Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

It Takes Two

  • XboxX/S 95
It takes two jsem si dlouho chtěl zahrát, ale neměl jsem bohužel s kým. Od prvních recenzí bylo jasné, že jde o výjimečné dílo a tak jsem doufal, že se k tomu dostanu. Až teď skoro tři roky do vydání jsem našel koop partnerku, se kterou jsme se do hraní pustili.

Příběh je triviální, rodiče se hádají a chtějí rozvod, dcera se jim v tom snaží zabránit a nějak je prokleje, rodiče se změní na hadrové nebo jaké malé postavičky a musí se spoluprací při řešení problémů znovu sblížit. Jediná dobrá příběhová věc je kniha/psycholog Dr.Hakim. Hlavní postavy jsou vlastně celkem otravné, ale naštěstí příběh zde není rozhodně na prvním místě.

Zmenšení rodiče se pohybují po lokacích v domě a blízkém okolí (sklep, dětský pokoj, půda, zahrada, dutý strom apod.), které jsou graficky nádherné, výrazně barevné. V každé lokaci dostanou postavy nějaké schopnosti (např. jeden střílí hřebíky a druhá využívá kladivo k přesunu po stěnách, jindy má postava magnet s plusovým pólem a druhá s minusovým) , každá jinou, které jsme používali třeba hodinka a půl a pak už se nikdy neopakovaly. Hra za každou postavu je většinou dost odlišná a určitě stojí za to si dát dva průchody za různé postavy. Josef Fares a jeho tým se tady úplně urvali ze řetězu a hra střílí na hráče jeden perfektní nápad za druhým a věřím, že jiné firmy by klidně dokázali vzít dva tři tyhle nápady a roztáhnout je do celé hry. Tady bych řekl, že jich je určitě přes deset a většina byla velmi zábavná (moc mě nebavil v podstatě jenom vesmírný/hvězdný level). Pokud už jsme si chtěli někdy odpočinout od kooperace, tak v hra nabízí velkou spoustu miniher proti sobě (šachy, střelby na cíle, koulování, závod na sněhu a mnoho dalších), kde se dá taky utopit velké množství času a to jsme neobjevili zdaleka všechny.

Hra není náročná, na nějaký delší zásek si nepamatuju, ale je překvapivě dost dlouhá, čekal jsem něco jako sedm osm hodin, ale nakonec jsme hru dokončili za něco mezi 16-18 hodinami. Je to jednoznačně nejlepší coop hra, moc jsem jich nehrál, ale i tak snadno vystřídala na trůnu vynikající Overcooked a pro kohokoliv kdo má s kým hru hrát nemůžu jinak než doporučit všemi deseti.

Pro: grafika, obrovské množství originálních nápadů, znovuhratelnost

Proti: otravní hlavní hrdinové

+13

Pokémon Snap

  • Wii 70
Během mého letního cestování se mi naskytla chvilka, kdy jsem si mohl pustit něco jen tak na rychlovku, a můj los padl na stařičký Pokémon Snap, který jsem chtěl odehrát na emulátoru. Ovšem pustit tuhle hru s úspěšným výsledkem na emulátoru N64 nebylo jen tak. Zjistil jsem totiž, že pro tuto hru prakticky neexistuje vhodná emulace z toho důvodu, že se nedaří určovat detekce nafocených Pokémonů – asi tak 90% všech foto-úlovků mi hra odmítla uznat. Po nějaké době hledání řešení jsem zjistil, že je třeba si stáhnout verzi, která vyšla kompatibilně jako virtuální konzole na Wii (wiiware) a spustit ji v Dolphinu, což mi nakonec vyšlo. Tak paráda.  

Hra samotná zabere tak odhadem dvě-tři hoďky času. Mně zabrala asi šest, protože jsem stále dokola zkoumal a vymýšlel postupy, jak docílit změn v chování Pokémonů, a taky mi občas nešlo do hlavy, jak odemknout další lokaci nebo způsobit vývin Pokémona (ano, narozdíl od New Pokémon Snap jsou tady evoluce běžně v přímém přenosu).

Grafika hry je už silně za zenitem a ani jsem nečekal, že by mě mohla nějak více bavit, ale opak byl nakonec pravdou. Dnes už víme, že New Pokémon Snap není remake této hry, ale její volné pokračování, a stejně jako tam, i v prvním Snapu hrajeme za postavu Todda, známého aspirujícího fotografa Pokémonů, jehož snem je nafotit mýtického Mewa, což mu my jako hráči musíme umožnit.
Děje se tak skrze focení různých druhů Pokémonů, které je třeba zachytit v co nejzajímavějších pozicích, situacích, technikou a třeba i s počtem dalších příšerek v záběru. To se poté odráží v hodnocení, jež poskytuje profesor Oak, a na základě kumulativně dosaženého skóre odmění hráče nějakou další vychytávkou nebo třeba další tratí.  

Todd tedy postupně odemyká házená jablíčka, puf bomby nebo flétnu vábničku, která na různé pokeše působí všelijak. S odemykáním všech tratí je to už obtížnější. Dohromady je jich jen sedm, ale k té poslední je třeba se dopracovat specifickým způsobem (nafotit neživé útvary, které připomínají některého z Pokémonů), přičemž několik map má v sobě ukrytou cestu, jež se musí obvykle odemknout skrze nějaké interakce s místními Pokémony, a ne vždycky je to jasné. Na trati s řekou jsem si lámal hlavu dost dlouho, než jsem na to (náhodou) přišel. Nicméně lokace se mi líbí, opět se jedná o různé biotopy typu pláž, lávový kráter, džungle a podobně.

Hra ovšem není obsáhlá ani počtem příšerek – celkem jich není ve hře ani polovina z první generace. Oproti tomu se hráč může těšit na původní legendární trio a jednoho mýtického. A samozřejmě je na Snapu vidět i zřetelný rukopis tvůrců, což znamená, že v něm lze spatřit celou vývojovou linii Charmandera (obecně oblíbený startér patrně celého studia), ale nikoliv další evoluce startérů Bulbasaura a Squirtla. No a nesmí chybět Psyduck (oblíbený pokeš Miyamota i Masudy) a Poliwag (Satoshi Tajiri).
A už to ukončuji, nemám dnes už na psaní tolik času. To hlavní jsem zmínil, splnil jsem si jeden z mých dávných přání  zahrát si původní Snap, hru jsem si užil do sytosti a Mewa mám v kapse (tedy na fotce), takže spokojenost.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Relax; hudba; vyvíjení pokešů přímo před očima

Proti: Velmi krátká hra; malý počet Pokémonů; občas poměrně obtížné na vymýšlení interakcí

+13

Dynasty Wars

  • Arcade 75
Dynasty Wars může na první pohled působit jako další klasická beat 'em up od Capcomu, ale přináší několik specifik. Na začátku mě zaujalo zasazení do období tří říší známé z románu Romance of the Three Kingdoms (stejnojmenné herní série a řady dalších titulů), konkrétněji mangy Tenchi wo Kurau, kterou ovšem neznám. Zasazení je tak dostatečně známé, ale stále neokoukané. U tohoto žánru jde ale hlavně o hratelnost a akci.

Po spuštění hry a volbě hlavního hrdiny potěší jízda na koni. Skrz všechny úrovně projíždíte a probojováváte se ze hřbetu tohoto věrného společníka. K boji používáte zbraň, pro každého hrdinu jinou i když rozdíly se mi nezdály moc zásadní. Větší různorodost je ve speciálním útoku. Samotný systém a jeho ovládání je fajn. Útok na každou stranu má samostatné tlačítko a délka stisku určuje sílu. Zpočátku trochu nezvyk, ale rychle to přejde do krve. Hrdina i jeho zbraň se navíc časem zlepšují. Díky kombinaci těchto prvků není hra jen další z řady, ale stojí za vyzkoušení. Grafika, jednotlivé lokace i protivníci jsou navíc tradičně kvalitně zpracování jak to Capcom umí. Celkově tak šlo o velmi příjemný titul a jsem moc zvědav jak se autorům povedlo pokračování.
+13

Tomb Raider

  • XOne 85
Tak nám autoři kozaté Lary Croft alias Tomb Raiderky představili už desáté pokračování a jakožto milovník této archeologicky adventurské série jsem nemohl odolat a konečně zapsal zářez na pažbu v rámci nové survival trilogie, kterou jsou hrál jaksi pozpřeházeně – nejdříve Rise pak Shadow a první díl až na konec – no ale vadilo mi to snad  ? Pokud se stejně jako já rozhodnete, že najdete všechny dokumenty, relikvie, GPS cache, splníte veškeré volitelné challenge a hrobky, čeká na Vás spoustu herního času – ostatně se stejným principem pokračují i další dva výše zmíněné díly.  

Krasavice je na své první výpravě a ocitá v oblasti zvané Dračí trojúhelník na palubě lodi Endurance, která se rozlomí v bouři a ztroskotání je nevyhnutelné a Lara se po pádu do moře ocitne na ostrově Yamatai u japonského pobřeží, ale bez přátel, s kterými cestovala. V podzemní svatyni, kde se následně ocitne zjistí, že má místní obyvatelstvo zvláštní zálibu uctívat svou bohyni Himiko mrtvolami a vydá se za záchranou skupinky přátel v různých lokalitách tohoto ostrova.  

Poprvé se tak setkáte s postupným levelováním dovedností Lary, upgradem zbraní a cestováním mezi dílčími částmi ostrova za pomoci base campů. Můžete tak zpětně navštěvovat lokace, do kterých Vám byl zamítnut vstup kvůli chybějícímu vybavení – šípy s háky, brokovnice nebo třeba karabina pro jízdě na laně. Kosit nepřátele se dá různě, ze zálohy, lukem s šípy, střelbou do nich samých nebo s využitým kolem stojících výbušnin – všechny tyto pohybové a střelecké dovednosti byly v následujících dílech ještě vytuněny. Grafika super stejně jako hudba, příběh solidní, prostě o zábavu postaráno – jak to ta Lara dělá, že pokaždé o fous unikne v detonujících nebo hroutících se okamžicích  - 85 %
+13

Ghost of Tsushima Director's Cut

  • PC 75
Ghost of Tsushima bývá často srovnáván s Ass Creedy, nikdy jsem se však nezbavil dojmu, že takové přirovnání Tsushimě poněkud křivdí, protože kde Ass-ass-íni všude šermují svým diegetickým, leč anti-imerzivním interfacem, přitrouble vytrhávajícím z historického settingu k pomýšlení o něm jakožto o simulaci, tam GoT razí minimalismus, zakotvený v grafické stylizaci japonského umění, a hráče ve svém open worldu navádí skrze vizualizovaný vítr, bez jakékoliv minimapy a dalších rušivých elementů. To považuji v rámci AAA titulů jako nesmírně osvěžující přístup!

Také soubojový systém GoT je oproti Prdelním Krédům výrazně sofistikovanější a dynamičtější a na nejvyšší obtížnost „lethal“ hráče ponouká k tomu rozjet strhující píseň meče, kde pro chyby není prostoru. Bohužel však zdejší souboják přistupuje ke svým quick-time akcím výrazně agresivněji v boss fight koncipovaných duelech, kde se plně odhaluje jeho chybovost; ta spočívá v nekonzistenci animací, kdy se sice můžete v oněch krátkých oknech nutných pro parýrování nakrásně trefit, ale vaše postava v návaznosti animací obou entit občas vůbec nezareaguje (odzkoušeno na controlleru i mechanické klávesnici), což může být problém i v klasických bojůvkách, ale najisto bývá průserem právě ve frustrujících duelech. 

Přesto jsem dal celou hru na lethal... dokud jsem nedorazil na ostrov Iki z DLCčka a v aréně nečelil závěrečnému protivníkovi, jenž mi k těmto animačním glitchům ještě doslova házel písek do očí... Ani triky z netu, jak tohohle šmejda přeglitchovat, na lethal neplatily. A už jsem ve hrách zažil leccos a jen tak se kvůli nim vytočit nenechám, ale zdejší znásilňování a čekání na to, až ho ze mě vytáhnou, abych mohl zase těžce vydobýt jeden bodík, mě tak strašně rozčílilo, až mi posralo celý den a kdybych tehdy dostal do rukou „designéra“, co tamější bokenové „skákej, jak pískám“ souboje vymyslel, tak ho obložím pneumatikami, poliju benzínem a s očima jak tenisáky spustím Waka Waka Africa. Nakonec jsem snížil na tenhle jediný souboj obtížnost rovnou na nejnižší a hluboce se stydím, že jsem to neudělal dříve, než jsem byl rozm**anej jako Marsellus v Pulp Fiction.

Svět GoT hraje barvami jako Disneyland, ale dynamicky nežije a pořád se v něm opakují tytéž random eventy se spoutanými vesničany na cestě. Rozdělen je na řadu typů lokalit, jejichž objevení a dokončení fungují jakožto OCD sen, tj. collectibles. Musím ovšem přiznat, že mě většinou ta náplň vedlejších aktivit dost bavila a nepřišla mi tak marná jako u mnoha jiných her. Tu hlavní hrdina na chvíli ustrne, aby složil k danému místu haiku, tu musíte velmi rychle namačkat specifické kombo pro setnutí řady bambusových tyčí, jinde jen naleznete krásnou katanu. Obecně by se dalo říci, že zdejší nadstandard spatřuji právě v estetické kvalitě, protože GoT dokáže být nesmírně půvabná hra a třeba sestavovat a ladit barevně působivý set zbroje dle vlastního vkusu je jedna velká radost.

Příběhová témata, zakotvená v dobyvačné válce a mongolské okupaci, mají velmi aktuální rozměr a až překvapivě bez příkras zobrazují řady lidských tragédií, ukrutnost a hyenismus. Scénář dovede zahrát solidní tóny, škodí mu však neustálé gejmí natahování i těch triviálnějších a průhledných zápletek. Což mě přivádí k tomu, že pokud nejdete jen po hlavní linii, hra má šíři solidního rpgčka, postrádá však hlubší mechaniky, příhodné pro takový open world, a o to více otravné dovede to natahování všeho být. Přitom i ten souboják byl zábavnější na začátku, když hráč ještě neovládá žádné nadpřirozené techniky, s nimiž se již z nepřátel bohužel stává spíše cannon fodder. 

Samotné završení základní hry mne každopádně vůbec nezklamalo a dokonce i ke hráčově volbě dojde. Opět nechápu, proč se ta hra tak svázala žánrem 3rd person akce a do té doby jen výjimečně házela jakousi iluzi volby ve výběru jedné ze dvou reakcí bez jakéhokoliv významu. Nemusíme si snad hrát na nějaké hardcore RPG-čko, aby si hráč dovedl užít dopad svých rozhodnutí uvnitř uzavřeného světa.

A na konec kdyby chtěl snad někdo mrknout na nějaké screeny z mého playthrough, neboť GoT:DC obsahuje fajnový foto režim, pak prosím zde.
+13 +15 −2

Shenmue

  • PC 70
Nemá smysl psát tu slohovku. Takže jen v bodech.

Plusy:
+ Ukecaná adventura s neskutečným množství dialogů, které reagují na to, co se děje. Byť je chvílema trochu repetitivní v Dobuitě nebo přístavu všechny obcházet a čekat, až mi desátý dotázaný řekně něco, co mě posune, ale tak to prostě chodí. Jak jsem vypozoroval, cest, jak se posunout dál, je většinou více, což je dobře.
+ Technická stránka věci. GTA 3 si to jednoznačně maže na chleba. Množství detailů všude možně, stíny, motion blur a vynikající rozpohybování postav. K tomu perfektní cutscény jak z Mafie. Má to ale i minusy (viz níže). AutoHDR fungovalo.
+ Hra má fajn atmosféru. Mění se počasí, denní doba i prostředí podle toho, jaké datum je.
+ Příběh... no jak už jsem psal u mnohých her, nehovořil bych ani tak o příběhu, jako spíš o ději. Být to televizní seriál, byla by to jedna epizoda.
+ Závěrečná bitka, kdy si člověk připadal jako ten největší badass. Škoda, že poražení enemáci nezůstávají na zemi. Ale nebylo by kam šlápnout. Jen nevím, kam zmizel kámoš v obleku, když jsem se sám musel vypořádat s tím obřím členem Judas Priest.

Neutrální:
o Bojový systém. K mému štěstí jde vyhrát button mashingem. Dva special pohyby jsem si zapamatoval a pokoušel se je dělat, ale víceméně se jen znásilňuje A a X a nějak to dopadne. Až úplně na konci jsem díky návodu zjistil, že během souboje jde stiskem sprintu z boje utéct a dobít tak život.
o Quicktime eventy... hodně nekompromisní. Pitomé je, že když to člověk pokazí, zpravidla musí shlédnout nepřeskočitelnou animaci. Což je opruz, takže ke konci jsem koukal do návodu, abych byl připraven správně mačkat.
o Překvapilo mě množství cizinců. Nevím, zda to nějak odráželo realitu Japonska pozdních 80's, ale pomalu každý druhý byl náplava.
o Ve snu a spořiči obrazovky se mi zjevuje holka v čepici... o který nic nevím :-D

Negativa:
- Technická stránka věci. PC port jede na 30 FPS. Ok, dejme tomu, trochu pomohla interpolace televizí. Problém byl, že se hra občas rozhodla sekat, byť frametimes i FPS byly podle Afterburneru v pořádku. Prostě něco ve hře. Zamrzí, kolik módů člověk musí (nebo by minimálně měl) nainstalovat. Minimálně lepší textury (proč v remasteru nejsou by default?), lepší kvalitu dabingu (opět - když je vytáhl z Xboxové verze modder, proč ne vývojář?!) a odstranění ořezu cutscén, které jinak jedou v 4:3. Ano, asi ve dvou místech v celé hře jsem po stranách viděl nějaký renonc. To je podstatně menší problém, než koukat na kostku s pruhy po stranách.
- Ovládání. Škoda, že při vývoji tohohle remasteru nezkusili implementovat klasické moderní ovládání s free lookem. Rozhlížení po obchodech a malých cedulkách byl někdy docela boj. Couvat Ryo neumí, raději se rovnou otoči. Dost svérázné bylo i ovládání motorky na konci. Po pár hodinách to člověk chytí do ruky, ale zpočátku je to otravné.
- Neustálé čekání. Nejde posunout dopředu čas, takže holt necháte Rya někde stát a jdete s pískem nebo pro pití. Protože hraní šipek a různé arkády si zkusíte jednou, a to je poprvé a naposledy, kdy to chcete zkoušet.
- Speciální chvaty. Hra neřekne, jak je udělat. Takže třeba ten poslední od Master Chena jsem dělal snad 10 minut. Nejdřív totiž internet poradil, že je to > a pak X+A. Tak se to píše všude. Akorát že ve skutečnosti je to > + X a pak A. Jak na to má člověk přijít netuším.
- Přístav. Celý přístav! Proč si kdokoliv myslel, že závody v ještěrkách a pak vození beden je zábava? Pětkrát za sebou? Když splníte kvótu, stejně nemůžete vystoupit a jít dělat něco jinýho. Tahle část kompletně narušila flow celý hry. Hry, která mě bavila, na kterou jsem se těšil a na kterou jsem se těšit přestal, když jsem měl za sebou první den v přístavu. A do hraní jsem se pak musel nutit. Po pátým dnu v přístavu zase hra naskočila do starých kolejí a znovu mě to bavilo. Nejhorší je, že celý přístav je skutečně X hodin herního času. X hodin, kdy mě to nebavilo a celý mě to točilo o to víc, že vzadu v přístavu jsou vrata s nápisem Mad Angels, kde jsem tak nějak tušil, že asi budou Mad Angels, ale nebylo mi umožněno se tam pokusit dostat dřív, než jsem pětkrát přeskládal celý přístav. Meh.
- Nepřeskočitelné cutscény, hlavně tedy při opakování při pokaženým fightu nebo QTE. Dialogy přitom Béčkem přeskakovat jdou.
- Toporný dabing a podle mě i dost zvláštní angličtina v titulcích. A nejdivnější je Ryo a jeho vztah k Nozomi, kdy to celou dobu vypadá, že je jen její teplej kámoš.

Takže za něco málo přes 21 hodin to mám za sebou. A mám za sebou vlastně jen takové intro :-D Jsem rád, že jsem si to vybral jako hru do výzvy a jen je teď přede mnou dilema, zda rovnou navázat dvojkou a trojkou nebo se vrhnout na něco jiného a riskovat, že se k tomu dostanu za dalších 10 let. Nicméně dohrání mi potvrdilo to, co jsem čekal. Hra rozhodně o pár let předběhla dobu, a to jak technickým zpracováním, tak celkovou komplexností. A bude jedna z těch, na které rozhodně nezapomenu. Bez přístavu bych hodnotil minimálně o 5, ale možná i o 10 % výš.

Pro: Technické zpracování (grafika, mocap), atmosféra, gameplay

Proti: Přístav!, kvalita PC portu, ovládání, nové chvaty, čekání

+13

Final Fight: Streetwise

  • PS2 75
Final Fight se transformoval do 3D a překvapivě docela úspěšně. Základ hry zůstal v podstatě stejný. Hlavní hrdina, Codyho bratr Kyle, se pohybuje po ulicích Metro City a bojuje s nepřáteli. Jednotlivé úrovně jsou nahrazeny čtyřmi postupně se zpřístupňujícími čtvrtěmi, ale vždy jde jen o pár ulic, obchodů, barů a podobně. Rozsah není velký, ale plně dostačuje a alespoň se není problém orientovat. Rozšířené jsou i herní možnosti. Základní příběh o záchraně je stále lineární ve stylu boj, příběhová scéna a další boj, ale vše je zpestřeno vedlejšími aktivitami.

Vedlejší aktivity zahrnují krátké úkoly typu přinést ukradenou peněženku nebo někoho zachránit, ale také minihry. Jde většinou o tradiční věci jako šipky nebo střelnice, ale také pro sérii typickou demolici auta. Bojové dovednosti lze procvičit v několika nepovinných soubojích, ovšem dá se tím slušně vydělat. A peníze se hodí. Lze si zaplatit výcvik pro získání nových komb, pořídit zbraně nebo se vyléčit. Případně si dokoupit nové skladby do přehrávače a tím si rozšířit soundtrack - obsahující dost licencované hudby. Díky novým pohybům a zbraním je soubojový systém stále zajímavý, přesto je v něm cítit základ z klasického Final Fight. Snažil jsem se dohrát vše, ale jednu vedlejší misi a jeden souboj jsem někde bohužel vynechal.

Navzdory přesunu do 3D a množství nových prvků si hra stále zachovala beat 'em up původ a nemám problém jí brát za čtvrtý díl. Potěší i očekávaný výskyt známých postav. Hrál jsem PlayStation 2 verzi a technické zpracování je celkem slušné. Grafika neurazí, pohyby jsou plynulé a ovládání bez problémů. Během hraní se odemkne bonus v podobě hratelného prvního dílu (bohužel v menu a ne na všudypřítomných automatech) a nějaké nové možnosti do arkádového režimu. Tam jde ale pouze o sérii soubojů a jen jsem ho chvíli zkoušel.

Zatím jsem byl jen pozitivní. Bohužel poslední tak pětina hry dojem dost kazí. Svět se uzavře do lineárního koridoru, což by se dalo pochopit, ale jeho obsah je horší. Nejprve je na řadě otravná eskortní část, navíc docela obtížná. Poté následuje několik bojů s bossy proložených jen cutscénami a bohužel nejde o nic zajímavého. Souboje jsou dlouhé, nezajímavé a tak rychle nudné. Závěr příběhu ale není špatný. Celkově, především díky obecně špatnému hodnocení, je pro mě Streetwise příjemným překvapením. Většina hry je zábavná, ctí sérii a zároveň přináší mnoho svého. Škoda slabšího konce, přesto bych hraní spíše doporučil.
+13

A New Beginning

  • PC 60
Tak dobře, další hra na doporučení od kamaráda. Tak jdeme na to.

Opět byl první dojem takový zvláštní, že jsem raději od hry moc neočekával, abych pak nebyl zklamaný. První minuty hry byly takové chudší, zkrátka to zatím nenaplňovalo to, co jsem chtěl a čekal jestli se to rázem zlepší. Nevím proč, ale hlavní postava hry Bent Svensson se mi jevil hrozně sympaticky, prostě vědec, který už toho hodně zažil a ví prostě, co dělá a to mi do této hry sedělo.

Co se mi líbilo, tak samozřejmě grafické zpracování a ještě komiksy. Ty byly ještě lepší, těm se hltal prostě každou sekundu, protože jsem velký fanoušek komiksů.

Minihry byly fajn v tom, že když jsem se nemohl dále pohnout, tak se daly přeskočit, což je určitě fajn. Zrovna pro mě je to důležité a velké plus, protože se v nich často zaseknu.

Dále i příběh nebyl vůbec špatný, ten byl takový netypický aspoň pro mě, ale velmi mě zaujal. Bohužel ale byla ve hře jedna věc, která tu hru srážela a to bylo bohužel velké množství bugů, kvůli kterým jsem musel párkrát hru restartovat a to bylo prostě otravné. Nakonec jsem to dokázal zkousnout a hru dohrál

Hra se mi jeví jako mírně nadprůměrná, asi to není nějaký skvost, ale hra nemusí rozhodně urazit. No a lidi opačné generace hru spíše zkritizují, ale já jsem nakonec docela i spokojen.
+13

Knights of the Round

  • PC 75
Série Capcom Beat 'Em Up se z fantasy světa přesouvá do Británie v době středověké, konkrétně do příběhů z legendy o králi Artušovi.

Příběh se bohužel netočí kolem nejznámějších věcí z této legendy, tedy o získávání bájného meče Excaliburu, nevěře Guinevery či putování za Svatým grálem. Zde si musíme vybrat jednu ze tří postav - Krále Artuše, Lancelota nebo Percevala a vydat se pobít muže zlého krále Garibaldiho a sjednotit Británii. 

Nakonec jsem si jako hlavní postavu vybral rytíře Percevala a jeho sekeru, se kterým se mi hrálo nejlépe. Zaujala mě možnost jezdit na koni, což vedlo k drobnější výhodě v boji. Bohužel jsem na něm obvykle moc dlouho nevydržel, protože mě nepřátelé většinou obklíčili a z koně shodili. Zajímavé bylo také to, že se společně s levelováním postav vylepšoval i jejich vzhled, respektive jejich zbroj.

Obtížnost hry mi přišla o něco více vyváženější, než u předchozích titulů. Obvykle jsem tak umíral spíše až u bossů než během jednotlivých úrovní s běžnými nepřáteli. I díky tomu tak hraní hezky utíká a nestalo se mi, že by mě nějaká část vyloženě nebavila. Za mě tedy spokojenost.
+13

The Suffering

  • PC 85
Nejdřív jsem této hře nevěnoval moc pozornost, ležela ve skříni a prášilo se na ni. Jednou jsem ji vložil do mechaniky a nainstaloval. Za chvíli jsem se octl ve hnusné, zaprášené věznici. Hrál jsem většinou v noci, měl jsem zhasnuto abych v té temnotě aspoň něco viděl a byl to opravdu občas adrenalin! Dlouho se nic neděje, jen zvuky naznačují že se každou chvilku něco stane a když se to stane ta k přesně ve chvíli, kdy to nečekáte. Atmosféra vám zrychluje tep hlavně ze začátku, postupně si zvyknete, ale to zase začne přibývat nepřátel a užijete si akční zábavu.

Pro: skvělá temná atmosféra, přepnutí od formy monstra, flashbacky a hlasy v hlavě

Proti: ke konci trochu ztrácí náboj ale poslední pasáže se zase rozjedou

+12 +13 −1

Crimson Skies

  • PC 90
Jeden z mála leteckých simulátorů u kterých jsem se bavil a to přímo královsky. I přes (možná právě pro) výrazně zjednodušený letecký model je létání velká zábava - můžete dělat obligátní piruety, otočky, let střemhlav, úhybné manévry a to vše jen za použití klávesnice. Souboje jsou skvělé a když bylo vydáno před plnou verzí demo, hrál jsem pořád dokola jednu mapu...:) Unikátní je také dobývání obrovských vzducholodí, které nejsou nechráněné - mají střílny a kolem obvykle patroluje spousta letadel. Široký výběr letadel dává spoustu možností hraní - slabší rychlík a nebo obrněný jako tank, popřípadě něco mezi tím. Prolétání mezi mraky při soubojích, pod mosty nebo mezi skálami je nezapomenutelné...

Pro: hratelnost, ovladatelnost, zajímavý svět, vzdušné bitvy, hudba, hlášky spolubojovníků, mnoho letadel a zbraní

Proti: místy nevyrovnaná obtížnost - u některých misí se hodně potrápíte (pro někoho například akrobacie)

+12

Knights and Merchants: The Shattered Kingdom

  • PC 85
Knajtíci jsou o dost akčnější než The Settlers II: Veni, Vidi, Vici a pro mě tím pádem i atraktivnější. Nelze než vyzdvihnout parádní dabing ("Čas k jídlu, pánové") a animace jednotek a budov, na jejichž stavění a následný provoz by se dalo (a taky se tak u mě dělo) dívat dlouhé minuty (vinař šlapající víno, horník sjíždějící do dolu, žranice v hospodě...). Souboje mi taky přišly zábavné a poměrně taktické - kopiníci dopředu, lučišníci dozadu a jízda nájezdy z boku. Jen škoda těch několika bugů, ale i tak jsou K&M parádní hrou.

Pro: grafika, animace, český dabing, taktika, zábavné budování městečka

Proti: několik nepříjemných bugů - například poslední kolo snad ani nejde dohrát

+12

Medal of Honor: Allied Assault

  • PC 90
Ve hře je nejlepší ta atmosféra. Při misi vylodění v Normandii když jedete ve vyloďovacím člunu a pak se otevřou vrata a vrhne vás to na pláž. Všude kolem sviští kulky, střílet nemá cenu, protože nepřítele ani nevidíte, schováváte se za barikády a doufáte, že jednu nekoupíte. Teď jsem viděl dokument a podle něj generálové předpokládali ztráty při vylodění až 70%, po dohrání první mise pochopíte proč. (Nakonec byli ztráty jen 20%)

Pro: atmosféra, zajímavé mise

Proti: docela krátké

+12 +15 −3

Deus Ex

  • PC 95
Hra s velkým H. Cyberpunkové dobrodružství z budoucnosti prolezlé nanotechnologiemi stejně, jako korupci a někalými praktikami... no, skoro každého. Deus Ex na RPG pozitivním hráči rozhodně nesmazatelnou stopu zanechá, jedná se o silný zážitek, který opravdu vydrží, ale naštěstí baví téměř po celou dobu. Znovuhratelnost hry spolu s variabilitou a propacovaností vývoje postavy z něj postupem času udělaly jasnou stálici na mém HDD ;)

Pro: Témeř vše

Proti: Skoro nic ;D

+12 +14 −2

Max Payne

  • PC 90
I released my finger from the trigger. And then it was all over. Neuvěřitelná hra. Noirová hutná atmosféra, kdy Max ztratí vše v chladném NY je prostě neopakovatelná. Ještě teď když si představim hlášky jako "I made like Chow Yun-Fat" proneseným drsnym hlasem z drnejch úst a následnou scénku kde olova je ve vzduchu víc jak kyslíku...tetelím se blahem. A ty komixy...neuvěřitelně stylová a chytlavá hra.

I don't know about angels, but it's fear that gives men wings.
+12 +14 −2

Deus Ex

  • PC 100
Aspirant na nejlepší hru všech dob. Málokterá hra mě takhle vtáhla do sebe. Má hloubku, je komplexní, jde hrát mnoha způsoby a všechny jsou vyvžené, i když se člověk snaží prohledat každý kout, při dalším zahrání pořád objevuje nové věci. Povinnost pro každého hráče.

Pro: všechno

Proti: nic :)

+12 +17 −5

Thief II: The Metal Age

  • PC 100
Tož, klenot mezi hrama, perfektní stealth akce, nádherně desigonvané lokace. Srdce každého zloděje zaplesá.
---
No dobře tohle trochu doplním. Předevěším oceňuju proti prvnímu dílu důraz na plížení a rozsáhlé zajímavé lokace. Hratelnost na mě působí ucelenějším dojmem, jen poslední mise mi přišla pojetím slabší. Narozdíl od Daemona považuju steampunk za plus (což je možná pořadím, v jakém jsem hry hrál) a i mechanické hračky ve mě repsket a strach budily :) Jinak nevím moc co bych dodal, pro mě nejlepší stealth akce vůbec.

Vlastně ještě tohle - proti Splinter Cellům a MGS (které ani jedny nepovažuju zrovna za čistokrevnou stealth záležitost) si u thiefa hodně vážím značné otevřenosti lokací, kde se dá volně pohybovat všemi myslitelnými směry.

Pro: hafo možností, důraz na to zůstat neviděn

Proti: občas se v té mě člověk ztratí :)

+12

Thief: Deadly Shadows

  • PC 90
Třetí, mírně "zkonzolovatělý" Thief není přelomový a už vůbec ne dokonalý. Ostatně jakmile vlezete na libovolné světové fórum skalních "tafferů", jen vzácně se dočkáte nějakých kolektivních ód na Deadly Shadows. Osobně ale tuto hru považuju za mistrovské dílo, mj. pro zlodějův dabing, sexy modroučký nádech a mise "The House of Widow Moira" + "Shalebridge Cradle", kvůli které je vyloženě blbost nedohrát tuhle věc do konce. A nějaká neznalost starších Thiefů v tomto případě vůbec nevadí.

EDIT 2011: Jeste pro lepsi predstavu, nakolik jsem si cenil skvostne Thiefi atmosfery. Tu hru jsem tenkrat dohral nadvakrat v rozmezi asi 1.5 roku. Prvni pulku jsem dal na "very easy", protoze tehdejsi GeForce FX5200 absolutne litala ve vypoctech svetel, co hra vyuzivala. Musel jsem vodnima sipama zhasinat vsechny louce, ktere mi zrovna prekazely v pruchodu hrou, jinak z toho byla 5 FPS cukatura. Az pozdeji na ATIne X800 GTO jsem to dohral trochu dustojne. A neprisel tak diky tomu napr. o Shalebridge Cradle (ktere by paradoxne i ta stara GeForce zvladala, protoze ta area byla ponorena do tmy).

Ano, TDS ma bezchybne mise, velike charisma, velikou dusi. Ale prilis blaznive mnozstvi chyb na stoprocentni hodnoceni, od spatne vyladenosti ve sve dobe po zkonzolovatele mestecko se spoustou loadingu, nebo zajimavy bug se shazovanim obtiznosti.
+12

Warcraft III: The Frozen Throne

  • PC 85
Zajímavé, že pro Blizzardovské hry platí, že teprve s datadiskem naplno vynikne jejich potenciál. Nejinak je tomu zde. Potěší nové jednotky a hrdinové (i neutrálni!) a vtípky tvůrců. Naopak kampaně ( kromě té orkské) mi už nepřišly tak zábavné jako v původním Warcraftu. Jinak povedený datadisk ke skvělé hře.

Pro: Arthasova metalová kapela, Neutrální hrdina - panda. Vznik fenoménu - DOTA. Multiplayer

Proti: Standardní kampaně

+12

Portal

  • PC 100
Hra je to nesmírně originální a dobře navržená, navíc prošpikovaná skvělým morbidně suchým humorem. GlaDOS aspiruje na nejlepšího herního záporáka všech dob. I ty pitomé závěrečné titulky jsou úžasné :)

Pro: GlaDOS, Companion Weighted Cube, sentry guns, portal gun, puzzly, achievmenty, challenge a advanced mapy... no vlastně asi všechno :)

Proti: storyline padne za 3 hodiny

+12 +14 −2