Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Rise of The Triad: Dark War

  • PC 65
Hra je to na svou dobu již poměrně zastaralá a přesto tak pokroková. Nemá smysl si nalhávat, že omezeni na 90 stupňové úhly hře neubližuje, ale autoři z toho vybruslili elegantně.

Je obdivuhodné, jak dokázali tvůrci engine Wolfensteina tak upravit. To, že autoři mohli libovolně zvednout strop umožnilo daleko snadnější orientaci v prostoru. Jednotlivé levely se zkrátka daleko více odlišují.

Ohromným kladem je také zničitelnost čehokoliv, krom zdí a odrážečů. Je vidět, že autory jsou lidé, kteří v budoucnu budou stát za jedním z interaktivních vrcholů 3D akčních her - Duke Nukem 3D.

Hodně na mě zapůsobila možnost projít se ve dvou vrstvách. Jak po podlaze, tak i na plošinkách visících ve vzduchu. Je jasné, jak problematické něco takového muselo v roce 1994 být. Stejně tak možnost otáčet se libovolně v prostoru. Nechápu, jak to s enginem Wolfa zvládli, když tohle neuměl ani Doom.

Samotný gameplay je velmi pestrý díky ohromnému množství odrážedel a pastí. Velmi málokdy máte okolo sebe jen holé stěny a nemusíte řešit žádnou vykutálenost.

Systém zbraní mi přišel trošku horší. Tři zbraně mají neomezenou munici, ale nevidím jediný důvod, proč po získání třetí zbraně, samopalu (někdy ve druhém kole), používat ty první dvě. Dále pak sbíráte zbraně s omezenou municí. Ta vám ale moc dlouho nevydrží. Tudíž podobně jako ve Wolfensteinovi nebo v Blakeovi, je to hra, kde 90% času používáte jednu zbraň.

Ty s omezenou municí jsou však luxusní a jejich počet je vskutku velký (kolem devíti plus ještě možnost být bohem a nějaký vlkem či co)

Pro mě je však největším kladem hudba Lee Jacksona. Pokud nemáte averzi na MIDI, tak jenom doporučuji. Neskutečně nabitý soundtrack plný skvělé hybné muziky, která zvedne náladu a v jednom kuse se v ní něco děje.

Nepřátelé mi nepřišli příliš zajímaví, "příběh" je těžké béčko. Obtížnost je někdy docela vysoká ve smyslu: "najdi v jednom rohu jedné místnosti nenápadné šlapátko, které otevře dveře na druhé straně mapy". Měl jsem ale na tohle štěstí a nějakým záhadným způsobem jsem se nikdy nezasekl. Jednotlivé levely jsou někdy překvapivě dlouhé, jejich samotný počet byl však akorát.

Hra jako celek je velmi netradiční. Člověka odpuzuje i přitahuje zároveň. Dneska už je to takřka zapomenutý titul, ve stínu her od ID Software, ale to nic nemění na tom, že ROTT je hodně stylová hra a vyšlapala pěšinku pro pecku všech pecek - Djůka tři dé.
+12

Arcania: Gothic 4

  • PC 55
Technická stránka - časté CTD, blikajúce či vyčiernené textúry a ikonky, cut-scény a videá, ktoré sa neprehrávajú, či chýbajúce zvuky - sa dá odpustiť, ak zvyšok hry stojí za to. Pri Arcanii to platí len čiastočne.

Vždy som mal dojem, že čaro Gothic 1 a 2 bolo okrem drobností typu, že hráč keď chcel získať kožu, zuby či drápy zo zvierat tak na to potreboval skill, keď vstúpil do domu tak ho vždy sledoval majiteľ, keď chcel mäso musel ho upiecť na ohni, aj v dôležitých rozhodnutiach na začiatku kapitoly - napríklad pri výbere frakcie. Toto všetko v Arcanii absentuje.

Druhé čaro Gothicu spočívalo v dobre navrhnutom svete, v ktorom hráč metódou pokus omyl zisťoval ktorých nepriateľov môže premôcť a ktorých nie. Často sa po level-upe vracal na rovnaké miesta, ktoré predtým nezvládal a takto rástla jeho postava. To v Arcanii rovnako absentuje. Svet je lineárny (ale nie až tak ako Witcher či Bioware) a combat značne jednoduchý -- ale relatívne zábavný.

Okrem toho mal Gothic 1 a 2 nezameniteľnú atmosféru, relatívne dobrý príbeh s minimom cliché (až na pár do oči bijúcich výnimiek) a skvelé dialógy. Arcania nemá atmosféru, príbeh je otrasný a dialógy sú komické.

Arcania je akčné a plytké RPG, a ak sa odosobním od toho, že s Gothicom má spoločný len názov, pár zhodných NPCčok a monštier, tak sa Arcania hraje relatívne dobre. Dá sa to hrať vo windowed mode, extrémny rýchly saving & loading, všetko plynie rýchlo, žiadne záseky, jednoducho je to solídna oddychovka.

Konečný dojem je teda značne rozporuplný. Určite ma to bavilo viac než Divinity II, sralo menej než Gothic 3, ale zároveň sa to na priamu konkurenciu - Risen, ani zďaleka nechytalo.
+12 +14 −2

Alfred Hitchcock Presents The Final Cut

  • PC 70
Už dlouhou dobu jsem se pokoušel rozehrát tuhle adventurku. I když nejsem filmový znalec celé filmografie Alfreda Hitchcocka (viděl jsem všeho všudy asi čtyři jeho snímky - všechny skvělé), nebál jsem se hru rozehrát, protože se o ní psalo jako o lehce nadprůměrné adventuře, která je vhodná i pro neznalé A.H.

Hlavní postava je soukromý detektiv Joseph Shamley, který přijíždí z velkoměsta do odlehlého filmařského městečka stojícího u skal, které svými vlnami omlacuje příliv oceánu. V tomto malém městečku se rozhodne Marvin-Jordan, coby vlastník celého prostranství a velký fanoušek Alfreda Hitchcocka, natočit film. Natočením vzdá hold slavnému umělci. K úspěšnému dokončení mu ale zbývá něco kolem dvou týdnů. Marvin-Jordan je smrtelně nemocný, nezbývá mu mnoho času. Navíc se jeho štáb beze stop vytrácí. A tak se může hlavní hrdina pustit do pátrání. Postupem času odhaluje kousky případu a dostává se na kloub záhadám.

Ve hře není mnoho postav. Navíc mě osobně prostě žádná postava k srdci nepřirostla a to ani hlavní hrdina. V úvodu tak nějak bloumám nádherným okolím. Získávám klíče a přístupové karty od zamčených místností. V nich prozkoumám šuplíky a získám další přístupové karty a klíče do místností. A tak nějak se v tomto duchu nese celá hra. Sem tam odhalíte kus tajenky, nějaký ten ingame snímek, nebo ukázka ze skutečného filmu Hitchcocka a jede se dál. Zase prozkoumáváte šuplíky. Řešíte puzzle. Ani konec to pro mě nezachránil.

Potěšila také kamera, která snímala jedno a též místo několika různými úhly (i vzdálenostmi). Kamera volila pohled podle toho, kde zrovna stála hlavní postava. Tady jsem odpustil i hluchá místa, kdy jsem se mnohdy dostal mimo obraz.
Překousl jsem nezvyklé ovládání (Alone in the Dark jsem hrál, takže mi ovládání postavy šipkami nevadilo). Na neobvykle řešený PDA inventář jsem si zvykl také. Ale rozhovory s postavami mě nudily a já jsem ani po rozkrytí další tajenky necítil nějaké zadostiučinění. Hra je dobře zasazena, hudba je vhodná, ne však mistrná. Okolí hezky vymodelované. Tak proč jsem se vlastně nudil? Možná je hra vhodná opravdu jen pro fanoušky A.H. Podrobněji zde.

Pro: nádherné grafické ztvárnění, Hitchcock, místy světlé dějové chvilky

Proti: postavy, děj

+12

Scratches

  • PC 60
Scratches je audiovizuálně dobře zvládnutá adventura, která dokáže zalézt pod kůži. Dům, ve kterém spisovatel Michael Arthate setrval několik dnů, působí velmi nepříjemným dojmem. Samota je cítit na každém rohu a odhalování minulosti pomocí deníků a dopisů je možná až překvapivě zajímavé.

Graficky působí viktoriánská vila perfektně. Všechny místnosti i chodby jsou zpracovány detailně a nepůsobí jednotvárně. Venkovní prostory jsou o něco horší. Většinou vypadají dost nepřirozeně a uměle. Naštěstí čas trávíte hlavně v interiérech, takže lze nad zahradou přimhouřit oči. Soundtrack perfektně dokresluje atmosféru, ale neobsahuje žádné vyloženě nezapomenutelné kousky. Nicméně hudba se ke hře hodila. Stejně tak i dabing je na profesionální úrovni. Jen trochu škoda, že jsme nemohli, mimo mluvené slovo, slyšet i myšlenky hlavní postavy.

Přiznávám, že jsem používal návod a s ním dohrání trvalo nějakých šest hodin. Bez něj tipuji asi dvojnásobek. Myslím, že ideální délka pro mystery adventuru. Problém vidím v tom, že za celou dobu se ,vyjma závěru, vlastně nic nestane. Nebýt Michaelových nočních můr asi bych si těžko vybavil zajímavější moment. S tím souvisí prakticky nulová znovuhratelnost. Také se pořád dostavuje pocit, že tohle už někde bylo. Opuštěný dům s temnou minulostí tady často byl a ještě mnohokrát bude.

Pro fanoušky žánru jistě kvalitní hororová adventura. Ostatním Scratches nabízí sice skvělý zážitek, ale průměrnou hru.

Pro: grafika , dabing, hudba, závěr

Proti: žádná znovuhratelnost, nedostatek zajímavějších momentů, nulová originalita

+12

Rome: Total War

  • PC 100
Nakonec musím dát 100% (dnes dohráno za Brutovce na very hard / very hard) Sice se občas chybička najde, ale je jich po čertech málo. Když srovnám délku hrací doby s ostatními strategiemi, musím zaplesat. Výborná muzika, atmosféra. Neskutečně grandiózní kampaň :)

Pro: Velká mapa, strategicko taktické prvky, rodokmen, hudba, atmosféra, délka, provázanost herních prvků..

Proti: některé prvky časem začnou otravovat: neustálé řešení nepokojů, neustálí bandité, někdy chyby u UI jak na velké mapě tak v bitvě (most přes řeku)

+12

The Elder Scrolls V: Skyrim - Dawnguard

  • PC --
Jedinou podstatnou změnou, kterou přináší Dawnguard a díky které je vhodné jej mít nainstalovaný, je strom dovedností pro vlkodlaky a možnost stát se vampýrem (tedy obojí, co už mělo být v původní hře). Vše ostatní je jen omáčka nepřesahující nekvality questů původní hry. Vandrování v Soul Cairne mi připomnělo „zábavné“ chvilky při zavírání bran v Oblivionu, u hledání Auriel´s Bow jsem nudou spadnul ze židle. Vskutku mizerný čelendž.

Nesnáším vampýry. Proto je jasné, že má volba hraní za spolek Dawnguard byla to jediné, co připadalo v úvahu. Příběh se nakonec neukázal v nijak positivním světle, i když to byla jediná věc, která mě hnala dopředu. Čekal jsem zajímavé rozuzlení, dostal jsem pouze hlavu Harkona. Díky „chytrému“ rozmístění questů hráč neustále cestuje úhlopříčně přes celou mapu, takže mé poctivé hraní vzalo za vděk srabáckému Fast-travel.

Oproti tomu se mi velmi líbí, že se větší část DLC odehrává na mapě původní hry a není to nově vytvořený prostor mimo hlavní mapu (aka Fallout NV). Celý příběh je tak velmi nenásilně vsazený do dění Skyrimu a nic mi nebrání si plnit další questíky kolem a kolem. Možnost hrát za obě strany konfliktu se taky počítá.

Herní doba: cca 5 hodin čistého času při plnění vedlejšáků
+12 +14 −2

Painkiller: Hell and Damnation

  • PC 65
Když jsem se doslechl, že má vyjít nový Painkiller a že to má být remake původní hry, říkal jsem si: hurá, bude to pecka jako Serious Sam HD – čili nový engine, nové efekty, textury a nové mody pro multiplayer a hlavně coop mod. Bohužel realita je jinde. Ano, máme konečně slušnou grafiku, pěkné modely potvor a zbraní, opravdu kvalitní animace a další věci, jenže pak tu máme celou plejádu neduhů, které v mých očích srážejí tuto HD verzi hluboko pod původní hru.

Z 24 úrovní z Painkillera a 10 úrovní z BooH se nám HD verze smrskla jen na 10 úrovní z Painkillera a 4 úrovně z BooH přičemž místy nejde o kdovíjak povedené úrovně. Proti Opeře, Bláznivému parku, Sirotčinci, či třeba Atriu nic nenamítám ale Továrna, Koloseum nebo i Hřbitov jsou podle mě příliš nudné a nezajímavé úrovně. Zkrátka se daly vybrat lepší. Ovšem pokud by byli tvůrci co zač, nemuseli nic vybírat a zpracovali by rovnou všech 34 úrovní, případně by v rámci DLC časem přepracovali i další pokračování (Overdose a spol.) Zkrátka tak, jak by se na kvalitní HD remake slušelo.

Nejen počet úrovní se nám však smrsknul – nejinak dopadli i nepřátelé. Ta tam je rozmanitost druhů monster, kdy jste se v každé úrovni mohli těšit na tři-čtyři nové kousky. Potěší alespoň jedna zcela nová zbraň, která je svými funkcemi opravdu geniální.

Typickým Painkillerovským prvkem jsou tarotové karty. Sice tu není žádná karta, kterou by hráči původního Painkillera neznali, ale potěší skutečnost, že jich tu je hodně a že z některých úrovní je možné vyhrát až dvě karty. Tento prvek značně pomáhá znovuhratelnosti alespoň některých úrovní, když už ne celé kampaně. A jen tak mimochodem - absolvujte tutoriál, protože i tam jde vyhrát karta. :)

Pak tu máme řádku, sice malých, ale nepříjemných skutečností…
- Už nejde vypnout bojová hudba a nastavení hlasitosti je pro ambient i bojovou hudbu stejné, takže kdo metal nemusí, má smůlu.
- Nová hudba je v porovnání s původním soundtrackem otřesná a bez nápadů – ještě štěstí, že většina skladeb je původních.
- Dříve pohyblivé předměty (žídle, bedny, dveře,…) jsou pryč a nebo jsou zcela statické, takže okolí vypadá úplně mrtvě.
- To samé stromy nebo tráva – nic se nehýbe. Pamatujete na starou závěrečnou úroveň Pekla? Tak takhle mrtvě se tváři všechny úrovně.
- A aby toho nebylo málo, chybí efekty počasí (déšť, sníh, vítr) přestože i v původní hře počasí bylo a krásně dokreslovalo atmosféru.

Nemůžu nezmínit také Coop mod, který sice potěší ale nenadchne, neboť působí příliš jednoduše – žádné nastavování počtu životů, munice, zdraví, atd. Jen dva hráči (opravdu jen dva) procházejí úrovněmi a likvidují monstra přičemž vůbec nemusí spolupracovat, neboť veškeré předměty jsou pro oba, stejně tak karty mají stejné a přeměna v démona nebo sebrané zlato je taktéž dohromady – zkrátka prostor pro taktizování a domluvu tu není.

Podtrženo sečteno je Painkiller HD pro mě, jakožto pro fanouška původního dílu zklamáním. Opět je z toho vidět lacinost a zbytečná osekanost ve snaze urychlit vývoj hry a vytěžit co nejvíc. Tohle byla šance (a věřím tomu, že poslední) jak Painkillera oživit a vrátit na výsluní old-school řezaček. Tak nějak jsem doufal, že se nakonec dočkám i dalších přepracovaných dílů, možná i zbrusu nových, ale místo toho Farma zatloukla poslední hřebíček do démonské rakve. Někdy se stane, že když vyjde HD remake, můžete použít placku původní hry jako podtácek, protože není sebemenší důvod se k základní verzi vrátit. Painkiller HD je jiný – díky němu máte HD podtácek.

Pro: Coop mod, nový engine a grafika, nové secrety, animace nepřátel

Proti: Málo úrovní a druhů nepřátel, jednoduchost Coop modu, mizerný příběh, drobné nedostatky

+12

SimCity Societies

  • PC 70
Je to taková jednoduchoučká, infantilní hra. Jenom stavíte různé domečky, a podle toho jaké postavíte, tak se mění politická kultura uvnitř města. Postavíte mrakodrap, hra zmodrá a máte tu kapitalistickou společnost, postavíte solární elektrárnu, hra zezelená a máte Ecotalismus, postavíte palác kultury, hra zrudne a máte...(nechci být vulgární). To je vlastně všechno, o nic víc ve hře nejde. Ale přes to všechno, jsem nad hrou strávil mraky hodin, a tvořil různé utopie nebo trápil simíky v různých ismech. Tady nejde ani tak o strategii, ale o kreativitu. Je to proto špatně? Pro mě rozhodně ne.

Pro: Kreativita

Proti: Po nějakém čase zjistíte, že je to strašná nuda

+12

Call of Duty: World at War

  • PC 80
Zase se přesouváme do 2.světové války. Od této hry jsem čekal hodně a musím říct, že se to docela vyvedlo. Od začátku v chatrči u mučeného vojína Pyla (ano opravdu si čtu jména v CoD) až po Němce zmasakrovaného seržantem Reznovem. Jedna z nejlepších věcí na hře je grafika. Je až fascinující jak se po grafické stránce hra rovná těm novějším. Nejlepší mise byla nad Atlantickým oceánem ,kde jste hráli za letadlového střelce. Kamikaze ,Hellcaty a ty bombardéry byli prostě úžasné. Za sověty tady řídíte tank T-38 a opravdu mi to řízení a střílení připomíná World of Tanks s lepší grafikou. Dostavuje se sem hodně velké až skoro nepřeberné množství brutality od plamenometných a koktejlových popálenin až po ustřelenou ruku ,hlavu ,trup ,nohy zkrátka jakoukoliv končetinu na kterou si vzpomenete. Atmosféra vesniček ,Berlína ,vymláceného Stalingradu a Okinawi je okouzlující. Nakonec je zde spousta zbraní typických pro 2.světovou válku a samozřejmě zombie mod ,u kterého jsem se trochu bál těch zmrzačených nacistů se svítícíma žlutýma očima. Ta hra na mě hodně zapůsobila.

Pro: Grafika s velkým G ,Atmosféra ,Prostředí ,Zombie mod ,Arsenál zbraní a Možnosti zabíjení ,které až děsí svou krvelačností

Proti: Je toho moc málo

+12

Silent Hill: Homecoming

  • PC 45
Jelikož sem velký fanda této série tak sem rozhodně nemohl minout ani pátý díl. Ze začátku sem byl docela nadšený hezká grafika,perfektní zvuk a samozřejmě hudba na kterou fanoušci série nedají dopustit. Ovšem po pár minutách mě čekalo nemilé překvapení. Tím překvapením budiž bojový systém na který sem si prostě dodnes nezvykl. Systém soubojů se samozřejmě nezměnil pro nic za nic,ale kůly tomu že hra je oproti starším dílům o něco víc akční což samo osobě nedělá Silent Hillu moc dobře. Pak mě taky zarazilo,že vás hra tak nějak do těch soubojů nutí a už málo tu uplatníte taktiku "kdo uteče vyhraje" kterou sem osobně využíval u starších dílů v dost hojném počtu. Další věc kterou hru dost pokazila je atmosféra která mi prostě nedokáže navodit takové to podivné mrazení v zádech které máme u hororových titulů tak rádi. Součástí atmosféry je samozřejmě příběh ze kterého sem se na prdel zrovna neposadil. Nechápejte mě špatně příběh nejhorší neni ale druhý díl
nasadil laťku dost vysoko a příběh pátého dílu ji bohužel nemá šanci překonat. Taky postavy už nejsou tak zajímavé a některé berete tak že tam prostě sou a je vám vcelku jedno co s nimi bude což je vskutku škoda. Tak abych to už ukončil,pokud nejste skalní fanoušci série klidně si k mému hodnocení přičtěte ještě 20%. Pokud ovšem chcete zažít tu pravou atmosféru městečka Silent Hill zahrajte si spíš druhý díl,ale to už je věc kterou nechám čistě na vás pro mě série bohužel skončila čtvrtým dílem.

Pro: Grafické zpracování,hudba,vzhled nepřátel,pyramid head se vrátil :)

Proti: Systém soubojů,postrádá atmosféru,nezajímavé charaktery,nulová motivace hru hrát.

+12

Heroes Chronicles: Conquest of the Underworld

  • PC 80
Na rozdíl od přechozího dílu, který popisoval Tarnuův vzestup od obyčejného člověka k barbarskému králi, osvobození barbarských kmenů od nadvlády čarodějů až po jejich krvavé rozdrcení, ale dlouho neužitou slávu, protože pár let poté padl v osobním souboji s Rionem Gryphonheartem, a který po hratelnostní stránce nenabízel nic vyjímečného, a kvůli kterému mi potažmo ani nestálo za to, napsat nějaký komentář, mě Warlords of the Wastelands příjemně překvapil.

Jelikož se Tarnum při své cestě na vrchol nezastavil ani před vražděním nejbližších přátel a rádců, s nimiž měl jen drobné neshody, rozohnil své předky, kteří mu neumožnili vstoupit do ráje a poslali zpět do říše živých. První úkol, který Tarnuovi jeho předkové uložili, aby odčinil své skutky a mohl jednou pokojně zemřít – zachránit duši muže, který ho zabil – byl i prvním dobrým vtípkem tohoto dílu. V jeho tažení mu pomáhala Allison, Rionova dcera, se kterou ho svazovalo zvláštní pouto. Z očekávaného milostného dobrodružství se ale vyklubala dcera jeho sestry. V praxi ale pouze Tarnuovi poskytla možnost používat lidskou armádu, vystupovala v dialozích a sem tam poslala nějaké suroviny. Jako hratelná hrdinka se objevila až v sedmé mapě, ve které byla, se svými nízkými staty, spíše na obtíž.

Závěrečný zvrat, ukradení Rionovy duše byla jen léčka na vylákání Allison do podsvětí, mě nijak nepřekvapil, protože mu předcházelo dočasného spojení s démonem, který nám chtěl čirou náhodou pomoci. Ten ale ve svých plánech opomněl jeden důležitý prvek. Nesmrtelného hrdinu, kterému se tak neříká pro nic za nic. Proto mohl po předstírané smrti, pokračovat ve svém tažení.

Obtížnost a délka je častým terčem kritiky Heroes Chronicles. Tento díl o to víc, protože nepovinným úkolem v průběhu kampaně bylo sestavování Andělské aliance, jejíž síle se nepřátelští hrdinové nepřizpůsobovali a i finálový boss měl základní vlastnosti pouze kolem 25 bodů, ale já na 55. Mapy jsou ve velikosti S nebo M, jenom výjimečně se objeví i něco většího. Jako např. šestá (z osmi) mapa kampaně - XL s podzemím i povrchem, třemi nepřáteli, mnoha hrady a teleporty. I po pár týdnech to vypadalo na dlouho, ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, že povrch je pro mě nepřístupný, ale nepřítel z něj může donekonečna vysílat své jednotky, jsem se na mapu vykašlal, sebral úkolový artefakt a popíchal za pokračováním příběhu. Proto ano, je to krátké, ale já říkám: Aspoň to rychleji "odsejpá ".

Pro: Příběh, velké množství poutavých textů, sympatický hlavní hrdina

Proti: Nízká obtížnost, absence novinek

+12 +13 −1

HeXen: Beyond Heretic

  • PC 70
Když jsem se dostal k Hexenovi v přibližně v době jeho vzniku, vůbec mě nezaujal, s výjimkou možnosti vybrat si jeden ze tří charakterů. Po vic jak patnácti letech jsem se k němu vrátil a musel jsem změnit názor.

Hexen rozvíjí myšlenku, kterou letmo nakousla vůbec první 3D střílečka Catacomb 3D, a sice systém více levelů vzájemně propojených, do kterých se můžete a někdy i musíte vracet. Komplexnost tohohle systému v Hexenovi jsem jako dítě vůbec neocenil.

Obtížnost je někdy skutečně velká. Jednak často musíte prozkoumávat celou epizodu složenou z X levelů, abyste zjistili, co jste otevřeli, jednak i počet nepřátel je velmi vysoký (a často se znovuobjevující). Zvláště poslední epizoda dá zabrat (hrál jsem na třetí obtížnost).

Oproti Hereticovi je však znatelně slabší hudba, dokonce i grafika mi přišla o něco zastaralejší, než v předchůdci ( (s výjimkou levelů s mlhou, ty jsou působivé). Level design se naopak zvedl a v mých očích se dost možná v některých momentech vyrovná i Doomu 2.

Docela mě mrzelo, že hráč nemá možnost vystřídat jednotlivé charaktery v průběhu hry. Hexen je dost dlouhý a na to, abych ho hrál třikrát, na to nemám nervy. Naštěstí zde existuje malý nevinný cheat shadowcaster, který jsem použil vždy a pouze na začátku epizod, abych si hru užil za všechny charaktery. Protože hrát celou hru jen se čtyřmi zbraněmi, myslím, že by mě zastihl stereotyp. Takhle jsem se bavil až do konce.

Hexen je nejspíš nejkomplexnější doomovka, která kdy vznikla, její největší nevýhodou je zastaralost, neboť 3D střílečky, které vznikaly v její době (Witchaven, Dark Forces), byly minimálně co do grafiky daleko vyspělejší.


dodatek:
Jednotlivé charaktery mi přijdou poměrně hodně vyrovnané, ačkoliv za bojovníka to bylo patrně nejsnažší, neboť jeho zbrojní arzenál je nejvyrovnanější
- dle mého: nejlepší první zbraň má mág (nejslabší klerik), nejlepší druhou zbraň bojovník (nejslabší mág), nejlepší třetí zbraň mág (nejslabší klerik), nejlepší čtvrtou zbraň má klerik (nejslabší mág).
+12

Port Royale 3: Pirates & Merchants

  • PC 75
Vzhledem k tomu, že jsem momentálně asi jediný na DH, kdo tohle hrál tak se jen musím poklonit vašemu vkusu :) je jedno, který díl si zahrajete, na to jsou si až dost podobné. Jediná výrazná změna spočívá v grafice a trochu propracovanější kampani, která potěší, ale jádro je pořád stejné. Jezdíte si po moři, obchodujete a bojujete s ostatními loděmi :) jen vypuštění soubojů s kapitánem nepřátelské lodi mě trochu zklamalo. Vždy to byl dobrý způsob jak bez problémů sebrat nepříteli loď :)

Pokud jste ale nehráli žádný z dílů Port Royale, není důvod, proč nezačít rovnou třetím dílem. Dvě kampaně hru oživují více, než scénáře v druhém díle.

Pro: Třetí díl se liší víc od druhého, než druhý díl od prvního.

Proti: Neliší se zase tolik, ale hezčí grafika potěší.

+12

ArmA: Armed Assault

  • PC 80
Tak dnes konečně dohráno.

Tohle není hra jen tak pro někoho. Jsou lidi kterejm to přijde nuda - plížit se někam 10 minut v podstatě neměnným prostředím a pak kulka a čáááu. Mě to tak jaksi vyhovuje :)

Ujal jsem se své pozice vojáka v naprosto nemastné kampani. Už od první mise jsou úkoly naprosto debilní. Některé vedlejší mise jsem nakonec dotáhnul do konce jen s nemalým sebezapřením - ne ani tak kvůli obtížnosti jako takové, ale hlavně kvůli nesmyslnosti dané akce, která mě rozčilovala. Třeba když máte chránit inženýry, co staví základnu. A to ji prosím začnou stavět v nepřátelském strategicky zcela nezajímavém území, kde vyráží z lesa jeden útok za druhým. O misi, kde nemáte spustit poplach a úkolem je zničit dva Uraly raději ani nemluvím. - vše by řešil jeden výstřel z raketometu - místo toho nás vybaví sniperkami bez možnosti výběru! Tímto se Arma k Flashpointu nedá ani přirovnat. To je velká škoda, naprosto to kazí atmosféru celé hry!

Grafika sice ujde, ale engine je neskutečně zastaralej - už na starym Flashpointu mi vadil - zde zůstal prakticky nezměněn. Například strafem napoprvé vběhnout do úzké mezery mezi plotem se dá považovat za čiré bláznovství. A to nemluvím o plížení - to už je panečku umění plížit se kdekoli jinde než na zelené louce!

Abych zase jenom neremcal: Ty hory na horizontu nejsou nikdy kulisy - to mě jaksi vnitřně uspokojuje - ale skutečný hory, kam se můžete zajít podívat. Her, kde se musíte (hrajete-li na hardcore) na mapě orientovat dle světa a "skutečných" orinentačních bodů je sakra málo. Navíc hra obsahuje celkem slušnej editor na celý kampaně. To zas není jen tak leckde...

Pro: Svět, volnost, obtížnost, simulace, taktika, skutečná vojenská technika

Proti: Tupá kampaň, nedodělanost, zastaralost, bugy

+12

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 30
Co na plat, že to v úvodním filmečku rozjedou Elbow, že se na scénáři podílel Davis S. Goyer, že to všechno působí velkolepě a dramaticky, že se ohání jménem Trenta Reznora, když pak hra samotná vypadá hůř, než první CoD, styl animací nemá nic společnýho s hrou, akce je tupá/nudná/samoúčelná/rádoby drsná, Reznor zazní jen v menu, hratelnost je taková, že akčnější jsou i tetris a zvuk je tak odporně nedynamickej, že jedinej výstřel ať už Battlefieldu nebo MoH by poslal do hajzlu celou tuhle hru? Ať mi nikdo netvrdí, že je tohle lepší, než novej Medal! A nechť se tento komentář zařadí po boku mejch kritickej štěků typu Saboteur nebo Just Cause 2!

Pro: snaha maskovat hrůzu hry hrůzou války (krev a tak)

Proti: hnusná grafika, špatnej zvuk, hrozná hudba, trapná nudná akce

+12 +19 −7

CreaVures

  • PC 50
CreaVures je krátká hopsačka, která jednak zaujme pěknou grafikou (stylizace hodně připomíná film Avatar) a jednak přístupností pro všechny věkové kategorie. Užijí si ji jak caparti, tak odrostlí hráči. Menší zaujmou roztomilé příšerky a starší naopak relaxační hratelnost a pěkné výtvarné ztvárnění. Melancholii podporuje i taková, řekl bych až zasněná hudba. Za největší zápor považuji samotnou hratelnost, protože hra je už po první hodině dost stereotypní. Levely si jsou až moc podobné a hratelnostních berliček a originalit v rámci žánru je dost málo, spíše žádné. Jak říká Lichtenberg, CreaVures jsou žánrovkou až moc rutinní. Ve všem ostatním ale fungují skvěle.

Pro: grafické ztvárnění, hudba, relaxační hratelnost

Proti: málo nápadů obohacujících hratelnost, po čase dost stereotypní

+12

Quantum Conundrum

  • PC 70
Po Portalu a Q.U.B.E jsem narazil na další logickou hru jménem Quantum Conundrum. Od dvou zmiňovaných se Quantum Conundrum přece jen odlišuje.
Hru začínáte jako vnuk bláznivého vědce pro kterého není problém vymýšlet šílené věcičky. Jednu z nich hned na začátku ukořistíte. Je to rukavice která umí přepínat dimenze. Díky ní se pak snažíte překonávat překážky, kombinací 4 dimenzí (obláčková - vše je lehoučké jako pírko, železná - vše je pokryto železem, časová - zpomalení času a poslední změna gravitace).

Jako jeho předchůdci Portal a Q.U.B.E je i Quantum Conundrum je s pohledu první osoby ale s úplně jiným grafickým pojetím, kresleným. Jako Team Fortress 2.
Obtížnost puzzlů se postupem času zvyšuje ale ne za hranici hratelnosti. Myslím, že u konce mohli ještě trochu přitvrdit. Ale zase na druhou stranu některé achievementy jsou opravdu dost velká výzva, která vám zabere nějaký čas.

Oproti Q.U.B.E musí pochválit, že se tvůrci snažili o nějaký děj hry. Samozřejmě Portal od toho nečekejte. I tak se tam najdou docela dobré vtipy a k tomu směšná chlupatá obluda jménem Ike.

Verdikt: Od Quantum Conundrum jsem nic moc nečekal a to bylo dobře, protože hra mě chytla, bavila i pobavila. Hratelnost je výborná, puzzly sice lehčí ale tahle hra má navodit pohodu a relax. A to zvládla!! 70%

Pro: Puzzly, Ike, hratelnost, vtip.

Proti: U konce mohla být obtížnost puzzlu větší, délka hry.

+12

Spec Ops: The Line

  • PC 90
O Spec Ops: The Line jsem viděl jenom krátké gameplay video a okamžitě mě zaujalo. Pak vyšli první recenze a hra sklidila obrovský úspěch, díky skvělému příběhu. Nechtěl jsem se ochudit o nějaké překvapení, tak jsem ani recenze nedočetl. Bál jsem se že se do vím příliš. Proto je možné, že se budu psát to co už je tady několikrát omýváno v jiných komentářích. Přečtu si je až po dopsání svého ať nejsem ovlivněn.

Spec Ops: The Line hrajete za vojáka jménem Walker váš cíl je najít 33 jednotku v písku zasypaném Dubaji. V partě máte dva další vojáky (Adams, Lugo). Děj se vyvíjí a svojí váhou doléhá na všechny tři aktéry. Zde se ukazuje jak má každá osoba jinou osobnost a že voják není jenom guma. Adams a Lugo mají rozdílná vidění situaci v kterých se nacházíte a je jen na Vás co se stane.
Každý je strůjce svého osudu a u této hry to platí dvojnásob.

Grafické zpracování je až neskutečné, pískem zasypaný Dubaj vypadá krásně. Do toho skvěle propracované světelné efekty odraz světel či slunce dává městu reálnost až s toho mrazí. Ani postavy nezaostávají dobře prokreslená mimika obličeje, dává vědět, že hlavní hrdina je už pěkně na s..ný.

Hratelnost si osaháte během první kapitoly a pak už není nic problém. Jenom ta AI jak nepřátel tak i Vaší jednotky. Kdy dáte rozkaz zabít a oni to pochopí jako nechat se zabít. Nebo když přiběhnete ke svému parťákovi do krytu, tak to znamená, že ho vyháníte. Vstane a běží jinam, což je smrt. Tuto malou chybu zase napravuje hudba. Která má výborný rádius. Když je vypjatá situace dokáže z ní dostat vše nebo jí odlehčit jako když vstoupíte do místnosti a začne Vám hrát hudba ze 60-70 let z dob Vietnamské války a Vy střílíte vojáky ostošest. Za zmínku stojí i zvuk zbraní a jejich rozdílnost.

Hra dále nabízí i multiplayer. Zkusil jsem pár her ale nic mi to neřeklo. Proto zatím nebudu hodnotit. Popřípadě ještě doplním.

Verdikt: Jak se říká: Válka je svinstvo! Ale tohle svinstvo je parádní kousek, který by neměl minout hráče, kteří mají rádi silný děj s akcí a s krásnou podívanou.
90%

Pro: Skvělý scénář hry, prostředí, grafika, hudba a zvuk zbraní.

Proti: AI nepřátel i vlastní jednotky.

+12 +13 −1

Assassin's Creed III

  • PC 60
Hru jsem ještě nedohrál (jsem někde ke konci Sequence 8), ale musím se podělit o zatím získané dojmy.

Začnu tím, co mě na hře neskutečně vytočilo. A to byla nulová podpora od českého distributora, společnosti Playman. Hra má zcela nelogicky vynucený český překlad uživatelského rozhraní, což při hraní v angličtině hru značně kazilo. Podpora od Playmana mi v podstatě řekla, že mám smůlu, a že to bylo napsané na obalu (btw, nebylo, byly pouze řečeny CZ titulky, a navíc mám Freedom edici, která klasický obal jaksi "nemá"). Naštěstí angličtina ve hře pořád je, a tak se dala vynutit změnou v registrech. Ovšem Playman mě ujistil, že si od nich další hru už radši nemám kupovat a vyhýbat se jim jako moru.

Teď k samotnému komentáři a názorům. začnu těmi dobrými věcmi.
Plot twist, který přinese konec třetí sekvence, mi doopravdy vyrazil dech, a pokud si hru někdo nevyspoileroval, tak ho ani nemohl čekat.
Nové možnosti hry, jako lezení po stromech nebo lovení zvěře jsou zajímavé a kvalitně zpracované.
Dobře udělaná je taky loď, se kterou se jde vyblbnout neskutečně. Relativně hezky poslouchá, a střílení z bočních děl a otočných děl je sranda.
Klasické elementy AC série, jako lezení po budovách, hledání pokladů nebo stránek almanachu Bena Frnaklina (náhrada za jiné podobné sbírací věci) zůstaly zachovány, čili tam je hodnocení jednodzačně pozitivní
Dobrá část mi taky přijde zatím část v "současnosti", kde se Desmond dozvídá jaké věci First Civ zkoušela pro ochranu před katastrofou, a že některé plány templářů možná nejsou až tak špatné. A taky, že to First Civ nemusí myslet s lidmi tak úplně dobře.

A teď ty špatné věci, kterých je bohužel spousta
První je zcela jistě to, že hra má na PC ještě více chaotické ovládání, než předtím. Spousta věcí z předchozích dílů ve hře sice nějak je, ale jsou buďto nepoužitelné, nebo hrozně komplikované. Jde například o pokročilé bojové techniky, jako counter-kill nebo disarm. zatímco v AC2/B/R byly jasné a logicky udělané, zde je to zřejmě jenom o správném zmáčknutí tlačítka ve správnou chvíli. Navíc byl ze hry odstraněn trenažér, čili si to ani moc nejde zkoušet. Také moc nefunguje moje oblíbená "Double Assassination", která z misí, kde musíte zůstat neviděni dělá hotové peklo, protože jak zabít dvě stráže, co u sebe stojí jako dva členové 4% populace, aby vás jeden neviděl.
Portnutím na PC také utrpěly některé minihry, jako například roztrhnutí dvou bijících se dělníků od sebe, kde jsem si musel potupně najít návod, co tam vlastně mačkat. Podobně je na tom páčení zámků, které je neskutečně citlivé na myš a bez jakéhokoliv vysvětlení často vypadne. Kdyby to bylo udělané jako v Oblivionu, bylo by to mnohem lepší.
Dalším mínusem je paradoxně až moc velká otevřenost a nelinearita hry, kdy jde skákat z roku do roku, ani člověk netuší jak a kdy. Stejně tak možnost zabrat pevnost pro revolucionáře, v době, kdy ani ještě o revoluci nic moc netušíte.
Problém taky dělá nedostatek peněz, primárně na upgrady vašeho korábu, které stojí neskutečné peníze, které se konvoji vydělávají blbě.
Další mínus je taky nefunkční multiplayer, což je problém, který se ovšem zřejmě děje většině PC hráčů.

Pro: příběh, skákání po stromech, loď, klasické elementy AC série

Proti: podpora v ČR, nefunkční multiplayer, zmatené ovládání, až moc otevřený svět, až moc velká nelienarita

+12 +15 −3

Assassin's Creed III

  • PC 70
Jsem fanoušek. A to velký. Assassin's Creed 3 ovšem považuju trochu za zklamání.

Začnu s hratelností. Hra se hrála jak po másle, ale pořád mi to přijde dost podobné jako ostatní AC díly. Sem tam méně záživnější mise, sem tam více. Konečně došlo ke změně více herních stránek, než to bylo mezi např. ACB a ACR.
Hra měla, ale obrovský potenciál, který naplnila bohužel jen z části. Město i krajina na vás dýchají obrovskou, velkolepou atmosférou. Rovněž na mě dýchla excelentní atmosféra hned v první misi v minulosti. Celá ta mise mi přišla netradiční a hned to přineslo svěžest do celé série. Pak už mi prostředí neučarovalo po zbytek hry tak hodně jako právě ona mise. Vedlejší mise, kterých není málo už jsou o dost stereotypnější (překvapivě), ale co, prostě tam jsou a to se aspoň trochu cení. Novinkou jsou úkoly na moři, kde jsou ty bitvy vydařené a člověk je z toho všeho nadšený (obzvlášť při "klasické" palbě z bočních děl), ale žádné nadšení netrvá věčně a i toto časem omrzí. Ale to rozbouřené, vlnité moře je luxus.
A co se týče těch nepovinných úkolů v hlavních misích - některé jsou tak otravné a těžké, až z toho nejeden chytne nerva, proto si tu hru při prvním hraní hráč podle mě více užije, když se na tohle vyprdne.
Boje mi přišli více efektní. Connorův styl boje je agresivnější a to jak dokáže vyřídit dva nebo tři vojáky v jednom kombu je naprostá paráda. O dost lepší než boje v Revelations, ve kterém ty komba sice mohli být efektní, ale pomalé. Snižovalo to tak nějak tempo těch bitek. I když je na pohodu vyřídit jakékoliv množství těch obyčejných vojáků, jakmile na řadu přišli ti zmetci s větší výdrží a protiútoky, člověka už začne srát ta těžší obtížnost. Celé to chce sice trochu (nebo více) cviku, ale i tak se v tom ztrácí ta zábava.
Lezení je supr, ale nevím co si myslet o ovládání, na jednu stranu je možná běhání po střechách a po stromech bezpečnější, protože se Connor neodrazí pokud to má mít za následek pád dolů a ztracené životy. Na druhou stranu není ve hře rozdělený běh na klasický a akrobatický, ale je tam jen akrobatický. Takže chci běžet, třeba v nějaké uličce mezi domy a Connor mi začne skákat kam nechci.
Ostatní věci jako: nákup a prodej surovin, výroba předmětů a vysílání asasínů na různé mise, potěší, ale nic zajímavého.

Co je u mě nejrozpoluplnější, tak je příběh. Tradičně nejde o nějakou pohádku s obrovským happyendem (což je samozřejmě jenom dobře). Postavy (aspoň ty důležitější) nejsou černobílé a některé dialogy s nimi jsou dosti povedené, hlavně Haytham, ale taky Washington. Ovšem je tu jedna postava, která mi trochu i leze na nervy a není mi skoro vůbec sympatická, tím je Connor. Asi nejhorší asasín z celé asasínské herní ságy. Ten je strašný dobrák a hrdina, ale chová se drsně, přitom mi připadá jak suchar, furt se hrne do dalšího boje, nemá nikdy s ničím ani s nikým problém a v problémech nebo v emocionálních scénách jedná tak nějak s klídečkem.
Přitom tam je tolik scén, které se emocionálně daly vytáhnout hodně vysoko, hra si ovšem sama hodila klacek pod nohy a šlo to do háje.
Přesto se najde pár povedených scén, které jsou emocionální, dobře napsané a nadabované. V některých i ten Connor trochu projevuje city jak bych si i představoval. Jako příklad scéna ,když Connor řekne Hathamovi o smrti své matky, nebo když se Connor od Hathama dozví o Washingtonovi o jeho rozkazech na vypálení jeho vesnice a odloučí se jak od Haythama, tak od Washingtona. Příběhově mi nejvíce zajímavé připadaly mise kdy Connor spolupracuje s Haythamem - jejich vztah otce a syna je dobře zpracován a pobaví.
V čem se příběh nejvíce posral, byl závěr hry - Desmond zemřel hodně blbě, a to jak ostatní z jeho skupiny jen tak odešli, též na hovno, celé to bylo ukončeno strašně rychle, a na to, že se k té záchraně před koncem světa schylovalo už snad od prvního dílu, byl to odbyté až hanba, nejspíš tam tvůrci neměli dávat vůbec žádný konec světa, nebo měli tuhle myšlenku nějak pozměnit, nevím, přišlo divné že, máš na výběr buď budeš žít, ale skoro celé lidstvo bude vyhlazeno a začne se od znovu, anebo zemřeš a svět bude pokračovat tak jak je.

Tento díl je možná nejrozšířenější možnostma, je tu dost druhů zvířat a skvěle zpracované úrovně počasí, u soubojů jsem mile rád uvítal změnu, která se povedla na výbornou, lodní bitvy jsou taky cool, lezení taky. Postavy (až na Connora) jsou dobré. Dabing, atmosféra, dialogy rovněž. Jen kdyby si ty některé skvěle rozehrané cestičky v příběhu sama hra na nezničila a ten konec, achjo ten konec.

Pro: Hratelnost, atmosféra, příběh, mise na lodi, souboje, postavy, dialogy, dabing.

Proti: Trochu ty mise mohli být lepší, některé stránky v příběhu, Connor, ZÁVĚR.

+12 +13 −1