Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

GT Legends

  • PC 90
GT Legends je dobrá hra. Aspoň pro mě. Je od Simbinu a ten závodní hry umí. Teda uměl, protože už se rozpadl. Ale jeho lidi ukazují svojí kvalitu dál, ať už v Sector 3 studiu (Race room) nebo ve Slightly Mad studiu (Project C.A.R.S.).
V GT Legends začínáte pěkně od začátku s autem té nejnižší kategorie, jaká tu je. Vyberete si Mini Coopera nebo Lotus Cortinu a hurá na trať. Ano, čtete dobře, tahle hra je o veteránech. Však to má i ve jménu.
Kariéra je rozdělená na pět částí. V první části je jen pár šampionátů právě s těmi základními auty. Když si ježděním vyděláte dost peněz, můžete si koupit něco lepšího (třeba Alfu Romeo GTA nebo Mustanga) a můžete se pustit do druhé části. Ono tu jde jezdit i s těmi základními, ale moc šancí tu s nimi mít nebudete. Jde o šampionáty cestovních aut z 60. let. A takhle to jde dál. Ve třetí části už docela přituhne, začne se tu závodit sice pořád s auty ze 60. let, ale už v kategorii GT. Takže si můžete koupit třeba takové skvosty, jako můj oblíbený Lotus Elan 26R nebo Austin Healey 3000. Ti šikovnější a šťastnější získají pro tuhle kategorii Mercedes 300 SL. Ten se normálně koupit nedá, musíte si ho vyjezdit jako odměnu za vítězství v některých šampionátech.
Ve čtvrté části kariéry se posunete do 70. let a k dispozici jsou jak cestovní vozy, tak vozy GT. Já jsem se tu kupříkladu poprvé projel v supersportu DeTomaso Pantera. A to už jsem prošel nejednou závodní hrou. Ale najdou se tu i naprosté klasiky, jako Porsche 911 RSR.
V závěrečné páté části kariéry jsou jednak speciální "smíšené" šampionáty a druhak licencované šampionáty FIA-GTC a TC. Speciální šampionáty jsou smíšené ve smyslu kategorií aut a speciální v druhu závodu. Jde o závodění v noci, závodění na krátkých tratích a taky o závodění na 60 kol. To už nebyla zrovna brnkačka, ale pořádná výzva. Nutno ještě dodat, že u každého šampionátu si můžete zvolit jednu z pěti obtížností od začátečníka po profesionála. Obtížnosti se liší úrovní soupeřů, ale také množstvím asistentů při jízdě. Já jsem drtivou většinu z celkových 23 šampionátů odjezdil jako Semi-pro a můžu říct, že zisk některých pohárů byl hodně těžký a bylo za ním dost odježděných kol v trénincích a kvalifikacích.
Šampionáty se odehrávají na celkem 11 tratích, mezi které patří klasický Donington nebo Spa-Francorchamps, ale také méně známý švédský Anderstorp nebo francouzský Dijon-Prenois.
Závěrem musím zmínit, že všechna auta jsou vytvořena kvalitně a i zvuky motorů jsou na vysoké úrovni, jak je ostatně u Simbinu zvykem. Díky kvalitnímu fyzikálnímu enginu sakra dobře pocítíte, jak těžké nebo nedotáčivé to které auto je. Na grafice je poznat, že hra vznikla už před hodně dlouhou dobou, okolí tratí a prostředí v boxech ani zdaleka nepřipomíná to, co je k vidění v současných hrách. Ale komu na tom záleží, pro mě je u závodních her nejdůležitější jízdní model.
Hře bych vytkl asi jedinou věc a to je chování AI při závodech. Neustále jsem měl pocit, že jsem sám proti všem a taky se nejednou stalo, že i sebemenší kolize mě vyhodila z trati a otočila do protisměru, kdežto soupeř si jel vesele dál. Ale beru to jako takové další navýšení obtížnosti už tak dost obtížné hry.

Pro: fyzika, auta, kariéra

Proti: chování protivníků při závodech

+12

Transformers: Battlegrounds

  • PS4 50
Transformers: Battlegrounds by asi chtěli být takovým XCOMem pro děti. Dle mého názoru však ani u nejmenších hráčů příliš neobstojí. Na to je hratelnost příliš sterilní, grafika ošklivá a obsahu málo. Jasně, nejsem úplně cílovka. Ideální věk jsem přešvihl tak trojnásobně a skládací plecháče jsem neměl příliš v lásce ani jako dítě, herní žánr tahové strategie mi však naopak sedí náramně.

Jádro tahových soubojů je osekáno na dřeň. Prvních několik misí z celkem asi dvaceti vám to vlastně ani nebude připadat, záhy se však dostaví nuda. K té dopomáhají i dost fádní a zapomenutelné schopnosti hratelných robotů a hodně ubohá náplň misí, ve kterých jde prakticky jen o vykosení nepřátelských Decepticonů nebo přesun na předem určené místo.

Battlegrounds na první pohled nevypadají příliš dobře, fanoušci na hře u launch traileru nenechali nit suchou. Pestrobarevné provedení děti možná ocení, to však nemění nic na tom, že vizuálně je co do detailů hra hodně skoupá a prostředí tak vypadá sterilně a nezáživně. Jízlivé narážky na vizuál jak z PS2 tak nejsou úplně neopodstatněné.

Jednotlivé schopnosti mají sice zvláštní účinky, ale hra je i na nejtěžší obtížnost dost jednoduchá (až na polovinu jedné mise, kde máte k dispozici pouze Bumblebeeho), takže kdovíjak přemýšlet a taktizovat není potřeba. Transformers: Battlegrounds jsou prostě obětí přehnaného zjednodušování a připočteme-li nevalnou délku kampaně (kolem deseti hodin), je vcelku problém ji doporučit komukoliv jinému než právě malým fanouškům Transformerů. I pro ně je však na trhu spoustu daleko zajímavějších a zábavnějších her. Navíc za rozumnější cenu než tisícovku, co Battlegrounds momentálně v obchodech stojí.

Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press na recenzi

Pro: Slušný dabing postav; z počátku celkem zábavné; netradiční žánr pro děti; lokální multiplayer

Proti: Plochá hratelnost, kvůli které hra brzy nudí; nezajímavé schopnosti; mizerná grafika; stereotypní náplň misí; málo obsahu;

+7

Ultima VIII: Pagan

  • PC 80
První díl legendární série, který vyšel kompletně pod taktovkou nových vlastníků Originu - EA. Ti už měli prsty v U7: Serpent Isle, na který uvalili deadline, kvůli němuž se pár věcí do hry nedostalo. Ultima 8 je ale úplně jiný level. Vývojáři na dokončení dostali asi 8 měsíců, což je na komplexní RPG neuvěřitelně málo, zvlášť pro 20ti členný tým, který byl nucen pracovat 12 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jak později Richard Garriott přiznal, šel až moc na ruku akcionářům z EA a hra potřebovala ještě minimálně 3 měsíce vývoje.

Z původního designu tedy byla řada věcí vystřižena a tentokrát je to cítit hodně. Navíc hráči očekávali v podstatě "něco jako U7, ale ještě větší a lepší", nicméně dostali úplně něco jiného. Původní disketová verze vyšla zabugovaná a občas padala, nicméně největší noční můry měli hráči z nových skákacích pasáží. Autoři se totiž snažili přijít s něčím novým a skákání po plošinkách a šplhání jim přišlo jako dobrý nápad. Ukázalo se, že to nebyla šťastná volba. V daném zpracování a grafice bylo totiž skákání velmi obtížné. Avatar skákal do tří fixních vzdáleností, které se určovaly pomocí vzdálenosti kurzoru od postavy. Na pohybující a potápějící se plošinky bylo třeba se trefit velmi přesně, jinak Avatar zahučel do vody či lávy, což pro něj znamenalo smrt. Nezbývalo než ukládat po každém skoku a nahrávat při každém nezdaru, což na tehdejších strojích trvalo 30-60 vteřin. Asi si dovedete představit tu frustraci. Zmíněné problémy opravil patch, kdy Avatar začal skákat na pozici kurzoru a plošinky se přestaly hýbat, což přineslo značné ulehčení. Jenže v roce 1994 jste se k patchi dostávali velmi komplikovaně.

Hra je také kratší (zhruba 30 hodin), lineárnější, je tu jen jedno město a méně NPCček, chybí společníci a portréty postav, nemůžeme si vybrat vzhled Avatara, soubojový systém se změnil v klikačku ala Diablo (které vyšlo o pár let později), je tu méně equipmentu a další věci. Dá se říci, že řada hráčů Ultimu 8 nenávidí za to, že nekráčí ve šlépějích U7. Pak je tu ale druhá polovina, která hru oceňuje za to, jaká je. Je jiná. Je hodně jiná.

Avatar se ocitá úplně sám v neznámém, temném a nebezpečném světě. První, co vidí, je poprava jakéhosi nešťastníka na molu. Po chvíli zjistí, že šéfce blízkého města tak trochu šplouchá na maják a rozhodla se zavést tvrdou diktaturu. Podezřele ses na mě podíval? Přijdeš o hlavu! Navíc proč je ta obloha pořád tak zatažená? Kde je slunce? Stačí pár dialogů a knih a zjišťujeme, že místní obyvatelstvo je v problémech až po uši a úpí pod vládou soupeřící čtveřice titánů, jež je týrá živelnými pohromami. Jednoho z nich dokázali ukonejšit jen tím, že mu posílají duše všech zemřelých.

Cílem je z tohoto nepěkného světa utéct a dostat se zpět do Britannie. Během toho neustále slyšíme hlas zpropadeného Guardiana, který se nám vysmívá a popisuje, jak dobývá náš svět. Resp. tento hlas slyšíme, pokud máme speech pack (obsažený v GOG edici), jenž přidává dabing pro hrstku postav. Nutno říct, že audio kvalita je tak tristní, že některým postavám skoro není rozumět.

Největším pozitivem hry je temná atmosféra (podobná té z Ultimy 5) podkreslená slušnou hudbou a také vynikající grafika a animace, kdy některé scény jsou na svou dobu opravdu působivé. Ukažte mi RPGčko do roku 94, které vypadá lépe (nepočítaje 1st person). Engine pořád zvládá na svou dobu nevídané věci a jeho vylepšená verze byla použita v povedených "Crusader" hrách. Díky zmíněnému šplhání lze některé situace vyřešit originálně (např. vyšplhat do jinak zamčené strážní věže). Ovládání postavy je nicméně trochu nepřesné a občas je problém i projít dveřmi.

Další věc, co mi imponovala, byl způsob získávání kouzel. Máme tu 5 škol magie (resp. jedna byla vystřižena) a všechny musíme ovládnout, což zabere podstatnou část hry. Začneme pěkně zostra se školou necromancerů. Abychom se jedním stali, musíme nejprve splnit několik úkolů a hlavně - postupně se naučit jednotlivá kouzla. Ty se ale nenaučíme trapně u učitele jedním klikem, ale musíme jít doopravdy do knihovny, tam najít knihu, tu nastudovat, najít ingredience a kouzlo si připravit. Každá škola to má trochu jinak, občas musíme použít i pentagram, umístit správně svíčky, atd. Každé seslané kouzlo je pak zadostiučinění. Z knih kromě toho můžeme vycucnout i povedenou mytologii světa Pagan, zajímavé mini příběhy či zmínky o magických zbraních, po jejichž stopě se můžeme vydat.

Díky kouzlům pak lze třeba otevřít průchod ve skále, přeskočit širokou propast, donutíme postavy mluvit pravdu, ochráníme se před horkem, takže můžeme přejít přes lávu, pokecáme s mrtvými. Pak tu jsou klasiky jako útočná kouzla, vyvolání minionů, léčení, neviditelnost, teleport na viditelné místo, atd. Bohužel útočná kouzla se používají těžko, protože musíme najít příslušný předmět v inventáři a hra se nezapauzuje. V inventáři je přitom snad ještě větší zmatek než v U7 (je to stejný styl pytlů a truhel), protože kromě obvyklých věcí musíme mít navíc ještě všechny nezbytnosti pro každou školu magie.

Při svém putování narazíme na slušné množství dungeonů, ve kterých je řada logických hádanek (třeba i variace na Hanojské věže), skrytých pák, tlačítek a pastí jako jsou střílny, padající krápníky, propadávající se podlahy a také zatracené vybuchující červené houbičky, které jsou všude! A to není vše, co vybuchuje. Také doslova každá zamčená truhla po otevření exploduje a to i když máte klíč. Zvláštní je, že najdeme spoustu jídla, ale Avatar jíst nepotřebuje, takže asi další nedodělek.

Soubojový systém je krkolomný a nepřátelé vydrží až moc ran. Mnoho typů protivníků zde nenajdeme, většinou jde o zombie, kostlivce, trolly a duchy, což je škoda. Magická zbraň Slayer, která se dá poměrně snadno najít, má 10% šanci na instakill, což podle mě hru trochu rozbíjí. Na druhou stranu se tím souboje dají ulehčit, pokud hráče moc nebaví. O nich přeci jen Ultima nikdy nebyla, i v U7 za moc nestály. Vývoj postavy je také osekaný a atributy se zvyšují automaticky - síla a obratnost sekáním, inteligence čtením knih a kouzlením.

Ke hře mělo vyjít i DLC jménem The Lost Vale, ve kterém jsme se měli podívat do města v oblacích a zachránit původní bohy Paganu. Rozšíření bylo dokončeno, ale EA se rozhodlo ho nevydat kvůli špatnému přijetí a slabým prodejům U8. Existuje i fanouškovský engine pro moderní systémy jménem Pentagram (stal se součástí ScummVM), ale nevidím důvod ho používat, protože GOG verze funguje bez problémů.

I když třeba Spoony hru drsně zkritizoval, ve skutečnosti jde stále o silný nadprůměr v rámci žánru. Řada negativ byla v patchi opravena a pokud přivřeme oči nad nedodělanými věcmi, dostaneme podařený "simulátor čarodějova učně". Od hry nicméně nečekejte taktické souboje a detailní vývoj postavy. Jako předchozí Ultimy, i osmička je více adventura než hardcore cRPG.

Postava ke konci hry (v tajném cheat roomu)
+30

Crystal Caves

  • PC 75
Tahle klasická plošinovka od legendárního Apogee se nedávno dočkala remasteru. A vzhledem k tomu, že jsem originál hrál naposled tak před 25 lety, rozhodl jsem si ji nejdříve zopakovat. Nejsem si ani teď po dohrání jist, zda jsem předtím hrál třetí epizodu. Crystal Caves je pro mě z dobových plošinovek rozhodně z těch lepších. Mimo klasického skákání a likvidování nepřátel obsahuje i řadu zajímavých prvků. Především nutnost sesbírat všechny krystaly před opuštěním úrovně mění klasickou hratelnost. Je potřeba proniknout i do špatně dostupných koutů úrovní, kam bych jen kvůli pár bodům zbytečně nelezl. Také opatrná střelba, aby se nepoškodil přívod vzduchu je dobrý nápad. Design úrovní je povedený a drží si laťku i v placených epizodách, což není vždy pravidlem. Bavilo mě také hledání nepovinných skrytých krystalů.

Každá epizoda začíná v hubu, takže volba pořadí je čistě na hráči. Oproti jiným plošinovkám volbu pořadí neovlivňují překážky a pohyb je tak opravdu naprosto volný. Největší výtku mám k možnosti dostat se do slepé uličky a restartovat tak zbytečně jinak povedený průchod úrovní. Díky tomu je restart nutný častěji než kvůli celkem rozumné obtížnosti. Ta roste celkem plynule od v pohodě zvládnutelné první epizody vystoupá k dvěma až třem pokusům na úroveň. Cestu komplikují i osvěžující hrátky s gravitací. Hratelnost je příjemná a spíše pomalejší. Hodně také potěší narážky na Star Trek, Star Wars nebo třeba Space Quest III. Nepřátelé jsou spíše průměrní, ale někteří jsou běžnými prostředky nezničitelní. Je tak nutné hledat power-upy nebo se jim vyhnout.

Ovládání je dostatečně přesné a technicky hra bez problémů funguje. Hrál jsem Steam verzi která využívá DosBox. Grafika je občas přejatá i z jiných her(Mario). Engine samotný byl poté použit ve hře Secret Agent. Jako největší inspirace posloužila hra Miner 2049er, kterou tímto řadím jako rest do svého seznamu. Po dohrání jsem našel rozhovor s jedním z autorů, Frankem Maddinem, který rozhodně stojí za přečtení. Crystal Caves mohu s klidem doporučit i dnes a už se těším na HD verzi.
+27

Nelson Tethers: Puzzle Agent

  • PC 70
Tahle hra mi vlastně dost sedla. Příběhová adventura, kde se vlastně vůbec neadventuří, jen se plní logické rébusy a pak jakože za "odměnu" se posune příběh zase trochu dál. Nikdy se nestane, že by člověk nevěděl, kam má jít, protože mu to hlavní postava vždycky polopatě řekne. Je to krimi komedie a zároveň trochu horor. Obskurní postavičky zapadlého maloměsta po vzoru Twin Peaks jsou moc fajn.

Rébusy jsou vloženy do příběhu extrémně na sílu, ale je jasné, že je to prostě taková stylizace. Samotné puzzly jsou víceméně zajímavé. Je jich celkem 37, ale zahrnuje to i časté variace na ten samý puzzle, takže reálně je unikátních tak cca 15. Některé jsou obtížnější, pár jich bylo zase hodně jednoduchých. Ale to je individuální. Systém tři nápověd je výborný a je fajn, že ani třetí nápověda neprozradí řešení na 100% (většinou).

Je tu výborná hudba, kvalitní dabing a na první pohled strašná grafika. Ale dá se na ni v pohodě zvyknout a vlastně mi už vůbec nevadí. Je to prostě taková naivní kresba, ale umění bych v tom úplně nehledal.

Závěr je neuspokojivý a je jasné, že je to dost uměle rozdělené na dva díly (něco jako Kill Bill). Herní doba je podobná jako u hidden object her.

Doufám, že ve druhém díle narazím na jiné puzzly, protože opakovat ty, co už proběhly v jedničce, by bylo trapné, jelikož jinak vypadají oba díly úplně stejně. Takhle samostatně je to příjemná jednohubka, která končí tak nějak, jak by skončil skutečný příběh puzzle detektiva z FBI. A tolik reality ve hrách přece nechceme.

Pro: systém hry, hudba, některé puzzly, postavy, nápovědy

Proti: závěr, asi i ta grafika, některé trošku otravnější opakujícící se puzzly, pravidla puzzlů v jiné obrazovce

+16

Mafia: Definitive Edition

  • PC 90
Kolik to je ... 18 let? Mafia: Definitive Edition je jedním ze splněných přání, zahrát si tuhle dnes už se dá říct klasiku v novém moderním kabátku. Dalo se toho podělat asi hodně, ale Hangar 13 se s tím popasoval na výbornou skoro ve všech směrech. Technické stránce nejde vytknout nic, vypadá to skvěle, běží to krásně a já osobně jsem se za celou dobu nesetkal s žádným bugem ani jiným technickým problémem.

Vývojáři se drželi původní předlohy hodně, takže kostra příběhu je v podstatě stejná a pro mě jako pamětníka tak nepřišlo nějaké zásadní překvapení a o to víc jsem se těšil na všechno co bylo nově přidáno, případně poupraveno oproti originálu. Celkově je atmosféra hry dospělejší, jsou více vykreslovány pohnutky motivy jednání jednotlivých postav a pozadí téhle mafiánské story.

Ježdění mě přišlo ok, systém střelby převzatý ze trojky mě bavil stejně jako ve trojce a proti originálu jde určitě o vylepšení. Lost Heaven vypadalo úžasně, mnohem víc z něj dýchalo to, že to město žije. S povděkem jsem kvitoval možnost vypnout si dojíždění zpět po splnění některých misí a také to, že jsem nemusel řešit mise pro Lucase (i když se přiznám, že nevím jestli i v původní Mafii nebyly jen dobrovolné). Prostě jsem si chtěl jen užít známý příběh v koncentrované podobě.

Pro: Grafika, systém střleby, propracovanější vyprávění celého příběhu

Proti: Ani nevím ...

+16 +20 −4

God of War III

  • PS4 85
God of War III je opět pořádná řežba, která přináší jen kosmetické změny oproti předchozím dílům. Ze začátku mě trochu iritovalo, že je to pořád stejné. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že tomu dám tentokrát nižší hodnocení. Po několika hodinách hraní, kdy jsem se pořád nemohl odtrhnout od televize jsem to nakonec uznal. Hra má dynamiku a tempo, které nedovolí nudit. Již popáté to samé a opět to funguje. Opět to má koule rvoucí bitky v závěru. Opět jsem měl pocit, že hlavní boss nebyl takový ten panák na odstřel na konci. Jeho poražení vyžaduje velké úsilí. Všichni bossové (a že jich tu je) nejsou žádná ořezávátka.

Kratos je sice silný a nemilosrdný bojovník. Proti němu ale stojí bohové a na první pohled to vypadá, že nemá šanci. Oproti předchozímu God of War II je to pořád stejná hra. Stejný výtvarný styl, stejná kamera, stejný soubojový systém. Přibylo trochu víc hádanek, které ale nejsou těžké ve smyslu brutálních časových limitů. Na jejich řešení je dostatek klidu. Na čem hra stojí jsou souboje s bossy. Až v tomhle díle je to pořádný masakr bohů, polobohů a titánů. A stejně jako minule je to narvané quick time eventy, které sice působí už trochu zastarale. Ale proč ne. Efektní filmové záběry se musí něčím vykoupit.

Příběh ,jednoduchý jako vždycky, dosahuje úrovně Kratosova duševního nalazení. Diskutovat s tebou? Radši tě zabiji já a zabodnu ti do hlavy božský meč. V hlavě má Kratos pomstu a za tou jde hlava nehlava. Nějaké smíření neexistuje. Jen zabít všechny bohy, co mu stojí v cestě a v lepším případě si přisvojit jejich zbraně. Některé schopnosti, jako třeba křídla si Kratos přinesl z předchozího dílu. Kdyby někdo nevěděl, kde je vzal. Poprvé v sérii jsem využil skoro všechny schopnosti. Na každého bosse platí trochu jiná taktika a má jinou slabinu.

Ovládání je opět geniálně automatově jednoduché. Nepřekáží v řežbě. Občas sice některý úhel kamery zmate, ale není to nic nepřekonatelného. Mě tohle sedí. Příběh je jednoduchý ale úderný. Je to epické, brutální a nemilosrdné. 60 snímků v remasterované verzi je také fajn. Zároveň se ale těším na nějaký posun, který očekávám v momentálně posledním God of War.

Pro: zábavná jízda od začátku do konce, dávkování bossů a postupné zvyšování obtížnosti, Kratos opravdu není kladný hrdina, stejný koncept i po páté funguje, epické až na půdu, příjemné hádanky

Proti: už to přeci jenom začíný být trochu stejné, někteří s bossů si tak krutou smrt nezasloužili, quick time eventy jsou použity až moc často

+17

Mass Effect 2: Arrival

  • PC 75
Poslední DLC, do kterého jsem se pustila, bylo Arrival, onen příběhový most mezi druhým a třetím dílem. První části nemám co vytknout. Sice jsem při slově stealth a větě nikdo mě nesmí vidět nadzvedávala trochu obočí a říkala si, že vždyť se v té hře nemohu ani skrčit, ale nakonec se to obešlo všechno v tichosti. ... Aby se to následně zvrhlo k vyvraždění celé základny a nevinné kolonie Batarianů k tomu. Ale zase to nabídlo hezké morální dilema, u kterého jsem sice neměla na výběr, jak se rozhodnu, ale na zamyšlení, jakého zvěrstva se moje postava dopouští, to bylo dobré. A tuším, že to bude hrát ve třetím díle svoji roli, aspoň na začátku.

Přiznám se, že ke konci už mi přišlo té akce opět už moc, čemuž napomohlo i to, že jsem v té misi byla sama. Ale beru, že to bylo fajn oživení, kdy jsem se musela spolehnout jen na sebe a všechna pozornost nepřátel se soustředila jen na mě. Navíc na konci celé akční části na mě čekalo setkání s hlavním nepřítelem, Harbingerem. Setkání to bylo mrazivé a i když moje postava odpovídala bojovně, že nic nedáme zadarmo, tak uvnitř mě byl pořádný strach z toho opravdového setkání a úzkost z vědomí, že přijde doba, kdy smrt živých bytostí se stane pouhou statistikou.

Pro: první polovina mise, poslední rozhovor na bojišti

Proti: krátká herní doba

+23

Bloodline

  • PC 60
Hororové hry mám docela rád. Nemyslím teda vyloženě strašidelné, nebo sázející na laciné lekačky, ale spíš ty tísnivé, kde máte i ke konci hry radost z každého nalezeného náboje a kde musíte každý náboj a lékárničku použít s rozmyslem, promýšlet každý krok a postupovat pomalu a opatrně. Hry, ve kterých nejste na konci totálně OP.

K Bloodline jsem se kdysi dávno dostal ve formě demíčka na CD Score nebo Levelu. Demo mě dost zaujalo a tak jsem plnou hru dost sledoval a zakoupil ji za plnou cenu hned při launchi. Taky jsem ji hned dohrál a upřímně - zas taková hrůza to na české poměry nebyla. Hodnocení, která dostávala kolem 20 - 30 procent si podle mě nezasloužila. Já si ji docela užil, bavila mě a bál jsem se u ní taky dost. Míra vystrašenosti se například s Doomem 3, který vyšel ve stejné době, nedala vůbec srovnávat. Omezená munice, počet zbraní, schopností bránit se nebo zasáhnout protivníka dělá podle mě lepší horor než hororově laděná střílečka.

Po letech jsem uklízel na půdě, kde jsem našel originální krabici a při listování manuálu jsem dostal chuť si hru zahrát znova. A upřímně jsem se toho dost bál. Ale stejně jako před 16ti lety, hru se mi povedlo nainstalovat a spustit na první dobrou, hra mi ani jednou nespadla, nezamrzla ani jsem nenarazil na žádný bug znemožňující mi hraní. Na druhou stranu je na její technické stránce vidět jistá low costovost, zastaralost a možná nezkušenost autorů. Občas se seknete ve dveřích, skrčit se nebo vyskočit je někdy o nervy (zvlášť když utíkáte před nepřáteli), často mi postava při pokusu o skrčení stále dřepovala, otevírání a zavírání skříněk bylo velice krkolomné, ale zároveň nepřímo přispívalo k hororové atmosféře.

Ta mi totiž přijde i po letech výborná. Celková temnost hry Vás nutí buď hrát v noci při absolutní tmě (žádné odlesky monitoru, okolní světlo z okna atd.), na což já ale nemám nebo při brutálně přesvětleném monitoru. K tomu se přidávají i poměrně kvalitní zvuky a správně dávkovaná hudba. Zachytit tísnivou atmosféru se podle mě autorům celkem podařilo. Velmi zdařilý je i profesionální dabing Zdeňka Mahdala, ten se taky povedl. Grafiku po těch letech samozřejmě hodnotit nebudu, ale žádná špička to nebyla ani při launchi. Na hře je vidět, že už docházely finance a potřebovali to prostě vydat. To je vidět i na prezentaci hry. Hra obsahuje jen Novou hru a Loading, přímo ve hře pak jen save a load. V podstatě ani žádné nastavení ani nic podobného. Volbu rozlišení ani mapování kláves nemá, zvuk a jas si musíte nastavit na reproduktorech / monitoru. Všechny zvukové soubory jsou ve formě mp3 přímo ve složce hry, takže když se chcete zabavit, můžete si (jako já před 15ti lety) všechny rozhovory, dialogy, monology a zvuky nahrát sami přes mikrofon a pak to jen nahradit) - upřímně pak hra ztratí dost ze své hororové atmosféry.:-D Rovněž veškeré popisky a texty jsou ve složce hry v textovém souboru.

Příběh hry je docela plytký, nevýrazný, sice rychle postupuje, ale v podstatě Vás osud hlavní postavy moc nezajímá, i když závěr byl pro mě před lety dost překvapivý a kdybych ho neznal, byl by i teď - během děje k němu nic nevede.

A jen takovou perličku na závěr - co jsem opravdu nečekal, jsou nahrávací časy. Že mi to tenkrát loadovalo celé 2 minuty, jsem přičítal na vrub mému obstarožnímu Pentiu II 233 MHz. Že mi to teď loaduje celé 2 minuty na mašině za 30 tisíc, to už mi mák nebere. Dřív jsem byl daleko netrpělivější, celé dvě minuty jsem u toho seděl a čekal. Teď si jdu uvařit čaj, odskočím si na záchod nebo si zkontroluju telefon. Jenže po dvou minutách loadingu na Vás naběhne zombík a sundá Vás na dvě kousnutí. Takže chtě nechtě u toho stejně musíte ty dvě minuty sedět. Ale i to přispívá k hororové atmosféře. Jak jen ti tvůrci byli už tenkrát mazaní..

Pro: Atmosféra, hudba, zvuky, skvělý dabink Zdeňka Mahdala

Proti: Technický stav, zastaralost a lacinost hry už v době jejího vydání

+15

SteamWorld Dig

  • PC 85
Líbí se mi, jak je tato hra jednoduchá, všechny základní koncepty pochopíte za pár minut. A přesto, že je tak jednoduchá, tak je extrémně zábavná. Zejména pro nás, sběratele a perfekcionisty, je velice příjemné prokopávat se světem a snažit se najít všechny zbývající valouny drahocenné rudy, co se zde nachází.

Délka hry je kolem 6 - 10 hodin, což mi velmi vyhovuje. Jednotlivé světy jsou docela rozdílné a přinášejí i některé nové koncepty, takže se nikdy nenudíte.

Asi jediná věc, co se mi na hře nelíbila, je mechanika světla. Zřejmě je přítomná, aby hra nebyla tak prostá, s cílem trochu ji zkomplikovat. A to je pravda, bez potýkání se světlem by byla hra příliš planá. Ale bohužel to není nadesignováno správně. Tak jak to nyní funguje, se prostě každých pár minut potřebujete vrátit nad zem, ačkoliv váš batoh je téměř prázdný a nemáte žádný jiný důvod se vracet, protože musíte doplnit olej do lampy. To často znamená několik dalších minut výšlapu z dolu na povrch. Je to šíleně otravné. Dalo by se to snadno zlepšit např: a) možností doplnit olej z věčných lamp rozmístěných po úrovni, možná se současným uhasnutím vybrané lampy; b) možností koupit a vzít si s sebou dodatečný měch oleje, na úkor využití jednoho slotu z inventáře navíc. Takto by se hra stala méně otravnou a zároveň zajímavější, protože najednou byste museli zvažovat taktické priority - utratit více peněz a mít méně místa v inventáři, ale mít delší a pohodlnější zdroj světla? To jsou přesně ty volby, které by měla hra nabízet, ale bohužel v tomto případě to nebylo dobře promyšleno.

Až na tuto jedinou výtku jsem se ve hře enormně bavil, velmi se mi líbil její vizuál, a mohu ji doporučit každému, kdo má rád žánr přístupnějšího prozkoumávání, kopání, sbírání, skákání a lehkého řešení hádanek.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2014 v angličtině na Steamu).
+17

Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest

  • PC 70
Heart of the Forest je v pořadí ČTVRTÁ počítačová hra adaptující vlkodlačí tabletop RPG W:TA, ale teprve první, kterou se podařilo dokončit a vydat. Pátá je (snad) na dobré cestě.

Četl jsem příručky a supplementy především k Vampire: The Masqurade a mám za sebou i něco z Mage: The Ascension, o vlkodlacích ve World of Darkness jsem dosud nevěděl nic (jeden byl ve Vampire: The Masquerade - Redemption, další v Vampire: The Masquerade - Bloodlines, jen to, že se jim říká garou, ale není se čeho bát - hra obsahuje kontextovou nápovědu a všechny nové termíny jsou vysvětleny.

Nečekejte ovšem, že budete s vlky býti a výti hned od samotného začátku. Ne, ne, na to si pěkně počkáte (tak asi do dvou třetin nepříliš dlouhého titulu - i když zase záleží na tom, jak rychle čtete) a oproti upířím hrám, kde hraní za člověka spíš otravuje a jste rádi, když se to odbude už v samotném intru, je to paradoxně ta nejzábavnější část. Pátrání po vlastní minulosti, prolézání lesa, vztahy mezi jednotlivými lidmi, to je strašně fajn. Podobně jako Mage the Ascension: Refuge se i tento titul točí kolem (relativně) aktuálního problému a lokalizace do neprofláknuté oblasti Evropy přidává příběhu na zajímavosti. O to větší škoda, že po přeměně na -dlaka hra dost ztrácí štávu. Kdo ví, možná jsem jen měl nezajímavý průběh, autoři slibují čtyři hlavní konce, každopádně do nového průchodu se mi nějak nechce.
+10

Mortal Kombat 11: Aftermath

  • PC 75
Blít, či neblít, to je oč tu běží – říká si nejeden literární umělec tiše předčítající příběh videohry Mortal Kombat 11: Aftermath… My kluci, co spolu chodíme na databázi her ale nejsme žádní literární umělci, a proto jsme za každé brakové fantasy s pořádně našlápnutými charismatickými zabijáky rádi.

Aftermath přímo navazuje na závěr MK11, představuje opět další časovou smyčku a háček, který je třeba vyřešit… Vyřešit pořádnou ránou pěstí a kopancem do koulí! Už několik dílů nazpět jsem psal, že příběh novodobých dílů Mortal Kombat je příjemně stupidní, to platí i zde, jen s tím rozdílem, že Aftermath je natolik krátký, že vlastně nestihne v nějaké rozumné míře obkroužit onen pomyslný dramatický oblouk. Čekají nás 3 kapitoly, cca 3 hodiny hraní, a to je docela málo k tomu, aby se celý hlavní příběh stihl zamotat a zase rozmotat. Jestli by nebylo lepší se věnovat třeba jen nějaké odbočce, či flashbacku…

Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se nebavil, vlastně jsem se bavil velmi dobře, a to jak jednoduchým příběhem, tak samotnou hratelností, která se od původní hry samozřejmě nijak nezměnila. Hra nám představí pár nových postav, Sindel je neuvěřitelná kočka a taky se mi za ni nejlépe hrálo. Velmi kladně hodnotím přidávání postav typu Terminátor, Robocop a Rambo (ten se teprve chystá). Ono je totiž cítit, že ze stejných důvodů, z jakých nás přitahují/přitahovaly béčkové akční filmy z 80. let, se nám líbí i Mortal Kombat. Je to jednoduché, stylové, vtipně přehnané a nefalšovaně zábavné.
+12

Nephise Begins

  • PC 25
Moje první hra od Bodura a zároveň první turecká záležitost není zrovna povedená. Pokud si někdo zahraje takovouhle hru, chápu proč začne žánrem walking simulátorů pohrdat. Nephise má relaxační zaměření a herních prvků je tak výrazně méně než například ve Firewatch. S tím ale nesnese srovnání ani v ostatních ohledech. Grafika sice není vyloženě ošklivá, ale sotva dostačuje k navození nějaké atmosféry. Jeden sběratelský artikl a jedna hádanka jsou spíše pokusem o hratelnost. Úkolem je projít les a otevřít si cestu do jeskyně, což trvá asi půl hodinu včetně splnění volitelného sběru hub a všech achievementů. Jedinými zajímavými prvky jsou přerostlá divná liška a domek v lese. Asi by mě podobný obsah nepřekvapil u hry zdarma, ale to bohužel není tento případ. Nedostatky nejsou způsobené ani tím, že jde o pouhý prequel, protože i ostatní hry od Bodura mají podobně nízká hodnocení. Hraní tak rozhodně nelze doporučit. Osobně další hry od tohoto autora vyhledávat neplánuji.
+18

Deliver Us the Moon

  • PC --
Plytká představa, že lidstvo nebude mít v blízké budoucnosti žádné alternativní zdroje energie a bude spoléhat pouze na bezdrátový přenos energie z povrchu Měsíce, je hlavní nosnou kostrou děje DUtM. A to není jediný nesmysl v příběhu a zasazení, které se snaží hrát na strunu filmů jako Gravity nebo Ad Astra. Motivace postav je pochybná a člověk nad tím nesmí moc přemýšlet... protože pak skončíte se zvednutým obočím při pohledu na petku od pepsiny nebo euro paletu na vesmírné stanici.

Jedná se o explorativní adventuru z pohledu třetí osoby, ale část herní doby se odehrává i z vlastního pohledu. Hra využívá několik puzzle mechanik a ty postupně opakuje a kombinuje. Řešení problémů není nijak složité a netrvá dlouho, než člověk přijde na správný postup. Asi nejvíc jsem si užíval pasáže ve stavu beztíže a především pak impresivní projížďku a procházku po povrchu Měsíce. Jen škoda, že autoři rezignovali na simulaci nízké gravitace.

Hra podporuje RTX, což je nejvíce vidět při odrazech ve skle a v ostřejších stínech. Není to ale nic tak zásadního, aby to ovlivňovalo atmosférické nasvětlení scén. Technická stránka je celkově hodně povedená, i když mě rušil trochu humpolácký HUD.

U hraní jsem se rozhodně nenudil, ale klidně bych oželel některé skákací pasáže. Síla hry je ve ztvárnění Měsíce a v atmosféře, protože té má DUtM na rozdávání.

Hodnocení: ✰✰
+15

Frostpunk

  • PC 80
Už od oznámení hry mě oslovila její premisa a atmosféra. Hesla jako The time has come to to build the last city on Earth se mi zapsala do hlavy a ještě teď mě při koukání na launch trailer mrazí v zádech. Přesto jsem s hrou dlouho otálel, asi i díky This War of Mine, které mi ne úplně sedlo. K Frostpunku jsem se dostal konečně až teď a to vlastně tak trochu náhodou. A nevěřím, jaký klenot jsem tak dlouho opomíjel.

Jako první musím zmínit, že ta boží atmosféra z trailerů TAM JE! Z celé hry sálá ten očekávaný pocit beznaděje a zodpovědnosti za posledních pár lidských životů na Zemi. Přestože herní náplň se skládá především z resource managementu, tak je tam neustále patrný i onen lidský element, především skrz různé příběhové události.

Prim tu ale hraje vybalancovaná gameplay. Tahle hra nikoho nebude vodit za ručičku. Jsou tu hinty, ale ty říkají jen co dělá tady tohle tlačítko a co znamená tenhle ukazatel. Nápověda se téměř vůbec nezmiňují o tom, co má hráč dělat, aby město fungovalo. Zjistit jaké jsou herní pravidla, co je třeba hlídat, kde dělat kompromisy a kde ne, na to jsem si musel přijít sám. A tady smekám, 11 bit studios dokázali hru udržet na té tenké hranici, kdy je tohle objevování ještě zábava a nepřerůstá do frustrace. Mně se třeba podařilo dohrát hru hned napoprvé, bez loadingu, stačilo se nad tím pořádně zamýšlet.

Odkrývání herních pravidel mně strašně bavilo, ale tkví v tom i jistá nevýhoda. Jakmile člověk odhalí všechny vývojové stromy a pravidla mu přejdou do krve, tak hra přestává mít co nabídnout. Vývojáři si to uvědomili a záměrně si nechávají nějaká tajemství a neumožňují odhalit vše v jednom průchodu. Často je třeba vydat se cestou A nebo B a tohle skutečně přispívá ke znovuhratelnosti.

Po odehrání hlavního příběhového scénáře jsem si okamžitě spustil další doprovodný scénář a zkusil se vydat trochu jinou cestou (poslat děcka do práce, nemocným sekat nohy, takové ty věci). Jenže po třetím dohrání už byla všechna tajemství odhalena, hra toho už víc nenabízela a uprostřed čtvrté hry jsem ji dropl. Nijak mi to ale nevadí, dostal jsem velmi kvalitních 18 hodin zábavy, která byla tak návyková, že jsem se od hry první 2 dny nedokázal odtrhnout a chodil jsem večer spát nerozumně pozdě. Bavil jsem se skvěle.

Pro: obtížnost, atmosféra, pravidla herního světa, vývojové stromy

Proti: mohlo by tam být trochu víc obsahu, ale základní hra je rozumně veliká i teď

+14

Chivalry: Medieval Warfare

  • PC 50
Krátce: Hra je zábavná, ale totálně zničená trhaným pohybem postav a špatnými bojovými mechanikami.

Soubojový systém obecně je poměrně slušný. Máte údery z více stran, blokování, předstírání. Miluji ten chaos, když několik rytířů s obouručáky slepě a zuřivě sekají všude kolem sebe. To je perfektní. Jeden ze systémů, který se mi nelíbí, je blokování. Pokud jste schopni odrazit 20kilové kladivo dýkou, tak je to poněkud... zvláštní? Co ovšem úplně nejvíce nenávidím, je schopnost rotovat kolem vertikální osy bez jakéhokoliv rychlostního omezení. Můžete si nastavit vysokou citlivost myši, a pak při rozmáchnutí mečem/sekerou se roztočit a okamžitě strefit každého kolem. To není vůbec realistické, ale ještě horší to je s napřaženými seky a bodnutími. Natáhnete útok nad hlavou, a pak uprostřed švihnutí se otočíte o 180° a strefíte někoho, kdo vám stál za zády. Mě osobně nevadí arkádové pojetí boje, ale tohle je příliš. Zkušení hráči těchto úkonů nonstop zneužívají a hra se mění ze simulace šermířských soubojů na simulaci bleskurychlých balerín s meči v nepřirozených pozicích a vyhrává ten, kdo umí glitchovat lépe. To není zábava. Bylo by mnohem lepší, kdyby tu souboje fungovaly např. jako v druhém Zaklínači (které jsou hodně kritizované, ale mě vyhovují) - nemůžete se točit s těžkým mečem jako tanečník s kusem papíru v ruce, všechno má svoji váhu, akce se nedají bleskurychle změnit, a uprostřed seku směr pohybu prostě neupravíte.

Moc se mi líbí úkoly na mapách. Obléhání hradu, ochrana povozů, zabíjení králů, pálení lodí - to všechno přidá klasickému team deathmatchi mnohem větší kouzlo. Pecka.

Hudba je naopak podle mě dost slabá. Z celé hry si pamatuji jen jednu dobrou skladbu, zbytek v podstatě neexistuje.

Mezi další otravné aspekty řadím naprostý nedostatek informací a statistik ze hry, což je běžně výborný motivátor jinde. Nezjistíte kdo vás zabil, ani odkud. Nebudete vědět kolik zranění jste udělili ostatním, než jste sami zemřeli. Budete pouze hádat, jestli vaše rány vůbec někoho zasáhly. Ke konci celé hry uvidíte malé shrnutí, ale jsou tam jenom základy, a dříve se nic nedozvíte. Je to škoda.

Co hru kompletně zabíjí je trhavý pohyb. Z mé zkušenosti je pohyb hráče a jeho zbraně všechno jen ne plynulý - jako by se to hýbalo v 15 fps (zatímco hra mi jede ve stabilních 60 fps). Zvláště u dlouhých zbraní jako jsou meče - čepel se prostě teleportuje z jednoho místa na druhé. A to když dáte dohromady se zmiňovanou možností točit se dokola jako čamrda bez váhy, tak z toho máte naprosto nepředvídatelný pohyb. Což samozřejmě není to, co od obouručáku očekáváte. Nemyslím si, že trhaný pohyb je klasický lag (na to mám nahráno příliš mnoho hodin), spíš mi to přijde jako omezení grafického nebo síťového enginu. Když bych porovnal pohyb zbraně například s War of the Roses, tak rozdíl je noc a den - trhaný vs plynulý pohyb (samozřejmě v Roses je celková rychlost souboje nižší, což to také ovlivní, ale tento problém je prostě něco jiného).

Takže celkově, hra je zábavná, jenže... dost daleko od toho, co bych si přál. Na chvilkové bezmyšlenkovité arkádové sekání lidí je to dobrý (zvlášť dokud jste na nižších zkušenostních úrovních a nepotkáváte příliš moc profíků zneužívající chyby enginu). Ale není to ten zábavný simulátor středověkého boje, ve který jsem doufal já.

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2014 v angličtině na Steamu).
+7

T-Rex Runner

  • Browser --
19:52 – Sakra, nenahrála se stránka. Asi vypadl internet.
19:59 – Stále nenaskočil, restartuju router.
20:03 – Nic, zkouším znova
20:10 – Kurva, stejně vyhyneš! Zkouším znova.
20:25 – Infolinka vypnutá, ti idioti maj jen do osmi.
20:30 – Já jsem dinosaur, já jsem dinosaur…
20:45 – Chtěl jsem se kouknut na stránky poskytovatele. Jsem debil, ne dinosaur.
21:00 – Dávám si led na bouli, jak jsem třískal hlavou do zdi.
21: 15 – Slibuji, že pokud tohle přežiju, stanu se lepším člověkem. Omluvím se všem, kterým jsem kdy ublížil, začnu chodit do kostela…
22:00 – Ze skóre zmizela čísla, zůstal jen symbol nekonečna.
2:00 – Dino se evolvoval do opice.
13:00 – Změna poskytovatele, trvalé psychické následky, a věčná lásko-nenávist k této hře.
+13

What Remains of Edith Finch

  • PC 80
Tímhle zážitkem jsem proletěl na jedno sezení, jak jsem se od toho nemohl odrhnout.

What Remains of Edith Finch je velmi příjemná krátká (2h) adventura s velmi pečlivě dávkovaným příběhem a tou správnou mírou tajemna. Hře se velmi rychle podařilo vtáhnout mě do děje a zajímat se o příběhy členů Editiny rodiny, jejichž odhalování je primární náplní hry.

Co je ale na tomto počinu unikátní jsou flashbacky. To co jinde bývá často spíš opruz se tady proměňuje v okamžiky té největší parády. Každý flashback je unikátní, často výrazně mění stylizaci hry a občas funguje na samotné hranici žánru, někdy ho i mírně překračuje. Nikdy jsem nevěděl co mě čeká příště, ale vždy jsem se na to těšil.

Pro: atmosféra, level design, tempo, tajemno, příběh, originalita

Proti: konec na mě nezapůsobil tak silně, jak jsem doufal

+19

Max Payne 3

  • PC 50
Když bylo na konci druhého Maxe Payna napsáno, že jeho cesta nocí bude pokračovat... takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval :(

Třetí díl jsem hrál docela dlouho po jeho vydání. Slyšel jsem na něj dost rozporuplné názory, tak jsem si říkal, že třeba budu patřit k těm, komu by se líbil. Jenže mě při prvním rozehrání stačil docela rychle otrávit, takže jsem ho smazal a už se k němu nevracel. Teď jsem se rozhodl mu v rámci Herní výzvy 2020 dát druhou šanci, že mu třeba přijdu na chuť. Inu, nestalo se tak :(

Začnu tím pozitivním - hra si pořád drží docela hustou atmošku. Hudba k tomu docela sedla. Střelba ze dvou zbraní najednou je fajn. A taky nechali "painkillers" jako lékárničku, žádný autoheal tam není, za to palec nahoru.
A tím víceméně končím.

Nevím jak to mám přesně pospat, ale dobrý pocit ze střelby a akce šel docela do kytek, rychlou a plynulou akci vystřídal systém krytí. Bullet-time mi nesedl (hlavně to, že během skoku se tempo zpomalení času mění) a HLAVNĚ se hra smrskla na gameplay typu koridor + cutscéna v závorce, to celé vynásobeno 80x. Hra je opravdu rozdělena na místnosti a koridory, přičemž do další místnosti můžete vejít až potom, co vystřílíte všechny nepřátele. A nevím kdo měl ten geniální nápad, že občas nepřítel padne na zem, ale ještě bude naživu. Takže vy je pak pod tou hordou mrtvých přehlédnete (o tom později), snažíte se jít dál, ovšem ouha, nechali jste někoho naživu = smrt. V tom levelu na stadionu se mi tohle stávalo s železnou pravidelností, takže jsem pak chodil a hledal kdo že to je ještě živej, abych ho mohl dorazit. Co jsem četl diskuze na internetu, tak se lidem stávalo i to, že polomrtvý nepřítel spadl někam za zeď, takže nebylo možno ho dorazit. To se mi díkybohům nestalo.

Co se počtu nepřátel týče, tak tady Rockstaru fakt ujela ruka, protože kdyby bylo nepřátel o polovinu míň, tak by jich pořád bylo přespříliš. Takhle mi to připadalo, že si ze mě buď tvůrci dělají srandu (něco ve stylu Spec Ops: The Line) a jen jsem čekal, kdy se objeví hláška NEJKRVAVĚJŠÍ HRA VŠECH DOB!
A přísahám, že ve scéně kdy pronásledujete padouchy na motorovém člunu vyloženě zkopírovali tuhle scénu s padáním padouchů do vody...
To už ani nemluvím o tom, že Max v pohodě zvládne rozstřelovat na něj vystřelené rakety, přičemž visí na vrtulníku (!) hlavou dolů (!!). Já vím, že ty hry nemají být reálné, ale tohle machování je fakt trochu moc. Občas jsem si při hraní naprosto neironicky připadal jako v Duty Calls.

Co se příběhu týče, tak tam to teda taky není žádná sláva. Děj je variací na film Muž v ohni, navíc docela nezajímavou a nudnou, přestal mě bavit tak po půl hodině. A proboha, opravdu musíme každou kapitolu koukat na to, jak je Max v háji a jak pije a bere prášky? Pominu to, že to neguje oba konce dvojky (I had a dream of my wife. She was dead. But it was allright), ale to nemohli vymyslet něco zajímavějšího? Schválně jsem si dělal poznámky, kdy vidíme scénu, jak je Max v háji, chlastá a bere přehršel prášku: - úvod 1. kapitoly, kapitola 2, začátek 4. kapitoly, konec 5. kapitoly a konec 6 kapitoly.

Pryč je ten sympaticky pochmurný hrdina s pochmurnými hláškami, tady je to jenom vychlastaný idiot, který pořád mele o tom, jak jsou ti bohatí zkažení, jak ho všichni ostatní mají za pitomýho gringa a jak je úplně k ničemu. Fakt, asi 90% jeho monologů je plytkých a naprosto o ničem a Max má ve trojce tendenci komentovat v podstatě všechno, takže se stalo něco, co se mi v jedničce ani dvojce nikdy nestalo - přál jsem si, aby už sakra zavřel hubu.
Co se ostatních postav týče, tak ty mi taky zrovna k srdci nepřirostly, v podstatě mi bylo jedno, co se tam stane.

Taky mě štval ten občasný filtr, roztřesená kamera a psaný text postav na obrazovce, což mělo asi nahrazovat komiksový feeling z prvních dvou dílů.

Shrnuto a podtrženo, do hraní jsem se po cca dvou hodinách vyloženě nutil, ačkoliv je hra krátká a zabrala mi cca 10 hodin (některé pasáže mi fakt nešly, no :( ), subjektivně to bylo tak 3x tolik a já si přál, aby už byl proboha konec.

To nejlepší na téhle hře je to, že jsem díky ní zase dostal chuť na jedničku a dvojku.

Herní výzva 2020 - Moje jméno je... (HC)
+12 +15 −3

Someday You'll Return

  • PC 80
Z hraní jsem měl obavy. Ne že bych o hře věděl před vydáním a vyhledával aktivně informace, ale tak nějak jsem si všímal, co zde lidi chválí, a naopak haní a měl jsem tedy obavy. První z těch obav bylo užití stealth pasáží s pohyblivými aktivními potvorami. To totiž strašně špatně snáším a hra by byla pro mě asi nehratelná. Stealth pasáž ve hře je, ale jedná se o cca 10 minut v 20hodinové hře. Všiml jsem si, že se ve hře některé pasáže vystříhávaly, a tak tyto pasáže možná byly i na více místech, ale pro mě to byla opravdu jednorázová záležitost. Ve hře mnohem spíše umřete nepozorností, že někam spadnete nebo do něčeho šlápnete, Hlavní překážkou tak budou nepřátelé statičtí, kteří vaše adventuření nijak narušovat nebudou.

Další obava byla z technické stránky. Nějak jsem měl za to, že hry tohoto rozsahu s tolika prvky a grafikou od tak malého studia prostě bude padat, vypadávat nastavení a že tu bude množství bugů. Hned na začátku mi hra spadla, když jsem měnil jazyk a já si řekl "no a je to." No hra už mi nikdy nespadla, přepínal jsem mezi aplikacemi a vždy mi šla absolutně plynule. Všiml jsem si jen jednoho bugu u lávky, která se dost nepřirozeně vlnila, ale jinak žádné bugy a glitche. Technická stránka hry prostě výborná a nemám ji co vytknout, zase možná důsledek pozdějších oprav.

Grafika je opravdu dobrá. Nejedná se sice o až fotorealismus The Vanishing of Ethan Carter nebo stylizovanost Firewatch, ale dokáže přesně navázat pocit, že jste v evropském lese. Též postavy, které obvykle ve 3D adventurách nejsou vidět nebo jsou na první pohled prkenné tady vypadají dobře. Animace nejsou vůbec špatné, i když je vidět, že jedou přednastaveně. Například u postavy, která měla přede mnou utíkat je vidět, že běží podle své cesty a vzdálenosti, než že by utíkala přede mnou. Excelentně jsou nastaveny i efekty lezení, závrati a balancování, při nich jsem si sám u PC všimnul, že se nakláním, abych nespadnul.

Výborná je práce s předměty a inventářem. Ve hře brzy získáte sadu nářadí jako jsou kladivo, šroubovák či kleště. Vlastně mě překvapuje, že tohle v jiných adventurách hrdinové nenosí a vždycky si vezmou jen jeden nástroj, aby další někde zase hledali:)) Všechny předměty ve hře jsou detailně 3D a lze je různě natáčet. A nejedná se jen o estetický zážitek, ale často potřebu s předměty lze různě zacházet a otvírat. Nevzpomínám si, kdy jsem tak dobře udělaný inventář viděl. Práce s deníkem, kdy v něm máte všechny dokumenty a časem získáte deník své dcery a postupně ho odkrýváte je fajn, ale nijak výjimečná snad s výjimkou, že jedním lektvarem můžete vidět pocity pisatele.

Tím navážu na další podstatnou část, a to je bylinkářství a dělání lektvarů. Po Harry Potter and the Half-Blood Prince a Kingdom Come: Deliverance jde o třetí hru, kde je bylinkářství zábavné, nicméně právě tady jsem si všimnul designových maličkostí, které by přes dobrého testera neměly projít. Hláška o vytvoření lektvarů je v angličtině, i když hru hraju v češtině. Po obsazení všech slotů lektvarů se celé rozhraní bylinkářství zablokuje, bez vypití lektvaru tak není ani možné si ani bylinku nasekat. Když už jste do kotlíku něco dali a překlepli jste recept, tak můžete rovnou kotlík vylít, protože už další surovinou nenavážete. Ještě obecně bych ocenil, kdyby po nasbírání všech bylinek se už v prostředí byliny nezdůrazňovaly nebo by se to aspoň dalo vypnout, zbytečně to ve hře rušilo.

Velkou část hry spočívá v navigaci, hledáte cestu podle turistických nebo ručně nakreslených map. Plocha je velká a vegetace hustá, a tak může být hra docela oříškem pro lidi s nulovým orientačním smyslem. Ztratit se však v tak krásném negenerickém prostředí bylo v mém případě potěšení a mnohdy jsem tak objevil místa, na které bych se s jasnou ukazatelem kam jít asi nedostal. Hodně tomu dává i výběr reálných lokací, které mají sami o sobě skvělou atmosféru (bunkr, tábor, vyhlídky, hřbitov atd). Samotný pohyb v hororovém snovém světě je už mnohem jednodušší a spíše musíte odstraňovat nepřátelské totemy přivádějící vám závrať nebo naopak svým totemem zvednout nějakou plošinu.

Po hodně dlouhé době jsem měl tak pocit, že hraju AAA adventuru, což bylo o to víc paradoxní, jak málo tvůrců jsem v závěrečných titulcích uviděl. Naprosto neskutečné a neuvěřitelné. Nicméně pár věcí, vytknout jde a týká se to promarněného potenciálu a paradoxně to nesouvisí s technickou stránkou jako spíše se tou příběhovou. Takže další část komentáře bude hodně subjektivní, a i trochu spoilovací.

První věcí je charakter hlavního hrdiny. Ten je od začátku nepříjemný a nesympatický, autoři to podle poslední aktualizace berou jako klad, že je to jiný hrdina, než mají ostatní díla. No to mají asi pravdu, ale také je nějaký důvod proč většina her jde cestou sympatického hrdiny. První věcí je vcítění se do postavy, když nesnášíte postavu tak se také o ní příliš nestaráte a nebojíte. No a druhou věcí je moment překvapení. To používá celý Hollywood, diváci milují překvapení typu, kdy se milující otec najednou ukáže jako zvrhlík, na první pohled nenávistný balík jako první pomůže černochovi či vrahem je ta roztomilá holčička s medvídkem. Navíc ve hře by to dávalo perfektní smysl a šlo si s vývojem postav opravdu pohrát, hrdina od začátku zde popírá realitu a minulost a z psychologického hlediska právě lidé vidí sebe skoro vždy jako hodné, to se týká nejen hrdiny ale i dalších postav. Pokud se postavy v příběhu nemění a nepřinášejí žádný vývoj, je příběh prostě hrozně předvídatelný. Nejen pro toho, kdo v dětství hrál druhý Silent Hill a koukal se na Šestý smysl.

Krásné české prostředí, dětské deníčky z tábora o bojovkách a místních pověstech vzbuzují ohromnou naději, že by hra mohla být z hlediska gameplaye a hororového prostřední mnohem originálnější, než je. Proč jsou nepřátelé a duchové tak generičtí? Příběhově se nabízí dcera jako rusalka, otec cholerik jako hejkal. Mohly by zde být běsové, saně, vodníci a víly…a dětské hry by také měly příběhově i herně větší potenciál. Honěná, Chodí pešek okolo, Schovka se Stelou podle zvuků a vlnění roští, Cukr káva limonáda s nepřáteli, co se pohybují jen, když se na ně nedíváte atd. Prostě hororová část by podle mého mohla být mnohem více spjatá s prostředím, mohla dát základ originálnějšímu hraní a podle mého by to v zahraničí ocenili víc.


Nakonec ještě pár technických nedostatečností. Neadekvátní dabing, kdy hrdina komentuje děsivé události celkem ploše a jinde naopak řve při šustnutí větříku v opuštěném táboře nebo v lese z plných plic. Zvuky celkově jsou chudé a generické, čímž hodně trpí hororová část hry. Na nějaké trhání plechu, řezání kůží, bublání a žbluňkání můžete zapomenout, nepřátelé mají pořád stejný zvuk. Některé věci jsou neintuitivní, někdy se opravdu zaseknete a obíháte místnost nadvakrát, abyste zjistili, že jste prostě nějaký předmět přehlédli. Po dohrání jsem hrozně toužil po nějaké "volné jízdě", kde bych si mohl to krásné prostředí třeba projít v celku bez snových pasáží a najít zbylé sběratelské předměty v nějakém lehčím modu (nejlépe třeba s pomocí zvuků).

Hru jsem poprvé dohrál za 21h.

Závěrem ještě poznámka, že po mém dohrání vyšel nový velký podzimní patch, takže počítám, že některé věci můžou být opraveny a vyškrtnuty, protože ještě po vydání vyšel patch, který upravoval celé pasáže a zdá se, že to bylo ku prospěchu věci. Jsem opravdu nadšen a hraju hru podruhé.

Pro: Atmosféra, grafika, hádanky, inventář a práce s předměty, lezení, lokace rozmanitost prostředí a hraní

Proti: předvídatelný příběh, neoriginální horor, nevyužitý potenciál místního folkloru a táborových her, zvuky, občas neintuitivní

+21