Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Call of Cthulhu
Call of Cthulhu
68

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 70
O díle H.P. Lovecrafta mám jen malé povědomí, o to víc jsem byl zvědavý, co se o legendárním kultu Cthulhu prostřednictvím této hry dozvím.

Hra staví především na příběhu a temné atmosféře. Ta na mě začala sálat hned od mých prvních kroků na ostrově. Postupné zjišťování informací o požáru v domě Hawkinsových, podzemních chodbách a první setkání s kultem na mě působilo tajemně a děsivě. Pak mi už některé věci přestávaly dávat smysl. Při zavření do blázince jsem si začínal říkat WTF a můj následný útěk pak byl značně nevěrohodný. Pozdější vyšetřování pak ale zase bylo fajn, dokud nedošlo na snovou pasáž s halucinací. Závěrečné pasáže pak byly zase divné a samotný konec mi přišel tak trochu useknutý. Čekal bych k některým ze čtyř konců více informací o tom, co se dělo dál.

Většina postav na mě působila správně tajemně a temně. Vše dobře zapadá do atmosféry hry. Dost mě zaujala postava Cat, která ale nakonec do příběhu zase až tak moc nezasahuje a moc jsem se o ní nedozvěděl. Oblíbil jsem si i dobře zvráceného doktora Fullera.

Hratelnost hry spojuje několik různých aspektů. Především jde o prozkoumávání a pak o přesouvání se z místa A na místo B, abych se z rozhovoru s nějakou postavou či na základě nalezeného předmětu dozvěděl zase něco víc. Bavilo mě vyšetřování pomocí jakéhosi šestého smyslu a znázorněného domýšlení si informací na základě nalezených drobných stop. Naopak asi nejvíce jsem pak trpěl v pasážích, kde bylo potřeba používat stealth, což není zrovna moje oblíbená činnost. A taky mi sem moc nesedělo vylepšování postavy. 

Graficky vypadá hra fajn. Kvůli atmosféře je to teda vše hodně tmavé, ale působilo to na mě dobře. 

Původně jsem měl od hry malinko jiná očekávání. Čekal jsem to více akční, avšak dostal jsem hru s pomalu budujícím příběhem a skvělou temnou atmosférou, za což jsem ve výsledku rád. S jednotlivými levely jsem to měl tak padesát na padesát. Některé byly hodně povedené, jiné zase až příliš nudné, nesmyslné nebo i zbytečně složité.
+19
VšivákVšivák
Dohráno
  • PS5 75
Je to jeden z těch případů, které nikdo nechce. Co jiného zbývá zadavateli než přijít k největšímu alkoholikovi a ztroskotanci, který práci jako jediný soukromý detektiv ve městě vezme. Shodou okolností je to válečný veterán, který si sebou nese trauma z války, se kterým se nemůže vyrovnat. A proto chlastá. Že by se to dotklo jeho inteligence nebo fyzické kondice nehrozí. Za to je psychicky labilní a má problémy rozeznat realitu od snu. Ideální obět pro boha Cthulhu.

Ach, ty noir klišé. Toho se nikdy nenabažím. Zvlášť, když je to spojené s Lovecraftem. Co může být vděčnějšího? Minimálně na začátku má Call of Cthulhu hodně podobnou atmosféru jako Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. Ponuré a bezútěšné přístavní městečko. Jen zdejší lidé ještě nejsou tolik nepřátelští. Nespíš ještě nedošlo k jejich posednutí. Můžete se tedy s nimi vybavovat podle libosti. Nebo se s nimi můžete bavit jen trochu a zkusit to třeba cestou prohledávání prostředí a dedukce. Díky RPG systému vám hra dá určitou volnost v postupu. Díky linearitě ale vždy skončíte ve stejném bodě.

Bavilo mě prohledávat prostředí. Nacházet různé zápisky či indicie o tom co se dělo nebo co se děje. Stejně tak mě bavilo si naházet body do řeči, charismatu a maximálně vyzpovídat všechny postavy. Spíš než řešení hádanek to bylo o užívání si prostředí a příběhu. Hra vám umožní podívat se na děj očima jiných postav a celou dobu se snaží hráče držet v nejistotě co se ve skutečnosti děje a kde je pravda. Co je jen sen, halucinace nebo skutečnost. Balancuje na hraně duševního zdraví hlavního hrdiny. Je jen na hráči jak se k tomu postaví svých chováním. Bohužel, hra vždy skončí ve stejném bodě. Není to velké dílo a snaží se býti spíše filmem, což si trochu protiřečí.

Slušné rozhovory a skvělé části, kde toho můžete hodně najít, střídá s nudnými pasážemi, které se zaměřují na hrdinovu psychiku nebo se snaží být akční. Vrchol zbytečnosti pro mě byla střílecí pasáž. Která je celá nedotažená a na sílu. Halucinogenní pasáže, kde ve tmě hledáte cestu dál, také nejsou nic moc. Je to velká škoda, protože tyto hluchá místa obzvlášť vyniknou v nepříliš rozlehlé hře s průměrnou délkou. To bych jako fanoušek psychologických hororů hře odpustil. Vlastně jsem se většinu hry slušně bavil.

Trochu mě ale zklamal konec. Ve kterém si různé konce vybíráte výběrem v posledním dialogu. Což je nic moc a trochu mi to zkazilo dojem. Po dohrání se k tomu dá vrátit. Poslední uložení je před posledním dialogem. To ale mé rozpaky spíš umocnilo. Dal bych přednost jednomu konci s propracovanějším finále.

"Volání Cthulhu"
Dalo by se asi použít i v "Nikdy to Nevzdávej"
Herní Výzva 2024

Pro: je to Cthulhu, je to noir, má to pěknou atmosféru

Proti: nezáživné pasáže hlavně v druhé polovině, víc konců hře škodí, filmová linearita neprospívá RPG systému

+15
AvatharAvathar
Dohráno
  • PS5 70
Herní výzva 2024: 3. Volání Cthulhu
 
Napoly adventúra, napoly interaktívny film a so štipkou RPG prvkov. Za mňa dobré. Lovecrafta mám veľmi rád a Call of Cthulhu na jeho diela odkazuje viac než dobre. Dokonca sa hre darí zachytiť takú tú špecificky snovú atmosféru kozmickej hrôzy jeho poviedok.

Hoci názov odkazuje k rovnomennej poviedke, nejde o priamu adaptáciu, ale o úplne nový príbeh. Samozrejme, na Volanie Cthulhu sa tu odkazuje viac než dosť, ale čitateľ môže nájsť motívy aj z iných majstrových diel (Pickmanov model, Dagon, Tieň nad Innsmouthom, snáď trochu aj Snové putovanie k neznámemu Kadathu).

Hlavným plusom je teda atmosféra. Tá ostáva silná po celú dobu hrania. Grafika je taká, akú by človek očakával od nezávislého štúdia, ale postačuje. Zapojenie stealthu či akcie bolo za mňa trochu rozpačité, puzzly nie sú nijako náročné (čo som privítal) a dĺžka je tak akurát (hoci som mal dojem, že miestami to tvorcovia až príliš naťahujú). Príbeh ako taký nie je žiadny zázrak, ale nebol zlý a tvorcovia ma dokázali držať v napätí až do konca.

Ústredný detektív je chodiace klišé („Jseš zamindrákovanej drsňák s temnou minulostí?“ + samozrejme chlastá prvú ligu a zobe prášky) a k srdcu mi nijako zvlášť neprirástol. Zaradenie RPG prvkov (body skúseností, ktoré hráč môže rozdeliť do rôznych štatistík) je celkom zaujímavé, ale prišlo mi zbytočné. Hre by tiež svedčala lepšia mimika postáv, ale chápem, že tvorcovia nemali zdroje.

Celkovo som sa bavil. K hre sa zrejme vracať nebudem, ale ako atmosférická jednohubka plní svoj účel veľmi dobre.

Pro: atmosféra, dĺžka, príbeh

Proti: mimika postáv, zbytočné RPG prvky, stealth

+24
SeekerSeeker
Dohráno
  • Switch 65
Lákavá ponurá atmosféra rybářského ostrova Darkwater s temným tajemstvím, detektiv Pierce utápějící své zážitky z první světové války v alkoholu a rozkrývání historie podivínské rodiny Hawkinskových. Nic z toho nezní vůbec špatně. Párkrát jsem si i vzpomněl na legendární skvělou českou adventuru Posla smrti.

Samotné provedení však ve mě zanechalo smíšené dojmy. Snaží se nabídnout hádanky, sbírání předmětů, rozvoj postavy, nakonec i na střílení dojde, avšak nic z toho nedělá zajímavým způsobem. Většina herních prvků mi přišla zcela zbytečná. Sbírání nepotřebných důkazů, které končí pouze jako smetí v inventáři bez dalšího využití. Sbírání odborných knih, které mají rozšiřovat schopnosti hlavního hrdiny je nudné snad ještě víc. Navíc jich je tolik, že působí Pierce spíš jako zapálený knihomol, co za každým rohem studuje jednu knihu za druhou. Za pokrok v ději hráč sbírá body, které může investovat do několika kategorií odemykající určité odpovědi v rozhovorech, ale ani tento systém na mě neudělal příliš dojem. Zmateně působí i opakující se hledání "správnych dveří" na několika místech hry. Čekání na skutečně povedenou hru inspirovanou H. P. Lovecraftem tak alespoň pro mě dál pokračuje.
+15
SinisterSinister
  • PS5 30
PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

Chápu, že jde možná o dost matoucí způsob, jakým lze začít komentář. Pokud to tak vnímáte, je to dobře. Pokud to totiž obrátíte o 180°, můžete chápat, jak zmatený jsem se cítil já, když jsem si pořídil detektivní (!) adventuru (!!), o níž mi všichni tak nějak referovali, že jde o simulátor procházky (!!!) a občas hra udělá test dovedností, jestli něco zobrazí (!!!!). Přijde vám někomu logické, aby do takového popisu někdo zamíchal nemotorné, hloupé, trapné, rozbité a rozplizlé...

PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

Příjemně mě v průběhu hraní překvapovala grafika - ne snad, že by byla hezká, ale stylová ano. Všechno tu působí tak nějak měkce, s čímž poměrně prudce kontrastuje narativ a zvuková stránka. Je to zajímavý a těžko popsatelný zážitek - prolézaní jeskyní s vyvrženými (nejen z vody ale i ze... sebe) rybami a kytovci a jinými zrůdami, co jich je moře plné, zatímco hraje úzkostná hudba, ale přesto vás hra vtahuje. Potřebujete projít ještě tou mříží, než se odebeřete do pelechu. Pořád máte pocit, že byste se měli podívat, co je ještě o kousek dál. A o kousek dál číhá...

PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

Autoři zpracovávají předlohu z PnP hry, a tudíž nevyhnutelně zapojili i jakýsi systém dovedností. Nápad je to skvělý a zároveň relativně dobře provedený. Obecně se dá říct, že toho vlastně ovlivní docela dost a opakovaně jsem si pohrával s myšlenkou, jakéže informace bych z místnosti získal, kdybych znal trochu lépe medicínu? A nečouhá támhle nějaký kus hadru? Možná mám nízkou investigaci, možná nízkou všímavost. Při následujícím zahrání si určitě zamíchám dovednosti jinak! Bohužel žádné další zahrání nebude, protože hra nenabízí žádnou dovednost, jak ojebat povinné a nevyhnutelné...

PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

Aby bylo jasno i těm pomalejším, nesnažím se tu o žádnou objektivitu. Tohle není ani tak moc komentář nebo recenze, jako spíš PSA, které má varovat ostatní lidi, kteří podobně, jako já, nesnášejí...

PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

Ve hře ho ani moc nejspíš není, ale je to celé zvrácené. Problém by se vyřešil možností rychlého ukládání - nebo vlastně jakéhokoli manuálního ukládání -, leč autoři se vydali cestou The Council a ukládají sami. Není to nutně špatný systém u her postavených na dialozích, kde byste měli být zodpovědní za svá rozhodnutí. Ostatně Detroit dělá totéž a potom zpětně umožní přehrát jednotlivé scény s jinými výsledky. Call of Cthulhu ale takových rozhodnutí umožňuje příliš málo na to, aby se tento systém obhájil sám o sobě.
Co tedy závěrem? Hru jsem nedohrál a nedohraju. Na výsledek zajímavé zápletky jsem se podíval na YouTube a bylo mi líto, že jsem si to nemohl zažít sám. Respektive mohl, ale to bych musel skousnout...

PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

Nevadilo plížit se kolem stojících postav vykonávajících nějakou činnost na jednom místě. Z hlediska místa, kde se scéna odehrávala (v jeskyních, u oltářů) mi to dávalo smysl a podtrhlo to atmosféru. A v podstatě vzápětí aplikace u pohybujících se robotů s nejasnou AI a rentgenovým zrakem naprosto selhala a zabránila mi hrát dál. Ne. Kvůli takovým volovinám jsem si to fakt nekoupil. Zatímco v Sinking City byl koncept zón, tří druhů nepřátel, craftingu a systému dovedností především otravný a prakticky exkluzivně spojen s bojováním, stačilo alespoň ohrožení eliminovat a člověk mohl dál pokračovat ve vyšetřování, kvůli kterému si hru koupil. Call of Cthulhu po vás chce vyšetřování během stealthových pasáží, které jsou dlouhé a vy nemůžete ukládat.
Ne. Prostě ne. Čus. A strčte si to...

PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ!

...do kaďáku. Podvedli jste mě. Shořte.

Pro: relativně citlivé zapojení dovedností do hry, výborné dávkování vodítek i subverze vlastních názorů, podivně atraktivní grafické zpracování

Proti: PLÍŽENÍ! STEALTH! PRONÁSLEDOVÁNÍ! ...a taky kultisti a ta jedna klíčová malba vůbec nepůsobí strašidelně

+18
SmartkaSmartka
Dohráno
  • PC 50
Díla inspirovaná H. P. Lovecraftem a díla jeho samotného vždy přilákají mojí pozornost a velmi mě zajímají. Jedná se o velký fenomén. Bohužel ve mně nakonec často vyvolávají rozpačité pocity. A přesně tak je to i u této hry.

V první řadě je hra opravdu ošklivá. Většinou se s horší grafikou dokážu vyrovnat velice snadno. Samozřejmě jsem nadšená z nových her s dech beroucím grafickým zpracováním, ale zároveň si ráda zahraju starší kousky, které hold odpovídají době, kdy byly vytvořeny. Vlastně díky Herní výzvě často sahám po opravdu starých hrách a nemám s nimi problém. Tahle hra mě ale svým vzhledem opravdu zklamala a nemohla jsem si užít temnou atmosféru, o kterou se pokouší. Na to, že vyšla v roce 2018, v roce kdy vyšly hry jako Red Dead Redemtion 2, God of War, Assassin’s Creed: Odeyssey, je úplně jinde. Je jasné, že mnou uvedené tituly jsou od velkých společností s velkým rozpočtem a nevím, jak na tom byli autoři této hry, ale je evidentní, že vzhledově se nepovedla. Kupodivu je v cutscénách grafika hry ještě horší, než při hraní. Myslím, že to většinou bývá naopak.

Jedná se o detail, ale rozhodně se nepovedl zvuk kroků při plížení. Já bych čekala, že při plížení bude člověk dělat více kroku a ty budou tišší. Ve hře jsou ale zvuky kroků s hrozně dlouhými pauzami. Je to opravdu divné.

Příběh mi vlastně nijak nevadil, ale rozhodně nenadchnul. Hlavní postava Edward Pierce, s ním i hráč, ztrácí přehled, co je skutečné a co jsou jen přeludy. Většinou není hra moc děsivá, spíše znepokojivá. Nejděsivější byly části s Shamblerem (bohužel si nepamatuji, jak byl přeložen), zvláště pak ta v muzeu. Stvůra z obrazu mi dala zabrat. Trochu otravné bylo, jak rychle začne hlavní hrdina panikařit v uzavřených prostorech, v tomto případě ve skříni. To značně limitovalo možnosti schovávat se před tou potvorou. Možná jsem si to ale způsobila sama narušením psychické stability Edwarda.

Na začátku je možné si rozdělit nějaké zkušenostní body a zlepšit si tak určité vlastnosti. Bohužel jsem na začátku nevěděla, že znalosti lékařství a okultismu je možné pomocí bodů zkušeností vylepšit pouze na začátku a následně je nutné hledat knihy. Možná jsem si toho jen nevšimla a je to moje chyba, zpětně jsem
to nedohledávala, ale tato informace by se mi hodila a možná bych na začátku body rozdělila jinak.

Uvažuji o tom, jestli si někdy v budoucnu zahraju hru znovu. Je to těžké. Na jednu stranu by mě zajímalo, jestli by některá má rozhodnutí nevedla k zcela jinému hernímu zážitku. Na stranu druhou mě nenadchla natolik, abych jí chtěla věnovat více času, i přes poměrně krátkou herní dobu.

Pro: vyšetřování, volby

Proti: grafika

+11
CathanCathan
Dohráno
  • PC 80
Call of Cthulhu mě nakonec zaujal mnohem víc, než jsem čekal. Já mám k Lovecraftovi takoví zvláštní vztah. Nikdy jsem od něj nic nečetl, ačkoliv to nyní plánuji definitivně napravit, ale hry jím inspirované byly vždy můj šálek kávy.
Nevím, kolik z vás zná či hrálo sérii flash her Arcane. Úžasné krátké adventury inspirované také tímto temným spisovatelem. Bohužel po druhé sérii byl tento online projekt ukončen, a v mém srdci tak zůstalo prázdno. Call of Cthulhu dokázal tuto díru zaplnit, protože jde přesně ve stejném duchu, což nesmírně oceňuji.

Vlastně se velmi ztotožňuji s komentářem Starletky. Já tak trochu nevěděl, do čeho jdu. Očekával jsem doplnění své sbírky walking simulátor horrorů, a to jsem také dostal. Okořeněné kapkou adventury a RPG. Hlavní důvod, proč to na mě tolik zapůsobilo od první chvíle, je úžasná old school atmosféra. Pamatujete na Alone in the Dark hry? Tak to je ono. Ale zatímco to má tu bezva atmosféru old school her, má to i mnoho jejich chyb, které se dnes neodpouštějí.

V první řade poměrně elementární grafika. Už se dlouho nestalo, abych nějakou moderní hru spustil na vysoké detaily a plynulou šedesátku. Skvělá optimalizace, to jistě, ale také grafika nehodna roku 2018. Já mám však nízké standarty, takže jsem byl spokojen.

Za druhé, hra vás prostě hodí do vody a musíte plavat. Vy skutečně nevíte co bude, co říkat a jaká cesta je ta správná. Pro mnohé, kteří prostě chtějí hru zahrát a jít dál to dovede být velmi frustrující. Ale pamatujete, jak jsme hráli staré hry furt a furt dokola? A čekali i na změnu, která zřejmě nepřijde? Call of Cthulhu toto splňuje, a nabízí nesmírnou znovu hratelnost.

Nesouhlasím s myšlenkou, že RPG systém je zbytečný. Ono je lepší říct, že není důležitý. Nelze říct, jaká schopnost je užitečná, a jaká není, protože hra se dá dohrát ať investujete do čehokoliv – pouze nebudete mít přístup k některým detailům či řešením situace. Ale tak to je i v životě. Nemůžeme investovat do všeho a vše vyřešit s naprostou dokonalostí. Já jsem na začátku hry investoval všechny body do okultismu, a poté jsem investoval do psychologie a vyšetřování. A byl jsem poměrně spokojen. Při replayi bych možná zkusil zase další kombinaci, a hra by se mi ukázala v trochu jiném úhlu.

Za to však souhlasím, že stealth ve hře byl trochu otravný. Moc nemusím, když se to hra snaží implantovat třeba jen do jedné kapitoly, pak je to totiž jasně nedotažené. Navíc to brání průzkumu, protože máte furt někoho za zadkem a neustále máte pocit, že vám něco protéká mezi prsty. Za blázinec zkrátka mínus.

Největší problém jsem měl s ukládáním. Obvykle mi pevné checkpointy nevadí, ale tady to bylo rušivé. Sakra, dejte mi šanci se vrátit aspoň o dvě scény zpět! :D Chápu jejich smysl, ale štvalo mě to.

Celkově vzato moc nerozumím zdejšímu hodnocení. Nejedná se o dokonalou hru, ale nemá ani hluchá místa, ani špatné technické zpracování, ani hloupý příběh, ani moc krátkou či přestřelenou délku. Dost možná je to jedna z nejlepších her, co hrál za posledních pět let, protože zkrátka neměla zásadní nedostatek. Poslední dobou mě však napadá, že nová generace adventur chytá tak nesmírně špatná hodnocení proto, že v době akčních AAA her působí příběhová hra za 30 euro jako vyložená provokace. Je to smutné, protože těchto her bude zřejmě ubývat, nebo se zcela přesunou do Indie prostoru.

Pro: Atmosféra, příběh,

Proti: Horší grafika, stealth pasáže, nemožnost ukládání

+16
raisenraisen
Dohráno
  • PC 70
Není třeba popírat, že titul Call of Cthulhu nepatří k těm nejoriginálnějším. Vše, co člověk ve hře uvidí, tak už viděl jinde a příběh, který je hráči představen, tak je natolik plný klišé, že jsem tušila, co se na ostrově děje, jak to bude rámcově probíhat a jak hra nejspíše i bude končit už při svém příjezdu na lodi do Darkwater. Tato hra má vše, co se dnes v moderní adventuře vyskytuje: snové pasáže, jednoduchou kombinaci předmětů (pokud vůbec nějakou), akční část, plížící část a nějakou pitomou část označenou jako "logickou" část. Co ovšem tuto hru zachraňuje, tak je krásně vystihnutá tajuplná a děsivá atmosféra, která sálá z Lovecraftových děl.

Začnu tím nejlepším. Na ostrově je zataženo, místy mlha, na pláži leží nějaký vorvaň či co, kolem stojí nepříjemní (rybo)lidé, nechybí tu skaliska s panstvím, sochy mořských božstev, psychiatrické oddělení (to o něčem vypovídá, když stálo za to otevřít psychinu na takovém ostrůvku a nevozit pacienty na pevninu), zmínka o rituálech a do toho případ opředený tajemstvím. Už první vteřiny na ostrově dají znát, že bude zle a otázkou je, kdy to přijde. Tohle se vývojářům opravdu povedlo. Ze začátku mě příběh i přes svoji předvídatelnost vtáhl a se zaujetím jsem četla každý záznam v deníku a každý popis předmětu. Navíc vyobrazení místních "Cthulhu bytostí" se mi esteticky líbilo, vypadaly dost odpudivě a závěrečný sám Cthulhu mi svým vzezřením opravdu udělal radost, protože tak nějak jsem si ho představovala a vypadal opravdu velkolepě.

Počáteční nadšení z rozhovorů s obyvateli bylo postupně vystřídáno lehkým zklamáním, neboť dialogy postupně ke konci hry ubývaly a i samotné vyšetřování se objevovalo již méně. Čeho naopak, k mé nelibosti, přibylo, tak byly ony snové pasáže či halucinace. Já vím, že tady to naprosto sedí, vždyť příčetnost ztratil v Lovecraftových knihách kde kdo, ale mě to jako herní mechanismus už strašně nebaví. Vizuálně to sice vypadalo poutavě, ale popravdě jsem si často říkala, proč vlastně zrovna tohle teď dělám, jaký to má význam a co to znamená. A já si nejsem úplně jistá, jestli sami tvůrci měli nějakou jasnou představu, co to má vše znamenat nebo jestli si řekli, že tam dáme tohle a tohle a hráč si s tím poradí sám. Působilo to lacině. Třeba to procházení portály v léčebně. Nebavilo mě to a příběhově mi to nic nedalo. Hra má postupně klesající kvalitu. První části mě bavily, ale postupem času jsem byla spíše otrávena z toho, co musím s hlavní postavou zase podstoupit. Vrcholem byla jedna ze závěrečných částí, která se tvářila jako puzzle, ale doopravdy bylo třeba danou část projít metodou pokus-omyl a působilo to jako zbytečné natahování konce.

Plížení ve hře nakonec nebylo tolik, jak jsem čekala (naštěstí), ale i tak jsem z něho nadšená nebyla a kdyby se hra dokázala obejít bez něj, byla bych raději. Akční část působila opravdu bizarně a jak píše Drolin ve svém komentáři, takové pojetí střílení jsem opravdu ještě neviděla. Bylo tak divné, že jsem zpočátku nechápala, jak vlastně funguje. Hra má i úsměvné momenty, ale ne tak, jak by si člověk představoval. Komická byla scéna, kdy jsem coby doktorka rozkázala sestře dát pacientovi infuzi. Sestra cosi udělala u infuzního vaku, ovšem hadička místo aby vedle třeba do žíly nemohoucího pacienta, tak visela ve vzduchu. Chvíli jsem tam čekala, jestli se ještě něco nebude dít, ale nic se nedělo. Vím, že je to detail, ale je to tak do očí bijící blbost, že jsem jen kroutila hlavou.

Když už jsem myslela, že hra skončí, čekal mě ještě nekonečný výstup na jakousi horu a shodou okolností, jak už to ve hrách bývá, moje postava kulhala a mě nezbývalo nic jiného než se do těchto výšin pomalu plazit. Už tak pomalý výstup byl přerušován nesmyslnými dialogy a celou tuhle estrádu šlo nahradit jedním videem.

Vím, že komentář odpovídá nižšímu hodnocení, než jsem udělila, ale i přes veškeré výtky mě hra (spíše) bavila a napínala a dost tomu pomohla i značka Call of Cthulhu a také, že jsem fanoušek Lovecraftova díla.

Pro: atmosféra, Cthulhu záležitosti, první třetina hry, dabing

Proti: poslední části hry, plížení, halušky, předvídatelnost příběhu

+22
Thrawn89Thrawn89
  • PC 70
Call of Cthulhu je first person adventura, která patří do kategorie Lovecraftových her. S tímto žánrem nemám velké zkušenosti, takže nechci psát o tom, jestli hra obstojí v rámci žánru, ale jak se mi hrála a jaký jsem z ní měl pocit.

Úvod hry mě velmi zaujal. Rychle je navozena velmi dobrá, ponurá atmosféra. Ovládání a základní mechaniky hry jsou v pohodě, hudba a zvuky jsou kvalitně zpracované a podporují atmosféru. Hra Vám říká, že Vaše rozhodnutí, která činíte budou mít v budoucnosti vliv na vývoj příběhu. Líbil se mi také systém rozdělování bodu v rámci RPG systému, který Vám umožňuje zvolit si, jakým způsobem budete hru hrát (můžete se soustředit na psychologii, vyšetřovací schopnosti, nebo např. hrubou sílu).
Bohužel hra v úvodu vytasí i své nedostatky. Vizuální zpracování je slabé, ve hře je jen několik vzorů postav, které se opakují a ani hlavní dějové postavy, které mají své vlastní modely postav nepůsobí vůbec přirozeně. Po prvotním nádechu atmosféry také zjistíte, že je hra hodně tunelovitá, můžete se pohybovat jen v úzkých koridorech a možnost interakce s okolím je velmi slabá. Po příjezdu do vesnice, kde se odehrává příběh jsem také trochu doufal v otevřené a živé prostředí. Bohužel jsem byl v tomto zklamán. Hra se také tváří trochu jako horror story, ale o horor opravdu nejde. Hra má ponurou a temnou atmosféru, ale opravdu není strašidelná (lekl jsem se jen jednou).

Hra funguje na stejném principu jako podobné detektivní adventury. Chodíte, sbíráte důkazy, informace k příběhu a postavám nebo předměty zvyšující Vaše schopnosti. Určitým zpestřením je pak schopnost Vašeho hrdiny přejít v určitých lokacích do stavu jakéhosi detektivního transu a rekonstruovat místa činu. Celkově tak hra plní své základní úkoly ale fakticky nepřichází s ničím moc převratným. Největší mínus je však pro mě absence větší výzvy. Hra je velmi jednoduchá, důkazy, které sbíráte vůbec nijak logicky neskládáte, hra Vás nenutí přemýšlet a kombinovat. Prostě chodíte, sbíráte předměty a těch pár hádanek a logických úkolů, které tam jsou jsou velmi primitivně jednoduché.

Hra mě udržela díky atmosféře podpořené dobrým soudtrackem a také díky příběhu, který se mi líbil. Rozhodně nejde o žádnou wow záležitost, ale příběh má dobrou strukturu a gradaci. Výrazně tomu pomáhá také postupné podléhání šílenství Vašeho hrdiny, které si navíc můžete dávkovat např. sbíráním okultních předmětů nebo naléváním whisky. Navíc díky možnostem volby můžete příběh lehce usměrňovat (i když jak jsem se zpětně díval na některé gameplaye, tak ty změny, kromě závěru nejsou příliš patrné). Hra má silné i slabé pasáže, ale v zásadě jsem se nikdy nezačal nudit. A o to ve výsledku, přes četné nedostatky, jde.

Pro: Atmosféra podpořena dobrým zvukem a hudbou, příběh, rpg prvky a možnosti gradace šílenství hlavního hrdiny

Proti: Vizuální zpracování, tunelovitý průchod lokacemi, nízká úroveň interakce s prostředím, jednoduchost a absence detektivní výzvy

+11
ShadracShadrac
Dohráno
  • PC 75
A já bych nebyl tak přísnej.
Vždyť si vezměte předlohu, kterou už "vykrádá" téměř každá hra s nádechem hororu. Chudák Lovecraft rotuje v hrobě, když vidí, co s jeho tématikou dělá převážně herní průmysl. Kdyby byl hlavní hrdina černoch, tak by vystřelil z hrobu.
To jsem vážně jediný, kterýho sere, že cokoliv, kde jsou chapadla, tak má automaticky nálepku "Lovecraft like"? Ne, předlohy pracují s naprosto jinou věcí. Tu záhy vysvětlím a tím pádem i poukážu na to, proč se v podstatě nedá udělat hra, který by dokázala uspokojit fanoušky Lovecrafta.
Vyberme libovolnou povídku. Nějakou totálně šílenou (vtipný,co? :) ). Mohli bychom vzít Putování k Neznámému Kadathu, ale nejlépší by byl profláknutý kousek - V horách šílenství. Proč je fanoušky tak milovaná a tolik oblíbená? Je totiž čistou esencí toho, co Lovecraft používá. Atmosféru a nepředstavitelný místa a příšery. Ono nepředstavitelný je hodně podstatný, protože pracuje především na základě představivosti čtenáře. Jak jistě vyvodíte, tak se může představivost velmi lišit. Základy máme všichni, ale přímý detaily monumentálních a "nepopsatelných" staveb se budou určitě rozdělovat. Vidíte na co se snažím poukázat? Lovecraft používal nekonkrétní hrozbu a něco nespecifikovatelnýho, aby vyvolal v čtenáři strach z neznámého. Do toho budou atmosféru, která se pojí právě se ztrátou příčetnosti. Co můžete čekat od něčeho, co si ani nedokážeme pořádně představit? Garantuji vám, že pokud budete chtít popisovat přímý nálezy z povídky V horách šílenství někomu, kdo povídku četl, tak oba budete v tom nejlepším případě rozděleni z představou, kterou vám autor představil. V tom klasickým případě nebudete mít ani páru, co jak vypadalo. A to je účel. Strach z neznámýho a nepředstavitelnýho. Právě proto nemůže herní průmysl (nebo libovolný zobrazovací médium) pořádně uspět a uspokojit fanoušky předloh. Jakmile totiž něčemu dáte podobu, tak se strach rázem pomalu vytrácí. Nevděční fanoušci, bijte mě!

Takže...snad jsem objasnil můj názor na to, proč nemůže být hra podle předlohy. Co si ale může vzít, tak si vzalo. Hutnou atmosféru a pozvolný rozkládání mysli hlavního protagonisty. Jsou volby zbytečný a rpg systém trapný? Jo, ALE tohle je hra, která se pokouší nějakým způsobem o přenesení atmosféry knih a to se podle mě podařilo. Ihned po prvních krocích na Darkwater na vás dýchne těžká a pochmurná atmosféra. Víte, že není něco v pořádku. Že je tu něco neznámýho, co točí celým děním. Za atmosféru tedy ode mě dostane hra +1. Nepamatuji si, která hra v blízký době dokázala něco takovýho vytvořit. A teď k tý hlavní srandě. Nechápu totiž několik stěžejních rozhodnutí vývojářů. Spoiler, jen tak mimochodem.

Proč "Ohýbač" dostal nějakou určitou podobu? Proč nefiguroval jen skrz neurčitý hlasy a obrazy?Zapadal by do atmosféry o dost líp. Nejde o to, jestli je nadesignovaný debilně (není), ale o tu přímou snahu. Tak trochu se teda upustilo od strachu z neznáma.
Schopnost rekonstrukce místa činu je sice cool, ale proč ji kurva může používat i Cat? To nedává smysl a bije to do očí i takovýho konzumenta, jakým jsem já.
Proč vedlejší postavy působí jako zbytečný kulisy? Proč nebyli líp vykresleny? Najednou je tam knihovník, který má zálibu v okultismu. Hotovo. Prostě tam je a má takovou zálibu. Jen tak si asi po nocích čte nekronomikon a sem tam mrkne na Netflix. Odkud toho tolik ví? Kde vzal všechny ty věci? To mu je Miskantonická universita jen tak dala? Skrz jeden kontakt? Vždyť jaký to byl problém v povídkách se dělit o neurčitý důkazy. Přeci třeba v Šepot v temnotách (bylo to v tom, ne?) se o podivný materiály dělili postavy hodně těžce skrz vlakový systémy. A to nemluvím o tom, že se důkazy ztrácely za podivných okolností. Nikdo na Miskantonický universitě by nepředal Nekronomikon nikomu. A vůbec. Ten taky existoval v universu jen neurčitě.
Všechny postavy se řídí podle nějakýho archetypu. Škoda. Působí to totiž nudně.

Ach jo, tak komu to doporučit? Fanouškům s otevřenou myslí asi jo. I tak budou sem tam nasraní, jako já. Hráčům hororovek spíš ne. Fandům walking simulátorů, kteří hledají hutnou a hororovou atmosféru? To by nejspíš byla má volba.

TL:DR: počkejte na brutální slevu, pokud máte rádi povídky od Lovecrafta. Jinak si můžete hru nechat v pohodě ujít.

Pro: atmosféra, hlavní hrdina, easter eggy pro fanoušky Lovecrafta, příčetnost, soundtrack, příběh je ok

Proti: "rpg" systém, nedostatek herních mechanik, nedotaženost, grafika zaspala dobu (dobrý den, roku 2010)

+16
StarletkaStarletka
Dohráno
  • PC 80
Klíčem k této hře je přistoupit na pravidla, které stanoví už první kapitola. Tedy, že se bude jednat o walking simulator a nikoliv o plnohodnotnou adventuru nebo snad dokonce RPG. Pokud se vám to podaří, máte vyhráno. Z počátku je sice nastoleno pomalejší tempo, ale už od prvních momentů na vás dýchne neskutečně hutná, pochmurná atmosféra, která vydrží po celou dobu a pro mě byla největším kladem. I děj a postavy se mi líbili a určitě bych vyzdvihla "slabosti" hlavního hrdiny, protože jednak klaustrofobie či úzkosti se u herních protagonistů terminátorů z pravidla neobjevují a jednak o to víc umocňují celkový dojem propadu do šílenství, který je kapitola sama o sobě. Když totiž halušky začnou nabírat na obrátkách, je to fakt jízda. Celková hratelnost je pravda velice lineární, ale aspoň odpadá ztrácení se na obřích lokacích a potěšilo mě i více možností řešení různých problémů. A ještě je fajn, že se hra velice často ukládá kdykoliv učiníte jakékoliv rozhodnutí, které tak nelze vzít zpět, a které vás posouvají k více možným koncům. Co se mi naopak moc nelíbilo byly už zase levné lekačky (příšeru v galerii ještě beru, protože tam jsem aspoň věděla, že někde za rohem bude, ale když na mě z ničeho nic vyskočila ze tmy v nemocnici, tak jsem jí dobrý den fakt neřekla) a stealth pasáže mi taky daly docela zabrat.

Pro: ATMOSFÉRA, příběh, postavy, propad do šílenství, soundtrack, více možností řešení problémů, více konců, délka akorát

Proti: lineárnost, úplně zbytečné RPG prvky, zastaralejší grafika

+31
Dlaha1Dlaha1
Dohráno
  • PC 75
Jakmile jsem poprvé došlápl na ostrov Darkwater, okamžitě mě ovanula povědomá atmosféra. Cítil jsem se, jako bych vpadl do jedné z knížek H. P. Lovecrafta. A tahle atmosféra vydržela poměrně dlouho i díky pomalejšímu přemýšlivějšímu tempu hry a systému šílenství. Právě šílenství hlavního hrdiny je zpracováno velmi pěkně a kvituji, že i kniha nebo kresba mohou hlavnímu hrdinovi ubrat příčetnost, což opět připomíná knižní předlohu.

Hlavně ze začátku hry je hezky zpracováno i větvení příběhu a alternativní cesty k cíli. Okamžitě mě to nabudilo k druhému dohrání. RPG systém je už trochu méně povedený. Některé atributy jsou téměř zbytečné a člověk relativně brzo začne zjišťovat, kam má význam investovat. Nicméně zážitek to nijak nekazilo.

Bohužel hra v posledních pár kapitolách ztrácí dech. Zhruba od chvíle, když hráč dostane do ruky zbraň. Tempo hry se tím změní, přestane to být o přemýšlení a plíživém zdolávání překážek. Závěr je o prostém prostřílení se z bodu A do bodu B. A navíc střelba působí tak nějak prkenně a neuspokojivě.

Je to škoda, protože právě ono fungování bez zbraně dělá tuhle hry velmi zajímavou a výjimečnou. Do té chvíle to byla krásná adventura. I přes horší závěr je Call of Cthulhu pro fanoušky H. P. Lovecrafta nutnost.

Pro: atmosféra jak z knih, větvení, adventurní mechaniky

Proti: závěrečných pár kapitol kazí zážitek

+24
lestat192lestat192
Dohráno
  • PS4 80
Edward Pierce přijíždí na ostrov Darkwater, kde má vyšetřit smrt ženy, jejího manžela a syna. Sarah Hawkinsová byla malířka a spekulovalo se o její příčetnosti. Případ byl odložen jako nehoda a její otec si vás jako detektiva najme abyste zjistili pravdu. Což se Piercovi zrovna hodí, protože žádnou práci nemá a složenky se sami nezaplatí.

Hra obsahuje jednoduchý RPG systém, kde si postupně zlepšujete několik atributů. Rovnou na začátku jich několik můžete rozdělit a je to taky jediné místo, kdy manuálně můžete zainvestovat do Lékařství nebo Okultismu. Dál už to půjde jen pomocí čtení různých specializovaných knih a zkoumání věcí. Hlavně se vyplatí investovat do Vyšetřování a Všímavosti. Naopak Sílu skoro nevyužijete.

Akční pasáže se totiž řeší plížením nebo útěkem. Ať už se jedná třeba o části v blázinci nebo třeba v souboji s Ohýbačem. Přesto v závěrečné části hry dostanete do ruky pistol. Jinak si ale vystačíte se zapalovačem a lampou (u té je potřeba doplňovat olej, ale ten je v potřebných pasážích vždy někde kolem). Hodně se řeší hlavně průzkumem a dialogy. Někdy je potřeba taky vyřešit nějaký logický puzzle jako třeba tajný vchod v pracovně nebo otevření trezoru v knihkupectví.

Jinak hra celou dobu drží ponurý nádech a hutnou atmosféru. Jsem rád, že je hra v češtině . Naopak by se mi líbilo, kdyby šlo znovu odehrát kapitoly zvlášť. Také se mi líbilo, že jde některé situace řešit více způsoby. Třeba do skladiště v druhé kapitole se můžete dostat sami tajnou cestou nebo využít dva opilce aby udělali rozruch případně vás tam dostane Cat.
Hra má také několik konců. Záleží jen na vašich rozhodnutích jaký konec si budete moci zvolit. Já mám neodkrytý ještě ten poslední.

Pro: atmosfér, příběh, čeština

Proti: nejde odehrát určitou kapitolu jen znovu celou hru, stealth pasáže

+14
lennelinky1lennelinky1
Dohráno
  • XOne 85
Celkem fajn hra. Dohráno za 7 hodin. Dobrý Ewans. Ale jsou tam ještě věci na zlepšení.

Pro: Atmosféra, Dialogy, Možnosti zlepšování hrdiny, Příběh

Proti: Grafika,

+4 +6 −2
PlutoPluto
Dohráno
  • PC 60
Vývoj hry Call of Cthulhu začal již v roce 2014, kdy dostalo vývoj na starosti ukrajinské studio Frogwares známé hlavně populární adventurní sérií se Sherlockem Holmesem. V následujících měsících se však tvůrci rozkmotřili s vydavatelským domem Focus Home Interactive. Obě strany se rozešly a zatímco Frogwares začali pracovat na jiné lovercraftovské hře The Sinking City, práce na Call of Cthulhu byly svěřeny francouzskému studiu Cyanide. Jak se tvůrcům vesměs průměrných sportovních, strategických a v poslední době také akčnějších stealth her podařilo vstoupit do adventurního žánru?

Hra je postavena na oficiální licenci na deskovou RPG hru ze stejnojmenného prostředí. Možná i proto je hra nazývána mixem RPG a adventury, ve skutečnosti tomu tak ale není. Jedná se o koridorovou adventuru založenou hlavně na chození, komunikaci s postavami či různými dokumenty a řešení několika málo logických puzzlů. To vše je doplněno, bohužel, akčnějšími a hlavně stealth pasážemi. Samotné RPG je tu zastoupeno jen body, které je potřeba postupně rozdělovat mezi vlastnosti hráče. Ty však děj příliš neovlivňují, maximálně umožní hráči získat víc informací nebo udělat některý úkol snadnější cestou.

V úvodu se vžijete do postavy Edwarda Pierce, válečného veterána, toho času soukromého detektiva v Bostonu utápějícího se v alkoholu a depresích. Práce není mnoho a tak přijímáte nabídku na pátrání po smrti jedné rodiny na ostrově Darkwater. Takže nezbývá nasednout na loď a vyrazit.

Po příjezdu na Darkwater začíná vyšetřování, které na první pohled působí zajímavě. Hráč jde do hospody prokecat místní obyvatele, dozvědět se něco o místním folklóru i historii. Totéž pokračuje na stanici kapitána i snaha dostat se do skladiště jakožto jediné pořádné stopy. Dokonce i příjezd na panství Hawkingů a prozkoumávání strašidelného domu je ještě v pohodě. S postupujícím časem však začne ubývat adventurních prvků, naopak začne přibývat blouznění hlavní postavy doprovázené rozmazaným obrazem, neustálé chození po pár místnostech případně hodně lineárním koridoru, otravné a zdržující stealth pasáže a dokonce i trocha toho střílení.

A je to velká škoda. Příběh, i když plný klišé, je celkem zajímavě napsaný, pořád se něco děje a hra svým drajvem táhne hráče dál směrem k očekávanému rozuzlení. Na druhou kolej jdou informace získané ze spousty knih i pěkně napsaných profilů jednotlivých postav, míst či přízraků v deníku. Hráč si většinou vystačí s informacemi z rozhovorů s postavami, které v drtivé většině v příběhu přicházejí a odcházejí ve zběsilém tempu, takže se s nimi hráč nestihne ani pořádně seznámit či sžít. Příliš tak ani nevadí, že nebyla dodržena slibovaná otevřenost světa, hráč má k dispozici vždy jen omezený prostor, kam se může podívat. A mezi těmito jednotlivými prostory přichází loadovací obrazovka a většinou i přechod do další kapitoly. A čím pozdější kapitola, tím méně adventuření a více toho "ostatního".

Call of Cthulhu by byl celkem pěkný interaktivní film výrazně šmrncnutý walking simulátorem se správně hutnou lovercraftovskou atmosférou. Zbytečné akčnější a stealth pasáže v pokročilejších fázích hry však brzdí rozjeté tempo a výsledný dojem hodně sráží.

Pro: většinou atmosféra, většinou odsýpající napínavý příběh, možnost více způsobů řešení některých úkolů

Proti: stealth a akční pasáže, nedostatek adventurních činností a puzzlů

+34
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 30
Začal jsem věřit na možnost cestování v čase. Nebo jak jinak si vysvětlit vcelku moderní produkci francouzských Cyanide (Styx: Shards of Darkness) a jejich odvedenou práci na hře Call of Cthulhu, která působí jako by do dnešních měsíců vypadla přímo z roku 2006?

Historie studia může napovědět, že toto žádní odborníci na adventury nejsou, a proto jsem k tomuto titulu přistupoval krajně rezervovaně, i přes nadstandardně velkou propagaci a sympatická vyjádření tvůrců o možnostech a rozsahu hry. Call of Cthulhu ovšem působilo, minimálně z propagačních materiálů, jako sbírka jinde vykradených nápadů nalepená na stále více populární značku "Lovecraft". A to se i postupně začalo projevovat a po závěrečných titulcích i potvrdilo.

Kvalita hry jde s každou kapitolou (celkově patnáct) dolů. Po slibném začátku je ale hráč konfrontován s krajně omezenou linearitou, která se ale snaží maskovat za větší kulisy. Po příjezdu do městečka Darkwater lze očekávat klasickou detektivní práci. Realita je ovšem taková, že si promluvíte s pěti obyvateli, použijete tři předměty a zjistíte, že jedna věc tu nesedí. Střih. A následuje další kapitola v podobném, krajně minimalistickém, duchu. Ne, nezlepší se to a první kapitoly jsou opravdu také ty nejvíce zajímavé. Možná i proto, že repetivnost a absence jakékoliv výzvy je zastřena povedenou atmosférou a začátkem rozplétání záhady. Abych ovšem nesliboval něco, co hra nenabízí. Tu zmíněnou záhadu je třeba brát s trochu větší rezervou. Trochu zkušenější hráč, znalý klišé používané v tomto žánru, asi nejspíše odhadne děj Call of Cthulhu během druhé a třetí kapitoly. Napovím jen, že ano, tipli jste si správně - podivní lidé v podivném městě, léčebna pro duševně nemocné (ta nemůže chybět, jsme přeci v roce 1924) a stále populárnější "snové" sekvence. Autoři hráli všechny podobné hry, a z každé si vzali něco. Máme tu kus z Dark Corners of the Earth, něco zase z John Saul's Blackstone Chronicles, pro změnu zase kapitolu jako vypadlou z Dishonored. Nechybí ani "stealth", "role play" prvky a akční pasáže (s asi nejpodivnější mechanismem střelby, jaký jsem u videohry viděl). Autoři to chtěli mít prostě vše. A to jsem ani nezmínil akční útěk ala Uncharted: Drake's Fortune.

O to méně snahy ale bylo investováno do samotné kvality jednotlivých prvků, a hra jako celek působí pouze negativním dojmem. Nezlepší to zcela obyčejný detektiv Edward Pierce (dabér je stajný jako u Vampyre, takže pak se nelze divit, že všichni "hrdinové" jsou jako přes kopírku), nudný příběh s několika plot twisty a ani animace, které někdy hororovou hru mění na komedii. Pokud by nešlo o novinku a nemělo by Call of Cthulhu: The Official Video Game krátkou hrací dobu (6h), těžko bych se přemáhal k dalšímu zapnutí. Zvláště když 3/4 hry už jsem viděl jinde, a daleko lépe zpracované. Opravdu, zahrajte raději Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder, Scratches nebo Layers of Fear. Možná i Conarium. Call of Cthulhu je klasická budgetová hra od budgetových tvůrců, která funguje jen jako další titul pro příznivce Howarda Phillipse Lovecrafta do sbírky.

A já ji mohu s klidem řadit k Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, Prisoner of Ice a Necronomicon: The Dawning of Darkness. Tedy k podprůměrným adventurám (s nálepkou lovecraft brand), které nedosahují kvalit konkurence.

Pro: brzy to končí

Proti: level design, příběh, postavy, adventurní části, akční pasáže, "role play" prvky, animace

+41 +43 −2
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 66 67
  • PS4 13 74
  • PS5 7 65
  • XOne 5 89
  • XboxX/S 0 --
  • Switch 3 72

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
15310
Odkaz:
http://dbher.cz/h15310
Přidána:
18.07.2018
6 let a 129 dní
Hodnocení:
94 (30-100 %)
Komentářů:
16
Oblíbenost:
Sledovat 15 Chci si zahrát 32
Rozehráno 3 Dohráno 97
Návštěvnost:
17896× (celkem)
122× (poslední měsíc)
15× (poslední týden)
1× (dnes)
Více