Ryse přinesl přesně to co jsem od něj čekal. Příjemnou arkádovou rubačku v nádherném prostředí a oslnivě detailní grafice. Čekat a nebo zde hledat něco hlubšího by bylo bláhové.

Příběh Mariuse funguje jen jako linka proč vlastně vymlátit hordy nepřátel ve velkém stylu. Vyprávění skrze cut-scény ale působí pěkně a je vidět jak si autoři vyhráli s detaily obličejů postav a jak to vše hezky vypadá. Ona celkově ta grafika je opravdu neskutečná a po dlouhé době něco pořádně roztočilo chlazení mého PC. Scenérie a oblasti kam se Marius vydá jsou někdy až dechberoucí. Stejně pěkně vypadají i římští vojáci i jejich výzbroj.

Občas se i objeví možnost mít k ruce další legionáře, kdy vytvoří formaci želva a postupuje se většinou proti lučištníkům nebo jiným nepřátelským pozicím. Je to zajímavá změna, jen je škoda že ji autoři víc nevyužili.

Hratelnost je prostá, jdi a vymlať nepřátele Říma. Mě souboje bavili, jsou jednoduché díky pouze dvojkombinaci útoků a možností mezi rychlými lehkými útoky a těžkými pomalými údery. Finální zakončovačky kdy je nepřítel řádně rozsekán jsou efektní a brutální. Jsou u nich právě proklínané QTE, ale vůbec zde nijak neotravují nebo nekazí hru. Protože kdy je nestihnete nebo špatně trefíte, sníží se akorát získané XP.

Multiplayer je o arénách, kde s dalším hráčem čelíte výzvě a úkolům co obsahuje daná aréna. Tam získávání lepších úrovní, odemyká nové vybavení a zbraně pro gladiátora.

Ryse přineslo tu správnou rekreační zábavu v opravdu skvostné grafice. Už tady dlouho nebyla hra, ke které bych si sedl a vysekal zástupy barbarů tak efektivně. A ještě v tak nádherném prostředí.

Na vyblbnutí rozsekat dav zobmíků, to je bežná věc ve hrách. Jen Dead Rising 3 přináší ten dav v nekončící vlně. Ať už je budete střílet, mlátit, sekat nebo drtit pod vozidly, nikdy nedojdou a nikdy se nestane, že by se nějaká část města od nich vyčistila.

Město je zkrátka plně zamořeno a přeživších je pár. Nick Ramos náš hrdina, coby automechanik dokáže ale sestrojit pomalu zázraky. Na šílených kombinacích a plánech taky stojí hratelnost. Hledat nové plánky pro sestrojení nových zbraní nebo výrobu vozidel je zkrátka nutnost, a ty kombinace jsou často šílené. Ale je sranda drtit zombíky kladivem s motorovkou na druhém konci.

Los Perditos je rozdělené na čtyři městské oblasti. Rozloha tohoto města je docela slušná, a svojí volností trochu připomene GTA. Zde ale zapomeňte na nějaký fast travel. Jestli někam chcete dojet, tak hezky postaru. Hráče i tlačí trochu čas. Mění se cyklus dne a noci, kdy v období tmy jsou nemrtví agresivnější. Navíc je zde hrozba toho že po uplynutí 6 dnů, má být zlikvidován veškerý organický život ve městě.

Příběh a postavy působí děsně vážně, což trochu nejde dohromady s možností vtipně upravovat oblečení a věci co bude hrdina nosit, a odlehčenější atmosféře zbraní které se nebojí použít cokoliv pro zabíjení a vtipných kombinací a šílených nápadů. Zajímavé jsou i vedlejší úkoly, které kromě zkušeností nabídnou i třeba nějakého parťáka k ruce. S nepovinnými bossy je pak taky sranda. Celkově ty vedlejší úkoly obsahují více srandy a šílenější situace než hlavní dějová linie.

Město je i celkem rozsáhlé, lze zde najít spoustu míst k prozkoumávání, a je vidět smysl pro detail. Hra ale bohužel trpěla a možná i trpí ještě problémy co se týče hardwarové výkonnosti a někteří hráči ani vůbec hru nespustili. Mě se naštěstí většina těchto problémů vyhnula, a tak jsem si mohl vychutnat netradiční zombií sandbox, kdy prostě člověk vypne a rozseká tisíce zombíků.

Po 27 hodinách se číslo mrtvých zastavilo na 48 362.

Na úvod si je potřeba říct, že Demonicon není žádná AAA hra a její vývoj byl problémový, a spíše ji řadit do kategorie levnější produkce a budget. Hernímu světu ovšem ostudu nedělá. Toto německé RPG vychází ze světa Dark Eye, díky čemuž má solidní základy pro svět a reálie z předlohy.

Hned musím pochválit naše západní kolegy, že vytvořili město Warunk podle inspirace z architektury středověku. Dobové stavby, i oblečení obyvatel dýchá atmosférou. Sice to v žádném případě nelze srovnávat s Witcherem, ale i tak tato drobnost potěší.

Co se týče příběhu není špatný. Je to sice taková klasická fantasy omáčka, ale jsou zde možnosti volby a ovlivnění jak se to vše bude ubírat. Možnost přidat se k jedné či druhé frakci, někoho zabít či ušetřit atd... Svoboda rozhodování je zkrátka fajn. Hlavní postava má taky charakter a hlavně není to němý panák!

RPG systém zde nabízí zisk zkušeností pomalu z každé činnosti. Při páčení zámků, zneškodňování pastí, sběru rostlin, zjišťování místních legend, přesvědčování ostatních v rozhovorech. Je potřeba se zdokonalovat právě i v těchto nebojových odvětí které pak nabízí tyto kratochvíle.

Bohužel ale bojová část hry mi zkrátka tolik nesedla a nebavila mě tolik. Zbraní a předmětů není tolik, a souboje se odvíjí od jistého schématu který se pak opakuje do konce hry. Je potřeba se kutálet a uskakovat před údery nepřátel, sem tam hodit jedno ze čtyř kouzel, a do toho z dálky nepřítele zasypávat přívalem házecích dýk, a potom v hodnou chvíli udeřit z blízka mečem. Jako ne že by to bylo vyloženě špatně uděláno, jen už se dál moc neposune.

Grafika působí lacinějším dojmem, i když některé oblasti a zvlášť město vypadá pěkně. Horší je to s obličeji a mimikou postav, ty vůbec nevypadají vábně. Hudební doprovod se občas ozve, ale je to taková klasická smyčka několika skladeb.

Demonicon bych nezatracoval, je to lehce nadprůměrná hra která dokáže zabavit na nějakých 17 hodin. Jen to chce počkat na slevu, jelikož cena 30 eur je přehnaná.

Dinosauři. Vděčné téma které má velkou oblibu. A známý film který je pěkně ztvárnil. Studio které vytvořilo Walking Dead a Wolf Among Us. Co by se mohlo pokazit? No hodně.

Tak nejdřív to dobré. Dinosauři vypadají hezky a je jich tu dost. Objeví se jich tu pár co jsou nejvíc známí, ale nejčastěji to budou predátoři kteří budou nahánět bandu přeživších. A to jsou všechny pozitiva. Opravdu.

A teď co je špatně. Postavy. V příběhu dostane pod ruku několik důležitých postav, jenže jsou tak otravné nebo špatně napsané že bych nejradši 80% z nich nechal sežrat při první příležitosti T-Rexem. Ve hře kde se to točí kolem skupiny lidí, je to velký problém.

Druhý zásadní problém je Quick Time Events. Jelikož je tu použit skoro na všechny úkony. Zmiňovaný Walking Dead a Wolf nemají dohromady tolik QTE jak zde. Někam jít je potřeba bušit do kláves, něco udělat mačkej a pak útěk před dinosaury je největší mačkací sekvence. A někdy hra krásně trestá za blbé zmáčknutí nebo časový limit. Nestihl smůla a dělej znovu. Ještě v lepší případě si k tomu poslechni nějakou otravnou animačku co nejde přeskočit.

A zapomeňte na logiku. Jako když se zde objeví lidé vybavení AK-47, ale netrefí nic a dinosauři jsou skoro pro všechny nesmrtelní bohové. A jak se tyto charaktery chovají a jednají, to člověk taky nepobere.

Ne toto se fakt krutě nepovedlo. Varuji všechny aby nedej bože do této hry neinvestovali čas a hlavně ne peníze! Mě to stálo necelé dvě stovky ale i tak jich lituji. Ale chtít za to 28 eur je kacířství.

Space Hulk se relativně povedl. Jen předem je nutno podotknout že se jedná o co nejvíc věrný převod stolní hry do PC verze. Tudíž vše záleží na štěstí a virtuálním hodem kostky. Mariňáci své údery či střelbu prostě dají a nebo minou, právě to je ovlivněno náhodou jak ve stolní hře.

I scénáře vychází z časopisové předlohy White Wolf. Prostředí Space Hulku je tudíž značně podobné, jen se liší zadání mise. Někdy je potřeba vyčistit oblast, jindy prozkoumat novou formu života, najít artefakt nebo prchnout dřív než Vás pohltí vlna nepřátelských genestealerů. Hra mi připomněla stařičký Incubation: Battle Isle Phase Four. S několika mariňáky se pohybuje v tahových částech, a boj je vždy o tom jak správně pokrýt chodby a cesty, a držet si nepřátele od těla. Jelikož jeden jejich úder a váš bojovník je mrtvý. To ovšem platí i pro ně. Jeden zásah zbraní a vetřelec jde k zemi.

Je tu i několik bojových tříd přesně podle předlohy, k dispozici jsou tedy plamenomety, útočné kanóny a zbraně na blízko ve formě energetických mečů a pařátů. Postup je tedy potřeba plánovat jelikož munice pro větší zbraně je omezena, a vojáků je taky pár proti přesile.

Space Hulk mě bavil, i když asi není pro každého. Pokud máte rádi předlohu a svět Warhammeru 40K, tak tento kousek od malého studia určitě potěší, a lze v něm strávit docela dost času.

Van Helsing klame tělem. Ze začátku hra vypadá zajímavě. Nabízí pěkné prostředí s netradičními potvorami jako jsou vodníci, rusalky, bludičky, harpyje, vlci atd... Objevují se zde kletby, kočovní cikáni a vévodí této oblasti malá vesnice kterou ohrožují zdejší potvory. Dokonce je zde náznak volby, kdy se můžete rozhodnout zdali jednoho bosse zabijete nebo ušetříte.

Jenže co funguje ze začátku už v pozdějších fází trpí sterilním prostředím, příšerným počtem nepřátel a jejich fádností kde už se vykašlali autoři na nějakou originalitu či kreativitu. První část hry se dá tedy hrát a bavit u ní, jelikož padá zajímavý loot, je pěkné prostředí a hlavně se dobře leveluje a rozvíjí schopnosti Helsinga a Katariny.

Bohužel právě druhá a třetí část je otřesná. Mapa je doslova narvaná stejnými typy nepřátel kteří se už moc neliší a nepřekvapí. Hráče pak zaplaví vlna nepřátel přes celou obrazovku a je potřeba se prosekat přes enormní množství nepřátel. A tak se to děje furt a stále. Hra už rezignuje na nějaké zajímavé questy, a šedé město s kanály a slumy vypadá furt stejně.

Dost mě překvapilo že hráč má možnost hrát jen za jedno povolání. Pokud by si chtěl zkusit obě dvě další co hra nabízí musíte vysolit dodatečně 8 eur. Kdy samotná hra stojí 11 eur tak mi přijde tento krok jako snaha vytáhnout peníze navíc za něco co by mělo být v základní hře.

Kdyby hra neměla ze začátku tak solidně našlápnuto, tak bych jí za ty dvě další otravné kapitoly poslal do podprůměru. Je škoda že autoři pak nevyužili původní potenciál a přehnali to s otravným množstvím nepřátel.

Tak za dvě a půl eura příjemná hříčka z telefonů a tabletů předělána na PC. Nečekal jsem od ní mnoho díky negativním recenzím a hráčským reakcím. Hrála se ale překvapivě dobře.

Ze začátku si je třeba uvědomit, že nelze čekat zázraky od hry z mobilu. Grafika je jednoduchá, postavy a NPC taky jednají úplně nejzákladněji a od jejich AI nečekejte nic převratného.

Přesto hra v sobě něco má z Deus Ex. Kromě solidní hudby, i ta atmosféra města a augmentace, prolézání šachet, hackování, případný stealth postup a likvidace nepřátel ze zálohy. Jelikož přestřelky jsou opravdu špatně zvládnuté, zbraně a nepřátelé reagují všelijak. Občas došlo i na výpadek zvuku při dabovaných rozhovorech což taky nepotěší.

Hra tedy nese odkaz Deus Ex, ale je to fakt spíš hříčka z tohoto univerza a za ty 2,5 eura lze strávit s ní 5 a půl hodiny. Jen od ní nečekejte nic velkého.

Tak zatím největší překvapení roku 2014. Z videí a trailerů to vypadalo všelijak, naštěstí hratelnost a zábavnost je výborná.

Hned ze začátku hry první pasáže vypadají jak z CoDka, ale netřeba se lekat, již brzy nastoupí poctivá hratelnost, kde jsou zapotřebí lékarny, sbírány armoru, šmejdění po mapách ve snaze najít úkryty zbraní, dokumentů, zlata atd... Machinegames dokázali vzít to dobré z oldschool her a přidat prvky z dnešní doby, a výsledný mix udělat ke spokojenosti hráče.

Co se týče příběhu, tak nelze z alternativní historie kdy Nacisté vyhráli válku, čekat zázraky, přesto si myslím že je zpracován solidně, BJ projevuje víc emoce a vede monology v hlavě, kdy komentuje dění. Postavy v příběhu co se objeví, jsou zajímavé a rozhodně se zaryjí do paměti. Zvlášť pak musím vyzdvihnout dabing, kdy němčina zní špičkově, a vojáci mluví jenom německy, objeví se zde i polština, a angličtina i s britským akcentem. Za to rozhodně palec nahoru!

Takhle zábavnou střílečku jsme tu hodně dlouho neměli. Zbraně zní uvěřitelně, ale hlavně pocit ze střelby a jejich zkáza co rozpoutají na nacistech, je vskutku skvělá. Granáty roztrhají nepřátele na kusy, kteří zůstávají ležet na zemi a jejich těla nemizí a zbytky různých části končetin. Perky jsou rozhodně fajn, jejich 4 stromy dávají možnost hrát různými styly a plnit výzvy. Je taky fajn, že se střídají klidné pasáže, se zběsilou akcí, a pak přijde třeba stealth mise. Někde lze uplatnit postup jen akce, jindy zase je na výběr a záleží jak se hráč rozhodne.

Jinak soundtrack je parádní, a hudba která zazní nemá chybu. Co se týče grafiky tak ta mi zkrátka sedla, a i když by některé věci mohli být lepší, byl jsem spokojen. Zkrátka atmosféra nového Wolfa je výborná, a není problém se do hry ponořit a strávit s ní minimálně 12 hodin života. Navíc je zde díky perkům a rozhodnutí, a sběratelských věcí i solidní znovuhratelnost. Kdo váhal nemá už důvod proč nekupovat!

Skyrim je jako lapačka na hráče, stejně jako vábí můry oheň, i oni se hrnou vstříc záhubě, zatímco hmyz shoří, hráč je lapen ve hře na desítky hodin v lepším případě, v horším se to číslo přesune do stovek.

No po 60 hodinách jsem se z pasti dostal, ale žádná herní nirvána se nekonala. Zde bude spíš pachuť toho co mně zklamalo nebo dostalo.

Začneme příběhem. Draci, občanská válka, konec světa bla,bla,bla. Ne to jen vata a důvod proč hráče posílat tam a zase zpátky v rádoby důležitých misích a posláních. Přesto že Elder Scrolls mají docela zajímavou historii a reálie světa, tak nejlepší jejich příběhy a představy o čem to tam vše bylo najdete napsané v knihách, které se válí všude kolem. Paradox? Možná, ale je smutné, že autoři nedokázali nic z toho pořádně vytěžit a udělat solidní questy.

Když už je řeč o questech tak ty jsou fakt tragicky stejné podle jednoho vzoru. Najdi, přines a zabij. Jenže co je ještě horší kdejaká ptákovina, vede do otravného dungeonu který vypadá stejně jako ten poslední, a deset dalších co jsou v řadě. Někdo se ztratil bude tam, někdo je potřeba zabít bude taky tam, něco hledám tak to bude přece taky tam. Nechápu když má Skyrim tak pěkně vyvedený svět že 4/5 úkolů vždy vedou do těch otravných kobek.

Bohužel i města přesto že vypadají jinak, mají stejný vzor. Hospody, domy, jarlova obydlí vše vypadá stejně. Stráže neustále papouškují stejné fráze, a NPC zní jako by je dabovalo 6 lidí, a vše to časem splývá a působí tuctově. Všichni mluví o tom jak je hrozná válka, a že to je konec, dorazí ten ven a tam zjistíte, že akorát čeká nebezpečná zvířena a banditi kteří obsadili všechny tvrze a zříceniny. Vojáci a stráže jen o tom melou ze svých měst a stanovišť, a občas se pár jich pro efekt pobije v drobné šarvátce.

Další nelogičnost a absurdita je v gildách a cechu. Všude se opět opakuje šablona, dojdete k nim, nemusíte vlastně ani zvládat vlastnosti které jsou potřebné pro přijetí, stanete se členem na kterého všichni koukají z patra a skrz prsty. Uděláte dva poslíčkovské úkoly, pak se náhle objeví něco co je naprosto důležité a jediný kdo tento úkol splní jste vy, pak záhy vždy hlavní šéf organizace je nějak vymazán pryč, aby se hráč stal šéfem. A takhle to funguje u všech guild. A vůbec jim nevadí že jste ve všech zároveň. Ale že by si toho všiml svět na to zapomeňte, stále pro ně budete hadr, který použijí na vše co je potřeba smáznout.

I kdyby aspoň nějaký pořádný loot byl, či předměty které by hráče motivovali proč se pustit do dalšího dobrodružství, jenže ne. Našel jsem dobrý meč v první gildě který jsem vylepšil a po dalších 50 hodin nenašel nic lepšího. Dostal jsem se k jednomu solidnímu setu brnění a do konce hry jiné nepoužil. Přesto jsou všude truhly, skrýše a postavy s tunou předmětů které jsou spíš jako smetí a slouží jen pro prodej a naplnění inventáře.

A to dobré jsem si nechal nakonec. Přeci jen ty scenérie a oblasti co hráč objeví jsou pěkně vyvedené a lahodí oku. Souboje jsou jednoduché a dokáží zabavit, strom dovedností lze zlepšovat do alelúja, a stealth a kouzlení má něco do sebe. A svět Skyrimu je obrovský. Dokáže pohltit právě díky tomu, že hraje na strunu prozkoumávání a objevování. Pokud se budete snažit vše objevit a všude dojít, dostane Vás na hodně dlouho. Mě ale svými nedostatky zkazil finální dojem ze hry.

Alien Rage je od City Interactive Games, kteří za sebou měli většinou továrnu na rychlokvašky a hry mizerné kvality. Nyní se už situace zlepšuje, a místo herního odpadu, produkuje dobré a nadprůměrné hry. Které se dají i hrát a dohrát bez psychické újmy.

Hra hned po spuštění zaujme svým vizuálem a grafikou která vypadá fakt parádně a vše pěkně hýbe a vybuchuje. Design nepřátel už tak slavný není, vypadají někteří jak roboti z Transformerů a jejich varianty jsou si dost podobné.

Hlavní hrdina mariňák Jack musí zlikvidovat na celém asteroidu armádu nepřátel, kteří na něj všude čekají a popasovat se s několika bossy. Základní obtížnost chalinge je opravdu už nepříjemně nesmlouvavá. Stačí jeden až dva nepřátele aby dostali hrdinu pod palbu a už je mrtvý. Není tu žádný cover systém, tudíž se musí přebíhat po místnosti které skoro nenabízí žádný kryt. Takže taktika je spíš zdrhnout někam za roh do místnosti, a zde počkat až za Jackem přiběhnou nepřátelé jak krysy za flétnistou.

A to je největší kámen úrazu celé hry. Přestřelená obtížnost zvláště v pozdějších fázích budete chcípat pravidelně. Když jste v místnosti kde nepřátele mají snipery, do toho raketomety, a ještě nepříjemné protivníky co jsou neviditelní a nabíhají s brokovnicí před vás a ještě k tomu vás dokáží ochromit, říkáte si jaké masochisty tohle napadlo.

O tom je vlastně celá hra. Dojdu do místnosti kde se zhmotní nepřátelé a nabíhají na mě. Přežiji a zlikviduji je a jdu dál kde mně čeká to samé. A na konci některých misí čeká boss, který toho vydrží extrémně dost navíc vybaven arzenálem, který při první chybě pošle hráče pod kytky. Design úrovní taky moc variability nenabízí, jelikož ty chodby a ta stanice bude stále stejná.

Přesto píši že je to průměr, ze začátku mě hra i bavila, měla místa kde i překvapila vozidlem, jenže čím déle se hraje tím více roste počet zákeřnějších nepřátel a jejich množství kdy už to přestane být zábavou ale spíše frustrací.

Daylight měl solidní hype na tak malou hru. I když jsem jí tolik nesledoval, v herních zprávách se její jméno objevovalo dost pravidelně, a tvářilo se že má přinést něco nového a zajímavého. Jenže ve finále to bylo mnoho povyku pro nic.

Díky kamarádce která je vysazená na horrory, a s pořízením hry neváhala, tak jsem měl možnost si hru zahrát a překvapivě rychle dohrát. Herní doba je opravdu tristní, a za dvě hodiny může být hotovo. Sice je tu generátor úrovní, tudíž při každém hraní bude oblast či lokace trochu jinak udělaná, ale to důležité vždy zůstane stejně.

Hned jak jsem začal hrát, mě hned do očí padla jasná inspirace na několik her. Svícení si mobilem a prostředí ústavu dalo vzpomenout na Outlast, hledání stránek určené k postupu Slender, a prozkoumávání lokací a snaha vyhnout se nástrahám tajemna Amnesia.

Hrdinka Sarah se probouzí v tomto ostrovním sanatoriu, a pomocí mobilu občas dostane nějakou zprávu či informaci od neznámého člověka. Záhy zjistí že s tímto místem není něco v pořádku, v podobě nadpřirozených jevů. Příběh není nic velkolepého, ale jako hledání historie místa a co ze zde vlastně stalo postačí. Sarah i občas něco řekne, jenže většinou je to spíše vyslovení strachu a tvrzení že ví že tu není sama.

Největší problém je ale zkrátka v hratelnosti. Je to ve skrze koridor s několika odbočkami a slepými místy. Projdu několik míst hledám svítící zelené tyčky které slouží jako nový zdroj světla, ale hlavně zvýrazňují objekty které jsou interaktivní a obsahují buď důležité příběhové útržky nebo další zdroj tyček nebo světlic. Světlice slouží na zahánění bubáků.

Čím více mám stránek tím více po mě jdou bubáci. Ano leknete se jich poprvé, podruhé když se objeví z ničeho nic za vašimi zády, ale za chvíli už si zvyknete a zjistíte že stačí jimi proběhnout a jít pár místností dál od nich a dají na chvíli pokoj. A tak se hledají útržky, utíká před nepřáteli nebo se spálí světlicí když jich je dostatek, najde se důležitý předmět který otevře cestu dál a tak se to opakuje znova a znova. Občas kouknout do mobilu na mapu a hledat dál. Jinak občas nějaká ta halucinace a padající předměty, ale jinak už nic co by hráče vylekalo.

Ono i to prostředí tomu moc nepomáhá. Všechny ty chodby a místnosti jsou si podobné jak vejce vejci, většinou poloprázdné s ničím co by stálo za hráčovu pozornost. I grafika na to že je to Unreal Engine 4 mě nijak neoslnila. Je to taková šeď která ničím nezaujme.

A to se dá nakonec říct i o celé hře. Po prvním rozkoukání a uchopení hry zjistíte, že už se nic nového nezmění a za chvíli je stejně konec. Jako za tohle dat 14 éček mi přijde přehnané, tak za 3 éčka možná, ale s vědomím toho že tato hra je lehce podprůměrná a stereotypní.

Halo: Spartan Assault mě překvapil když teď nedávno byl vydán na Steamu. Zmizela nutnost že hra lze spustit jen na Windows 8, přibyly klasické Steam achivmenty a cena byla snížena na přijatelnějších 5 eur (oproti původním 300Kč).

Tahle Top Down střílečka je hříčka, která si na nic velkého nehraje. Průchod jednotlivých levelů se dá počítat v rámci minut, občas to natáhne smrt jelikož se musí celá mise opakovat od znovu. K dispozici jsou dva sloty na zbraně, granáty, a speciální schopnosti jako kamufláž, sprint, návnada atd...

Je zde systém XP, že zabité nepřátele se zvyšuje score, a po dohrání mise se sečte styl zabití, vícenásobné zabité atd... Tyto zkušenosti slouží pro nákup zbraní a schopností před misí. Pro zvýšení XP lze vybrat dvě lebky které omezují anebo zvýší obtížnost dané mise jako je např. větší výdrž nepřátel, méně munice, zničení štítu znanená smrt atd...

Mise jsou si často dost podobné, občas se objevuje zpestření v podobě vozidel a tanků. Jinak musím pochválit hudbu ta je skutečně dobrá a je vidět, že se drží kvalit předešlých Halo her.

Tento kousek je zkrátka hříčka na odreagování. Dat si jednu dvě hry, a pak to zas vypnout. Zabere okolo 4 hodin její dohrání. Ale je to průměrná záležitost.

Poslední labutí píseň Irrational Games, a završení série. Svět Bioshocku naposledy (zatím) dokončíme v kůži Elizabeth.

Změna hratelnosti je patrná. Přeci jen stealth plížení, přepadávání ze zálohy a používání kuše pro tiché vyražení nepřátel, nemusí sednout každému. Ale na druhou stranu se dostanou chvilky napětí, kdy špatný krok na střepy prozradí pozici, stejně tak pohyb ve vodě. Ale chvíle kdy jsem se schovával před Big Daddym, kdy byl konečně tím monstrem které zkrátka nemůžu zabít a setkání s ním tváří v tvář by znamenalo smrt, bylo parádní.

Návrat do starých známých míst, a atmosféra Rapture je zkrátka pořád úchvatná. A nové oblasti též potěší a nadchnou. Co mě naopak naštvalo, že po překročení určité čáry, se za mými zády objevili znovu nepřátelé. Tento respawn byl otravný, jelikož munice je málo.

Co naopak potěší je odkaz na díly minulé. Setkat se s některými klíčovými postavami je příjemná vzpomínka na první návštěvu Rapture.

A co dodat na závěr? Já si tuhle labutí píseň užil, teď jen čekat co Ken Levine do budoucna vymyslí.

Banner Sagu jsem sledoval od jejího vydání. Její nádherný grafický styl, vikingská atmosféra a to vše podtrženo vynikající hudbou. A opravdu hra je to hra na kterou si budete dlouho vzpomínat!

Přeci jen putování po Severských krajích se svojí karavanou, kochat se pradávnými pomníky dob minulých, řešit spory mezi lidmi a Varly, snažit se udržet dobrou morálku, zbytečně neriskovat životy lidí a zajistit jim dostatek zásob, aby se dožili dalších dní. A činit rozhodnutí u kterých nevíte co mohou způsobit. Tento prvek je zpracován na výbornou.

Tato sága vsází na příběh který má celkem dost postav a vztahy mezi nimi se budou řešit též. Lidi a Varlové to mezi sebou nemají jednoduché a spojuje je do nutné aliance pouze obrovská hrozba ze strany mocné armády černých bytostí, kteří jako by z oka vypadli golemům. Tato hrozba se vrátila a s ní zastavení Slunce na obloze možná znamená konec světa. A proto se hlavní hrdinové vydávají nikoliv zachránit svět ale své životy, a snaží se přežít v těchto nehostinných podmínkách.

Kromě putování a starání se o karavanu a řešení dialogů, pak následuje další důležitá složka hry a tou je tahový boj. Hráč má k dispozici maximálně 6 hrdinů s různými bojovými třídami a vlastnostmi. Za každého poraženého protivníka lze získat zkušenost, která i zároveň funguje jako platidlo na trhu. Tady tento RPG prvek je značně zjednodušený, je pouze 5 úrovní, kterých může postava dosáhnout.

Co je ovšem zajímavé je rozdělení na jednotky zdraví a brnění. Brnění snižuje utržené rány do zdraví a navíc dokáže občas úder odvrátit úplně stejně tak šíp. Proto je důležité se rozhodnout kam budete směrovat útok na brnění kde jeho zničením pak můžete nepřítele zabít třeba už jen jednou ranou, nebo se zaměřovat na postupné snižování zdraví protivníka. Jelikož ubrané zdraví snižuje sílu válečníka, takže dává slabší údery a později už třeba jeho údery ani zbroj nepoškodí občas. Tento systém mi přišel parádní.

Banner Saga je zkrátka unikátní záležitost. Dala by se o ní básnit hodiny, ale mnohem lepší bude se rovnou pustit a hrát. Takto skvělé dílo se tu neobjevuje každý den!

Tak Deadpool dohrán, a rest z loňského roku pokořen. Tento kousek překvapil hlavně díky samotnému hrdinovy a jeho humoru. V tom je hlavní síla hry, která to celé táhne dopředu, pokud Vám jeho humor nesedne, tak hraní nemá význam.

A mě jeho styl naštěstí oslovil a během hraní se bavil. Jelikož v dnešní době málo her vsadí na humor jako na hlavní náplň hry. Deadpool se s tím nemaže, bere vše s nadhledem, dělá si ze všeho prdel, a jeho hlavní hnací cíl jsou ženy a pořádná řezba. Opravdu tolik vtipných situacích a gagů, jsem už dlouho neviděl. On ten příběh je vlastně jen linka, na kterou je potřeba nacpat co nejvíc humorných hlášek a šílených situací. A tak to i funguje.

Co už funguje méně je hratelnost. Ono mlácení protivníků se časem přejí, zde brzy jelikož kromě toho že se objeví během hry několik nových typů nepřátel a odemknou se nové zbraně, je to v podstatě furt to samé. Na Deadpoola se nahrne banda která útočí z blízka a okolo se pohybují ti se střelnými zbraněmi, a ti pro mě byly nejvíc zákeřní. Jelikož útok zblízka lze vykrýt a provést protiúder, tak palné zbraně ukusují zdraví hrdiny hodně, a dostat se mezi skupinu střelců se rovná smrti a zpět k checkpointu. Pocit ze střelby z vlastních zbraní, mě taky nějak neomráčil, přijde mi, že má malou účinnost. Lze je sice vylepšovat ale bodů je docela málo, a přeci jen jejich investice je spíše do sečných zbraní a vlastnosti hrdiny.

Rozhodně ale musím pochválit pasáže kterou jsou originální a humorné. Jsou to ty kdy dojde k úplné změně grafiky nebo k úplné změně v hratelnosti. Nebudu tu konkrétní abych nezkazil překvapení. Tyto pasáže jsou příjemným zpestřením.

Dabing a postavy se zkrátka povedl, Deadpool a jeho dialogy jsou správně šílené, jen je potřeba trochu umět AJ. Objeví se zde i další hrdinové známí z X-Menů, a nebyl by to Deadpool kdyby je pořádně nesetřel.

Deadpool zkrátka překvapil co se týče humoru tam exceluje na výbornou. Bohužel v hratelnosti je to taková normální rubačka, u které se brzy dostaví pocit stereotypu. Naštěstí hra není zbytečně natahovaná a herní doba je okolo 8 hodin. Přesto hru doporučuji i když nejste třeba fandové tohoto hrdiny. Vtipných her je dnes málo.

Další CoDko, další zběsilá jízda, která si nebere servítky, hrne na hráče obrovské množství explozí a akce, vypráví příběh o hrdinech kteří zachrání USA a pak i svět. Ano je to oslava Ameriky jako vždy, hratelnost je vlastně v jádru stále stejná, a hledat tady nějakou realitu je směšné. Pokud od hry čekáte něco jiného, tak se jí vyhněte obloukem, jelikož nic takového tu nenajdete. A my ostatní si jdeme odpočinout a vypnout mozek na pár hodin s druhým dílem Black Ops.

Příběh je tentokrát z budoucnosti nepříliš vzdálené a prokládané minulostí. Takže změna prostředí a kulis je zaručena. Toto střídání doby a konfliktů je docela zajímavý nápad a po chvíli kdy jsem se zorientoval v postavách a kdo je kdo, jsem si na tento nový styl i docela zvykl. Zvlášť mě ale utkvěla hlavě myšlenka na Harpera, že tento chraplák odněkud znám. A je to tak, dabér Michael Rooker totiž ztvárnil bratra Daryla ve Walking Dead, to je jen taková menší zajímavost.

Co se týče hratelnosti je to klasika které se drží už od dob Modern Warfare, ale přeci jen se tu objevili nové myšlenky. Příběh už není striktně lineární ale je tu možnost se rozhodnout a volby tu mají i dopady. Za to jsem rád. Další novinka je vedlejší mise. Ty hráč může úplně ignorovat, nebo si projde několik doplňujících operací s podporou větších skupin vojáků a techniky v podobě dronů a kráčejících mechů. Což je taky vítané zpestření.

Nové CoDko jsem si užil. Má zajímavé momenty, přináší nové nápady, přesunuli jsme se do budoucnosti a probrali i minulost. V jádru je tu ale ta stejná hratelnost, která mě osobně baví, pokud jste na stejné vlně, tak vzhůru do toho.

Nesnášíte hmyz? Otravují vás mravenci v cukru? V lese máte hrůzu z klíšťat? Děsíte se pavouků? A při blízkém přeletu vosy utíkáte do bezpečí? Tak tato hra splní noční můry všech co tyto potvory nesnáší.

Je to tak, Země je opět v ohrožení a tenkrát jsou vetřelci obří hmyzáci. Mravenci vetší než auto, klíšťata velikosti člověka, vosy velikosti vrtulníku, obří pavouci co skáčou po desítkách metrů a další výběr ze života hmyzu. Co by statečný voják EDF který musí nakopat vetřelcům zadek! Na výběr jsou čtyři typy povolání, voják, technik, heavy a létající scout. Tyto povolání mají každé trochu jiné bonusové vlastnosti ale jinak se hra hraje vždy stejně.

Úkol je vždy jasný, zničit enormní množství nepřátel. A opravdu je to občas šílená scéna, kdy se snažíte zlikvidovat desítky nepřátel kteří se na vás valí, pavouci skáčou, přes budovy lezou mravenci, a v rojích se blíží klíšťata připravená skočit na záda a odsávat zdraví. Pak se k tomu mohou přidat ještě letecké jednotky, které chrlí nové nepřátele a ještě vás odstřelují. Do toho jsou občas na mapě hnízda, ze kterých se chrlí nová várka nepřátel.

K ruce jsou dva parťáci, kteří občas pronesou otřepanou hlášku a snaží se přiložit zbraň k dílu. Nejdůležitější je ale jejich role když vás nepřítel sejme, aby přiběhli a oživili hráče. Ano jsou tady lékárny, ale honit se za nimi po mapě nemá moc význam. Na nějakou munici rovnou zapomeňte, na to autoři rovnou rezignovali, takže jediná věc je přebíjení zbraně, jinak byste ani nepoznali že máte nekonečno munice.

Nějaké to zpestření jinak stereotypní akce jsou souboje s velkými bossy. Ty jsou občas velcí jak mrakodrap a připomínají hráči jak je vlastně proti nim titěrný. V pár misích dojde i na tank a mecha, ale co si budeme povídat je to vlastně to stejné kosení nepřátel jak předtím. Hra se nebere vážně, vtipkují zde protagonisté a dělají z toho odlehčenější záležitost, což je sice fajn, ale řeknou tu jen pár štěků.

Grafická stránka hry je budget jak vyšitý, hudbu zde občas zaslechnete, a zvuky jsou občas otravné díky pazvukům nepřátel. Problém této hry je, že je to furt to samé od první chvíle. Ničíte hmyz, ničíte nově se objevující hmyz a ničíte obrovský hmyz v podobě bossů. A to je vlastně celé. Hra je to zkrátka průměrná, na občasné vyblbnutí a výplach mozků se dá použít, ale nedej bože aby jste hráli více misí za sebou jak já. To už potom ty obří mravenci nechcete ani vidět!

Sine Mora je taková zvláštní jednohubka. Na jednu stranu láká svým grafickým vizuálem a hratelností z dávných dob, na druhou stranu je zas docela krátká, má blbě řešené ukládání atd... Takže co od hry čekat?

Je to i nějaký příběh, který jsem nějak záhadně ignoroval, zvláště díky otřesnému maďarskému dabingu. Ale u tohoto typu her pro mě příběh je druhořadý. Stejně to bude o tom jak se dostat z levé strany obrazovky na tu pravou až k bossovi.

Co mě hned jako první zarazilo je časový limit. Ve hrách ho bytostně nesnáším, zde je na něj postavena hratelnost. Snaha co nejvíc nepřátel rozstřílet a dostat za ně cenné vteřiny zde funguje, a nutí hráče jít po všem a co nejrychleji to jde. Jenže každý zásah od nepřítele ukousne cenné vteřiny. A to se občas rovná nemožnosti dokončit nějaký obtížnější úsek. Dostali jste v předešlé části moc zásahů a ejhle na bosse máte 5 vteřin a bum. Jste mrtví a znova. Navíc během mise sbíráte powerupy pro zbraň, jenže po zásahu se všechny rozletí pryč od lodi a musíte je pracně posbírat než Vám zmizí. Nic není víc iritujícího než když po zásahu laserem zůstane za lodí většina vylepšení pro zbraně a nejde je získat zpět. Ne toto fakt na hratelnosti moc nepřidá.

Jinak co se týče level designu tak je celkem pestrý co se týče střídání prostředí a doby, stejně tak stylizace nepřátel je pěkná. Obzvlášť bossové jsou provedeni vskutku originálně a je radost na ně pohledět. Na co už radost pohledět není tak je systém ukládání. Mise jsou často rozděleny na tři části. Každá část má většinou finálního bosse. Zde jsou i kredity které se dají použít když zemřete aby jste se vrátili k poslednímu checkpointu. Jenže jakmile dojdou kredity,to znamená 10krát zemřete tak konec. Celé od znova. Obzvlášť otravné pasáže jsou kdy se hráč musí dostat přes minová pole, lasery či jiné pasti a překážky. Zde se neopatrný krok stane osudný a hned smrt.

Po dohrání Sine Mora mám celkem smíšené pocity. Na jednu stranu tam byly pasáže a hratelnost které mě bavili, ale zase tu bylo spousta věcí co mě štvalo a kazilo mi to zážitek z hraní. Hlavní kampaň má tak přes dvě hodiny což mě taky překvapilo jak je hra krátká. Takže doporučit či ne? Upřít hře kvality nejde ale přehlížet chyby také ne. Tudíž ať si každý rozhodne jestli si tato hra jeho pozornost zaslouží či ne.

Po dohrání Crysis 2 jsem si říkal tak to bychom měli hotovo. O to víc mě překvapilo oznámení třetího dílu. Navíc s lukem. V té době obliba luku byla veliká a objevila se až podezřele v mnoha hrách. Crysis 3 se navíc objevila necelé dva roky po dvojce, to vše ve mě budilo pochybnosti a jen snahu vytáhnout z toho co se ještě dá a vydělat.

On zde příběh byl vždy takový mišmaš od všeho, postav se zde objeví jen pár ale zato jsem docela zapamatování hodné zvláště díky propracované grafice a animaci obličejů vypadají neskutečně. Vše se vrací ale do starých kolejí, máme tu obrovskou zlou korporaci Cell která vládne světu prakticky, a brzy se vrátí na scénu opět sephové, když je hráč vyhodí dveřmi přijdou oknem. A zde mi to to se týče příběhu a hratelnosti docela skřípe. Radši to dám do spoileru opět se začátek zaměřuje na lidské protivníky a jejich lovení, kdy několik prvních misí tvoří oni tu náplň misí. Pak dojde na klasický návrat vetřelců kdy zde vezmou iniciativu a všechny a vše začnou likvidovat a nikdo je nedokáže zastavit. Pak dojde na grand finále kdy se lehce opět dostaví ke slovu vozidla, a pak scény kdy teprve to vypadá že jde o vše a je tu nějaký ten velký boj o planetu. Zlikviduji několik důležitých oblastí a hurá k hlavnímu nepříteli. Problém je v tom že tahle šablona tu byla úplně stejně v druhém díle a vlastně i v prvním. Nějaká snaha o něco nového zde zkrátka chybí.

Příběh a šablona viz. spoiler mě tedy totálně zklamal. Co se týče samotné hratelnosti, tak zde se toho taky mnoho nezměnilo. Ano nový luk je děsně cool a v některých chvílích na začátku až příliš overtop zvlášť díky možnosti střílet a zůstat neviditelný. Nová možnost hackování minových polích a strážních věží je spíše nutnost než nějaká úžasná věc. Zbraně mi přišli snad ještě více dány stranou na to aby vynikl právě luk. Ale celkově mi přijde že autoři hratelnost a snahu hru posunout někam dál vypustili a zůstali ve stejných kolejích.

A právě v tomto vidím kámen úrazu. Žádný posun v příběhu, hratelnosti a snahu to spíše nacpat do menších prostor, nacpat co nejvíc nepřátel a možnost jejich přivoláváním prodlužovat dobu v oblasti na jejich likvidaci. Je to zkrátka furt to samé. Hra má sice opravdu nádhernou grafiku a technologie CryEnginu 3 je neskutečná podívaná, jenže co z toho když se vším ostatním zůstaneme na místě.

Ano jsou zde wow scény a momenty. Působí to jako našlapaný akční film a ke konci to může i působit epicky, jenže je to furt to samé a provařené. To co fungovalo v jedničce která měla obrovskou plochu a mnohem lepší gameplay díky otevřenosti a velikosti světa, je zde nacpáno do několika oblastí a map které působí koridorově. Je to sice stále nadprůměrná hra ale už vycucaná na kostní dřeň.

Tak Spidy se celkem povedl. To si řekněme rovnou, i když nejsem žádný velký fanda a od hry jsem čekal jen takovou rychlokvašku, která by se měla svézt jen s filmem, tak hra své kvality celkem má.

Příběh tedy navazuje na konec filmu, a do ulic Manhatnu se dostane infekce potvor a Oscorp vyšle roboty na potlačení této epidemie, jenže roboti považují Spidyho za hrozbu. Takže mutanti a roboti se stanou primárními nepřáteli, doplněni o pouliční násilníky a žoldáky Oscorpu. Spider-man je celkej i vtipálek, sem tam hodí nějakou trefnou hlášku a občas dokáže rozesmát, je to fajn změna že se nebere ultra vážně. Příběh funguje a celé to hezky odsýpá.

Co tady je jednou z největších náplní hry je samozřejmě boj. Klasické údery a použití pavučin se systémem vykrytí útoky jako by z oka vypadlo z Batmana. Jen náš pavoučí muž umí i použít okolní předměty kdy si je přitáhne a hodí na protivníky. Jsou zde i pasáže kdy je potřeba použít stealth postup, jelikož hlavní hrdina vydrží opravdu málo a obzvlášť palné zbraně ho rychle pošlou k zemi. Takže je potřeba sledovat stráže a likvidovat je potichu a mimo zorné pole jejich kolegů.

Pořážka nepřátel a bossů přináší cenné zkušenosti, díky nim se pak odemykají nové schopnosti a vlastnosti. Větší výdrž, lepší účinnost pavučin, nové údery atd... Tento systém celkem funguje a motivuje proč vlastně dělat všechny ty vedlejší činnosti jako je záchrana nakažených, zastavení prchajících zločinců v autě, novinařina, akrobatické kousky a podobně. Navíc některé tyto vedlejší aktivity mají v příběhů Spider-manovi protivníky s kterými by se pak třeba vůbec ani nemusel potkat, pokud by se hráč držel hlavní linie příběhu.

Graficky hra vypadá pěkně, lítání si po městě vypadá dobře a hlavně pohyby hrdiny jsou občas až neskutečné co vystřihne za akrobacii. Jen je ale škoda že vývojáři více nevyužili města pro své hlavní mise. Děj nás často zavede do laboratoří a podzemních prostor Oscorpu které se brzy okoukají, a pak jsou tu často využity kanály které trpí stejným syndromem jak zmíněné laboratoře. Na povrchu se toho vlastně kromě vedlejších aktivit děje zatraceně málo, a je to hlavně o soubojích s velkými roboty. To mě štvalo že se ty lokace dost opakovali.

Tak Amazing Spider-Man mě bavil, zakousl jsem se do něj a hrál ho pořád dokud neskončil po necelých 15 hodinách pokořen. Je škoda že se postupem času dostaví stereotyp a nevyužitý potenciál města zamrzí. Přesto se jedná o solidní hru která dokáže zabavit.