Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Dragon Age: Origins

  • PC 55
V následujících řádcích o tom, proč Dragon Age: Origins NENÍ ,,duchovním nástupcem Baldur's Gate" a pro mě už vůbec ne dobrým RPG z dračího věku...

• Možnost nastavení AI spolubojovníků v podobě taktiky. Do 25 kolonek lze navolit, za jakých podmínek se kdo bude jak chovat a reagovat. Přesně něco takového mi chybělo u starších kousků jako je právě BG nebo jakékoliv jiné hře založené na pravidlech D&D.
• Ovládání kamery. Oproti NwN 2 (který jede na stejném engine), kde byla celá práce s ovládáním nemožná, tady to mají vychytané. Pohled lze navíc jednoduchým pohybem kolečka myši přepínat z TPS na isometric (nebo-li taktický pohled shora).
• Tlačítko, které zvýrazňuje použitelné/aktivovatelné objekty a to i na mapě. Hodně ulehčí orientaci mezi NPC a ukrytými předměty.
• Vedlejších questů je mnoho. Opravdu mnoho. Na dnešní poměry to platí dvojnásob. Dokonce i jejich náplň nebyla nejhorší, ale motivaci k jejich plnění nebo vůbec nadšení, pro jejich vyhledávání značně kazí další aspekty (viz níže).
• Přítomnost toolsetu, který mi byl náhradou za neohrabanou tvorbu obličeje přímo ve hře. Když si člověk pohraje, vytvoří třeba něco takového (počítačový Geralt nebyl úmslem).
• Videa. Teď nemyslím in-game cut-scény s hráčovou postavou v čele.
• Porovnávání zbraní inventáře a možnost při nákupu přepínat mezi porovnávacími postavami potěší.
• Závěr hry je ovlivnitelný, zejména co se jednotlivých postav týče. A ne vždy je úplně jasné, kam se které rozhodnutí odebere.

∙ Interface. BioWare tohle nikdy moc nešlo. Na mě stále moc robustní, zmatený inventář, všude extra porce rozlézající se krve, chybí nějaké kontextové menu nabídek, integrace jede přes WoW-like lištu... Ovšem v porovnání s již zmiňovaným, o 2 roky mladším NwN 2 velký pokrok.
∙ Obchodníci z počátku nabídnou širokou škálu věcí, bohužel tyhle poměry neplatí o konečné fázi hry, kde se předměty od začátku takřka nemění.
∙ Dabing (co se technického zpracování týče) na profesionální úrovni, jak by taky ne. Ovšem můj hrdina mlčí a snaží se odpovědi kompenzovat jakýmisi grimasy a prapodivnými pohyby. Nehledě na to, že mnoho dabérů šlo během průchodu zaslechnout vícekrát. A někdy ani hlas neodpovídal vygenerovanému obličeji. Strci mají někdy hlasy statných chlapíků atp.
∙ Hudbení doprovod neruší, ale ani nijak nezaujme (klasické orchestrálky).
∙ Zvuky také dobré, ale minimálně polovinu z nich zkopírovali z NwN 2.
∙ Animace postav a mimiky nic moc. Sice v poměru k jiným hrám slušné, ale BioWare má v tomhle na víc.
∙ In-game editor obličeje má hranice posuvníků omezené, ale pro mnohé asi zbytečnost. Já musel šáhnout to toolsetu. Přece jen 90% cut-scén míří právě na hráčův výtvor v úvodu.
∙ Samotné obličeje NPC nejsou vůbec špatné, ale vesměs se neustále opakují. Jen barva a délka vlasů/vousů se mění. Žádné jméno mi k ničímu ksichtu nepřirostlo. Vyjma členů družiny, ale tím svůj repertoár grafici zabalili.
∙ Ale ani s tím jsem nebyl tak úplně spokojený, takže jsem opět sáhnul po mém oblíbeném moddingu a některé členy party, které jsem brával nejčastěji trochu vylepšil (Morrigan a Leliana zde a Sten zde).
∙ Kostýmy málo variabilní. S tím si mohli grafici také víc vyhrát. Navíc z Morrigan jsem měl v horách husí kůži, tak jsem ji trochu oblékl (zde).
∙ V helmách vypadali společníci v houfu stejně a v detailu na obličej hodně blbě, vyřešil to mód (zde)
∙ Textury mi přišly zbytečně malé (512x512), taktéž pořešil texture pack (1024x1024, zde).
∙ Když mám na výběr (a to většinou u RPG mám), tak hraji sólo, o čemž tady nemůže být řeč. A protože mě specializace některých postav nevyhovovaly, byl jsem aspoň rád za mód, který mi změnu zaměření společníků umožnil (zde).

◦ Hru jsem musel na sílu rozehrát napodruhé. A víc jak polovinu průchodu pak i na sílu hrál... Tahle hra pro mě postrádá herní motivaci snad ve všech ohledech. Hybridním RPG počínaje. Postupně:
◦ Vybírat si ze 3 ras (kde je třeba trpaslík obratnější, než člověk) a 3 povolání na úkor alternativních začátků hodně naštve. Už to začíná smrdět zjednodušením.
◦ Vývoj postavy. O ničem. Každá postava má linku dovedností, kterou s každým levelem postupně odblokuje. Navolených dovedností je ve finále do počtu prstů, které se neustále obnovují. A je jich opravdu tak málo, že o nějaké taktice není možná řeč. A to zabije počáteční nadšení ze soubojů okamžitě.
◦ Souboje se tak stávají rutinou. Tak nehorázně mě hlodalo množství opakujících se nepřátel, že jsem hru asi v první čtvrtině přepnul na nejlehčí obtížnost, jen aby se délka na chlup stejné eliminace zredukovala na nejkratší možnou dobu. Prostě jsem jen sledoval čáru životů u ikonek postav (portréty mimochodem během hry nelze měnit) a občas kliknul na nějaké to obnovitelné kouzlo či lektvar, který mě ihned vyléčil - trapas. Typický hack'n'slash. V závěrečné fázi hry už je množství dovedností větší ale taková míra znechucení už ani nedovolí nahodit zpět těžkou obtížnost a zkusit nějakou tu ,,taktiku". Méně soubojů, více mírových řešení. Ani jedno není.
◦ Dialogy. Jdou poslední dobou u BioWare do kytek. Neuvěřitelné množství textu, opravdu šílená (zajímalo by mě, kdo z hráčů pročítal celý kodex) kvanta a na úkor kvality. Co se týče ovlivňování skrze dialogy... Jako lotr jsem dokázal ukecat kde koho, ale tak či tak, v 90% se vybraná možnost ve výsledku sjednotila, tzn. bylo celkem jedno, na co jsem klikal (vyjma závěru - od sněmu a dál). Dialogy jsem většinou projížděl s prstem na Esc. Nuda.
◦ Možná někdo bude namítat, že volba dialogu ovlivní reakce a vliv společníků. Jenže to můžu záhy napravit darováním plyšáčka z prastarých ruin, nebo jiných serepetiček, kterých mají obchodníci plné krámy. A k čemu je vlastně takový vliv na společníky dobrý? Zvýší se jim jedna schopnost a půjde je sbalit. A v některých situacích budou méně otravní.
◦ Průzkum oblastí - další nuda. Nebylo nic, opravdu nic, co by mě donutilo k těm bednám a mrtvolám přijít a kliknout na ně. Za celou hru jsem vyměnil 2x (!) zbraně své hlavní postavy. Když opomenu tu materiální část průzkumu, ani design jednotlivých lokací mě nedokázal uchvátit. Když pak jednotlivé lokace autoři natáhnou, jak se dá a nacpou tam zásadně jenom agresivní příšery, řešení bylo jen jedno - speedrunning.
◦ Cut-scény (nepočítám ty dialogové) nezajímavé. A to jim to v Mass Effect tak šlo.
◦ Drobné nesmysly, které by šlo bez povšimnutí tolerovat, ale bohužel jsem o ně zakopával víc než často (templář drhne podlahu od krvavé stopy, ovšem poblíž ležící mrtvoly, ze kterých to valí ho nějak nevzrušují; Branka/hráč dokázal rozbít obrovskou kovadlinu máchnutím kladívka; obsah textu na kamenných deskách hráč jednoduše sejme a vloží do inventáře; vlkodlak oslovuje 2 kumpány jako ,,sestry a bratry", načež v míru zmizí, že nechtějí bojovat, ale za rohem už čeká další smečka, atd.)
◦ Proč na zádech všichni nosili 50 kilové mačety a když jsem dal své postavě dýku, tak tasil meč?! V kombinaci s výraznými linkami a líčením některých NPC mám podezření, že si v BioWare oblíbili anime. A bohužel se mi nepodařilo najít žádnou modifikaci, která by zbraně aspoň na polovinu zmenšila.
◦ Nevím proč, ale když se to točilo kolem Šedých Strážců, měl jsem pocit, jako by vypadli Zaklínačům z Kaer Morhen z oka (pevnost, obleky, pozice a náplň práce povolání).
◦ Proč se hra jmenuje sakra Dragon Age? A jo, dračí věk, to má znít asi stylově (potkal jsem za celou hru 2 draky). Když teda draky, tak pořádně a šáhnu raději po Divinity II: Ego Draconis a jeho datadisku.
◦ Proč, proč ,,duchovní nástupce Baldur's Gate"?! Takovým duchovním nástupcem je mnohem víc několikrát zmiňovaný NwN 2. Tady jsem nenašel spojitost. Tady kromě jediné. Reklama, reklama, reklama. Kdyby vražené prachy investovali to lepšího vychytání herních mechanismů... Takhle můžu jenom doufat, že získané peníze poslouží k tvorbě lepších kousků (Dragon Age 2 či Mass Effect 3). EDIT: Tak jsem se v případě pokračování hodně naivně spletl.

Statistiky: Lotr (duelista, vrah, hraničář) - 26 lvl, preferovaní společníci: Morrigan, Leliana, Shale; zabití společníci: Wynne; okolo 38 hodin herního času.

Pro: Úprava AI společníků v podobě taktiky

Proti: Hybridní RPG prvky | Zabitý průzkum | Stereotypní souboje | Uměle natažené některé questy | Nudné dialogy

+19 +30 −11

Project: Snowblind

  • PC 75
Je to tady! Dneska slavím své malé jubileum, jelikož jsem na DH už více než 200 dní a právě píši svůj 100. komentář! Původně jsem si toto čestné místo nechával pro Dead Space, ale díky technickým problémům to jednoduše nevyšlo. Po Deus Ex jsem si vybral hru Project Snowblind, jež je známa jako duchovní nástupce této série. Je to pravda?

Začněme prostředím. Místem dění jsou si obě hry velmi podobné. Biotechnicky upravený voják ve válce proti nepřátelům, dnes tentokrát jsou jimi Číňané. Hra se DE podobá ještě v několika ohledech, jako jsou podobné technické vychytávky a vzhled levelů. To je ale vesměs vše. Narozdíl od DE, je PS čistokrevnou akcí velmi podobnou známé válečné sérii Call of Duty. Atmosféra boje je opravdu místy velmi intenzivní, design je vesměs lineární a popravdě mi sedl lépe, než to nudné pobíhání v DE2. Přestřelky jsou, vcelku zábavné, ale vadila mi jedna věc, na rok 2005 neobvykle nedomrlá fyzika. Sklo se tříští, bedny se rozbíjejí, itemy padají, ale nechápu, proč jsou ve hře při zabití nepřítele použity jen 2-3 nudné animace a fyzika zde není. Je to škoda, trošku to kazí požitek ze střelby.

Po grafické stránce není moc co vytýkat. Není to žádná pastva pro oči, ale hra běží hezky plynule a spadlo mi to všehovšudy jednou. Popravdě to šlape lépe než celý Deus Ex 2. Animace mezi misemi jsou skvělé, dialogy jsou hezky napsané. Pouze jsem měl trošku bordel v postavách, jelikož na hru není žádná čeština. Textu tam moc není, takže to nijak výrazně nerušilo.

Trochu nevyužitý mi přišel stealth prvek, protože nepřátele jsou dost bystří a ve hře není vyklánění, takže jsem u většiny pokusů skončil odhalen. Hodně mě bavily jízdy autem, protože jejich fyzika je výborně navržena, škoda jen, že takových částí není ve hře více. Dále pochválím povedenou hudbu, která jen podtrhuje „hollywoodské“ vyznění hry.

Verdikt: Project Snowblind je řemeslně dobře udělaná střílečka, přeci mi tam ale chybělo něco navíc. Něco co hru udělá více zapamatovatelnou. Dobře jsem se ale pobavil, těch 7-8 hodin hry hodně rychle uteklo. Nadprůměr, 75%.

Pro: filmová atmosféra jak z hollywoodského trháku, jízda vozidly, animace, slušná grafika, schopnosti, originálně pojaté závěrečné titulky

Proti: stealth moc nefunguje, slabší fyzika, kratší herní doba

+19

Mass Effect

  • PC 95
Mám rád hry na hrdiny ať už zachranňuji království, planetu a nebo celý vesmír. Vesmír Mass Effectu mě hned od začátku naprosto pohltil. Svět je nesmírně propracovaný s velkým potenciálem, takže myslím že by nemuselo zůstat jen u her. Málokdy u hry pročítám dopodrobna něco jako encyklopedie nebo kodex, zde jsem ho však přečetl celý a právě tu si lze všimnout jak je všechno krásně vymyšleno a že si s tím někdo dal opravdu práci.

Rozvoj postavy mi přišel jako by tu spíš byl navíc. Hru příliš neobohacoval. Vedlejší úkoly mohou působit stereotypně, ale plně je vynahrazují úkoly hlavní, které jsou skvělé. Vesmír je obrovský, ale pokuk člověk půjde jenom po hlavní lince navštíví pouze malou část. Grafika hry je na dobré úrovni, zvláště hezky jsou pak zpracované samotné postavy a mimika jejich obličejů, která umožňuje krásně znázorňovat emoce.

Rozhovory jsou zde skvěle napsané a dabing, především hlavní postavy, také zaslouží pochvalu. Interakce, ať už s členy vašeho týmu nebo ostatními postavami, hru prostě dělají něčím víc než pouhou střílečkou. Občas se v rozhovoru objeví paragon/renegade možnost, takže se váš hrdina může zachovat jako správňák a vyřeší situaci po dobrém, nebo jako parchant, který si nebere servítky. Nutno také podotknout, že rozhodnutí, které ve hře učiníte, budou mít vliv i v dalších dílech, za což Bioware jednoznačně chválím.

V některých komentářích se zde objevuje, že příběh je jedno velké klišé. Možná. Na to já nekoukám a hru si snažím užít takovou jaká je místo abych hledal chyby. Příběh Mass Effectu se nám rozjíždí hezky pozvolna, aby se v závěru proměnil v neskutečnou jízdu s epickým vyvrcholením.

Na závěr ještě musím zmínit, že hra má skvělý soundtrack, který doma občas poslouchám.

Pro: příběh, rozhovory

Proti: pouze drobnosti

+19 +22 −3

Duty Calls

  • PC --
Nepamatuji si, že by nějaký tým dokázal vzít takhle za gule konkurenci, mít je sevřené v pěsti a ještě se jí vysmát. Takže také přihodím klacík do ohníčku, který někoho nehřeje tolik, co toho druhého. Videa na Bulletstorm, ale ukazují, že tu budeme mít po dlouhé době zajímavou, čistokrevnou střílečku. Mě už taky nebaví stále střílet majitele turbanu, zneškodňovat bomby, mít v každé kapse stopadesát zásobníků a všechny zabít jednoduše, jen s jiným kvérem. Duty Calls si tohle bere na paškál a já to oceňuji. Hodnotit to nebudu, pro mě to není hra, je to jen dobře udělaná reklama. Jen si vážně přeji, ať to nepose*ou!

Btw. jak už zmínil Thellwin, radši mrkněte na video, ušetříte si instalaci a čas u ní strávený.


+19

Caesar III

  • PC 60
Budovatelské strategie zrovna nevyhledávám, ale když nějakou už spustím, strávím u ní zpravidla dostatek času. Nejinak tomu bylo u třetího Caesara. Společně s ním patří do výborně hratelné trojice Impressions Games egyptský Pharaoh, a Zeus odehrávající se v antickém Řecku. Jejich hlavní předností, mimo edukačních prvků co se anglických slovíček a tehdejších reálií týče, je hratelnost. Postavíte cestu, pár parcel a zanedlouho už v raném městě kmitá nespočet občanů. Postupem času se domy zlepšují, ve městě přibývají lázně, sklady zboží a různé náboženské chrámy a sochy. A v tu chvíli zapomenete na čas a jen zkrášlujete pracně budované město, které jste měli možnost sledovat od jeho začátků na zelené louce, až po aglomerace rozkládající se na dvou březích řeky s plnou infrastrukturou a v čele stojící gladiátorskou arénou.

Po technické stránce je vše v nejlepším pořádku. Od detailní grafiky, která na rozdíl od té trojrozměrné, jenž asi nadobro vytlačila z komerčních strategií tu dvojrozměrnou, je výborně přehledná až k minimálním nárokům a stabilitě.

Nikdy jsem nevyzkoušel kampaň, ale scénária v různých lokací římského impérie v největším rozkvětu mi to plně vynahradila. A tak, jak to u tohoto typu her bývá, po delším či kratším čase se dostaví mírná repetivnost. Pohled na město rozkládající se po celé ploše mapy ale dokáže potěšit a zapříčinit opětovné spuštění, kdy se znovu opakuje zavedený koloběh.

Pro: hratelnost, přehlednost, edukační hodnota

Proti: bojové fáze, repetivnost (po dlouhém čase)

+19

The Curse of Monkey Island

  • PC 80
Měl jsem trochu obavy, že třetímu dílu dojde dech a zklame, proto jsem ho neustále odkládal, ale při pohledu na místní vysoké hodnocení mi hra nedala spát. A po čerstvém dohrání musím zvolat - Wow, pořád je to ten správný Monkey Island a dokonce se mi to líbilo víc jak druhý díl.

Nebudu tu moc rozpitvávat velice povedené audio-vizuální zpracování, to každý může posoudit z videí v galerii. Důležité je zmínit, že insult-swordfighting je zpět v celé svojí kráse (jupí) a s ním i poměrně povedená minihra, kterou si užijete v jedné osvěžující kapitole hry. Stejně tak humor útočí na naše bránice jako před lety a jak už je zvykem, najdeme tu různé narážky na další hry od LucasArts - Sama & Maxe, Grim Fandango, Loom, atd. Nechybí tu ani občas trochu nesmyslné kombinace / zásekové hádanky, i když podobné hovadiny jako "použij banán na metronom, čimž zhypnotizuješ opici, kterou pak použij na hydrant" tu už naštěstí nenajdeme, ale vzhledem k typu hry se toto dá s přimhouřením oka odpustit.

Zamrzí lehce useknutý konec, nějaké delší outro by určitě nebylo na škodu, trochu mi přijde že vývojáři už neměli čas, tak to trochu odbyli. I tak se ale dá říct, že pokud by hra měla nějaký systém nápovědy (který v době vydání nebyl moc zavedený), v poslední době tak oblíbený u novějších adventur, tak by se jednalo o téměř perfektní adventuru. Tedy za předpokladu , že vám tento styl humoru sedne.

Pro: Audio-vizuální zpracování (soundtrack!), humor, návrat Insult-Swordfightingu, mluvící lebka Murray

Proti: občas trochu nesmyslné kombinace, useknutý konec, mohlo to být trochu delší

+19

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 40
Na Amnesii jsem se už od jejího ohlášení těšil. Přeci jen, tvůrci za sebou mají pro mě povedenou sérii Penumbra, díky které se vryli do podvědomí řady hráčů a od své freewarové prvotiny vystoupali sympaticky vzhůru. Hratelnost založená na pohybu objektů pomocí tahů myši sice nebyla spatřena poprvé, ale až Frictional Games ji dotáhli do takřka finální verze a postavily kolem této funkce všechny své hry. První momenty v Amnesii vypadaly více než slibně, ale nedlouho poté proběhlo jisté vystřízlivění, opakující se prostředí (ano, hra se odehrává v útrobách hradu, ale i tak tento aspekt mohli autoři pojmout lépe) a především zjednodušení s primárním zaměřením na hráče tohoto typu her neznalé. To považuji za značnou podpásovku, absence vyraznějších puzzlů by tak nevadila, jako podstatně menší využití právě fyziky objektů a jejich pohybu pomocí tahů myši. Všude zmiňovaná strašidelnost, spočívající v laciném leknutí hráče, mě také minula. Příběh, ač se v něm jistý potenciál nacházel, nebyl dotažen a působí jen jako jistá výplň mezi průzkumem a hledáním zápalek a oleje.

Z mého pohledu velké zklamání, i když tvůrci si stěžovat na výsledné prodeje nebudou, a nutno dodat, že si je minimálně za Penumbru zaslouží. Napadá mě už jen srovnání s Blackstone Chronicles, který také staví na atmosféře strachu, ale provádí to za pomoci textu a pomalém, ale o to děsivějším rozuzlování hlavní zápletky.

Pro: pár momentů, grafika

Proti: krátké, stereotypní prostředí, příběh a gamedesing, absence budování strachu (jen lekací sekvence)

+19 +24 −5

Under a Killing Moon

  • PC 70
Jedna z těch her, u kterých hodnocení nemá takřka smysl. Kvality jsou předem jasné, o čem nasvědčují dva díly v kreslené grafice vyšlé před, a další dva, tentokrát ve stylu Under a Killing a Moon koncipované jako interaktivní filmy s důrazem na adventurní problémy, puzzly a dialogy. Pentalogii jako takovou ale většina hráčů načala právě tímto dílem.

Kdo četl recenzi ze Score, asi si dokáže představit, jaký poprask hra v médiích způsobila. Nevídaný rozsah čtyř CD, nafilmované scény přes celou obrazovku a především grafika samotná. Ta je vyvedena ve třech rozměrech, obsahuje řadu detailů, a hráč se v lokacích může pohybovat tam, kam zrovna chce. To vše ve volitelně vysokém rozlišení. Srovnání s technologickou stránkou ve stejném roce vydaného Dooma 2 nebo System Shocku tak snad nepřipadá ani v úvahu - zde je vše propracovanější a detailnější, na druhou stranu lokací není tolik. Hra navíc nabízí i velice příjemné uživatelské rozhraní. Například body, které získáváte plněním zadaných úkolů a nacházením indicií nebo předmětů, můžete v menu směnit za radu, když nevíte jak dál postupovat. Výborné řešení, které se do obliby pomalu dostává až dnes. Ovládání je také povedené, po lokacích se pohybujete klasicky za pomoci šipek, do interaktivního módu se přepnete mezerníkem. Po technické stránce vše na jedničku. Škoda jen, že tento prvek pro adventuristy ale není tak podstatný a určující.

Bez kvalitního příběhu a ujasnění, jaký žánr že chci vlastně stvořit to jednoduše nepůjde. Na mě působilo dílo Access Software jako jakýsi kočkopes, na jednu stranu tu máme noirově střiženou detektivku inspirující se Maltézským sokolem a cyberpunkovou budoucností zpustošeného San Francisca, na stranu druhou humor a atmosféru, kterou narušují nepřesvědčivé výkony některých postav. Nicméně výkon hlavního protagonisty, Chrise Jonese, neštěstí zachraňuje to, co jeho kolegové v některých scénách předvádí. Ač je také neprofesionál, a defacto se i jako designér podílí na hře, působí přirozeně a tváří se jako správné soukromé očko - a to s dostatečným nadhledem na archetypální klišé.

Příběh je rozdělen do šesti kapitol, mohlo jich být ale méně. Děj na začátku působí uceleně a zajímavě, ale pak v průběhu s řadou přibývajících postav a lokací už jsem ani přesně nevěděl, po čem pátrám. Nakonec jsem tak hru ani nedohrál, skončil jsem někde v půli páté kapitoly a neměl jsem potřebu pokračovat, jen abych zjistil jak to celé skončí. V mém případě tak jde o přesný opak The Pandora Directive, kde mě děj vtahoval stále více.

Hratelnostně bezproblémová a značně inovativní, technologicky bez diskuzí špička, ale obsahově trochu nekonzistentní záležitost. Ovšem ve výsledku stále velmi dobrá tradiční adventura řadící se do kategorie těch "povinných". Zvláště, když další díl patří mezi to nejlepší z žánru v 90. letech.

Pro: technologická špička (1994), ovládání, systém nápovědy

Proti: výkony vedlejších herců, (občas) nepadnoucí humor

+19

Tasty Planet

  • PC 80
Čas od času si ráda zahraji multiplayer. S někým, jak jinak. Čas od času si dokonce zahraji hororový titul. Předpokládám, že v tomto bodě se každý průměrně inteligentní hráč/dychtivý čtenář pozastaví nad tím, co zdejší uživatelka píše ke hře s názvem Tasty Planet. Inu, dopřeji si jeden netradiční komentář a konzervativní hráč/čtenář mi promine:

Jelikož jsem hráčka velice vnímavá a citlivá, byl pro mě start hry Dead Space 2 natolik stresující, že jsem nemohla v hraní pokračovat sama. Pomoc dychtivě přislíbil ID montana, který však nedonesl slíbenou originálku a warez verzi této hororové akce odmítl hrát s tím, že přece "není žádný prašivý zloděj". Namísto toho pohotově vytáhl z baťůžku údajnou "indý pecku", sic "několik let starou, ale stále zábavnou"! Nezbývalo než souhlasit a smutně přihlížet, jak se ukradená warez verze Dead Space 2 /slibná hororová akce, kterou jsem se bála hrát sama/ přesouvá do koše a instaluje se hra s velice výmluvným názvem.

V prvé řadě musím podotknout, že hra samotná skutečně zábavná je. Mnohem zábavnější však bylo sledovat nemotorně se snažícího ID montanu, který leckdy neudržel nervy na uzdě a s jadrnými proslovy své hraní komentoval.
První levely této roztomilé hříčky začínáte coby malinkatý bacil, který (dovolím si terminus technicus) fagocytuje okolní menší části buňky, poté buňku samotnou, pokračuje to kamínky, poté logicky vstřebáváte myšky, sýry, kraví mléko s kakaovou příchutí a kočky, které ID montanu bavilo zabíjet nejvíce. A tak milá buňka postupně narůstá do rozměru aut, baráčku, měst a dostává se na oběžnou dráhu, kde fagocytuje (slovy montany) "vesmířany" (což byli obyčejní kosmonauti, ale neměla jsem to srdce ho opravovat). Postupně se hra stávala náročnější a časový limit ID montanu velice stresoval. Musela jsem ho v hraní vystřídat a dotáhnout vše do zdárného konce.

Hra samotná má i kratičký příběh, který dává prostor pro barvité levely a konec měl i legrační pointu. Přesto, že hra nemá multiplayer a není to drahý AAA titul, byly to poměrně zábavnou formou strávené chvíle.

Pro: zábavnost, montana jadrně komentující průběh svého nezdárného počínání

Proti: místy obtížnost, kterou však Suzana hravě překonala

+19

Puzzle Quest: Challenge of the Warlords

  • PC 40
Důvodem mého poměrně nízkého hodnocení jsou asi přehnaná očekávání. Člověk začne téměř slintat, když si přečte o čem hra je a o co všechno je klasické "spoj-tři" rozšířeno (dobývání měst, trénování mountů, vrhání uvězněných nepřátel do dungeonu a učení se jejich kouzel, kupování equipu pro hrdinu, vytváření předmětů z run, chození do krčmy pro drby, atd. atd.). Po chvilce jsem ale zjistil, že je to všechno hrozně primitivní, mělké, nudné, a tak jsem jen vytrénoval svojí pojízdnou krysu (abych se mohl vyhýbat neskutečně otravným respawnujícím se potvorám na mapě) a dál se staral akorát o výbavu mého hrdiny.

Příběh je také strašně tuctový a nudný, doufal jsem, že se z toho vyklube víc než jen - parchant sídlící za horama na nás posílá zombíky, jdi a zabij ho. S tím se vážou i zoufalé questy, kdy všechno je jen o tom dojít na bod na mapě a tam někoho zabít. Nějaké originální nápady? Ale kdeže, tady se ničeho nedočkáte. Všechno to je úplně stejné, akorát jednou zabíjíte krysu a podruhé pavouka. Celé je to po chvíli tak brutálně stereotypní, že pravděpodobně dojdete do bodu, kdy si hru budete pouštět maximálně na 15 minut v kuse a pak jí zase otráveně vypnete. Bohužel je hra nejenom stereotypní, ale i neskutečně NATAHOVANÁ. V životě jsem nehrál víc natahovanou hru. Za svojí frustraci si můžu částečně sám, protože jsem se rozhodl že splním i všechny side-questy. Polovina z nich je však o tom, že jeden hloupý zlobr má hlad a chce přinést tohle a támhleto, takže lítáte po mapě a zabíjíte. K posrání je také fakt, že level potvor je roven levelu vašeho hrdiny (aneb level-scalling), takže expit vlastně nemá cenu.

Velkým kladem hry je právě soubojová část, aneb spoj-tři, která je povedená a poměrně variabilní. Nepřátelé jsou prostě různí a na každého platí jiná taktika. Jednou je třeba spojovat červené kameny, aby se k nim protivník nedostal a nemohl vykouzlit nepříjemné kouzlo, podruhé nemá cenu kouzlit kvůli vysokým resistům, a tak pouze spojujete lebky. Bohužel počítač evidentně podvádí - často mu padají kameny přesně tak jak potřebuje (kolikrát já jen prohlásil "To snad není možný"...), podezřele často dostává extra turn a také se mi vůbec nezdály resisty, kdy mi při 15 % selhali třeba 4 kouzla z 5. Neřekl bych kdyby se to stalo párkrát, ale stávalo se to téměř neustále. Vrcholem pro mě byl závěrečný souboj, který byl několikanásobně těžší než cokoliv předtím a cílem autorů asi bylo přinutit hráče strávit u hry další 4 hodiny učením se nových spellů a dalšími přípravami.

Škoda toho nevyužitého potenciálu, i tak je to ale hra, která mě donutila sednout si ke "spoj-tři", u čehož bych asi normálně usnul nudou.

Pro: souboje, rozšíření konceptu spoj-tři

Proti: AI podvádí, stereotypní, natahované, příběh, questy, otravný finální souboj, nevyužitý potenciál

+19

Battle: Los Angeles

  • PC 35
Hra vypadá tak trochu jako amatérská modifikace Call of Duty. Jediné pozitivum je poměrně hezká grafika, vše ostatní je marnost nad marnost. Zbraně tu jsou 3 - ted si zpětně čtu popisek a směju se větě "K dispozici je spousta zbraní" - ne, opravdu tu je jen ta útočná puška, sniperka a asi 2x se dostanete k raketometu a turretu, to je celé. Nejhorší na tom je, že samopal vůbec nekope (zaměřovač stojí na místě) a pocit ze střelby je příšerný aneb nulový. Navíc emzáci moc rozumu nepobrali a tak si prostě vždy jen stoupnou a střílí. Žádné krytí, žádné úskoky, prostě stojí a nechají se zabít.

Vtipné je, že ve hře nelze přeskočit snad ani metrový plůtek/zídku (snad aby hráč omylem nevyběhl z toho 2 metry širokého tunelu) a sprintovat můžete maximálně 5 metrů, pak se vojáček zadýchá jako kdyby uběhl maraton s plnou polní (naštěstí se to dá ochcat a mačkat a pouštět tlačítko pro sprint v krátkých intervalech, takže můžete sprintovat nekonečně dlouho). Friendly fire tu nehledejte, můžete si v klidu stoupnout za kolegu a pálit na emzáky přes jeho hlavu :)

Nic moc nejsou ani cutscény, které jsou udělané v komiksovém stylu aneb statické obrázky, ve kterých se hýbají třeba jen mraky na obloze. Naštěstí to celé všehovšudy trvá jen 1 (!!!) hodinu, což nevím jestli je plus nebo mínus, protože déle bych to už asi hrát nevydržel.

Pro: Za 1 hodinu to máte za sebou, ucházející grafika

Proti: Za 1 hodinu to máte za sebou, pocit ze střelby, málo zbraní, tupí emzáci, sprint, odporně tuneloidní

+19

The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II

  • PC 80
Válka o Prsten neprobíhala jen z pohledu Společenstva Prstenu, její background je daleko širší (čtenáři Tolkienova díla samozřejmě vědí) a právě z něho volně vychází toto pokračování - určitá úlitba směrem k původní hře nebo filmové trilogii je samozřejmě pochopitelná. Ke slovu se tak dostávají nové postavy, hrdinové jsou verbováni z řad trpaslíků (Glóin, Dáin), elfů (Elrond, Glorfindel, Tranduil) i temné strany (Ústa Sauronova, černokněžný král z Angmaru, Odula) a ke slovu se dostane i sám temný pán Sauron nebo proměněná Galadriel (u šarvátek, když se vám podaří čapnout Prsten moci – po jeho přinesení do vaší pevnosti se vám nad ní ukáže efektní aureola onoho známého “Jeden prsten vládne všem...“. Ovšem v Černořeči Mordoru :-)

Prologem tentokrát provádí Elrond (charismatický hlas jeho filmového představitele Hugo Weavinga), znějící i nadále nejčastěji, protože doplňuje také další ingame animace. Menu je vyvedeno podobně jako v předešlé hře, jen se týká jiného monumentu, sousoší Argonath, lemující oba břehy řeky Anduiny nedaleko jezera Nen Hithoel. Neodmyslitelná hudba Howarda Shora samozřejmě nechybí.

Dál už si hráč všimne první změny, krásná plastická mapa Tolkienova světa chybí. Zůstává jen u lakonického výběru mezi lineární kampaní za zlo nebo dobro, samostatné šarvátky nebo tahového systému (tady se mapa vrací, pro ty, kteří tahovky nehrají, je ale ztracena). A ve změnách oproti prvnímu dílu se pokračuje. Hra je teď blíž klasickému RTS stylu, kdy budovy stavíte pomocí stavitelů kde je vám libo, jen prostředky získáváte stejně jako před tím, pomocí tomu určených budov (skřetí pila s přilehlou těžbou lesa je zachována). U těch nově záleží na umístění a s tím souvisejícím percentuálním příjmem.

Přibylo také jedinečných výhod, za stranu zla můžete kromě Balroga přivolat třeba i oheň plivajícího draka (jakoby ho Balrog nenaplival až až, že :-)) nebo Pozorovatele (ten chapadlatý tvor, co ho Společenstvo potkalo u Morie), u kampaně za dobro zase spláchnout nepřátele přívalovou vlnou (takovou, jakou ve filmu Arwen spláchla nazgúly při Frodově zachraně u Roklinky) nebo přivolat zemětřesení. Vylepšení dobrá, jen jsem si jich moc neužil, protože ani u jedné z kampaní jsem si je nestihl pořídit všechny.

Grafická stránka hry je ještě o trochu lepší než u dílu prvního, zůstává také u výborného hudebního doprovodu, který používá i nové motivy (některé mi připomněly geniálního Barbara Conana Basila Poledourise), co mne ale vyloženě zaráží je krátká herní doba a pouhých 8. misí za každou stranu. Kampaň za zlo (začal jsem právě jí, u předešlého dílu jsem to udělal naopak a nakonec jsem se cítil až nesvůj a provinile, když jsem vyplenil Minas Tirith a pozabíjel všechny hrdiny :-)) mi trvala jeden den, za dobro druhý. Docela málo.

Hra je také hodně lehká (i na nejtěžší obtížnost) a vrcholy obou kampaní (dobytí Dol Gulduru a zničení Roklinky) nepřispějí jedinou novou vráskou na čela svých hráčů. Celá hra je tak velmi pěkná, výzva je to ale ještě menší než první díl. Tam jste si vycvičené jednotky brali sebou do dalších kol (tady můžete nově jednotky vycvičit jen do 5. úrovně, hrdinové mají stále možnost dosáhnout desítky) a v pozdějších bitvách čelili na začátek obřímu útoku, tady se přenáší jen dosažený rank hrdinů a hráč je nějaké vyšší agrese ze strany počítače skoro úplně ušetřen.

Přesto na relaxaci nebo zabití času v práci nelze než hru doporučit. Pro fanoušky filmové trilogie navíc hra obnáší zajímavé doplnění a moci ovládat Saurona (byť jen v jediné misi) také není k zahození.

Pro: jednoznačně samotná látka, hudba Howarda Shora, hratelnost, grafika jednotek, hrdinů, staveb i prostředí

Proti: velmi nízká herní doba obou hlavních kampaní, směšná obtížnost

+19

Wolfenstein 3D

  • PC 90
I přes své stáří jde o velmi dobrou střílečku, v níž neabsentuje jediný prvek klasických old schoolovek žánru. Akce je adekvátně zpracovaná, s nádechem jisté frenetičnosti a arkádovosti, secrety s účinnějšími zbraněmi a cennými poklady slušně poschovávané, klíče od dveří dobře střežené, bossové hojní a místy i tuzí. Level design už plošší být nemůže, ale nedá se říct, že by to bylo na škodu. Jelikož díky němu vyniká každá úroveň svým pojetím a nutí tak hráče se neustále vracet, nebo se (ne)zamotávat do zdejšího herního prostředí. Samozřejmostí je vyvážený postup hrou, závislý i na momentálně dostupných zbraních. Kdy např. na začátku druhé epizody není zbraní a nábojů dostatek, takže, zatímco je možné se vyzbrojit municí a MP 40 ve zbrojnici za normálně přístupnými dveřmi, nechybí ani účinnější varianta v podobě získaného Chain Gunu z tajného úkrytu poblíž. S nímž je to při likvidaci nepřátel teprve ta pravá zábava.

Taktéž statistiky po absolvování úrovně potěší, neboť se z nich dozvím procenta zabitých nepřátel, objevených sekretů atd. Nejvíc si cením všech stoprocentních statistik v sedmé úrovni druhé epizody, v níž nechyběly opravdu bravurně navržené tajné lokace napěchované velkým počtem itemů a nepřátel. Byť normálně jde tento level zvládnout hned, tak nalezení zmíněného úkrytu jeho projití o něco pozdrží, což v tomto případě vůbec nevadí. V jedné úrovni dokonce vedla, ke střeženému klíči, cesta i skrz secret a nacisty proto šlo obejít. Ukazatel dosaženého score v levé části poměrně archaicky vypadajícího HUDu také zahřeje na srdci. Z přítomných šesti hutných epizod se nenechají zahanbit ani poslední tři z packu The Nocturnal Missions, dávající hráčům možnost opět prožít další dobrodružství.

Čtyři dostupné obtížnosti patřičně prověří skill každého, ať už ostřílenějšího nebo méně zdatného. Fakt je, že kvůli těm ikonkám, ilustrujícím jejich obtížností stupeň, mému zraku nejvíce uhranula ta třetí s tváří zkušeného drsňáka. Při samotném hraní se tato obtížnost připomínala snad jen při velké sprše kulek z řad nepřátel nebo menšímu stavu životů, ale po pár loadech a opatrnějším postupu jejich eliminace, to takovou potíž zase nepředstavovalo. A pak také v souvislosti s funkcí Save, třebaže při častém uložení byl průchod levelem jako po másle, tak pokud save nebyl zrovna na pořadu dne, já nerušeně a plynule hrál, o to markantněji mé nervy následně pocuchal neúspěch, kdy můj avatar čuchal ke kytkám od spoda. Opětovné nahrání pozice, sebrání klíče, zneškodnění nepřátel, nalezení již předtím objeveného úkrytu a znovu vracení se ke dveřím na mnou získaný klíč, dokáže tedy místy, při opomíjení častého ukládání, dosti naštvat.

Za sebou má Wolfenstein 3D již téměř dvacet let od svého vydání, tomu ale nijak neubírá kouzlo z hraní i v dnešní době. A ačkoli má jeho původní grafika stále něco do sebe, já si oblíbil port Wolf4SDL, který zachovává původní rys vzhledu a nechybí mu i vyšší rozlišení 1280x800, toho využijí zejména ti hráči, co používají, jako já, širokoúhlý monitor. Na displeji viditelné kostičky nijak nekazily zážitek, stejně tak plynulá kamera a přehršel podporovaných neoficiálních add-onů do hry, využívajících též kvalit uvedeného portu. K vizuální stránce hry ještě doplním můj celkový dojem z ní. Líbí se mi ta křiklavost barev, pěkná viditelnost a ta stylizace obecně. Neboť hře dodává jistý nádech jedinečnosti, lišící se od spousty dalších her, jenž jsem doposud hrál.
+19

Crysis

  • PC --
Crysis to nakonec dokázal. Po třetím dohrání přeci jen zvedám hodnocení a tleskám Cryteku za výtečné dílo, které je svým vzácným pojetím otevřené FPS mému srdci nejbližší a zároveň je technickým zpracováním i po čtyřech (!) letech na špici a nemilosrdně ždíme CPU i GPU na max.

Je to snad jediná hra, kterou si dokážu v hlavě přehrát od začátku až do konce - každou část si pamatuju, každá mě nějakým způsobem zaujala.

Bugů je tady požehnaně, především v AI a v kolizích předmětů, ale vzhledem k povaze hry to jsem ochoten přetrpět. Člověk si může s nepřítelem doslova vyhrát, může si jít kudy se mu zlíbí, má spoustu možností v likvidaci a přístupu k potyčkám.

❤ ❤ ❤ ❤ ❤/5
+19 +22 −3

Zuma's Revenge!

  • PC 75
Logický rychlík ? Rychlík je to rozhodně v poslední třetině, ale určitě už ne logický, protože plivete kuličky jenom o svoje přežití. Líbí se mi domorodý nesrozumitelný hlášky, které vždycky pobaví zvlášť, když si je doplňuju za vlastní, který raději jmenovat nebudu. Nedostal sem se přes level 59, kde prežiju vždy jen na chvíli, takže adventure možná nedohraju a tak sem se přesunul na challenge mode, který je přijemnější a více motivující. V adventure se mi líbí boss fighty na konci každý části ostrova. Bossáci na vás hážou všelijaké nepříjemné kletby a mají určitou slabinu, takže musíte volit zvláštní přístup. Před střetnutím v průběhu ostrova vám vyhrožují různými žvásty ala "Fear me !". Ve hře je několik power-upů jako dělová brokovnice, laser oči, blesk, zpomalení, reverse, bomba a accuracy. Měl sem rád mise, kde se můžete pohybovat v jedné linii, nebo přeskakovat na dvě plošiny a vůbec kola, kde máte hodně prostoru pro střelbu. Je fajn, když máte čas střilet, tak abyste dostali "chain combo", jinak jde jen o reflexy a náhody. Pokud v pokročilé fázi, ani nehnete vrbou a budete hru hrát stále logicky, tak smekám před vámi flegmatičtí mind mistři. Ke konci mi bylo už dost špatně a začaly se mi plést a splývat barvy a nevydržel sem hrát v kuse déle než 15 minut. Na nervozitě přidává tlukot srdce oznamující váš brzký fail, aneb honem rychle, rychle než mě sežerou.
Otázka do diskuze: směje se ta žába, protože je optimista, nebo se vám vysmívá tomu jak vám to nejde ?

Doporučení:pro hráčky a těm, kteří hledají výzvu v klikfestu postřehu, reflexů, rychlého rozhodování a plánování.

Cena na Steamu

Pro: když vám to jde a je to pohoda, power upy, boss fighty, audiovizuál, satisfakce při vyhře viditelně prohraného levelu

Proti: opakováná frustrace a vyčerpání na konci, neočekávaný posun kuliček, přibývající počet barev

+19

Posel smrti

  • PC 100
Úplně dokonalá atmosférická adventura s pro mě nepředvídatelným dějem. Opravdu úžasný příběh. Asi jsem tupá, ale ten konec mě teda v žádným případě nenapadl. Navíc z dílny čechů - důkaz, že i taková malinká zemička dokáže udělat hru, která pohne Evropou. Dokonce se mi možná zdá, že se tu trochu inspirovali i USA filmaři, protože film Madhouse (doporučuju zkouknout) mi to hrozně připomíná. Ale třeba je to jen náhoda. Nevím. Dále je hra česky namluvená (asi se ptáte, že je to u český hry samozřejmost, ale bohužel to tak není - př. Alter Ego), je v úžřasném prostředí, které doslova vtáhne do hry. Je tam spousta zvratů + několikrát můžeme hlavního i zabít - to člověka, který pravidelně neukládá asi pěkně naštve. Během hry jsem se, musím říct, do Samuela úplně zamilovala. Samozřejmě ne podle vzhledu, to nic moc, ale do hry se to perfektně hodí. Úžasná animace, dabing přesně se hodící do charakteru postav. Opravdu nelituju času stráveným u týhle adventůrky:-)))

Pro: Už jsem uvedla ↑

Proti: Asi nic

+19 +22 −3

Peter Jackson’s King Kong: The Official Game of the Movie

  • PC 80
Bezpochyby nejlepší hra podle filmu, co jsem hrál. Příběh film nekopíruje. Sice tu je pár základních bodů, ale povětšinu času si jede hra svoje. Prostředí je vymodelováno moc pěkně. Ve hře je opravdu slušné množství wow momentů a prostředí jako celek působí skvěle. Škoda některých mizerných textur, zejména na konci hry v New Yorku odfláklost prostředí působí nehezky.

Hratelnost je na velmi slušné úrovni díky rozmanitému designu. Sice jsem měl radši hledání cesty a plížení se džunglí než souboje, ale hra po celou dobu nenudí a furt je na co koukat. Mnohými kritizované pasáže za Konga mě přišly jako příjemné zpestření, protože jich zas moc nebylo. Jack působil jak živá postava, funěl, hekal, dokonce párkrát zakřičel a hned byla atmosféra a sžití s postavou někde jinde. Slyšíš, Gordone? Nebo ty?! No, na tebe mluvím Alcatrazi!

Dabing je na velmi vysoké úrovní, stejně tak hudba. Jako celek je hra místy hodně napínavá a obzvláště souboje s gigantickým T-Rexem byly špičkové. Ona fauna celkově je hodně promáklá. Občas jsem zahlédl, jak se mrchy požírají navzájem a dokonce jsem se stal svědkem zápasu raptora s přerostlou stonožkou. A ne vždy se jednalo jen o skripty na efekt. Určitě mě potěšila absence HUDu. Hře to dávalo nádech nejistoty a nebyl bych proti, kdyby se tento prvek ve hrách v budoucnu používal častěji. U této hry mě to naprosto vyhovovalo.

A teď nějaké ty zápory. Jako první musím zmínit jistou nepříjemnost v hlavním menu, díky které jsem si (naštěstí) na začátku hry smazal účet. Jednalo se o drobnou nemotornost, kdy myš označila něco jiného, než na co jsem klikal. Nejspíš pozůstatek z konzolí. Druhá věc je závažnějšího charakteru. Optimalizace! Nic moc jako. Během hraní mi hra asi 10x spadla s chybovou hláškou nebo zatměním obrazu. Do toho se místy čas od času nepříjemně zaškubala bez jakékoli příčiny. Vzhledem ke grafice je optimalizace strašná. A jako poslední věc vytknu přílišnou „přizoomovanost“ obrazu. Přirovnal bych to ke střílečce s permanentně zapnutým zaměřovacím módem. Zpočátku to působilo dost rušivě a dokonce se mi z toho dělalo i lehce nevolno. Nakonec jsem si zvyknul.

80%

Pro: prostředí, atmosféra a emoce hl. hrdiny, rozmanitá fauna, dialogy, bez HUDu, jiný příběh než je ve filmu, zvuky

Proti: některé textury - hlavně na konci hry, špatná optimalizace, mohlo to být delší

+19

BioShock

  • PC 85
Takový dojmový bodový komentář:

- Prostředí je opravdu nádherné, prvních pár úrovní sem se doslova kochal všemi záhyby, plakáty, malůvkami a celkově prostředím. To bylo ještě ke všemu dostatečně rozmanité a art deco do něho vynikajícně pasovalo. Výtky mam až k posledním pár úrovním, které byly hodně tmavé a celkově ne tak postapokalipticky hezké, jako první úrovně.

- Líbilo se mi zpracování zbraní a plasmidů, resp. se na ně zase pěkně koukalo. Po vytunění i blbý revolver vypadal mocně. Zbraní je 8 a díky různým druhům nábojů na různé nepřátele sem mezi nima měnil celkem často. Což se nedá říct o plasmidech. Je jich tam hodně, ale do konce hry sem stejně nejčastěji používal blesky / oheň / levitaci. V krizových situacích včely. (ruka, používající včely nebo led, vypadá dobře kentusácky :) ) A aby se neřeklo, že když můžu z rukou střílet blesky, tak proč bych používal nějaký kvéry, tak plasmidama se dá vystřelit jen několikrát a pak mají vlastní speciální reload. Což se občas postará o pár infarktových úprků, kdy musíte nabít jak zbraň, tak si píchnout EVE.

- Rozmanitost vlastních herních principů taky neni ke škodě. Člověk si hned zvykne, že voda je vodivá, blesky vadí přístrojům (no i lidem), některé věci hoří, přístroje se dají hacknout, na Big Daddyho bacha, po vypití 3 vodek se mi bude motat hlava, apod.

- Kromě vylepšování zbraní (které se opravdu hodí), jde ještě vylepšit tonikama s různorodýma vlastnostma sebe sama. Bohužel, stejně jako u plasmidů, je jich hodně, ale užitečných je jen pár. Ale zase rychlejší hackování, různé odolnosti nebo dodatečné léčení z potravin se hodí.

- Atmosféra utopistického městečka, kde se něco šíleně podělalo, je dokonalá. Hlavně díky již zmíněnému prostředí. Než sem si zvyknul, tak několik prvních úrovních pro mě bylo hororových a lekal sem se i vlastních kroků. PLUS jak sem šíleně nadával na neskutečně debilní rozhovory nepřátel v SC: Conviction, tak tady vyplňovali tak moc atmosféru, že z některých jejich mumlání mám doteď husí kůži.

- Nepřátel bylo druhově jenom pár, ale alespoň byly tématicky oskinovaní podle úrovně. Big Daddy má respekt. Little Sisters pro změnu měli být roztomilé, ale i po vyléčení jsou pěkně hnusné. :)

- Příběh, na hru, chvalitebný. Pár zvratů tam je. Mnohem lepší je ale poslouchat nahrávky a zjišťovat, co se ve městě vlastně stalo, což je vedlejší příběh sám o sobě a ten je na druhou stranu naprosto božský.

- Úroveň s včelínem mě nebavila

- Voda a zaplavení, se kterým tak strašně machrovali, to všechno vypadalo v roce 2007 asi božsky, ale dneska musím říct, že sem viděl lepší. Ale efekt "tekoucí voda po obličeji" je fakt pěkný. :)

- Byl jsem trošku zmaten délkou hry, protože kde u novodobých her končíme, tak u Bioshocku sem byl sotva v půlce.

- Boss fight poměrně lehký. U vraždění Velkých Taťků sem se zapotil víc.

- Hackování napřed sranda, po milionpáté opruz

Pro: Prostředí, atmosféra, příběh, délka

Proti: nic závažného

+19

Portal 2

  • PC --
První díl mě spíše iritoval, druhý naprosto nadchnul. Portal 2 už není jen další krátkou logickou hříčkou, ale přimíchává do gameplaye i příběh, tolik chybějící prvnímu dílu. Logické hádanky už nefrustrují a nejsou hlavní náplní hry. Jsou jen součástí příběhu, který mi tak trochu připomínal Kostku s Bioshockem. Konečně se dozvídám detaily o prostoru, ve kterém se pohybuju, smysl toho všeho snažení.

Dokonale namluvené postavy trousí jednu sarkastickou hlášku za druhou s takovou kadencí, že mi občas i koutek škubnul, jak vtipné to bylo. Finální souboj má opět šmrnc a nápad a vůbec... Portal 2 je radost si hrát.

****/5 (zatím bez coopu)
+19 +23 −4

Commandos 3: Destination Berlin

  • PC 80
Čtvrté pokračování (počítám-li i datadisk k prvnímu dílu) legendární herní série v čele se členy elitní jednotky Commandos již v některých aspektech trochu pokulhává za svými předchůdci, přesto se však jedná o povedený kousek se spoustou možností, jenž řada dnešních titulů již bohužel postrádá.

Oproti dvojce se zde nenachází Driver, který mi ale rozhodně nechyběl, protože jsem ho považoval za zbytečnou postavu už v díle prvním (samozřejmě za předpokladu, že by vozidla uměl řídit někdo jiný), dále zmizela Nataša, jenž mi přeci jen trochu scházela, ale vzhledem k charakteru misí by asi její potenciál stejně využit nebyl a posledním chybějícím členem je pes Whiskey, který by se v některých misích jistě uplatnil.

Rozdělení misí do tří kampaní (Stalingrad, Střední Evropa a Normandie) mi přišlo jako vcelku zajímavý nápad, ale i tak se později ukázalo, že třetímu dílu něco chybí. Přesto se však některé mise opravdu velmi povedly a i když při plnění té poslední máte pro vylodění v Normandii k dispozici jen pár vojáků, přičemž vy sami ovládáte pouze Greena Bareta (což na mé tváři vykouzlilo nejeden úsměv), považuji ji za vůbec nejlepší ve hře.

Musím vyjmenovat i pár nedostatků přičemž tím prvním, kterého jsem si všiml již na úplném začátku hraní, bylo jakési 3D zobrazení, jenž podle mě do tohoto žánru nepatří, protože mu nejvíce sluší staré dobré zobrazení ve 2D. Dále mě zklamala obtížnost, která, i když je vyšší než u většiny stejně starých her, byla nastavena zase o stupínek níže, než v předchozím díle a tím se dostávám k hlavnímu záporu této hry, kterým je krátká herní doba. Na tu má vliv jak již zmíněná nižší obtížnost, tak také počet misí, jenž se při celkovém součtu v jednotlivých kampaních zastaví na čísle jedenáct.

Mrzí mě také, že tředí díl Commandos je zatím posledním pokračovatelem celé série, patřícím do herního žánru real-time strategií a doufám, že členové vývojářského týmu Pyro Studios pracují nebo v brzké době začnou pracovat na důstojném pokračování.

Pro: tři kampaně, poslední mise, pořád je to Commandos

Proti: 3D zobrazení, nižší obtížnost, kratší herní doba, zatím poslední pokračování ve stejném herním žánru

+19