Musím říct, že mě třetí díl téhle série i přes nejhorší hodnocení bavil zatím asi nejvíce. Je tu VGA grafika, standardní sierácké rozhraní známé z novějších adventur a definitivně odpadá vypisování příkazů. Dá se říct že spousta úkolů je intuitivních, další věci jsou tradičně dílem náhody - někam přijít aby Vám někdo něco řekl, někde na někoho počkat atd...

Příběhově se jedná sice opět o klišé jak prase - tentokrát Sonny Bonds čelí kultu sériových vrahů, kteří zanechávají na místě činu pentagramy, jedou si ve drogách a navíc ho zasáhnou na nejcitlivějším místě, když těžce zraní jeho milovanou Marii. Ale dá se říct, že to klišé je slušně napsané, nechybí tu i zrada ve vlastních řadách a celkem mě zajímalo jak to dopadne. Vyústění je docela akční (přestřelka na konci), jen ten záporá bratr Bainse z prvních dvou dílů to si mohli tvůrci odpustit.

Potěšila mě i krvavost a možnost někoho zastřelit, nechybí tu opět sbírání důkazů i mravenčí policejní práce (sestavování portrétu či vzorce vražd). Co mě nepotěšilo je návrat ježdění z jedničky, které je neskutečně otravné s nutností používat mapu, navíc na začátku hrdina pomáhá dopravákům a tak patrolovat na dálnici a dávat pokuty. Ech... tohle je přesně to co každý hráč určitě chce, hrát si na dopraváka. Celkově ale trojka není špatná hra.

No není divu, že si tuhle sérii příliš nepamatuju. Druhý díl totiž přináší tak provařené klišé jako příběh, že se člověk nestačí divit. Jesse Bains, záporák z jedničky utíká z vězení a rozhodne se pomstít všem co ho dostali za mříže. A ještě k tomu hlavnímu hrdinovi unese nově nalezenou lásku, šlapku z jedničky Marii. Hrdina a jeho parťák (který v každé scéně velice rychle zmizí) pátrají, sbírají důkazy, ale jsou stále o krok pozadu. OK beru že jsou to osmdesátky, ale stejně, tohle jsem viděl snad tisíckrát. Skončí to předáním medaile a požádáním o ruku... zííív

Graficky je to prostě staré, takže to nebudeme rozpatlávat a vrhnu se na novinky. Sierra z zdánlivě zvolnila a vyhodila některé neskutečně otravné elementy z jedničky. Odpadá tak převlíkání, lezení do auta na xkrát a místo honiček po městě se přesouváme do lokací pomocí animace. Dá se říct že oproti jedničce, kde jste si ani jednou nevystřelili je to i akčnější (teroristi v letadle, obsazování domu, finále končí přestřelkou).

Zároveň se Sierra ale nebála přitvrdit v obtížnosti a hra je tak opět bez nějaké pomoci nehratelná. Spousta věcí se dá udělat jen přesně napsaným textem, jakákoliv odchylka znamená hlášku že to nejde. Spoustu předmětů bych nikdy bez návodu nenašel, protože na první pohled nejsou vidět (potápění, prohlídka auta) a pokud zadáte look, look around nebo něco podobného, tak nejsou popsány. Další důležité věci jsou prakticky neviditelné (kanál). Samozřejmě i tu nechybí místa, kde musíte na něco počkat a jeden brutální dead end (neseřídíte si pořádně zbraň a po nějakých x lokací dál v letadle netrefíte teroristu).

Vlastně bych neměl moc co vytýkat, protože tohle se týká všech Sierrovek, ale díky klišovitému příběhu a přestřelené obtížnosti mě to v podstatě ani moc nebavilo dohrávat.

Čtvrtá slavná Sierrovská série a opět jedna, kterou jsem dohrál a vůbec si nepamatuju. Jaká je jednička? Ocitáte se v mírumilovném městečku Lytton v kůži řadového pochůzkáře Sonnyho Bondse, nafasujete výbavu, auto a vydáváte se řešit zločiny.

Hra se snaží být co nejvíce realistická jak to jen jde. Policejní rutina se tak skládá s brífingů, při odchodu/příchodu ze služby se musíte převlést, vysprchovat a uložit věci do skříňky, každou situaci musíte nahlásit rádiem, případně zavolat posily, když někoho eskortujete do vězení musíte odevzdat zbraň, před jízdou zkontrolovat auto atd... Co teprve takové zatčení, těch úkonů co je nutno udělat je tuna a samozřejmě by Vás většina ani nenapadla. Důkazy nutno konzultovat s nadřízenými a kolegy. Na jednu stranu to dodává pocit reálna, na druhou stranu je to nesmírně otravné.

I samotná kariéra Sonnyho je realistická - nejprve řeší za volantem obyčejné přestupky jako jízda na červenou, jízda pod vlivem či ukradené auto, později se dostává k protidrogovému a začíná pátrání po Andělu Smrti Jessie Bainsovi, který stojí za vzestupem drog v městečku.

Samotná hra je tak složitá spíše tím že nevíte přesně co v které situaci dělat, než nějakými zákysy. Složitost číslo dvě je jízda - v jednopixelovém autíčku honíte na ploše 16 bloků zločince, což se neobejde bez bouraček a upřimně řečeno mě tohle proto-GTA vůbec nebavilo. Na závěr si navíc tvůrci připraví ultravytuhlý poker, kde Vám dobrá karta nepadne skoro nikdy, blafování nefunguje a počítač nepokrytě podvádí - u tohohle jsem vytuhl na dvě hodiny. Nechybí ani jeden časový limit na začátku, jeden dead end (když se schováte za strom místo za keř).

Jako vstup do série to není úplně špatný až na to ježdění a poker, jen klasicky složitý jako každá adventura z té doby.

A nejpovedenější a poslední regulérní díl série je za mnou. Sedmý díl Larryho přišel v roce 1996, kdy klasické adventury byly na vrcholu, ostatně ve svém seznamu podle starých Scoreček a Mobygames jich mám za ten rok neuvěřitelných 38. A přestože se v podstatě jednalo o labutí píseň Sierry (protože King Quest 8 má být third person akce a Quest for Glory bylo vždy spíše takovým mixem žánrů), Larry v obrovské konkurenci neudělal ostudu.

Grafika zůstala cartoonově stylizovaná, Larry je pořád malý ohyzdný skřet a stejně jako v šestce se snaží sbalit ty nejkrásnější ženy. Na začátku ho odkopne jeho Shamara z předchozího dílu, která ho má plné zuby, navíc ho zanechá v poutech v hořícím pokoji. Poté co se Larry dostává z hořící pasti, najde lístek na luxusní loď lásky a vydává se splnit 6 úkolů, na jejichž konci je odměna - týden se sexy kapitánkou.

Příběh je tedy opět o ničem, ale tvůrci to vyšperkovali tunou nápadů. Především soutěže - musíte uspět v bowlingu, vaření, módě, házení podkovou, kostkách a sexu. A protože je Larry nýmand, nezbývá mu než podvádět až se budou hory zelenat. Kromě soutěží je tu ještě spousta krásek kterým se Larry snaží dostat do kalhotek. Tvůrci použili mírně zkomolená jména a podoby slavných hereček devadesátek, takže tu máme Drew Barrymore, Demi Moore, Jamie Lee Curtis (proboha proč? :D), Annette Benning, Victorii Principal a nějakou dvojici country zpěvaček. Každá z postav chce něco jiného, budeme měnit nevýraznou knihovnici, hrát parádní hru v kostky a zapleteme si i do vraždy.

Hraje se to podobně jako předchozí díl - tj. máte otevřeno hned od začátku neskutečné množství lokací a můžete v nich provádět co Vás napadne. Larry resp. vypravěč vtipně komentují každou akci, nicméně bez nějaké pomoci zapomeňte na dohrání na 1000 bodů. Osobně mi vyhovuje spíše menší počat obrazovek a postup kupředu než tohle šílenství, ale budiž je to Sierra. Humor je parádní od spousty hlášek, před vtipné animace, pubertální erotický humor na kterých jsem si asi během série zvykl až po runnig joke s nahým návratem domů, kdy ta ostuda ke konci je Larrymu už volná. Dalším running jokem jsou bobři, kteří jsou všude :)

A to není vše - budete sbírat 32 ukrytých vibrátorů, odhalovat speciální easter eggy, které Vám odhalí nějaké ty pěkně nakreslené kozičky a dokonce do složky uloží pár erotických wallpaperů. Skvělý nápad! Určité akce jdou provést jen napsáním v parseru, ale není to nic zákysového, většinou vypravěč sám Larryho navede. Od bloudění Vás uchrání mapa, během hry zazní pár klasických 80s hitů (Celebration, La Freak, Get Down on It) a bohužel musíte pro kompletní skóre přežít i 40 minut!!! hrůzostrašně nevtipných vtipů (šel jsem si pro cigára a udělat pozdní večeři). Jako poslední bonus pro kompletisty - pokud nasbíráte 1000 bodů, všechny dilda a easter eggy, uvidíte pár vteřin sexu a únos na mimozemskou loď.

Zkrátka i když perfektní adventura je pro mě hlavně o příběhu, tady je tolik nápadů, že to bohatě vyváží.

Šestý díl série šel s kvalitou opět bohužel dolů. Není to tak hrozné jak kdysi v recenzi ve Score, kde šestka dostala krásných 44%, to rozhodně ne. Jen se vrátila obtížnost, zhoršila grafika i příběh. Ale popořadě.

Grafika šla opravdu do háje a to velice. Nechápu jak, ale šestka vypadá hnusněji jak pětka, některé obrazovky jsou vyloženě k zblití (před Larryho pokojem), občas přes pixely nevidíte postavu (recepční) a celkově bych od hry z roku 1993 očekával víc. Jediné co se povedlo jsou detaily holek. Možná jsem měl horší VGA verzi, protože na youtube to vypadá líp, ale od GOG bych teda čekal nejlepší možnou grafiku.

Příběh - haha, zapomeňte. V šestce není ani zmínka o Patti a ani stopa příběhu. Larry vyhrává cestu do hotelu a tak se rozhodne sbalit co nejvíce ženských. Je jich celkem osm, každá něco chce (baterky do robertka, šaty, kytku, pivo atd..) s každou to vypadá na zážitek a skončí úplně jinak. Musím uznat, že autoři se vytáhli aspoň s humorem, suprovými vtípky a hláškami se to jen hemží a až se škodolibou radostí jsem sledoval Larryho smůlu. A tak Larry dostane místo sexu klystýr, elektrošoky, je zbičován jako pes, spadne z bungee věže. A nebo narazí na lesbu, transku a ve finále je odkopnut protože holka pro něj vypadá moc dobře. Až s tou poslední new age pipkou to klapne a - tím se oslím můstkem dostávám k erotice.

Ano jsou tu pixelové nahotinky i naháči, objeví se chcaní i sraní a moc hezké obrázky detailních žen, bohužel oblečených. Ale když to má ke konci skončit sexem, je tu opět decentně "zhasnutá lampička" a místo toho vidíme různé "vtipné" obrázky vyjadřující sex. Achjo, prudérní Amerika a naprosto dementní konec.

A jak se to celé hraje? Noc úpřimně nic moc. Celý hotel je hotové bludiště, které tvoří 33 místností a do většiny z nich máte přístup hned. Ve spoustě místností se něco objeví v průběhu hry bez větší logiky, předmětů je milion, kombinace jsou doslova šílené (použít zip na sirku), nechybí ani jednopixelové předměty (perla), občas se dá i umřít a zkrátka nebýt humoru a zvědavosti co se Larrymu zase stane, moc zábavné hraní by to nebylo. Naštěstí po technické stránce to funguje bez problémů.

Šestý (nebo pátý?) Larry není úplně špatný, ale do klasických adventur z té doby to má hodně daleko.

Zatím nejpohodovější díl. Larry 5 je v pohodě především graficky, kdy si tvůrci uvědomili že nevytvoří žádný grafický zázrak a tak stvořili ulítlou, karikující cartoonovou grafiku, která ladí se zbytkem hry. Nejvíce tu karikaci odnesl Larry, ze které se stal groteskní trpaslík s velkou plešatějící hlavou.

Pohodový je i příběh - ten navazuje na trojku a především na nikdy nevydanou čtverku. Larry tak trpí amnézií a nepamatuje si, proč už není softwarovým programátorem a není s Patti. Příliš ho to ale netrápí (až na pár doslova mokrých snů), protože pracuje pro pornostudio a dostává za úkol svést a natočit trojici dívek. Skončí to klasicky Larry se dočká jedné kuřby pod stolem, ale také nepovedené gymnastiky a jednoho prostého selhání. Vrací se i Patti, která sekla s kariérou pianistky a pomáhá FBI odhalit podprahové zprávy v dvou nejpopulárnějších žánrech počátku 90. let - rocku a hiphopu. Kdo čeká propojení dočká se až v brutálně překombinovaném finále ve kterém nechybí večeře v Bílém domě, odhalení záporáka, osudové setkání s odkazem na Casablancu a vyhlídka společně stráveného víkendu.

Hratelnost je zjednodušila na pohodovou adventuru, kterou opravdu není potřeba dohrávat s návodem. V každé lokaci máte pár úkolů, většinou logických. Některé se i opakují (stále stejné letiště a limuzína), umřít se nedá, zabloudit se nedá a jediné co se dá je vyřešit situaci prostě či složitěji ale za více bodů. Klobouk dolů za zatím nejpřístupnější Sierrovku. Je i jedna minihra - klasický poker, který není příliš složitý s využitím save/load.

Humor balancuje na hraně trapnosti, ale ne za ní a docela jsem se bavil. Nechybí tu pár odkazů (hudební žánry, Trumpova rodina). Jen té erotiky tu opět moc není, pár jednopixelových záležitostí, žádný sex a jedny poodhalené kozy pokud máte trpělivost a víte kam sáhnout :)

Každopádně zatím nejpříjemnější díl.

První slušný díl z celé série. Graficky to sice pořád vypadá nic moc, ale tvůrci jako by si vzali k srdci výtky, které museli přicházet po druhém díle. Pryč jsou šílené dead endy, pryč jsou časové limity a díky bohu je pryč i tragický příběh ze dvojky.

Třetí díl navazuje na dvojku. Z ostrova Nonootee se stala turistická past s obřím hotelem, kancly a spoustou atrakcí a Larry si užívá manželského života s Kalaulou a teplého místečka v kanclu. Idylka ale nemá dlouhého trvání, protože Kalaula ho má plné zuby a odkopne ho o práci také přijde. Že by Larry šel zapíjet žal? Ale ne, prostě zůstane na ostrově, obleče svůj obleček a vydá se sbalit další krásky. Máme tu na sbalení Tawni, která miluje suvenýry, zaměstnanou právničku Suzi, cvičitelku aerobiku Tawni kvůli které se Larry musí dostat do formy či tanečnici Bambi která touží po půdě. A samozřejmě titulní Patti, ta pravá láska.

V tomto díle jsem si poprvé nepřipadal že hraju za úplného losera, Larry na sobě trošku zamaká, není tak trapný, tvůrcům se podaří pár vtípků (minihra v posilce s hudbou z Rockyho). A nechybí ani prolamovaní 4 rozměru jako například setkání s Alem Lowem nebo konec kdy se Larry a Patti dostanou do studia Sierra, sledují natáčení ostatních her a nakonec Larry skončí jako spisovatel adventur pro Sierru. Proč ne

Největší zvrat je ale za půlkou, kdy zhrzený Larry odejde a ujmete se ovládání Patti v cestě za jeho záchranou. Zatímco za Larryho je to šílené bloudění a hledání co se kde objevilo, za Patti se jedná o přímočarou adventuru s jednou otravnou arkádou na řece, plnou narážek na její sexualitu. A je super sledovat, jak Patti postupně přichází o oblečení :) Jinak co se týče erotiky, pokud odpovíte na začátku na všech 5 otázek, objeví se pár jednopixelových koz či nějaký oblečený sex, ale ale jinak nic extra.

Hraje se to celkem příjemně, samozřejmě bych na spoustu věcí nepřišel ani za milion let, stále tu platí že některé věci jdou použít jen na určitém místě, jiné jen v určitý čas a další jsou otázkou toho co a jak napíšete, ale nepřišel jsem si že mě tvůrci nenávidí jak v 2. díle.

Nečekal jsem to, ale druhý díl Larryho byl ještě horší než jednička. Jak jsem několikrát psal, hraju tyhle staré adventury s dead endy, neviditelnými předměty o kterých jako hráč nemám ani tušení a spoustou úmrtí podle point listu (tj. seznamu bodů za každou akci). Nedržím se striktně, jen kontroluji, abych měl na konci plný počet bodů. Tady se mi ale vařila krev vzteky i s pomocí a to nejen herně, ale i příběhově.

Příběh je totiž natolik debilní, že to svět neviděl - a protože nemůžu zabílit celý odstavec, tak pozor následující odstavec je jeden velký SPOILER, takže nečíst. Takže Larryho odkopne Eva z jedničky (překvapivě poté co se spolu jednou vyspali a on se k ní nastěhuje). Larry následně zalže o vsazených číslech, vyhraje milion a návdavkem cestu luxusní lodí s kráskou. A protože má v kapse mikročip, jdou po něm agenti KGB pracující pro doktora Nonookeeho. Larry to netuší a přesto potopí loď plnou lidí (WTF?), následně přežije na ostrově, dostane se vítězně do letadla... aby z něj vyskočil (WTF??!!). Poté na ostrově strašlivou haluzí zabije doktora a získá srdce krásné domorodky Kalalau, kterou si vezme - OK ta poslední část byla povedená a Larryho proměna v krasavce a svatba mi udělala radost. KONEC SPOILERů.

Graficky to vypadá víceméně stejně, herně? Přibyl jeden hezký running joke (kadeřník v každé lokaci), pár vtípků je povedených (restaurace), jinak je to peklo na Zemi. Nesnesitelně otravné bludiště v džungli, kde čekáte až se Larry vymotá abyste přešli do další lokace. Potápění které jsem zvládl na podesáté, protože mi došel vzduch. Neviditelné předměty (opalovák), úmrtí (rada - radši se nenechávejte svést od žádné ženský když nemáte uloženo), dead endy (například v džungli si uděláte účes a nedostanete se do restaurace). Brutální dead end je když po šplhání po útesu v jednu mikrosekundu za útesem nedáte povel k převlečení, na letišti Vás zavřou, zpátky nemůžete, převlíct se taky nemůžete. Samozřejmě save v prdeli a musel jsem hrát znovu celou kapitolu.

Aby toho nebylo málo, tak je tu dvakrát časový limit, ale hra Vám o něm neřekne - v L.A. mi tak ujela loď, protože jsem nebyl dost rychlý. A některý kombinace prostě nefungují ani kdybyste se na hlavu postavili (závěrečný molotov) - musíte to napsat přesně tak jak to chtěli autoři.

50% za vtípky a konec, jinak ta obtížnost je naprosto přestřelená a to neférovým způsobem.

Takže po Space Questech a King Questech jsem se pustil znovu do další Sierácké série. Musím říct, že celý Larry je ze všech sérií asi mým nejmíň oblíbeným, už jen proto že narozdíl od pohádek, sci-fi, hororů, fantasy či policejních příběhů je tohle tak nějak... o ničem.

Larry je tragéd, osmatřicetiletý panic s mrňavou postavou, prořídlými vlasy a zkaženým dechem a jednoho dne se to rozhodne změnit. A tak ho čeká noc, kdy se pokouší sbalit nějakou holku, přičemž k příšerné vizáži přidává i příšerné balící hlášky. Kupodivu na to jak je líčen v dalších dílech to nedopadne úplně špatně jedna holka ho sice ukázkově využije, obere o všechno a sváže, další si při balení vzpomene na přítele (story of my life :D) Ale jinak zvládně ojet prostitutku a na konci mu holka skočí do postele víceméně sama

A jak se to hraje? No v podstatě máte jen pár lokací (bar, diskotéka, obchod, kasino) mezi kterými projíždíte taxíkem. Ten stojí peníze a ty se vydělávají v kasinu a bacha na to, přijít o prachy znamená konec. Ve většině lokací nemáte tušení co dělat, protože i při prohlédnutí okolí se spousta věcí nehlásí (kondom), životně důležité předměty nemusíte získat, protože jsou podmíněny tím že se někdo v lokaci objeví (jablko). Je tu i pár úmrtí, pár vtípků (co probíhá při restartu, telefon na Sierra linku), ale většinou mi humor přišel dost trapný a to i když jsem hru hrál prvně někde před 100 lety. Navíc se nějakého zajímavého záběru fakt nedočkáte, i "akce" je odbytá černým čtverečkem censored.

Každopádně sérii jsem kdysi projel celou a protože tenhle díl si pamatuju nejvíce a z úcty k tomu jak je to starý a jaká to ve své době musela být pecka 60%.

A poslední díl je za mnou. U šestého dílu to byla moje premiéra, protože před lety se mi nepodařilo upirátit funčkní verzi, naštěstí to GOG a jeho kolekce vyřešil a já si může odškrtnout dohranou celou sérii.

Ve Score se kdysi nad šestkou rozplývali, já bych tak nadšený nebyl. Graficky je to samozřejmě někde jinde než předchozí díly, nicméně platí to zejména pro druhou půlku hry, zejména první kapitola byla pěkně hnusná (odpudivá planeta s rozmazanou grafikou).

Příběh mě zklamal asi nejvíce. Poté co Roger zachránil galaxii v pátém díle mu jsou odebrány všechny hodnosti (protože porušení předpisů) a stává se z něj zase uklízeč. Místo Beatrix je tu nějaká nová holka, kterou Roger celý díl zachraňuje, i když s ní chce jen kamarádit. A hlavně většina hry je o ničem, prakticky netušíte za čím jdete - nejprve procházíte odpornou planetu ve variaci na Blade Runner, pak utíkáte ze zajetí, procházíte po lodi, létáte v shuttle a až ke konci se rozjede hlavní příběh o věčném mládí a přenosu do mladšího těla.

Je tu spousta odkazů, spousta humoru, ale většina z toho dost na sílu a otravný komentátor, který provází celou hru způsobil že jsem se nedokázal do hry ponořit a brzy mě začaly štvát i ty všechny vtipy za každou cenu. Potkáte i pár známých (Fester, Elmo Pug - který dopadl pořádně na dno).

A jak se to hraje? Space Quest 6 přináší moderní engine, omezil razantně umírání, ale i tak zůstává hardcore adventurou. Na každé obrazovce jsou desítky předmětů z nichž drtivá většina je úplně k ničemu no a mezi nimi se občas skrývají jednopixelové zrady, které by Vás ani nenapadlo hledat. K tomu různé panely, které se nijak nelíší od desítek podobných, ale dají se otevřít, šílené kombinace předmětů. Ovládání shuttle je taky poměrně neintuitivní, občas Vás nenapadne co vlastně jde všechno zmáčknout. A především ty lokace jsou dost o ničem.

Naštěstí poslední dvě mise jsou jiné kafe - nejprve cyberprostor s vynikajícím nápadem na kancelář ve formě Windows 3.11 oken, poté parádní výlet do lidského těla, při kterém jsem si vzpomněl na Fantastickou cestu nebo Vnitřní vesmír. V těchto částech graduje i příběh, který sice není nijak originální, ale na starou počítačovou hru v pohodě.

Není to špatná adventura i přes moje výtky, nicméně v roce 1995 byla už pořádná konkurence a pořád mám v paměti adventury, které byly i v tom roce někde trošku jinde.

Pátý díl dobrodružství Rogera Wilca mě zatím chytl nejvíce. Roger se po všech anonymních hrdinstvích rozhodl projít Hvězdnou akademií a stát se opravdovým kapitánem. Troška podvádění při testech, týdenní rychlokurz a Roger dostává kapitánské frčky a starou popelářskou kocábku Eureka s nepřilíš schopnou posádkou - 18* rozvedená Flo, Droole který omylem zničil přátelskou loď a šéfinženýr Cliffy, opravující všechno mlácením a kopáním. Později se přidává i terminátorka WD40 a vetřelčí mládě Spikey.

Zatímco předchozí hry si jely svou linii, Space Quest 5 je obrovská pocta Star Treku. Od designu můstku, zbraní, terminologie, transportérů, po jasné odkazy (vesmírná stanice, samolibý kapitán Raemes T. Quirk), až po způsob velení můstku. Jako kapitán máte po ruce 4 lidi, pomocí kterých sledujete status, necháváte si dávat návrhy, zadáváte kurzy, ovládáte štíty, zbraně, rychlost či vysavač. A hlavně s posádkou můžete mluvit a přes zdánlivou komplexnost je to velice jednoduché.

Star Trekovský feeling podporují i struktura hry - z lodi se vydáváte na mise na jednotlivé planety, zpočátku pouze na odvoz odpadků, ale později se začne rýsovat parádně gradující příběh o nepovedeném experimentu, které z lidí dělá mutanty a na jehož konci se musíte postavit své největší nemesis - Quirkovi. Navíc postavy na Vás průběhu hry mění názor a to včetně Rogerovy lásky (o které se dověděl na konci 4. dílu) vyslankyně Beatrix Wankmeister.

Jinak je to adventura jak řemen, stále sice zůstalo spoustu nelogických, nepochopitelných a šílených úkolů, ale nic z toho neprudí jako půlka věcí ve čtverce. Graficky to vypadá zhruba podobně, ale možnosti co hra nabízí jsou parádní. Kromě tradičního adventuření si vyzkoušíte ovládání vesmírného modulu s drapákem, probloudíte jedno nechutné bludiště, zahrajete si klasické lodě a nebo se proletíte jako obyčejná moucha. Jen škoda, že jsem se nedočkal nějaké vesmírné bitvy.

Ze čtverky zůstalo pomalé ukládání, grafika a občasné grafické bugy, stejně jako nepřesnosti v ovládání, ale nic hrozného. Každopádně pro mě zatím nejlepší díl série.

Čtvrtý díl je asi nejslabší a přitom to vypadalo tak nadějně. VGA grafika, standardní ovládání kurzorem známé z novějších Sierrovek a zajímavě vypadající příběh. Roger se vrací na Xenon a vypráví své hrdinské historky, když se ho pokusí unést roboti z budoucnosti. A Roger se sám vydává do budoucnosti, aby prošel desátý, dvanáctý ale i první díl herní série, zastavil ducha Vohaula ze dvojky a třeba i našel rodinu.

Zní to slibně, jenže postapo 12. díl je graficky nezajímavý, nudný a celý příběh o zákeřném počítači, který vyhladil většinu planety doslova křičí Terminátor (a je rozdíl mezi poctou a vykrádačkou). Grafika se pak zlepší, ale 10. díl se pro změnu odehrává skoro celý v obchoďáku, kde je sice pár vtípků, ale taky neskutečně otravná mezihra s hamburgery, ježdění po pásech je na zabití, stejně jako honičky s policajty, kteří střílí a Vy se nemáte čím bránit (a to se táhne zbytek hry).

K tomu spousta dead-endů (hned na konci první části když nakouknete do místnosti se strojem času a odejdete, už se sem nedostanete, já hrál kvůli tomu znovu). Můžete si koupit špatný adaptér na superpočítač (díkybohu jde vyměnit), nenapadne Vás si napsat kódy u stroje času a kódy k laserům jsem měl vzít jako kde?

Hmm a ještě technické problémy - ukládání trvá dvě hodiny, objevují se grafícké bugy, klikání myší je nepřesné a občas nereaguje (kupř. při opuštění superpočítače).

Abych jen nehanil rodinné shledání se synem na konci a poodhalení budoucnosti je super, je tu i pár odkazů, i když převážně na jiné Sierrovky a celkově by to nebylo špatné. Ale dead-endy, neustálé střílení a bugy to sráží neskutečně dolů.

Třetí díl mě zatím bavil nejvíce. Opět navazujeme tam kde skončil předchozí díl - Roger je unášen vesmírem únikovým modulem a dostává se na starou odpadkovou loď ovládanou roboty. Poté co opravíte a získáte loď můžete zkoumat několik světů (lávovou Ortegu, pouštní Phleebhut a vesmírný mekáč Monolith Burgers) s cílem dostat se na Pestulon a zatnout tipec jedné softwarové společnosti Scumsoft vedené teenagerm Elmo Pugem.

Příběhově je to tentokrát slabší, chyběl mi pořádný záporák, o co jde se dovíte v půlce. Zato zakončení bylo parádní Roger zachrání dvojici programátorů, černou dírou proletí k Zemi, kde programátoři nastoupí u Sierry :) a protože uklízeče nikdo nepotřebuje, letí dále. Hra obsahuje i pár hezkých animací, grafika vypadá taky o fous líp (zhruba na úrovni King Quest 4).

A hratelnost? Obtížnost šla dolů, na většinu věcí by šlo přijít i bez návodu i když je tu pár brutálních podrazů jako neviditelné cesty či spínače (vypnutý most). Hra obsahuje něco málo humoru (zejména při umírání)i dost odkazů TIE Fighter či Enterprise, plakát Arakisu, po krku Vám půjde terminátor. A především je tu pár miniher - zatímco arkáda s přistávajícím kuřetem je neskutečně otravná (a musíte ji vyhrát, abyste se posunuli v příběhu), bitva mechů na konci je super. A navíc je tu poměrně komplexní ovládání lodi - můžete vzlétnout i přistát, skenovat okolí, nastavovat kurz a dokonce je tu i vesmírná bitva s přepínáním štítu, zaměřováním lodí a jejich ničením.

Zkrátka díl od dílu je tahle série lepší, ale přece jen už se těším na díly s VGA grafikou a ovládáním kurzorem.

Druhý díl navazuje na konec jedničky. V parádním komixu v manuálu si přečtete, jak si Roger užil svých 15 minut na výsluní, ale časem bylo jeho hrdinství zapomenuto a on opět skončil jako uklízeč na vesmírné stanici. Kdo však nezapomněl byl tvůrce Star Generator Sludge Vohaul, který se za zmaření svého plánu rozhodl pomstít. Na hrdinovu planetu Xenon hodlá vypustit tisíce pojišťováků a Rogera uklidí na pekelnou planetu Labion.

Ve hře se tak musíte dostat z Labionu na jeho asteroid a zastavit jeho ujetý plán. Dvojka vypadá stejně jako první díl, ale je o něco lepší. Labion je rozsáhlý, ale nenutí Vás bloudit sem a tam, postupujete stále dopředu a narazíte na všechnoo možné - monstra, jeskyně, bažiny, šplhání po lianách, podvodní jeskyně, propasti i místní domorodé Pinkuny. Na asteroidu musíte zlikvidovat Vohaula a zastavit jeho plán (likvidace je docela brutální). Narazíte na pár odkazů Vetřelec, tazmánský čert, robot z Robocopa, je tu pár animaček i minihra se startováním lodě (pěkný model). Jen žádné gratulačky nečekejte, dvojka končí hrdinou unášeným v únikovém modulu neznámo kam

Hratelnost je stejně jako v jedničce brutální - spousta věcí na kterých bych nepřišel bez návodu ani za milion let, případně věcí které víte jak udělat, ale netušíte co napsat, aby to hra uznala. Je nutno všechno prohlížet, prohledávat a i tak pitomý rozjezd výtahu zabere 4 akce. Zkrátka hardcore adventura ze staré školy, nicméně oproti jedničce docela rozsáhlá a musím uznat, že na planetě Labion se mi opravdu líbilo. Adventura roku 1987.

Po dohrání většiny ze série King`s Questů jsem se pustil znovu do dalšího dobrodružství - série Space Quest. Místo pohádek se tahle série soustředí už podle názvu na sci-fi, půjčuje si, paroduje i oslavuje různé slavné filmy i náměty a v hlavní roli je nenapravitelný looser Roger Wilco, vesmírný uklízeč.

Jenže v prvním díle moc z toho co si pamatuju není. Roger se probouzí po proflákané směně v údržbářském kumbále na lodi Arcada a zjistí, že zákeřní Sarieni povraždili celou posádku a ukradli Star Generator, stroj který může zničit celou planetu. A tak jako hrdina proti své vůli musí uniknout z lodi, projít planetu Kerona a dostat se na Sarienský křižník Deltaur, kde Star Generator je. Po splnění nás čeká pěkná gratulačka s předáním vyznamenání.

Oproti King Questům je ovládání celkem snadné, nejsou tu žádné vražedné schody atd.. umírat tak budete spíše při setkáních s nepřátelskými tvory či strážnými. Problém je spíše v tom, že některé předměty nejsou vůbec vidět (střep u lodi) a ve většině případů netušíte vůbec co vlastně napsat, abyste se dostali dál (např. u mříže ve ventilaci). A když už kouknete na návod, zjistíte že hra je vlastně velice krátká.

Je tu jeden hezký odkaz Mos Eisley ze Star Wars, dvě minihry (automat, jízda ve vznášedle) a ke konci dostanete bouchačku. Grafika mě přišla o fous horší, než u ve stejném roce vydaném King`s a ten mě i přes frustraci s časovým limitem bavil přece jen o něco více, takže Space Quest 1 více jak 65% nedostane.

A sedmý díl je za mnou a souhlasím s kolegou Ugraugrem, jedná se o nejslabší díl v sérii. Už intro je otřesné - vypadá jako z těch nejhorší video-disneyovek z 90. let, odpálí ho ultrakýčovitá písnička zpívaná Rosellou, pokračuje tím že ji matka poučuje, že by se měla konečně vdát (brzy ji bude 20, čili bude stará bréca :D) a nakonec jsou obě vtaženy do cizí země.

Ztvárnění a grafika je prostě ultra-barevný nechutný kýč, na téhle hře se dá demonstrovat krásný rozdíl mezi krásnou pohádkovou grafikou (řekněme 5-6 díl) a kýčem. Ve hře chybí titulky, kouzlením s configem se sice dají zapnout, ale zato se občas nevejdou do obrazu, ukládání je rovněž podivné, první z 6 kapitol v poušti je otřesná. K tomu všemu hraje otravná (a nevypnutelná) hudba.

Někde po první epizodě jsem tomu začal přicházet na chuť - střídání postav Roselly a královny Valanice je fajn, trolí jeskyně jsou bezvadné, hororové místo plné brutálních úmrtí, vtipných náhrobků a všemožných monster dokonce super. Kurzor je inteligentní a nemusíte zdlouhavě hledat kterou akcí se dostanete dál. Hrál jsem bez návodu, jen s občasným juknutím při zákysu a vcelku to i šlo.

Jenže skvělé lokace střídá opět kýč (městečko, vílí království), brzy zjistíte že obě postavy prochází stejné lokace a navíc ke konci se to mění v běhání od čerta k ďáblu po dávno navštívených lokacích, kde se něco nového objeví, nechutný backtracking a navíc obě postavy chodí tááák hrozně pomalu. Zmizely body, zmizelo nastavení rychlosti chůze, zmizela většina odkazů na pohádky. Bez návodu se neobejdete a i s ním je to otravné. Navíc záporačka je vykradený z Disneyho Šípkové Růženky a to i jménem (Malicia vs. Malice). Bez návodu se ke konci neobejdete (hudební hádanka, návrat pro krystal a jeho nabití).

Zkrátka mi tohle příliš nesedlo, uvědomil jsem si že už jsem sedmý díl dokonce hrál a dokonce mám vypálený CDčko, ale nepamatoval jsem si jedinou věc. Což o něčem svědčí. Vzhledem k tomu, že osmý díl nejede ani přes GOG, asi se opět nedovím jak série skončila.

Jak jsem psal u pětky, pátý a šestý díl jsou moje nejmilejší ze série. V šestce dostáváte do rukou opět po pár dílech prince Alexandra. Ten nemůže z hlavy dostat princeznu Cassimu, kterou poznal v Mordackově zajetí a když naskytne příležitost, vydává se na plavbu do země Zelených ostrovů. Jenže je všechno jinak - král a královna jsou mrtví, zemi vládne vezír Abdul Alhazrel, princezna nechce nikoho vidět a princ je zdvořile, leč jasně vypoklonkován. Arabské zasazení a celý námět mě těžce připomíná Prince of Persia.

Jinak je to ale opět čerpání ze všeho možného - SPOILERY! Tvůrci nabízí 5 ostrovů a můžete (ale nemusíte) navštívit i zemi mrtvých. Každý ostrov je jiný - na ostrově Zvířete narazit na Zvíře a budete mu pomáhat najít Krásku, na ostrově Zázraků potkáte opravdu úžasnou flóru (tady se tvůrci vyřádili) a také pár postav z Alenky v Říši divů, na ostrově Posvátných hor narazit na atmosférický Minotaurův labyrint a také naprosto šílené skalní puzzle (a check na manuál), Země mrtvých je v podstatě Tartarus se vším všudy včetně úžasného Háda, na ostrově Mlhy vás čekají druidi a na ostrově Koruny je cíl Vašeho snažení - královský zámek.

To vše v pohodové VGA grafice s příjemnou hudbou a díky bohu možností zapnout titulky. Nechybí ani pěkné renderované intro (na outro nezbyly peníze a tak je v enginu hry, ale neva).

Hraje se to stejně jako pětka s tím že ubylo složitostí a nelogičností. Na spoustu věcí se dá snadno přijít, spíše je to o tom, že otevřené je poměrně velké území a musíte si vzpomenout kde co použít. Nezmizely úmrtí, ale jsou spíše k pobavení než frustrující, navíc Vás čeká pěkná animace z Podsvětí. Ostatně v tom jsem se poprvé v sérii od srdce zasmál (tančící kostlivci). Nechybí magická mapa, skládání asi tří kouzel. A hlavně máte možnost hrát poctivě, všechno prošmejdit (nebo použít návod) a ovlivnit konec - ten končí svatbou, ale jak ta svatba bude vypadat a kdo na ní bude je jen na Vás. Závěrečný souboj na meče je parádní a graduje jak v dobrém dobrodružném filmu trošku mě překvapilo že záporák přežil.

Zkrátka pětka a šestka jsou přesně důvodem, proč jsem si v 90. letech zamiloval prastaré adventury a nedám na ně dopustit.

Pátý díl série je asi mým nejoblíbenějším. Nejen proto, že jsem ho s šestkou dohrál ještě dávno jako kluk, ale protože se píše rok 1990 a tohle je první skutečná adventura tak jak jsem je miloval v 90. letech. Grafika šla neskutečně nahoru a i dnes je pohádková, ručně kreslená a na patřičných místech pěkně temná. Nechybí spousta zvětšených obrázků a i obsáhlé intro a outro.

Příběh se vrací k prvním dílů a opět dostáváme pod kontrolu zestárlého Grahama. Ten se vrací z procházky a zjistí, že celý jeho hrad i s rodinou je pryč, dílem mocného čaroděje Mordacka, který se chce pomstít za proměnu svého bratra Manannana (3 díl). Graham sice dostává šíleně otravného pomocníka, sovu Cedricka, ale jeho putování připomíná už klasické adventury se vším všudy. Ovládání je pomocí ikonek, které se dají přepínat pravou myší, většina předmětů je dobře vidět a kupodivu spousta úkolů je logických. V první části Vás čeká běhání po Serenii, řešení všech možných i nemožných problémů, pomáhání lidem i zvířatům (kteří Vám pomoc později oplatí). V té druhé pak celkem lieární a logické putování k Mordackově hradu. Musím uznat, že hrad byl působivý, záporák správně ďábelský a závěrečný kouzelnický souboj plný proměn parádní.

I tentokrát se podíváme do pár pohádek Ledová královna, Ali Baba a 40 loupežníků a džinova lampa i bájí stařec a harpyje

Zmizely také vražedné schody, ale i tak se určitým hardcore situacím nevyhneme. Hned třikrát vás hra vyšle do smrtících bludišť (poušť, voda, podezemí), na spoustě míst můžete zařvat, i tady občas spadnete, občas něco neseberete a hra nejde dohrát a poslední hrad je brutálně nefér. Jak člověk bez návodu může vědět, že se má nechat chytit modrým monstrem? Jak ho může napadnout čekat minuty na čaroděje až usne?

Poslední výtka míří k tvůrcům resp. GOG - dát prastarou adventuru v CD verzi s dabingem bez titulků je prasárna, obejít všechny abandonware stránky a zařídit smazání floppy verzí ještě horší prasárna. Nakonec pomohlo až DC++ k sehnání otitulkované verze.

A jedeme dál. Čtvrtý díl je pro mě zatím nejpovedenější. Opět pokračujeme přesně na konci předchozího dílu - stárnoucí král Graham dostává infarkt a vypadá to s ním zle. Přes magické zrcadlo nabízí pomoc víla Genesta z dalekého Tamiru, která má ovoce uzdravující každou nemoc. Háček je v tom, že Genesta umírá, protože ji zlá čarodějnice Lolotte ukradla amulet s životní silou.

A tak po Grahamovi a Alexandrovi přichází na řadu Rosella, ale v tomto poněkud dívčím obsazení pomohla. A v její kůži nás celá klasická země plná postaviček, kterým můžeme pomoc a především tři úkoly pro zlou Lolotte, aby se k ní Rosella dostala - získat jednorožce, slepici co snáší zlaté vejce a pandořinu skříňku.

Oceňuji, že grafika se o 100% zlepšila, barevná škála je nádherná, jen škoda toho podivného prokládaného režimu, chvílemi jsem si myslel že je to DosBoxem, ale ne. Hádanky už nejsou tak šílené, i když výbředy typu šplhání na jazyk, bloudění temnou jeskyní nebo skákání přes bažinu zůstaly. Stejně jako nepochopitelné věci koho by napadlo plavat od mola do moře a najít ostrov, když to v minulých dílech znamenalo smrt?. Stejně jako předtím jsou tu úkoly postavené na tom někde počkat a opět nejhorší hrozbu představují schody a skalní římsy. Je tu sice myš, ale ovládání je v podstatě stejné přes klávesnici a zadávání příkazů.

Nicméně musím ocenit, že hra má nějaký příběh s intrem a outrem, pořádně opdudivou záporačku a podíváme se na zoubek pár pohádkám obr v domku, sedm trpaslíků, řeckým bájím stygijské čarodějky, jednorožec, Pandořina skříňka a zabrousíme i do hororu dům duchů spojený s hřbitovem plným zombíků. Adventura roku 1988.

Trojka je zatím nejvíce hardcore díl, kde se Sierra s hráči doslova a do písmene nesere. Obtížnost vyrostla až do nebes díky pár novinkám.

Začínáte jako mladík Gwydion a drtivá většina hry se odehrává v domě a přilehlém okolí. Gwydion je otrokem mocného mága Mannamana a pokud ten nabude přesvědčení, že máte u sebe něco co mít nemáte, udělali jste něco co jste neměli, nebo se potuluje někde kde nemáte co dělat, bez milosti Vás uškvaří. A tak tu máte časové limity, během nichž musí hrdina nabrat co nejvíce kouzelných ingrediencí, prozkoumat okolí a pomalu nenápadně připravovat kouzla k vlastní obraně. Bez návodu si tentokrát ani neškrtnete, protože jsem měl pocit, že grafika se od posledních dílů zhoršila a v tom pixelovatém brajglu netušíte absolutně co máte hledat. Na výrobu kouzel je zase potřeba manuál s (ne)přesnými postupy pro každé kouzlo (lepší je najít nějaký návod na internetu). Zhruba po 3/4 hry se čaroděje konečně zbavíte a nastupujete na pouť klasické pohádky - záchrany princezny před drakem. To že jste princ Alexander, Rosella je Vaše sestra a oba jste děti Grahama a Valanice se dovíte v podstatě až na konci. Jsem rád, že tu poprvé byli nějací pořádní záporáci, včetně finálního boss fightu.

Musím uznat, že výroba kouzel či mapa s teleportem mě bavily, stejně jako rozzuzlení příběhu, jenže i tak je to peklo. Kromě časových limitů a čaroděje je tu plno schodů a říms ze kterých se snadno spadne, otravní banditi, příkazy které nejlépe opište opět podle návodu, protože hra netoleruje žádné podobné slovo a ještě otravnější čekání než se něco stane (loď).

Ani těch odkazů tentokrát tolik není, kromě draka snad už jen tři medvědi v domečku, z řeckých bájí vytáhlá Medúza a z himalájí sestoupivší Yetti.

Zkrátka a dobře, příběhově super, hratelnostně peklo, už se těším na další, trošku modernější díly. Adventura roku 1986.