Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

CyberMage: Darklight Awakening

  • PC 75
CDA je bezkonkurenčně nejtěžší důmovka všech dob. Jak akční tak adventurní část hry představuje ultimátní výzvu určenou jen pro nejtvrdší kolíky s letitou praxí, protože saláti zde snadno zahučí i s návodem v ruce. Vědomi si vysoké obtížnosti, implementovali autoři malou nápovědu přímo do manuálu a to ve formě vtipných odpovědí na očekávané zákysy. Pro úplné zoufalce je tu pak dokonce i podrobný návod s mapou, který má bez šesti listů neuvěřitelných 100 stran.

Příběh je dobře popsán v popisu hry, takže ho netřeba popisovat. Stačí jen říct, že ho v průběhu hraní postupně objasňuje celá řada plně nadabovaných postav a díky tomu dává krve prolévání smysl.

Ve hře je celkem deset velkých levelů, které mají několik vzájemně propojených pater a dohromady vytváří komplexně zpracovaný svět, který je nutné pro úspěšný postup pečlivě prozkoumávat. Z laboratoře, přes kanály a slumy, do města a futuristického sídla SARCorp, přes skalnatý průsmyk, podzemní štoly a lesy, až do starobylého chrámu kultistů, kde se ve svém doupěti skrývá hlavní záporák NeCrom. Každý level je v rámci možností originální a obsahuje prvky, které se už dál znovu neobjeví. Např. sázení na gladiátory v aréně, teleporty, ovládání vznášedla/tanku, spolupráce s NPC, audiology.

Přestože je CDA střílečka, tak adventurní část zabere dobrou polovinu herní doby, která bude i na nejlehčí obtížnost atakovat hranici 20 hodin. Nejlehčí obtížnost je totiž ve skutečnosti kurefsky těžká. Zdání klame. Na první pohled neškodný chcípák tě párkrát trefí a prdíš do hlíny. Při střílení je používáno automatické navádění střel na nejbližšího nepřítele, ale na obrazovce chybí zaměřovací kříž, takže vystřelování mozků z hlavy je prakticky nemožné. Kybermág je však mág, a proto ovládá celou řadu magických schopností, které jinak průměrnou akci oživují. Základní statistiky - zdraví a mana - je potřeba vylepšovat a po vylepšovácích neustále pátrat.

Řešení hádanek, překonávání překážek a hledání cesty dál v neskutečně rozlehlých lokacích vyžaduje dobrý postřeh a ještě lepší paměť, protože vše je vymyšleno velmi důmyslně. Kromě otvírání zavřených dveří pomocí klíčů/karet/hesel je nutné také používat správné předměty na správném místě. K tomu navíc skrytá tlačítka, tajné chodby, teleporty, výtahy, falešné zdi, propadla a člověk si připadá skoro jako v smrduté kobce. Aby také ne, když hlavní designér David Bradley má na svědomí Wizardry 5,6,7. V některých lokacích jsem si říkal, jestli neměl být náhodou CDA původně krokovací dungeon, ale vývojáři se z něj na poslední chvíli rozhodli udělat akční hru.

Celkovou kvalitou se CDA může směle zařadit po bok svých slavnějších vrstevníků, ale oproti nim už dnes i přes řadu pozitiv působí značně zastarale. Při hraní jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to jenom vylepšený Wolfenstein 3D. Důvodem jsou především prázdné místnosti, dlouhé tunely tvořící šílená bludiště jakoby narýsovaná podle pravítka, statické/pomalé chování nepřátel a nepovedený experiment s interaktivním ovládáním inventáře, který se změnil v prstolam. Tady prostě Kybermágovi ujel vlak a jedinci narození po našem vstupu do Evropské unie ho budou těžko dohánět. Jako hráč narozený v Československé socialistické republice však vím, co to znamená - dívat se Mistrovi do tváře.
+13

Halfpipe Hero

  • Android 70
Hry se skate tématikou mám rád a tak jsem při výběru mobilní gamesy pro Herní výzvu 2k18 nainstaloval i Halfpipe Hero. Obvykle moc nemusím pixel art ale tady mi příliš nevadil, možná i proto že celá hra mi přišla koncipována jako retro z 80. let. Zvlášť se mi pak líbilo prostředí jednotlivých levelů/měst které mi přišlo celkem atmosférické. Herně je to trochu slabší protože je zde jen pár triků a ovládání je v podstatě jen o správném načasování i když na konci to při některých kombech bylo už docela těžké. Škoda jen že je hra celkem krátká ale pobavila mě a třeba jako rychlovku při čekání na vlak můžu jen doporučit.
+8

Deus Ex

  • PC 95
Tak tahle hra mě opravdu natrápila. Ve své době musela být bomba a chápu, proč má kultovní status, ALE... hra střída momenty, kdy je naprosto dokonalá s momenty, kdy má člověk pocit, že je tlačen k využití mechanik, kterým se nechtěl nevěnovat. Což pěkně frustuje. Ve chvílích, kdy je řešení tak jasné, ale hra jej neumožnuje, ve chvílích kdy prostě nemůžete podniknout některou z akcí, protože nemáte… (zde si doplňte předmět sami dle nejslabší schopnosti vaší postavy). Ve chvílích kdy se změní level design a kdy v poslední třetině hra je už jen přeplněná různými koridory laboratoří, vojenských základen a dalších vojenských základen. Po Paříži pro mě ztratila část kouzla. Možná to bylo tím, že namísto potkávání nových a nových postav, jsem je postupně začal eliminovat. Nebo tím, že namísto spousty unikátních postav, začaly být mapy zaplněné masou nezajímavých NPC? Sám netuším. Naštěstí se to poněkud napravilo s tím, jak mi byly představeny jednotlivé možné konce. To byl aspekt, který hodnotím hodně vysoko a kvůli kterému dávám nakonec vyšší hodnocení.
A taky mám chuť si co nejdřív vyzkoušet i Ty zbylé.

edit: tak jsem si prošel všechny, pokud není nějaký skrytý, a myslím, že jsem ready si jít pročíst nejrůznější Fan stránky. Tahle hra dohráním nekončí...
+32

The Dig

  • PC 80
The Dig jsem odkládal roky. Na jednu stranu klasika, na druhou mě koncept tří kosmonautů řešících problém ve vesmíru nějak nelákal. Nicméně adventura je to zdařilá a díky celkové kvalitě a výpravnosti rychle vtáhne do děje. Do vesmíru vyráží pozoruhodně nesourodý tým - kapitán Low je klasický správňácký chlapák typu Jacka O'Neilla z Hvězdné brány, archeolog a geolog Brink je egoistický vědec pokoušející se po přistání na cizí planetě převzít velení a reportérka Robbins, která je těžká individualistka, má zpočátku problém spolupracovat s týmem, ale dokáže dělat super reportáže. Takže sestava, která by byla noční můrou NASA v reálu, ale skvělá pro scénáristy.

Během první hodiny jsem až divil nenáročné hratelnosti s jednoduchými puzzly. To se rázem změnilo po vstupu do hlavního komplexu, kde se odehrává tak 90% hry a laťka obtížnosti rychle skočila na klasickou úroveň. Několikrát jsem tápal jak dál - typicky ve chvíli, kdy jsem na obrazovce zprovoznil nějaké zařízení a měl přejít do úplně jiné lokace, protože moje snažení tam aktivovalo další mechanismus. A pár hádanek jsem nepochopil vůbec. V jedné chvíli je třeba pro další postup potřeba nastavit správnou kombinaci z různobarevných kuliček. Těch jde za sebe naklikat tak stovka, přičemž správné množství je asi osm. Kde jsem měl zjistit potřebný počet a barevnou kombinaci k tomu netuším.

Celkově The Dig předčil moje skeptické očekávání - grafické zpracování je výborné, dabing poněkud rozvláčný, ale kvalitní a hra nedává nic zadarmo, takže rozlousknutí hádanky přináší adventuristovi správný pocit uspokojení. A přestože to není humorná adventura, je okořeněná průpovídkama kapitána Lowa ve stylu: Každý mě opouští, asi si to začnu brát osobně. Možná za to může můj deodorant. Příběh díky několika zvratům drží v napětí a je vyloženě filmově pojatý. Co se kritizovaného konce týče, ani mi tak nevadil ten velký happy end, na který to vzhledem k průběhu hry nevypadalo, ale rychlost s jakou k němu hlavní postava přišla. Tam kde neuspěl zástup jiných, bodoval kapitán Low během chvilky.
+22

The Hex

  • PC 75
Za Hexom sa skrýva obrovské množstvo práce a nápadov. Predstavte si tvorbu malej indie hry. Veľakrát sa jedná o kombináciu vlastných nápadov a vzdávanie holdu nejakej kultovej hre alebo sérii. No a teraz si to vynásobte 7x. Hra má totiž 6 postáv - hrdinov rôznych videoherných žánrov a subžánrov a okrem toho je vlastne ešte aj adventúrou. Každá postava má vlastný svet a vlastné herné mechanizmy a pravidlá, ktoré sú zakaždým odlišné. Či už sa jedná o klasickú plošinovku, jrpg/zeldu, ťahové rpg jednoznačne inšpirované starým dobrým falloutom, vesmírny shoot em up, bojovka alebo walking simulator s audio komentárom.

Čo je na hre krásne a smutné zároveň je to, že ona na jednej strane naozaj vzdáva holt klasikám týchto žánrov, no na druhej strane ich aj paroduje a poukazuje na stereotypy a klišé, ktorých sa tieto žánre nevedia zbaviť a dookola ich omielajú, miesto toho, aby boli ochotné urobiť aj nejakú invenciu.

Ďalšia vec, ktorá je na hre zároveň krásna a smutná, je fakt, že napriek tomu, že sa opiera o klasiky spomínaných žánrov, skoro do každého z nich prináša tak zaujímavé a zábavné herné nápady a prvky, že najradšej by som si s nimi zahral nejakú seriózne myslenú plnohodnotnú hru a nielen čiastočný gameplay v sarkastickej hre búrajúcej štvrtú stenu. Obzvlášť epizóda postapokalyptického ťahového rpg a využívanie cheatov/trainerov ako herných mechaník pôsobí extrémne zábavne a bizarne zároveň. No a tie originálne boss fighty!

Čo mi však na hre trochu vadilo, bolo, že hlavný príbeh bol naschvál prekombinovaný, aby pôsobil zaujímavejšie než naozaj bol a tak trochu "klamal telom", ale hlavným problémom bol pre mňa záver hry. Nie po príbehovej alebo logickej stránke. Ale po stránke u ktorej som nečakal, že ju budem niekedy pri nejakej hre riešiť. Našťastie som nikdy nemal epilepsiu. Takisto ani motion sickness či problém s pozorovaním pod určitým uhlom alebo určitých farieb. No autor záver rozhodne prepískol neskutočným epileptickým preblikávaním obrazu a farieb v takej kadencii a nepríjemnom štýle, že mi prišlo fyzicky neskutočne zle a mal som pocit, že začnem vracať. A to sa mi pri hre nikdy nestalo. Normálne som musel odvrátiť zrak, nadýchnuť sa a pozerať len trochu alebo len bokom, pretože pre oči a hlavu to bolo naozaj neznesiteľné. A podľa recenzii na steame vôbec nie som jediný, kto mal tento problém. Neviem, či to bol autorský zámer alebo to autor len prepískol, ale bolo to naozaj veľmi nepríjemné a hlavne neočakávané.

Pro: veľmi originálne stvárnenie rôznych herných žánrov a mechanizmov, humor

Proti: prekombinovanosť príbehu, epileptický, vizuálne neznesiteľný záver

+12

Dark Souls III: Ashes of Ariandel

  • PC 70
FromSoftware sú povestní tým, že až ich DLC naozaj preveria schopnosti a trpezlivosti hráčov, ktorí hrávajú ich souls hry. A inak tomu nie je ani pri Ashes of Ariandel. Či sú prekážky DLC fér alebo nefér, nechám na zhodnotení každého hráča, no "vikingskí ostreľovači" strieľajúci gigantické šípy, ktoré aj keď Vás netrafia, vyvolajú tlakovú vlnu. No a samozrejme najviac po vás strieľajú, keď sa snažíte vertikálne zliezť po gigantických koreňoch. Vlastne asi všetky tieto "vikingské" zbrane vrátane tých na blízko, majú tlakovú vlnu, ktorá Vám rada pripomenie základy gravitácie. :)

Časť DLC tohto snežného, avšak zďaleka nie vianočného DLC je tam venovaná vyššie spomínaným bojom, okrem nich sa stretneme s nejakou tou vlčou svorkou, veľmi zaujímavou a dobre nadizajnovanou osadou a asi najslabším a najlajdáckejším boss fightom v rámci celého Dark Souls 3...

...len aby ho neskôr vykúpil boss fight druhý, ktorý považujem za síce pomerne drsný, ale tak zábavný, že ho radím medzi tie najlepšie boss fighty celej Dark Souls trilógie aj s jeho všetkými troma fázami. No a ešte je aj vizuálne pôsobí. Skutočne DLC má svoje muchy, hoci stojí za zahranie, ale práve tým najväčším motivátorom, prečo si ho zahrať je finálny boss fight a možno aj fakt, že svet Ariandel je vlastne Ariamis, len oveľa neskôr.

Pro: finálny boss fight, dizajn osady, troška nostalgie

Proti: odfláknutý prvý boss fight, DLC nie je nejak závratne obrovské alebo variabilné

+16

Call of Duty: WWII

  • PC 70
Nie som veľký fanúšik extrémne lineárnych, až "on-rail" fps. Preto som v rámci série Call of Duty hodil flintu do žita pri Call of Duty 4: Modern Warfare. Druhou vecou bol aj fakt, že dovtedy sa séria viezla na vlnej 2. svetovej vojny, ktorá v tom období v FPS žánre zažívala boom a vychádzalo mnoho titulov rôznej kvality.

13 rokov neskôr som sa odhodlal vyskúšať tento titul. Pretieklo predsalen dosť vody a čo si budeme nahovárať, FPS titulov vychádza oveľa menej, než pred tými 13 rokmi. Po audiovizuálnej stránke nie je čo hre vyčítať. Hra znie aj vyzerá dramaticky a vo svojej blatovo-šrapnelovo-murovanej drsnosti aj istým spôsobom krásne. Pre pokrok nielen po technickej stránke grafiky, ale i surovejším vyobrazením vojny a odtrhnutých údov, pôsobí aj úvodné vylodenie v Normandii, ako aj niektoré nasledujúce misie oveľa hrôzostrašnejšie a istým spôsobom ako naozaj ťažko prekonateľné prekážky. A to je podľa mňa silnejším "príznakom" vojny.

Hra sa našťastie viac, či menej úspešne snaží variovať spôsob a štruktúru misii a okrem klasických dopredu a do zákrytu a vyzabíjať stovky nepriateľov občas dostaneme pod ruku aj nejaké to vozidlo, tank alebo dokonca lietadlo. Osobne ma bavila aj špiónska stealthová misia v paríži, alebo "lesné misie" s odpalovaním bunkrom v rozbahnenom, ťažko priestupnom teréne. No i napriek tejto snahe hra ukazuje svojim extrémne lineárnym a i tak pomerne strohým a priamočiarym leveldizajnom, že takéto hry a ich štýl už naozaj zostarli a napriek nie veľmi dlhej (ale našťastie ani príliš krátkej) hracej dobe, sa vedel občas dostaviť aj stereotyp. Ďalšou nevýhodou bolo to, že pri vyššej obtiažnosti, ktorú som si vybral, to pôsobilo, že tá je nastavená len tým, že vám nepriatelia uberajú viac a majú dosť smrteľnú "sniperskú" mušku. Veľakrát tak niektoré časti misii vyzerali tak, že na prvý jeden-dva pokusy, ste sa snažili prebehnúť úsek, aby ste videli, kam Vám skripty postavia nepriateľov, zapamätali ste si ich pozície a na tretí pokus ste sa vždy otočili správnym smerom a nepriateľa zlikvidovali skôr, než mal šancu Vám ublížiť. No a to mi rozhodne nepríde veľmi šťastné, obzvlášť ak hra naozaj neponúka žiadnu komplexitu či variabilitu samotného prekonávania misii. No i tak som sa vedel zabaviť a tento titul považujem za nadpriemerný. Najbližší rok však určite nemám nutkanie venovať sa ďalšiemu Call of Duty alebo Medal of Honor.

Pro: audiovizuálna stránka, variabilita a atmosféra niektorých misii

Proti: príliš lineárny dizajn ukazuje, aký je prežitok, mierny stereotyp

+15

Crisantemo

  • PC 80
Grafická stylizace této hry je vskutku unikátní. To způsobuje poměrně snadné podlehnutí jejímu kouzlu. Až natolik, že prvně jsem musel hru dojet třikrát za sebou. Záležitosti na Unity enginu bývají navíc ultra krátké, ale občas lze narazit na dlouhodobější počin. Tento samozřejmě spadá do těch z prvně zmíněné kategorie, přestože nabízí i sofistikovaný způsob hraní. Perspektiva z vlastního pohledu, žánr plošinovka, byť zde je to sporné. Primárně záleží na přeskakování starodávných ruin, lezení po sloupech, přecházení mostů. I když celá podstata jistě tkví i v té jedinečnosti tohoto světa, kde mají stromy červenou barvu, stejně tak tráva, květiny umí poznat mou duši. U fontán si všímám textů, osvětlujících mi pozadí a atmosféru.

Zpočátku tedy stačí jen jít, jakkoli je design čistě lineární, díky vedoucím cestám vpřed. Já osobně prozkoumám všechna zákoutí, fotím obrázky jako pominutý, nechám se tím zkrátka unášet, abych i poodhalil vše, co ve hře jde. Skoky umožňují se dostat na větvě stromů, v kombinaci s držením Shiftu na rychlejší chůzi, o to působivější. Ale k ničemu to dobré není. Dá se naopak někde zasekat do objektu či textury. K tomu ten engine přímo svádí, takže by se muselo jednat o precizně otestovanou věc. A to se bohužel nedá říci. Plyne z toho, že jakou funkcionalitu autor hry nastavil, tak se to chová. Na ruinách skok nejde, až to kvůli těm výhledům vadí.

Lokace se skládají z okolních skal, všudypřítomné vody, zbytků staveb, stromů a cest. Později je to zajímavě rozvětveno, že mi zprvu unikl správný postup. Ničemu to nevadilo, i při vynechání jednoho místa šlo Crisantemo dohrát v pohodě. Pokročilými herními mechanikami je změna gravitace, skrze níž překonávám blízko závěru velkou propast. Mně ale stačilo vylézt po pilíři, protože byl pro průchod důležitý, na něm se pak jen ideálně odrazit a dostalo mě to, kam bylo potřeba. A dokonce opakovaně. Ráz krajiny, notně připomínající rajskou zahradu, je v neměnném odstínu, ať už kráčím kousek od startu nebo dosahuji posledních etap v závěru. Čímž mou mysl hra ošálila, když považovala ruiny za ty, v nichž už já dříve byl. Způsobuje to variabilitu vnímání.

Tak se dá řadu nadefinovaných pasáží vícero možnostmi ignorovat, což už ale zase moc nepřipomíná uvedený žánr. Vzhledem k pojetí hry to vítám, tím více, je zaručena komplexní soustředěnost na průzkum. Skoky tudíž prokazují svůj nezanedbatelný smysl, akorát trošku jinak, než by si autor asi přál. U vodopádů ponechány květiny svému osudu, nemusely se kvůli mně vůbec probouzet. To dávalo panenské přírodě ten pravý význam. Zážitek umocňuje stupňující melodie, jak se blížím konci. Ten je impozantně vyveden, že mě mrzelo vynechání průchozího oblouku, tyčícího se v dáli přede mnou. Když už mi zbývalo jen dosáhnout plného konce. Já nahoře odpočíval, zdolání toho sloupu chce um. Ukládat tu nejde. Hlavní nabídka disponuje líbivostí.

Tomuto kousku se tedy povedlo to hlavní, zaujmout mě, donutit si jej vyložit a odehrát po svém, přesvědčit mě též o tom, že tolik oblíbený Unity může i výslovně excelovat, je-li to celé uděláno s citem. A to je se tu děje opravdu často. A ta grafika, paradoxní je, že při New Game dochází k prodlevě, dokud není dohráno, nelze to klasicky ukončit. Zase ale nestojím o konec, přestože v něm už jsem. Ale jiný uděl takové hry ani nemají. A např. ty stromy mají vidět doprostřed svého kmene. Potěšující je podpora libovolných rozlišení obrazovky. Já preferuji nativně 2560x1440, což nemusí vždy u titulů na tomtéž enginu platit. Dohráno opakovaně, jistě ne naposledy. Prvky nejsou monotónní, inovují o sto šest. Dokonalost sama.
+8

Syberia 3

  • PC 75
Syberia je moje nejoblíbenější adventura a její pokračování Syberia II je důstojné zakončení příběhu. Když se před lety objevila trojka, tak jsem byl šťastný a plný očekávání, ač mi teda nebylo jasné, jak bude příběh pokračovat, když už vše bylo vyřešeno. Protože při vydání této hry v roce 2017 bylo odhaleno, že to není "žádný zázrak", tak mé nadšení opadlo a čekal jsem, až na to jednoduše dostanu chuť. To se stalo letos, když jsem si nejdřív zopakoval přechozí díly a pak už se konečně vydal do nového dobrodružství.

Už v první minutě byly odhaleny všechny klady a zápory. Sotva jsem se kouknul na pahýl nohy mého spolubydlícího, tak mi bylo jasné, že tato hra bude trochu jiná :) A ve stejné minutě jsem už viděl, jak se budu prát s ovládáním a pohybem, což se bohužel táhlo celou hrou. Na druhou stranu, mě ale moc potěšilo, že většina hry vypadá opravdu krásně a Kate je hezčí než dřív, grafika a některé části příběhu jsou hlavní taháky hry, společně s tím, co zbylo z původních her (jak postavami, tak mytologií).

Pokud by hra vyšla jako klasická adventura s 2D obrazovkami a aktivními body, tak by, dovolím si tvrdit, byla hra minimálně na úrovni dvojky, ale ovládání hodně kazí zážitek. Každá obrazovka nemá jasný začátek a konec, po přechodu se třeba úplně prohodí směr pohybu, nebo postava zaleze někam za roh, nebo prostě jen naráží do všech překážek kolem, protože ani klavesnicí, ani myší se to nedá nějak inteligentně ovládat. Na gamepadu to podle mě taky nemůže být ideální. Nechápu, proč udělali tvůrci takové rozhodnutí, protože na konzolích s adventurou asi velkou díru do světa udělat nejde.

Největší průšvih je ovládání, to je bez diskuze, ale ve hře je i tak pár dalších problémů. Zarazilo mě, že dabing postav v angličtině je, vyjma 2 hlavních postav, dost špatný. Mladí dabéři dabují zasloužilé důchodce a bohužel jeden dabér má na starost 2 až 3 důležitější postavy a někdy ještě některé hlasy bezejmenných postav kolem, co jsem koukal na titulky, tak dabingy ostatních jazyků měly snad bez výjimky dabéra na každou důležitější postavu, tady se šetřit nevyplatilo. A chyběl mi ruský přízvuk, angličtina zněla prostě moc anglicky. Zaujalo mě, že detektiv z dvojky se objevuje i zde a je úplně stejně zbytečný pro příběh jako minule :) Hlavní záporáci jsou bohužel jen takovou všehochutí klišé z jiných her a příběhů a moc netuším jejich motivaci.

Co mě však potěšilo je Kate, která je pořád stejně kvalitní holka jako dřív, možná je teď trochu vážnější, ale je to pořád ona. Celou hru jsem tak nějak počítal s tím, že se objeví moje nejoblíbenější postava a to automat Oskar, při jeho oživení jsem byl vážně naměkko. Jen mi přišlo potom líto, že nebyl moc ve hře, kromě té pasáže za něj. To si snad alespoň trochu vynahradím v DLC. Příběh je celkem zajímavý, ač teda pouť už nemá takové kouzlo a náboj jako v minulé výpravě. Oceňuji i kvalitní hudbu, ta se opravdu povedla.

Doufám, že avizované pokračování Syberia: The World Before opravdu vyjde a bude to po všech stránkách lepší hra. Syberia žije.

Pro: Syberia, scenérie, Kate, Oskar, slušný příběh

Proti: hodně špatné ovladání, dabing, karikatury záporáků

+27

The Turing Test

  • PC 65
Pomerne jednoduchá, ale audiovizuálne pekne pôsobiaca logická hra z pohľadu prvej osoby. Štruktúra titulu je od začiatku zrejmá, prejdete nejakú puzzle miestnosť, príbeh sa posunie prostredníctvom dialógu o maličký kúsok ďalej. Prípadne môžete nájsť a vyriešiť nepovinný tajný puzzle, kde môžete zistiť niečo málo z príbehového pozadia postáv, ktoré sa vlastne v hre snažíte nájsť. Hoci nepovinné, tieto čriepky sú dobré pre utvorenie celistvého obrazu o tom, čo sú tieto osoby zač.

Príbeh ako taký je naozaj krokovo dávkovaný a preto to pôsobí niekedy neprirodzene. Dve postavy, ktoré vedú dialóg v jednom momente stíchnu bez ohľadu na dramatickosť či urgentnosť položenej otázky alebo vypovedanej odpovede, až kým hráč nevyrieši miestnosť a neposunie sa ďalej. Filozofovanie o povahe existencie a morálnosti síce na prvý pohľad môže pôsobiť náročne, ale v skutočnosti sa jedná o pomerne jednoduché otázky, kde ma miestami iritovalo to, ako dospelá, vzdelaná hlavná protagonistka na ne občas reaguje veľmi prekvapene až detinsky. O to viac, že počítač to vysvetľuje veľmi polopatisticky.

Samotné hádanky boli zábavné, i keď napriek nie veľkej zložitosti som mal pocit, že ku koncu hry už boli naťahované a opakovali sa. Práve preto a preto, že ani zaujímavá zápletka nejde nakoniec do žiadnej reálnej hĺbky nemôžem hru zaradiť do kvalitatívnej kategórie titulov typu Portal, hoci pochopiteľne ich filozofia bola predovšetkým o jednoduchej zábave, ktorú sprevádzal humor.

Pro: hádanky sa dajú riešiť pomerne svižne, audiostránka je fajn, hra otvára zaujímavé otázky...

Proti: ...no nezvládne s nimi poriadne narábať a dotiahnuť ich do dostatočnej hĺbky, po čase jemný stereotyp

+13

Cyberpunk 2077

  • PC 95
Tak Cyberpunk, po 85 hodinách dohráno. Celkově jsem narážel na dost kritiky na hru, asi nejvíc ohledně bugů. Já ale budu mluvit pouze sám za sebe, a já dávám 95%, i když ta hra zatím v takovém stavu není – aktuálně tomu chybí ještě ladění, hlavně grafických anomálií. Nicméně hra jako taková je zcela excelentní a naprosto mne pohltila.

Mnoho lidí nadává na grafiku, která jim nepřipadá dostatečně „next-gen“. Ale většina je asi slepých, protože nevidí, jaké obrovské množství detailů ta hra obsahuje. Jestli někomu vyhovuje vyleštěný předpočítaný efekt lesklých kulek, ať si zahraje nějakou koridorovku. Snad poprvé jsem měl u hry opravdu pocit živoucího města, když se člověk prochází po chodníku, je tam opravdu živý svět. To jsem si myslel, jak u mého oblíbeného Watch Dogs 2 je detailní svět – jako živý. CP sráží WD na kolena. Stačí se třeba dívat, když vás někdo veze v autě, jaké jsou detaily okolí, ale i samotné detaily v autě. Jediné co u mne vázne, je občas pohled na široké okolí, tam jsem musel omezit vykreslení, protože moje už starší RX580 nedokázala takové množství textur vykreslit v detailu při použitelných FPS, tak na nich bylo vidět, že jsou vzdálené textury opravdu rozmazané.

Prostředí města je opravdu komplexní a hodně složité. Kamkoli se podíváte, všude se něco děje.

Ke zvukům a dabingu nemám připomínky, tam je to dle mého OK.

Pokud jde o herní styl, tam hodně můžete ovlivnit výběrem preferencí. Já si už od dob WD2 oblíbil hacking, takže jsem šel touto cestou i tady. Musím nicméně uznat, že strom schopností je opravdu košatý a může docela působit nepřehledně. Stejně tak inventář, mne se s ním po chvíli zvykání pracovalo obstojně, ale zezačátku působí opravdu hodně nepřehledně a až do konce máte problém se srovnáváním jednotlivých parametrů zbraní a vylepšení. Autoři vám dávají na výběr různé cesty, kterými se dát, za to jedno zahrání jsem zkusil zatím jednu svou preferovanou cestu, nicméně se těším, až zkusím další. Nechám si to, ale až bude hra trochu lépe poladěna, a vezmu to zgruntu.

Pokud jde o příběh, tak ten hlavní není extrémně dlouhý, ale jak to bývá, tvoří spojnici mezi obrovským množstvím podúkolů a větších či menších příběhů dalších postav. Ty jsou výborně napsány a jako hráč si k nim vybudujete vztah. Co je třeba oproti Zaklínači jiné, v CP nedostáváte tolik nůž na krk s definitivními volbami, které hráči dávají na nevyhnutelný výběr mezi možnostmi, která je jedna horší než druhá, takovou Sophiinu volbu naservíruje až finální mise hry – v mém případě zmizel Johnny v síti a V na pokraji nevyhnutelné smrti – jestli to jde zakončit lépe, zjistím třeba při příštím zahrání, kdy vezmu jinou cestou. Jinak s Johnnym jsme byli nakonec kámoši :-).

Ty malé podmise jsou zábavné, sice se občas opakují podobné úkoly, ale vždy jen tam prvek, který je ozvláštní, a hlavně většinou máte na výběr několik cest dle libosti, jak úkol splnit.

Kdybych měl říct chyby – které doufám, že budou ještě upraveny, tak nejvíc mne potkávaly grafické glitche – předměty vznášející se nad krajinou či mimo ruce postav. Dále je poměrně hodně chyb v českých titulcích, ať už gramatických, tak faktických. Problémy jsou taky s auty, tam jsem si asi nejvíc ze začátku nemohl zvyknout na podivné gumové a špatně uchopitelné řízení. Hra má taky problémy s fyzikou aut, kdy občas létají nesmyslně vzduchem, a někdy jsou zase jako tanky. Na druhou stranu jsem měl jediný pád hry za celou dobu a jen jediný úkol mi nešel spustit. Jinak vše fungovalo, žádné záseky a nedokončitelné mise jsem nepotkal.

Střelba mne bavila, k dispozici je velké množství zbraní, které se vždy liší a navíc je možno je dodatečně konfigurovat (vylepšení, hlavně, mířidla).

Nebudu to nějak roztahovat, těch věcí o hře je strašně moc, a málokdo by tak dlouhý příspěvek četl. Ani bych snad nedokázal vyjmenovat všechny ty drobnosti, které mne v rámci hraní napadaly. Pro mne je CP jednou z mých absolutních top, a hraní jsem si opravdu užil. Dávám vysoké hodnocení, protože myslím, že CDPR ty zásadní problémy opraví (a chyby v tak komplexní hře budou vždy), stejně jako se stalo u posledního Zaklínače. Osobně si myslím, že hra klidně ještě takový půlrok odložení by zkousla (nicméně to CDPR nemohl udělat, protože by přišli o dotace). Je to jedna z mála her, kde se opravdu výslovně těším na znovuodehrání, a zároveň se těším na slibované datadisky, čím hru doplní.

Chápu zklamání některých, někdo třeba čekal něco jiného, někdo se nechal ovlivnit šíleným hypem před vydáním, ale mne osobně výsledek nadchnul.

Pro: Úžasná hra, která mne nadchla svými detaily, možnostmi, příběhem i zábavností

Proti: Grafické glitche, podivné chování vozidel

+33

Stargate Adventure

  • PC 65
Príjemný nostalgický návrat do čias, kedy som zvykol pravidelne na TV Nova sledovať dobrodrúžstva SG-1. Na hre je jednoznačne vidieť, že tvorcovia hry boli nielen nadšenými fanúšikmi, ale seriál poznajú ako svoje topánky, pretože sa im podarilo vystihnúť nielen atmosféru, ale i osobnosť známych seriálových hrdinov a ich klasický (prevažne suchý) humor.

Hrateľnostne sa jedná o typickú point & click adventúru v štýle 90. rokov, kde prioritu hrá zber a a výrazne logická kombinácia predmetov, dialógy a občasný puzzle. I graficky by sme hru mohli zaradiť práve do prvej polovice spomínanej éry.

Čo jediné túto príjemnú, nostalgickú záležitosť zráža v hodnotení je veľké sústo, ktoré si tvorcovia odhryzli. Na poslednej tretine hry je totiž poznať, že už možno na vývoj nemali toľko času, nápadov alebo alebo trpezlivosti a tak ako v tých prvých dvoch hra z hľadiska príbehu a tempa fungovala v typickom seriálovom rozpoložení, je v tej poslednej tretine extrémne uponáhľaná a miestami aj nelogická.

Vskutku, je to škoda. No i tak by som odporúčal Stargate Adventure každému fanúšikovi seriálu vyskúšať. O to viac, že hra je zadarmo a len na pár hodín.

Pro: vystihnutie SG atmosféry a postáv, logický postup

Proti: uponáhľaná a slabšia posledná tretina

+21

Remothered: Tormented Fathers

  • PC 60
V současné době píšu komentáře už prakticky ke všem hrám co dohraji, což vede i k tomu, že už během hraní přemýšlím jaké dám hodnocení a co budu psát. To se samozřejmě během hry mění, a původně pozitivnější číselné hodnocení se změnilo na takové které vidíte. Jedna myšlenka však zůstala po celou dobu, a to popsání hry jako „zvláštní“.

Je to taková ta verze slova zvláštní, jako když chcete seznámit dvě osoby. A jednoho druhému popíšete stylem „Je fajn, ale zvláštní“. Obvykle chce to slovíčko skrýt nějakou velkou charakterovou vadu či chybu. A podobně je to s Remothered. Je fajn, ale zvláštní.

Začneme od začátku. Hrajete za mladou ženu, která je kombinací Clarice Starlingové a Dany Scullyové. Občas bývá v materiálech hry a podobně popisována jako křehká a slabá žena, která se musí schovávat před monstry. To jistě není pravda. Rosemary je naopak velmi silná, schopná a odvážná. Zamyslete se. Ten idiot z Outlastu se dovede jen schovávat, ale Rosemary po nepřátelích hází věci, případně je pořádně bodně nožem nebo šroubovákem a prostě je neuvěřitelně cool! Ano, Rosemary mě bavila, a je to vynikající postava se zajímavou minulostí.

Když už je řeč o nepřátelích, ti už mě tak nebavili. Hra je koncipovaná jako klasická adventura, tedy chodíte po domu, hledáte věci, a řešíte s nimi překážky. To je super, a ve skutečnosti prostor není asi tak velký a předmětů není tak moc, abyste se nějak výrazně ztratili. Ale ti nepřátelé jsou v tom otravní, zvlášť od druhé kapitoly. Bez výčitek říkám, že jsem asi od poloviny hry občas koukl do návodu, protože jsem prostě nechtěl probíhat domem a hledat důležité věci, když vás prakticky na každém kroku někdo sledoval. Není zábavné se plížit bezcílně sem a tam, prostě ne-e. Je to pomalé a frustrující. Nepřátelé se navíc umí zázračně teleportovat, takže i když je necháte v nižším poschodí, tak voalá – objeví se nečekaně nahoře.

Jde o to, že hra skutečně nabízí jen pár kroků než dojdete k cíli. Ale ti nepřátelé ve vás probouzejí nejistotu, strach a hru uměle prodlužují, protože nemáte čas a prostor. Kdyby ve hře nepřátelé nebyli, byla by o neskutečný kus kratší, ale to není přeci známka dobrého desingu a adventury. Výhodou lineárních walking simulátorů s nepřátelí je to, že se tam alespoň to prostředí mění.

Uznávám však, že za druhou polovinou hry se to trochu zlepší, protože adventurní prvky šli do pozadí pro větší akci. Nemohu uvěřit, že to říkám, ale nesmírně to pomohlo. Ale závěr to zase celé přivede do kopru. Zkrátka jak horská dráha.

Hru je možné ukládat pomocí zrcadel s metronomy, kterých je po době jen pár. Metaforický smysl těchto ukládacích procesů je časem vysvětlen, ačkoliv racionálně to smysl nedává. Ale střízlivě – kdy to smysl dává, že? Problém je, že nakonec i stačí jen utíkat od jednoho zrcadla k druhému, protože uložit hru jde kdykoliv, když nejste v přímém ohrožení. Hru pak stačí znovu nahrát, a nepřítel se nově objeví na náhodném místě v domě.

Hratelnost tedy ne příliš dobrá. A potom přijde další kříž v podobě velmi špatné optimalizace. Nakonec jsem musel přes nastavení grafické karty násilně hru ukotvit na 30 fps, abych z toho něco měl, a i to občas blblo. Což je zvláštní, protože textury jako celek ani nejsou moc dobré. Zkrátka další špatný port do portfolia.

Největší výhodou Remothered je dozajista příběh. Někdo by řekl, že to bylo klišé, ale podle mě to byl spíše roztomilí tradiční thriller. Nechutný, ale úžasný. Je příjemné, že tam není jediný velký přešlap. Zkrátka psychologický horror hrající podle logických pravidel.

Příběh je také jediným důvodem, proč jsem hru dohrál a pro se vám dostává vzácného okamžiku, kdy jsem i v komentáři drsný. Protože ani ten zajímaví příběh, který měl donutil hrát dál, neomluví to neskutečné množství přešlapů. Je to škoda, byl tu totiž velký potenciál. Jsem rád, že jsem si koupil jen první díl, protože za tu cenu – a pro ty stejně smíšené recenze – mě ke dvojce zatím nic neláká, ačkoliv příběh není ani z daleka u konce.

Ale kdo ví. Možná si to za rok zahraju, a budu nadšený, jak se tvůrci zlepšili.

Pro: Příběh, soundtrack

Proti: Hratelnost, optimalizace, grafika...

+13

Trine

  • PC 90
17 výskytov. To je počet záznamov Trine hier v mojom zozname dohratých hier ku decembru 2020 a keď pozerám na štatistiky, tak by to malo znamenať herný čas okolo 200 hodín. Na “blbú” skákačku je to slušné číslo.

Včera sme dohrali jednotku 4.krát.
Viete, čo je najlepšie na dohratí jednotky ? Že potom môžete plynule pokračovať dvojkou, trojkou, štvorkou a potom zase jednotkou až do zblbnutia. Netušil som, že som sa upísal diablovi, keď som hru ukázal mojim deťom. Odvtedy som skončil v začarovanom kruhu, z ktorého ma asi vyslobodí až ďalšia hra podobného razenia.
Pomoc.
Za tú dobu som si už stihol obľúbiť aj 2ku a prakticky neexistuje hra, ktorá by u mňa dostala taký priestor na prehodnotenie názoru.

Včerajšie dohratie jednotky mi potvrdilo to, čo som tušil už dávno. Jednotka je pre mňa najlepší diel. Je jednoduchá vo svojej podstate. Postavičky môžete ale nemusíte striedať. Logické hádanky sú priamočiare a nevyžadujú akrobatické eskapády z dvojky, resp. Goblin Menace. Checkpointy sú tak blízko seba, že hra odsýpa ako piesok na Sahare a človek sa ani nenazdá a je koniec. Na enchanted verziu sa ešte aj dobre pozerá a to je tu už slušných 11 rokov.

Je radosť pozerať sa, ako deti zvládajú aj najzložitejšie časti hry s prstom v nose. Presne vedia, ktorú situáciu riešiť tak a ktorú inak.
Teším sa tomu, že Trine nakoniec dostalo toľko pokračovaní, ale na druhú stranu už začínam cítiť, že ďalšie zmeny zrejme spravia z Trine niečo iné, ako bola pôvodne prvá časť. Isté je len to, že s deťmi si počkáme na 5.diel, ak niekedy výjde a keď nie, tak po aktuálne prechádzanej dvojke dáme zrejme druhú šancu trojke, potom štvorke, jednotke, ...
Pomoc !

Pro: Ideálny coop, Grafika, Hrateľnosť, 3 rôzne postavy

Proti: Krátke, Niekomu bude vadiť jednoduchosť

+20

Důkaz 111

  • Android 70
Má první hra hraná přes bluetooth auta. A abych herní výzvě učinil zadost, i komentář píšu přes mobil, což nesnáším, takže budu asi výjimečně stručný.

Celý koncept hry je moc fajn. Je to něco mezi audio gamebookem a interaktivním filmem. Oproti interaktivním filmům je to ale minimálně dvakrát delší a i počet rozhodnutí je nesrovnatelný.

Klasická strategie "poprvé dám vždycky možnost 1, podruhé dám vždycky možnost 2 a vlastně zažiju všechno" tady úplně neplatí, protože se příběh celkem větví a i tímhle způsobem toho hodně uteče. Zatím jsem to stihl dát jen dvakrát, ale určitě si to ještě párkrát zahraji a možná přidám pak do komentáře nikým nechtěné statistiky a analýzy.

Samotný příběh je taková fajn detektivka pro začátečníky. Nic extra, ale bavilo mě to. Nemusíte se bát nějakého předčasného konce, tedy snad, u tohoto žánru člověk nikdy neví. Platí klasické pravidlo interaktivních příběhů, že podruhé je zážitek lepší, kdy se vše propojí, a poprvé člověk trochu tápe, ale zde to není vůbec tak hrozné a i poprvé hra nabídne srozumitelnou "poslyšenou".

Herecké výkony klasických známých hlasů jsou zcela profi, zvuková složka je povedená a autoři si dobře hrají s prostorem.

Neříkám, že by se s podobnými hrami měl roztrhnout pytel, protože by bylo velmi snadné tímto zahltit trh a určitě by byla tendence k hodně amatérským zpracovaním. Tohle je však profesionální práce a jednou dvakrát do roka bych si něco podobného dal rád znovu.
+17

The Great Waldo Search

  • SNES 40
Poslední hrou Výzvy z roku 2020 se stala prakticky neznámá hříčka The Great Waldo Search. Proč právě ona? Důvodů bylo několik, předně ovšem sympatická délka a obtížnost (10 Ridiculously Short SNES Games), nicméně abych si tuto výzvu stížil, zahrál jsem si The Great Waldo Search v průběhu dnešního dne vícekrát na mobilu a relativně jsem se bavil. V pětici levelů je Waldo postupně obtížněji k nalezení, ale různé bonusy (hodinky, svitek, pes po kterém se spustí minihra) hratelnost ozvláštní - i tak se ke konci dostanete za přibližně 10 minut.

Pro: kakodémoní hudba, malba

Proti: pouze pět levelů

+17

Streets of Rage

  • Android 65
Herní výzva 2020 - 7. "Neseď doma" (Dohraj hru na libovolném přenosném zařízení.)

Co si zahrát na tabletu, když jinak nemáte rádi mobilní hry? Klasiky z 16-bitových konzolí se přímo nabízí. Byť u mnohých z nich pochybuji, jak se vůbec dají hrát na dotykovém displeji, protože hry z arkád, Mega Drivu i SNESu se obvykle vyznačují brutální obtížností a velkými nároky na přesnost ovládání. Lze si samozřejmě pomoci klasickým mobilním způsobem a vyžádat si extra continues či speciální útoky výměnou za zhlédnutí reklamy, ale i tak doporučuji napárovat si k mobilu / tabletu gamepad.

Streets Rage opravdu brutální je, a to především v soubojích s bossy (závěrečný level vám je všechny předhodí jako minibossy - uááá), kteří dávají masivní damage a mají jen malé okno, kdy je možné jejich obranu prolomit. Tlustý plešoun plivající oheň mě pravděpodobně bude pronásledovat ve zlých snech.

Slavnější dvojka je ve všech směrech propracovanější, nicméně i původní Streets of Rage se hraje dobře, má skvělou osmdesátkovou atmosféru a solidní hudbu. No a taky Blaze, která patří mezi nejatraktivnější pixelovaté hrdinky vůbec ;)

Pro: hudba, atmosféra osmdesátkové popkultury

Proti: dotykové ovládání na Androidu není vhodné pro tento typ hry, overpowered bossové

+8 +9 −1

Lines Infinite

  • Switch 70
Vínová k vínové, oranžová k oranžové, fialová k fialové a světle zelená k…. tam to nejde? Jak to? Že by to byla spíš azurová? Tak jinudy. A ještě žlutou a je hotovo.

Tak přesně tak se hrají Lines. Nenajdete tu příběh, nenajdete tu cool animace a nenajdete tu hlubokomyslné hlášky či citáty mezi koly. A to je dobře, protože tahle hra se soustředí na to, co je základem její hratelnosti. Malé logické puzzly, které zapnete na pár minut, když si chcete trochu potrápit závity. Hra tak působí neskutečně svěže a elegantně. A stejného receptu se drží jak grafické zpracování, tak hudební doprovod. Krása jednoduchosti. Tedy po vzhledové stránce – obtížnost příjemně roste a dostat se až do závěrečného kola není zadarmo.
Jedinou výtku pak zaslouží ovládání, kdy před joypady jednoznačně vítězí dotyková obrazovka.

Pro: Logická hříčka s puzzly na pár minut...

Proti: ...která váš nutí přemýšlet.

+10

SUPERHOT

  • PC 75
Perfektní nápad - čas se pohybuje normální rychlostí, jen když se hejbu já. Díky tomu v téhle akci máte čas (ehm) rozmyslet si, co budete s tím nabíhájícím týpkem s brokovnicí dělat a můžete se pak cítit, jako největší borec z akčního filmu, kterýho nikdo nikdy netrefí a on všechny rozstřílá a rozseká. Teda hned potom, co to pakrát zkusíte a uděláte kardinální chybu v odhadu vzdálenosti nebo rychlosti letící kulky. Ale to se určitě stává i všem těm hrdinům, když se zrovna nedíváme. Superhot nabízí nepřeberný množství scénářů, ve kterých se můžete s tímhle gimmickem vyblbnout a dokonce je jich část pospojovaná do jakési kampaně, ve které hrajete hru ve hře a... popravdě jsem tomu moc nevěnoval pozornost, protože jsem chtěl hlavně zkoušet další a další scénáře. Po dohrání kampaně se navíc otevře celá plejáda nových výzev, kdy můžete úrovně probíhat jen s katanou, nebo na čas (ehm), beze zbraní a já nevím, co ještě, ale v té době se mi to už trochu přejedlo a vlastně mě hra nijak netáhla po dohrání kampaně dál. Ale perfektní nápad, o tom žádná.

Pro: perfektní nápad na hrátky s časem

Proti: časem (ehm) jsem se toho přejedl a po kampani jsem neměl moc důvod hrát dál

+11

Death Rally

  • PC 75
Tuhle hru jsem jako malý hrával do zblbnutí. Od nejhorší "káry" se prokousávat k nenadupanějším (skvělým) bourákům, přičemž závody jsou vždycky všechno, jen ne nudné. Vaši protivníci jsou parádně agresivní, mají super zapamtovatelný jména (Sam Speed, Farmed Ted), neustále se střílí z kulometů přimontovaných na autech, můžete sabotovat jiné jezdce, vyprdnout se na to být první a radši všechny odzadu rozstřílet, sázet miny nebo teda vážně závodit a všem ujet. Ovládání vozů je samozřejmě naprosto (skvěle) arkádové a grafika (skvěle) roztomilá. A všechno to tak nějak šlape a odsejpá a za tři hodinky máte hotovo. A to mi tehdá stačilo. A dneska? Dneska s nostalgickou slzou v oku taky.

Pro: nostalgie, jednoduchá a přístupná hratelnost, všechno krásně šlape

+11