Poslední komentáře

První dva díly Syberie jsou vedle The Longest Journey moje nejoblíbenější old-school adventury. Doslova srdcovky.
Proto jsem do třetího dílu šel i s vědomím, že to není žádný zázrak. Očekávání jsou dvousečná zbraň. V případě, že toho moc nečekáte, můžete být jen mile překvapeni, že? No, problém je, že jsem nečekal, že bude hra tak opravdu hrozná.

Má svoje klady. Vizuál je na pečlivě vybraných screenech opravdu krásný a má atmosféru a v některých částech hry takhle opravdu vypadá, bohužel konzistence je dost tristní a většinu obrazovek které uvidíte, jsou podprůměrné.
Model Kate je krásný, její obličej je opravdu nádherný a je radost se na něj koukat, stejně jako poslouchat původní dabérku. Je pojatá hodně realisticky. Většina dalších hlavních postav jsou také skvěle technicky udělaná, ale jde o hodně silné karikatury. Stylově se to tak bije.
Příběh a atmosféra se jen tak tak drží. Rozhodně to nedosahuje původních kvalit. Má to svoje silná místa, ale kvalitativní sinusoida je i zde a setkáte se tu s hodně silnými příběhovými WTF momenty.

A to je vše, vážení. I těhle pár kladů, které jsem chtěl zmínit, bylo nutné uvést do negativního kontextu.
A teď si tu trošku vyleju srdéčko, protože si upřímně za poslední dekádu nepamatuju hru, která by byla více rozbitá.

- Lip sync často nesedí nebo třeba  vůbec není (postava vůbec nehýbe pusou). Vtipné jsou taky momenty, kdy postava hekticky štěbetá ústy s kadencí tak 300 otevření za minutu.
- Ovládání gamepadem je mučení, ovládání myší za trest
- Celý kód zodpovědný za UI je totálně rozbitý (viz dále)
- Abyste mohli kliknout na aktivní bod, musíte na něj najet a on se prvně musí aktivovat - jenže hover pravidelně vůbec nefunguje a vy tak myší stojíte na bodu, co má být aktivní a nic. Musíte vyjet ven a pomalu na něj zase najet.
- Strašlivý výkon. Hra jede hůře jak novější a lépe vypadající hry. Není možné držet 60fps. Propady jsou v naprosto absurdních místech, které nevykazují žádnou zvýšenou zátěž. Prostě fušeřina.
- Otřesný dabing vedlejších postav. Běžně zcela staré postavy mluví extrémně mladí lidé (dvacítka mluví 70 letou bábu). Je to směšné. A to není výjimka. To vypadá, jakoby neměli staré dabéry.
- Samotná kvalita je taky příšerná. Některé postavy mluví jen že to čtou, aby to měli rychle za sebou. Uplně slyšíte Blážu ze 4.c, jak čte před tabulí a sype to tam, protože už chce být pryč. Například číšnice - sestra hodináře, tu to vyloženě nebavailo.
- Kompletně nezvládnutý ambientní zvuk. Tam kde potřebujete doplnit atmosféru ambientním pozadím a ruchy, zde hra často mlčí. Doslova. Ani píp. Jsou tam scény, kdy máte komplet ticho, jako ve vakuu.
- Někdy se pro změnu zvuk třeba jen na sekundu zasekne, aby se pak zase rozjel
- Jedna postava dokáže promluvit jednou větou a když promluví za sekundu podruhé, je nadabována někým jiným.
- To se dokonce v jeden moment stane i hlavní postavě, že na jednu hlášku vymění hlas (asi dotáčky :) )
- Rozbité animace ve stylu "přijdu k předmětu, interaguju, skončí interakce, postava je najednou 15m pryč od předmětu". To se mi stalo několikrát.
- Často velké nepřirozené mezery v dialozích.
- Nekonzistentní pozice "aktivních teček". Jednou jí má postava vysoko nad hlavou, jindy zase v pase.
- Aktivní tečky (body k interakci) jsou skoro neviditelné. Asi záleží na rozlišení, protože v jednom videu jsem je viděl krásně plné a velké a já ve 4k je měl uplně titěrné a nevýrazné, takže jsem je někdy přehlédl.
- Prohlížíte PC s maily a ty se začnou překrývat.
- Občas neslyšíte ani zvuky kroků.
- Někdy se zvuk vypne uplně a je nutné restartovat hru.
- Chybějící a rozpliznuté textury.
- Aktivní body jsou v ose Z totální výplach, protože vidíte i body, které jsou schované za nějakou věcí a vidět byste je neměly, takže hodně štěstí, až kliknete a Kate poběží oklikou 50m daleko kamsi jinam.
- Jestli si myslíte, že ovládání myší je superior proti gamepadu/WSAD, tak zpátky na zem. Klikání mě přivádělo k šílenství. Že se neustále hýbe kamera a vy tak máte o to těžší se trefit, tomu nepomáhá. Ale i když se trefíte nebo je obraz nehybný, nemáte vyhráno, protože kliknout někam ještě vůbec neznamená, že tam postava půjde. Někdy jde někam zcela jinam. Do dnes mám noční můry, kam až by došla, kdybych jí nezastavil.
- Jednou si tak prohlížím předmět a Kate vylezlo oko z lebky :)
- Několikrát mi zmizely všechny aktivní body, takže jsem nemohl nic dělat a musel jsem loadovat.
- Jednou jdu po trhu a nikdo tam nemluví. Pak jdu podruhé a lidi se můžou přerazit, jak mluví přes sebe.
- Ukládání se děje samo skrze jako checkpointy, což u adventury vůbec nedává smysl a občas se to fakt nehodí a musíte opakovat postup.
- Jednou mě hra kompletně vyhodila mimo mapu :) To jsou problémy, které jsem zažíval na přelomu tisíciletí.
- Během rozhovoru neustále opakování, že čekají na mou odpověď a ještě k tomu naštvaně, přestože to nesedí do hovoru. Úplně vidím, jak to někdo vymyslel na papíře jako mechaniku, která zněla zajímavě a nikdo neměl koule mu říct, že to v praxi nefunguje. Minimálně ne takhle implementované.
- Je vtipné, jak je ta hra na řadě místech technicky 10 let nazpět a pak jsou tam nějaké aspekty, které jsou hrozně dobré a vy víte, že to je hold  technologie z enginu, kterou jen zapnuli. Takže třeba celé prostředí je extrémně neinteraktivní a statické a pak jdete a projdete pověšeným prádlem a bam, brutálně dobrá fyzikální simulace oblečení. Jde to tak daleko, že jasně poznáte, že plátěná věc se hýbe jinak než třeba neoprenový oblek, že má různé oblečení jinde těžiště atd. V Adventuře :D Pěst na oko.
- To stejné se dá říct o efektech a filmečcích. Většinou meh a z ničeho nic na vás vystřelí brutální scéna. Třeba když se zvedla obrovitánská vlna na moři, koulil sem úžasem oči.
- Z nějakého podivného důvodu má hra předrenderované filmečky (asi nezvládli v enginu streamování nebo složitější render). Jenže mají rozlišení tak 720p, šílenou kompresi a 30fps. To vás graficky hodí zase o dekádu hezky nazpět.
- Nemůže chybět klasické prolínání objektů.
- Některé scény jsou tak moc hloupoučké a neuvěřitelné, že vám to rozmašíruje už tak horkotěžko u sebe držící vizi Syberia světa a uvěřitelného děje. Třeba scéna, kdy doslova pod nosem třech profesionálních vojáků se proplížíte do léčebny otevřením velkých vrzajících dveří ... 10 metrů od nich … kde jediný objekt, který mají hlídat, jsou ty dveře.... ufff. A takových věcí je tam více.
- Občas kompletně zmizí postava. Prostě tam fyzicky je, ale nejde vidět. Přepne se kamera, je tam, cut-scéna, není a zase naopak. Někdy slyšíte i její zvuky, ale prostě tam nejde vidět.
- Tupé vedlejší hlášky. U jiných her vyzobávám každou lajnu sebevedlejšího dialogu. Třeba v The Pillars of the Earth člověk prokliká vše, protože každá poznámka nějak rozvíjí svět nebo hrdinu. Tady je to z 90% uplnej balast. Ale myslím totální. Občas postavy už mají tak málo co říct, tak dělají jen skřeky nebo všechny postavy papouškují to stejné.
- Šílená kamera, která je schopna se na vás koukat shora a točit se jak ponocná, takže vy nic nevidíte, kamera nic nevidí a nikdo neví, kam se jde ani jak se z toho vymotat. Přitom nápad s občasnými zoomy vypadá na papíře dobře, ale zase - v praxi to nefunguje a ještě to zhoršuje ovládání pohybu, které už je tak dost hrozné.
- Neviditelné stěny.
- Jednou se mi stalo, že mě hra zavřela v sekci a nebylo možné jít pryč, protože nešlo aktivovat otevření brány. Kdyby tehdy hra uložila ten jediný automatický load v té sekci, skončil bych. Spokojení tvůrci s automatickým checkpointem bez možnosti vlastního uložení?
- Mimika i animace jsou na strašlivé úrovni.
- Puzzle - dělí se na dva typy - ty hodně jednoduché a ty naprosto nesmyslně stupidně složité, kde vás ještě mučí ovládáním. Jak někdo může tak hrozně zmrvit naprosto jednoduchý výběr hodnoty na kolečku? Jsem v životě nezažil, aby to by hře skoro nebylo možné vybrat myší číslo z kolečka. Copak to nikdo nehrál, aby řekl "toto musíme předělat"? Puzzle s modelem lodi v češtině ani nemůžete vyřešit - to je jasný důkaz, že to nikdo neotestoval. Puzzle se zrcadly je tak neintuitivní, že chvíli myslíte, že je tam asi miliarda možností. A některé puzzle jste rádi, že se vyřeší po pár pokusech samy (přehrada), aniž byste věděli proč. 
- A ten konec... Božínku ten konec. Naprosto bez legrace, když to skončilo, myslel jsem si, že mi hra spadla do menu. Prostě scéna a hup menu. Useknutý děj na sílu. Co vždy očekáváte po hře? Jasně, titulky tvůrců. Tady ani ty titulky nenaběhnou. Titulky jsou vždy takový prostor, kdy přemítáte o těch hodinách hraní, o příběhu, urovnáváte si pocity a do toho koukáte na všechny ty šikovné lidi, kteří na tom pracovali. Mám neodvratný pocit, že se nejedná o chybu, ale že tvůrci se za to styděli a tak to po konci hry nespustili.
- Uuu, a ještě uplně naposled jsem zapomněl tu nejhorší chybu ze všech - mizí myš/kurzor. Pořád, nekontrolovaně, vrátí jí jen náhoda, někdy ani to ne. To byste nevěřili těch infarktů, co jsem málem dostal. Mi povězte, jak můžete vydat hru, kde vám mizí myš, aniž by si to ho někdo všiml?
Stav v roce 2025 - tohle už nikdo neopraví.

Zpětně se divám na ten seznam a je to naprosto šílené, jak ve hře může být tolik chyb takového kalibru.
Sérii Syberia miluju a u hraní jsem se místy cítil s Kate a jejím hlasem příjemně, ale jako celkek mě ta hra štvala tak moc často (pocit, který u her běžně nezažívám), že jsem si nebyl schopný ani pořádně užít těch pár příjemných aspektů, které hra přináší. 

Na další díl se ale těším moc.

Série Half-Life je pravděpodobně nejdůležitější herní značkou v kontextu mé herní identity. Každý díl stál na počátku momentu, kdy mě hry uhranuly něčím novým. První Half-Life ukázal, že hry nejsou jen hříčky a můžou působit jako živý interaktivní svět a předčit atmosférou film. Druhý Half-Life 2 ze mě udělal hráče, který hry miluje nejen pro svůj gameplay, ale vše okolo - lore ale i technikálie. Tehdy poprvé jsem začal sledovat technická videa o vlastnostech enginu, vývojářské deníčky a ještě mě to nepřešlo. Je to jedna z mých vášní. A pak Half-Life Alyx, jedná z nejlepších her, co jsem za svůj život hrál. Hra, která mě intenzitou pocitů vrátila právě a uplný začátek. Tam, kde jsem myslel, že můj ošlehaný mozek už být nemůže.

Vracet se na začátek díky Black Mesa byl nostalgický zážitek. Hrozné díky, že to Crowbar Collective nakonec za ty roky dotáhly do konce. Původní HL se dnes už nehraje nejlépe, ale je pořád super, že je tady a že si ten kousek historie může každý ochutnat, byť už z toho nebude mít zážitek jako my, kteří jsme to před těmi 25 lety hráli. Pro ty ostatní je tu Black Mesa. Je až děsivé, jak jsem při průchodu ze začátku poznával každou druhou zatáčku, každý druhy roh a dveře. Jednak  proto, že je místy Black Mesa tak moc věrný originálu, ale i proto, že můj mozek si zážitek starý 25 let stále pamatuje.

O Black Mesa nemá cenu se moc rozpovídávat. Hra je věrná originálu, co to šlo. Vhodně ho místy rozšiřuje nebo krátí, ale ten duch tam je a často extrémně věrný. Hratelnost je zábavná a hlavně - je to duší stále Half-Life. 

Na po-Xenovskou část, Vortigauntí továrnu, se už moc očí přivřít nedá a je to jeden z důvodů, proč nemá hra ode mě 90%, přesto před dílem jako celkem smekám. Že něco, co vznikalo jako mod zdarma, skončilo takhle perfektně.

Děkuju, protože jednou za pár let se vždycky rád vrátím k těm pochmurně prázdným uličkám depresivního komplexu Black Mesa, kde i hodinová pasáž bez živáčka má svoje pevné místo v atmosféře tohoto nadčasového díla.