Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Baldur's Gate
Baldur's Gate
86

Komentáře

Napsat vlastní komentář
KvasaKvasa
Dohráno
  • PC 95
Je tomu už nějaký pátek, co jsem dohrál Baldur’s Gate a začal jsem zjišťovat, že pomalu začínám zapomínat, o čem hra byla a detaily příběhu mám poměrně rozmazané. To je pro hráče starých her výborná věc, taková lehká demence, nebo raději napíšu Alzheimer, není k zahození. Tedy do té doby než se začnete pomočovat a slintat na klávesnici z jiných důvodů než je úžas nad hrou. I když ti nejdrsnější hardcore hráči dungeonů na záchod zásadně nechodí, takže je to jedno.
Tak jsem se rozhodl oprášit starou legendu (věřili byste tomu, že když jsem poprvé hrál demo, po pár minutách jsem ho vypnul se slovy co je to za blbost, lehký dement jsem byl už zřejmě tenkrát).
Největší předností je otevřený svět, možnost jít tam kam chci, ne tam kam mě hra nutí, nebo nedej bože koridor tfuj. Poloprázdné mapy tam jsou, to je pravda, ale mě to nějak nevadilo, vždycky se tam nějaký ten úkol nebo příhoda odehrála (schválně kdo z Vás zabil Drizzta?) a za ten pocit volnosti to stojí. Vše Vám potom vynahradí našlapaná Baldurova brána. Taky je pro mě velké plus, když je hra zasazena do již existujícího světa, který má svou papírovou předlohu, své knihy a své spokojené hráče. Mám jistotu, že opravdu funguje.
Příběh rozhodně není klišé, alespoň u hry v osmadevadesátém nebyl. V dnešní době to tak možná někomu připadne, ale tehdy rozhodně ne.
Při putování potkáte spoustu postav, které se k Vám můžou přidat. Mě se ale nechtělo trhat již zavedenou partu, takže jsem hrál s tím, co jsem naverboval na začátku. Parádní je dabing společníků. Z některých hlášek a intonace hlasu jsem měl pocit lehké retardace postav, ale to se mi právě líbilo a smích sedícího ožralého obyvatele města taky stál za to.
Souboje jsou výborné a ke konci hry hodně přituhuje, takže se musíte opravdu snažit a využívat všechno co máte, ať už jsou to kouzla, lektvary, hůlky nebo speciální šípy. Tady byl menší problém s inventářem a se štosováním itemů, ale nějak jsem se s tím popasoval, holt nemůžete tahat všechno sebou. A rovnou skočím na další a poslední věc co mě vadila a to na vcházení, vycházení z budov a zasekávání postav. U toho jsem vážně rostl, ale všechno jsou to chyby enginu, za to hra nemůže, takže vlastně nic.
Nemá cenu se tu dál rozepisovat, důležité věci tu už napsali jiní a lépe než já. Tahle hra je prostě skvělá a stala se legendou, můžeme jen litovat, že podobného titulu se už dnes nedočkáme. Ještě že je tu ta senilita. Tak za deset let zase nashle. Co sem to sakra jenom chtěl, co tu dělám, pane doktore? Jo vlastně, jdu dohrát dvojku.

Na závěr přihodím fotku balení hry.
odkaz

Pro: svět Forgotten Realms, souboje, tvorba postavy, kouzla, parťáci, pasti, příběh

Proti: zasekávání postav

+56
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 90
Když už tady furt buzeruju s tím neustálým opěvováním Infinity engine her, tak myslím, že už je konečně na čase napsat komentář na hru, která s ním přišla jako první. Řeč je samozřejmě o Baldurovi, první hře z nejlepší herní série, jakou Bioware kdy vytvořili. Taktéž i předvoji nejlepšího RPG, jaké jsem měl tu čest hrát. Kdo by si byl pomyslel, že klučina/holčina z inťošské pevnosti, ve které musí léčit krávy a honit po skladu krysy, se stane jednou z nejmocnějších bytostí Mečového pobřeží... Inu, série Baldurs Gate vám to parádně předvede.

Ta naprosto kouzelná věc na jedničce je především ono fantasy stereotypní dráčákovité dobrodružství, kterak se svými (ne)udatnými reky prozkoumáváte neznámé lesy, vrchoviny a jeskyně, přičemž je možnost, že k vám může někdy přiběhnou jakýsi pulčík a prodat vám "mocný drahokam", který je ve skutečnosti téměř bezcenný šunt, vyděšený šlechtic, který křičíc utíká před strašlivým medvědem za lávkou, nebo možnost potkat určitého přechytralého starce, kterého můžete až asi osmi řádkovou drzou odpovědí poslat do prdele. (Dávám ji pokaždé, tomu prostě nejde odolat.) Na rozdíl od dvojky je zde také onen element napětí a strachu z "instant killu", vy a vaši parťáci jste na začátku slaboučká ořezávátka, i takové setkání s pár koboldy, kteří mají kliku na mušku, vám můžou i silnější postavu rozcupovat raz dva. V rámci toho jsou souboje vyloženou lahodou. Ty nejlepší jsou většinou proti nepřátelským skupinám, v povolání různorodých humanoidů, kde musíte opravdu dobře taktizovat a využívat veškerý soubojový arzenál. A takhle taky má to pravé dobrodružné RPG vypadat - z nuly hrdinou. Baldurs Gate to dělá parádně. Samotný svět je radost prozkoumávat, snad v každé lokaci se najde lecos zajímavého a bizarního, přičemž hudba a zvukové efekty dodávají dané lokaci na té správné atmosféře. Za atmosféricky vynikající lokace považuji například gnollí pevnost, doupě bazilišků, Firewine bridge atd. A Baldurovo Brána dodnes zůstává jedním z nejlepších RPG měst všech dob. Ale zkuste si po ní někdy dát pub tour, já bych teda fakt nedal. (Těch hospod je tam habaděj) Na rozdíl od dvojky má jednička taktéž mnohdy velice zábavné dialogy. Nejsou kdo ví jak skvěle napsané, nicméně škála odpovědí vašeho hl. hrdiny je někdy opravdu skvělá a vtipná. Mnohdy jsem se tomu i nahlas zasmál. Teď si uvědomuju tu velkou škodu, že dvojka v tomhle byla poněkud chladnější.

Parťáci jsou skvělí, nicméně bohužel toho příliš nenamluví. Beztak ale hra dokázala krásně promítnou jejich charakter do celkové hratelnosti, tudíž jsou dobře zapamatovatelní a někdy i náramně zábavní. Takovej Xzar je vyloženě psychopat, kterého je ale radost poslouchat, zejména když přeříkává hlášky Hannibala Lectera, Promethea nebo Oppenheimera. Z čerstvé zkušenosti však musím vyzdvihnout naprosto fantastický NPC project mód, který celou tu vaši sebranku oživí na takovou úroveň, že i některé dialogy ze dvojky by mohly ledacos závidět. Tenhle mod se pro mě stal už automatickou nutností, bez něho si tu jedničku už nikdy nezahraju znova.

Ze záporů musím vyzdvihnout hlavně ne úplně uspokojivé levelování. Že bych měl nějak zvlášť velkou radost z vyššího levelu jedné z postav, to se úplně říct nedá, bylo to spíš dost "meh". Jelikož zas až tolik bodů člověk vylepšovat nemůže, plus u čarodějů to jde pomalu jak kráva, přináší to většinou pouze uspokojení z vyššího počtu životů. Plus v deníku je bordel. Asi jako když máte do školy pouze jeden sešit, který používáte na všechno. A byť se mi příběh velice líbil, ke konci přestával mít grády a ve finále už byl poněkud uspěchaný. I tak je ale Baldurs Gate naprosto výborným RPGčkem, které svou majestátností a skvělostí vyšlapalo cestičku pro své ještě lepší a slavnější pokračování.

Pro: Pravý dobrodružný feeling, parťáci, souboje, lokace, atmosféra, příběh

Proti: Neuspokojivé levelování, deník, poněkud uspěchané finále

+48
Old BranchOld Branch
Dohráno
  • PC 95
Vykopnuti ze Svítící tvrze brouzdáte barevnou krajinou a užíváte si své bezvýznamnosti. Každý osamělý vlk a každý zatoulaný skřet pro vás znamená smrtelné ohrožení. Radujete se z každého mečíku +1, který se vám po pár švihnutích nerozpadne v ruce. Každou flaštičku si pečlivě schováváte na správnou chvíli... Ale i s mečíkem +1 a s flaštičkou síly byste brzy skončili, kdybyste nebyli obklopeni věrnými přáteli. Už od začátku máte po boku kámošku z dětství Imoen (oblíbená hláška: "Vy všichni jste hlavy skopový"). Pak se musíte rozhodnout, jestli přiberete duo Jaheira/Khalid nebo dvojici Xzar/Montaron. Ve dvou se to lépe táhne a ve čtyřech ještě líp. Také potřebujete profese. Přinejmenším zloděje na hledání pastí, protože jinak se z vás v dungeonech rychle stane Erik Mrteffson. A také potřebujete léčitele na léčení. A mága kvůli identifikaci "vjeciček".

Vaši parťáci jsou patřičně potrhlí a taky dost ukecaní. Dynaheir peskuje Minsca kvůli křečkovi, Jaheira se vysmívá Khalidovi ("Khalide, miláčku, tvůj jazyk by nerozmotal ani námořník") a navíc je na vás drzá (Jaheiřina oblíbená hláška : " Yes, oh omnipresent authority figure?" )... Takže si najednou připadáte jako na školním výletě s bandou rozjívených puberťáků.

Můžete si jít kam chcete a dělat si co chcete. Až na to, že ze začátku máte k dispozici jen zhruba půlku přednastaveného světa - a některé lokace jsou tak drsné, že z nich raději s brekem utečete (a vrátíte se tam, až zesílíte). Další lokace se vám odemknou až časem. A také toho musíte hodně vykonat, než se před vámi otevřou brány Baldurovy brány. Ale pokud si jen tak lajdáte krajinou, užíváte si kydlení skřetů a vyndávání koček z vodopádů, tak vás Jaheira (nebo někdo jiný) začne upozorňovat, že máte promptně vyrazit ve směru hlavního příběhu.

Prostředí jako by vypadlo z eposů mistra Tolkiena. Žádné pouště ani ledovce, jenom les, lesostep, vesničky, městečka, skály, pobřeží. To se mi líbí. Nevyskytují se tu žádní planetálové, sférici, tanar’ri, baatezu a další havěť z jiných sfér (až na pár nenápadných výjimek). To je pro mě také plus. Ve dvojce už byly tyhle průniky sférami značně přepálené.

Co se týče grafiky: četl jsem názory, že je zastaralá. S tím musím hrubě nesouhlasit. Grafika je přesně taková, jaká má být - a je nestárnoucí. Autoři se nesnažili o fotorealismus, ale vsadili na systém "symboly a ilustrace". Dobře věděli, že hra se neodehrává na monitoru, ale v hráčově hlavě. Jediný problém nastane na větších monitorech, než na jaké je hra konstruovaná - obraz se na nich jaksi rozředí.

Mimochodem: loni na podzim jsem se vloudil na STEAM účet jednoho ze svých děťátek a vyzkoušel Enhanced Edition. Zhruba po dvou hodinách jsem to ukončil a pokorně jsem se vrátil k pěticédéčkové krabicovce, kterou jsem koupil někdy v roce 2000. "Enhanced" mi nesedlo.

Bojový systém je (pokud jste si nevšimli) kolový. Můžete to hrát kydlicím způsobem ala Diablo, ale pořád bude kolový systém, což se projeví, když si zapnete autopauzu po každém kole. I tak máte k dispozici slušné strategické možnosti. Zneviditelněným zlodějem propátráváte okolí a když zloděj narazí na potvory tak pošlete kouzelníka, ať tam hodí kouzlo web a pak fireball. V začátcích, když tahle kouzla ještě nemáte, může kouzelník některého z enemáků alespoň zcharmovat... no a co nespláchne fireball, o to se postarají kydliči a střelci. I s šesti postavami se dokážete vyrovnat s mnohem početnějšími a mnohem silnějšími skupinami nepřátel.

A nakonec příběh. Není špatný. Když to hrajete poprvé tak vás překvapí pár zvratů. Ale pořád je to ve stylu "Jsi čaroděj, Harry" a "Jsi vyvolený, Neo!" a "Jem tvůj otec, Luku!" a "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina"... ale je to podáno s nadhledem, s humorem a s nadsázkou, což se počítá.

Sečteno a podtrženo: jedno z nejlepších erpégéček všech dob. Takové se dneska už nedělají.
+41 +42 −1
JabJab
Dohráno
  • PC 90
První díl ságy, která vrátila krev do žil fantasy RPG, by asi nejlépe charakterizovala určitá "lehká" těžkopádnost - krásné to spojení...

Začátek vás (až na pěknou grafiku) asi jen poměrně obtížně ohromí a popravdě hodně lidem trvá, než je hra pořádně vtáhne. Úkoly často skutečně nejsou velké terno a hlavní příběhová linie (jež je povětšinou tak trochu v pozadí) je odkrývána až příliš pozvolna.

Přesto je však pro mě Baldur's Gate tím nejlepším převedením klasických "her na hrdiny" do počítačové podoby. Soubojový systém je funkční a BG nabízí spoustu malých úkolíků, které mi (byť ze širšího pohledu mohou vypadat dementně) vystihují strasti začínajícího hrdiny (či i padoucha), jež nemá možnost opovrhnout podřadnou prací, ale zároveň má míru svobody, na kterou už protřelejší dobrodruh může leda sentimentálně vzpomínat. O to více se tak těšíte z každého skutečně hodnotného předmětu a zbraň +2 (kterou byste v datadisku druhého dílu ani nezvedli ze země) je zde důvodem velké radosti ba i pýchy. Zvláště pak, když si přečtete něco o její slavné historii.

Hra také poměrně silně těží z DnD licence různými knihami, které se opravdu válí skoro všude a jež vás silněji vtáhnou do nejbohatšího (byť zároveň i velmi "klasického") světa, který kdy lidská fantazie vytvořila (a nadále vytváří).

Přiznejme si však další chyby... Prolézat lokace mimo město opravdu často hrozí nudou. A více se paradoxně baví ti (alespoň to je můj případ), kteří přesně ví, kam jít. Místo prolézání celé mapy tak prostě dojdete do tří částí, kde se něco děje a rychle pak do další. Pokud ale hru neznáte, tak jde o určitý deficit, který citelně umenší až pokračování.

Na jednu stranu bych zde rovněž mohl zmínit, že první díl stále hraji, na druhou stranu se ale přiznávám, že bez modů bych po něm ani neštěkl. Dialogy jsou skutečně podprůměrné a parťáci mají osobnost jen v hrubých rysech naznačenou, byť i zde je vidět pokrok proti mnohým předchůdcům. O to více je tak dána možnost vyniknout modům jako je BG 1 NPC Project, kde jakmile poprvé zakusíte veselou dvojkou Montaron & Xzar či nyní velmi propracovaného Khalida a Jaheiru, tak už prostě nemůžete hrát "čistou" hru.

Tak či tak byl Baldur's Gate důležitým a kvalitním krokem na poli RPG, kterýžto i nadále (ač nepopiratelně trochu "zestárl") zůstává s přehledem nad nynější průměrnou produkcí v rámci žánru.

Pro: Grafika, svět, slušné souboje, dobrý příběh

Proti: Dialogy, občas lehce "plytší"

+38 +39 −1
PeachPeach
Dohráno
  • PC 90
Hráno v co-opu:

"I will be the LAST... and YOU will go first!" 

Touto větou začala má pouť kooperativního hraní RPGček, která mě přes hry od BioWare, Black Isle a Obsidianu, přivedla až k Divinity: Original Sin a Wasteland 3, ale také k hraní papírového Dungeons & Dragons. Přesto se nedá říct, že bych na legendární Baldur's Gate měla jen ty nejlepší vzpomínky. Je to jediná Infinity Engine hra, kterou jsem nedokázala dohrát v její originální podobě. 480p při poměru stran 4:3 je pro zoomera jako jsem já smrtící kombinace, obzvlášť v izometrické hře, kde parta hráčských postav pak zabírá polovinu obrazovky. Naštěstí se ještě před vydáním Enhanced Edition dal obsah této hry převést do druhého dílu pomocí módu BG1Tutu, podstata jehož názvu mi docvakla až nedávno... kecám, nedocvakla, prozradil mi to taťka.

Ve srovnání s pro mě geniálním druhým dílem také zamrzí téměř nulová interakce se spoludružiníky, díky čemuž si jich polovinu ani nevybavím. A mohla bych v tomto duchu pokračovat, Baldurova brána není tak dobrá lokace jako Athkatla, Sarevok není tak dobrý záporák jako Irenicus, ... Ale pravděpodobně ze mě mluví jen skutečnost, že jsem se s druhým dílem setkala dříve než s prvním. Faktem je, že se stále jedná o skvělý začátek úžasného příběhu, který bych doporučila odehrát každému milovníkovi fantasy. Dodnes vzpomínám na mé postavy, třeba na feministickou nekromantku, co nutila Kivana nosit Girdle of Masculinity/Femininity. Bohužel mi umřela v souboji se Sarevokem a táta mě pak donutil si do dvojky udělat jinou postavu. Přála bych si, aby jí byla země lehká, ale pravděpodobně stále bloudí pohřbenými ruinami starého města v okolí Bhaalova chrámu s neukojitelným hladem po teple života.

No a takové příběhy si můžete tvořit i vy. A třeba i ne tak blbé, a třeba i ještě zábavnější. Tak se pusťte do toho! A pokud už je na vás Baldur's Gate moc starý a hnusný, tak nezoufejte. Na to, co v roce 1998 BioWare odstartoval, snad už letos volně naváže Larian se svou Baldur's Gate 3. Jestli to bude podobně kvalitní pecka od začátku až do epického konce, tak se snad zblázním radostí. My už mezitím stihli znovu sejmout Sarevoka, tak jestli to odloží, ať si mě nepřejí... :)

Ale zpátky k Baldur's Gate jedničce. Tato hra je především o exploringu. Hlavní příběh je dávkován postupně na konkrétních místech v obrovské mapě, většinou s nějakým bossem a odkazem na další příběhově důležité místo. Mezitím hra nabízí prostor k prozkoumávání a plnění vedlejších úkolů tak, jak to známe i z moderních openworldových her. Dnes bych si představovala, že lokace budou trochu zaplněnější, ale autoři zřejmě sázeli na o to lepší pocit při nalezení něčeho zajímavého. Uznávám, že hra tak působí uvěřitelně (na poměry nízkoúrovňového fantasy dobrodružství) a nelineárně. Při opakovaném procházení několika čtvercových lokací, ze kterých se celý herní svět skládá, jsem si opravdu představovala, jak se družina plahočí divočinou, nohy bolí, složený stan na zádech tlačí, jídla málo, plný měchýř, ... a ten Bhaalův spratek ne a ne zastavit. To vše samozřejmě za doprovodu skvělé hudby. Když se tehdy nedalo ohromit grafikou, muselo se ohromit hudbou. Ačkoliv hudbu k Icewind Dale a Planescape: Torment považuji za ještě lepší. Ale o tom až někdy příště.

Dohráno za 51 hodin.
Včetně:
Tales of the Sword Coast

Pro: Start nejen legendární série, ale de facto i žánru izometrických RPG her v podobě, ve které vydržel až do dnes. A dá se hrát i v kooperaci!

Proti: V porovnání s druhým dílem pro mne vyniká jen v openworldové volnosti a nelinearitě. Všechny ostatní aspekty hry sequel překonává.

+38
Matthew.JMatthew.J
Dohráno
  • PC 80
Konečně jsem sa dokopal k tomu zahrát si slavné Baldurs gate. Dřív jsem měl strašný problém zvyknůt si na pidimidi rozlišení, ale teď jsem si zvyknul hned po 5ti minutách (A už sa teším na ten skok kerý zažiju při přechodu na dvojku). K pohodlnému hraní už bylo třeba jen zvýšit rychlost hry téměř na maximum.

Vytvářání vlastního hrdiny je podle pravidel D&D tudíž skvělé. Enom to házání kostků při rozdělování statistik mně moc nedávalo smysl. Pevně stanovený počet bodů k rozdělení s případnýma bonusama/postihama za rasy a povolání by mně přišel logičtější.

Příběh hry néni první třída a vedle zaklínača by podle mňa neobstál, ale rozhodně néni špatný. Najde sa nekolik příjemných zvratů a překvapení. Velice dobře udělané sů spíš vedlejší úkoly kerých je ve hře bambilion.

Velice příjemně mňa překvapil otevřený rozlehlý svět. Ani mňa nenapadlo, že bych ho u tak starej hry mohl najít. A to samo o sobě by nic znamenat nemoselo, ale tady je na každej submapě neco zajímavého. Ať už je to nejaká postava se svojím vlastním příběhem nebo silnější nepřítel. A po vstupu do Baldurovy Brány koncentrace obsahu na submapách eště mnohonásobně vzroste. Tři městské části v Baldurově bráně jsem ani neprozkůmal podrobně abych sa pohnul v příběhu. Příběh taky umožňuje dělat rozhodnutí a vydat sa různýma cestama. Díky rozloze a množství kvalitního obsahu je tak herní doba opravdu dlůhá.

Dialogy mňa bavily a to aj ty vážné aj ty vtipné. Bohužel sa mně párkrát stalo, že jsem postrádal vhodnů možnost odpovědi a mosel jsem si vybrat menší zlo. Dialogy mezi postavama v partě jsem nejak nezaznamenal. Jedině Minsc a Dynaheir mezi sebů neco prohodili, ale to bylo nejspíš mojím složením party. Jinak Minsc je hláškař a jeho vztah k Booovi je nezapomenutelný.

Při postupu na další úrovně toho člověk kromě samotných úrovní a HP obvykle moc nedostal. Tady jsem byl trochu zklamaný, protože motivace k levelování byla slabší. Samozdřejmně volné pozice kůzel byly super, až na to, že při finálním sůboji měla moja čarodějka dvě volné pozice pro kůzla pátej úrovně, ale žádné kůzla pátej úrovně. A s hlavní postavů klerikem jsem na pátů úroveň kůzel bohužel nedosáhl. (Jinak D&D kůzla sů super a majů ohromné možnosti využití.) Příjemnější už bylo s mojím klerikem na osmej úrovni naběhnůt mezi nejslabší druh kostlivců/zombií a pozorovat jak jich odvracání nemrtvých rozptyluje po okolí, takže vyloženě špatné to s těma úrovňama néni.

Magických předmětů je přiměřeně, ani málo ani moc. A majů docela pestrů škálu vlastností. Monster a nepřátel na které jich možete použit je taky tak akorát (no dobře těch druhů monster by to asi chtělo kapku víc).

Obtížnost hry sa mně lůbila. Je potřeba taktizovat pauzovat a u silnějších nepřátel vhodně kůzlit.
Zvlášť bych vypichl finální sůboj se Sarevokem. Sarevok je bijec sám o sobě. Během chvilky mně Minska na osmej úrovni, kerý má 74 HP a -6 OČ bez podpůrných kouzel a lektvarů rozsekal na kusy aj s lektvaram hrdinství, nezranitelnosti a ochranů proti zlu. A Sarevokovi společníci taky nejsů žádné béčka. Naštěstí otikulova koule mně dala čas na likvidacu jeho přisluhovačů a vytvoření hradby z vyvolaných tvorů, přez kterů jsem ho nakonec úspěšně ustřílal ukouzlil a uhůlkoval.

Čistě nedostatky Baldurs Gate sů hlavně technického rázu. Hra mně během hraní asi 3x hodila chybu po níž následovalo ukončení. Pathfinding a zasekávání postav jednej o druhů občas slušně pošpónovaly moje nervy a taky celkem častý bug při kerém nejde mluvit s NPC a je potřeba load nebyl nic příjemného. Jedenkrát jsem si musel cheatem přidávat úkolový předmět. Podle deníku jsem ho měl mět, ale nebyl ani v inventáři žádné postavy ani na zemi u postavy která mně ho měla dat. A ten deník když už jsem ho zmínil nebyl zrovna vzor přehlednosti a pár důležitých informací jsem v něm postrádal.

Zkušenostní strop je bez datadisku opravdu hodně nízko -> 89,000XP. Já jsem měl těsně před finálním sůbojem bez hraní lokací z datadisku na hlavní postavě přez 138,000 XP to je asi 155%. Taky to, že základní hra neuměla sama stackovat stackovatelné a nijak neoznačovala neidentifikované předměty sů poměrně nepříjemné věci.

Pro: svět Forgotten Realms, pravidla D&D, humor, herní doba, obtížnost, rozloha a otevřenost světa, vedlejší úkoly, příběh

Proti: technické problémy, slabší pocit z nových úrovní, velice nízký zkušenostní strop

+32
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 95
Už je tomu tak. Tuhle hru začínám plně doceňovat až teď. V době kdy jsem rozehrál první díl Dragon Age. Kde je vidět, kam se trend ubírá. Pozvolné zjednodušování. Ne že by Dragon Age byla špatná hra, ale. Dřív AAA tituly kladly na hráče mnohem větší nároky. Je to jako ve filmech. Čím víc je v tom prachů, tím větší mainstream to musí být, aby se to prodalo.

Tvorba postavy. Činnost u které jsem tu strávil spoustu času, abych si jí vytvořil podle obrazu svého. A to se prosím nemusíte zatěžovat nějakou barvou bradky nebo očí. Zdejší systém je komplexní a nekompromisní. Snadno si postavu zkazíte a hra je tím o dost těžší. Zároveň je to jedno z mála RPG, které mě zlákalo udělat si mága. Zmateně dobrého.

Velký důraz na magii. Ze začátku jsou mágové slabí a bez ochranky by nepřežili moc dlouho. V pozdějších fázích hry se žádná družina bez nich neobejde. Pro samotné bojovníky jsou skoro neřešitelní. Stačí, když na sebe aplikují pár ochraných kouzel a je hotovo. Jsou to doslova souboje magie. Taky se mágové snadno vyčerpají k dalšímu spánku.

Je potřeba si přesně rozmyslet složení party. A to nejen vzhledem k povolání. Ale taky kolik jich chcete. Zkušeností je totiž málo, takže je tu dilema. Mít silnější a menší partu, nebo větší a slabší. Osobně jsem nechodil s plným počtem postav. Zloděj, mág, dva bojovníci a možná ještě mág. Řekl bych ideální. Jenom tam mohlo být víc úrovní. Kolikrát jsem na ně i zapomínal.

Jednička ještě není tak epická jako dvojka. Děj se odehrává spíš v přírodě, na rozdíl od pokračování. Což mi vyhovovalo více. Emotivní příběh je naprosto fantastický. Plný textu (hlavně nepovinného o světě) a zvratů. Úplně jak v nějaké knížce. Celé to pěkně graduje a já si hru užíval až do úplného konce. A je to na dlouho. Teď, po letech si říkám, že bych mohl domlasknout i datadisk.

Pro: příběh, atmosféra, důraz na magii, vývoj postavy, zlatá éra RPG

Proti: občas málo přehledné boje, málo RPG úrovní

+31
TrevizeTrevize
Dohráno
  • PC 100
První RPG, se kterým jsem přišel do styku. Vzpomínám si, jak jsem kdysi v jednom herním magazínu četl preview a tam stálo, že ve hře potkáte postavu a musíte se k ní nějak zachovat. Později ve hře tu samou postavu potkáte znova a ona se zachová k vám podle toho, jak jste se poprvé zachovali vy k ní...
To mi tehdy v roce 1998 (?) přišlo naprosto senzační a když se mi pak těch 5 CDček dostalo do rukou, neváhal jsem ani vteřinu :)
První plus: Tvorba postavy, resp. obrovský výběr: pohlaví, rasa, povolání, přesvědčení, bojové dovednosti...
Druhé plus: Atmosféra. Procházení hlubokým lesem s partičkou dobrodruhů, to je prostě zážitek nejen pro fanoušky dračího doupěte :)
Třetí plus: Příběh, který se krásně rozvine. Začíná jako nepříjemná železná krize, která sužuje celý kraj, aby se pak stočil úplně jiným směrem.
Čtvrté plus: Obrovské množství celkem různorodých questů, které můžete, ale nemusíte plnit. Je to jen na vás (samozřejmě že za jejich plnění dostanete odměnu v podobě zkušeností a občas zlata či nějakého toho magického předmětu)
Páté plus: Velké množství kouzel a předmětů, ať už to jsou helmy, brnění, zbraně, štíty, lektvary nebo zlaté kalhoty :) Navíc každý předmět má svůj vlastní podrobný popis, magické zbraně mají i svoji vlastní historii (!). Opravdu hrozně moc to přidává na atmosféře...
Šesté plus: Možnosti volby- ať už při tvorbě postavy, složení družiny, ale i procházení hrou za správňáka nebo zloducha... je to opět jen na vás.
Sedmé plus: NPC charaktery. Ty by sice mohly být trochu víc proklesleny (tato chybka byla napravena ve druhém díle :)), ale stejně vám přirostou k srdci (třeba nebohý trpaslík Yaslick, kterého zradil jeho "přítel" a kterému se chce pomstít). Každá postava má zkrátka svůj vlastní důvod proč se k vám (ne)přidat.
Osmé plus: Souboje, které můžete kdykoliv pauznout a rozdat příkazy, ale u kterých musíte občas opravdu přemýšlet (záleží na jakou hrajete obtížnost). Tady se taky hodí, abyste alespoň trochu znali herní pravidla- kouzlit Spánek na kostlivce opravdu není to pravé ořechové :) Navíc si můžete nastavit základní druh chování u každého člena družiny- bojovník ať útočí dle libosti, ale příliš se nevzdaluje od družiny, kouzelník ať na sebe nejdřív sešle obranné kouzlo, a pak kosí nepřítele kouzly...
Deváté plus: Provázanost s dalším díle a datadiskem- na konci hry si svoji postavu můžete uložit a začít s ní hrát druhý díl.

První minus: Grafika, která mi tehdy přišla kouzelná (mně osobně přijde i teď), ale nyní už asi nikoho nového moc neuchvátí.
Druhé minus: Družina měla občas problém s nalezením správné cesty (hlavně ve městech), ale když je budete navigovat vícero příkazy pomocí shiftu, dá se tomu celkem dobře předejít.

Na svou dobu je to prostě neuvěřitelně propracovaná hra, ke které se i dnes čas od času rád vrátím.

Pro: Tvorba postavy, piplání postavy od 1. levelu, putování Tolkienovým světem, moře questů, soubojový systém, NPC charaktery, příběh, herní doba

Proti: Grafika už dnes leckoho odradí, pathfinding... jinak nic :)

+30
ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 95
První poznání se s Baldur's Gate u mě proběhlo v časopise Level, kde na tuhle hru vyšel návod. Tenkrát jsem to ještě hltal tak, že jsem ten časopis četl vždy celý i věci, které mi v podstatě neměly co dát, takže jsem nevynechal ani ten návod. Připadalo mi to divné - "jdi tam a tam, popovíedej si s tímhle a tímhle, vem si od něj tohle a tohle, dones to tomu a tomu" ...

Po nějaké době mi jeden kamarád půjčil dvě hry. Diablo 2 a Baldur's Gate 2 s tím, ať to zkusím a vyberu si, co mě bude bavit víc. Jakožto fanoušek DrD a i díky vzpomínce na ten návod z Levelu jsem jako první nainstaloval BG2, hra vypadala zajímavě, ale moc jsem nechápal herní principy, angličitna také pokulhávala a celkově jsem se v tom topil. A tak jsem začal hrát Diablo 2, ale to je trochu jiná kapitola. Opět po nějaké době jsem si někde všiml inzerátu, kde nabízeli Baldur's Gate 1 v češtině za 199,-, byl k tomu dokonce i papírový návod. Tak jsem si to koupil s tím, že mě to třeba chytne.

Chytlo a to zatraceně dost.

Baldur's Gate bylo mé první pořádné setkání s izometrickým RPG na PC, vím, že v té doby už byl na světě také všemi zbožňovaný Fallout, ale stejně, jak moc mám rád středověk a fantasy, tak tak moc zase nemusím postapo a sci-fi. Vytvořil jsem si postavu přesně podle své představy (v live i PC RPG většinou hraju mága) a pustil se do hry. Popisovat děj tady nebudu, za prvé by to bylo na moc dlouho, az druhé to nikoho stejně nezajímá a ty, které ano a nehráli, tak ať si to zahrajou a za třetí bych musel spoilerovat. Někomu přijde příběh v BG jako klasické klišé, možná i je, ale je ta zatraceně dobře udělané klišé, které mě udrželo v napětí po celou dobu, během hraní se u mě ani jednou nedostavil pocit, že by mě hra nebavila a hrál jsem jen ze setrvačnosti. Kromě úkolů spojených hlavní dějovou linií je přitomna i spousta těch vedlejších, které jsou udělané také zajímavě. Dojem žijícího světa, kde se něco děje i bez hráče tam prostě je.

Ve většině RPG začíná hlavní postava úplně od nuly a postupem času se vypracovává, i hráč má radost z toho, jak se jeho postava vyvíjí a z neškodného nekňuby se skoro před očima mění v udatného hrdinu, který zachrání svět. Proč tohle píšu? Protože každý srovnává BG s BG2 a ani já se tomu nemůžu vyhnout. BG mám radši. Právě z toho důvodu, že si můžu postavu vypiplat od nuly, v BG2 mi tak trochu chyběla ta radost z těžkého začátku. Jasně chybí tu meče +5, mega kouzla a další epické záležitosti, ale právě v tomhle vidím to kouzlo prvního dílu. Je tak nějak krásně ještě celkem "obyčejný".

Baldurova Brána byla první, potom přišli další, ale král dál neochvějně sedí na svém trůnu a když si nasadí korunu v podobě datadisku Tales of the Sword Coast tak široko daleko není vidět nikoho, kdo by měl šanci u mě sesadit.

Pro: Příběh, krásná grafika, dlouhá hrací doba, vývoj postavy, parťáci, povedné lokace, zajímavé úkoly, po instalaci TotSC to je geniální

Proti: Dnes asi rozlišení 640*480 (jsou na to patche), klidně mohl být větší exp limit

+28
AjantisAjantis
Dohráno
  • PC 80
BG1 je v podstatě simulátorem začínajícího dobrodruha. Otevírá se před ním souvislý kus světa se svou politickou situací a na plody její krize naráží na každém kroku: tlupy loupežníků, obávy z brzké invaze amnské armády, mizející lidé i karavany, lámající se železné nástroje... největší město v oblasti (Baldurova Brána) jednoduše uzavřelo své brány a od problémů oblasti se izolovalo, takže je po většinu času nedostupné. Trochu jiný svět pak představují rozsáhlé končiny vzdálené od hlavních cest; krajina tajemství, starobylých rozvalin, kouzelnických škol i nezkrocené přírody. Vše, co si duše dobrodruha žádá.

BG1 oplývá vpravdě jedinečnou atmosférou; uvěřitelným, ale zároveň kouzelným světem, který hráč prozkoumává, a na poměry RPG vcelku pomalu se díky tomu vyvíjí. Nedochází k inflaci zkušeností a zbraní, která by svět devalvovala na pouhý nástroj dalšího zlepšování hráčovy družiny; je jich rozumné množství a „obyčejný“ meč +2 nebo kouzlo 1. levelu najde i v závěru své upotřebení.

Nejsilnější složkou BG1 je právě herní svět; lokací je mnoho a postav (i nepřátelských) nebo nových úkolů v nich poskrovnu, každá má ovšem neopakovatelnou atmosféru a obsahuje něco, proč se ji vyplatí navštívit – ať už je to útočiště hledaného zločince, probíhající vykopávky, kouzelnická věž nebo (dočasně) sebevědomý chlapík honosící se titulem „největší šermíř Mečového pobřeží“. Vrcholem je pak samotná Baldurova Brána, jež je vymodelována od první do poslední hradby, s desítkami hospod, chrámů a domů, v nichž (většinou) nic zásadního není, ale lze je prozkoumat či si popovídat s obyvateli; a opět posilují dojem skutečného města.

BG1 se dá vytýkat slabá propracovanost vývoje postavy nebo alternativních možností řešení situací, a tyhle věci by ji určitě posunuly ještě o stupeň výš, ale svou sílu má holt někde jinde.
+28
CrashCrash
Dohráno
  • PC 70
To, že mě legendární Baldur's Gate až tak neoslnilo, jsem už naznačil v komentáři k datadisku. Po dohrání zbývajících dvou kapitol se celkový dojem sice mírně zlepšil, ale rozhodně nemůžu mluvit o nějakém zásadním obratu. Minimálně jsem ale v tom závěru už netrpěl stavy, kdy jsem se chtěl na dohrání vykašlat. Hra má podle mě spoustu zajímavých prvků, ve své době to asi skutečně byl milník, což už dneska těžko posoudím. Řemeslně je určitě dobře zpracovaná, ale celkový dojem u mě zabíjí nudné procházení spousty lokací, ve kterých po většinu herní doby není nic zajímavého.

Příběh hry mě bohužel taky nijak zvlášť nechytil u srdce a ani ten nebyl tedy tím pravým tahounem k dokončení hry. Zklamáním byly pro mě i třeba knihy, které nijak zvlášť neprobudily můj zájem o svět Forgotten Realms, a po pár svazcích jsem je přestal číst. Zde je potřeba uvést, že jsem tímto světem nepolíben, takže to je možná i ten důvod, ale mě to spíš přijde jako promarněná příležitost, mě do tohoto světa vtáhnout.

Naopak na pauzovací real-time soubojový systém včetně používání speciálních schopností, kouzel a lektvarů budu pět chválu. Ten se mi moc líbil. Bohužel hra po většinu času nic z toho nevyžadovala. Mnohdy jsem si vystačil s tím, že jsem všechny postavy vybavil jak zbraněmi na dálku (luky nebo praky) tak kontaktními zbraněmi a přepínal podle potřeby. Těch soubojů, kdy hra vyžadovala využití odlišných schopností jednotlivých postav, zde bylo skutečně pomálu, a až právě lokace v datadisku zvedly laťku obtížnosti na tu správnou úroveň. Úplně nejvíc mě pak unavoval respawn (popř. přepadávání při cestování) různých smeček vlků, psů, kostlivců a dalších potvor, který jen zbytečně natahoval herní dobu.

Možnost tvorby a obměňování party během hry je určitě kladem, i když já jsem ho moc nevyužil, akorát mi pláchnul Montaron s Xzarem, když jsem dlouho otálel vyrazit na jih, ale vzhledem k jejich zlému přesvědčení, se mi stejně moc do party k mému zákonně dobrému paladinovi nehodili. Zklamalo mě levelování, kdy ve dvou třetinách případů nemáte žádné body na rozdělení a jen odklepnete zvýšení levelu. V průběhu hraní mě levelování přestalo zajímat a vždy jsem to akorát odklepl, aniž bych se moc staral, co se vlastně změnilo.

Suma sumárum je můj celkový dojem rozpačitý a kladu si otázku, co vlastně způsobilo to, že je hra tak legendární a často považovaná za jedno z nejlepších RPG všech dob. Ano vidím tam spoustu zajímavých herních prvků, graficky je to hezké ještě dnes, hudba, zvuky a dabing jsou fajn, ale zábavnost mi často přišla na bodu mrazu a celkový koktejl mi až tak sladce nechutnal.

EDIT: Komentář byl upraven v části levelování, kde jsem chybně tvrdil, že hra ani neuvádí, jak se mění vlastnosti postavy. Tím jak mě levelování v podstatě přestalo zajímat jsem nabyl tohoto mylného dojmu. Hra to skutečně uvádí, jak mě pozorní čtenáři vyvedli z omylu. Já jim za to děkuji, čtenářským testem prošli. ;-)

Pro: Soubojový systém včetně magie a lektvarů, Tvorba a obměna party, Charaktery postav

Proti: Nudné lokace, Respawn nepřátel, Lehké souboje nevyžadující odlišné schopnosti postav, Nevtáhnutí do herního světa a příběhu

+28
Roman_SvobodaRoman_Svoboda
  • PC 90
Nejlepší RPG roku 1999 a jedno z nejlepších, které kdy vyšly. Celý příběh ve světě Sword Coast, kde začínáte jako nemrlý a bezbranný učenec mága Goriona a postupem časi za pomocí ostatních NPC postav dostanete až k vládci Sarevokovi, který se stane vládcem města Baldurs Gate snažícím se rozpoutat válku s městem Amn. Postupně se příběh rozvíjí, zamotává a dosahuje parádních kvalit. To vše zasazené do AD&D pravidel s klasickým izometrickým pohledem a obvyklým ovládáním.

Hodně se mi líbila pěkně zpracovaná fantasy grafika, spousta objevování a zajímavých úkolů. Také kombinace mezi bojem, rozhovory a kouzlením je správně vybalancovaná.

Jedna z největších klasik mezi RPG hrami, která odstartovala hvěznou kariéru týmu Bioware.
+27 +28 −1
xXx Mortemszite xXxxXx Mortemszite xXx
Dohráno
  • PC 75
Baldurs Gate, co o něm říct? Mně osobně bavil víc než BG II. První díl mi přišel napínavější, s vyváženějšími a zábavnějšími dialogy (to vysvětlím), lepší hudbou a větší zábavností. Na těch dialozích se mi líbilo, jak byly k věci. Ano, nebyly tak rozsáhlé, ale právě proto se mi tolik líbily. Já mám rád dialogy, ale ve dvojce byly na můj vkus až moc zdlouhavé... občas. A potom to napětí, které vás neustále provázelo při prozkoumávání začátečnických lokací, to bylo něco! Tak například když jsem po opuštění Svítící Tvrze a po zabití Goriona šel první venkovní lokací a potkal vlka - hned jsem zemřel. Ve dvojce je sice logické, že už vás ti vlci v přírodě nezabijí, dokonce ani medvědi nebo orkové, ale tím zmizelo to napětí, které bylo v prvním dílu pro mě osobně super. Ale ono taky záleží na jakou obtížnost hrajete, nejlepší je volba "podle pravidel" protože když se nevyléčíte každým spánkem na max, tak se to napětí opravdu zdvihne a pak teprve začíná opravdová zábava. Navíc pak využíváte víc herních prvků, jako například druidské slabé léčení, protože lektvary zas tak často neseženete a spánek vás na max taky nevyléčí.

Baldurs Gate se mi prostě vážně líbilo. Hrál jsem ho teprve v tomto roce, a dvojku už jsem měl dávno za sebou a přesto ho mám raději než druhý díl.

Pro: ADaD pravidla, děj, hudba, obtížnost, spousty herních překvapení - hra vás nikdy nenudí, bezchybné ovládání a super souboje, znovuhratelnost, dialogy...

Proti: v dnešní době jaksi trochu zašlé grafické zpracování

+23
MalignusMalignus
Dohráno
  • PC 80
K Baldur's Gate jsem se dostal poměrně pozdě, teprve před třemi měsíci. Ke hře jsem přistupoval na základě recenzí s velkým očekáváním, které však postupem času ochladlo. Hru jsem začínal několikrát od začátku, ale vždy jsem ji ve třetí kapitole vzdal. Už mě prostě nějak začínala nudit. Nakonec jsem však zapojil svoji pevnou vůli a hru jsem úspěšně dohrál. A musím říc: "Stálo to za to!"

Baldur's Gate mě zcela nakonec pohltila svým vynikajícím příběhem a já se od ní nemohl vůbec odtrhnout. Ten začíná jednoho rána ve Svítící tvrzi. Váš pěstoun, čaroděj Gorion, který byl toho dne poněkud neklidný, vám pln starostí oznámí, že je třeba, abyste si sehnali věci nezbytné na dlouhou cestu a spolu s ním opustili za soumraku váš domov. Tak tedy plníte první úkoly, rádci vám radí jak na hru a střetáváte se s prvními nájemnými vrahy.

Při útěku ze Svítící tvrze jste však v lese přepadeni. Vy se zachraňujete útěkem, váš pěstoun umírá v boji. Tutoriál končí, dobrodružství začíná. Ocitáte se tak sami v půli cesty mezi Tvrzí a Přátelskou náručí... Vlastně ne tak úplně sami, protože se k vám záhy přidává vaše kamarádka, zlodějka Imoen, která však s vámi s dílí i jiné pouto. V Přátelské náruči pak na vás čekají dva Gorionovi přátelé, bojovník Khalid a driudka Jaheira. Ti vás zapojí do vyšetřování "Železné krize", která momentálně sužuje Mečové pobřeží. Jak postupujete, odhalujete strašlivé tajemství svojí minulosti i identitu vašich nepřátel a jejich ďábelský plán.

Čeká vás tak kolem padesáti lokací (korunovaných obrovským městem Baldur's Gate) a stejný počet hodin zábavy. Moment! Příběh je skvělý, atmosféra taky. Tak jak se stalo, že mě hra začala nudit? Odpověď jsem nalezl po dohrání hry: Jakkoliv je hlavní příběh skvělý a vedlejší úkoly zajímavé, nepokrývají všechny lokace (a že jich je hodně). Do některých tak nemáte vůbec motivaci chodit a hledání šíleného kapitána stráží samo o sobě jako záminka k prozkoumání patnácti lokací nestačí. Zvláště, když vašetřujete příčiny krize a za zadkem a kolem vás se to hemží najatými zabijáky. To je škoda, protože s lokacemi si tvůrci skutečně vyhráli (zvláště zajímavé jsou Gnollí pevnost, vesnička Gullikyn a Most Firewine). Ve většině z nich dojde k zajímavým setkáním, které vedou k získání úkolu, zajímavých předmětů nebo informací.

Předmětů je zde vůbec velké množství. Od klasických posilňujících lektvarů a kouzelných svitků, přes obyčejné zbraně, magickou zbroj a výzbroj s vlastní pohnutou minulostí až po knihy odhalující vám tři tisíce let historie světa Forgotten Realms. S NPC je to trochu těžší, neboť jejich jména neznalým nic moc neřeknou. Samotné postavy jsou zajímavé, ale moc spolu nekomunikují. Občas něco pronesou, ale to jste většinou zaneprázdnění jinými věcmi, takže to ani nevnímáte. Výjimku tvoří postavy opačného přesvědčení, ale popravě řečeno: o nekontrolovatelné souboje mezi vašimi reky moc nestojíte. Hudba je vážně pěkná. V defaultním nastavení je však ztlumená, takže je nutné si pohrát s nastvením a zesílit ji. Atmosféru dotváří střídání dne a noci a počasí.

Co však hře škodí vůbec nejvíc, jsou bugy. To, že je pár úkolů nedodělaných by mi tak moc nevadilo (v případě BG). Ale že jsem se na začátku čtvrté kapitoly nemohl dostat do Zahaleného lesa (a dokončit tak hru) i kdybych se stavil na hlavu, to mě vážně naštvalo. Nebo třeba do nekonečna se restartují mapy, úkoly apod. To, že jsou úkoly většinou jen aportovací ani nějak moc nepostřehnete.

Celkově vzato je Baldur's Gate vynikají RPG a brána do světa Forgotten Realms, které však sráží bugy, malá interakce NPC mezi sebou a některé "prázdné" lokace navozující pocit nudy. Hru si tak opravdu užijete naplno až na druhé či třetí hraní.

Pro: Příběh, atmosféra, některé lokace, hudba, nejlepší finále.

Proti: Bugy, interakce NPC, hrozba možnosti nudy.

+22 +23 −1
SarumanSaruman
Dohráno
  • PC 90
Baldur’s gate mám prostě rád. Co naplat, že obsahuje spoustu chyb a herní prostředí je jen další kýčovitá variace na Tolkienovu Středozem. Čert vezmi, že náhodné lezení do domů kvůli úkolům je mírně řečeno hloupé, NPC přízemní a nerozvinuté, příběh klišovitý a většina dungeonů mizerných. Pro mě je celá hra především jedno úžasné dobrodružství, které si na nic nehraje a skvěle zabaví. Nečiní mi problém strávit celé týdny herního času průzkumem okrajových oblastí, kde mě sem tam překvapí náhodná postava s úkolem, skupinka nepřátel či opuštěná stavba se skrytým pokladem. Rozhodně je to dle mého přirozenější než vše koncentrovat do jediné mapy, aby hrdinové náhodou nestrávili ani minutku bez pořádné akce. Baldur’s gate plyne svým pohodovým tempem a nikoho do ničeho nenutí. Ostatně ani zmiňované lokace nemusí hráč navštěvovat, pokud ho nebaví nebo netrpí zkušenostní kleptomanií. Putování se drží pěkně při zemi, včetně úrovně postav, a společně s roztomilým grafickým zpracováním vytváří naprosto úchvatnou atmosféru. Za vyzdvihnutí stojí také perfektní hudební doprovod a v rámci možností AD&D vydařené boje, které na rozdíl od druhého dílu ještě postrádají tak frustrující namachrovanost. Bioware se v žánru RPG snad ani nemohlo uvést lépe...
+20 +21 −1
YarwenYarwen
Dohráno
  • PC 70
Jako hráč odkojený Dračím doupětem či Lone Wolfem jsem měl před patnácti lety, kdy jsem si koupil za své peníze svůj první počítač, poměrně snadné rozhodování o tom, které RPG si na PC nainstaluji jako první. Baldur's Gate mělo výborné recenze, vyzdvihující zejména příběh (a je vhodné poznamenat, že aplaus se snášel zejména na druhý díl této série), takže jsem se směle pustil do hraní.
Příběh mě zklamal. Tímto nechci říct, že by byl špatný, to ne. V porovnání s jeskyněmi, které jsem jako PJ vytvářel, se však nejednalo o nic, z čeho bych byl paf. Chybou bylo, že jsem si vytvořil velká očekávání, spíše se tedy jednalo o zklamání mých představ, než samotného příběhu.
Baldur's Gate běží na pravidlech AD&D, žel bohu zrovna na nešťastné verzi, která do výpočtů vlastností postav zařadila nestandardní záporné parametry (tj. záporná čísla). Nejsem ani zastáncem dvoj-povolání, ani úzkých specializací, které kouzelníkům omezují výběr kouzel. Nic z toho v zásadě nijak zvlášť nevadí, jedinou vážnější výtku mám spíše k omezenému výběru parťáků do družiny, a to právě kouzelníků. Hrál jsem za hraničáře, ve hře je kouzelníků, které lze přibrat do party, jen pár, a pokud nechcete přijmout postavu se záporným přesvědčením, výběr se dále zužuje. Kdybych to byl býval věděl, hrál bych za kouzelníka.
Výše uvedenými řádky rozhodně nemíním, že by hra byla špatná - naopak, považuji ji za vysoce nadprůměrnou a tomu odpovídá i mé hodnocení. Jedná se o poctivé nelineární RPG s otevřeným světem, jež je v zásadě prosto bugů. Z množství zajímavých předmětů i kouzel jsem čerpal pro svůj svět DrD. Líbí se mi rovněž způsob řešení přechodu mezi jednotlivými místy na mapě. Přesto nebude jednička Baldur's Gate hrou, kterou bych si musel bezpodmínečně zahrát znovu, jakkoliv mi na ni zůstávají vesměs pozitivní vzpomínky.
+20
ElfElf
Dohráno
  • PC 90
Baldur´s Gate? Ano, prosím! Po 15 letech dokáže toto RPG s vynikajícími Dungeon & Dragons pravidly a originálním příběhem o krveprolití sourozenců polobohů zabavit na výbornou. Chci si zahrát nějaké doupě a přitom si počíst dobrou "knihu".. je tu Baldur´s Gate.

Balduran´s life
Upřímně mi Infinity design vyhovuje 100krát více než 1st person pohled, takže starší grafika mně podobnému nezamrzí ba naopak. Ta chvíle real-time pauzy, kdy má hráč možnost si vše promyslet a čas na taktizování, je vskutku božská. Dohrávat hru s jednou postavou nebo ovládat celou družinu svých vybraných společníků, mňam! Rozsáhlé možnosti vytváření postavy a pozdější postup v jeho dokonalostí (zručnost ve zbraních, opisování kouzel, obratnost zloděje apod.), mlask!

Mage Invocator "Sinclair"
Konečně můj nudný pěstoun zhebl a já mohl utíkát v lese bez tutoriálu před černým medvědem a hrůzostrašnýma divousama. Imoen byla naštěstí šikovná s lukem a tak mě, mága s jedním kouzlem na první úrovni, ochránila. Městečko Přátelská náruč mě hned uvítalo svým pravým jménem v podobě nájemného zabijáka, ale naštěstí byly poblíž místní hlídky a já mohl spokojeně lootovat první zajímavé věci.. však to znáte.. poberete questy, zachráníte oblast a pak celé Mečové pobřeží a zjistíte, že vás chce zabít váš starší bráška, normálka ne? Nač prozrazovat celý příběh.., právě se má družina probíjí skrz velkých bazilišků Durlagovou věží a po návratu do Baldurovy Brány budeme zřejmě teleportováni velkovévodou Beltem na jih do Amnu, kde mám vysvětlovat nedorozumění ohledně železné krize, ale myslím, že k tomu nedojde, protože se mi ve snu zdálo, jak nás pochytal nějakej magor do klecí jako zvířata :-)

WeiDu nebo EE?
Enchanced Edition (dále EE) nemusím představovat, ale co je sakra to Weidu? Balíček patchů, které umožňují nahrávat do hry módy (questy, nové nadabované NPC atd.) a co víc opravují hru a umožňují hrát BG1 v enginu BG2. Otevírají se možnosti většího rozlišení jako v EE, hrát hru na tabletech nebo samotné spojení BG1+BG2 v jednu hru bez nějakých starostí s importem apod. Takže Weidu nebo EE? Hráč, co si koupí EE má svázané ruce a je omezen nalajnováním nových věcí ve hře, kterým nezabrání a stejně je nucen stahovat updaty. EE bude určitě vyhovovat hráčům, kteří si nechtějí sundávat rukavičky a mají rádi oficialky. Weidu je zadarmo a umožňuje hráči nahrávat do hry fan doplňky, které chce, pokud vlastní BG1+BG2. Kdo by se více zajímal , podrobný návod najde na propojení BG1+BG2 https://secure.gog.com/forum/baldurs_gat ... essential_mods/page1 (před instalací Weidu musí být BG1 v. 5521 a BG2 v. 26498)

Pro: tvorba postavy; infinity engine; real-time pauza; D&D systém; dialogy postav; popisy itemů; povolání a dovednosti; výborný příběh

Proti: NPC z útočící družiny, které nejsou v dohlednu, neútočí (možnost snadného bugování soubojů)

+19 +20 −1
Paul von TalaczekPaul von Talaczek
Dohráno
  • PC 100
BG přišlo v době, kdy už mě nebavilo hrát jen papírové hry na hrdiny a euforie, která na mě během hraní přišla, přetrvává skoro až do dneška. Atmosféra hry je skutečně úžasná, od prvních krůčků po Candlekeepu, přes Naskhel mines, Firewine bridge etc. až po Baldur's Gate, které je opravdu grandiozním završením celé hry. Ale i takové maličkosti, jako bylo např. setkání se šíleným Arcanistem, který po vás chtěl přinést svůj prsten šílenství z vraku na pobřeží, člověka naplnovalo pocitem skutečně žijícího světa a to pak člověka nemohlo rozházet ani to, že jste se nedostali přes 7 úrovní s vašimi postavami. Každý rok si velice rád zasednu k PC a tuto pecku si opět připomenu.
+18
TyraelTyrael
Dohráno
  • PC 100
Baldurs gate je vskutku legendární hrou, která je dnes donekonečna hraná, pouze kvůli neutuchající nostalgii.
A podobně jako negativní hodnocení od "Mounta", ke každé hře od Blizzardu a Mafii (též ke kladným komentářům těchto her), je tato hra až paraziticky a neustále se vracejícím se stálým prvkem. Narozdíl od již zmíněneho "Mountova Axiomu", je Baldurs Gate počinem, který příjemně unáší a pohlcuje, který připomíná časy, kdy člověk jen toužil po ponoření do tohoto světa Forgotten Realms. Kdy hrál hry, které ve své době byly vrcholem, kdy žasl nad jejich propracovaností, dokonalostí a překvapivostí. V dobách, kdy prostě nějaký konkurence schopný produkt, prostě neexistoval.
Postupně prozkoumával každé zákoutí, každé tajemno na cestě k Baldurově bráně. V té době nikdo netušil co to pořádně svět Forgotten Realms je, a Baldurs Gate byla jen vstupní "branou" pro jeho prozkoumání.
Hráč byl najednou vržen do světa, který se zdál nepřátelský, a bez jakkékoli jistoty, či síly se musel postupně probijet, poznávat, objevovat. A okolní svět to nijak zvlášt neusnadňoval.

Co to Baldurs Gate je?
Baldurs Gate je pojem, je to něco, co se na každém hráči zapíše. Některé poznamená a změní jejich celkový náhled na hry. Paradoxně už si tuto hru neužijí tolik ti, co ji poznali až po roce 2000. Jsou tu tak jen dvě skupiny. Ti kteří poznali kouzlo Balduru v době, kdy nic lepšího nemohli poznat. A ti kteří tuto hru hráli z nějaké povinosti.

Jsou ti, kteří poznají to jedinečné kouzlo první Baldurovi Brány a dokonale si jí užijí, a pak Ti, kteří jednoduše "projedou" tuto hru, bez hlubšího prožitku.

Zaplať pán Bůh, že patřím do té první kategorie :D 100%

+17 +20 −3
VictorVictor
Dohráno
  • PC 95
Moje první setkání s D&D. Ze všech Baldur's Gate jí mám nejraději. Procházet se divočinou bylo bezva, stejně tak město Baldur's Gate, který bylo v tý době obrovský. Level omezení mi nevadilo, možná, že bych chtěl hrát dál, ale datadisk v tý době nebyl a když se mi po dlouhý době dostal do rukou, zájem už byl malý. Škoda snad to někdy zkusím.

Pro: příroda, Baldurs gate, Sarevok, první D&D hra, atmosféra, dobré vzopmínky

Proti: ta doba, kdy sem to hrál je pryč

+16
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 390 86

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
71
Odkaz:
http://dbher.cz/h71
Přidána:
09.06.2008
16 let a 204 dní
Hodnocení:
390 (0-100 %)
Komentářů:
34
Oblíbenost:
Sledovat 62 Chci si zahrát 39
Rozehráno 14 Dohráno 317
Návštěvnost:
112091× (celkem)
88× (poslední měsíc)
23× (poslední týden)
1× (dnes)
Více