Žánr survival hororů považuju za svůj šálek kávy. Hororových her vzniká v poslední době neskutečný množství, ale jenom pár z nich se může pochlubit tím, že při jejich hraní člověk (nebo aspoň já) opravdu zažívá kýženej nahořklej pocit trýzně a čirýho zoufalství. (hru jsem hrál na obtížnost Ranger Hardcore)

Ačkoli se dá říct, že je metro pouhou koridorovou střílečkou se stealth prvky, musím hned ze startu říct, že já osobně zařazuju hru na nejvyšší pozice ve svým žánru.

Děj se odehrává na motivy stejnojmenné knihy v tunelech moskevského metra, kde přežívá posledních pár tisíc zástupců lidské rasy živořící ve špíně a tmě. Několikrát se však podíváme i ven do pobořené ruské metropole a jak sám hrdina komentuje "až na povrchu člověk pozná, jak je v těch rodnejch tunelech krásně a bezpečno." Design prostředí se povedl na jedničku a graficky obecně nelze hře nic vyčíst.

Zvuky mi přijdou takéž zpracovány výborně a i hudbu musím velmi pochválit – výborně sytí atmosféru lokací. Skladba "The Tower" pak u mě vede na plné čáře.

V čem však na mě tato hra zapůsobila nejvíc, je doslova dechberoucí hororová atmosféra (čemuž asi dost pomohl zmiňovanej ranger mod). Pasáže s dýchací maskou ještě podtrhují zranitelnost hlavního hrdiny a patří skutečně k těm nejlepším a zároveň nejtužším pasážím. Nezapomenu, jak jsem nemohouc dokoupit filtry pobíhal sýpavě po Moskvě a masky divoce střídal systémem "z ruky na hubu" a nadával, jak se to prostě nedá. Následně jsem však zjistil, jak to bylo vlastně super – pocit čirýho zoufalství. Nedostatek filtrů potom vrcholí ke konci ve věži, kdy mi to vycházelo v podstatě na vteřiny, abych se nezadusil – tuhé to chvíle a grafické znázornění postupnýho zamlžování výhledu je třešní na dortu.

Příběh se mi taky líbil, možná je v něm pravda několik nelogičností, ale to u FPS člověk tak nějak toleruje a jako motivace k tomu jít dál mi děj přijde více než dostačující, dokonce odhalujeme jakési tajemno, co hru balí až do magickýho hávu.

Negativa?
Nemožnost střelby optikou některými zbraněmi (brokovnice) nás bezkřížaře dozajista moc nepotěší...

RESPAWN – nemám až tak nic proti vlnám nepřátel, tady to nakonec i celkem sedlo, což pak o to, ale na několika (naštěstí ojedinělých) místech se mutanti pořád dotvářeli a to je ve hře s kontinuálním nedostatkem munice docela podpásovka.

No a TY koule - skoro na konci – to mě opravdu přišlo trapný. Naštěstí jsou to jen dvě chodby.

No všechny nedostatky sou v podstatě své prkotiny a já můžu hlasitě zvolat: BRAVO! Tohle se sakra povedlo a já se po dlouhé době u hry cítil, jak když bojuju o svůj vlastní krk!

95%

No tak pokud bychom se bavili o představení nových postav do příští série není to špatný, ale poněvadž se jedná o rozšíření série první očekával jsem něco spojitěšího, lepšího a více se týkající původního příběhu. (Mě by třeba zajímalo jak dopadla Lilly)

Celý je to navíc hrozně krátký. Provázanost mezi epizodami není ani nijak bůhvíjak promyšlená, skoro by se dalo říct že některé nespojuje téměř nic. Nic ve smyslu Pulp Fiction se tak rozhodně nekonalo.

Čekal jsem fakt víc, než tohle. Možná by autoři udělali líp, kdyby si to nechali až k další sérii, tam by to nevyznělo třeba tak suše.
60%

Tak a je to za mnou, čeká mě už jen DLCéčko.

Doufal jsem, že finální ukončovací epizoda nabídne skutečný rozhodnutí ve smyslu: kdo zemře, kdo bude žít, jak to dopadne a kde se skupina přeživších usadí. Neustále jsem omlouval autory, že nemohli tolik variací zpracovávat v předchozích dílech, má-li mít daná epizoda pokračovaní. Tady už se mohli kluci pořádně rozjet...

Pravda několik zajímavějších voleb zde je, nicméně konec příběhu je, zdá se, neměnnej, předurčenej - pokud jde o Kennyho – vrátil jsem si 2x zpět pozici, že ho jako zachráním za každou cenu, když to spolu táhnem tak dlouho. Bohužel, ať jsem volil cokoli, byl to vždy on, kdo nakonec na střeše zařval. Jako vrchol mi potom přišla situace, kdy jsem si nechal uříznout ruku, aby se stejně nic nezměnilo, krom pár dialogů.

Pátá epizoda taky nějak šetří hudbou, což nevím proč to. Přestože má série na skladě dobrý a jen jednou využitý skladby (epizoda 4 – Lee hledá Clemetine po domě a na dvorku), který by se daly použít, tak je tady ve mnoha situacích naprostý ticho a tak atmosféru scén nemá co hlouběji dokreslovat.

Poslední díl tedy dosáhne na 80% a nejlepší díl série byl pro mě tedy ve výsledku díl první – ten když jsem ještě myslel, že hru hraju já sám a ne scénáristé.

Člověku jako já, co má rád postapokalyptický náměty a zálibu v TV seriálu, má tato série co říct díky atmosféře WD a příběhu. Nicméně zamrzí, že je to opravdu spíš interaktivní film, jehož volby mi přijdou jen tak na okrasu. Díky tomu už se k této hře bohužel dlouho nevrátím. Mám pocit, přestože jsem se u ní dobře bavil, že napodruhé už mi nemá, co nabídnout.

Epizoda čtvrtá:

Společně s novým prostředím se setkáme i s novými NPC. Tady jsem již pocítil dostatečnou volnost při rozhodování – např. možnost nechat umřít Bena. Poslední události pak nastiňují, že to všechno nedopadne typickým americkým happyendem, alespoň pro hlavního hrdinu, zdá se. Jak říká poslední obrazovka s vyhodnocením předposlední epizody, můžeme (pokud jsem to správně pochopil) vstupovat do posledního dílu v různých sestavách přeživších. Tohle mi trochu scházelo v dílech předchozích.

Co mi malinko nesedí, je nepřítomnost NPC postav z původní grupy. Jedinej, kdo je pořád se mnou je Kenny a ten zrovna nepatří k mým oblíbencům. K novým členům skupiny jsem si už nestihl vytvořit v průběhu jedné epizody dostatečně blízký vztah, aby mě jejich osudy až tak zajímaly.

Tak hurá na pětku!

Třetí epizoda posouvá hru zase o něco dál, jak se dalo očekávat:

A tak skupina konečně opouští motorest. Gradace děje v této epizodě se mi líbila, škoda jen si smrt přišla právě pro mé oblíbence...

Poprvé jsem zde však pocítil naprostou bezmoc ohledně vlastních voleb v rozhovorech, který se jenom tvářej, že se tím dá něco výraznějšího změnit – opravdu mi tam skoro vždycky chyběla nějaká odpověď navíc - zastřelit Bena ve vlaku, nebo obvinit někoho před karavanem. Člověk vyšetřuje jak blázen a pozorně si všímá každýho náznaku, aby se potom ve finále zmohl na prosté "Carley to nebyla" Chápu, že měli autoři něco připravenýho, ale něco jako volbu byl to ten nebo ten jsem vyloženě očekával, ale marně.

Celkově se mi líbila epizoda třetí díky dějovýmu spádu o něco víc než předchozí, rozhodně se těším, co bude dál...

Druhý díl se hraje ve své podstatě stejně jako epizoda první. Kvalita příběhu nešla ani tak dolů, jako spíš děj jaksi zamrzl na prosté jednodenní příhodě, kdy se situace před a po příliš nezmění. Bráchové z mlíkárny jsou od začátku příliš průhlední, ani na okamžik jsem nezapochyboval, že nás nakonec nějak ohrozí...

Bohužel, náboj prvního dílu, jako by se někam vytratil, ale doufám, že se to napraví v následující epizodě, jak se zdá a jak očekávám.

Ačkoli se poctivě vyhejbám všemožnejm americkejm seriálům (snad krom památnýho Twin Peaks) tak Walking Dead si mě získal natolik, že jsem to zkouknul všechno a teď poměrně netrpělivě vyhlížím další sérii, která má teď někdy zase odstartovat. Hra na motivy úspěšnýho seriálu/komiksu mě už dlouho zajímala, ale čekal jsem, až série bude kompletní a já si to mohl dát pěkně vcelku včetně rozšíření. Nyní nastal čas to projet:

Jedná se o filmově pojatou adventuru (místy tato hra hraničí s interaktivním filmem) se zvláštníma animovanýma texturama, na což jsem za chvíli úplně přivyknul a nevnímal to vůbec negativně. Dabing i hudba je na výborné úrovni.

První díl hned ujišťuje hráče, že nepůjde o dobíjení zásobníků, ale o příběh a vztahy mezi NPC a Leem. Je zde několik významných rozhodnutí, který výrazně mění pozdější dialogy a snad i směřování některých událostí. Obtížnost je velmi nízká, snad dvakrát mě sice požrali zombíci, ale jinak hra plyne dál bez zádrhelů, to je ale asi účel.

Musím fakt uznat, že se to hraje přesně tak, jako se dívá na televizní sérii. Pokud tohle byl záměr, což předpokládám, pak se to povedlo sakra skvěle!

První epizoda dobře rozhodila karty a těším se tak, jak si povedou aktéři dál. Délka mi přijde dostačující, čeká-li mě skutečně ještě 4/5 takovýchto epizod a beru-li v potaz celkovou pořizovací cenu.

Poznámka: před hraním se výrazně doporučuju podívat aspoň na první sérii seriálu (6x50minut) a nasát atmosféru.

Tak tohle je první DLC k Falloutu:NV, co jsem už i přes jistou dávku sebezapření nedohrál do konce a zhruba v půlce tažení hru bez milosti odinstaloval. Rozčílila mě především poblázněnost až nezdravá komickost příběhu a jakési vytržení ze zaběhlých falloutích reálií, který jsem toleroval už předtím v ostatních rozšířeních - no tady mi došla trpělivost, ačkoli se o nějakou herní havárku v tomto případě až tak nejedná.

Přijde mi, že bych si tak vzpomínky na celkem povedenej F:NV jen pokazil, bohužel.

Shrnutí: Musím dát za pravdu Pip-boyovi. Všechny ty zbytečný DLCéčka hru jen kazí, doporučit z těchto můžu jen vyjímku – Honest Hearts. Navýšení levelové hranice nad 35 je zbytečný, už jsem ani nevěděl do čeho ty zkušenosti vrážet, o percích ani nemluvě. Škoda.

60%

Tak jsem to teda dokončil. What’s that?

Trapná, lineární, nudná, krátká střílečka? Navíc obtížnost je vyhnaná zbytečně vysoko, výtah nebo posledního bosse jsem skoro vzdal.

Kdepak, tohle jim nežeru. Tohle není Fallout!

Druhej datadisk k F:NV už nasazuje laťku naštěstí mnohem výš než první nemastnej přídavek DEAD MONEY:

Tentokráte zde máme nejen možnost vzít si s sebou svoje věci, ale především dostatek volnosti. Herní svět se mi líbil a ačkoli jeho rozloha není nijak dechberoucí, tak pár hodin jeho detailní průzkum zabere.

Hlavní dějová linie je taky poměrně ucházející a i když NPCéček zde není zase tolik, tak nemůžu říct, že by mi to nedostačovalo.

Takhle si představuju vskutku slušný DLCéčko k Falloutu, který původní hru příjemně doplňuje. 85%

Dalo se to zahrát: bylo to tuhý a atmosférický. Nebylo to o ničem. Nebyl to ale Fallout – jakobych hrál úplně jinou hru. Ačkoli má tenhle přídavek příběh i kvalitní rozhovory, tak sem jim to prostě nepožral – především pasáž před kasínem, kde odvádíme NPC na různý místa. Skoro jsem s tím seknul, jak mě lineárnost rozčilovala.

Škoda no. Kdyby tohle nebylo DLC k falloutu dal bych o 10% víc, takhle mě prostě uráží, že se jaksi przní celý universum podobnýma umělýma lineárníma nadstávkama.

Falloutovská série je pro mě na herním poli něčím zcela unikátním, speciálním, památným. Hrál jsem je samozřejmě všechny včetně dostupných rozšíření i odboček. Jedničku a dvojku považuju za herní skvosty u kterejch jsem na střední škole trávil nezdravě hodně času. Trojka mi taky poměrně sedla, ačkoli to nebylo už úplně ono.

Vegas – poslední přírůstek v sérii - jsem vytunil z oficiálních stránek patchem a ještě před spuštěním poctivě nainstaloval všechny datadisky:

Graficky hra vypadá poměrně hezky (stejně jako F3), trochu mě ale zamrzelo, že většinu textur i objektů jsem důvěrně znal. Jinak se prostředí zpustošené nevadské pouště povedlo. Klasicky se mi ale nezamlouvalo zpracování jeskyní a vaultů, který byly všechny téměř vždy zbytečně velký a oplácaný stejnýma texturama a objektama - tak jejich průzkum nebyl ničím objevnej a těch pár cetek za to taky zpravidla nestálo. Zpracování inventáře mě potom už mírně nadzdvihlo – cožpak to nešlo nějak vylepšit (oproti F3) a pomoct si třeba obrázkama jako u prvních dílů a zpřehlednit ho?

Zvukově jsem byl spokojen – hra čerpá ambient i z původních falloutů a sází na nostalgickou upomínku hráčstva. Pochválit však musím i nový skladby, ty rozhodně ostudu nedělají. Naopak některý témata se opravdu povedly (např. Mitchel's theme).

Příběh, který hodně čerpá z událostí v prvních dvou dílech je vymyšlen vcelku dobře – on totiž jakoby nevylučuje (aspoň mě to tak připadlo), že postava z F3 zde pokračuje (pokud vemu v potaz datadisk, který mění původní zakončení trojky) v další cestě.

Pomsta mě kupředu nijak netáhla tak jsem dorazil do New Vegas, až když jsem byl na 20. úrovni – přesto jsem nepocítil nedostatek úkolů. V NV se potom otevírají postavě další nevídaný možnosti. S počtem questů jsem tak byl spokojen, na člověka se to sypalo ze všech stran, až sem se v těchto pomalu začal leckdy ztrácet. Velmi nešikovný však je že hra skončí. Já měl sice svý hotový, ale celkem jsem se těšil, až si budu postupně plnit DLCéčka, jakožto šéf Nevady. Kdepak, musel jsem načíst starej load.

Obtížnost jsem si dal střední + hardcore mód a pravda na rodinku páračů jsem si facetoface netroufnul ani na konci – procházka sadem to teda nebyla. Z vody a jídla se stává nutnost/vzácnost, jak se na pustinu sluší a tak se člověk musí na větší výpravu skutečně přpravit (vyspat se, najíst a napít, sbalit zásoby, léky a ne jen nakoupit náboje). Škoda jen, že nepřátelé jsou místy až směšně tuzí (dávka z automatické pušky do hlavy, přesto vesele pokračuje v boji).
Hrál jsem hru svým vlastním způsobem (bez nanervylezoucích společníků, bez řežimu VATS, bez zaměřovacího kříže) a tak jsem si konečně mohl souboje ztížít a náležitě vychutnávat stalkerovským způsobem. Za zpracování optiky dávám palec nahoru, ta mi tam minule sakra chaběla! Příště bych snad jen poprosil o vyklánění, abysme to už měli všechno v cajku. = Obtížnost tedy akorát.

Památný systém SPECIAL stále zachován, bohužel perků a výzev atp. mi přišlo trochu moc. Ve starym Falloutovi bylo získání perku téměř osudová událost, ve F:NV je jich tolik, že z nich člověk nemá ani radost.

No, jak všichni na trojku nadávali a já byl překvapivě vcelku spokojen, tak tady tomu bylo naopak: Všichni to spíš chválili a já čekal tak prostě něco víc. Nakonec dávám stejně jako u předchůdci – 90% …ačkoli Vegas bylo v ledasčem lepší jako 3jka, nemůžu si pomoct – přijde mi to až moc stejný a tak textury byly prostě takový okoukaný, hudba oposlouchaná,...

Velmi slabá parodie.

Vtipný mi to nepřišlo, zvuková stránka nedořešená. Hrací doba je směšná.

Tohle se prostě nepovedlo.

K této hře v podstatě nevím jak přistoupit. Jedná se o cosi, co bych popsal jako "krátkometrážní - 3d - stick and go – adventura" Tento žánr by při svém plném rozkvětu mohl oslovit takový lidi, kterým dosud hraní počítačových her ani nepřišlo namysl. Mluvím především o zásadním rozdílu oproti běžným hrám = nulové obtížnosti a zaměření jen na prožitek a příběh, bez nutnosti střílet, kombinovat předměty, nebo přemýšlet o postupu.

Na prvním místě musím vychválit atmosféru – nejen však graficky vymazlenej prostor, ale především velmi slušná hudba, která se na výsledném prožitku nemálo podílí. Ačkoli je cesta ostrovem lineární, přecejenom má člověk možnost prozkoumat nějakej objekt či zákoutí navíc, což navozuje úspěšně pocit volnosti.

Tempo chůze je zvoleno vhodně a tak má člověk příležitost si nejen pořádně prohlídnout prostředí, ale dokonce má i čas ho vychutnat.*

Příběh je podáván pomocí útržků různých monologů z úst jediného vypravěče. Ačkoli jsem měl po dohrání naprosto jasno v tom, jak to bylo, kdo byl kdo a nějakým alternativám pro pochopení jsem nedávál až tak prostor, tak jsem s velkým ukvapením přečetl další dvě teorie v recenzích, který s tou mojí byly v celku odlišný, ba i přímo v rozporu. Ne, že bych se k těmto nyní sám snad přikláněl, ale dokazuje to, že každej hráč si zřejmě odnáší ze hry něco jinýho. Škoda jen, že díky tomuto konec nevyzní tak úderně jak by měl a jak by si hráč, myslím si po hodině bloumání, zasloužil.

Pamětihodná netradiční jednohubka, která osloví svou originální herní (ne)náplní a hutnou atmosférou. Avšak především díky délce se ale s Ačkovejma titulama srovnávat nemůže. I tak celkově jsem byl spokojen a vy milí hráči, kdož jste Eshter minuli, máte co dohánět. Stojí to za to.

*
Zamyšlení: Mnoho jiných titulů (naposledy třeba Stalker Soch) mělo stejně dechberoucí atmosféru lokací společně s hudebním doprovodem, kdyby jen člověk stihnul tuto atmosféru pečlivě vychutnat. Všichni kdož nechápavě kroutíte hlavou, když pláču nad hrou, kde hrdina umí jen sprintovat bez možnosti chůze:
Myslíte si, že by se Dear Esther dal zahrát se stejnou dávkou prožitku a vychutnání hudby společně s atmosférou lokací, kdyby tempo pohybu dosahovalo běžnýho tempa 3d her?

Na tuhle hru jsem narazil při náhodném procházení CJova profilu. Jelikož se často shodnem a jeho komentář zněl opravdu dost přesvědčivě, šel jsem do toho.

Grafické zpracování na dobré úrovni - lokace mají svou osobitou atmosféru a některý místa se vskutku povedly. Škoda jen, že většina lokací byla navržena příliš koridorově a lineárně. Hudba i zvuky taky dobrý, především dabing (EN) se mi opravdu líbil.

Hlavním pilířem této hry je však bezesporu příběh, do něhož vstupujeme pomocí třech různých charakterů. Na začátku jsem byl nadšen ze způsobu vyprávění a pečlivě vedl každej dialog. Zhruba v půlce se však dostavil pocit vystřízlivění = malinko mi najednou přišlo, že většina postav je vykreslena trochu naivně (skoro každej je dobrák od kosti) a do jisté míry podobně (Damien a Reza) a jejich reakce tak lze do jisté míry předvídat, navíc se nedá v rozhovoru jakoby ani nic pokazit.

Jak se blížil závěr, už jsem hru jakoby dohrával s pocitem, že to nejlepší je za mnou a tak mě vyvrcholení hry mile překvapilo - opravdu dochází ke kýžené dějové akceleraci a nepředvídatelným událostem a taky Crowovy hlášky stály někdy za to. Konec se mi tak líbil a musím kvůli němu připočíst nějaký to procento k celkovému ohodnocení. Sice jsem neseděl u monitoru s otevřenou hubou jako u památnýho Silent hill 2, ale i tak musím nad příběhem celkově uznale pokejvat hlavou.

Neduhem hry je bezesporu občasnej ryze poslíčkovskej herní vzorec, kdy chodíme sem a tam po lokacích, kvůli vyzvednutí předmětu nebo rozhovoru, abychom pak vesele zase zamířili zpět. Také malý podíl interaktivity v některých částech mě trochu vadil - pár minut sleduju cutscénu, abych potom ušel 10 metrů rovně a opět se koukal na další cutscénu - možná to chtělo někde trochu víc prokládat. Pomalu to začínalo místy hraničit s (mnou nepříliš vyhledávanými) interaktivními filmy.

Posledním významnějším negativem je poměrně jednoduchá obtížnost. Pokud teda zapomenu na dvě konkrétní místa, který mi prostě nedošly:
Ano, (ačkoli velmi nerad a po určité době vnitřního boje) bohužel, použil jsem 2x dokonce návod, k čemuž se zpravidla nesnižuju: poprvé u melodie, kterou byla potřeba přehrát v jeskyni. Nevím, jestli je to bug, ale u mě se ta výsledná s tou slyšenou vůbec nepodobaly - ačkoli jsem tedy přišel na to, co se po mě chce, nezadařilo se a to způsobilo mou částečnou nedůvěru k herním zákonům a mechanismům. Podruhé to bylo však už pouze díky mé tuposti, pro kterou nemám žádné omluvy - nemohl jsem najít knihu pro DarkPeople a přestože jsem chodil kolem ní nenapadlo mě vést rozhovor s NPC tímto směrem.

Celkově musím uznat, že tento do jisté míry netradiční kousek má svý kouzlo a příběh, který hra vypráví, stojí za to. Celkově mi z toho vychází 85% materiál.

Mimochodem, jsem jedinej, komu to místy silně připomíná starý dobrý Nomad soul?

Jelikož jsem nedávno kompletně upgradoval celou bednu, rozhodl jsem se, že si po dlouhym čase dopřeju opravdovou pecku v plnejch detailech - novinku - hru která se peče na výsluní, o které se většina vyjadřuje v superlativech. Tak sem do toho šel a netrpělivě očekával, kdy se dostaví herní extáze:

Grafika i design lokací se jednoznačně povedl. Město má svou atmosféru a každá významější stavba stojí za to. (most a maják u mě vedou) Zvukový podkreslení taky slušný, když pominu neustále se opakující hlášky strážných, kteří si dojednoho pískají stejnej a navíc neoriginální "drunkensailor" motiv. Hlavní hudební téma se však vskutku povedlo, ačkoli se jedná jen o velmi jednoduchou a neustále se opakující melodii.

Možností jak hru hrát je skutečně mnoho: tiše zabíjet ze zálohy, nepřátele jen omračovat a procházet jim za zády nebo řádit v divokých face-to-face bitkách alarm-nealarm. To je sice plus ale i mínus. Je zde totiž tolik možností k postupu, že se pak stává průchod hrou poměrně jednoduchej - na každym kroku číhá cesta jak někoho obejít, kam schovat jeho tělo atp. Hru jsem dohrál na druhou nejtěžší obtížnost a větší potíže jsem v podstatě za celou dobu nepocítil. Fajtit face-to-face jsem si vyzkoušel jen krátce, bohužel jsem tak (možná náhodou) narazil na místo kde neustále síly doplňovali další a další strážní - že by autorespawn?

Kouzla jsem se snažil vůbec nevyužívat, bohužel se teleport pro průchod hrou (pokud jsem se dobře díval) využívat občas musel. Jak jsem koukal, tak právě tyto kouzla hráči dávají tak brutální výhody, že obtížnost sráží ještě mnohem níž a ze hry dělají procházku růžovym sadem.

Příběh žádná sláva - prostě šedivej standard. Náš Corvo je navíc typ němé postavy, co jen tupě civí na ostatní (když pominu občasnou možnost volby odpovědi - OK, jedem/Ne, počkej chvíli). Zvrat jsem očekával a tak mě tedy dech rozhodně nevyrazil.

Herní svět je sice po stránce designu, jak jsem uvedl výše, vymodelovován hezky a působivě, nicméně opravdu nechápu stupeň jejich technologickýho pokroku: Elektromagnetický stěny, strážní bleskometný střílny, automatický samohybný granátometný věže, moderní elektrický vlaky. Nicméně zásobník, nebo aspoň bubínek na pistoli však ještě neobjevili a jediná palná zbraň je zde bambitka. Na kuši jsem se (jakožto skutečnej kušostřelec) velmi těšil, bohužel mě tak velmi zklamalo, že se jedná pistolovku, kterou náš Corvo hravě nabije jednou (levou) rukou za vteřinu a to i při divoké mečovačce. Silniční vozidlo jsem nikde (pokud si dobře vzpomínám) nezaznamenal, nicméně motorový čluny i větší nákladní lodě se zde vyskytují běžně. Když k tomu připočtu "koloniální" módu a magii, vychází mi z toho nikoli propracovanej svět, ale mišmaš, kde se použilo to, co se autorům hodilo pro efekt.

Co mě však na hře nejvíce zklamalo, byl fakt, že hra neobsahuje mapu, nýbrž pouze mnou tolik nenáviděnou směrovou šipku kam jít. Ale ano, samozřejmě že jsem si veškerej HUD včetně zmiňovaného zvýraznění cíle povypínal, ale pak se nebylo dle čeho orientovat - ani popis cesty, ani mapa zde není (až na vyjímky) k dispozici, což je u hry, kde je svět dělen na menší průchodné lokace, poměrně nutnost. Musel sem si tak občas najet do nastavení a zapnout zvýraznění cíle, abych si zkontroloval správnost směru a stejnou cestou ho znova vypínal - otravný.

Suma sumárum - Dishonored je sice nadprůměrná a hezky vypadající hra s minimem chyb, ale na druhou stranu neobsahuje nic proč bych si jí v budoucnu zopakoval, bohužel. To, že sedne většině hráčů poněvadž podporuje více herních stylů je hezký a projevuje se to bezesporu i na celkovém ohodnocení, ale u mě je to za 75 % - obyčejnej nablýskanej mainstreamovej nadprůměr.

Zóna je zpátky! Prvního stalkera jsem si nemálo oblíbil a přiřadil jsem tento titul k mejm TOP20 kouskům - pokračování tedy byla jasná volba.

Příjemně byla vylepšena grafika - na první pohled zóna vypadá o něco líp. Ovšem u hudby jsem se hned ze startu dočkal opravdu nemilé podpásovky v podobě rytmické elektronické rádobymoderní muziky, která sama o sobě možná není až tak špatná, nicméně k zóně se vůbec nehodila. Hru jsem tak byl nucen dohrát bez ní, což je obrovská škoda, neboť atmosférický neakční zvukový podkreslení jsem velmi chválil.

Další změnou jsou průvodci (vlastně teleporty). Já mám pobíhání po zóně tuze rád (narozdíl od některých, kterým naopak zdouhavé cestování vadilo) a tak jsem se je rozhodl zcela nevyužívat. Bohužel se do některých lokací bez těchto dostat snad ani nedalo (základna CS). Proč?

Nových lokací není mnoho (3) a tak se je autoři rozhodli doplnit těmi staršími. Bohužel však padla volba na ty méně atraktivní a nejvíce v prvním díle propchozené – například starej rudej les nebo uchvacující Pripjať autoři do hry nezařadili, přestože přes tyto oblasti hráč přešel v SOCH jen jednou. Jaká škoda! Rudej les sice kompletně přepracovali, ale přesto se mi ten z prvního dílu zdál hororovější a atmosferičtější.

Velmi kontroverzní novinkou jsou války frakcí. Na jednu stranu to umožňuje zcela vymítit nepřátelskou přítomnost na dané lokaci, což je rozhodně plus. Na stranu druhou je zóna díky tomu přelidněná a na každym kroku probíhají přestřelky, operace. Pocit prozkoumávání opuštěné zóny, kde lidská noha nebyla několik let se tak vytrácí, spíš to tady vypadá jako na vojenskym cvičišti. To, že se jde k frakcím přidat, je zajímavé a já toho dokonce nakonec využil a přidal se ke sympaticky idelogicky smýšlející skupině FREEDOM. Obstojně jsem si tak ztížil rudej les, kterej obývali vojáci z DUTY. Přidání se ke kterékoli frakci podle mě hru jen ztíží a těch pár cetek, co jsem dostal od velitele jako výbavu za to nestojí.

Téměř všudypřítomní obchodníci prodávají až nemístně draze. Pomalu mi nevymění obvaz ani za vymazlenou brokovnici a to působí směšně.

Příběh je potom taktéž nepříliš povedenej a recyklovanej. Honíme se za někým v podstatě bezdůvodně (dobře, tak kvůli emisím) a bohužel víme kdo to je, víme kde má skrýš a víme, že se mu to podaří a víme i jak to nakonec dopadne.

Na úplnej závěr v elektrárně jsem jen vykulil nechápavě oči. Prostě člověka teleportovali do elektrárny, do inventáře přidali 3 kvéry a já měl pálit pořád na stejnej cíl, bez toho aniž by mě někdo výrazněji ohrožoval, nebo cíl kamkoli unikal (Strelok se schovával za bednou a za celou dobu se jednou přesunul o překážku dál.

Zóna je zpátky, ale už to není ono. Ačkoli jsem hře vyčetl hromadu prvků / změn, tak pořád se to hraje skvěle – inteligentní nepřátlelé, obstojná obtížnost, výbornej design herního světa, otevřenost a volnost. 3Dčko je to pořád vynikající, ale prvnímu dílu se zkrátka rovnat nemůže.

Za mě 85%
(že bych zaslechnul volání Pripjati?)

Tenhle kousek jsem sežral doslova jedním dechem (na survival horory mám slabost) a nebýt několika nepříjemností, byl bych opravdu spokojen:

Výborné grafické zpracování – na svou dobu jistě trhák. Rozpohybovaná loď, skvěle zvládnutý vlny – opravdu z nich jde strach a právě neustálej houpavej pohyb hutní výborně atmosféru. Muzika je taky obstojná a nemálo se na utváření této podílí.
Příběh sice není nikterak originální, ale mně se v podstatě líbil, když zdvořile přivřu oko nad několika nelogičnostmi. Hráč se tedy vžívá do role zaměstnance pobřežní stráže, který má společně s kolegy prozkoumat podezřelou ruskou velrybářskou loď. Velmi jsem uvítal, že postava není němá, ale naopak povídá si dokonce i sama pro sebe, aby hráči usnadnila postup.

Ovládání je velmi diskutovaná věc, která se opravdu sice moc nepovedla, ale jelikož KDYKOLI po stlačení druhýho myšítka kamera poslušně přistane za temenem našeho Hansena, tak nemůžu až tak hanit - některý pasáže jsem prostě prošel s namířenou zbraní a ušetřil si tak asi nervy. Opravdu mi tahle hra sedla a šel bych s hodnocením výš, několik drobností, který mi zážitek ze hry dost kazily:

Nejsem sice odborník na ropný plošiny, ale přijde mi až k pláči, že se houpe pořád stejně jako ta loď, což považuju za technicky nemožný. Sice potom v některých modulech houpání zcela přestane, ale hned za dveřma se to zas celý houpe! Proč? Asi kvůli tomu že se v druhé kapitole někam vytrácí onen pocit, že každá vlna ohrožuje loď a člověk se tak cítí bezpečněji.

Dle mého názoru by obrácení kapitol zajistilo, že by příběh měl větší spád. Takhle ta plošina byla jen slabej odvar dechberoucí první kapitoly, kterou nasadili autoři laďku tak vysoko, že ji sami už nedokáží překonat. Nebylo by víc cool opustit bortící se plošinu a dál bojovat o život ve vlnách starý rozvrzaný lodi?

No a délka. Nestává se mi, že bych hru dohrál za jednu noc. 6 hodin hraní je prostě zoufale málo. Ke spokojenosti bych potřeboval 2x tolik!

Cellkově shrnuju titul jako výbornej atmosférickej survival horor, kterej bohužel má pár much. Největšími z nich jsou žalostná délka a postupně se vytrácející atmosféra, která bohužel nedokáže gradovat, jak bych očekával. 85%

Tak dneska pokořeno na obtížnost "Marksman" - celkem zajímavá akce a ačkoli to teda není ňáká pecka, u které bych se oháněl superlativama, tak tomuhle vskutku povedenýmu béčku nic nelze až tak vytknout:

Grafické zpracování na slušné úrovni, ačkoli v roce 2005 už byly na trhu radikálně vypiplanější hry. Sice je prostředí trochu monotónní, občas však čeká hráče vítaná změna. Trochu však zamrzí "klouzavej" pohyb, na kterej se bohužel musíme dívat celou hru - především plížení mi přišlo až odfláknutý.

Náplň misí je taky stále v podstatě obdobná (jdi támhle a všechny zabij), ačkoli se snaží alespoň příjemně tvářit, že ne. Souboje jsou ale zpracovaný hezky - balistické klesání střely nebo vítr mě mile potěšil. I umělá inteligence se chová vcelku rozumně – nikam se neženou a uměj si i počíhat. Muzika je potom kupodivu vynikající a ani příběh není špatnej.

Skutečně však nechápu, proč zadávající uvedl jako sekundární žánr simulátor. Dobře - vítr a balistické klesání střely je sice móc hezký, ale u střílečky z pohledu třetí osoby hráč přece vidí za roh i když postava čumí do zdi. Dále když mám v ruce pistoli, ihned po zmáčknutí tlačítka mám k dispozici optiku a můžu vesele zaměřovat (jen s výstřelem musím vteřinku počkat). Nebudu už radši ani rozebírat, že tank jde v téhle hře sejmout jednou ranou ze snajperky do externí nádrže. :) To mi jako simulace moc nepřijde.

Ke hře mě táhnula úžasná předloha - tedy film STALKER od legendárního Andreje Tarkovskiho, kterej tímto všem doporučuju. Střílení, ani akční scény nečekejte, ale zónu jako takovou jo. Asi se film nebude líbit každýmu díky své nesporné poetičnosti, no já ale byl nadšenej a to se zdaleka nepovažuju za žádnýho romantika.

Hra příjemně obměňuje filmovou zónu a transformuje ji do takové, kde by se dalo pořádně zastřílet a další velkou změnou je taktéž umístění do atraktivní ukrajinské oblasti v okolí sargofágu černobylské elektrárny – tedy skutečná zóna, která tedy byla uzavřena už za éry sovětského svazu. Ta tak skrývá mnohá tajemství z této pochmurné socialistické doby a hráč je tak společně se svou identitou rozkrývá. Příběh tedy chválím, člověk má co objevovat a graduje to do poslední chvíle. Dokonce se místy daří hře i navodit tuhou hororovou tíseň. Lab X-16 byla celkem psycho Hudební podkreslení je taky výborný - neruší, zároveň skvěle dokresluje atmosféru – přesně takhle by měla vypadat hudba u FPS, abych ji nemusel vypínat. Lokace jsou potom jedním slovem dechberoucí, stejně jako jejich skutečná předloha (Pripjať a okolí) Především atmosféra prostředí Rudej les u mě vede obecně se povedla - tady dávám plnej počet.

Volný pohyb po velkých lokacích, mnoho objektů lákajících k průzkumu, RPG prvky a frakce – tyto záležitosti asi nejvíce odlišujou tuto hru od jiných FPS. Člověk tak musí promyslet, čím bude střílet a na koho, poněvadž toho moc neunese a náboje od všech možnejch kvérů mít s sebou taky nemůže - stealth cesta se tak stává denním chlebem. Když potom hráč například najde raketomet, musí ho nechat ležet, protože se nechce vzdát svejch zažitejch kousků. Nedostatek munice (na začátku) taky skvěle sytí atmosféru (když je nejhůř člověk realisticky může sbírat i zbraně vybíjet je).

Střelba optikou bez zaměřovacího kříže společně s možností vyklánění je mojí oblíbenou FPS kombinací a od toho se odvíjí i rozvážnější herní styl (kdeže strafy) proto jsem byl se souboji vskutku spokojen. Zbraně jsou potom skvělý - nic přehnanýho a například možnost montáže puškohledu na samopal má svý kouzlo. Dá se navíc narazit na unikátní zbraně – vzpomenu třeba BigBena – pistoli předělanou na náboje do sniperky s krutou damage.

Je zde i několik dalších drobných, ale velmi pozitivních prvků, ze kterých by se mohly ostatní FPS poučit: baterka se nevypíná! (Opravdu si nepamatuju hru, kde by se mi po nějaké době automaticky nevypnula) Dobře navolitelnej pohyb (5 různejch temp a postojů). Munice má svou váhu a nelze ji tahat po tisících, zároveň ale nemá její počet žádné omezení - na hlášku "této munice máš již dostatečné množství" zde nenarazíme! Dále balistické klesání střely mě mile překvapilo. V neposlední řadě i zpracování únavy - rychle běžet a pak vyhopsat támhle s pytlem cementu na zádech? Fajn a teď se koukej vydejchat :)

Ne všechno se ale povedlo. Především čtyři věci mi výraznějc vadily:
1. Respawn – jasně chápu, museli se tam tvořit nepřátelé, aby člověk neběhal po mrtvé zóně. Přesto bych trochu ubral – narazit na vždy stejnou skupinku banditů vždy na tom stejnym místě působí dost nerealisticky. Výdrž brnění taky byla přehnaná, takhle to šlo hrát v podstatě jedině přes headshoty.
2. Questy nutí člověka se vracet nelogicky neustále zpět. (naštěstí jsou to questy vedlejší a tak sem na ně z vysoka kašlal a šel si po svým)
3. RADAR ON/OFF! Je to takovej problém? Proč mě nenechaj nic najít samotnýho?
4. V noci nebyla tma – smutné. Obloha se sice zatáhla, ale textury mě nijak výrazně tmavší nepřišly.

Celkově shrnuju tento titul jako velmi povedenej a ačkoli sem hře několik prvků vyčetl, tak musím uznat, že tohle se prostě povedlo a směle můžu označit tuto hru za můj šálek kávy.

Dvě rady: Neřešte vůbec vedlejší questy (mají časovej limit na splnění) - nevyplatí se to a ruší od průzkumu. Druhá věc: jednotlivé střely a headshot zmůže víc než zásobník do břicha.

Na zónu opravdu jen tak nezapomenu. Doporučuju. 95%