Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Gorogoa

  • Android 70
Logická jednohubka na pouhé 2 hodiny. Je ale moc pěkně vymyšlená - snažíte se provázat jednotlivá políčka "komiksu" tak, aby se příběh posunul kupředu. Na první pohled to může připomínat FRAMED, ale koncept je o dost jiný. A hra na mě zanechala oproti FRAMED lepší dojem. Obtížnost je střední až lehčí, ale na zhruba dvou místech jsem se opravdu hodně zasekl, až jsem si myslel, že to je chyba ve hře. Nebyla, jen si člověk musí umět všímat detailů a občas se nenechat zaskočit "podpásovkou" - zkusit pohnout se vším co se dá, a napadnout ho, že i časovaní pohybu postavy může být klíčem k úspěchu. Graficky je to moc pěkné, trochu umělecké. Dohráno na tabletu za 2 večery na dovolené, spokojenost.

Celkové hodnocení: Výborná
+13

Door Kickers

  • PC 55
  • Android 45
Již před 4 lety jsem nechal hře poměrně zklamanou a negativní recenzi na Steamu (přepsána do spoiler značky níže). Letos jsem se rozhodl dát hře další šanci a vyzkoušet ji znovu, tentokrát na tabletu. Možná ta pauza byla nutná, protože tentokrát již vidím hru poněkud pozitivněji, a to navzdory technickým problémům hry na Androidu. Ale stále to není hra, co by mě výrazně nadchla nebo bavila delší dobu. Jedná se o poměrně příjemně hratelnou lehce nadprůměrnou repetitivní arkádu, která není úplně dodělaná a nemá dobře vyřešené ovládání.

Nebudu se opakovat ze své původní recenze, kdo chcete, tak si přečtěte dlouhý elaborát skrytý níže. Takže jen v kostce - ačkoliv se to tváří jako strategická taktická hra, tak se tak prostě nedá hrát, protože ovládání na to není uzpůsobené - nedají se editovat taktické plány a nedají se naprosto základním způsobem synchronizovat vojáci ("hoďte oslepující granát, a jak bouchne, tak vběhněte dovnitř"). Musí se to hrát jako arkáda. Tehdy jsem měl odlišné očekávání, možná proto taková frustrace; teď jsem již věděl, jak k tomu přistupovat. Jako arkáda je to poměrně zábavné. Vyrážíte dveře, střílíte, všechno v "okamžitém" režimu, vylepšujete schopnosti, odemykáte lepší vybavení. Po odehrání X hodin se ale u mě dostavila únava a pocit stálého opakování toho samého. Jednorázové mise mají sice různá prostředí (která díky pohledu zcela shora bohužel moc nevyniknou), ale stále se jede podle stejné šablony zabij teroristy/zachraň rukojmí/zabav kontraband. Navíc vaši vypiplaní vojáci nemohou permanentně umřít, takže necítíte moc tlak, dokončit stačí jakkoliv. Časem se zají.

Připravené scénáře skládající se z X misí mě bavily víc. Pořád je to samé, ale stav vašeho komanda je trvale ovlivněn výsledky, takže postřelení vojáci se v příští misi léčí a zastřelení vojáci zůstávají mrtví. Hned to je zajímavější a více adrenalinové. Bohužel scénářů je jen pár, a jejich jednotlivé mise nejsou příběhově provázané, takže to působí jako jen lehká modifikace jednotlivých misí. Za nedlouho mi to tedy opět sklouzlo do stereotypu a nepřišlo žádné oživení.

Technicky se mi na PC hra moc nelíbila, protože pohled zcela shora redukuje prostředí na geometrické obrazce, a grafika mi přišla rozmazaná (naškálovaná z nízkého rozlišení). Na tabletu nízká kvalita grafiky není vidět, ale zase se to dost blbě ovládá. Člověk si každou chvíli omylem přemaže plán pohybu, do tlačítka restartu mise v rohu se dá snadno omylem klepnout (a samozřejmě na potvrzení se neptá), a po uspání zařízení nebo minimalizaci hry jede hra vesele dál a za chvíli vám sežere baterii.

Celkově tedy slušně hratelná hra, která mě ale zklamala svým nerealizovaným potenciálem a vyloženě slabým UI. Zábavu poskytne, ale mě osobně po X hodinách začala nudit. Na mobilním zařízení se hrát dá, ale člověk často zaskřípe zuby.

Celkové hodnocení: Dobrá 

----

Původní recenze z roku 2015 na Steamu:
Door Kickers je solidní hra, a většině lidí se viditelně líbí. Ale pro mě osobně to bylo zklamání. Z upoutávek jsem se na hru strašně těšil, demo neexistovalo, a hra nedostála mým očekáváním.

Původně jsem si myslel, že to bude hodně arkádové, místo toho je to spíš logická/plánovací hra. To by nebyl žádný problém, ale vůbec se mi nelíbí implementace. V zásadě máte možnost dvou režimů činnosti: plné plánování nebo okamžitý režim.

Plné plánování

* Při plném plánování se snažíte navrhnout celou taktickou operaci (nebo alespoň většinu) dopředu, a pak jen spustíte hru a sledujete akci. Dá to práci, ale když se akce vydaří, tak je to velmi uspokojivé.
* Problémem je neohrabané ovládání a mnoho chybějících důležitých věcí. Základní příkazy typu "rozhlédni se po místnosti v 360°, zastřel nepřátele a jdi dále" jsou neuskutečnitelné. Místo toho se musíte spokojit s možností podívat se do jednoho směru, pak se kousek pohnout, pak se podívat do jiného směru, zase se kousek pohnout, ... dokud nepokryjete celou místnost. I když vás voják potká nepřítele, tak nadšeně vykonává další rozkazy včetně rozhlédnutí se úplně jinam a otočení se zády k nepřáteli (vážně?!). Po každém pohybu tak musíte používat značku "palce nahoru", aby voják nepřátele neignoroval. To se velmi rychle omrzí.
* Aspoň základní umělá inteligence by se vašim jednotkám velmi hodila, ale neexistuje, takže musíte micromanagovat úplně všechno. Takže voják jede přesně podle plánu, i když 3 metry od něj probíhá přestřelka. Voják se automaticky nezačne krýt, i když je půl metru od místa ke krytí. Někteří mohou namítat, že tato hra je právě o micromanagementu. No, OK (neočekával jsem to), ale nelze to provádět v plném plánování dopředu, protože nepřátelé se umisťují náhodně. A vývojáři vám nedávají žádnou možnost, jak inteligentně reagovat na střety s nepřáteli, jak při plánování, tak při provádění akce (viz bod níže).
* Není možné upravit plán v prostředku. Právě jste strávili 10 minut pečlivým připravováním celé akce, když zjistíte, že hned v druhé místnosti jste zapomněli zkontrolovat komoru. Takže chcete plán trochu upravit. Ale hádejte jak. Musíte od druhé místnosti celý plán smazat, přidat potřebný krok, a pak plán od toho bodu celý znovu naklikat. Připravený plán příště vprostřed upravit nejde. Tohle je tak do očí bijící nedostatek, že si ho nedokážu vysvětlit - pro mě to byla absolutní konečná v pokusech provádět plné plánování dopředu. A samozřejmě se to vztahuje i na modifikace plánu v reálném čase (když už byla akce odstartována) - nelze provést, zničí vám to zbytek existujícího plánu. Na neočekávané akce nemáte možnost zareagovat.
* Synchronizace akcí více vojáků je úděsný opruz. Takové základní postupy, jako počkání, až vybuchne oslepující granát, nejsou možné. Voják, co granát hodí, chvíli čeká (aspoň to tak vypadá), ale ostatní ne. Pokud jej hodíte za roh, a ne skrz dveře, tak nečeká nikdo. Takže musíte používat manuální synchronizaci skrz kódy ABCD. Spousta manuální práce.
* Pokud máte dva vojáky a jeden z nich má štít, hned vás napadne zjevná myšlenka. Ten se štítem půjde vpředu a bude je krýt, ten druhý se bude schovávat za ním a střílet nepřátele z krytu. Ale ne, nemáte možnost vojákům říci, aby se chovali jako skupina.

Okamžitý režim

* V okamžitém režimu hrajete téměř v reálném čase (vždycky naplánujete jen příští krok a pak hru odpauzujete) musíte micromanagovat všechno, ale aspoň hra dělá přesně to, co chcete - vojáci jsou správně synchronizovaní, nevbíhají do místností dokud nevybuchnou oslepující granáty, atd. Ale pokud se něco pokazí, tak je značný opruz navigovat je skrz všechny místnosti znovu, a znovu, a znovu. Nemůžete si uložit a znovu využít část předchozího plánu. Nemůžete jít nastavit polointeligentní chování a udělat je trochu chytřejšími. Takže místo, abyste strávili hodně času plánováním (což mi přijde zábavnější), tak strávíte hodně času tupým opakováním všech svých instrukcí v reálném čase mnohokrát dokola.
* Problémy okamžitého režimu by mohly být vyváženy možností nějaké formy dočasného rychlého uložení, ale to tu není. Případně možností uložit si a nahrát krátkodobé plány pro jednotlivé místnosti, ale to tam také není.

Takže celkově jsem měl pocit frustrace buď z nedostatečných ovládacích prvků při plánování dopředu, nebo z nekonečného opakování těch stejných kroků v okamžitém režimu, dokud jsem konečně nesplnil úroveň. Nedokázal jsem si to užít.

Otravovalo mě i pár technických problémů:
* Multimediální klávesy nefungují, dokud se nepřepnete do Steam overlay.
* Alt+Tab nefunguje, dokud se nepřepnete do Steam overlay. Ale i pak se to zmrví, hra je pořád nahoře, ačkoliv už není aktivní, a nejde se do ní přepnout zpět ani nikam jinam. Takže restart systému, jenom protože jste použili Alt+Tab. Může to být problém specifický pro mé prostředí GNOME.

Až na technické problémy, tak se mi ve hře líbily zvukové efekty, hudba je slušná, ale moc se mi nelíbí grafika. Za prvé, ten pohled přímo shora není moc pěkný, trocha izometrie by hodně prospěla. Za druhé, grafika je škaredá a rozmazaná, a kvalita textur (či obrázků, nebo jak to pojmenovat) je nízká. Mám nastavené správné rozlišení, ale hra vypadá jako naškálovaná a zdaleka ne tak ostrá, jak bych ji čekal.
+10

The Road to Canterbury

  • Android 80
Hry z produkce Choice of Games jsem objevil teprve letos a obě dosud hrané jsem hrál na mobilu, což je popravdě naprosto ideální platforma pro tento žánr. I když jejich hry neobsahují parser, interaktivita překračuje jak vizuální romány, tak gamebooky - těch voleb, které hráč má, je vcelku hodně a navíc by se tu dalo mluvit i o jednoduchém RPG. Místo síly nebo hit pointů jsou zde statistiky jako sečtělost, rytířskost, pieta / rouhačství, mnoho z nich tvoří páry. Hra navíc bere v potaz i loajalitu k oběma znepřáteleným zemím, a i když jste najmuti za určitým cílem, nic vám nebrání dohrát hru s odlišnou agendou.

Statistiky se navíc (jako v RPG typu TES nebo Dungeon Master) zlepšují jejich používáním, takže se vyplatí skutečně držet se jedné linie. V mém průchodu hrou jsem hrál za zbožného křesťana, který za žádných okolností nebere jméno Boží nadarmo, který je navíc sečtělý a dvorný (a ač se apriori nebránil romantickým vztahům, stejně to nakonec dotáhl na opata kláštera, což považuji za opravdu solidní výkon). Nicméně možností průchodu hrou je více, což je příjemná změna oproti klasickým gamebookům.

Moje závěrečné statistiky:
Pilgrim
Your name is Charles the Wise.

You have five pounds, three shillings, and eleven pence at the moment.

Your horse is Bucephalus, a fairly reliable rouncey.

Storytelling Contest: You spin a tale with some skill.


Humors
Choleric: 55% Phlegmatic: 45%
Sanguine: 46% Melancholic: 54%

Traits
Generosity: 72% Avarice: 28%
Blasphemy: 12% Piety: 88%
Humility: 66% Pride: 34%
Cunning: 39% Chivalry: 61%
Temperance: 71% Excess: 29%
Curiosity: 60%
Brawn: 43%
Industry: 47%
Education: 65%
Eloquence: 43%
Loyal to England: 77% Loyal to France: 23%

Relationships
Selime: 69%
Alisoun: 55%
Perkin: 64%
Elias: 61%
Bailey: 59%
Geoffrey: 61%
Casimir: 52%
Ludovic: 41%
Richard: 27%
Blanche: 70%
Mowebray: 50%
Perkin's Bond with Elias: 60%

Journey
Influence among Pilgrims: 68%
Renown among Nobles: 49%
Renown among Clergy: 82%
Renown among Merchants: 49%
Pilgrimage on Track: 46%
Convince Philippa: 51%
Expose Blount's Identity: 75%
+8

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • Android 40
Tahle hra si mě nezaháčkovala. Hry, co se hrají samy, nejsou úplně můj žánr, ale i tak jsem dal slušné hodnocení třeba walking simulátoru What Remains of Edith Finch nebo casual adventuře Life is Strange - Episode 1: Chrysalis. The Walking Dead mi v porovnání s nimi přijde horší v mnoha směrech.

Technicky hru sráží k zemi naprosto otřesná kamera a ovládání. Připadal jsem si jak opět v roce 1992, kde postavičky chodily po předrenderovaném pozadí s kamerami přepínajícími mezi špatným a ještě horším úhlem, a zasekávaly se o neviditelné překážky. (Hrál jsem to teda na Androidu, ale ověřil jsem si, že na PC to funguje stejně). Samozřejmě, to by se dalo překousnout, pokud by zbytek byl dobrý.

Po stránce vyprávění mi hra také nepřišla dobře vystavěná a uvěřitelná. Do očí mě bila urgence příběhu, kdy jde všem o život, a časté pasáže, kdy si postavy jen tak v klidu sedí, konverzují, a vůbec se chovají jako by byly na pikniku a největší problém byl, že brzo začne pršet. V některých dialozích mi pak chyběly přirozené odpovědi, a zůstaly tam pouze extrémy, aby vás to nuceně posunulo některým směrem v připraveném příběhu (např. Hershel). Několikrát se mi stalo, že následná konverzace nenavázala plynule na můj předchozí dialog, a postavy se například zeptaly nebo zopakovaly něco co už bylo před chvílí zmíněné. V uvěřitelnosti také moc nepomohlo, že reportérka (mimo jiné perfektně ovládající pistoli) nezná co to jsou baterie a jak se vkládají do rádia, nebo že uprostřed zombie apokalypsy kdy jsme všichni posraní strachy co bude za příštími dveřmi pošle hlavní hrdina svoji malou chráněnku samotnou na záchod (mohlo tam vůbec být větší klišé?). Jak už tu někdo zmiňoval, to, že se všichni ptají černocha, jestli ta malá bílá holka je jeho dcera, je taky poněkud zvláštní (absurdní hyperkorektnost). A když odpovím, že její otec nejsem, tak mě automaticky podezírají na pedofila (což je americká kultura jako řemen). Fakt, že jsem zachránil malou holku uprostřed zombie apokalypsy sklidí jen podezíravé pohledy, místo pochvaly. Asi jsem ji tam měl nechat. Těch amerických stereotypů je tam vůbec plno, i u dalších postav (Kenny, Hershel). A když už jsme u toho, když už je to hra z aktuální doby, tak by se dalo očekávat, že protagonisti už někdy viděli nějakej zombie film (uznávám, to už je hnidopišství, ale říkám si, jestli by nebylo zábavnější, kdyby ti lidi reagovali "vždycky to byla zábava v televizi, a najednou je to všude kolem nás!", místo totální neznalosti konceptu, jak bývá zvykem).

Ze začátku byla hra totálně přímočará, jenom občas QTE, ke konci epizody už tam bylo pár oddělených přístupných lokací a lehký puzzle solving. Zajásal jsem, že to třeba nebude jen interaktivní film. Najít ovladač na televizi a zapnout televize přes ulici k odlákání zombie, hmm, slibné. (Teď budu ignorovat fakt, že lidé byli za mříží a zombie chodily kolem a dělaly, že je nevidí, což bylo fakt pěst na oko). Ale když už tam mám cca 5 interaktivních prvků, tak by si autoři mohli dát práci, aby jejich kontext opravdu dával smysl. V okamžiku, kdy jsem v místnosti našel tvrdou vycházkovou hůl, tak jsem nechápal, proč ji nemohu vzít - proč chodit kolem zombií s prázdnýma rukama místo s pevnou holí? Později jsem narazil na cihlu ležící za mříží mimo dosah rukou, a zajásal jsem, to je jasný, přisunu si ji holí. Běžím k holi, ale ne, pořád nejde vzít. Totální zmatení. O něco později jsem přišel s dlouhou požární sekyrkou, tak si říkám ok, třeba si tu cihlu přisunu aspoň takto, a opět nic, hláška "nedosáhnu tam". Smysl nula, imerze mrtvá. Požadovaná posloupnost byla prostě jiná, tady se na mozkové buňky nehraje. Přitom by bylo triviální umožnit přisunout si tu cihlu jinak, a prostě bych ji mohl hodit teprve až otevřu mříž. Efekt stejný, příběhové větvení žádné, pouze by to udělalo hru uvěřitelnější.

Celkově tedy zklamání. Další epizody hrát nehodlám, ačkoliv je vlastním. Ale uznávám, že jsem přesycený zombiemi, takže to mohlo hodně ovlivnit moje vnímání (a ke hře jsem se dostal až teď, místo v roce vydání).

Celkové hodnocení: Nic moc
+14

Planescape: Torment: Enhanced Edition

  • Android 85
20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez
+25

Choice of Robots

  • Android 85
Už delší dobu jsem měl chuť vyzkoušet po dlouhé době nějakou textovou adventuru. Moc jsem jich ne(do)hrál, maximálně tak trilogii Fuckstory. Této hře rozhodně víc sluší označení "interaktivní fikce" (má výraz interactive fiction český ekvivalent?).

K tomuto titulu jsem se dostal vyloženě náhodou, navíc jsem hledal něco pro android (až v polovině hraní jsem zjistil, že je hra dostupná i na Steamu). Byl jsem zvědavý, kam mě příběh zanese, budu-li se snažit hrát tak, abych (resp. Fingon Calvin, na počest robopsycholožky Susan Calvin) nezanedbával ani roboty, ani mezilidské vztahy. Podařilo se:

během třiceti let se mi podařilo kromě postavení robota (robotky Ariel) i získat a udržět si přítelkyni, oženit se s ní, zachránit ji před vládou USA, zplodit s ní dceru a dožít se jejích narozenin. Sice se mi nepodařilo zabránit sino-americké válce, ale před tím jsem získal dost kontaktů na důležitých místech k tomu, abych ve vězení bručel jen několik měsíců. Na robotické frontě jsem postavil robota, který dosáhl v rámci empatických schopností singularity, založil robotí startup, dodal technologii pro lékařské účely. Pak jsem postavil druhou robotku - společnici (Galatea), ta se do mně zamilovala, což vyvrcholilo žhavou M-F-R scénou v nočním parku (robotka sex navrhla, manželka byla pro). Můj příběh pak vyvrcholil - pominu-li to, že u mně byl diagnostikován nádor v mozku, který mohl být odoperován jen díky mým robotům - tím, že první robotka Ariel sestrojila dceru, kterou pomenovala Dusa ('robot means forced labor. Dusa is a word from old church Slavonic, meaning soul')

Musím podotknout, že hra resp. psaní je místy poněkud naivní, přesto jsem se dočkal vtipných scének, emocionálních momentů i míst, kde jsem si musel svou volbu opravdu promyslet.

Trochu mě mrzelo, že hra neumožňuje uložení více pozic a učiněná rozhodnutí jsou nevratná, nicméně přístup co sis nadrobil, to si taky sněž má v tomto případě něco do sebe...

Po dokončení se mě hra zeptala, jestli bych ji doporučil ostatním. Doporučil, pokud vám nedělá problémy číst (anglicky).

Herní výzva 2019: Čapkův odkaz
+12

FRAMED

  • Android 60
Dohráno na Androidu. Ucházející jednohubka, tak na hodinu až na dvě, která ale ve skutečnosti je něco jiného, než na co se tváří.

Podle traileru jsem měl představu, že buďto budu muset nějak logicky vydedukovat logickou posloupnost políček v komiksu, nebo že pro každou kombinaci políček se tam něco odehraje, já se tím budu bavit, a hledat správný výsledek. Ani jedno není pravda. Framed je série logických miniher, které jsou znázorněny jako komiksová pole. Jakákoliv chyba však končí hned na následujícím poli, velice zjednodušeně (policajt vás zatkne), a žádný alternativní děj se nekoná. Sekvence polí se většinou nevymýšlí podle děje, ale podle pravidel minihry, například "když na tomto poli vběhnu do uličky dole, tak na dalším poli vyběhnu nahoře", atd. Tohle bylo zklamání.

Na druhou stranu, hra je krátká a logické minihry nejsou špatné, většinou dávají smysl, a nejsou triviální, takže se člověk vymýšlením baví. Musím pochválit, že několikrát je představena nová mechanika, jako rotace nebo několikanásobné využívání polí. Hudba je OK, detektivní. Kvalita obrazu (videa) je minimálně na Androidu tragická, kostičkované jak z devadesátek. Příběh je bohužel jen výplň, smysl nedává (aspoň mě ne). Závěr mě bohužel strašně znechutil, člověk byl nucen z neznámého důvodu podruhé probíhat políčka, které již dávno vyřešil. Kdyby hra skončila o 10 minut dřív, udělala by lépe.

Celkově to tu hodinu byla celkem zábava, ale motivaci koupit si druhý díl nemám žádnou. Pokud bych to měl s něčím srovnat, tak oproti Monument Valley je to menší umělecký zážitek, ale více na přemýšlení.

Celkové hodnocení: Dobrá
+10

Little Big Adventure

  • Android 75
Dodnes si pamatuji, jak jsem v Levelu 2/95 (asi první herní časopis, co se mi kdy dostal do rukou) slintal nad obrázky z LBA a představoval si, jak se to asi hraje. Časem se ke mě myslím dostalo i demo, ale mělo příliš vysoké hardwarové nároky. Takže o 23 let později... jsem si to koupil a dohrál na tabletu. Byla to Enhanced edice, která obrousila hodně hran (vrážení do zdí, trajektorie míče, zoomování), ale na druhou stranu dotykové ovládání jich zase dost přidalo (nepřesné ovládání, nemožnost nastavit výšku hodu, a totálně frustrující Temple of Bù).

Možná je to nostalgie, ale ačkoliv je hra viditelně stará a ztvárněním i příběhem poněkud dětinská, tak mě hned od začátku vtáhla a bavila. Úprk z vězení, prozkoumávání okolí a místního dění a objevování nových schopností, to má v této hře prostě svoje kouzlo. Zároveň je pěkně vybalancovaný poměr adventury a akce (plošinek, nepřátel). Díky tomu se člověk nenudí a má pocit, že je opravdu v živoucím světě plném přátel i nepřátel. Zvuky a hudbu moc hodnotit nemohu, přišly mi v pořádku ale nevýrazné (ovšem se sluchátkami v MHD to člověk zas tak moc dobře neslyší). Strašně se mi ovšem líbila grafika. Nedokážu úplně říct proč, zřejmě výtvarný styl, ale i po těch letech vypadá pořád výborně. Zajímavé je, že někteří nepřátele jsou viditelně nízkopolygonoví, ale jinde jsou vyhlazené křivky (např. Twinsenova róba). Že by kombinace polygonů a voxelů? Každopádně super. (Až na tu statickou texturu vody:)).

Mechanicky se hra hraje dobře, není nijak přehnaně obtížná (až na vybrané pasáže) a obtížnost spíš způsobuje zastaralé ovládání (což naštěstí hodně řeší Enhanced Edition). Jeden viditelně starý koncept jsou "instance mapy", kdy při přechodu z jedné mapy (např. části města) do druhé se vše resetuje do výchozího stavu (až na případné změny způsobené příběhem), včetně nepřátel, atd. To je pravděpodobně výkonnostní optimalizace, ale dnes už naprosto nezvyklá. Nejvíce to překáží u adventurních částí, kdy probíháte mapy pořád dokola a snažíte se přijít na způsob, jak se posunout dále v příběhu. Stále se resetující nepřátelé mohou dost vadit. Ale já osobně musím říct, že jsem si na to zvykl a po čase mi to už ani tak nepřišlo. Postavy se totiž chovají stejně a předvídatelně, takže si zvyknete, jak tu danou oblast rychle proběhnout či vyřešit. Tento přístup se dá i "zneužívat" k vlastnímu prospěchu (vyloupit pokladnu, ven z mapy, zpět do mapy, vyloupit pokladnu, ...).

Adventurní hádanky se dají většinou rozumně vyřešit, ačkoliv občas to znamená promluvit si opět se všemi znovu. Bylo tam ale pár míst, které by mi bez podívání se do návodu trvaly fakt dlouho, případně byla akce výrazně neintuitivní (např. v celé hře z nedůležitých objektů vypadávají pouze životy, magie, či peníze, ale na jednom jediném místě v celé hře je v barelu schovaný klíč nezbytný pro další postup - klasický designérský prohřešek).

Celou hru jsem se bavil, ale v poslední cca třetině, která zahrnovala časté cestování po celém světě tam a zpět (což zahrnuje procházení těch samých obrazovek s čerstvými nepřáteli, několikerý přestup na různé dopravní prostředky v rámci jedné cesty, nepřeskočitelné dlouhé animace přepravy, a nutnost dobré paměti jak se dostat z bodu A do bodu B), tak mě to začalo poněkud unavovat. Typickým příkladem bylo "doprav se přesně přes půl světa, tam vyměň píšťalku za kytaru, a přijeď zpátky". Tam to chtělo vyřešit nějak lépe, bez plýtvání hráčovým časem. Obecně ve mě však hra zanechala výborný dojem, a v roce vydání to musela být opravdu pecka. Přesně jak tvrdí název, měl jsem pocit prožití takového malého velkého dobrodružství.

Celkové hodnocení: Výborná
+17

Tyrian

  • Android 80
Po více než 20 letech jsem se k Tyrianu opět vrátil a dohrál hru na tabletu. Dotykové ovládání sice není ono, a člověk si musí zvolit nižší obtížnost, ale do MHD ideální. A Tyrian je i po letech stále pecka. Příběhový i arkádový mód, spousta zbraní a dalších upgradů, zábavné mechaniky, úžasný soundtrack. Příběh asi začnete brzy přeskakovat, ale boj proti korporaci MicroSol pobavil (a to byl rok 1995).

V mládí jsem s Tyrianem strávil spoustu času, ať už ve hře pro jednoho hráče nebo v kooperaci. Tehdy bych dal hře určitě 90%. Dnes už musím trochu klesnout, ale ne o moc. A stále mám v plánu zahrát si ještě rozšířenou verzi Tyrian 2000, tentokrát už pořádně na myši a klávesnici.

Celkové hodnocení: Nářez (v době vydání) / Výborná (v současnosti)

Pro: zábava, upgrady, hudba, verze pro android

+12

Sorcery! 2

  • Android 85
S druhým dílem Sorcery! začíná konečně to pravé dobrodružství! Tatam je přímočarost Shamutanské pahorkatiny, město Kharé je labyrint uliček plný nebezpečných překvapení. Princip soubojů a kouzel zůstal zachován, ale je zde mnohem více kladen důraz na adventurní prvky. Do inventáře budete tedy moci nakupit mnoho předmětů, které najdou využití v nejrůznějších situacích, ale i mnoho nejrůznějších tipů a informací, z nichž ta nejdůležitější je báseň o čtyřech verších ovládající Severní bránu, která je jediným východem pro vaše další putování. Jednotlivé verše však znají pouze městští aristokraté, a ty budete muset nejprve vypátrat.

Toto pokračování je také doplněno o hru v kostky, která se nazývá Swindlestones, jejíž pravidla spočívají v umění blafování. Jistou porci sice hraje náhoda, ale většinu her lze po menším tréninku vyhrát. Pokud využijete pozici z přechozího dílu (což je moudré rozhodnutí), přinesete si s sebou také několik magických předmětů, které vám určitě přijdou vhod. Samotné kouzlení je totiž mnohem zábavnější, než souboje, které přeci jen nejsou tak sofistikované, takže je dobré si je nechávat až jako poslední možnost, aby se vám nezačali zajídat. A pokud budete dostatečně pečliví při pátrání po magických předmětech, budete mít na konci hry možnost zakouzlit kouzel většinu.

Ještě větší využití, než v předchozím díle, zaujímá přetáčení děje, protože komplexnost druhého dílu přímo volá po zkoušení vícera způsobů, jak řešit nastalé situace. Navíc hra je tak "narvaná" obsahem, že je radost objevovat na co všechno autoři mysleli a často budete překvapeni, jak je mnoho věcí navzájem provázaných.

Pokud by vám tedy první díl přišel poněkud mdlý, vytrvejte! Série Sorcery! začne nabírat vítr do plachet právě zde.

Herní doba: 15 hodin (a dva průchody)
+13

A Study in Steampunk: Choice by Gaslight

  • Android 85
Study in Steampunk je velmi zdařilý pastiš známých viktoriánských příběhů a témat přenesený do steampunkového světa s prvky fantasy vyprávěný ve čtyřech dílech a deseti kapitolách. Jednotlivé aluze jsou přitom snadno rozpoznatelné: Marcia je Anglie, Vlaski Rusko, Loegria Irsko, Kingsford Londýn atd. S postavami je to podobné. Hlavní hrdina odpovídá Dr. Watsonovi a Finch je Sherlock. Pojídači světla jakási obdoba upírů. Na scéně se objeví i Jack Rozparovač. Autorka si přitom udržuje dostatečnou míru autonomie, takže příběh většinou nesklouzává do pouhého opakování. Při čtení se mi ostatně vybavoval seriál Ripper Street, který přistupuje k látce podobně, byť se drží historických reálií. Ale i ve Study in Steampunk musí čelit hlavní hrdina problémům světa 19. století a sociálně rozdělené Anglie (stávky, sabotáže atp.).

Příběhové volby jsou reflektovány několika charakteristikami jako je atletika, střelba, charisma, medicína, plížení atp. a hraní dostává až jakýsi skutečný RPG rozměr. Mám dokonce za to, že úspěšnost některých voleb závisí i na výši vašich charakteristik, takže pokus o střelbu vám skutečně nemusí vyjít, pokud máte tuto charakteristiku nízkou (tedy, pokud jste předtím nevybírali takové volby, které by vám ji zvýšili). Nejedná se přitom o gamebook, takže důležité jsou v prvé řadě křižovatky příběhu (zemřít nebo prohrát v klasickém smyslu nemůžete). Za zmínku stojí také sada několika desítek achievementů, které vám usnadňují orientaci při procházce tímto interaktivním lesem.

Samotná hra začíná předmluvou, která se odehrává během válečné vřavy, ale děj je následně situován až do doby o tři roky později a hlavní hrdina si kromě šrámů na těle i na duchu do času míru přináší i znepokojivé poznání sebe sama, které bude moci rozřešit. Nacházíme ho jako agenta špionážní sítě, ale vývoj událostí jej postaví před několik zásadních rozhodnutí. Jak se bude příběh ubírat je pak pochopitelně na vás, nicméně většina voleb je velmi dobře napsána a často budete zvažovat co skutečně učinit - ostatně jako v reálném životě.

Příběhu bych vytknul určitou vzrůstající roztříštěnost. Každá kapitola tvoří uzavřenou epizodu a skoky mezi nimi jsou někdy příliš náhlé, bez motivace. To však neplatí všeobecně, protože psychologii postav je naopak věnovaná dostatečná péče a jsou všechno jen ne černobílé. Není tedy divu, že si k některým z nich vybudujete i silnější pouto. Nicméně tato roztříštěnost vede k tomu, že autorka nepropracovala některé návaznosti tak, jak by si skutečně zasloužily. Navzdory tomu bych Study in Steampunk vřele doporučil každému, kdo by chtěl vyzkoušet nějaký delší a přitom povětšinou kvalitně napsaný interaktivní žánrový román.

Celková doba hraní: 14 hodin hlasité četby.
+11

Sorcery!

  • Android 70
Po fenomenálních 80 Days byl pro mě první díl Sorcery! nejprve poněkud zklamáním. Musel jsem však postupně vzít v potaz, že studio inkle jej společně s druhým dílem vyvíjelo ještě před Osmdesáti dny a design je zjevně z tohoto důvodu relativně konzervativní. To, čeho se hráči dostane, je tedy "jen" velice kvalitní adaptace klasického gamebooku (který však patří mezi papírovými gamebooky k těm nejlepším), kde září zejména Inkle Writer, tedy nástroj, ve kterém jsou hry tohoto studia vyvíjeny. Je to jakési vítězství formy nad obsahem, protože samotný příběh, resp. minipříběhy, které hráč během putování po Shamutanské pahorkatině prožívá, nejsou literárně zas až tak výrazné a totéž se týká i samotného světa Fighting Fantasy. Na druhou stranu však ani nemohu říci, že by mne způsob jejich prezentace vysloveně odrazoval. Jde zkrátka o standardní fantasy tématiku bez složitějšího vývoje postav.

V každém případě se hry od inkle výborně hodí na tablety a právě na nich bych každému doporučil je hrát, protože se naplno vyjevuje potenciál tabletu jako audiovizuální interaktivní knihy. Nevím o žánru, který by se na tablet hodil lépe, než právě gamebooky a CYOA, a hraní na PC bych zvažoval jen tehdy, pokud by skutečně nebyla jiná možnost.

Během hraní můžete volit mezi dvěma základními strategiemi: bojem a kouzlením. U kouzlení máte k dispozici na 48 kouzel, z nichž vám hra v dějovém uzlu nabídne jen některá a navíc některá z nich ještě vyžadují určitý předmět (např. bambusovou flétnu, včelí vosk atp.), bez kterého je neprovedete. Tyto předměty můžete získat na svých cestách a nedokážu říct, jestli je všechny možné mít již v prvním díle. Často se vám tedy stane, že byť vám hra nabídne možnost některá kouzla zakouzlit, stejně tak nebudete moci učinit a budete limitováni pouze na ta, která vám odčerpají vaši staminu (pokud tedy kouzla tohoto typu v daném výběru vůbec budou). Zakouzlení kouzla pak funguje jako další odbočka v ději a možné řešení dané situace. Nutno podotknout, že ne vždy pozitivní.

Souboje jsou realizovány tak, že vy i váš protivník do boje vstupujete s určitým množstvím staminy a HP. Body staminy převádíte do síly výpadu. Určitou sílu zvolí i protivník a pokud máte dobrý odhad a vaše číslo je to větší, dané kolo boje vyhráváte (nebo naopak). V závislosti na zvolené síle výpadu a rozdílu, o který jste protivníka překonali, se pak vypočítá i úbytek HP. Čím je rozdíl mezi výpady menší a celková jejich síla větší, tím je větší i úbytek HP. V podstatě jde tedy o to, že čím větší výpad volíte, tím více i riskujete. Pokud vám stamina začne docházet, je nutné přejít do defenzívy, ve které sice díky potenciálnímu útočníkovu výpadu můžete přijít maximálně o jeden bod HP, ale zároveň se vám část staminy obnoví a vy tedy můžete dále útočit. Ten, komu klesne HP na 0, boj prohrává. Ztracená HP následně můžete obnovit jídlem, spánkem, modlitbou nebo i jinými způsoby, pokud vám je hra v průběhu hraní nabídne (různé fontány, speciální předměty atd.). Jíst přitom musíte v určitých intervalech vždy, jinak opět o HP přicházíte.

Ve hře jsou také k dispozici peníze, takže si můžete kupovat různé zboží v krámcích, platit hostince, ale mohou mít i další nečekaná využití. Protože je však průchod hrou jednosměrný, nelze se do již prošlých míst znovu vracet, takže pokud např. projdete vesnicí, aniž byste se vyspali v hostinci a obnovili síly, budete muset čekat na nějakou další příležitost, kterou vám děj poskytne. Pokud však nejste s vaším postupem dějem spokojeni, nebo pokud prostě jen chcete zkusit, co by se stalo, kdybyste zvolili jinou možnost, můžete přetočit čas a vrátit se v ději zpět (samozřejmě tím přicházíte o všechny případné bonusy i ztráty).

Způsob, jakým volíte kudy se vydat dál, je velmi pěkně vizualizován mapou, do které kreslíte prstem cestičku k modrému praporku, kde vás čeká další rozcestník. Jen mne trochu mrzelo, že mapu na začátku vidíte celou a neodkrývá se až s vašimi cestami, takže už dopředu víte, kde která místa jsou. To je ale samozřejmě jen individuální výtka. V závěru hry vás pak čeká tužší souboj, po jehož úspěšném zdolání stanete před městem Kharé, kde se příběh přeruší. Ve druhém díle máte následně možnost importovat vaši postavu a všechny předměty a pokračovat dál. Čehož jsem využil.

P.S. Původní knižní série byla přeložena i do češtiny.
+13

Samorost 3

  • Android 65
Krátce řečeno, pěknější Samorost 2. Ovšem na Machinarium to dle mého názoru nemá.

Délka hry je ucházející, odhadem 4-5 hodin. Hádanky jsou celkem pěkné, ale občas je potřeba extrémní důvtip, aby člověku došlo, co se po něm vůbec chce. Takových míst je tam povícero, to autoři úplně nezvládli. Na druhou stranu otevřít integrovanou nápovědu je triviální (ačkoliv z toho má člověk špatnej pocit). Grafika hry je krásná, barevná, roztomilá. Občas překvapí pěkná hudba či občasný zvuk. Příběh je zajímavý. Hádanky často působí dost uměle.

Celkově pěkná odpočinková hra, ideálně třeba do páru na tabletu na pohovku. Ale žádná extra třída, pokud to porovnávám s konkurencí na PC. Pokud bych to porovnával s mobilními hrami, tak bych přidal 10% navrch.

Celkové hodnocení: Dobrá / Výborná
+14

Angry Birds

  • Android 80
Ke hře mně přivedly mé čtyřleté děti. Ukázaly mi ji na mobilu mé holky. Ta se mi potom smála. Haha, Milan objevil Angry Birds. Haha, takovou starou vykopávku. Jenže mě hra chytla a ona pak celý vánoční prázdniny proklínala, že mi to ukázala. Dobře, slušnou část levelů zvládly už moje dětičky. Ještě jich tam ale spousta zbyla.

Hru jsem poté zkoušel i na počítači. Na mobil se svou jednoduchostí hodí mnohem víc. A hlavně, jde u toho sledovat televizi. Než se to všechno pobourá, vykřičí, vypočítá. Až na některé levely to ani není moc těžké. Návykové ale až moc. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych level opakoval patnáctkrát a pořád mě to ještě bavilo.

Trochu mi vadila podivná fyzika. Materiál se tady rozhodně nechová jak ve skutečnosti. Trochu nevyvážená obtížnost. Dvacet pokusů se zaseknu na jednom kole, abych dalších pět zvládl na první pokus s prstem v nose.

Angry Birds pro mě byla dobrá alternativa k vánočním pohádkám. I když mě to stálo nejednu hádku. Pařil jsem to totiž jak idiot. Ještě, že tam má spoustu dalších rozšíření.. hahahaha....

Pro: nepochopitelná návykovost

Proti: divná fyzika, špatně gradující a nevyvážená obtížnost

+14

The Room

  • Android 85
Jedna místnost, jeden trezor, jak dlouho nás asi může hra, odehrávající se pouze v tomto prostředí, bavit? V případě The Room překvapivě dlouho, v mém případě až do konce. I když zas tak dlouho to není vzhledem k tomu, že jde o konverzi z mobilních platforem, je za nějakou tu hodinku hotovo.

Ale nelekejte se, hra ve skutečnosti nezůstane celou dobu v prostředí, ve kterém se ocitnete hned na začátku. Trezor v sobě totiž skrývá nečekaná překvapení, a právě objevení těchto tajemných zákoutí a prapodivných mechanismů, je tou hlavní herní náplní. Pokud jste jako děti rozebírali maminčin budík, nebo tatínkovu vrtačku, se zájmem zjistit jak to vevnitř funguje a připadali jste si jako objevitel tajemných světů, tak The Room vám splní váš dětský sen.

Celé to pátrání, objevování a řešení ne moc složitých puzzlů je zabaleno v mysteriózním příběhu, podávaném jen v náznacích pomocí dopisů a deníkových záznamů, které jsem ne úplně pobral. Vůbec mi to ale nevadí, naopak to jen zintenzívnilo atmosféru tajemna, ke které přispívá i hudební podkres. Hrozně mě mrzí, že té hudby není víc, s chutí bych si jí někdy pustil na relax.

Atmosféra je to, co The Room umí vybudovat a hlavně udržet až do konce, i díky tomu, že obtížnost hádanek není vražedná a tudíž vám atmošku nezničí pocit frustrace. A pro zásekáře je tu navíc ještě hintovací nápověda. Každopádně milovníci zavařených mozků si zde moc neužijí.

Závěrem musím upozornit, že jsem hrál jen původní verzi na tabletu, pokud se tedy v něčem zásadním PC konverze liší (ovládání?), může být můj pozitivní komentář naprosto subjektivně neobjektivní. ;-)

Pro: Atmosféra, Vtáhnutí do hry, Dobře trefená obtížnost nenarušující atmosféru, Hudba

Proti: Krátké

+32

Osmos

  • Android 85
Hra kterou asi kde kdo na začátku považoval za relaxační a odpočinkovou pohodovku, se ve své pozdější fázi ukázala býti hardcore záležitostí. Ani zde na Databázi her se moc často u hodnocení neobjevuje to známé zatržítko indikující dohrání hry do úplného konce. Falešnému úvodnímu dojmu velmi také napomáhá skvělý hudební doprovod, který ovšem nedoporučuji poslouchat za volantem (což s oblibou s herními soundtracky dělávám), neboť byste mohli u jeho poslouchání usnout a probudit se až na JIPce nebo v márnici.

Celá hra je inspirována přírodním jevem nazývaným osmóza. Kdo neví, co se pod tímto pojmem skrývá, nechť si to vygooglí, za prvé se tímto popisem nechci zdržovat, a už vůbec se nechci ztrapnit, kdyby se ukázalo, že tomu prd rozumím. :) Hra by tak měla navozovat dojem interagujících buněk, kde herní "osmóza" funguje tak, že větší buňka vždy pohltí buňku menší. Kontakt s menšími buňkami je tak pro nás žádoucí naopak kontakt s většími životu nebezpečný. To jestli je sousední buňka bezpečná nebo ne, indikuje nejenom její velikost ale i její barva. Pohyb buňky funguje na principu reaktivního pohonu. Buňka tedy do místa označeného myší vyprdne kousek sama sebe a zároveň dle zákona akce a reakce se vydá směrem opačným. Čím více buňku donutíme prdět tím rychlejší pohyb vykoná. Zároveň platí i zákon zachování hmoty, a vzhledem k tomu, že buňka prdí částečky sama sebe, je logické že se její velikost zmenšuje a rychlost zmenšování je úměrná rychlosti prdění. Ale dosti prdící teorie...

Chtěl bych se totiž ještě pozastavit nakrátko u grafické prezentace hry. Mnohem více než mikroskopické prostředí buněk mi hra spíše připomíná makroskopické prostředí vesmíru s rotujícími hvězdami, planetami galaxiemi a jejich gravitačním působením, které je ve hře také patrné. Ne že by mi to vadilo spíše naopak, moc se mi to líbí, jen nevím jestli to byl záměr autorů. Ale čert to vem. Důležitější je, že se to hraje velmi dobře, navíc jsem měl to štěstí, že jsem se potkal s Android verzí a dotykovým ovládáním, pro které je snad tato hra přímo stvořená. Nicméně jak už jsem předeslal v úvodu, obtížnost ke konci roste do závratných výšin a ani urputné bušení do displeje mého mobilu mě nakonec nedovedlo k totálnímu splnění všech levelů. I přesto to byl zážitek maximálně uspokojivý.

Pro: Originální koncept, Křivka obtížnosti (ano u mě je to pozitivum), Grafika i hudba

Proti: No dobře konec je nechutně těžkej... :)

+12

Karateka

  • Android 75
Karateka pro mě znovu ožila vydáním verze pro Android, kam byla portována původní verze z Apple II. Až mě to překvapilo, jak skvěle je to na mobilu hratelné a velmi dobře to vypadá. Uvařil jsem si dnes ráno kafe, sedl si do křesla, chvíli brouzdal internetem, pak pustil Karateku a na hodinu se mnou nebyla řeč!

Příběh hry, je klišoidní až běda, ale o ten tu samozřejmě vůbec nejde. Hlavní je totiž hratelnost a tu už prověřila starší generace hráčů. Mobilní port navíc hru zpřístupňuje zavedením "Rewind" funkce, která vám umožní po zabití se vrátit k poslednímu vyhranému souboji. Ale ani staří mazáci nemusejí ohrnovat nos, funkci lze totiž v nastavení vypnout a nebo jí prostě nepoužívat. Kromě této funkce bylo samozřejmě implementováno dotykové ovládání, které funguje velmi dobře. Tím jsou v podstatě všechny novinky vyčerpány a jinak se jedná o starou známou Karateku.

Hráč má k dispozici šest pohybů (3 údery a 3 kopy), nicméně jsem si v podstatě celou hru vystačil jen s kopy. Pár pokusů stačí k tomu, abyste vypozorovali jak a kdy který kop použít, tak abyste soupeře zasáhli dřív než on vás. Nicméně musím pochválit, že mezi soupeři jsou drobné rozdíly, takže to co platilo na jednoho, neplatí na druhého.

Velmi mě u této hry zaujala implementace "zdraví". Zdraví se pozvolna totiž regeneruje, což hráče nutí do aktivity, jinak vaše úspěšné údery přijdou vniveč. Zároveň je ale zdraví obou soupeřů implementováno do jednoho proužku, takže maximum vašeho zdraví je limitováno aktuálním množstvím zdraví vašeho soupeře. Chcete li víc, je potřeba mu trochu zvalchovat kožich.

Vlastní souboje mi nepřišly až tak obtížné, více jsem se zapotil u dalších problémů, které hra před vás staví. Akumův jestřáb je ještě v pohodě a pokud jste a nebo se stačíte přepnout do bojového postoje, klidně si ho ani nemusíte všímat. Právě přepínání mezi postoji je velkým nebezpečím. Za prvé to chvíli trvá, než hra zareaguje, takže je tu riziko, že to nestihnete a pokud nejste v bojovém postoji, tak i jediná obdržená rána vám ukončí hru. To občas přináší problémy, když se snažíte proběhnout do další obrazovky a soupeř se objeví přesně ve chvíli, když jste těsně u jejího okraje. Na to nemáte šanci reagovat. Asi největší záhul mi dala ovšem padající mříž, tam jsem skutečně měl chvíli pocit, že to prostě projít nejde. Ale vzhledem k odškrtnutému dohrání, můžu potvrdit, že to projít jde.

Každopádně u této hry plně platí nápis, který se objeví po vaší smrti "A karateka's skills improve with every fight!"

Pro: Čistá hratelnost podpořena zajímavými prvky, Nostalgie, Hezká grafika a animace, Přístupnost mobilního portu

Proti: Zvuky, Obtížnost "pastí", Krátké

+22

Canabalt

  • Android 60
Canabalt je další hrou kterou jsem hrál v Android verzi a můžu říct, že je to hra pro telefon jak dělaná. Naopak pokud si jí někdo pořídil v PC verzi např. v rámci nějakého indie balíčku, může být docela zklamán. Hra toho totiž ve skutečnosti zas tak moc nenabízí. Nicméně je ideální hříčkou pro zabití dlouhé chvíle v čekárně na cokoliv. Flash verzi hry si můžete zahrát přímo na oficiálních stránkách.

O nějakém příběhu ve hře nemůže být ani řeč. Nevíte kdo jste, odkud běžíte, kam běžíte ani proč tam běžíte. No vlastně důvod toho běhu se odvodit dá, neboť v tom městě to vůbec nevypadá bezpečně, takže úprk odsud se dá vysvětlit pouhým pudem sebezáchovy. Každopádně hlavní hrdina je mistr světa ve skoku dalekém a cestu ke své záchraně si zvolil po střechách místních mrakodrapů. Cesta to není vůbec bezpečná a tak nakonec vždy skončí smrtí. Jde jen o to, jak daleko se se svým hopsálkem v kravatě dokážete dostat.

Jak už jsem naznačil jediné co máte pod kontrolou jsou skoky, jejich správné načasování a mírně se dá ovlivnit i jejich délka. Rychlost běhu se pozvolna zvyšuje, jedinou možností jak zpomalit je náraz do překážek v cestě (bedny, stoly, židle apod.). Kromě samotného překonávání skoků se musíte ještě vypořádat s dalšími překážkami, jako je bortící se dům, nebo jakási bomba. Střet s ní i jakýkoliv pád ze střechy končí smrtí, hra vám vypíše uběhnutou vzdálenost, o kterou se můžete podělit v online žebříčku, a začínáte znovu.

Pro vypořádání se s některými překážkami je vhodné si zapnout zvuky, ty vás totiž před nimi dokáží varovat. Každopádně ale doporučuji zapnout zvuk kvůli hudbě. Danny Baranovsky je jeden z mála herních skladatelů, jehož jméno si má sklerotická mysl zapamatovala hlavně díky skvělému soundtracku k Super Meat Boy. Ale i zde odvedl dobrou práci a hudba v podstatě tvoří více než polovinu atmosféry hry.

Do videí jsem před časem přihodil fan-filmeček vytvořený ze záběrů z Matrixu, musím říct, že mě to překvapilo, jak to ke Canabaltu pasovalo a dokonce jsem i chvíli na webu hledal, zda skutečně Canabalt nebyl Matrixem inspirován. Pokud by tomu tak bylo, považoval bych ho zatím za nejlepší počítačové zpracování tohoto výborného filmu...

Pro: Ideální pro telefon, chytlavé, znovuhratelnost

Proti: Stereotyp, nulový příběh, málo obsahu

+10

Cardinal Quest

  • Android 55
Cardinal Quest je taková RPG jednohubka, vhodná pro někoho, kdo nikdy nehrál žádnou roguelike hru a ještě vhodnější pro hraní na mobilu, což jsem přesně učinil. Takže můj komentář vychází z Android verze, doufám, že PC verze se moc neliší, sice jí taky vlastním, ale instalovat a zkoušet se mi nechce...

Příběh stojí za starou bačkoru. Nebudu nic naznačovat, abych zbytečně nespoiloval, ono se ani naznačovat nedá, buď o příběhu pomlčím a nebo ho vyžvaním celý, nic mezi tím není možné. Příběh je totiž podán jednou větou na začátku hry a jednou větou na konci, tím to hasne. Každopádně se jedná o klišé, jakých jsme viděli milión...

Tvorba postavy se omezuje pouze na její výběr: bojovník, mág, zloděj. Nic jinak nenastavujeme, neupravujeme ani nepojmenováváme, vyberem hrdinu a šup do dungeonu. Postava je charakterizována šesti vlastnostmi: Health, Attack, Defense, Speed, Spirit a Vitality. Některé vlastnosti jsou zvyšovány při levelování, což se děje automaticky na základě sbírání zkušeností za zabité potvory. Jiné vlastnosti si zvyšujete pomocí výbavy. Asi bych měl zmínit i to, že postava má i počet životů, konkrétně dva, ale ani jednou jsem zatím nenarazil na možnost, si nějak počet životů zvýšit. Pokud o oba životy přijdete, tak hra samozřejmě končí a začínáte od začátku.

Jednotlivá patra dungeonu jsou náhodně generovaná, kompaktní, relativně malinká. Podle popisu je v PC verzi 10 pater, Android verze končí v osmém. Vaším úkolem je patro vymlátit, posbírat výbavičku, kouzla, najít schody a slézt o patro níž a znovu. Zpět nahoru se již dostat nedá, takže dolů se leze vždy až nakonec. Výbavička se nachází v truhličkách, ze zabitých potvůrek nic nedostanete. Postavu můžete vybavit zbraní, brněním, helmou, rukavicemi, botami a šperkem. Kromě truhliček zde naleznete ještě kouzla jen tak poházená na zemi. Na kouzla je pět aktivních slotů, ostatní si můžete syslit v inventáři, kde ovšem mohou trochu překážet, v inventáři totiž moc místa není, ale ani není moc potřeba. Hra automaticky vyměňuje horší výbavu za lepší, a horší předměty automaticky prodává. Pokud to není jednoznačné, zda je výbava horší (různé vlastnosti), tak nechá předmět v inventáři. Za prodanou výbavu získáváte zlaťáky, které jsou ovšem naprosto k ničemu. (Prý snad bude tato fíčůrka využita až v pokračování hry...). Samo o sobě se to nehraje špatně a skutečně to dokáže ukrátit nějaké to čekání. Hra se navíc dá přerušit a uložit, takže není nutné dopředu přemýšlet, zda budu mít čas na dohrání, což zabere tak odhadem 45 minut.

Obtížnost hry se podle mě odvíjí od zvoleného charakteru. Ačkoliv je samotnou hrou pro nováčky doporučován bojovník, mě se s ním hru dohrát nepodařilo. Zato s kouzelníkem jsem to zvládl hned na první pokus a skoro jsem nešáhl na lektvary, až mi ta nevyváženost obtížnosti přišla do očí bijící. Skoro bych zapomněl, na lektvary máme ještě dalších pět speciálních slotů, takže ty se v inventáři nemotají.

Grafika je záměrně pixlovatá, na mobilu to nevypadá špatně, na PCíčku to ale asi není ono. Zvuky nic moc, ale hudba je výborná, až mě to překvapilo. Suma sumárum, dobrá, hra na ukrácení nudy, která by ale ještě šla vylepšit, respektive dodělat...

Pro: Hratelnost ze začátku, Přístupnost, Hudba

Proti: Nedodělanost (peníze k ničemu), Nevyvážená obtížnost, Příběh

+9

Angry Birds

  • Android 40
Ano, má to relativně chytlavý nápad (ovšem nijak originální), problém je v tom, že délka hry tomuto nápadu vůbec neodpovídá. Hra mě přestala bavit asi ve svých 30% a to tak, že už ji nemusím nikdy vidět. A to do délky nepočítám to, že existuje X dalších dílů. Nějakých 350 levelů, kolik ta hra v současnosti má, je prostě asi tak dvakrát víc, než kolik bych viděl jako snesitelné maximum. Při takovém počtu kol mě totiž ani nenapadne hrát některé znovu, abych je vylepšil na tři hvězdy, což by mohla být relativně zábavná snaha.

První kapitoly ještě celkem šly a byla důležitá taktika. Ubila mě však kapitola čtvrtá, ve které se hází akorát těmi červenými velkými ptáky. Tato kola se stala pouze úmorným čekáním na náhodu s nekonečným restartováním jednoho kola. Zábava zde příliš velká není. Někdy to vyjde na první pokus, někdy holt na dvacátý.

Co musím ocenit je hudba v menu, ta je excelentní.

Musím ale zkritizovat optimalizaci na mobily (protože tahle hra se proslavila hlavně na nich), která se moc nepovedla a na spoustě přístrojích se hra nepochopitelně seká, čímž značně ztrácí na hratelnosti. Nehledě na to, že žere oproti jiným hrám nesmyslně mnoho energie z baterky.

Každopádně je to hra značně přeceňovaná. Je zajímavě jednoduchá, ale podobných hříček je ve freeware světě mraky a zdaleka se tolik neproslavily.

Pro: hudba, jednoduchý nápad

Proti: příliš dlouhé, špatná optimalizace, hra je hodně o štěstí tudíž je frustrující, pouze na zabití času, v průběhu hry málo inovací

+5 +11 −6