Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Detektiv Kurzor

  • Browser 80
Mě tahle hra moc potěšila. V době mého dohrání je hotový tutorial + dva případy (doufám, že budou přibývat) a kvalita se zvyšuje.

Zatímco tutorial, věrný svému jménu, seznámí s tím základním (ale přesto formou poutavého příběhu), první pořádný případ jsem dohrál dvakrát a ten druhý vlastně dokonce čtyřikrát (ač s lehkou dopomocí save/load (featura se uvolní po dohrání případu)). A vždycky tam bylo něco nového. Případ číslo dvě je při druhém hraní jiný v podstatě skoro úplně celý.

Po všech těch interaktivních filmech s možnostmi vývoje děje nebo třeba skvělé audio hře Důkaz 111 je příjemné vidět hru od České televize, která umí něco podobného a přitom v takové kvalitě a propracovanosti, kterou bych nečekal. Byť rozhodnutí neovlivňují samotné vyústění příběhu či jeho zdárné dokončení (vyloženě tragického či neúspěšného konce se mi dosáhnout nepodařilo), mění kompletně téměř veškerý průběh.

Vždycky, když se takhle linky příběhu větví, uznale pokyvuji hlavou, ale zároveň mě to činí trochu nešťastným, protože je mi jasné, že budu muset hru hrát několikrát a že se nespokojím jen s jednou větví příběhu. Naštěstí je to docela zábava a rozhodně doporučuji hru (především druhý případ) projít minimálně dvakrát.

Co se týče technického zpracování, je to fajn, postavy jsou sice statické a nemění svou podobu, ale beru, že je hra zadarmo a je to prostě stylizace. Minihry a rébusy jsou ok, a ačkoliv byla detektivní práce s novinami či identikitem skvělá, umí být úmorné, pokud to člověk hraje znovu (ale to je, pravda, jen moje rozhodnutí). Co oceňuji skoro nejvíc je, jak jsou napsané dialogy. Velice přirozeně, přičemž jim pomáhá i perfektní dabing. Vzhled některých postav je dokonce odvozen od skutečné podoby dabérů, takže můžete třeba i někoho poznat.

Ohledně samotných případů jako takových; je to něco, co by mohl skutečný detektiv opravdu u nás asi i řešit, čas od času. Není to přitažené za vlasy, není tam nic nadpřirozeného, ale zároveň to není nic vyloženě extra, ale třeba to ještě přijde. Slušela by celému projektu minimálně ještě závěrečná třetí část, která by řešila už například nějakého sériového vraha a byla tam možnost třeba i vyloženě neúspěšného zakončení. První případy byly svou uměřeností skvělé, a teď prosím finále :-)
+17

Keep Me Burning

  • Browser 60
Od Attu Games jsem ještě nic nehrál, když tedy nepočítám Tobyho, kterého vytvořil Lukáš Navrátil sám za sebe. Přesto je mi toto v podstatě začínající studio hodně sympatické a mám v plánu si od něj zahrát všechno, co vyšlo (Feudal Alloy) nebo vyjde (Scarlet Deer Inn). Když jsem projížděl stránky studia, narazil jsem na vcelku minimalistickou, přesto však hodně zajímavou hříčku Keep Me Burning. Protože jsem měl chvilku času, rozhodl jsem se jí vyzkoušet. Bude to na pár minut, říkal jsem jsi, ale nakonec jsem u hry strávil asi dvě hodiny.

Zpočátku nebylo to skákání se skomírající lucernou nijak zvlášť těžké, ale když už nebylo skoro nic vidět, rychle jsem si došel pro smrt. Bludiště není z nejsložitějších, ale potmě jej prostě projít nejde. Na ostny jsem se tak nabodl nejméně stokrát, i když jsem už věděl, kde přesně jsou.

Hra se ovládá skvěle, snad ani jednou se mi nestalo, že by mě postavička nechtěla poslouchat a smrt jsem si vždy zavinil zcela sám svou zbrklostí. Je dobré, že se dají otevírat dveře, čímž se zkracuje cesta k cíli a nemusel jsem již naučené části bludiště procházet znovu. Kdyby tomu tak nebylo, asi bych se na konec nedostal, protože otáčející se plošinky s ostny (zvláště ta poslední), by mě po několikaminutovém putovaní stále dokola překonávat nebavilo.

Stupňující se hudba mě nutila k neustálému sprintu, což sice někdy bylo na škodu, ale ve výsledku jsem byl rád, že jsem některé pasáže měl rychle za sebou. Jednu z mála výtek bych tak měl (mimo těch otočných plošinek) k délce hry, která není nijak oslnivá a když všechno vyjde, lze ji projít za minutu, což jsem osobně vyzkoušel. Je třeba však brát v potaz to, že hra byla vytvořena během pouhých tří dnů a já jsem bludiště už uměl nazpaměť a měl otevřené všechny dveře. Nováček se dle mě bude s Keep Me Burning potýkat minimálně hodinu.

Pro: kreslená grafika, zhasínající lucerna, bludiště, ovládání, zkratky, hudba

Proti: otočné plošinky s ostny, krátké

+17

Detektiv Kurzor

  • Browser 75
Hra od České televize, co se hraje v prohlížeči? Popravdě jsem od toho moc nečekala a byla jsem příjemně překvapena. Vyniká zde především perfektní dabing všech postav a líbilo se mi, že se objeví i postavy, které hrají v detektivních seriálech ČT. Řešení případů bylo zábavné. Někdy jsem si musela trochu potrápit mozkové buňky, jindy jsem zase musela předvést trochu zručnosti. Celkově, ale hra měla rychlý spád a nenechala mě nikde dlouho viset. Rozhodně jsem vůbec nemusela pátrat v návodu.

Vše je opravdu pěkně zpracované, od ilustrací, až po hudbu, která odvedla svoji práci také skvěle. Příběh každého případu je dobře vymyšlen. Vlastně to trochu působilo, jako kdybych se dívala na seriál ve kterém jsem mohla rozhodovat o tom, kam hlavní postava půjde a co tam bude říkat.

Hratelnost doplňují achievementy, díky nimž jsem si poslední případ zahrála 2x za sebou. Tedy bylo to také kvůli tomu, že jsem chtěla vidět co se stane, když se rozhodnu jinak. To je další věc, která se mi na líbí – mohla jsem skutečně rozhodnout o tom, jak případ vyřešit. Škoda, že hra nemá pokračování, zajímalo by mě, jaké další případy by detektivu Kurzorovi připadly. Kurzora doporučuji všem, kteří mají rádi detektivky a adventury.

Pro: příběh, dabing, hudba, ilustrace, rozhodování

Proti: málo případů, málo miniher

+17

Detektiv Kurzor

  • Browser 75
V dřívějších dobách, když se objevila česká adventura, tak člověk se těšil na ten skvělý dabing a co si na něj vývojáři nachystali. V dnešní době narazit na dabing v adventuře, je jako vytáhnout z balíčku hokejových karet obrovský hit nebo narazit na tisícovku na chodníku. A díky databázi jsem objevil tuhle hru, kterou jsem si hned zamiloval a to díky skvělému dabingu.

Adventury hraji opravdu dlouho a dlouho se mi nestalo, aby mne hra vtáhla díky dabingu jako tahle. A taky jsem koukal na to, že hra je opravdu zadarmo a opravdu si s tím někdo dal práci. Není to jen na rychlo splácaná hra, ale dává smysl, dobře se hraje a je opravdu nenáročná a člověk si od ní oddechne a opravdu mi připomíná ty staré dobré adventury, které člověk hrál na odreagování a chtěl i díky ním potrápit mozkové závity.

Pár hádanek tady je a já jsem nemohl odolat a musel jsem některé dodělat. A stálo to za to. Hra je příjemně dlouhá, není otravná a netvrdím, že bych si klidně dal i delší verzi, jenže pochybuju, že pořád by u hry byl ten status free.

Samozřejmě, že hra má i mínusy, ale nebudu to hanit, když je to zadarmo. Netvrdím, že díky tomu je hra dokonalá, ale rozhodně pokud máte rádi adventury, tak tento kousek by vám neměl uniknout.

A právě díky tomu to beru tak jak to je a pokud se někdy objeví další případ detektiva Kurzora, chci být u toho.

Pro: detektiv Kurzor, bavili mne minihry, perfektní dabing, nenáročnost, případy mají skvělý nenásilný námět

Proti: délka, pozadí, modely postav, odklikávání dialogů, o hře už není slyšet a je to škoda

+17

QWOP

  • Browser 20
To jsem si zase jednou dal. Kwoky po čase vybral do DH Masters něco, co se nedá pořádně hrát. Hra QWOP mi hodně připomínala arkádu Getting Over It with Bennett Foddy, kterou jsem přidával na DH a nebylo pro mě tedy až takové překvapení, že autor je stejný.

Spousta hráčů občas končila v minusových číslech, ale mě starty celkem vycházely a můj nejhorší výkon byl 0,1 metrů. Chvíli jsem se "běžce" v červeném trikotu pokoušel naučit ovládat a celkem daleko (přes dvacet metrů) jsem se dostal pomocí kláves W a O. Nedařilo se mi ale moc zlepšovat, a tak jsem nakonec našel návod a skončil u kláves Q a W, které stačily k tomu, abych se dostal až do cíle.

Na padesátce mě sice trochu zbrzdila překážka a chvíli jsem jí táhnul za sebou, ale pak se mi jí podařilo zbavit a dobelhat se až na stovku, za níž je písek. Celá hra je tedy rozběh na skok daleký s jednou překážkou, ale nevím, kdo se rozbíhá sto metrů. Stovka mi trvala asi čtyřicet minut, protože klávesy Q a W mi o moc větší rychlost nedopřály a ještě jsem si u toho psal s bratrem. Do cíle jsem se dostal, a tak nemám důvod hru znovu zapínat, protože znám lepší způsoby, jak trávit svůj volný čas.

Pro: zajímavá zkušenost

Proti: ovládání, "běh", překážka

+16

Plachý trpaslík

  • Browser 60
S Járou Plachým je to jako na houpačce. V Machinariu hrál jen druhé housle, v Botanicule se jako grafik a designér vyřádil naplno, Chuchel se moc nepovedl a Happy Game naopak vypadá velmi slibně, ale ještě jsem neměl tu čest. Plachý trpaslík je jeho prvním projektem, a i když se jedná o jednohubku na pár minut, ukazuje potenciál, který v Járovi byl již v roce 2009.

Dojít s trpaslíkem, vypadajícím jako nějaký koncept Chuchla, až na konec, aby se uložil ke spánku na načechraném mráčku, sice netrvá moc dlouho, ale i za tu krátkou chvilku jsem jednou nevěděl, jak dál, jednou jsem se ztratil ve změti dalších trpaslíků a párkrát se zasmál. Plachý trpaslík určitě stojí za vyzkoušení.

Pro: animace, trpaslík, hratelnost

Proti: krátké

+16

Agar.io

  • Browser 50
Agar.io je hříčka s gameplayem založeným na principu, jako kdyby šlo o Fishy nebo LocoRoco v multiplayeru. Vžíváte se do role mrňavé améby, která podobně jako Had požírá okolosevznášející plankton, díky čemuž roste. Jak sílí, může si začít dovolovat na menší hráče. Tedy veškerou složitostí hry je sežrat všechno, co je menší než vy, a prchnout před vším, co je větší. Z multiplayeru zároveň vyvěrají síly i slabiny hry - velkým kladem je, že proti živým hráčům se zkrátka hraje jinak než proti libovolně dobré AI, protože s ní si prostě nezasoupeříte o to, kdo vymyslí zákeřnější fintu, aby toho druhého pohltil nebo mu naopak utekl. Zajímavým lechtáním nervů je, když narazíte na podobně velkého hráče a není jisté, kdo by při kontaktu sežral koho. Bohužel ale každou chvíli narazíte na někoho, kdo to bere moc vážně, a to hru může pokazit, jak už tomu bývá. Ve výsledku je Agar.io slušnou kratochvílí na zaplnění menšího časového prostoje.

Pro: přechytračování se s ostatními hráči, časová nenáročnost

Proti: jako v každém jiném multiplayeru jsou někteří protivníci debilové

+15

Caravaneer

  • PC 75
  • Browser 75
Caravaneer určitě potěší všechny fanoušky původního Falloutu. Sice v téhle pustině místo supermutantů a radškorpionů potkáte jen spoustu obyčejných banditů a hra je ve všech ohledech značně zjednodušená, ale na zábavnosti to nic neubralo. Naopak si ty nejzábavnější části obou původních Falloutů můžete vychutnat z úplně nového pohledu vůdce obchodní karavany.

Herní svět je poměrně malý, ale žije si svým vlastním životem i bez vašeho přičinění. Každé město a vesnice průběžně produkuje nějaké zboží a naopak potřebuje více méně pravidelné dodávky něčeho jiného. Mezi městy jezdí počítačem řízené karavany, přepadávají je bandité, bandity pronásleduje policie a pouštní hlídka... A o těch nejdůležitějších událostech pak píší Pouštní noviny, abyste měli přehled.

Ve hře je dobře promyšlený systém nákladních zvířat a povozů, se kterým strávíte skoro polovinu hry, než přesedláte na terénní auta. Ekonomika měst a vesnic se skládá z pěti výrobních řetězců (např. bavlna -> textil -> oblečení), které produkují celkem 13 druhů zboží, se kterým můžete obchodovat. Obchodování je pak váš hlavní zdroj peněz, abyste si mohli nakoupit lepší zbraně a vybavení a najmout více zaměstnanců, které budete potřebovat pro přežití v oblastech s lépe vyzbrojenými bandity.

Souboje fungují přesně po vzoru Falloutu. Každému členovi své karavany můžete dát brnění, dvě zbraně a munice, kolik unese (záleží na síle). Seznam zbraní se sice drží skutečnosti (alespoň co se obrázků a názvů týče), ale výběr je opravdu široký. Můžete bojovat s bandity, ale také se vydat na dráhu zločinu a přepadávat jiné karavany a bojovat s policií. Na konci každého úspěšného boje samozřejmě pobitým nepřátelům můžete vzít vše, co unesete. Jediná větší nepříjemnost je, že občas se obtížnost soubojů bez varování prudce zvýší. Během jedné cesty zhruba v polovině hry tak můžete bez jediného škrábnutí postřílet 10 pistolníků v jednom souboji, ale když nemáte dost ozbrojených pomocníků, ve druhém souboji o pár kilometrů dál vás třeba 8 "nindžů" vyzbrojených jen meči naseká na nudličky.

Ve městech se nemůžete volně pohybovat jako ve Falloutu. Na mapce města můžete jen klikat na ikonky představující různé obchody a NPC, se kterými musíte promluvit, aby se příběh posunul dál. Příběh je krátký a lineární bez jediného vedlejšího úkolu, ale na druhou stranu je dlouhý tak akorát, aby vás tahle jednoduchá hra v půlce nepřestala bavit.

Hra také obsahuje několik zbytečných chyb. Ceny zboží a poptávka v jednotlivých městech se mění dynamicky podle "bohatství" obyvatel a aktuálních zásob města. Chudá města prostě nemají zájem o šperky, takže je sice můžete prodat, ale jen hluboko pod cenou. A chyba je v tom, že město může někdy během jedné transakce zchudnout tolik, že vám dovolí pod cenou zpět odkoupit zboží, které jste mu právě draze prodali. Další zcela úmyslná chyba je, že obchody se zbraněmi a vybavením jsou ochotné odkoupit jen omezený počet každého předmětu. To by dávalo smysl, kdyby se limit náhodně zvyšoval třeba po pár dnech, ale bohužel po jeho vyčerpání máte smůlu až do konce hry. Například nádoby na vodu ukořistěné od banditů tak můžete rovnou zahazovat, protože je stejně nikde neprodáte.

Pro: Originalita, zábava, jednoduchost

Proti: Zastaralá grafika, krátký lineární příběh, prudké změny obtížnosti, chyby

+15

Rocketman

  • Browser 50
Co napsat k jedné z nejkratších her, co jsem hrál? Těžký to úděl, ale o pár řádků se pokusím. Rukopis studia je patrný hned od první z pouhých čtyř obrazovek. V hráčích NBA se moc nevyznám, takže Vince Cartera jsem si musel googlit a podle všeho patřil k jedněm z nejlepších, kteří si nejvyšší severoamerickou basketbalovou soutěží prošli, takže asi logicky padla při výběru volba na něj. Ve výsledku je to však úplně jedno.

Celkově šlo kliknout asi na deset různých míst, a tak je jasné, že o žádném zákysu nemůže být řeč. Prostě jsem jen klikal na to, na co šlo a největším "zádrhelem" bylo asi vyťukání pětimístného kódu "ukrytého" v šuplíku, který byl třeba k nabití superbot elektřinou. Pak stačilo najít správnou frekvenci a Vince mohl smečovat do koše na oběžné dráze. Toť vše. Vědci odletěli zpět na Zemi a Vince také.

Pro: Vince Carter, animace

Proti: strašně kraťoučké

+15

Cookie Clicker

  • PC 55
  • Browser 50
Hru jsem hrál v rámci herní výzvy 2021

 

Cookie Clicker. V podstatě praotec všech clicker her. Stejně jako někteří jeho kolegové i CC se dostal z webového prohlížeče na steam a proto jsem se znovu vrátil, abych si ještě jednou vytvořil vlastní sušenkové impérium.

Nejlepší přirovnání hraní této hry je asi k nápadu, že ta dobrovolná lobotomie nebude vůbec špatná.

Nechápejte mě špatně. MILUJU SUŠENKY. Realita je však taková, že gameplay vám toho příliš nenabídne. Jednoduše jedná se o clicker hru ve které děláte sušenky … 1, 2, 4, 8, 16,… no a takhle až do klidně vaší smrti. Hra nabízí jednoduchý způsob vylepšování budov, které generují další sušenky a za ně nakupujete další vylepšení. Čím déle jste tím více sušenek těžíte, ale zároveň tím víc všechno stojí a proto potřebujete stále víc, víc a víc. No a na tomto principu hra funguje.

Zároveň pokud se vám podaří dostat dostatečně daleko a vydělat jistý obnos sušenek (který se pokaždé zvyšuje), tak dostanete možnost vaše sušenkové impérium obětovat a získat body na trvalá vylepšení. Právě skrze tato vylepšení hrou procházíte až do naprostého end game a jelikož díky ním máte pak více sušenek a jdete stále dál, tak vás ani neštve, že vlastně o všechny sušenky pokaždé přijdete.

Klasicky ve hře sbíráte trofeje. Ty jsou za běžné věci jako klikni na sušenku 1000x, ale i za různé speciální či tajné akce. Celkově jich je spousta, ale většinu z nich získáte běžným hraním a zvětšováním svého impéria. Já osobně jsem v době psaní tohoto komentáře měl necelých 90% trofejí.

Jednou z věcí která je trochu humorná je vaše herní babička. Ta v jistých částech hry mění svou osobnost a svolává další babičky za účelem jejich tajných sušenkových plánů. Jindy vám řekne, že jí chybíte a naopak někdy přijde s tím, že je jí z vás zle.

Hra má také jistý systém vyskakujících „novinek“. Ty jsou předem napsané a v náhodném pořadí vám vyskakují v horní části obrazovky dle toho v jaké části hry se nacházíte. Díky CZ překladu jsem se občas i zasmál nad nápady vývojáře.

Co se mi dále na hře líbilo je její grafické provedení. Hra vypadá hezky. Ano není to žádná AAA hra za 60e na které pracovala armáda vývojářů, ale i tak na pohled vás neurazí.

No a teď nějaké to mínus. Hra je v podstatě furt to samé dokola. Ano máte tam jisté možnosti miniher jako například pěstování kytek, ale ve finále zjistíte, že vás to ani moc nebaví a je to spíše otravné než zábavné. Pokud by někdo chtěl tuto hru hrát jako main game, tak je poměrně blázen. Bohatě mi stačilo mít jí puštěnou na jedné obrazovce a na druhé vesele seriál či nějaký film. Občas jsem sice zkoušel hrát aktivně a sbírat zlaté sušenky, které vás opravdu ohromně posouvají kupředu, ale nikdy to nemělo dlouhého trvání.

Sečteno a podtrženo. Pokud hledáte brutální akční AAA hru která vás pohltí na desítky né-li stovky hodin, tak jste absolutně vedle.

Naopak pokud hledáte něco na chill co vás vlastně reálně nepotřebuje a vy si u toho můžete klidně stříhat chloupky v nose a ničemu to nevadí, tak je to pro vás to pravé. Hra je slušná, pěkná a v jistých místech i zajímavá. Dokud od ní nebudete čekat něco co žánr clicker her nedokáže nabídnout, tak nebudete zklamáni.

Jednoduše Cookie Clicker je hra na pozadí nebo na občasné pomačkání golden cookies a tímto stylem vám dokáže vydržet skutečně i na stovky a stovky hodin.

Pro: Nenáročnost jak na PC tak i na hráče, grafické provedení, babička, novinky, CZ překlad

Proti: V realitě je to furt to samé dokola beze smyslu, konečná fáze hry dost zpomalí

+15

Grimace’s Birthday

  • Browser 60
Grimaceho narozeniny jsou první hrou primárně vyvíjenou na Game Boy, respektive jeho barevnou variantu, kterou jsem hrál. Nejde sice o nijak velký titul, ale je zdarma hratelný v prohlížeči, tak jsem jej vyzkoušel a asi tak za půl hodinky dohrál, včetně sesbírání všech milkshaků.

K plošinovkám se poslední dobou dostanu většinou jen na konzoli s Romčou, občas si však nějaký menší kousek střihnu i sám na PC. Časové limity nemám příliš v lásce, ale tady jsou nastaveny celkem rozumně a jen párkrát se mi stalo, že jsem nějakou úroveň musel opakovat kvůli jejich vypršení. Naopak hra odpouští i nějaké to menší zdržení a není třeba jet úplně na krev.

První dvě úrovně na skateboardu mi moc nevyhovovaly a lépe se mi Grimace ovládal při chůzi po svých, což byl bohužel případ jen třetího levelu, protože v tom posledním létal v bublině. Další dva herní módy jsem nezkoušel a ani to neplánuji, především proto, že se v nich jezdí na skatu. Hlavní kampaň by mohla být delší a její krátkost je asi největší slabinou hry, Grimace ale minimálně za vyzkoušení určitě stojí.

Pro: freeware, sbírání milkshaků, rozumně nastavené časové limity, třetí úroveň

Proti: první dvě úrovně, krátké

+15

T-Rex Runner

  • Browser --
19:52 – Sakra, nenahrála se stránka. Asi vypadl internet.
19:59 – Stále nenaskočil, restartuju router.
20:03 – Nic, zkouším znova
20:10 – Kurva, stejně vyhyneš! Zkouším znova.
20:25 – Infolinka vypnutá, ti idioti maj jen do osmi.
20:30 – Já jsem dinosaur, já jsem dinosaur…
20:45 – Chtěl jsem se kouknut na stránky poskytovatele. Jsem debil, ne dinosaur.
21:00 – Dávám si led na bouli, jak jsem třískal hlavou do zdi.
21: 15 – Slibuji, že pokud tohle přežiju, stanu se lepším člověkem. Omluvím se všem, kterým jsem kdy ublížil, začnu chodit do kostela…
22:00 – Ze skóre zmizela čísla, zůstal jen symbol nekonečna.
2:00 – Dino se evolvoval do opice.
13:00 – Změna poskytovatele, trvalé psychické následky, a věčná lásko-nenávist k této hře.
+13

Crazy Javelin

  • Browser 70
To jsem si takhle dneska poslechl jeden podcast, který sleduju celkem často a tam téma oštěpu ve hrách a co víc, jeden ze zúčastněných dokonce jen kvůli tomu pokecu vytvořil vlastní hru a strávil na tom několik hodin práce. Tu zanícenost jsem tak musel vyzkoušet na vlastní oči :)

Je to fakt jednoduché a hned na první pokus jsem hodil někam k 70 metrům. Nojo, ale dalších cca 5 hodů jsem nebyl schopný oštěp zapíchnout, nebo nabral takovou trajektorii, že jsem měl tak 20-30 metrů :) Ale pak jsem na to přišel a zhruba si určil správný odhodový úhel a když se oštěp poslal správným tahem myši, tak jsem atakoval 90 metrů jako účastníci nedávného olympijského finále. Ale pak už to logicky šlo ztuha. Úhel se nějak trefit dá, ale správně pohnout myší, aby byl odhod plynulý, to je už těžší. Nicméně po cca 10 minutách už jsem atakoval světový rekord Jana Železného (98,48m) a hodil jsem těšně za 98 metrů, to jsem už věděl, že těch 100 metrů je reálných. Trvalo to však dalších 10 minut, kdy jsem trefoval vzdálenosti někde mezi 75 a 95 metry. Ale pak to přišlo a oštěp ideálně a plynule vystoupal a zapíchnul se na kótě 101,43m, což je pěkně prosím odedneška nový světový rekord :) Takže ne, že mi ho někdo překonáte.

Pro: oštěp a jeho let, jednoduché, ale chytlavé

Proti: pouze samotný hod, nic víc, nic míň

+13

The Quest For The Rest

  • Browser 40
Adventura na několik minut. Doslova. Herní doba je tak o polovinu kratší než u prvního Samorostu, nicméně tahle legrácka na zakázku mě ve výsledku bavila víc. Cestování přes tři obrazovky je roztomilé, jednoduché a s hudbou od Polyphonic Spree vytváří zajímavou symbiózu. Jedno se hodí k tomu druhému.

Proč tedy to nízké hodnocení? Délka. Hra se dá zvládnout za cca tři minutky a při veškeré úctě k fajn kombinaci grafiky a profi hudby to za mě na vysoké hodnocení není. Ale třeba jen nedokážu docenit uměleckou hloubku projektu.
+12

Detektiv Kurzor

  • Browser 80
Detektiv Kurzor je jednou z těch her, o kterých bych se bez Herní výzvy vůbec nedozvěděla. Přitom se jedná o takovou fajn hru. I když vím, že existuje hra podle pořadu AZ kvíz, že by se ČT pustila do něčeho takového, to bych nečekala. A už vůbec bych nečekala, jak bude hra zpracovaná. Já čekala, že kompletní hra, tedy všechny případy, budou ve stylu toho prvního a celkem to zabere maximálně tak hodinu. Skutečnost je ale jiná.

Evidentně má hra soužit k propagaci detektivních seriálů české televize. To dokazuje i možnost při spouštění jednotlivých případů prokliknout se přímo na stránku iVysílání s daným seriálem. Jak dobrou práci odvádí, to je otázka, protože sama hra by potřebovala spíše trochu propagovat. Možná je tedy spíše odměnou věrným divákům.

Vizuálně se mi hra hodně líbí. Komiksově stylizované postavy jsou v kontrastu s reálnými fotografiemi prostředí fungujícími jako pozadí. I přesto, že se postavy nepohybují a troufla bych si tvrdit, že mají ve většině (ne-li všech) scénách i stejnou pozici, určitě bylo při jejich kreslení odvedeno hodně práce. Jen je zvláštní, že někteří herci jsou jasně poznatelní a jiní si vůbec podobní nejsou. Například Martin Myšička je zcela přesný a jednoznačně rozpoznatelný, na druhou stranu Hanu Ševčíkovou bych nepoznala ani v nejmenším. Říkám si, jestli je to tím, že pro tyto postavy ještě při vytváření kreseb neměli obsazení. Možná jsou si podobní jen ti herci, kteří jsou z již zmiňovaných seriálů a ostatní ne.

Nepohyblivost postav byla zajisté kvůli tomu, aby nebylo nutné dělat všechny možné animace, ale také to jistě byl umělecký záměr. Někdy totiž je pohyb postavy zobrazen jen jako posun nepohyblivého obrazu, například na záznamu dopravní kamery, kde sledujeme vozidla, projde chodec. Je ale i případ, kde je animace pohybu vytvořena, což je záznam z bezpečnostní kamery v bance.

Nic jiného, než skvělí dabing bych nečekala, v tomto ohledu má televize spoustu zkušeností a prostředků. Ve hře můžeme vidět a slyšet samé známé osobnosti. Já se přiznám, že úplně odborník na české herce nejsem. Kdyby se mě někdo zeptal na jména herců, nevěděla bych, ale rozhodně jsou to většinou známé hlasy i pro mě.

První případ je jen takový tutoriál. Je kratší a nedochází zde k žádnému větvení příběhu. Druhý už je zajímavější. Je v něm více lokací, více důkazů a více svědků. Nezkoušela jsem ho opakovat, ale určitá místa naznačují různé varianty průchodu hrou. No a do třetice, v tomto případě, všeho dobrého. Třetí případ je rozhodně nejzajímavější, je tu více linek, a dokonce i několik konců. Zjevné jsou 3 možné konce, ale dočetla jsem se, že jich je celkem 5. Konce jsou rozdílné v tom, jak je případ vyřešen, viník je vždy stejný. Třetí případ a jeho konce mě dokonce motivovaly k opakovanému hraní, abych si mohla projít druhou linku a vyzkoušet jiný konec.

I když se jedná o vizuální román, má hra řadu interaktivních prvků. Není jich mnoho, ale jsou tam. Téměř vždy jsou spojeny s hledáním důkazů, což je v tomto případě logické. Často nestačí důkazy pouze sebrat, ale musí se s nimi pak ještě něco dalšího provést. Ve dvou případech je interaktivní i to samotné sbírání. Hledá se důkaz odhrnováním trávy a posouváním kamínků. Není to nic úžasného, ale je to o něco více než pouhé sebrání. Jednotlivé důkazy se musí očišťovat, skládat, porovnávat apod. Hádanky, které se ve hře také ve spojitosti s důkazy vyskytují nejsou složité, mě dal zabrat jen šifrovaný vzkaz. Tam mě nachytali. Přestože jsem začala dobře, text, který mi vycházel nedával smysl. Nenapadlo mě, že pak ještě bude potřeba s ním něco dělat. Myslela jsem si, že to mám špatně a hledala, jak jinak to vyřešit. Interaktivita hry je omezená v tom, že má některé věci předpřipravené a nebere se ohled na konkrétní řešení hráče. Například u autonehody, když hledáte na videozáznamu nabouraný vůz. Já zastavila záznam s vozem na určitém místě, ale na vytištěném papíře byl vůz jinde. Podobně to bylo u skládání výhružného dopisu. Také výsledek neodpovídal tomu, jak jsem slova poskládala já. To jsou ale jen detaily. 

Ve hře můžeme najít dokonce i několik vedlejších úkolů, jestli to tak můžeme nazvat. Mimo luštění, jak otevřít tajemnou krabici, můžeme luštit osmisměrku nebo střílet na terč. Překvapená jsem také byla z toho množství achievementů, které je možné získat.

Asi nejhorší práci odvedli autoři na propagaci hry. Jak už jsem zmínila, kdyby nebylo herní výzvy a cíleně jsem se nesnažila najít nějakou hru z kategorie vizuálních románů, nikdy bych se nejspíše o této hře nedozvěděla. To se snažím si udržovat o hrách nějaký ten všeobecný přehled a sleduji různé novinkové souhrny, kde se zvláště na české docela zaměřují. O Detektivu Korzorovi jsem ale vůbec neslyšela. To je škoda, je to určitě zajímavá hra, nabízená zdarma a za vyzkoušení stojí.

Pro: zpracování případů (zvláště třetího), komiksový styl, dabing

+12

Detektiv Kurzor

  • Browser 80
Příjemný vizuální román. Příběh není úplně úžasný, ale po pravdě jsem ho čekal od kratší free to play hry v browseru o dost slabší. Pozadí by mohli být trochu propracovanější než jenom upravené fotky. Postavy nemají skoro žádné animace. Za mě by alespoň mohli hýbat pusou při mluvení. Adventurní část by tu mohla být rozvinutější. Velkým kladem pro mě byl velmi kvalitní český dabing. Příjemná je návaznost na seriály české televize. Hra je poměrně jednoduchá, ale jako taková oddechovka funguje skvěle. Velice příjemné.

Pro: Příjemně oddechové, dabing, návaznost na ČT seriály, příběh lepší než by jeden čekal, minihry , hudba

Proti: Málo animaci, jednoduše udělané pozadí, adventurní části, kratší

+12

Pexeso

  • Browser 5
*zvuk pukania prstov na klávesnicou*

Doby internetu v plienkach dali priestor napríklad aj tomuto programátorskému pokusu dostať klasickú hru do digitálnej podoby, aby potom o 20 rokov neskôr nejaký nešťastník (ja) na ňu natrafil na serveri IZDoprava.cz pri konfrontovaní označenia ich ostatných "hier" video hrami (Test Dopravního značení & Poznáváme Karlův most)

Pexeso ako také (snáď) každý pozná a zrejme bez akýchkoľvek inštrukcii, aj toto s dopravnými značkami, bude schopný hrať. Avšak nie každý pozná dopravné značky a tu by som hre vyčítal hlavne to, že značkám chýba akýkoľvek popis čo sú zač (naviac kvalita obrázkov je tak mizerná, že je problém prečítať slovo NEMOCNICE). Aj keby sa nejaké to deculo k tejto hre dostalo, dozvie sa o dopravných značkách akurát prd.

Pro: je to video hra, dá sa hrať aj vyhrať

Proti: otrasné rozlíšenie obrázkov, len 8 opakujúich sa značiek bez informácie o akú značku sa jedná, nefunguje diakritika

+12

Limerick Heist

  • Browser 50
Limerick Heist mne zaujal už v době svého vydání, když se umístil na osmém místě v soutěži textových adventur AIFC. Přeci jen, napsat kompletní choice-based text v limericích je docela tour de force. V diskuzi se však autorka pochlubila, že limeriky jsou její oblíbená veršovaná forma a složila jich již tisíce. Je to poznat. Celý interaktivní příběh skotačivě plyne a co se formy týče, tak jsem neměl ani jednou pocit, že s ní autorka zápasí. Průměrné hodnocení je tak z mé strany dáno hlavně tím, že navzdory tomu, že limeriků jsou ve hře desítky až stovky, je příběh bohužel příliš šablonovitý. Chybí mu větší prokreslenost charakterů jednotlivých lupičů a také nějaké odbočky. Takto vás čeká v pěti aktech opravdu jen expozice, nábor skupiny, plán, uskutečnění a závěr. Kromě artistní formy a citu pro jazykovou hru tak v paměti moc neulpí. Také mě zarazil nápad vybrat přezdívky lupičů podle známých metroidvanií, což působí trochu infantilně. Jako unikátní interaktivní epická báseň však bezesporu Limerick Heist originálně rozšiřuje portfolio her vytvořených ve Twine. Na závěr ještě doplním, že v loupeži je možné chybnými volbami i neuspět (autorka tím chtěla posílit větší herní dojem z projektu), takže vybírejte opatrně. Konec hry je navíc otevřený k pokračování, které autorka o rok později skutečně vydala pod názvem Limerick Quest.
+12

Ryan Veeder's Authentic Fly Fishing

  • Browser 80
Ryan Veeder je jedním z nejplodnějších autorů textových adventur, ale je dost originální na to, aby stále upoutával pozornost a v textovkářské komunitě je poměrně ceněn. Dost často se pouští do různých experimentů a Ryan Veeder's Authentic Fly Fishing není výjimkou. Na první pohled by si člověk myslel, že se bude jednat o simulátor rybaření, ale není tomu tak.

Hra je sice naprogramovaná v Informu, ale nelze ji poměrně netypicky hrát offline. Savování probíhá automaticky pomoci tabulek, které sledují, jaké předměty máte a čeho jste dosáhli. Pokaždé se však ocitáte ve své chatce, kde také najdete všechny předměty, které jste měli naposled u sebe. Kromě prutu a bundy, jejíž barvu si můžete zvolit, však na začátku k dispozici toho mnoho nemáte. A když se vydáváte k blízkému rybníku Jewel Pond (umístěném někde v Iowě), brzy zjistíte, že se vám rybaření příliš nedaří. Což je jedna z podvratností hry, protože ve skutečnosti tu není možné chytit jedinou rybu. Vaše přítomnost v rekreační oblasti je totiž pouze příležitostí k tomu, abyste postupně prozkoumávali okolí rybníku, řešili hádanky a zjišťovali detaily o členech rybářského sdružení, jednom cryptozookeperovi a jedné bláznivé obyvatelce severní strany rybníku - lidech, po kterých už zbyly jen stopy a zápisky. Jinak je vše až na výjimky opuštěné.

To se děje však postupně. Veeder, jehož poťouchlý hlas vás celou hrou provází, vás přímo vybízí k tomu, abyste hráli pouze 30 minut denně. Je to i z toho důvodu, že lokace hry (kterých je přes 60 se mění s počasím a dny v týdnu) jsou závislé na skutečném datumu. Naleznete například vlhký deník, který nelze přečíst naráz, ale každý den uschnou vždy dvě stránky. Další vaší činností je zaznamenávání různých druhů ptáků, které se v rekreační oblasti vyskytují. Po vyřešení různých těchto dílčích hádanek pak naleznete specifický odznak rybářského klubu, což slouží jako určitá známka postupu hrou, která podle autora nemá vyslovený konec. Což je pravda, protože hraní se podobá spíše loupání cibule, kdy toho postupně odhalujete více a více, ale klasický příběh chybí. Ve hře je přitom více obsahu, než by se na první pohled mohlo zdát a mě doslova spadla brada, když jsem v místní observatoři objevil choice-based sci-fi povídku (tedy hru ve hře), která není nikterak krátká a ve které musíte jednotlivé volby vyhledat podle astronomických termínů, které musíte Googlit (já si tu pomohl GPT4).

Ke hře není návod, pouze pár hintů. Osobně se mi podařilo získat 15 odznaků, přičemž vím, že jich je minimálně 17. Hru tedy neoznačuji jako dohranou, ale myslím, že jsem toho objevil víceméně většinu, a to včetně toho, že některé lokace upomínají na tarotové karty! Z ptačích obyvatel mi pak chybí již jen zpozorovat orla (za což je myslím 16. odznak). Jedná se v každém případě o velice zajímavou textovou adventuru, která oplývá specifickou, meditativní a tajuplnou atmosférou a svým způsobem mě mrzí, že Jewel Pond již opouštím. Jsem velice zvědavý na Veederovy další hry.
+12

XBlaster

  • Browser 55
X Blaster byl vskutku zajímavý v konceptu Mechových bojů. Matně si ho pamatuji ještě z let, kdy jsem byl školou povinný. Nehrál jsem ho nijak dlouhodobě a asi jednou nebo víckrát jsem se k němu po čase vrátil.

Hlavním důvodem celkového stereotypu je sice funkční koncept, ten ovšem postradá ve znovuhratelnosti, v online bitvách strašně pomalu vydělávate peníze, za to si za čas koupíte lepší výbavu a tím to končí. Konec, šlus. Jedinou variabilitu kromě několika zbraní nabizí celkem tři, pokud si dobře pamatuji, druhy mechů. Jeden má místo nohou pásy a je tak nejrychlejší, druhý naopak vyniká v odolnosti a má tak přídavný silový štít a třetí mech zase vyniká v palebné síle. Tímto veškerá variabilita hry končí na jednoduchém konceptu "Kámen, nůžky, papír". Jo a ještě tu máme klasické browserové platicí metody, kdy za skutečné peníze můžete rychleji postupovat hrou.
Ovšem svou jednoduchostí byl poražen už od svého začátku lepšímy 3D akcemi, Vyzdvihnul bych možná tak vzhled některých arén.

Pro: Líbivé. (V době bez silného počítače)

Proti: Slabé už v době vzniku.

+10