Poslední komentáře

Nějak mi začíná připadat že melancholické adventury, které řeší psychické či existencionální problémy, se poslední dobou silně drží toho samého mustru. Nejenže často na sílu emocionálně vydírají hráče ale uchopení daného problému je prakticky vždy totožné. Postava bojuje s vnitřními strastmi a vy tak se musíte dostat do jejího nitra a probudit jí než navždy zůstane ztracená v komátu či blouznění. Což je teda jedna z berliček. Přijde mi že tropa o postavě co je nemocná/upoutaná na nemocniční lůžku a vy zažíváte dobodružství v jejím podvědomí je nadužívaná debilita která by měla skončit. Protože díky tomu se tvůrcům dá ledacos odpustit a navíc to zbytečně levně hraje na emoce hráčů.

No a Shanghai Summer není žádnou výjimkou... Jo vím SPOILER, SPOILER, ale podle mě to nevadí protože hra vám to dost explicitně řekne v úvodní půl hodině. Což byl teda taky naprostý dick move. No, ale pojďme si jen ve zkratce říct příběh.

Nazval bych ho jako čínskou odpovědí na  A Space For The Unbound, nebudu říkat v čem přesně, ale kdo to hrál tak už podle popisu Shanghai Summer to dost jistě pochopí. Vžijeme se tu do role Baichuana, který poslední dobou má pocit že v jeho životě není něco úplně v pořádku. Často totiž vidí záblesky vzpomínek které si nepamatuje či podivné náhledy do jiných realit. Nedlouho poté se mu zjeví černá kočka, která mu sdělí že je uvězněn v jakém si světě, kde se střetávají vzpomínky či sny z různých realit a že Baichuan musí čelit svých strachům a traumatům, aby se dostal zpátky do svého reálného světa. 

Prostě naprostá klasika, už v první půl hodině kdy nám tvůrci řeknou jak se to vše ve skutečnosti má, jsem protáčel oči. Kupodivu ale k mému překvapení jsem se od hry nedokázal odtrhnout, jelikož i přes opravdu klišoidní příběh nabízí příjemnou melancholickou atmosféru. Celá hra prostě tak příjemně plyne, nezatěžují vás tu žádné fetch questy, backtracking, debilní minihry (A Space for the Unbound!!!) a jste jen neseni příběhovým proudem. Tomu všemu navíc pomáhá i velice relaxační ost plus i hezký vizuál. Je sice pravdou že prostředí často působí jako v mizerném rozlišení, ale podle mě je to umělecký záměr a má to třeba působit jako fotky nalepené v deníčku či kresbičky. A upřímně mi to celou atmosféru ještě umocňovalo.

Postavy nejsou na tom o nic hůře a vy se tu seznámíte s různorodou plejádou postav kde většina mi přišla sympatická a každá sice měla stokrát okoukané problémy, které se řeší v každé podobné hře, ale zase se mi líbilo že se v tom hra neutápěla a řešili se s poměrnou lehkostí. Škoda jen že celkovému dojmu škodí poměrně horší překlad, který očividně nikdo nekontroloval a dost dialogů šustí papírem a nebo vyzní velice těžkopádně. Místy to totiž dost kazí dojem a nezní to jako něco co by postava v tomto věku řekla. Otázkou ale je do jaké míry to je špatný writing nebo zmršený překlad. I tak jsem se přes to dokázal přenést a po většinu času se bavil, ale neříkám nic, občas jsem ucítil lehkej cringe. Když tam například hlavní hrdina začal peskovat studenta o tom jak by se měl soustředit na učení a že kam půjde jeho život když bude chodit za školu, to mi přišlo dost mimo od skoro cizího člověka (aler horší writing). Naštěstí to nepřevyšuje ale ty fajn momenty co ve hře jsou, takže dobrý.

Co se hratelnosti týče, tak je to hlavně silně narativní adventura bez puzzlů, příjemně mě ale překvapilo to, že sem tvůrci zakomponovali flowchart, která mi tu teda přijde lehce zbytečná, ale zase přidává do hry lehkou míru interaktivity. Hra má totiž hromady konců, ke kterým po čas hry můžete dojít, i když ten správný je ten úplně v závěru hry. Přijde mi to ale zbytečný, protože tyhle what if endingy vám toho moc nedají a přišli mi místy do počtu, ale co už, jako mínus to rozhodně neberu. Dále tu pak můžete nahlížet od deníčku kam se vám zapisují různé informace o postavách či dění, nebo můžete hledat po lokacích sběratelské kartičky s chobotničkami :)


No a to je vše, jedná se prostě o příjemnou melancholickou adventurku, která je sice klišé, dialogy občas šustí papírem a má to horší překlad, i tak se ale jednalo pro mě o opravdu příjemnou jednohubku kterou jsem si užil a myslím že by jste si jí užili i vy kteří těmto "fritolovinám" holdujete. Je to záležitost cca na 4-5 hodin, což je taky fajn. Jo a nemá to dabing!

Ash is Back!

THQ tímto dílem dovršuje svojí Evil Dead trilogii a musím říct že se loučí poměrně se ctí. Navíc mi i přijde že se jedná o nejvíce ambiciózní díl (na poměry béčkového žánru), nejenže je tu poměrně dost cutscén, které jsou velice povedené, tak je tu i velké množství zábavných dialogů napříč celou hrou. Navíc co se týče gameplaye tak se asi jedná i o nejvíce zábavný díl, i přes to ale hra trpí několika neduhy.

Pojďme se ale nejdříve mrknout na příběh. Ten navazuje na konec druhého filmu a ukazuje nám "What If" scénář toho co by se stalo kdyby se Ash nedostal skrze portál do středověku. Tady po masakru v chatě je uzavřen do speciální psychiatrické léčebny. Bohužel to by nebyl Ashův luck, kdyby místní německý doktor neukradl Necronomicon a nesnažil se získat moc démonů a tím je opět jednou nevypustil na svět. No a tak Ashovi nezbývá nic jiného než si nasadit motorovku na svůj pahýl a brokárnou rozstřílet pár hlav,

Co musím hned pochválit je dabing, jehož se opět ujal výborný Bruce Campbell, který jako už v minulém díle, posouvá celou hru o pár bodu nahoru. Tvůrcům to ale nejspíše nestačilo a ještě si přizvali Teda Raimiho (což je poměrně taky kultovní béčkový herec a brácha režiséra originálního Evil Dead), který tu ztvárňuje vašeho liliputího nemrtvého side-kicka. Ten krom toho že s hlavním hrdinou vede časté absurdní a dementně vtipné dialogy, tak umí být i nápomocný. Vy ho totiž během soubojů můžete kopat na různé nepřátele které on pak efektivně zlikviduje (většinou pomocí urvání hlavy) či je znevýhodní. Další featurkou je i to že ho Ash může posednout a dostat se krze něj i na hůře dostupné místa.

Hratelností se každopádně hra řadí ke klasickým hack-n-slash hrám. Kde většinou kosíte nepřátele dvě zbůsoby, střelnou zbrání (většinou klasická upilovaná brokárna) či motorovkou. Později se k vám přidají nové featury, jako třeba grappling hook na nepřátele co jsou od vás daleko nebo raketomet pro zneškodnění zdí apod. I přes menší různorodost těchto udělátek tu ale nečekejte žádné puzzly které by je více využívali, vše je striktně lineární a hra vám jasně ukáže kdy co použít. Což je sice škoda, ale zrovna v této hře jsem poměrně ocenil že tu puzzly nejsou a jedná se jen o frenetickou akční jízdu plnou usekaných končetin a hlav.

Na škodu ale je že hra vás z té zábavné akce občas vytrhne naprosto debilními misemi kdy máte vašeho sidekicka chránit před nepřáteli než něco někam donese. Jde o to že musíte vždy otevřít dveře tím že donesete tři duše k těm dveřím. No a každá duše je jinde. Nejenže je to zdlouhavý, ale občas se váš sidekick zasekne či odběhne někam doprdele aniž by jste stihli dokosit nepřátele a v mžiku ho zabijou, což pak znamená že tu duši musíte dopravit znova. Ze začátku se to dalo, jenže hra pak velice ráda vám tento typ úkolů cpe více a více a ještě delší delší. Což je prostě škoda. Jenže ona ta hra by asi měla hodinu a půl kdyby se tyhle debilní mise vyšktli. Jop hra má cca 4 hodiny, což je ale podle mě naprosto adekvátní vzhledem k tomu o co jde.

Ve výsledku se tedy jedná o fajn řežbu která ale i ve čtyřech hodinách spadá do poměrného stereotypu, díky "escort" misím. Je škoda že hra si nedokázala dodržet atmosféru jako v prvním levelu v blázinci, kdy se jednalo hlavně o zabijení a to ještě v super atmosferické lokaci. Hra vás poté provází totiž po většinu času stokami, lesy a jak už byli tyto lakce více otevřenější tak jim chyběla ta správná atmosféra. Jinak se ale jedná o fajn rubačku která je navíc neskutečně vtipná a právě její šarm spolu s dabingem jsou ten hlavní důvod proč si to zahrát. Teda hlavní důvod je i ten pokud si chcete zahrát fakt brutální gore hru.

Takže všem fanouškům Evil Dead doporučuji, i přes ten stereotyp ke konci ta hra baví, no a pokud Evil Dead neznáte tak si to nepouštějte a radši si tuto klasiku pusťte!

Na Ar Tonelico jsem se dlouhá léta těšil a už vlastně ani nevím z jakého přesně důvodu. Možná v tom hrálo roli to že hraje obsahuje romanci? No to nejspíš bylo ono. Jelikož jinak celá hra na první pohled vypadá jak každý druhý řadový JRPG, i přes to ale má co nabídnout.

Nechci z tohohle komentu udělat nějaký epický epos, ke kterému to asi i tak bude směřovat, protože mám opravdu hodně toho co chci ke hře říci. Nejprve se ale mrkněme na příběh.

Hlavním hrdinou je Lyner, který žije v městě Platina, které se rozplývá na vrcholku vysoké věže. Podél celé věže jsou k ní upoutané městečka či se kolem ní rozprostírají ostrovy sídlící v nebi spolu s věží. Nebudu váš zatěžovat detaily, ale prostě pevná půda byla zničena válkou bla bla. No Lynerův poklidný život je přerušen když se zjeví ve věži viry které začnou celou věž sabotovat a vzniká ohrožení lidstva. Tak Lajný je pověřen k tomu aby sjel na ostrovy v dolní části věže a něco tam získal pro záchranu lidstva i jeho městečka. Prostě klasické klišé. I tak musím pochválit že svět je zajímavý a bavil mě. Jasně JRPG kde svět pluje po nebi je dostatek, ale tady to mělo poměrně zajímavý mythos, který ale za mě nebyl tak zajímavě podán jak by mohl být.

Poté co hrdina dorazí na ostrov, tak už se z toho stává typický roadtrip světem s bandou rozličných postav. Jsou to sice typicke archetypy, ale na druhou stranu někteří z bandy jsou sympatičtí a umí pobavit. Bohužel ale zase nějaké postavy jsou poměrně do počtu a jsou k uzoufání nudní. A nemyslete si i ty zábavné postavy pak ve výsledku nemají hloubku či dostatek prostoru na to aby zábavnými zůstali, což je dané celkově naprosto nefunkčním fázováním děje. První kapitola ze tří je poměrně fajn, člověk se seznamuje se světem, postavy se představují a jsou mezi nimi poměrně zábavné dialogy a příběh plyne. Druhá kapitola je zase vážnější a už se jde více, jenže bohužel jí začne od půlky docházet dech. Postavy se rozdělí a podle routu který zvolíte s vámi zůstanou jiné postavy, já dostal toho nejnudnějšího parťáka :D Tím pádem je dynamika pryč a když už se postavy zase spojí, už si nějak nemají co říci a najednou celá chemie je rázem fuč. Pak přijde třetí kapitola, která dává pocit jak kdyby epicky ukončenej seriál po pěti letech oživili tou nejzbytečnější sérií ever (koukám na tebe Scrubs!). Děj je natahovaný, zbytečně vás posílá na různé fetch questy, nudný backtracking a do toho jsou už postavy totálně nezáživné.

Ano, dialogy jsou už omezené na nutné příběhové minimum, humor je totálně v kelu a i přes to že třetí kapitola není extra dlouhá, tak mi přišlo že jí hraji 50h, přitom to bylo tak 6-8. Vůbec nechápu jak mohl nastat takhle brutální rozklad. Přitom v první kapitole jsem se bavil. No nic. Když už teda řešíme příběh a kapitoly, určitě by se hodilo představit i poměrně zajímavý systém který se týče tří ženských protagonistek, musím říct že ten beru jako velké plus. Jde o to že celý svět se točí kolem rasy Revytalis, co jsou ženy s ocasem :). No prostě mají schopnost, že pomocí zpěvu dokáží svému parťákovi dost pomoci při boji, díky různým magických schopnostem který zpěv aktivuje. Aby jste si ale tyto schopnosti otevřeli musíte se tzv s tím Revitalim "divnout" do jeho Comosphéry...ne nebudu to tu vysvětlovat...

Comosphéra pak funguje něco jako "darkplace" (nebo jak se tomu říká) v Persona sérii. Rozdíl je že je to celé jako visuální novela při které řešíte vlastně vnitřní problémy dané postavy. Je to podle mě strašně fajn, jelikož oproti Personě tu fakt ty psychické problémy jdou do hloubky a ne jen že se to rychle naťukne v dungeonu. Líbilo se mi to hlavně kbůli tomu že když jsem hru začínal hrát a bavil se v campu s jednou z holek které můžu randit, tak jsem si říkal: Proč se chová takhle? Proč se furt dokola ujišťuje? Proč se mě ptá na to samý?. Vy pak totiž v comosphéře zjistíte že třeba daná postava má silný trusting issues, nebo že má sebedůvěru na bodu nula. Krásně to pak vše do ze sebe po čase hraní zapadlo a vy si i během hraní pak můžete všimnout jak se postava mění. Opravdu. Což jsem koukal. Dlouho jsem nezažil JRPG co by opravdu takhle do hloubky řešilo co dokážou způsobit neléčený psychický problémy a když je člověk v sobě nechá růst. Pecka! Doporučuji proto do Comosphéry pravidelně chodit.

Další na řadě je combat! Ten mě poměrně bavil a funguje tak že máte partu tří postav plus revitaliho (krom vaší postavy jsou parťáci volitelní). Revitali funguje tak že vám během souboje tvoří skladbu kterou zvolíte, například healování no a účinnost této skladby se zvedá podle toho jak bojujete a i třeba tím že chráníte Reviteliho před přicházejícími útoky. Vy tak můžete navyšovat procenta účinnosti dané skladby dokud si Revitali nevyčerpá MP. Musím říct že tento systém se mi poměrně zamlouval, jelikož přináší čerstvý vánek ve stojatých vodách tahových soubojů a také zvyšuje míru taktizování. Jelikož dané skladby nemůžete používat neomezeně, takže si musíte během souboje naplánovat jak kdy co použít. Fajn je že ale na odpočívadlech si můžete doplnit jak skladby tak životy a MP najednou.

Co se týče obtížnosti, tak tak je bez možnosti volby a zařadil bych jí do mírně střední obtížnosti. Potřeba grindu tu není velká, pokud tedy nebudete přeskakovat náhodné souboje. Ty jsou tu dost otravné, ale hlavně na začátku dost pomůžou v levelování. Později se ale stanou poměrně otravnými a to hlavně v dungeonech ve kterých musíte řešit puzzly. I tak ale opravdu doporučuji si později dávat každý druhý fight, jelikož sama hra vám dává možnost fight přeskočit kdykoliv kdy máte k ruce Revitaliho. Což jsem místy využíval poměrně dost a pak mě to v závěru silně kouslo zpátky do prdele. I tak ale jsou souboje většinou vyvážené a fér.

No, mohl bych tu popisovat další aspekty, ale to by nikoho nezajímalo. Takže to jen shrnu... Jedná se o fajn RPG které doporučuji si zahrát pro rozšíření znalostí, má to fajn mechanismy a nápady, ale na druhou stranu to v dosti místech působí nedopečeně. Ale asi díky tomu pak člověk více ocení druhý díl, který je údajně solidním upgradem!

PS: Nolan North dabuje hlavního hrdinu...WHAAAAAAAAAAAAAT?!?!?