Poslední komentáře

Nedokážu se dostat do zelených čísel. Miluju strategie, miluju tahové hry, miluju historické hry a grand strategy žánr, ale v případě civilizace to nejde.

Znám tuhle hru už 10+ let. Pokaždý, když jsem ji rozehrál v nějakém období svého života, pokaždý jsem se strašně snažil vidět jen to hezké, užívat si ty možnosti a kombinace, které hra nabízí. Pokaždý jsem ale vždy pristihl sám sebe, že se vlastně podvádím a začal jsem si připadat úplně nepatřičně, tak jako kdybych se probudil ráno po propařené noci (ve Vegas) vedle nafukovací panny a zjistil jsem, že jsem se s ní nechal v opilosti oddat.

Pokud bych měl nějak shrnout, o co jde, pak bych řekl, že civilizace je v podstatě taková deskovka, ahistorická, arealistická, která si prostě vypůjčuje jako kulisu několik pojmů z učebnic historie a snaží se stejně kostrbatým dojmem, jako se například Monopoly snaží simulovat hru na realitní business, simulovat hru na budování civilizace. Uznávám, možností a strategií je vcelku hodně, jsou k dispozici mnohé fandovské stránky (např. nejznámější civfanatics), ty se ale ve skutečnosti točí kolem powergamingu na téma herních mechanismů.

Ve hře totiž není žádná unikátnost a rozdíly mezi jednotlivými národy, hráči, náboženstvím. Je to jak barevné figurky hrající podle stejných pravidel monopolů. Unifikovanej výzkum, pro všechny stejnej, bez možnosti mít třeba jednotlivé technologie levelované. Unifikované armády, pro všechny stejné (dobře, každej národ má nějakou jednu unikátní jednotku která je variace existující jednotky), se tvrdejma statama na každé jednotce které se v základu skládaj defakto ze dvou čísel, z rychlosti a síly (ačkoliv u těch jednotek je ten systém na druhý pohled trošku zábavnější, každá jednotka má svojí protijednotku která ji ničí, eg kopiníci ničí jízdu, sekerníci ničí kopiníky, mečaři jsou zase lepší na dobývání měst a střelci na jejich obranu, na třetí pohled je to ale pořád placatá polabská nížina, nuda až běda ..). Speciální kapitolou jsou náboženství a tzv. divy světa. Ne, že by přinášely do hry nějakej speciální historickej rozměr, to opravdu ne, takže tedy můžete postavit Stonehange v Indii, Taoismus vynaleznout ve starém Řecku a Sixtýnskou kapli postavit v Pekingu.

Další pozoruhodný aspekt je vedení války. To je tak strašně dřevácká věc a s tak strašně dřeváckejma mechanismama, že běžný fanoušek historie se modlí, aby žádné války nebyly. Prostě sunete po čtvercových políčkách mapy své jednotky a při střetu s nepřítelem se to celý jakoby proškrtá a tomu co vyhraje nějaké jednotky zbydou a tomu co prohraje nezbydou žádné. To je asi v kuse celý :D. Dál bych to nerozváděl.

Ekonomika a obchod ve hře je další pozoruhodnej aspekt. Tak jako veškeré další libovolné aspekty to budí dojem, že to je hranatý jako kostka, ale pokus o použití spíše odpovídá tomu, jak by se asi mělo použít kolo. Každý město na celém světe má jednu obchodní trasu (po vynalezení technologie druhou), kterou vydělává minci, dvě nebo tři. Pokud města spojíte cestami, objeví se v nich suroviny tak jako ve všech dalších městech. Plánování hodné dětské hry na banku s plastovejma mincema. Máte dvě naleziště koz a 6 měst. V šesti městech jsou dvě kozy. Příjde němec, co má tři naleziště prasat, má 5 měst. Vymění s váma kozu za prase takže najednou máte v každém městě kozu a prase a němec má ve svých pěti městech dvě prasata a vaší kozu. To je tak rafinované, že bez tužky a papíru kvůli vizualizaci a alespoň vyššího odborného vzdělání v ekonomii nemáte šanci do tohoto systému plně proniknout.

Jako poslední věc uvedu, že po určité době, když máte třeba 6 měst, tak strašně naroste objem micromanagementu - pokud chcete hrát dobře. Bohužel to ale není micromanagement zábavnej. Řešit 6 unifikovanejch měst, kdy v každém je koza, německé prase, kůže z bobra a jde do něho zlaťák nebo dva z jeho jedné (případně dvou) obchodní cesty je mučivé. Můžete furt překlikávat mezi políčkama města s různejma zdrojema, aby jste koukali, že se 3ma kladivama se váš unifikovanej kopiník postaví za 3 tahy (ve hře třeba 100 let) než ho budete moct poslat proti čínskému kopiníkovi, aby po prohrané bitvě zmizel navždy někam do dálav vašeho římského konfucianismu.

Shrnutí.

Nebaví mě to, nuda. Fuj. No challange. Nikdy jsem civilizaci nedohrál, protože pokaždý začnu všechny děsně drtit dřív nebo později a začnu dominovat ať hraju jakýmkoliv stylem (mír / válka / výzkum / kultura). Civfanatics to řeší tím, že si svážou nohy, zatíží se závažím, pustí si žilou a přiotráví se plesnivým jídlem než jdou závodit v běhu na 100 metrů (rozuměj daj si těžkou obtížnost, která dá AI obrovské umělé dilda jako bonusy). Tohle není pro mě.

Dávám 75% jakožto kombinaci mého subjektivního názoru a toho, že hrá má vyské hodnocení a spoustu lidí fakt baví. Mě, jakožto kovanému stratégovi v počítačových hrách, připadá pro mrňata. Nic pro mě. Nechci jí ale samozřejmě trestat tím, že mě nebaví - to je můj problém.