rozšiřující jeho lovecké možnosti až na 386 čísel. Reálně jde však ve hře chytit pouze několik málo Pokémonů z druhé i třetí generace; a to právě na Sevii Islands. Všechny ostatní je potřeba přetáhnout z Ruby, Sapphire a Emerald. Výměny jsou tady ale poněkud složitější. S onou trojicí lze měnit za použití Game Link Cable (kabel fyzicky propojující konzole GB, GBC a GBA). V rámci ostatních her FireRed, LeafGreen, ale nově i Emerald, je možné použít GBA Wireless Adapter, externí přípojku nahrazující kabel, přes kterou lze na krátkou vzdálenost přetahovat příšerky bezdrátově.

A jak je to tedy s nejvzácnějšími Pokémony ve hře? Articuno a Zapdos se dají chytit na známých místech, ale Moltres se nyní přestěhoval na Island One. Mewtwo si opět sedí ve své jamce v Cerulean Cave. Jelikož jsem již zmiňoval Naval Rock a Birth Island s eventovými tickety, tak bych měl doplnit, že MysticTicket zpřístupňuje ostrov s Lugiou a Ho-ohem, druhý AuroraTicket potom dokonce Deoxyse (v oficiální hře již obojí není přístupno, ale na emulátoru si ještě můžete pomoct podvůdkem). Trochu obtížné je dostat se k psímu triu. Ve hře totiž musíte nejprve Sevii Islands zbavit rakeťácké tyranie, po níž se odemkne jeden ze psího tria podle toho, jakého jste si vybrali startéra: Bulbasaur - Entei, Charmander - Suicune, Squirtle - Raikou. Onen potížista se rozběhne do světa a potkat ho můžete pouze náhodným soubojem, ze kterého ovšem rychle uteče, proto se doporučuje nachystat si na něj masterball. A to je vše k legendárním Pokémonům chytitelným ve hře. Z dnešního pohledu výběr není moc veliký. Navíc s přihlédnutím k neaktivním eventům se dá téměř mluvit o podpásovce. Co se dá dělat.

Celá hra je nicméně zabalena do uhlazeného pixelartu, hrají k tomu známé melodie brnkající na nostalgické receptory, samo se to hraje a obtížnost patří k těm opravdu lehkým. Ostatně celá pokémoní série působí zcela odpočinkovým dojmem a zrovna FireRed a LeafGreen není výjimkou. Hru dohrajete cca za 2-3 odpoledne. Sevii Islands navíc docela vkusně doplňují herní svět o další místa, takže ani o exkluzivní prvek není nouze. Herní mechaniky a vychytávky odpovídají hrám třetí generace; třeba Vs Seeker umožňuje znovu vyhledat a bojovat s trenéry venku). Párové remaky zde prostě trefily do černého a já jim celkem nemám co vyčítat, osobně je považuji za lepší průměr (po nich už přišel zatím jediný opravdový remake na Switch, a to Let’s Go Pikachu / Eevee, z nichž mám zhruba podobný dojem). Rozhodně si ale tyto hry víc užijí ti, kdo ještě do regionu Kanto nikdy předtím nezavítali.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Původní kánonický příběh i nové lokace Sevii Islands; rozšířený pokédex; grafika; plynulost hry; známé melodie; rozumná obtížnost.

Proti: Občas zdlouhavá místa s mnoha trenéry a rakeťáky; neaktivní eventy; málo chytitelných Pokémonů z 2. a 3. generace; too much water.

+20

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

  • PC --
Šest případů zpracovaných do polovičního interaktivního filmu. Hra hráče zřetelně vodí za ruku a nic moc po něm nechce, jen aby si užil příběh. Čili jako adventura a hra to je slabý kus. Ale pokud to hráči vyhovuje, pak naopak vývojáři odvedli skvělou práci. Interakce se člověku nabízí včas, není přítomný pixelhunting. Čili stačí projít se po lokaci a hned si hráč všimne všech interakcí. Do toho Holmes využívá šestý smysl a představivost. Obojí také na hráče vyskočí, když je má použít, takže nemusí dumat, kde je má použít. Každá interakce také sama skončí ve chvíli, kdy je plně využitá. Nehrozí tedy situace, kdy hráč něco přehlédne, ani situace, kdy hráč něco prohlíží ze všech stran, jestli tam náhodou ještě není něco skrytého. Stejně fungují dialogy. Hráč prokliká nabídku dialogů. Když má nachytat osobu při lži, zobrazí se nabídka možností, která dotyčného usvědčí. Když hráč zvolí špatnou, prostě vybere znovu. Dialogy může odklikávat po větách, takže může sekvenci pouštět opakovaně bez zdržení. Když se objeví nová možnost dialogu, zjistí to ve svém deníku. Stejně to funguje v situacích, kdy má Sherlock prohledat svůj archiv či provést chemický pokus. S tím souvisí minihry. Pokusy či páčení zámku a pár dalších situací jsou formou jednoduchých miniher, které je ale možné přeskočit. Perfektní řešení od vývojářů. Vše se navíc ukládá, tak není problém hru kdykoliv vypnout. Přechody mezi lokacemi jsou řešeny výletem drožkou, kdy se za oknem míhá dotyčná lokace a během načítání může hráč procházet deník či myšlenkové konstrukce. Myšlenkové konstrukce pak slouží ke složení důkazů a vytvoření obvinění. Hra nabízí obvinit nevinného a hráč i vybírá, jak se vůči dotyčnému zachovat (třeba útěk či oprátka). A i když hráč něco zvolí, může volbu zrušit a zvolit jinak. Při pohybu stačí přijít k postavě (Watsonovi) a ona ustoupí, aby Holmes mohl projít. Takže gameplay je zpracován bezchybně a dosud jsem nenarazil na hru, která by byla tak vstřícná k hráči. Toto by měl být vzor pro všechny hry. Akorát tu chybí save-systém, což nevadí vzhledem k délce jednotlivých případů.
Akorát samotné detektivování trpí. Hráč sám nic nevymýšlí, protože kliká podle toho, jak ho vede hra. I samotné určení viníka je tím poznamenáno. Často je znát, co se stalo i třeba jen z formulací myšlenkových konstrukcí.

Pro: Perfektní gameplay, žádná buzerace hráče.

Proti: Málo detektivní práce.

+10

Real Boxing

  • PC 30
  • iOS 10
  • Android 10
na rok 2014 docela mizerná grafika, hra se dost podivně ovládá, je to asi spíš o zvyku. Bohužel více takových her není, tak je dobré, že máme aspoň tuto.

Pro: asi jen, že na PC vůbec nějaká boxing hra je

Proti: 80% věcí, co ve hře jsou, nejvíce asi combat

+3

Mad Max

  • PC 80
Parádní, ale po čase stereotypní hra. Rozlehlý post-apokalyptický svět, který toho hodně skrývá. Parádní pařbička, ale mise se zkrátka opakují a hra po pár hodinách nenabízí nic nového, něco, co by člověka u hry udrželo. Každopádně, pokud někdo hrajete na etapy tak, že si něco odehrajete a hru znovu zapnete třeba za měsíc, tak si ji určitě kupte třeba teď ve slevě za 5euro :-)
+6

Mafia II

  • PC 100
Neskutečná hra, která i po letech sklízí obdiv a úspěch. Pamatuju si, když jsem ještě v 2010 měl starý počítač, to byl boj to rozjet na té sestavě, ale 30fps tam bylo a to tehdy bohatě stačilo. Není potřeba rezencovat, kdo tuto hru nezná, jakoby nebyl.
-8 +4 −12

Red Dead Redemption 2

  • PC 100
  • PS4 100
K této hře nemám ani jednu negativitu. Velká mapa, western styl mi absolutně sedl. Předobjednával jsem před rokem na PS4, dohrál jsem hru x-krát a v plánu to mám i teď na PC. Podle požadavků bych hru měl v pohodě rozjet na 1080p Ultra, ale víme, že hra není dobře optimalizovaná. Dost se těším na multiplayer, jak během roku postoupil. Za mě rozhodně výhodná koupě.

Čekali jsme dlouho, ale dočkali jsme se :-)

Edit1 (6.12.2019) Performance:

sestava:
GEFORCE GTX 1660Ti OC
16 GB RAM
AMD Ryzen 5 3600

High-ultra detaily 1920x1080 65-90fps

Edit2(7.12.2019)
60 fps této hře dodávají šmrnc, zkoušel jsem dát FULL Ultra detaily a měl jsem 30fps, tak jsem si vzpomněl na PS4, jak se mi to vždycky hryzalo :D :D Online mě baví, zatím si vydělávám dolary, 13.12. má vyjít obří update, kde si budete moct postavit vlastní pálenici, takže pomalu ale jistě R* přidávají obsah tak jak to bylo u GTA 5 :-) Občas mě nasere nějaké děcko, které je o měsíc hraní napřed a potřebuje si honit ego. Hlavy střílí ani netuším jak. Mohli přidat nějaké nastavení, že po přihlášení do onlinu, se automaticky aktivuje "defense mod".
+9

Destroy All Humans!

  • PC 95
Nádherná vzpomínka na dětství s PS2 a touto hrou. Pamatuju si, když jsem ještě kdysi odebíral časopis Playstation 2, ve kterém v každém čísle bylo DVD s demo hrami na PS2 a zrovna v jednom čísle bylo demo první mise. To je neskutečná nostalgie, až jsem zatlačil slzu :-)

Pro: vše, co ve hře je

Proti: -

+5

Dead Island

  • PC 80
Překvapivě dobrá hra, která na mě před spuštěním dělala dojem, že jde jen o vylepšené L4D2. Mýlil jsem se a jsem za to rád, hra mě fakt chytla. Nabízí neskutečné množství zábavy ať už ve formě úkolů nebo se jen tak poflakovat po ostrově a řezat jednoho zombíka za druhým. Co mě u hry docela otravuje jsou neustále spawny zombíků a vlastně i míst, kde už jste nějaký loot vzali. Abych to víc upřesnil - projdete po pláži, vymlátíte přítomné zombíky a z okolních košů, převlíkacích chatek vyberete looty... Dejme tomu, že tou samou trasou jdete za půl hodiny dalšího hraní a na stejných místech jsou opět spawnutí zombíci a také looty. Asi chápu, že kdyby to tak nebylo, tak hru asi nikdo nedohraje nebo by vývojáři museli kompletně předělat herní mechanismus (vytváříte nové zbraně, platíte dolary a ty upgrady stojí v později fázi hry fakt neskutečný balík). Grafický je hra pěkná, jen nevím čím to je, ale i když mi fpska svítily na 200,tak mi přišlo, že v některých fázích mi to dropovalo i na 20fps. Byl to vyloženě tří vteřinovej drop. Každopádně hru doporučuju, je skvělá a za 5 euro ve slevě ideální koupě.

Pro: grafika, jednotlivé úpravy zbraní, velikost mapy

Proti: hra je po čase stereotypní, hra občas působí, že má fps dropy, ale fps běží na 200fps (divné)

+9

Deus Ex: Mankind Divided

  • PC 80
Tvůrci se poměrně striktně drželi přístupu „nespravuj, co není rozbité,“ takže ačkoliv je DE:MD plnokrevné pokračování DE:HR, hraje se veskrze stejně… a to je podle mě jedině dobře. Hra staré mechanismy v zásadě jen trochu přeleštila a tu a tam přidala nějakou neurážející novinku (nové augumentace, modifikace zbraní). Pokud pominu technickou stránku, pak tu největší změnu představuje nové prostředí a (nepřekvapivě) příběh. A ten je bohužel tou slabší stránkou hry. Začíná přitom slibně. Dva roky po událostech na stanici Panchaea je lidstvo rozděleno a augumentovaní jsou mnohdy cílem systémové diskriminace. Adam Jensen se, tentokrát jakožto člen protiteroristické TF29 podléhající Interpolu, účastní zpackané mise v Dubai. Následně se přesouvá do Prahy a hned po svém příjezdu je přímým svědkem teroristického útoku, kterého se mělo dopustit aktivistické uskupení ARC. Příběh se samozřejmě postupně zamotává a do popředí se nenápadně stále víc dostávají i postavy z původního Deus Ex. Mimo hlavní příběhovou linii se Adam snaží zjistit, kde se vzaly v jeho těle nové neznámé augumentace a co se s ním vlastně dělo celý půl rok po Panchaei, po který byl nezvěstný a považovaný za mrtvého; přičemž z některých indicií se mi jako pravděpodobná varianta jeví i to, že Adam Jensen z DE:MD se má k Adamovi z DE:HR jako Shepard z ME 2 k Shepardovi z ME 1.

Jenže… hra pouze nakousne některé (staro)nové otázky, a pak hlavní linka (nakonec překvapivě dějově dost přímočará) končí. Po jednom příběhovém zvratu se vyloupne jasný antagonista, kterého je třeba zlikvidovat (tentokrát je btw. možné bosse neusmrtit), což je oproti postupnému vyšetřování původu útoku na Sarif Industries a hledání ztracených vědců prostě málo. HR navíc svůj příběh hezky orámovalo, takže i kdyby pokračování nikdy nevzniklo, děj působil relativně uceleným a uzavřeným dojmem. V MD se však patrně hned počítalo s pokračováním, a výsledkem je tedy hodně otevřený konec. Což zabolí o to víc, že je nejisté, zda nakonec vznikne nějaké pokračování, které příběh uspokojivě uzavře.

Samostatnou kapitolou je Praha, která plní obdobnou roli, jako Detroit v HR. Kromě hlavního příběhu máte možnost plnit řadu vedlejších questů, které jsou mnohdy výrazně zajímavější, než hlavní příběh. Právě design Prahy přitom představuje docela silnou stránku MD. Město je totiž pískoviště, a i když se dalo „vyblbnout“ i v Detroitu, s Prahou se to prostě nedá srovnat; jen pro ilustraci je tu opravdu velké množství bytů k „prozkoumání“, je možné vloupat se do nedobytné banky, včetně sejfů velkých korporací, apod. Design města samozřejmě působí strojeně, ale to je asi přiměřená daň za to, že mapa Prahy dává relativní svobodu při průzkumu a překonávání různých překážek. Nakonec potěší i různé detaily, jako například to, že policie reflektuje, zda na stanici přicestujete ve vagónu metra, který je vymezen pro augy, nebo ne.

Na MD mě tak skutečně mrzí jen (v porovnání s HR) slabší (příliš přímočarý a v zásadě skoro zcela otevřený) děj; jinak se mi na MD těžko hledá jakákoliv chyba (technické bugy se mi už v době hraní vyhnuly); tragickou (a tragicky kvalitativně nevyrovnanou) češtinu samozřejmě stranou. Nezbývá, než doufat, že se druhého pokračování HR nakonec dočkáme. A po pravdě bych se vůbec nezlobil ani za původní Deus Ex „překovaný“ kompletně do mechanik z HR.

Pro: Adam Jensen; je to v dobrém slova smyslu stejné, jako Human Revolution; svým způsobem Praha (pískoviště).

Proti: Překvapivě přímočarý a jednoduchý příběh, který v zásadě děj nikam neposouvá; svým způsobem Praha (příliš strojený design).

+27

Doom

  • PC 95
Co říci o klasice, kterou jsem za život dohrál více než desetkrát? O úrovních, které znám prakticky kompletně z paměti? No jednoduše, je to bomba.

I když na druhou stranu musím říct, že jednička na mě zapůsobila trošku méně než druhý díl. Možná taky proto, že v dané době jsem měl k dispozici jen sharewarovou verzi obsahující pouze první epizodu. I proto jsem si v té době prostě myslel, že ta hra je jen takto krátká, vzhledem k nedostatečné (prakticky nulové) znalosti angličtiny jsem to ani neměl moc jak vyčíst. O to více mě pak bavily po pár letech objevené nové epizody.

Co však děla Doom Doomem je hlavně jeho hratelnost a atmosféra. Hraní je prostě zábava a prakticky žádná z misí neobsahuje zákysová místa. Prostě stačí hrát, kosit nepřátele a nenechat se u toho zabít. Osobně mám nejraději level Phobos Anomaly se skvělou hudbou Sign of Evil, kde se poprvé narazí na dva pekelné barony. Dodnes si pamatuji na moje první setkání, kdy jsem je prostě nedokázal ani napodesáté zdolat (nutno podotknout, že to bylo v době, kdy jsem ani netušil, že tam je nějaké uhýbání do stran. :-) ).

Z dnešního pohledu je docela zajímavé ovládání pouze klávesnicí, na které nedám dodnes dopustit. Je pravdou, že novější edice (např. ta, co je v rámci balíku Doom 3 BFG Edition) obsahuje přepracované ovládání pomocí wasd + myši, já ale prostě nedám na původní ovládání dopustit.

Co dodat? Líbí se mi, že i přesto, že hře už pomalu táhne na třicet, tak si pořád udržuje svoji skvělou hratelnost i dodnes (na rozdíl třeba od Wolfa3D, kde mě po chvíli hraní bolí hlava).

Pro: Game design, hudba, řež

Proti: Příběh, ale o ten tu nejde

+27

Project Warlock

  • PC 75
Čisté porno - takto by asi Carmack podľa svojej teórie o dôležitosti príbehu v fps( aj keď s ním v tomto nesúhlasím , lebo porno s rafinovaným príbehom je v skutočnosti oveľa lepšie) ohodnotil túto hru. 5 epizód, každá o 12 mapách poskytuje veľkú možnosť vybúrenia sa v retro grafike , ktorú si možete ponastavovať k psychadileckému obrazu svojmu. Každá z epizód je poctou nejakej hre alebo filmu, napr. druhá odohrávajúca sa na základni v Antarktíde sa zjavne inšpirovala Carpenterovou Vecou a to od hudby evokujúcej Morriconeho, až po nepriateľa meniaceho sa na vec rovno pred vašou hlavňou. Celkovo sú mapy navrhnuté veľmi účelne a podporujú rýchlu hrateľnost. K nej prispievajú aj nepriatelia hoci dosť pomalí, ale zato rýchlo a presne strieľajúci. Blúdiť vám nedovolí mapka v hornom rohu podľa ktorej poľahky nájdete aj viacero secretov. V jednom takom v Egyptskej epizóde som objavil mŕtve telo Serious Sama. Mapy v epizódach sú spojené po dvoch až štyroch do misií, ktoré keď zdarne ukončíte objavíte sa v základni, kde sa vám hra automaticky uloží. Tu si môžete pred ďalšou výpravou za získané skúsenosti vylepšovať zbrane, kúzla, vlastnosti, či dokupovať perky. To povyšuje túto strielačku na taktickú akciu a už prejdené mapy si tak môžete z menu znova skúsiť vyčistiť iným spôsobom.

Pro: kvalitná retro fps + slušný 4h soundtrack

Proti: veľmi chytľavé

+12

We Were Here Together

  • PC 50
No, nic moc jako, a to bych předchozí dva díly doporučil s klidem všem, kteří si chtějí s kamarádem zahrát i něco jiného než střílečku. Hádanky jsou tady často nejasné, nenabízející dostatek náznaků čeho chcete a máte vlastně dosáhnout, a tak než na logiku se spíš spoléháte na metodu pokus-omyl.

Osobně považuji za největší problém, že hráči už nejsou jasně rozděleny na role knihovníka, který má po ruce většinu indícií, a průzkumníka, který zase většinu puzzlů řeší. Oba hráči jsou teď více průzkumníky a hádanky se mnohem častěji točí kolem: "Hele, když zatáhnu za tuhle páku, co to udělá u tebe?" A tak mačkáte všechna tlačítka, taháte za všechny páčky, a tak nějak doufáte, že vám časem docvakne, čeho že to chcete docílit.

Jako jo, je tady i pár povedených puzzlů, ale na každou takovou hádanku připadají tři zmatené nebo vyloženě nudné.

8. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+20

Grand Theft Auto V

  • PC 100
Neda mi to a musim tuto hru okomentovat jeste pred dohranim. Gta v je to, co jsem ocekaval od Mafie 2, The Saboteur a vsech mestskych akcich, ktere byly sice skvele, ale byly desne sterilni, bez zivota. Po pul hodce hrani me nuda a sed ve meste pohltila a ja musel hru znudeny vypnout. Tohle se mi u gta v nikdy nestalo. Nahodne situace kdyz na stavbe spadne na typka z jerabu par tun trubek a on se diky nim nemuze dostat z auta, muzete ho bud zacharanit, nebo se divat, jak pomalu chcipne, nebo kdyz s Trevorem vezete hodne nadrzeny parecek do hotelu a oni to proste nevydrzi a zacnou soustat na zadnim sedadle me dostavaly do kolen. Mesto funkcni, obcas prehnane reakce ridicu bych mozna trosku zkrotil, ale nebyl jsem v USA a nedivil bych se, kdyby byli doopravdy tak silene afektovani. Uz neni tak jednoduche nekomu jen tak ukrast zaparkovane auto, kdyz u kary stoji, tak vas bud sejme a nebo za vami bude aspon utikat. Mise jsou ruznorode, vtipne, extremni a nikdy jsem se u nich nenudil je mi jasne, ze kdyz Franklin odtlaci sve obrnene kamarady v bagru, tak ze by ho sejmuli jako prvniho, navic tri tanky by si bagr podaly jak nic, ale clovek nesmi byt hnidopich.
To by bylo asi dost o hre jako takove, je dokonala a myslim, ze ji nikdo neprekona. Az bude Gta VR tak to bude lepsi, ale tohle je vrchol dokonalosti pro klasicke hrani.
Avsak to nejlepsi jsem jeste nezminil. Hrani za tri postavy. Jasne, obcas vznika chaos a ja nevim, za koho hrat jako prvni a nebo se ve spravny okamzik prepnout, ale tahle metoda hrani me fakt moc bavila. Nejlepsi je, ze postavy necekaji na miste, az se na ne prepnete, ale zijou si svuj zivot. (Michael snad furt chrape, Trevor zase vybira popelnice nebo nekde zvraci/sere a Franklina vetsinou najdeme pred obchodem s ganjou a nebo jak si hraje se svym psiskem.) Na tohle jsem cucel s otevrnou pusou a ptal se, proc to tak neslo udelat uz drive. Cely pribeh tim dostava uplne jiny rozmer, sice je to beckovej sranec, ale videt ho z pohledu tri uplne odlisnych typku. Nejradeji jsem hral za Michaela, byl v pohode, trosku rapl, svoji povahou se mi nejvic podobal. Franklin je nudnej prcek, ale dobrej kamos, ale jako beloch nerad hraju za cernochy (neni to nic rasistickeho, jen se pri hrani za cernocha necitim ve sve "kuzi") no a Trevor je prase, hovado, hnusak, uchyl, vrazdici masina, psychickej upir a ten nejlepsi kamos, kteryho chces mit na svoji strane, jinak te znasilni a tvoji mrvolu pohodi na dalnici, bez ohledu na to jestli si chlap nebo zena.
Je skoda, ze ve hre nejsou licencovana auta, ale za zkostnatelost a priposranost automobilovych znacek autori nemuzou (jasne, hra by musela stat desetkrat tolik, protoze za znacku se plati), ale to neni nic, co by nevyresil nejakej sikovnej mod.
Dale je potreba zminit televizni porady, internet, zvirata ve volne prirode (mam doma tri kocky, dve z nich jsou zachranene potvory, co desne zlobi, takze jsem se specializoval na prejizdeni kocek ve hre, pusobilo to jako balzam na moji kockami znasilnenou dusi), velikost a ruznorodost mapy a nevim, co bych jeste zminil. Vse je super, zapada do sebe, bavi to a pritom to stale pusobi komicky, jak na me vzdy GTA serie pusobila.
Takze pokud jste to docetli az sem, tak jste sracky, co ctou vylevy neznameho pisalka, misto abyste si sli zahrat nejpromakanejsi, nejzabavnejsi a nejvic ujetou hru, jaka spatrila svetlo sveta.

Pro: vse, tezko neco vypichnout, nejlepsi je vsak prepinani postav, infernus, radia, krajina, no proste radost pohledet

Proti: chybi zpetne zrcatka pri rizeni z pohledu prvni osoby, nelze ridit vlak (lze vyresit modem), letadlo se docela blbe ovlada a plavani je taky udelane uplne na kkt, ale jsou to fakt nepodstatne drobnosti

+23

The Last of Us Part II

  • PS4 80
Hodnotit Last of Us 2 je pro mne velmi obtížné. Hru jsem si prošel dvakrát, druhé hraní bylo pak čistě příběhové, protože jsem měl po prvním dohrání výtky k chování některých postav a k závěru hry. Některé z nich po druhém dohrání beru zpět, některé ale zůstaly. Komentář je samozřejmě prošpikovaný spoilery :)

Příběh bych rozdělil na několik částí. První část, tedy smrt Joela a následný hon Ellie za pomstou byla fajn. Přestože Joel patří mezi nejoblíbenější postavy, za které jsem kdy hrál (ať je jaký je, postava je to napsaná výborně), jeho smrt dává logiku a nemám s tím ve výsledku žádný problém. Putování Ellie je pak vlastně to, co jsem od hry očekával. Pak ale nastala neočekávaná, dost možná až kontroverzní hra za Abby.

Jako mnoho dalších hráčů jsem i já nejdříve pocítil nechuť hrát za postavu, která zabila mého oblíbence. Po pár hodinkách jsem si k ní ale našel cestu a dokonce mi přijde její pasáž zábavnější než ta s Ellie. Dokonce i dvě postavy které potká, čili Lev s Yarou, jsou nejlepšími vedlejšími postavami ze hry.

Tou poslední částí je právě závěr. A s ním mám trochu problém a stálo mě hodně přemýšlení, proč se mi vlastně nelíbí. Pasáž v Santa Barbaře mi totiž ke hře vůbec nesedí, působí na mě skoro jako z jiné hry a právě kvůli tomu nejsem schopný uvěřit jednání Ellie. Jak mi přišlo putování Ellie do Seattlu naprosto opodstatněné, tady mám problém jejímu běsnění uvěřit. Úplný závěr pak respektuji, vlastně jsem rád že to tak dopadlo, vzhledem k tomu, jak ve hře tvůrci Abby vykreslili.

Když pak zhodnotím příběh jako celek, rozhodně se nejedná o žádný fan servis, ale asi je to dobře. Už jen to, jaké vášnivé reakce hra vyvolává, ukazuje, že je v něčem výjimečná. Musel jsem hru ale dohrát dvakrát, abych ji docenil :) Přestože první díl řadím daleko výš, nejsem ze dvojky nějak zklamaný, ona laťka byla také v mých očích hodně vysoko.

Když bych měl zhodnotit hratelnost, tady není rozhodně co vytýkat. Hry Naughty Dog mě baví a jejich jednoduchá hratelnost mi sedí. Přestřelky byly zábavné a dost drsné - postřelení lidé řvou na celé náměstí bolestí takovým způsobem, až si člověk uvědomuje drsnost střetu snad ještě víc, než ukazují hry z války.

Grafika, hudba a atmosféra jsou naprostá špička a možnost zabrnkat si na kytaru je fajn. Přestože v mých očích není ve druhém dílu tolik památných momentů jak v jedničce, i tak se jich zde pár najde - například koulovačka s dětmi, muzeum Dinosaurů, záchrana zebry, Abby na mostě mezi mrakodrapy, souboj s Rat Kingem.

Na závěr ještě jedna věc, která mě hodně zklamala - bugy. Několikrát jsem propadl texturami, po souboji s Rat Kingem se mi hra sekla (naštěstí se uložil checkpoint), plus pár menších problémů. Věřím ale že ND brzy opraví.

Jako celek hodnotím tedy The Last of Us Part II takto. Hra je to zábavná, má výbornou hratelnost a špičkovou grafiku, ale má to se mnou trochu těžké. Přestože bych příběh nenazval špatným, jsou v něm prvky, které mi moc nesedí. Přesto převládá spokojenost.
+31

SUPERHOT

  • PC 80
Superhot je unikátní hra založená na postřehu a plánování všech pohybů. Vyniká nejen svoji hratelností, ale také svérázným vizuálním stylem. Ten je jednoduchý, ale efektní.
Líbilo se mi vtažení hráče do příběhu. Například i tak, že musíte mačkat klávesy, aby se při konverzaci psal „Váš“ text. Možná bych to dotáhla a v čísti, kde se má opakovat text, bych donutila hráče tento text opravdu napsat. I když chápu, že to by mohlo být problematické ve VR a při hraní na ovladači.
Já bohužel hrála hru „jen“ na počítači v normálním režimu (i tak mě hodně bavila), ale dovedu si představit, že ve VR to bude úplná pecka.
Hodně se mi líbily opakovací scény na konci každého levelu v normální rychlosti, možná i trochu zrychlené. Když jsem viděla, jak jsem se elegantně všemu vyhnula a všechny zabila, měla jsem z toho dobrý pocit. Ten byl určitě potřeba, protože po těch všech neúspěšných pokusech, jsem byla občas dost frustrovaná. Hra rozhodně není jednoduchá. Samozřejmě mi dělalo obrovský problém někoho trefit. Zvláště pak pokud neběžel přímo na mě.
Hra není příliš dlouhá, ale to mi nevadilo. Zážitek je o to více intenzivní a já se nedostala ani k tomu, že bych mě začala otravovat jednotvárnost, která je menším problémem hry. Zajímavou výzvou rozhodně byla challange, kde bylo možné pouze použit katanu.

Pro: originální hratelnost

+14