Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

NHL 08

  • PC 80
NHL 08 je zatím předposlední ročník vydaný na PC a i když většina hráčů nevidí oproti minulým dílům mnoho rozdílů, sedmnácté NHL se mi (kromě ročníku 2000) hrálo a stále hraje ze všech nejlépe. Hrál jsem ho již od data vydání a ani existence NHL 09 mě nepřinutila ke změně.

Poprvé je zde obsažena nižší zámořská soutěž AHL, ze které si kluby NHL vybírají nové talenty. Sice jsem v této soutěži ještě nikdy neodehrál ani jednu sezónu, ale díky ní je ve hře daleko více hráčů, takže máte větší výběr při sestavování svého týmu.

Vlastnosti některých hráčů jsou zde dle mého názoru dovedeny k dokonalosti, protože většina jich předvádí stejné kousky, jako ve skutečnosti. Jako příklad mohu uvést třeba švédského brankáře Stefana Liva, který vždy zabrání gólu stejným komickým zákrokem, jako v reálu. Stejně tak je tomu i v případě Niklase Hagmana, po jehož střelách většinou zazvoní tyč.

Co na tomto dílu ale doceňuji nejvíce je multiplayer. Ten je co do hratelnosti opravdu na výborné úrovni, a tak nevadí ani fakt, že v siglplayeru se po menším tréninku dá vyhrávat i na nejtěžší obtížnost s jakýmkoli týmem.

Nejčastěji hraji po síti s bratrem v sérii na dva vítězné zápasy, přičemž já hraji za Švédsko a bratr za Finsko, což jsou, po naší vlasti, dva naše nejoblíbenější hokejové týmy. Občas dojde i k obměně, kdy si zahrajeme třeba za finalisty v bojích o Stanley Cup, mistra české extraligy nebo mistra světa, ale nakonec se znovu vrátíme k osvědčené tradici.

I když mi v NHL 08 chybí intro, namluvené hráči této nejslavnější hokejové soutěže, které ale chybělo již v několika předešlých ročnících, budu ho hrát asi ještě hodně dlouho, protože jeho následovník mě moc nezaujal a pokud vyjde další ročník, zahraji si ho až na novém stroji, na který momentálně nemám finanční prostředky.

Pro: multiplayer, AHL, hratelnost, vlastnosti hráčů, soundtracky

Proti: chybí intro

+12

Shift 2: Unleashed

  • PC 90
Minulý rok jsem se stal šampionem Formule 1, letos jsem se musel prozatím trochu uskromnit a uzmout tituly šampiona jenom v sériích GT3 a GT1 (a taky drift, works, muscle, endurance a mnohé další). Druhů závodů je teda v druhém Shiftu požehnaně, ale kromě driftů se liší jenom počtem kol. Každý z nich má svého "patrona", který ho v krátkém videu představí a po vyhrané sérii rád odevzdá svoje klíčky od auta.

Musím jednoznačně pochválit množství tratí a jejich rozložení v kariéře. Je jich tolik, že třeba Brno jsem jel poprvé až v druhé polovině hry a hned na dvacet kol (parádní způsob, jak zabít třičtvrtě hodiny). Tratí je kolem třicítky ale drtivá většina má několik variací. Velké plus jsou městské tratě, častokrát jsem si vzpomněl na excelentní GRID, který stále zůstává na vrcholu, ale Shift 2 je zatím jediná hra, která mu dýchá na záda (pro někoho to byl možná už první Shift).

Ve vozovém parku se snad ani nedá očekávat žádné překvapení. Přímo do očí bijící je absence Ferrari. Hra má sice kompletní licenci na GT3, kde Ferrari normálně jezdí, ale žádné se tam neobjeví. Všechna ostatní současná auta z GT3 a GT1 jsou přítomna. Excelentní jsou taky možnosti tuningu. Všechny auta mají parádní uřvané zvuky motorů, až mi to pomalu shazovalo reproduktory ze stolu.

Noční závody představují skvělé zpestření a v kombinaci s pohledem z helmy se jedná o neskutečnou adrenalinovou zábavu. Autolog je zajímavá věc ale už teď je ve hře tolik cheaterů, že jeho přítomnost je pro normálního smrtelníka naprosto zbytečná. Třísekundové rekordy na kolo na některých tratích se mi ještě nepodařilo zdolat.
+12

Originál

  • PC 5
Nikdy neklikat na odkazy ke stažení, nikdy nehrát, nikdy na to nemyslet... zrůdnost největšího kalibru a už vidim ty komisaře z Becherovky co tuhle hru museli hrát a hodnotit. Věřim, že si pak pěkně dali do nosu pár lahvinek :-D

Pro: rychle to skončí

Proti: snad všechno ( fotky, dialogy(??!), zvuky, námět, protagonisté... )

+12

Polda 4

  • PC 55
Najväčším problémom Pankráca v štvrtom pokračovaní nie je záchrana časopriestorového kontinua tak, ako ho poznáme, ale neústála nerozhodnosť v tom, či je to hra vážna alebo humorná. A Pankrác sa v tomto smere fakticky nerozhodne.

Výsledne to pôsobí tak, že veľa scén buď trpí nejakým veľmi nevtipným a nevkusným vtípkom alebo naopak tam, kde by sa humor zišiel, žiaden nie je. Samotná návšteva rôznych (alternatívnych) svetových lokácii má i tak celkom prekvapivé čaro. Za čo môže aj ich časté striedanie a nie príliš zákysový postup. Minihry sú dokonca napriek svojej neoriginalite zábavné.

Z príbehového hľadiska je to asi najmenej (pred)pubertálny Pankrácov výlet, čo určite považujem za plus, hoci dialógy, či zlý vtip mu občas dokážu zasadiť nepríjemnú ranu pod pás, nehovoriac o samotnom mišmaše a nelogike v cestovaní čase a efektoch motýlích krídel. Na druhej strane Polda nie je ten typ hry, kde by na takých veciach záležalo.

Celkovo vzato je tento diel asi najdospelejší (i keď predpošlými dielmi tá latka nebola nastavená priveľmi vysoko), ale i najmenej "humorný" a je na samotnom hráčovi, čo z toho bude považovať za plus a mínus. Pre mňa jemný nadpriemer.

Pro: najmenej pubertálny Pankrác, hra odsýpa, množstvo diametrálne odlišných lokácii, minihry

Proti: vážne alebo humorné pojatie? - ani ryba, ani rak, počas hry som sa vôbec nezasmial, mišmaš

+12

Vampirjagd

  • PC 70
Vampirjagd mi nikdy nešel tak dobře, jako jeho předloha, ale když jsem později přišel na jeden fígl (hra lze zastavit stisknutím Pause Break, přičemž se myší můžete pohybovat po obrazovce), karta se obrátila a s konečným skóre okolo dvou tisíc bodů jsem byl svými sourozenci a kamarády k neporažení.

Není tu sice tolik bonusů jako v původní hře, ale alespoň jsem se ve spleti chmýří, kamení a slepic neztrácel, protože tady jsou jen upíři, pavouk a pár dalších objektů, za které dostáváte většinou kladné, ale občas i záporné body. Nejvíce mě potrápili upíři nesoucí logo vývojářů, jelikož jejich sestřelení ochudilo mé konto o všechny body a musel jsem je tak sbírat od nuly s tím rozdílem, že se mi výrazně zkrátil časový limit. Naštěstí je k dispozici kříž, kterým se tito "propagátoři" dají snadno odehnat.

Hru provází spousta zvuků, jako je vytí vlka, houkání sovy nebo hřmění, které navozují strašidelnou atmosféru a spolu s příjemnou hudbou z hlavního menu mi zlepšily herní zážitek.

Pro: dobrá orientace ve hře, kříž, časové bonusy, zvuky a hudba

Proti: upíří "propagátoři"

+12

Assassin's Creed: Brotherhood

  • PC 80
Při sledování závěrečných titulků se mě zmocnil menší smutek. Obdobně jako po konci nějakého seriálu - v tomto případě mi to nejvíce připomělo závěrečné epizody sezón u seriálu Lost. Co to s tím má společného? Série Assassins Creed mi totiž přijde jako takový seriál, příběhy jsou různé, ale struktura zůstává stejná a po lahůdce jménem Assassin's Creed II jsem si na Bratrstvo brousil čepele. Nejvíce mě těšil návrat Ezia Auditore, jelikož je to postava, která mi v poslední době nejvíce učarovala, na jeho další kroky jsem byl zvědavý - navíc s assassinskými kumpány. Ale proč začínám koncem? :-)

První kroky v Bratrstvu jsou totiž poměrně nezáživné, až menší skriptová akce a zvrat způsobí návrat k tomu nejzábavnějšímu, co mi AC nabízí. Volný pohyb po historickém městě, plnění důležitých i nedůležitých úkolů, vylepšování vztahů, zbroje, ... . Poměrně jsem si liboval úkoly nepůsobily lacině, ba naopak. Ale jak už to u podobných děl bývá, stane se něco nemilého a působí to potom už poměrně fádně. Mise mi v pozdějších fázích nepřišly zajímavé jako na začátku, nehrály se jako ty počáteční, tyto už bylo takové natahované (ne jako v jedničce!). Velmi dobrým zpestřením pro mě tak byla restruktalizace města, získávání assassínů a posílání je na zkušenou. Najde se více novinek, ale to jsou přesně ty, které mi nestojí za zmínku, jelikož jsem pro ně našel minimální využití. Celkově je Bratrstvo lehce vytuněná dvojka, přidávající pár nových vlastností, ale příběhově poměrně ztrácí, byť je to pokračování. Dvojka zůstala nepřekonána, ale s dezertem jménem Bratrstvo se jedná o velmi chutný chod!

Nečekal jsem zakončení celkové idee okolo propleteného příběhu, čekal jsem něco trošku jiného. Příběh okolo Ezia Auditore, jest asi už zakončen, což mě mrzí více, než naskriptovaná závěrečná část (btw. skripty AC vůbec nesluší!). Ale smysl Bratrstva vidím, dokonale zkracuje a ulehčuje čekání na případné pokračování, ať už s číslovkou, nebo bez ní!

Pro: pokračování příběhu, restruktalizace města, najímání assassínů, posílání je na zkušenou, české titulky,

Proti: fádní závěrečné mise, skripty, smutek :-)

+12

Warhammer 40,000: Dawn of War II

  • PC 90
SPACE MARINES "Žijící zbraně císařství" prostě žeru. Udatní válečníci, kteří se ničeho nebojí, protože oni jsou strach. Hustý. V této akční RTS budete mít na starost právě tyto zabijáky beze strachu, bez pochyb. V mysli mající jen slávu císaře, impéria a smrt v jeho službě. Svět Warhammeru je sice takovej klerofašismus, ale mě uchvacuje. Líbí se mi síla spacemarines, jejich přímost a hromady mrtvol u jejich nohou. "Objeví-li se nepřítel, běžte!! - směrem k němu."

Minulé Warhammery Dawn of war byli přesně o tom, o zástupech nepřátel, o téměř permanentním boji, bitevní vřavě, krvi a odhodlání. V tomto dílu tomu není jinak, ba co víc na tento aspekt je kladen ještě větší důraz, protože nemáte na starost budovy základny, ale opravdu jen taktiku samotného boje.

Ten kdo DOWII bere jen jako přímočarou klikačku bez strategického prvku, ji bezpochyby hrál na nižší obtížnosti než primarch. Poté si dokážu představit znechucení takového stratéga, který se jistě těšil na nějaké taktizovaní a místo toho se mu dostalo jen "akce bez nutnosti přemýšlet", protože jeho vesmírní mariňáci byli jak vlci v ovčím stádu. To opravdu není velká zábava.

DOWII je další z her, kde jiná obtížnost vyvolá pocit, jako byste hráli hru jinou. Respektive odhalí mechanismy, které jsou na nižší obtížnost přehlédnutelné nebo nedůležité. Vyšší obtížnost způsobí nejen, že to bude tužší, ale donutí vás hrát jinak. Budete sakra přemýšlet jaké vybavení dát tomu kterému mariňákovi, jaké vlastnosti navýšit jednotlivcům, aby jako celek byli nejefektivnější. Zdali na tuto misi poslat stejné družstvo, jako na minulou nebo ho trochu pozměnit posilami, které čekají na výsadek z Armagedonu, vaší mateřské lodi na orbitu planety.

Samotné mise jsou opravdu řežba, zabírání strategických cílů, využití: (zničitelného) terénu ke krytí, vybavení, granátů, náloží, bomb, přehradné palby, zapálení oblasti, obranných štítů, jetpacků, teleportů, orbitálního bombardování atd., i pastva pro oko.

Hutnou atmosféru apokalyptické války nastartovalo již úvodní video, které považuji za jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl. Pěkně zpracované jsou i další kraťounké animace během hry. Tento nádech udržuje také HUDBA, jež je opravdu skvostná, silná, veliká, naléhavá a k rubání nepřátel ve jménu vyšší moci velice vhodně zvolená. Když na mě během misí působila, měl jsem opravdu pocit, jako by za mnou stála neochvějná síla a moc císaře, který nedopustí, aby jeho "zbraně" padly.

Drsné hlášky vašich svěřenců vás utužují v odhodlání: "Kupředu zpátky ni krok". Padnete-li, tzn., všichni z vašeho družstva nejsou schopni dalšího boje, přichází nouzové vyzvednutí z Armagedonu a vy přicházíte o cenný den. I když vlastně nemůžete zemřít (těžko zabít vesmírného mariňáka:)) ztrácíte tak drahocenný čas, během něhož roste zamoření vašich třech světů "vetřelci". Dosáhne-li určité úrovně, je konec. Vaše kapitula přestane existovat. Hra nejde ukládat, proto vám zbývá jediné, v nastávající misi se opravdu snažit, provést ji "bezchybně" a vysloužit si tak další výsadky za den. Získat tak čas a napravit vaše neomluvitelné selhání. Hra vás tak nutí hrát co nejlépe - více výsadků = více splněných misí, zkušeností, vybavení. Nemožnost ukládání podle vaší libosti udržuje správný druh napětí.

Nyní důležitý spoiler k předchozímu odstavci. Kdo nehrál nečíst! Možná to s tím snažením, hrát co nejlépe, nebude tak horké. Zrovna testuju (nově rozehráno), zda je možné kampaň zcela prohrát. Kazím, co se dá, všechny tři planety zamořeny na maximum a stále nový a nový výsadek... . Jestli kampaň nejde úplně pokazit, jak se zdá, je to jednoznačně mínus a vědět to předem, hra mě tak nebaví.

Vychytaná je i změna průvodní obrazovky podle vašeho postupu kampaní - pohled na tři planety, které bráníte.

DOWII je atmosféricky hutnou akčně-taktickou RTS….

PS:na nižší obtížnost je hra o NIČEM! Hru skoro nemůžete pokazit.
příklad: Během obranné mise, kterou jsem chtěl schválně prohrát (viz. spoiler), jsem si odešel udělat sváču. Vrátím se, a mise splněna!!!! No tak co to je???

Pro: warhammer, hudba, atmosféra, grafika, jednotky, upgrade jednotek, animace

Proti: snad jen - viz. muj spoiler

+12

Operation Flashpoint: Red River

  • PC 60
Nechápu oblibu některých tvůrců nacpat všechno to nejhorší z jejich hry hned do úvodu. Asi mají v úmyslu odradit většinu hráčů od dalšího hraní a v tomto případě se jim to daří. Začnu nemožností nastavit citlivost myši na nějakou normální úroveň, aby se dalo hrát. To prostě nejde, člověk si musí zvyknout. Grafika v prvních dvou levelech je hnusná až běda a herní náplň stojí taky za starou belu.

Stačí si přetrpět první dvě až tři (z celkových zhruba dvanácti) hodiny hraní a Red River nabere konečně pořádné otáčky. S nástupem Číňanů se hra mění na jeden velký ústup proti obrovské přesile. Škoda jenom debilních parťáků, kteří tak nějak ustupovat nechtějí a místo toho se i přes přímý rozkaz k ústupu rozhodnout stát na místě (nebo bránit budovu) jak idioti. Jejich schopnost poslouchat příkazy je asi stejná jak u našeho psa, takže na ně z vysoka serou. Když jim člověk přikáže bránit budovu, tak po ní běhají jak smyslu zbavení a stejně se nechají zastřelit. Když jim člověk přikáže krýt se za plotem, tak se sice kryjí, ale většinou ze špatné strany. Ještě, že jejich přežití není k dohrání hry vůbec potřeba a jejich smrt nikomu nevadí (po checkpointu se respawnují zpět).

Velké plus je postava seržanta Knoxe. Každá mise začíná a končí na korbě Humvee nebo ve vrtulníku a seržant Knox buď dává briefing nebo komentuje právě proběhnutou akci. Jeho monology obsahují neskutečné množství vtipů, sprostých slov a narážek na filmy či seriály, že jsem se dost často musel zasmát. Ostatní postavy už tak propracované nejsou, ale i přesto jsem si užil pár jejich slovních přestřelek, samozřejmě náležitě vtipných a sprostých.

Většina přestřelek probíhá na sto a více metrů a ze začátku hry je to docela porod. Postava hráče se leveluje a tak se ze začátku hry neumí trefit ani do vrat od chlíva. Naopak ke konci hry už je to taková mašina na zabíjení, že minout cíl vyžaduje hodně úsilí. Párkrát za hru jsem se dostal k řízení Humvee a i přesto, že se jedná o hru od tvůrců závodních her jako GRID a DiRT, se jeho řízení podobá ježdění žehličky po žehlícím prkně.
+12

Counter Terrorist Special Forces: Fire for Effect

  • PC 55
Jelikož jsem hru Special Forces: Nemesis Strike už nějaký ten čas vídal v jednom obchodním centru, podíval jsem se na DH, abych o ní vypátral více informací. Při zjištění, že se jedná o akci z pohledu třetí osoby, navíc se sekundárním herním žánrem stealth, mi to nedalo a hru jsem zakoupil.

Od začátku na mě SCNS dělal dobrý dojem, a to i přesto, že jsem ho musel kvůli nefunkční češtině, jenž jsem si stáhl, přeinstalovat. První dvě mise byly tréninkové a já si v nich vyzkoušel všechny zbraně a vlastnosti Raptora i Stealth Owla, s nimiž jsem posléze střídavě plnil i zbývající mise, kterých je celkem šestadvacet. Počáteční nadšení ale po desáté misi začalo upadat a začínal se dostavovat stereotyp.

Stealth Owl může používat brýle s nočním, termálním nebo sonarovým viděním a dokonce se může stát i neviditelným. To vše ale jen po omezenou dobu, dokud mu nedojde energie, kterou si však posléze může znovu dobít. Parašutistické mise se Stealth Owlem, které sice nejsou moc stealth, protože při nich zabijete asi padesátku nepřátel, patřily zezačátku k mým nejoblíbenějším, ale jelikož je jich více než čtvrtina z celkového počtu a navíc se jejich obtížnost nehorázně zvyšuje, zařadil jsem tři poslední na opačný konec žebříčku oblíbenosti.

Raptor také používá energii, a to na dobíjení své elektrické neprůstřelné vesty, jejíž odolnost se zmenšuje, když je zasažen. Plníte s ním spoustu misí se vznášedlem, ale klidně bych uvítal další, výměnou za již zmíněné tři poslední parašutistické mise, které jsem dohromady hrál snad stokrát, než se mi je podařilo konečně splnit.

Ve hře se projede ve vznášedle, džípu, sněžném skútru nebo člunu a setkáte se i se spoustou vrtulníků a jedním pro radar neviditelným letadlem. Zbraní je něco kolem čtyřiceti, přičemž nejvíce se mi asi líbily zvláštní elektrické granáty, jenž pohybují kovovými předměty.

Jak už uvádí uživatelé přede mnou, obtížnost je nevyvážená, protože se občas najde mise, která je lehčí, než mise počáteční a splníte ji napoprvé (třeba poslední mise je snad úplně nejlehčí a její splnění mi trvalo asi minutu), což je asi hlavní důvod, proč mi bude stačit jedno dohrání.

Pro: neviditelnost Stealth Owla, první čtyři parašutistické mise, mise se vznášedlem, sněžný skútr, elektrické granáty

Proti: poslední tři parašutistické mise, nevyvážená obtížnost, stereotyp

+12

Chaser

  • PC 80
Chaser byl velmi milé překvapení ze Slovenska, které jsem si mohl zahrát díky, tomu, že hra vyšla u časopisu Level, jinak bych se jí asi vyhnul. Bohužel se mi jí nepodařilo dohrát, ale tuším, že jsem se dostal hodně daleko, skončil jsem až kdesi na Marsu ve chvíli, kdy jsem ovládal jakéhosi robota a měl jsem se bránit nabíhajícím vlnám nepřátel, což byla bohužel dost frustrující záležitost, protože "zdraví" bylo málo a rychle ubývalo, kdežto nepřátelé přicházeli pořád a pořád ...

Dodnes si vzpomínám, co mě na Chaserovi fascinovalo nejvíc a to bylo zpracování vody, které vypadalo na tehdejší dobu velmi realisticky a spolu s Half Lifem 2 ho řadím mezi špičku první poloviny tohoto desetiletí. Ruku v ruce s tím šla i celkem vydařená grafika. Herní doba rozhodně patří k těm delším, u hry jsem strávil čas v řádech desítek hodin protože levely jsou velmi rozsáhlé (někdy až moc a přicházely chvilky, kdy hra krapet nudila) a taky jsem docela často umíral. Žádný autoheal ještě nebyl, takže bez opatrnějšího postupu to bylo někdy dost těžké.

Možná chybělo málo, aby Chaser prorazil víc, ale i tak jde o velmi kvalitní akci, kde se mísí klasická hratelnost s nadprůměrným technickým zpracováním a některými chybami, hlavně v designu úrovní. Nevím jak dnes, ale tenkrát mě to fakt bavilo.

Pro: Grafika, zpracování vody, některé úrovně byly velmi zajímvé

Proti: Občas nudně dlouhé úrovně, místy příliš vysoká obtížnost

+12

Death to Spies: Moment of Truth

  • PC 85
Pokračování této mnou velmi oblíbené stealth akce jsem si opravdu dlouho šetřil. Přesněji řečeno od Vánoc. Dvojka mě vůbec nezklamala, jen mě trošku mrzí, že nebyla delší, protože takhle luxusní hardcore stealth akce tu už dlouho nebyla…

Co se týče hratelnosti, téměř nic se nezměnilo. Hra se s nikým nepáře. Bez jakéhokoli tutoriálu hráče hodí do akce. Paradoxně mi právě první mise přišla společně s tou poslední jako nejtěžší. Celkem jich je 7 a jsou velmi rozmanité. Jednou se podíváme do ponorkové základny, podruhé navštívíme malou vesničku a potom třeba zase letiště plné ostražitých nácků. Grafika je značně vylepšená a popravdě mi přišla skvělá. Obzvláště různá nasvícení dělala divy. Nemám výtek.

Atmosféra jednotlivých lokací je jedinečná. Po každé mapě se pohybují desítky jednotek. Každá mu svoji trasu a naprogramované chování. Hře to dodává naprosto uvěřitelný nádech a pocit života, což neumí ani kdejaká městská akce. Snad jen v poslední misi to bylo až moc, protože úkoly šly splnit vždy na nějakých aktivních místech nějakým specifikým fíglem. Připadalo mi, jako bych hrál 3D adventure. Ale neříkám, že to nebyla zábava. Já se bavil královsky po celou dobu hraní.

A teď nějaká drobná kritika: save/load systém. U těchto typu her bych ocenil více quicksave slotů. Nic nenasere více, než když se blížím ke zdárnému dokončení mise a najednou hru uložím v nějaké nechtěné situaci. Stalo se mi tak právě ke konci 7, tedy poslední mise, se kterou jsem měl velké problémy a proto jsem lehce vybuchl vzteky, když jsem to takhle podělal. Nečekal jsem ale, že při druhém hraní ji projdu během 20 minut vzhledem k tomu, že jsem ji poprvé dělal skoro 2 hodiny a i trochu jiným způsobem. Spíš je to ale má chyba, než vina hry. Každopádně by se tato vychytávka docela šikla.

Na výběr je z mnoha zbraní, což mi přišlo trochu nesmyslné, protože využitelné byla jedině tichá Nagant pistole + nože a uspávací chloroform. Ostatní byl klasické pušky a samopaly. Tato hra není stavěná jako střílečka a proto je AI hodně neoptimalizovaná na přestřelky. Zato v stealth režimu válí, snad jen mi přišel nepřítel až málo podezřívavý a vůbec mu nevadilo, že ho sleduju klidně i půl hodiny. Pravda, hra by pak mohla být hodně těžká a taky to asi bylo dáno obtížností (hrál jsem na NORMAL). Dále je tu slušný vozový park, jen škoda, že ho hráč, podobně jako v jedničce, skoro nevyužije. Fyzikální model dopravních prostředků byl na velmi dobré úrovni.

Verdikt: Výborné a řekl bych i těžší pokračování kvalitní hardcore stealth akce. Obsahuje drobná vylepšení a dotahuje některé mechanismy k dokonalosti. Stále ale má nějaké ty drobné rezervy a budu doufat, že připravovaný třetí díl bude ještě lepší. 85%

Pro: kvalitní stealth, výborné scenérie, hodně živé lokace, nutnost zapojit mozek (u her z poslední doby neobvyklá činnost a někomu to může i vadit) a zároveň hra nefrustruje

Proti: za pár misí navíc bych se nezlobil, trošku nedomrlé animace postavy, (chyběla mi kvalitní česká lokalizace, na netu dostupná čeština byla hrozná), šiklo by se více quicksave slotů

+12

Život není krásný 666 - Flaška

  • PC 80
Hru jsem si tenkrát zahrál (později i zopakoval) a musím říct, že oproti ostatním hrám v sérii je asi nejlepší. Drsný humor za každou cenu, násilí a kontroverznost, přesně jak to autor (a diváci) chtějí. Už 5 let žádná nová hra, nevypadá to na těch slibovaných XIII pokračování, ale nevadí.

Šest-šest-šestka zůstává. Je to kravina, ano - ale veselá. A na malování i zajímavě udělaná.
+12

Blood Stone 007

  • PC 70
Upřímně, na poslední ztvárnění eskapád Jamese Bonda jsem se velmi těšil. Můj zájem potom ještě vystupňovalo zjištění, že tato herní adaptace nebude jen doplněk k filmu a další licenční produkt, ale především (a “jenom“) hra. S nadějí jsem sledoval všechny indície, doufaje, že se vývojáři vytáhnou, kór, když je netlačí žádné šibeniční datum filmové premiéry (film byl po krachu studia MGM odložen a pro následnou další realizaci byly problémy s právy). Že mé modlitby nakonec nebyly úplně vyslyšeny bylo pro mne trochu překvapením. Jsem velký fanoušek “dabl ou sevn“ a v žádné případě netvrdím, že by tato hra byla úplně špatná, mé pocity po dohrání dají se ale spíše popsat slovem zklamání...

Pokud se první podívám na technickou stránku, je ještě vše na poměry dnešních her v pořádku. Po grafické stránce není moc co vytknout, prostředí je vykresleno přesně, dopravních prostředky, zbraně i postavy odpovídají svým předobrazům. Dlouhodobě vysoký standart si zachovává i zvuk, ať už jde o vozidla, lodě, letadla nebo všeobecný ruch v lokacích, kde se děj odehrává (nemožné je nepřipomenout hudební pozadí, variující typický Bond theme). Nikde žádný zádrhel ohledně kolizí, padaní atd, jediná výtka v tomto směru míří k dabingu - tam, kde je Judy Denchová a Joss Stonová perfektní, je Daniel Craig trochu bez emocí.

Co se týče samotného dění a gameplay, ty už tak růžové nejsou. Chápu, že nový bondovský trend je někde jinde, přesto ale laboratoře Mr. Q se svými technickými vymoženostmi dělají Bonda Bondem. A právě všechny tyhle věcičky a serepetičky se smrskly na pouhopouhý jeden mobil (ok tedy, Smartphone), se který probíhá veškerá interakce. Té je i tak jako šafránu. Tento mobilek dokáže odhalit i všechny protivníky v dané lokalitě (s veškerým zbrojním arzenálem), tudíž o momentu překvapení si nechejte zdát. Tedy ne že by tato funkce bylo nějak zásadně potřeba. Nepřátelé jsou bezmozkové, s pevně danou dráhou postupu a přesně daným počtem v kolika se na vás povalí.

Dalším záporem jsou lokace. Ty, i když jsou výborně graficky ztvárněny, jsou vymodelovány podle jasně daného půdorysu, s většinou následující honičkou v některé z dopravních prostředků. Tento prvek je sice vítaným zpestřením, v žádném případě ale u něj nejde ovlivnit dění a jede si vlastním skriptem. Podobně je tomu u soubojů s "bossy", kde se hra přepne do animačky a vy se můžete s popcornem v puse v klidu posadit a “vychutnat“ si triumf.

Alespoň že je dobře podán příběh a zápletka se vcelku slušně rozplétá - včetně závěrečného zvratu. Potěší i možnost projít si hru striktně stealth způsobem, s efektní pacifikací nepřátelských pohunků – tady si přesto dovolím tvrdit, že většina hráčů stejně sklouzne do “bum bum, kryt, bum bum, kryt“ stylu.

Pro: stále je to James Bond, grafika, hudba, zvuk, prostředí

Proti: umělá inteligence, level design, nízká obtížnost, Samrtphone

+12

Commander Keen 6: Aliens Ate My Baby Sitter!

  • PC 65
V pořadí šestý díl o dobrodružstvích neohroženého kosmonauta Keena mnoho nového nenabízí. Stále je to ten dobře známý, dobře hratelný, stejně vypadající (i barevně) a stále připravený zachránit celou galaxii (nebo konkrétní osoby).

Jediné co se opravdu změnilo je, že místo kapek ve čtvrtém díle se tady sbírají mouchy, ale účel je stále stejný, za 100 much jeden život. Změnou ještě prošli nepřátelé, kteří dostali novou podobu, ale další už jsou vyloženě z roviny kosmetických úprav. Z mého pohledu je to tak dobře.

Vše podstatné zůstalo zachováno. Hratelnost (za použití klasické trojkombinace kláves), skákadla a phaser (či co to vlastně je), vyvážená obtížnost, levely v podobě domečků, skrz které se je nutné prokousat na konec a ve kterých je nutné sbírat diamanty čtyř barev a přehazovat páčky. Také zůstal typický pocit a nervy na pochodu při špatném doskočení na přijíždějící/odjíždějící plošinku s posledním životem... Ještě že hra obsahuje save/load systém, což na plošinovku té doby nebývalo úplně zvykem.

Pro jedny příjemné prodloužení oblíbené hry, pro jiné tak trochu nastavovaná kaše – obojí názor je přípustný.

Pro: Keen, stále zábava

Proti: opět barevnost, tak trochu stále to samé

+12

Mass Effect 2: Arrival

  • PC 60
Vydanie masívne a efektne očakávaného záverečného dielu trilógie sa blíži pomaly, tak prečo si ešte v medzičase trošku nezarobiť na fanúšikoch, že?

Nejaké také pocity som mal pri hraní tohto DLC. Arrival v podstate neobsahuje nič čo sme počas hrania ME 2 nevideli. Absencia členov tímu tiež svedčí o tom, aká jednohubka sa pre hráčov vytvorila - na žiadnu zbytočnú hlášku nie je čas. Samozrejme boje (na ktoré sa toto DLC najviac zameriava) sú stále efektné a medzi vydanými DLC to nepatrí k tomu najhoršiemu, z príbehu však hráč dostane naozaj len maličké omrvinky, z ktorých bude asi veľa ľudí ešte viac nahopkaných na ME 3 (priznám sa, i na mňa padla chuť), takže toto DLC svoju misiu asi splnilo...

Pro: boje sú stále zábavné, snaha o prepojenie s tretím dielom,

Proti: nič nové pod slnkom, namotanie hráčov na nutkanie zahrať si Mass Effect 3, aaargh...

+12

The Lord of the Rings: Conquest

  • PC 50
Zoufale pátrám po kvalitní 3rd person hře na motivy Pána prstenů, ale stále hledám marně. Články k TLotR Conquest jsem ve Score velice hltal, protože tvůrci si tuto rubačku velmi vychvalovali a tak jsem se i docela těšil. Najednou se vyrojily vesměs negativní recenze a ohlasy a proto jsem hru zavrhl a přestal ji věnovat pozornost. Ale jelikož jsem zjistil, že hra podporuje kooperativní mulťák v hlavní kampani, odhodlal jsem se ji i přes jisté obavy zkusit…

Bohužel je od prvního okamžiku na hře vidět odfláklost. Těšil jsem se na epické bitvy, ale dostal jsem jen komorní rubačku se samoúčelnými skripty, které ale moc nefungují, protože jich je málo. Tvůrci se snažili navodit pocit bitevní vřavy stovkami respawnujících se vojáků. Nemůžem si ale stěžovat, nás to bavilo. Trochu mi vadily trhavé animace, obzvláště souboje tak nebyly moc dynamické a elegantní, jako třeba ve filmu, a působily krapet až komiksově.

Na výběr je z několika povolání – mág, lukostřelec, vrah a klasický bojovník. Já hrál převážně právě za bojovníka, protože mě boj za mága přišel nudný a boj za vraha zase dost těžký díky jeho malé výdrži. Lukostřelec taky nebyl moc potřeba, protože bojovník disponuje vrhací sekerou, která funguje jako taková slabší náhrada luku.

Po grafické stránce je to spíš taky mizérie. Lokace jako celek nepůsobí špatně. Jsou ale malé a úkoly v nich jsou repetitivní. Žádné epické momenty rozhodně nečekejte. Grafika samotná je dost nehezká, zejména textury jsou hodně rozplizlé. Kdyby aspoň hra běžela plynule. Bohužel trpí občasnými poklesy fps, a na to, jak vypadá, mi to přijde neadekvátní. Alespoň postavy jsou vymodelovány pěkně, hrdinové obzvlášť.

Moc jsem rád za nižší obtížnost. U těchto her je zvykem, že tvůrci přestřelí laťku a hra se stává vyloženě frustrující. Tady tomu tak povětšinou nebylo.

Pochválit musím filmovou licenci jak na hudbu, tak na ukázky. Momenty z filmu jsou skvěle sestříhané. Dění kampaně za Mordor se odehrává až po skončení trilogie a z filmu jsou využity některé scény, které původně byly v úplně jiné situaci a v jiném vyznění. V této kampani jsou sestříhány tak, že hráč má opravdu pocit, že Nepřítel pohltil celou Středozem a že se to opravdu ve filmu stalo. Bravo! Výborná práce střihařů!

Trochu mi chybělo, že si nemůžu zahrát za Froda a zbytek hobití Družiny. Závěrečné vyvraždění Kraje mordorskými vojsky mělo své kouzlo, ačkoli jsem se do boje proti hobitům moc nehrnul. Bylo mi jich hrozně líto. ;)

Ve výsledku se jedná o naprosto průměrnou hru, kterou jsme dohráli za dvě kratší odpoledne (jednu kampaň na jeden zátah). Fanouškům knih to moc nového neřekne, ale pokud chcete nějaký další doplněk k Jacksonově trháku, klidně do toho jděte. 50%

Teď že jen doufat, že připravovaná pecka s podtitulem War in the North dopadne lépe!

Pro: slušná hratelnost, motiv Pána prstenů, licence na hudbu a záběry z filmu, hezké hlavní menu, občas slušná atmosféra

Proti: odfláklé, nevyvážené, nehezké a šíleně krátké; ten chlápek, který věčně hulákal co máme dělat, mě děsně s*al

+12

Cervii

  • PC 60
Jednoduše a stručně o ještě primitivnější hře...

• Důkaz toho, že nezáleží na složitosti, ale originalitě a nápadu.
• Zábava. A jaká zábava! Jako malý jsem u toho s kamošema proseděl mnoho odpoledních hodin.
• Popravdě... Kolik her si zahraje až šest hráčů na jedné(!) klávesnici?
• 33 kB. Dnes tak trochu sci-fi, v té době se to dalo nacpat na jakoukoli disketu.

◦ Bez protihráče si ani nevrzneš.
◦ Po technické stránce nemastné/neslané.

Pro: Geniální nápad, zábava až pro 6 hráčů na jedné klávesnici.

Proti: Nutnost mít protihráče.

+12

Knights and Merchants: The Shattered Kingdom

  • PC 90
Naprostá klasika! Nedávno jsem hodnotil AoE 1 jako ve své době nejlepší strategii, ale to jsem zapoměl na starý dobrý rytíře a kupce moji první strategii :-)... Neuvěřitelně propracovaná hra. Každá její mise pro mně byla výzvou jelikož obtížnost této hry byla opravdu vysoká. Pamatuji si jak jednu z posledních chodiček jsem vyhrál tak, že mi zbyl jeden halaprtník s kterým se mi podařilo uniknout z prohrané bitvy a jen sem čekal než všichni pojdou hlady a opravdu ten můj zůstal nejdéle a to mi zajistilo další misi :D...
Kéž by se i v této době dělali hry na tak vysoké úrovni. Tak propracované hry nevycházejí ani v této době (až na pár vyjímek) a to už je ta hra stará nějákých 13 let :( ... mohla by být dvojka KaM, ale měl bych strach aby nedopadla jako stronghold 2...

Pro: výborná budovatelská strategie, hezká grafika... no proste moje srdcovka ;-)

Proti: obtížnost a jak už kolegové uvedli tak občas AI (ale na tu dobu to nebylo zlé)

+12 +13 −1

Memento Mori

  • PC 65
Po dohrání se tedy musím přiznat k jedné věci. Čekal jsem naprosto něco jiného, než jsem dostal. Plakát temný, reklama na to temná, příběh na první pohled zajímavý, název latinsky tajuplný a skutečnost, že se za adventurou skrývá český tým mi prostě vštípila myšlenku, že Memento Mori bude další originální, na příběh chytlavá a mysteriózní atmosféra a la Posel Smrti. Bohužel tomu tak nakonec není.

Ze začátku jsem z hry měl velice dobrý pocit, ale po dvou hodinách se ten pocit začal vytrácet. Kulisy nezajímavé, dabing emočně asi takový, jako kdybych koukal na Rodinná pouta a příběh absolutně nezajímavý. Nehledě na to, že hra samotná je na grafiku dost náročná, což mě docela i překvapilo. Když vezmu v potaz, že je to klasická, i když v tomhle případě, 3D adventura.

V průběhu jsem zaregistroval, že hra se neupíná jen na jednu postavu, ale na postavy dvě, které se mezi sebou prolínají, i když se ani v jedné kulise spolu nepotkají. Maximálně si zavolají přes telefon. Dobré zase je, že ve hře vše dává smysl, nic není zbytečně složité, i puzzle jsou, co se týče náročnosti, v pohodě. Neobvyklé ale je, že hra se snaží být jako interaktivní film, ale když jí porovnám třeba s Fahrenheit, v zásadních momentech vyhoří na prach.

Možnosti, které tu totiž hráč má jsou jen v rozhovorech, kde záleží na Vás jak se v dané situaci zachováte. Pozitivně, negativně či otázkou? To, že ale hra má více konců mi vůbec nedává smysl, protože zase tak zásadní momenty pro průběh hry to nejsou.

Když tuto adventuru zhodnotím jako celek, nemůžu na ní jen v jednom kuse nadávat. Zase tak špatná není. Spíše jsem čekal něco jako Posel Smrti a přitom jsem dostal příběhově něco jako jakýkoliv příběh od Toma Clancyho. Thriller se špetkou tajuplných zvratů, které na konci vyzní více než zvláštně.

Pro: jednoduché ovládání, hudební proložení

Proti: náročná grafika, nezajímavý příběh včetně postav a šedivých kulis, dabing

+12

Mashed: Drive to Survive

  • PC 70
Mashed neboli Kaše má podtitulek "Jeď, abys přežil", což přesně vystihuje podstatu celé hry, protože když si nebudete dokonce i na malou chvilku dávat pozor, jste na kaši. Hra mi hodně připomíná titul Death Rally, který se liší snad jen rokem vydání, pohledem z ptačí perspektivy a jedním z nejlepších jezdců jménem Duke Nukem.

Hlavním cílem je tedy přežít a ujet svým pronásledovatelům z dohledu, čímž dojde k zisku tolik potřebných bodů, podobně jako je tomu v herní sérii Micro machines. To sice ztěžuje měnící se pohled kamery, který značně zvýhodňuje zaostávající jedince, ale moje virtuální řidičské umění spolu se spoustou power upů v podobě raket, oleje nebo zrádných min tuto křivdu plně vynahrazuje.

Největším lákadlem Mashed je bezesporu multiplayer, při kterém jsem si poprvé naplno vyzkoušel svůj nově darovaný gamepad. Reakce počítačových soupeřů se po chvíli hraní dají alespoň z části předvídat, ale u člověka si nemůžete být jistí nikdy ničím, a tak se mi nesčetněkrát stalo, že mě na mé nejoblíbenější trati s názvem Polární molo někdo strčil na minu, popřípadě z onoho mola, přičemž se nejednalo o nikoho jiného, než o jednoho z mých sourozenců, kteří z vykonaného činu měli očividnou radost.

Co však se svou hratelností pokulhává, je hra za jednoho hráče proti počítačovým oponentům. Ne že by to nebyla zábava, ale po několika závodech se dostaví stereotyp a nakonec všechny naděje pohřbí honička, při níž pronásledujete auto několikrát rychlejší, než jste vy, a tak musíte čekat, že se někde zasekne nebo ho nějakou jinou náhodou dostihnete. Jedno dohrání celé kampaně mi tak úplně stačilo a nyní již hraji pouze multiplayer.

Pro: intro, power upy, multiplayer, Polární molo, zábavnost

Proti: slabší singleplayer, měnící se pohled kamery

+12