Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Marc Eckō's Getting Up: Contents Under Pressure

  • PC 95
Titul Mark Ecko´s Getting Up mi připravil jeden z nejlepších herních zážitků za hodně dlouhou dobu. Ještě než se pustím do komentu musím zmínit že velkou část svého života jsem byl hluboce zasažen subkulturou Hip Hopu a to se vším všudy graffiti nevyjímaje. Můj vztah k tomuto umění je tedy veskrze kladný a tudíž se projevil i na hodnocení. Kdo na vlastní kůži nezkusil tagovat po nočním městě odečte si od mého hodnocení 5-10 %.

Gamesu jsem prvně hrál už před mnoha roky u kamaráda na PS1. Střídali jsem to s Tony Hawkem a moc daleko jsme se nedostali takže jsem si jí moc nepamatoval, každopádně nedávno mi vytanula na mysli a nebyl to vůbec špatný nápad. Hned od prvního spuštění je cítit konzolovitost ale port se celkem podařil a nepůsobil velké problémy. Ovládání je složitější ale ne tak aby jste vzteky rozmlátily klávesnici. Trochu horší je to s grafikou. U hry z roku 2006 bych čekal víc než hranolky místo prstů a šestihranné plechovky. Na druhou stranu graffiti čili hlavní vizuální složka jsou perfektní takže tím se to celkem vyvažuje. Rozmanité městské prostředí ve kterém se hra odehrává zase dodává určitý genius loci a na pohled je celkem dobré, takže další odpustek za konzolovou grafiku.

Hratelnost je na hodně vysoké úrovni. Smíchat tři herní prvky tak aby fungovaly je skutečně těžký úkol ale vývojáři ho zvládli obdivuhodně dobře. Jak akrobatické pasáže (připomínající Tomb Raider), stealth akce i bojové pasáže jsou namíchány ve vyváženém poměru, dobře se doplňují a i když se jedná o stále stejné věci jen s menšími obměnami vůbec se nedostavuje stereotyp. Samotné malování je také skvělé. Různorodé ve všech směrech tak jako ve skutečnosti a celkově je znát že na hře pracovali lidé se vztahem k tomuto fenoménu.

Polovinou úspěchu u her je samozřejmě příběh a i v tomto ohledu počin boduje. Na konci si možná řeknete že to přeci jen bylo tak trochu klišé ale skvěle odvyprávěné, gradující a hlavně motivující k dalšímu hraní. Je zde hodně charakterních postav včetně hlavního hrdiny, pak několik očekávaných i neočekávaných zvratů a na závěr jeden z nejlepších herních konců jaké jsem zažil.

Celkově vysoká zábavnost hry je hlavně v jisté gradaci jenž prostupuje celou herní dobu, která má btw slušnou délku. Základní principy a průběh misí se většinou nemění ale rozumné změny obtížnosti i nové možnosti hlavně co se týče malování celou hru neuvěřitelně posouvají a připravují tu správně vyváženou výzvu po celou dobu. Podobně je to i u příběhu a atmosféry. Pak tu máme ještě Hip Hopový soundtrack který na rovinu asi nesedne každému ale rozhodně se v rámci žánru povedl. Nechybí ani přehršle bonusů a hlavně možnost si projít jednotlivé mise znovu.

Getting up je zkrátka skvělou hrou pro vyznavače psaní po zdech kvůli celkovému konceptu ale i pro běžné hráče díky skvěle vyvážené hratelnosti a dobrému příběhu. Škoda jen pár chybek kvůli portu z konzole, nicméně pořád jde o vysoce nadstandardní pařbu.

FUCCK! Graffiti is not a crime!
+18

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

  • PS4 70
To byla ale dobrá hra. Jak se jmenovala? Metal Gear Solid V? Cože?

Ground Zeroes pro mě byl varováním, že tenhle MGS bude hodně odlišný od svých předchůdců. Vlastně mi svým stylem nesedl tak moc, až jsem koupi pátého dílu mojí oblíbené série odkládal na nějakou větší slevu.

MGSV je dobrá hra. Hraje se podstatně lépe, než je člověk u téhle značky zvyklý. Nespočet možností, kterak postupovat při infiltraci umocňuje rozmanitou hratelnost, hromada modifikovatelných zbraní dodává hře individualitu a různí parťáci zase různé výhody. Tohle všechno je zcela v pořádku a vymýšlení taktiky k dosahování cílů určitě zabaví každého hračičku. Budování základny se mi také líbilo, i přes počáteční zmatení a nepřehlednost. Jenže...

Když se řekne Metal Gear, tak si první vybavím hlavně skvělé, lehce uhozené, postavy a nezapomenutelný, často absurdní, příběh. Ve Phantom Pain se ale všichni navrátilci z Peace Walkeru chovaj jako svině a v těch několika málo custscénách bych jim většinou nejradši nakopal zadek. Celkově námět příběhu není špatný, jenom je trochu nešťastně podávaný skrz audio nahrávky. Nepomáhá ani „nový“ Snake, který za celou hru pronese možná tak patnáct vět a nemá absolutně žádnou osobnost.

Do všeho se ještě připojuje podivná struktura misí. Pozdější z nich se navíc opakují, pouze hráče připravují o variabilitu (jen stealth, extreme obtížnost nebo začínáte s holýma rukama). A úžasný je i seznam 150 vedlejších misí. Teda vlastně deseti, jenom si každou můžete projít patnáctkrát s pozměněnými kulisami.

Zmínit si ale zaslouží vynikající hudební doprovod a výtečný dabing. U MGS se jedná o samozřejmost.

Většinou nemám nic proti tomu, pokud se od sebe jednotlivé díly v sérii liší, MGSV se odlišuje tak moc, až jsem občas zapomínal, co za hru to hraju. Bohužel.
+18

Commander Keen Episode 1: Marooned on Mars

  • PC 85
Commander Keen je moje oblíbená série plošinovek. První díl jsem dohrál snad 20x a vždy mě to bavilo. Levelů je dostatek a částečně otevřená mapa umožňuje poměrně nelineární průchod hrou. Cílem hry je sebrat 4 součásti nezbytné k opravě kosmické lodi. Pokud už víte kde se co nachází, lze hrou projít velice rychle.
Nepřátelé jsou poměrně variabilní, někteří vás jen postrkují, jiní zabijí, některé nemůžete ani zničit a je nutné se jim vyhnout. Hratelnost příjemně oživuje pogo(skákadlo). Také prostředí levelů je dostatečně různorodé.
Grafika je sice proti některým hrám z té doby slabší, ale rozhodně doporučuji alespoň tento a 4 díl série Commander Keen vyzkoušet.

Pro: nelineárnost, pogo, hratelnost

Proti: grafika

+18 +19 −1

The Vanishing of Ethan Carter

  • PC 80
O hře jsem dopředu nevěděl lautr vůbec nic. Ale když se objevila v akci a já si zde zjistil, že jde o „Nejkrásnější virtuální procházku“ a je to svým způsobem srovnáváno s Dear Esther, které jsem nekriticky napálil 100% (a po pár minutách kriticky stáhl na 90% :), tak jsem neodolal a šel do toho - HNED.

A u konce musím uznat, že nemohu plně říct, jak bych skákal nadšením. Jde mi totiž hlavně o to, že jsem čekal něco trošku jiného, právě více k té Esther, tedy že se budu ve velmi zajímavém prostředí procházet a kochat se a zde do toho bude zasazen příběh a odkrývání jeho částí. Pro pohodové nervy láskyplně hladící procházení to ale moc místa nebylo, protože celý příběh a svět už od začátku spěje spíše k jakémusi syrovému dramatu s prvky hororu, což osobně moc nervy uklidňující neshledávám. Stejně tak nemohu říci, že bych byl na větvi z puzzlů, protože tohle také zrovna 2x ve hrách nevyhledávám. A protože na začátku není také kdovíjak jasně řečeno, jaké jsou herní principy, po čase mě začínalo trochu unavovat všude šmejdit, jestli náhodou se někde něco neválí, jestli to má k něčemu nějaký smysl, protože bezcílně courat tmavým lesem, jakkoliv skvěle vytvořeným, nejde věčně. Tohle hlavně je důvodem nezískání většího hodnocení. A musím se přiznat, že jsem musel vzít za vděk několika radám z průvodce. A třeba až tady z diskuze jsem zjistil, že když vám chybí nějaký předmět a na obrazovce poletují nápisy "Sekyra? Sekyra?" a vy se podíváte směrem, kde se nápisy spojí, tak že když se naprosto spojí, objeví se tip na držení myši a vyplave bublina s nápovědou - do té doby jsem myslel, že spojující se tety se nespojí nikdy a jen mi přibližně napovídají, kde mám věc hledat.

To by byl takový problém mít zdánlivě nijak nezapadající výjevy v prázdném a divném světě ála vesmírná loď, hledání horníků, zaplavený svět s příšerou, tajná místnost s teleportujícími dveřmi a něčím více s jejich povídkami, zakončené tak, jak to zakončené bylo. Museli tam být vraždy a nějaký rádoby kult? Bez vražd a krve by se to celé totiž mohlo krásně obejít a i já bych si to rád znovu procházel.

Také mi trochu vadila ta otevřenost - ano, je to trochu zvláštní. Na mnoha místech jsem totiž dopředu nevěděl, jestli když něco vynechám a půjdu jinou z možných cest, jestli něco úplně neminu, nebudu se moci vrátit a nebude mi tak něco chybět k řešení. Nebo jsem moc netušil kde to jsem, jestli přes les jít musím nebo ho mohu ignorovat a jít jen cestami nebo to, že brána nejde otevřít je záměr, nebo musím běžet někam zpět... Když už ne třebas jen rukou načmáraná mapka v ruce herní postavy, tak alespoň třeba kompas na hodinkách, něco by se mi prostě v těch lesích hodilo pro lepší orientaci. I třebas vědět, že ať na tomhle place půjdu daleko jakýmkoliv směrem, vždycky se mohu dostat ven stejně jen jedním východem, takže je jedno, kde se budu courat a něco tak hloupě neminu. No, stejně jsem všechny ečívmenty nesplnil, takže jsem něco minul :)

V každém případě to, co dokáže Unreal Engine (Redux verze) je skoro neuvěřitelné a přišla mi tak jen trochu škoda oné záměrné vybledlosti barev, což sice dotvářelo onu bubu atmosféru, ale s jasnějšími barvičkami bych se mnohem raději coural po lese i všude jinde. I tak jsou některé výjevy úžasné a pokud to váš stroj zvládne na nejvyšší detaily, budete leckde nevěřícně zírat. Hudba také sedla skvěle a skvěle se prolínala a měnila v závislosti na místě vašeho pohybu, takže když se couráte kolem severského kostela a hrobek, zní odpovídající éterická hudba a jakmile sestoupíte níže k hrobům, přidají se ještě slabé chóry a dohromady to sedne a neruší se zvukové stopy navzájem.

Dovolím si doporučit k zkouknutí následující galerie (POZOR SPOILERY - ty na Flickeru nezakryté!)
Flickr - upravené obrázky, odkaz převzat z diskuze od uživatele Say ;)
Steam - by moje maličkost, jen pár ukázek s označenými potenciálními spoilery
Zonerama - a některé s upravenými barvami

Zpracování a nápad skvělý, raději bych ale byl jen za to procházení a odkrývání příběhu, tady mě to adventurování prostě od hry rušilo.

Pro: Grafika; hudba; nápady na odkrývání osudu skrze bublinu; zdánlivě do světa nepatřící výjevy

Proti: Než přijdete na to, jak ve hře získat automaticky nápovědu na chybějící předměty, zbytečně zakysnete a ruší vás to od příběhu

+18

Colin McRae Rally

  • PC 55
Závodní hry nejsou zrovna můj šálek kávy, ale díky Herní výzvě 2016 jsem se dostal k této předělávce Colina. Původní Colin McRae Rally 2.0 jsem na PC jen zkoušel, předělávku pro mobilní platformy jsem ani neviděl. Když mi kamarád ukázal tenhle díl, překvapilo mě, že jde o port právě té mobilní verze. Na hře je to bohužel dost vidět. Jízdní model je horší než v roce 2000 a grafika se zasekla někde mezi. Kolize s porostem jsou naprosto neodhadnutelné, někdy projedete jako nic, jindy zdemolujete auto o trs trávy.

Hra je přesto poměrně zábavná a díky nenáročnosti se dá na tyto problémy zvyknout. Zastaralá grafika umožňuje hru hrát na nevýkonném notebooku, což z ní teoreticky dělá ideální závodní hru na cesty. Bohužel autoři osekaly počet vozů na 4 a tratí teoreticky asi 12, ale ve skutečnosti jen 3 prostředí ve 2 variacích. Ve hře je 8 šampionátů, ale vzhledem k nízké různorodosti začne v polovině trochu nudit.

Na Steamu jsou k dispozici achievmenty, které mě donutily hru odjet na 100%. Pokud hru vlastníte nebo se k ní levně dostanete, nejde o špatnou zábavu vhodnou i pro slabší počítače, ale nedoporučuji hrát dlouho v kuse.
+18 +19 −1

Call of Duty: World at War

  • PC 70
Rok 2016 a já si poprvé pouštím Call of Duty 5. Call of Duty od Treyarch, což je možná ten důvod, proč jsem se k tomuto produktu dostal po tak dlouhé době.
Kdybych to měl jednoduše shrnout do jedné věty, řekl bych, že je pětka lepší WW2 střílečka než Call of Duty 2. Pocit ze střelby je tu narozdíl od svých předchůdců mohutně umocněn naturalistickou brutalitou, která se do období nejkrvavějšího konfliktu historie nepochybně hodí. Je hezké také pro změnu vidět, že pokud někoho střelím kvérém s vysokou ráží, tak je to vizuálně zřetelné - ustřelené končetiny, slezlá/spálená kůže. roztrhané maso, rozdrcené/zlámané kosti atd.

Graficky je vidět slušný pokrok kupředu oproti dílu minulému, level design a celkové ztvárnění(džungle Pacifiku, zdecimovaná města Berlína a Stalingradu) je též velmi povedené. Oba konflikty mají odlišnou atmosféru a nepatrně odlišný styl boje a misí. Jen mě mrzí, že tu opět není možnost projít si kampaní za "zlou" stranu (Německo, Japonsko)

Se zvukem je to lehce nahnuté, některé zbraně zní věrohodně, některé skladby jsou povedené a atmosférické, ale kupříkladu taková pistole Takorev tt33 tu má tak hrozný ozvučení a recoil, že rozbitá vietnamská "kuličkovka" vedle toho vypadá jako stroj zkázy. To samé platí i o muzice. Dobývám japanský tábor v období druhé světové války na Asijském ostrově Pacifiku a zničeho nic mi začne v pozadí hrát progresivní metal.... "THE FUCK??" Co v tom Treyarchu berou za matroš?

Stejně tak tu není ta dynamika a timing ze čtyřky, AI je mnohem hloupější animace ne tak propracované a občas se objeví i nějaký ten bug.

Celkově ale nemohu zapírat překvapení, jelikož jsem to čekal daleko horší a s odstupem času nelze než konstatovat, že se jedná o lepší přírůstek do dnes již početné call of duty rodinky.

Pro: Druhá světová válka, realistická brutalita, pěkná grafika a atmosféra.

Proti: Bugy, polodementní AI, krátké, jednotvárné.

+18

Dark Souls III

  • PC 85
Po čertech kuriózní přírustek a zároveň finále Soulsborne ságy. Je to oproti předchůdcům lehčí a těžší, větší a menší, delší a kratší, příjemnější a otravnější, s množstvím bossů skromnější. V podstatě to trpí DS2 syndromem (čti druhá půlka tu první naprosto válcuje), přestože právě s tou to má z celé famílie společného zaplaťsatan snad nejméně. A opět to absolutně nejlepší nabízí v naprosto nepovinné části, kterou člověk bez návodu opět může neskutečně snadno minout. A jelikož je to Dark Souls, tak to samozřejmě taky musí mít jednu průzračně nasírací lokaci, která je extrémně otravná (doslova...a ještě se tu k tomu člověk dostane kotrmelcy v hovnech).

E ehm, snad abych se pokusil něco z těch kryptických blábolů trochu objasnit. Celkově si rozhodně stojím za tím, že z celé ságy je DS3 tím nejpřístupnějším titulem, přestože právě těch prvních několik hodin bylo i pro mou maličkost značně overwhelming - možnost mezi tutoriálovými zprávami blbě zahnout a hned na to zahynout pod tíhou krystalizované godzilly je v nejlepším pořádku, je důležité hned zkraje hráči vtisknout na mysl to, že umírání je až žádané; první boss sotva tři kroky od poslední tutoriálové zprávy je taky oukej, navíc jsem totálně žral, jak rychle mi hra ukázala, o kolik intenzivněji hraje residentevilovské karty (ačkoliv moc dlouho se toho nedrží); nicméně když se člověk dobelhá do hubu, který na první pohled působí až absurdně předimenzovaně, načež se přesune do první ledžit lokace, kde jej mimo nezvyklé velikosti čeká i prastará wyverna sotva se rozkouká, počemž další boss a opět transport do ještě větší lokace, po které následuje jíž zmíněný jedovatý hnůj pokrývající 56486456135475km²...ne, opravdu jsem si tu hru těch prvních několik hodin neužíval.

Nicméně po otřepání exkrementů a rychlé sprše všechno bylo zase fajn. Jo, po celou dobu hraní mě mrzelo, jak málo se formule těchto her za ta léta vyvinula (a ne, eFPí metr opravdu není evoluce, ba ani malá změna, mechanicky to nemá na nic žádný zmíněníhodný vliv), že pořád nevychytali devastující rány skrze zdi (a hitboxy jsou opět kolikrát totální bulšit jakbysmet), ale...je to prostě Dark Souls. Přestože v den dohrání jsem si svědomě sliboval, že si to zahraju znovu nejdříve s příchodem DLC, protože bych prostě teď tu začáteční prudu neustál, již po třech dnech jsem si tvořil novou postavičku, protože mi to prostě už chybělo a na žádnou jinou hru jsem vesměs nedokázal ani šáhnout.

Takže nakonec nezklamalo a je to opět tou samou drogou, která si dává pekelně na čas, ale jakmile konečně zapůsobí a vnikne do krevního oběhu, účinek je tak silnej, že jiné hry se prostě nechytají. GG Dark Souls, bb.

Pro: Fanoušky nezklame, a zároveň to lehce bourá vstupní bariéru, takže ideální kandidát na tvorbu nových fanoušků; konečně pořádný, úctyhodný finální boss

Proti: První půlka hry kapku smrdí; 'Proč opravovat něco, co není rozbité?' je sice hezká myšlenka, ale aspoň malou evolucí to fakt projít mohlo...nehledě na to, že některé věci jsou rozbité od začátku

+18 +20 −2

Doom

  • PC 85
Hru jsem si hned ze začátku pustil na nejtěžší obtížnost, což mi dle mého názoru dost změnilo styl hraní. Ve chvílích, kdy vás honí knighti, z dálky střílí tlusťoši a sukuby nejrůznější projektily a kdykoliv se vám může spawnout monstrum za zadkem, přičemž vy chcípnete po pár hitech, může být často peklo; ale o tom Doom je.

Jeden by si mohl říct, proč nepoužít BFG a všechno vyčistit? Tak to nefunguje, BFG ani nemusíte mít, zkrátka některé levely spočívají v nekončících vlnách, což mě trochu štvalo. Nikoliv z toho důvodu, že můžu hned umřít (a já dost umíral a začinal znovu), ale z principu, že se není bezpečně kam schovat, všude se něco dokola spawnuje a já jsem nucen hrát stylem neustáleho běhaní po aréně a skákání z jedný strany na druhou do tý doby, než to prostě vyjde, nic mě nezakousne a já všechny zlikviduju. Nebylo to vždycky monotónní, občas bylo možné z nějakého místa pálit paprsky, vždycky se zase schovat za roh, přeběhnout na druhou stranu a zopakovat nebo sebrat boost, ale ne vždy. Většinou to bylo o šíleném skákání a běhání.

Mapy nabízí spoustu míst k prozkoumání, mimo collectibles lze v průběhu celé hry vylepšovat jak brnění, tak zbraně, V případě vlastní zbroje je možnost zvolit HP, armor nebo ammo a jistým způsobem tak zlepšít to, co je třeba zrovna třeba. U zbraní jde za herní úspěchy (rozuměj vyvraždování) odemykat upgrady zbraní. Každá zbraň má navíc ještě druhý mód s další řádkou vylepšení, ale k jeho odemčení je třeba najít jakéhosi droida. Takže variability je dost. Akce taky.

Dohrál jsem za 15 hodin, a to bez cíleného hledání/prozkoumávání, herní dobu navíc jsem čistě nawipoval.

Pro: akce, atmosféra, zbraně, nepřátelé, grafika

Proti: příběh, monster waves primárně v druhé půlce hry, Quake nebo Doom (nic proti boostům jako takovým nemám)?

+18 +19 −1

Layers of Fear

  • PC 70
Hra mě především oslnila tím, že skvěle využívá médium videohry - jako hráč se rozhoduji, jakou rychlostí a jakým způsobem budu interagovat se svým prostředím (v tomto případě jím z 99% jen procházet a rozhlížet, občas si něco přečíst) a prostředí v případě Layers of Fear nezůstane statické, ale bude se nečekaně měnit, a tak navozovat děsivý, stísňující pocit, že je hlavní hrdina uvězněn ve svém vlastní domě - neboli ve své alkoholem a šílenstvím pochroumané mysli.

Rozfázování hry do několika checkpointů, kdy vždy musím najít další poněkud netradiční malířský materiál a odkrýt další vrstvu hrůzostrašné patlanice, možná zabíhá do předvídatelné rutiny, ale na druhou stranu pak usnadňuje si dát každý herní večer menší hororovou dávku. Musím potvrdit, že v noci a ve tmě jsem se při hře místy opravdu bála - a když jsem si ke konci už zvykla, tak mě vyděsila slušná lekačka, když jsem neposlechla zašeptané Neotáčej se. Vizuální design staré vily s vrzajícími podlahami, mahagonovými stoly a ozdobnými těžítky je bez chyby, ale bohužel ho trochu narušovaly psané texty, které zněly velmi současně a pro dotažení atmosféry by to tam bývalo chtělo trochu více staromódnějších slov a frází (mluvím o anglické verzi). Vedle toho mě ke konci už také unavovalo, že ač se okolo mě vše mění, stejně zase šlapu koridorem.

Pro: dobré zpracování pocitu šílenství, místy opravdu strašidelné

Proti: lehce nedotažená atmosféra

+18

Dead Effect

  • PC --
Dead Effect je primitivní pukačka šišek, která si neklade za cíl se s něčím srovnávat. Vypadá slušně, zombíci hezky čvachtaj a stříkaj a dá se dohrát za 2-3 hodiny, což je dost na to, aby se člověk nezačal nudit nad stereotypní hratelností.

Jasně, měl jsem sepsanou áčtyřku připomínek a věcí, které mi přišly zbytečně neošetřené, ale nemá význam je vyčítat hře původem na mobily, která stojí jedno pívo (ve slevě).

Nechal jsem si jen dvě připomínky, které bych chtěl vypíchnout a tím to ukončit:

1. V klasickém runu kampaní není možno našetřit dost kreditů na upgrade nebo nákup zbraní, což mi osobně trochu vadilo. Autoři do hry přidali herní mody, ve kterých je možno chybějící kredity doplnit a kdykoli se s nimi zase vrátit do kampaně. Mám ale pocit, že většina hráčů tuto možnost úplně ignoruje a prostě hru dohraje se základním arzenálem, stejně jako já. Na New Game + zase hra nenabízí žádné lákadla, které by mě přiměly si to sjet ještě jednou.

2. Autoři se dopustili velké designové chyby, kterou jsem viděl naposledy v Soldier of Fortune. Tehdá jsem zmateně běhal po levelu a netušil jsem, proč jej nemůžu ukončit. Nakonec bylo potřeba zastřelit vzdávajícího se vojáka, aby se spustil skript. Toho jsem samozřejmě sejmul v ráži víceméně omylem... Dead Effect vyžaduje po hráči vystřílet všechno neživé, aniž by mu to dal nějak najevo, takže jsem opět zmateně běhal po levelu netušíc, že tomu poslednímu plazícímu se zombíkovi musím taky puknout šišku, abych byl schopen hackovat dveře o dvě patra výše. Tohle jsou docela zásadní věci, které by se prostě stávat neměly...
+18

Need for Speed: Carbon

  • PC 85
Z nějakého mě záhadného důvodu má většina lidí Carbon za jeden z nejhorších dílů série. Přitom je to právě tento kousek, který přivedl do NFS série něco velmi zajímavého a zábavného - příběh.
Už jste nebyli jen machýrci, co s kamarády závodili o nejlepší čas a předháněli se, kdo má nejhezčí káru. Teď jste byli legenda, která vstala z mrtvých a rozhodla se získat své město zpět (k tomu je také zapotřebí řádná image, že?). Vše se tak stalo mnohem víc osobní. Přesto hra nezapomněla, že jde především o pouliční závody aut a tak jsou cutscény spíš zajímavým zpestřením než otravným zdržováním.
Ti kdož si dnes stěžují, že nové díly NFS strádají po stránce tuningu by se v tomto díle vyřádili dosyta. Výběr aut je rozmanitý, grafika (na tu dobu) krásná a barevná škála laku široká. Co si budem povídat. Půlku času strávíte na trati, půlku v garáži pilováním svého mazlíčka. Výsledkem je, že byť základní hra není nijak zvlášť dlouhá, zabere vám spousty hodin.

Pro: výběr aut, tuning, grafika, příběh

Proti: kratší kampaň, pro někoho přílišná arkádovost

+18

Tomb Raider

  • PC 95
NEOBSAHUJE SPOILERY :-)
Akční nářez. Jinak se tato hra ani nedá nazvat. Čtu tady spoustu komentářů, a tak také svojí maličkostí přispěji. Zapomeňte na všechny Tomb Raidery, co jste kdy hráli. Zapomeňte na to, že tato hra má Tomb Raider v názvu. Tuto hru nelze srovnávat s předchozími díly a celou sérií. Proč? Pokud to chcete vědět, čtěte prosím dále...

Po spuštění hry, se na Vás vrhne jakési INTRO, ve kterém se toho mnoho nedozvíte a po tomto docela krátkém intru se ocitáte na jakémsi ostrově kdesi v japonských vodách...probouzíte se na pláži a Vaším cílem je najít Vaše "kamarády" a postupně odhalovat tajemství ostrova, na kterém jste ztroskotali...Tohle není Lara Croft jak ji znáte, je to křehká dívenka, naivní teenka, která touží po dobrodružství a je plná očekávání z nových věcí, které na ni v životě čekají. Tady Vás hra doslova roztrhá na kusy...Pokud si projedete poctivě celou kampaň uvidíte přerod této dívenky, která se bojí praskající větvičky, na opravdovou ženu, Laru Croft, kosící nepřátele bezohledně a chladně po desítkách. V tomhle má hra opravdu grády, od počátků, kdy budete v lesích nahánět zajíce a jelínky, až po závěrečné kosení těžších nepřátel s parádními gore efekty, kdy se z Vás doslova stává nástroj pomsty a mašina na zabíjení...Příběhu nemám co vytknout, ocitáte se daleko před událostmi prvního dílu, který vyšel v roce 1996, kdy se Lara vydává hledat starodávný předmět SCION, kdy se potkává s NATLOU a začíná příběh, který se bude prolínat i dalšími Tombraidery v následujících letech...
Grafika je parádní, na rok 2013 byla asi zlomová a hra sklízela v tehdejších recenzích opravdu pěkná hodnocení. Hrál jsem to na Core i5 4590S, 8GB DDR3 a GF 660GTX 2GB OC DDR5 v ultra detailech a FPS se pohybovala s vypnutým V-SYNC kolem stovky. Stáří hry je znát, ne na kvalitě, ale na HW požadavcích. NA dnes průměrných mašinách si zahrajete s opravdovou parádou...Občas se člověk přistihne, jak se kochá hezkou grafikou a krásnými exteriéry...Grafice nemám co vytknout, hezky se na to kouká, neurazí a působí velice přirozeně...
Bohužel hra má i nějaké Ty menší nedostatky. Samotná hratelnost je podle mne parádní, pokud jste fandové předchozích dílů, legraci s hledáním předmětů, map, relikvií...atd. si tu užijete spousty. Přesto mi hra připadala jednodušší oproti přechozím dílů. Ve hře si postavu můžete různě vylepšovat, stejně tak Vaše zbraně a dovednosti. Sbíráte součástky a za ně provádíte jakýsi UPGRADE Lary a jejího vybavení. Pokud budete poctivý a vše prošmejdíte, hra se až neúměrně zjednodušší...dáváte silnější rány, efektivněji zabíjíte...ke konci už jsem si připadal jako nesmrtelný RAMBO, oproti začátku, kdy jste vystrašení a bojíte se vytí vlků v lesích :-) Hře postupně docházel dech, ale pak přišel konec, který to defacto zachránil...
Tomb Raider není vůbec špatná hra. V jedné chvíli trochu připomíná seriál ZTRACENI a v jiné chvíli se zase blíží přechozím dílům...Těch pár chybek co hra má, se dá určitě odpustit...Doporučuji, tohle by měl mít ve své sbírce her každý příznivce Lary Croft...

Pro: Grafika, hratelnost, upgrady zbraní, menší RPG prvky, efektní zabíjení nepřátel, odkrývání příběhu...

Proti: V závěru i na vyšší obtížnost moc jednoduché, klikací (tlačítkové) pasáže, příliš lehké hádanky...

+18

Ro(c)k Podvraťáků

  • PC 10
V pripade Ro(c)ku Podvrataku jde o jediny mne znamy cesky filmove-herni tie-in, tedy hra, ktera byla vydana spolecne se stejnojmennym filmem.

Ze hra roku 2006 vysla, to mi neuniklo. Jen se mi ji darilo uspesne ignorovat, protoze jsem nasledujici rok a pul uspesne ignoroval i samotny film. Ale rok se sesel s dekadou a kdyz jsem si uz do sbirky poridil takove Hypercore ci Pul kila mletyho, Podvrataci by mi nemeli chybet. No a jak uz to tak byva, hon za funkcni originalkou byl nakonec mnohem zabavnejsi, nez samotne hrani. Diky tomu se muzu pochlubit i vlastnictvim manualu, ktery preteka perlami typu (minimalni konfigurace): "I s touhle srackou to snad pujde, ale bude to jen taktak" (doporucena konfigurace): Tenhle comp by byl super, ale ty vole to mi rekni, co to muze bejt za zazobaneho srace, kdyz ma na takovouhle masinu?(... iXpecka nebo dvoutisicovky - ty vole Marty zadny pecko, to je software, jasny?!)" Pripadne sladky popis ovladacich prvku obrazovky: "Strileni do zmrdu; Rizenin auta plus strileni do zmrdu; Strileni do zmrdu se nekona, zato se s nima bude zavodit; Stelovani a dalsi figle; PRyc z techhle sracek".

No, abych autory nevzal za slovo... tak jen kratce. Strileni z vlastnich nohou je jeste fajn, i kdyz jsem nepozoroval zadny vyrazny zasahovy model. Proste postrilite par nepratel v zaberu, kamera preramuje a jede se dal.

Strileni za jizdy uz je horsi, zasazena auta vesele plapolaji v infernu, ktere ovsem dokaze zatopit i vasi sunce. No a samotne zavodeni je neuveritelna nuda.

Krome samotneho dabingu jsem se dockal i ukazek ze samotneho filmu, kde se dockate nejen titulniho kvarteta, ale i Petra Jandy ci Radomila Uhlire (i kdyz od koho jineho tohle cekat, nez od Centauri Production, viz. intro k Hovnivalum).

No a snad se nikdo nebude zlobit, kdyz vam o tomto titulu prozradim jeste jedno spinave tajemstvi - na disku se totiz vyhriva jisty Starfarce (sic!) a v manualu ani v readme o tom neni ani slovo. Po updatu tehle frasky se hra uracila spustit. Je to nejhorsi cesky prodavana hra? Dost mozna, ale hral jsem uz i horsi...

PS, dokazete si tipnout, ktera z osobnosti ceske herni sceny je dle manualu zodpovedna za design teto hry?
+18

Jazz Jackrabbit 2

  • PC 100
Tuhle hru jsem jako malá milovala.
Nejen pro tu hudbu, grafiku a hru samotnou, ale díky Multiplayer, který mě přinutil tomu dát hned 100%.
Když se na jeden počítač napojí hned čtyři hráči na nově vytvořenou mapu jednoho z nás. Ať to bylo na vlajky nebo prostý deathmatch, smáli jsme se na celou ulici.
Ještě teď si to občas pustím a s bratrem odzkoušíme jeho novou mapu, kterou hrajeme, vylepšujeme a vážně se u toho bavíme. Ani nemluvím o tom, že se můžete připojit do mapy ke komukoliv na světě a věci, co lidi vymyslí jsou neskutečný. Kolik hodin jsem zabila na testovacích mapách, kdy si musíte načasovat skok a skočit na jeden pixelový kousíček plošiny, aby vás to neteleportovalo na začátek.
Musím říct, že po té dlouhé době, co tu s námi Jazz je, tak se pořád dá hrát mezi nynějšími moderními tituly. A pořád musím říct, že je Jazz nejlepší 2D skákačka.

Pro: Grafika, multiplayer, hudba, vytváření vlastních map

Proti: nic

+18

Dragon Age: Origins - The Darkspawn Chronicles

  • PC 60
Tak to tu ještě nebylo. Naštval vás nějaký společník během hry? Doporučuji pořídit Kroniky Zplozenců a jít z něj vymlátit svoji frustraci.
Říkáte si, co to melu? Inu přesně o tom tohle DLC vlastně je - postaví vás na opačnou stranu barikády a vy, jako zplozenec, se snažíte obsadit Denerim a ku Arcidémonově radosti vše živé povraždit. To vám znepříjemní všichni naši známí hrdinové, kterým budete muset patřičně zakroutit krkem. Skvělé je, že můžete hrát, za jakýkoliv druh zplozence (včetně zlobra!) a styl hraní je tak velmi odlišný.
Pokud jste si ovšem zamilovali všechny postavy a nedokážete si představit, že by se jim snad mělo něco špatného stát - raději Kroniky Zplozenců vynechte.

Pro: rozmanitost stylu boje za jednotlivé druhy zplozenců, nadsázka DLC

Proti: neslučuje se s původní hrou, pro někoho drastické

+18

Homefront: The Revolution

  • PC --
Po druhém Homefrontu jsem pokukoval tak na jedno oko. Kvůli Cryteku. Už si nepamatuju, proč jsem ho naprosto vyignoroval v době vydání, nebylo to ale na škodu. Dle recenzí se jednalo o naprosto babráckou hru, která sbírala většinou negativní reakce. Ani dnes, po mnoha opravách, se nejedná o žádnou slávu a hra jede dost mizerně. Nahodilý stuttering, doskakování předmětů, kolizní systém, vypadávající zvuky, levitující předměty. Místy drhne AI, místy drhne respawn, místy to drhne doslova...

Původní koncept on-rail-modern-military-shooter byl překopán a Homefront se transformoval do open-space akce. Hra je rozdělená na kolik menších map a ty se dělí na žluté a červené zóny. V červených probíhají neustálé potyčky *Norků s obbojáři a ty žluté se soustředí spíše na stealh postup a záškodničení. Bavily mě obě zóny, i když ty červené asi trochu víc.

Náplň misí je repetivní a spousta lidí s tím zřejmě bude mít problém. Neustálé zabírání checkpointů, nikdy nekončící potyčky s respawnujícími se Norky, nějaké ty vedlejší úkoly na bázi výzev (zabij pětkrát tohle takhle, najdi tamto a vyfoť to atd.). Jenže mě tohle stačí. Stačí mi sandbox pískoviště, na kterém se můžu vyblbnout do aleluja. Mám rád volnost a možnost si hrát, jak se mi zrovna chce. Jít kam se mi chce, plnit co se mi chce a dělat si věci tak, jak chci. Tempo si určuju sám, nikdo mě nikam nežene.

Filadelfie je vymodelovaná skvěle a má parádní atmosféru. Hlavně v noci z toho stříká takové to terminátoří pižmo. Člověk jede na motorce rozbouraným městem a jenom čeká, kde na něj vyskočí T-1000. Takhle bude vypadat remake Future Shocku, až jednou vyjde... Level-design je vůbec velkou předností hry.

Gunplay je taky fajn, ale přivítal bych větší množství zbraní. Sice je každý kvér modifikovatelný na dva další kusy, kde např. kuš může být plamenometem nebo bambitkou (podle skutečné události), jejich přepínání je ale zdlouhavé a v potyčkách není moc času vybírat tu nejvhodnější variantu. Vůbec ovládání může působit dost chaoticky nejen proto, že není možné si přenastavit některé základní klávesy.

Zabrání emeryky Norkama je tady vysvětleno méně debilně než v původním Homefrontu, neměl jsem proto problém příběh tak nějak i vnímat. Samozřejmě se nejedná o žádné terno a prakticky se celý děj točí jen okolo osvobozování, bez další přidané hodnoty. To ale vůbec nevadí. Takové menší osobní issue jsem měl pouze s Moorovou, která se v reálu chovala jako jeblá psychopatka, ale přes vysílačku se mnou komunikovala na úplně jiné úrovni. Ale to je detail. Ty bradavky jí stejně neodpustím...

Herní doba se u mě pohybovala něco přes 25 hodin, což je víc, než kolik uvádějí statistiky HowLongToBeat a to jsem ani a nesplnil všechno, co hra nabízí. Easter egg s TimeSplitters byl parádní a vůbec jsem to celé rozhodně nehrál neposledy. Homefront je Far Cry 3 - 4 říznutý Crysis 2. Ber, nech být... já se bavil královsky.

Hodnocení: ✰✰✰✰

*Norek - North Korean (severokorejec)
+18 +19 −1

Doom

  • PC 90
Po dohraní tejto akčnej bomby si začínam klásť otázku, "Kto je väčší drsňák?" Duke Nukem alebo Doomguy? Najnovší Doom ma presvedčil, že Duke by dostal naprdel.

Neskutočne som sa bavil (hodnotím len kampaň). Zo začiatku, kedy sa len zoznamujete so zbraňami a nepriateľmi a nemáte ešte v ruke taký cit pre zabíjanie, hra nie je moc zábavná. Akonáhle máte v rukách celý arzenál a poznáte svojich nepriateľov, hrateľnosť stúpne do nebeských (skôr pekelných) výšin. Ani pri novom Wolfensteinovi som sa tak nebavil. Doom je esencia čistej akčnej hratelnosti. A čo viac si priať?

Nakoniec reboot nepotreboval ani Romera a ani Carmacka, aby bol úspešný a zábavný.

Najviac som používal cluster brokovnicu (dvojhlavňovka sa mi zdala strašne slabá) v kombinácii s trojitým raketometom. Hrané na Ultra Violance. Potešil finálny bos (Spider Mastermind) aj keď bol veľmi jednoduchý.
+18 +19 −1

Battlefield 1

  • PC 70
Battlefield 1 splnil přesně to, co jsem od něj čekal. Nenadchnul, nezklamal. Poctivá sériová výroba od zkušených rutinérů. Téma první světové je fajn premisa, ale na hratelnost a design hry nemá takřka žádný vliv. Nepoznáte rozdíl od her z druhé světové.

Povídkové zpracování singlu je sympatická změna a v úvodu zaujme působivým přelétáním z jednoho padlého vojáka do druhého. Lehce otravné texty o WW1 vás ale rychle vrátí do reality patetických filmečků, klišoidních scén a velenudných scénářů. Vrací se také staří dobří gumáci místo herců. DICE by se opravdu hodili profesionální scénáristi a filmaři. Důraz na stealth nechápu a do Battlefieldu mi ani trochu nesedí. Zvláště bez propracovaných úrovní a fungující AI. Že o mě, po výkřiku jednoho vojáka, ví celá mapa patří do 10 let starých her. A to, že mě ani přesto nejdou hledat a stojí na místě možná tak do 20 let. Pouze finální povídka z pouště potěší lehce otevřeným prostředím, ve kterém ale nakonec není co dělat, protože ve hře jednoduše nic není.

Multiplayer celou hru tradičně táhne a po dlouhé době (=Bad Company 2) je radost si zase zastřílet. Nové Operace jsou jen lehké splynutí Conquestu a Rushe, takže mírný pokrok v mezích zákona. Jinak se DICE s multiplayerem nijak experimentovat nechtělo a je to prostě jen další Battlefield. Nic proti ničemu. Bambitky samozřejmě nemají nic společného s realitou WW1 a upřímně mě všechny přijdou na jedno brdo. Nedovedu si představit strávit v mulťáku desítky hodin. Na to je tu málo map (Premium pass v ceně druhé hry, haha, víšžejo) a mizerná variabilita. Na občasné casual zastřílení ale naprostá ideálka. Bitvy mají parádní atmosféru, všechno zvučí, bouchá, duní a krásně se na to kouká.

Zklamáním je pro mě destrukční model, který se od prvního Bad Company nikam pořádně neposouvá a spíš dost upadá. Po těch deseti letech bych čekal krapet jinou ligu. Ale v dnešní době totální ignorance fyziky ve hrách je i slepý mezi jednookými králem. Jinak hra samozřejmě šajní na všechny strany, jak je u DICE zvykem.

Jednička je každopádně povedený Battlefield, který i přes "netradiční" téma nepřináší nic nového a místy působí až moc na jistotu. Ostatně jako všechno, co v posledních letech DICE dělá. Tak snad klukům do budoucna povolí obojky...
+18

Lands of Lore: Guardians of Destiny

  • PC 60
LoL2 trpí syndromem "pokračování, jenž nenaplnilo očekávání", dá se říci, že z klasického dungeon crawlu nám vznikl klikfest "ala Diablo" z vlastního pohledu, kterýžto je místo RPG prvky říznut adventurou.
Pokud se přesuneme do alternativního vesmíru, ve kterém nikdy nevzniklo LoL1, zjistíme že se zase až o takový průser nejedná. Do rukou se nám dostane lesklá,pevná krabice s Lutherem na obalu, hezky zpracovaný manuál s tutorialem jak přežít první kroky v tomto světě a také čtyři plná CD, naplněná až po okraj digitalizací a animacemi jak to tehdá uměl jen Westwood.
Základní premisa není vůbec špatná, ocitneme se v roli Luthera,syna Čarodějnice Scotie, jenž zlobila a škodila (podobnost sloganu s jistou výkonnou mocí státu je zcela náhodná) místnímu království, avšak byla poražena, upálena a pravděpodobně i snědena.
Syn se na to stejné připravoval v místním žaláři, jenže se mu z vězeňské stravy udělalo nevolno a tak se jednoho rána změnil ve velice silnou vobludu, zamordoval stráže a po přeměně v malého ještírka vycupital na svobodu (to vše se dozvíme v hraném intru, inu, výprava byla velkolepá).
Následně se transformujeme zpět do lidské podoby a je již jen na nás, jestli najdeme protilék na tu naší "nemoc" a do toho se ještě následně zamíchá boj o moc mezi místními "dávnými" (obdoba božstva) a my se rázem staneme postavičkou na jejich šachovnici.

Variabilita prostředí je tady také obsažena - projdeme se v jeskyních, ohřejeme se v tropické džungli, budeme se bát v pavoučích jeskyních, navštívíme obrovský hřbitov, prozkoumáme ruiny starodávného města, abychom se následně vydali až na vrcholky zasněžených hor.
A tady někde se to posere, hory jako takové jsou fajn, ale vede z nich cesta do části zvané citadela, kde se víceméně adventura zvrhne v nepovedenou FPS.
V Citadele na nás čekají desítky stejných poletujících nepřátel, kteří se respawnují, dokud jim nevypálíme jejich líhniště a dokud je nevybijeme všechny, neposuneme se dále. Odtud vede cesta do města starobylých v oblacích, zde na nás čeká debilní design, rádoby prostorové hádanky a pasti, celkově hnusné zpracování a žádné NPC, odtud se dostaneme do ještě hnusnějších pavoučích jeskyní, které radím proběhnout no odtud spadneme do "laboratoří" a nějaké místní obdoby kanalizace, kde nás následně čeká na úplném konci další debilní klikfest při zabití místního záporáka.
Opravdu, poslední třetina hry mne znechutila a musel jsem se přemáhat abych se do toho pustil a také jsem rezignoval na vlastní rozum a šel do toho s návodem a byl rád, že už to celé skončilo.
Fakta: inovativní přístup ke zpracování multimediálního dungeonu (Stonekeepu to vyšlo tedy lépe..), použitý 3D engine také nepobral příliš krásy.
Pak tady máme mutaci hlavního hrdiny, kteréžto se dá využít k řešení zapeklitých situací (ještírek oplývá magickou silou, ale hovno vydrží. Klasika člověk univerzál a nakonec vobluda oplývající silou ale mdlým rozumem tj.neumí kouzlit). Čas od času je třeba použít interakci s okolím a něco někam přesunout, atmosféra by se tady také našla, první 2/3 jsou zpracovány nápaditě a nenudí.
Ale takovou třešničkou nakonec je množství zakončení, celkem je jich 9 (tři z toho jsou animace smrti hned na začátku v jeskyních) a zbytek je dle toho jestli hru ukončíme jako hodný Luther či zlý Luther - ANO! je tomu tak, v některých částech hry můžeme ovlivnit charakter hlavního hrdiny a dle toho mít konec - všichni žili šťastně / jsem zlý badASS a nakopu vám prdele.
Inu nebýt toho (dle mého) nezvládnutého zakončení hry, asi bych hodnotil více.

Dle GoGu jsem nad tímto veledílem strávil necelých 17 hod.

Pro: Zajímavé nápady na svou dobu nevídané

Proti: Moc krásy to ani asi ve své době nepobralo, nezvládnutá poslední třetina hry

+18

Deponia

  • PC 80
O Deponii som nikdy nepočul, takže som nevedel do čoho idem. A keďže point-and-click adventúry ma veľmi nebavia, tak som si myslel, že sa budem nudiť. Ale hra ma veľmi prekvapila.

Hneď na začiatku bol tutoriál, pri ktorom som sa bavil. Hlavnou postavou je Rufus, egocentrický maniak. Hneď som si ho obľúbil, keďže sme si trocha podobobní. Prvou úlohou bolo zabaliť si veci, takže ako začiatočník v adventúrach som klikal na všetko čo sa mi označilo. Asi hodinu som strávil v prvej lokácii, kým sa mi podarilo splniť a nájsť potrebné veci. Samozrejme, že som si pomáhal aj s nápovedami na youtube, keď som niečo nevedel a to sa stávalo dosť často. Po tom, čo som zachránil Goal pred Organonom, som sa objavil v malom mestečku nazývanom Kuvaq. Po niekoľkých hodinách hrania sa mi podarilo prebudiť Goal. Ale nie tak úplne. Musel som ju odviezť za Cletusom, jej fiance. V ďalšej lokácii - šrotovisko, som musel viac premýšlať nad správnym postupom. Vo finálnej lokácii som musel zapojiť všetky svoje mysľové bunky, aby som zachránil Goal. V závere sa objavil Cletus, ktorý ma zradil a nechal ma na pospas Organonu. V hre boli pekné minihry, ktoré som radšej niekedy preskočil, keďže boli pre mňa zložitejšie.

Výborne boli napísané postavy a ešte lepší dabing a každá mala svoj charakter, a hlavne boli zábavné. Napríklad Toni (o ktorej som si na začiatku myslel, že je chlap, kým som ju neuvidel), ex-priateľka Rufusa, bola vždy arogantná; Wenzel, ktorý vedel vždy liezť na nervy, ale vždy bol vtipný; Hannek, ľachkovážny pracovník, ktorý si nevie zapamätať meno Rufusa; Gizmo, Kuvaqská 112-ka, ktorý vyzeral ako keby ho mučili; Doc, šialený doktor so šialenými hláškami; Bozo (podľa Rufusa pirát), bol veľmi milosrdný;.... O postavách by som sa tu vedel rozprávať donekonečna, ale to by bolo na dlho.

Celou hrou ma sprevádzal fantastický soundtrack, ktorý som si mrmlal v hlave stále do okola. A páčili sa mi aj Huzzah pesničky, ktoré hrali po dokončení lokácii. Grafika bola kreslená a taktiež bola pekná.

A aby som nezabudol. Krez, ďakujem za klúč.

Na záver len dodám, že od hry o ktorej som doteraz nevedel som bol veľmi prekvapený a musím ju pochváliť. A teraz čo najskôr na druhý diel.

Pro: Príbeh, lokácie, Rufus, všetky postavy, soundtrack, grafika, dabing,....

Proti: V podstate nič.

+18 +19 −1