Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

  • PC 75
S herním Sherlockem Holmesem jsem se dostal do křížku až s dílem Crimes and Punishments. Tedy i nejvíce hodnocenou a sledovanou hrou Frogwares zde na Databázi her. No a musím říct, že setkání to bylo veskrze velice příjemné. Vlastně mám i pocit, že jsem se do té doby nesetkal se hrou, která by vyšetřování zmizelých nebo vražd pojala tak sofistikovaně, jak v případě právě této série. A to, že tu jste v roli slovutného Sherlocka Holmese je vlastně jen velké plus. Dal jsem si tedy na čas a v jeden příznivý moment se pustil do dalšího dílu této série s příznačným názvem Devil´s Daughter – tedy ďáblova dcera.  

No a výsledek je opět víceméně uspokojivý. Ukrajinští tvůrci tu dva roky po sobě představili hru, která se konceptem neliší právě od Crimes and Punishments, což je vlastně ve výsledku dobře. To, čím mě do této série vpravili a čím mě tak bavili, tu vlastně jen rozšířili o pět dalších dílčích příběhů. Celkově zabalených do jednoho celistvého, jehož hlavní postavou a tématem je „dcera“ Sherlocka Holmese. Pěkně nakombinované vyšetřovačky tu ale trošičku chřadnou nad prostředím, ve kterém se odehrávají. Jediné výrazné a i zábavné prostředí mi přišlo na zahradní slavnosti, kde byl případ pro Sherlocka správně absurdní a ještě jste si tu navíc na pohodu zahráli pétanque.  

Celkově musím říct, že se mi tu ale opět zalíbil fakt, že v průběhu vyšetřování netušíte, s jakou minihrou se tu tvůrci na Vás vytasí. Jak to tak bývá, pravda, některé jsou zábavnější, některé méně. Zajímavé je, že s některými se za celou hru setkáte jen jednou. Třeba právě s výše zmíněným petanquem (což je škoda), nebo s rozklíčování písma psacího stroje (což je také škoda, protože tohle jsou přesně ty minihry, co k tomuto hernímu Sherlockovi sedí a zároveň Vás těší, když je rozluštíte). Zábava miniher ale začíná naštěstí do průměru kulminovat až ke konci, kde se obtížnost hádanek u posledního mysteriózního/záhrobního případu neúměrně zvyšovala v porovnání s celkovou hrou a i z toho důvodu mě to mírně otravovalo. A to asi i vzhledem k prostředí, které když se netočilo kolem interiérů, tak se točilo kolem londýnských uliček, které, byť prázdnotou nezejí, jsou trošku šedivějšího charakteru, než by si možná zasloužily. Zase tu ale na druhou stranu je poměrně dost akce. Více, než by kdekdo tušil. A s tím i spojená interakce Vás, coby hráče. Nemusím říkat, že pro jistou herní dynamiku je toto jednoznačně k plusu.  

Graficky se taktéž jedná opět o velice povedenou záležitost. K postavám si prohlubujete vztah (i když Dr. Watson nebo pes Toby jsou tu využiti méně, než by si zasloužili) a i když to tu příběhově působí jako dílčí epizoda ke grandióznímu finále rozdělená na jednotlivé pátračky, tak to nějak tvůrcům ve výsledku s radostí odpustíte. Hra se totiž pořád drží skvělých herních mechanik, které nespadnou do rutiny a průměru. Dokáží bavit po dobu cirka 10 hodin a příhodně nalákají na pokračování. Je to, jako kdybyste si v televizi pustili jednu z epizod Sherlocka v hlavní roli s Jeremy Brettem (pro mladší varianta s Benedictem Cumberbatchem) a po skončení věděli, že chcete další. Čistě a jednoduše proto, že Vás vyšetřující praktiky daného Sherlocka Holmese prostě a jednoznačně baví. Tak, a takto je to vlastně i s touto hrou. I já se už teď těším, až se s ním pustím do dalších klidně i řádně absurdních a neuvěřitelných případů, kterých má Sherlock v portfolii stále více, než dost.

Pro: Po Crimes and Punishments vlastně žádný rozdíl, ale po chvíli Vám dojde, že Vám to vůbec nevadí. Naopak se vracíte do toho prostředí, které Vás tak bavilo.

Proti: Jediné, co je na hře trošku slabší, tak je prostředí jednotlivých případů, které není tolik zapamatovatelné, jako u předchozího dílu. I finále to s minihrami trošku přehnalo.

+16

Far Cry 3: Blood Dragon

  • PC 85
Takhle si představuju dobré DLC. Vzít engine a gameplay základní hry a udělat téma, které se nehodí a nesouvisí se základní hrou. Osmdesátkové šílené scifi je zpracované skvělé bečkově. Prostředí ostrova za tmy s častýma neonama je zajímavá změna oproti základní hře. Do toho jsou tu ještě neonový draci. Jinak je to v základu hratelnosti Far Cry 3. Trošku mě zklamalo vyprávění příběhu, které je vyprávěno prostřednictvím střídáním lehce rozpohybovaných obrázku s dabingem. Poměrné laciné a nezajímavé. Finále je docela odbyte, čekal jsem, že bude na konci boss fight nebo alespoň gameplayový střed se záporákem. Poměrně škoda. Jinak je, ale tato kratší šílenost velmi příjemné zpestření tradičního Far Cry stylu. Spokojenost.

Pro: Atmosféra, náměť, zpestření v rámci série, cool bečkovost, gun play, neonový draci

Proti: Cutsceny/necutsceny, slabší závěr, hlavních misí by mohlo být více

+11

Weakless

  • PC 60
Jednoduchoučká logická akční adventura zhruba na 3 hodiny (i s achievementy), která spíše než jako plnohodnotný titul působí jako (velmi dobrý) studentský prototyp. Umělecky hra vypadá vcelku pěkně, ale po technické stránce to není žádný zázrak. Hra je poměrně hodně nezačištěná, plná drobných leč otravných glitchů (naštěstí checkpointy nejsou daleko od sebe) a všudypřítomných děr v texturách - ať už na herní ploše, kde to komplikuje postup, nebo v okolním prostředí, kde to zase kazí imerzi. Weakless je levná záležitost, projekt několika málo lidí a je to bohužel místy hodně znát.

Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se na těch pár hodin slušně nezabavil. Příběhově je to sice takové to u tohoto subžánru stokrát ohrané klišé - les, bytosti žijící v souladu s přírodou, tajemná nákaza, dávná technická civilizace, ale na tak krátkou hru to asi stačí. Základ hratelnosti utváří fajn nápad s dvojicí hrdinů, přičemž jeden je hluchý a ten druhý slepý, kde každý umí něco jiného. Není to moc dotažené (ten slepý je spíše sidekick a kámen na noze), ale v rámci možností to funguje. Je tu hrstka ok hádanek, trochu té explorace a sbírání collectiblů. Nic co bychom neznali, nic co by zkušenějšího hráče nějak zdvihlo ze židle, ale je to celkem fajn. Hra je to svou nízkou obtížností vhodná i pro menší děti, byť ty by mohly potrápit některé glitche a unavit pomalejší tempo a pohyb postav. Jakkoli se hra na první pohled tváří jako plošinovka, tak jí není. Hlavní postavy neumí skákat a herním prostředím se spíše jen tak plouží.

Pro: mírumilovný koncept, art design, relaxační hratelnost, fajn hádanky

Proti: nezačištěné, množství drobných glitchů, otravná hudba, nevyužitý potenciál, klišé zápletka

+8

Sigil II

  • PC 70
Kdyby si Alfonso John Romero nevydupal předčasný porod, mohl si nadělit Sigil 2 jako dárek k vlastním narozeninám. Léto lásky však bylo v plném proudu, z ampliónů na každém rohu se ozývalo blouznění chcimírů, a tak není divu, že začal kopat a chtěl ven. Nakonec se mu to podařilo o 6 týdnů dřív než bylo v plánu - 28. října 1967. Mařkou provoněná éra květinek neměla na jeho vývoj špatný vliv, protože z Alfíka vyrostl Džejár odpovědný za příchod pekla na herní monitory.

Vydání Sigil 2 v prosinci 2023 jako oslava 30 let od prvního DOOMa má pěknou encyklopedickou symboliku, ale rokem DOOMa byl až rok 1994. Od té doby zaplavily internet možná desítky lepších wadů, ale hlavní konkurenční výhodou Sigilu je, že ho udělal právě JR, což chlupům k zježení bohatě stačí. Obyčejné hovno na chodníku bez zájmu překročíš a jdeš dál. Když ti ale řeknu, že ho tam nechal Ježíšek, tak do něho schválně šlápneš a ještě si uděláš selfíčko. A o tom to je.  

Sviňským způsobem přepálená obtížnost mě okamžitě donutila vytáhnou prst z nosu, protože férový boj s náběhem do prostoru znamená rychlou smrt. Nepřátelé zákeřně vyčkávají ve stínech a výklencích stěn, tajná tlačítka jsou záludně skrytá v nenápadných škvírách. Úzké stezky jsou absolutně nevhodné pro rychlý (klouzavý) pohyb, protože hrozící držkopád je více než častý. Je nutné opatrně našlapovat a zdvojeným zrakem terén pozorovat. Neustálý nedostatek munice do rychlopalných zbraní způsobuje nadužívání brokovnice. Prasat, kakáčů a ohnivých lebkovic je od začátku všude plno, ale kosit je frkačkou zavání po chvíli nudou. Likvidace trvá, postup se zastavuje. Svižný koně cval se přes slepičí krok mění až na šnečí šnel. Kvůli pomalému tempu zabere průchod mnoha pidimapek více než 10 minut. A taková hratelnost mi u DOOMa není zrovna po chuti.  

Nemusíš být zrovna génius, aby ti nejpozději na začátku prvního kola docvaklo, že se Džejár záměrně rozhodl dělat hráčům naschvály, aby se při jejich chcípání mohl škodolibě usmívat. Já jsem se zase pobavil při závěrečném masakru, když jsem místo střílení tancoval kolem pentagramu a moulové pekelní se vykydlili navzájem mezi sebou. Tady vážně zamrzí, že se důmák neumí skrčit a udělat hop. Hned bych si dal kozáčka!

Ale co už, dohráno na hodně ublíženou za 1:55 bez myšího oka.
+6

The Tiny Bang Story

  • PC 50
Dohráno s dcerami ve věku 7 a 3 roky. Pěkně nakreslené, ale bohužel bez příběhu, pouze sekvence obrazovek. Samotné hledání objektů je v pohodě, ačkoliv tam bylo pár podpásovek. K dispozici je i nápověda, když se zaseknete. Ovšem některé hádanky byly hodně těžké (i pro dospělého, upřímně), anebo byly velmi špatně vysvětlené, takže občas bylo složitější přijít na to, co má člověk udělat, než to pak opravdu udělat. Uživatelské ovládání bylo taky často dost krkolomné.

Celkově docela slušný zážitek, ale z poslední doby mám v hlavě srovnání s A Tale for Anna, které bylo (minimálně pro děti) o stupeň zábavnější.

Celkové hodnocení: Dobrá
+4

INDIKA

  • PC 90
To se takhle v baru sešel Friedrich Nietzsche s ansámblem z Monty Pythonu, do němoty se všici ožrali, a vostrej budíček jim přišla doručit mladá jeptiška, jež k prsům tiskla poněkud alternativní verzi Bible...

Indika se s tím nesere a hned od úvodních krůčků dává jasně najevo, až jak zvostra bude kritizovat náboženskou ideologii společně s aspekty moderní společnosti, a jak umně to bude podbarvovat občasnou černočernou satirou samotné lidskosti. Pod touto slupkou však taky navýsost zkoumá motivy izolace a introspekce optikou dokonale uvěřitelné mladé slečny, která holt prochází krizí nejen víry.

Herně je to prachobyčejná chodička s někde zajímavými, jinde nudnými hádankami, která je občas narušena 2D pixelovými segmenty (které jsou samy o sobě herně také dokonale prostoduché), nicméně tvůrci si dělají prdel jak sami ze sebe, tak z celého herního média, což ať vám už sedne sebemíň/víc, tak nějaké ty sympatie to z vás vyždímat musí takřka zákonitě. Je to arthouse, ale takové té odrůdy, z níž neleze puch protivné dosebezahleděnosti. Zaplaťsatan.

Byl bych asi byl ještě spokojenější, kdybych si počkal na slevu a vzal to za takových 15 éček, nicméně přespříliš si stěžovat nemohu, když je to bez ohledu na cenu prostě dosti silný, unikátní tříhodinový zážitek, na který budu blaženě vzpomínat ještě dlouho. A mile rád jej doporučím i takovým, kterým by zdejší náboženské motivy mohly být proti srsti, neb se dají relativně obstojně taky ignorovat, aby si člověk jen užíval ten kvalitní VA podávající výborný banter ve vizuálně uhrančivém, mrazivém a zároveň hřejivě uvěřitelném prostředí.
+19

Unpacking

  • PC 90
Tato fajná oddechová hra je balzám na duši. Relaxační hra na jedno dopoledne, u které se nemusí ani tolik přemýšlet.

Sledování života jisté slečny, která dospěje a nakonec má i miminko byl vlastně takový zajímavý příběh hry, který byl velmi originálně a vkusně podán tím, jaké předměty vytahuji z krabic. A také hodně napoví samotné byty a místnosti. Poznáme, že bydlí u rodičů, v garsonce, že měla rozchod s partnerem a také narození potomka a pořízení celého domu.
Samotnou ženu poznáme až na samotném konci hry. Byť pouze na fotce proti Slunci a z profilu.  

Odměnou za splnění jsou i zajímavé samolepky, které doplňují achivimenty.

Co se grafiky týče, jedná se o krásný pixel-art doplněný skvělou hudbou, která doprovází jednotlivé levely. Jak už zaznělo, někdy je problém poznat jaký předmět právě umisťuji.

Poslední věc, co musím na konci pochválit jsou předměty, které odpovídají herní době. V roce 1997 máme tamagothi a v pozdějších letech máme konzoli Wii a Xbox :) Slečna je velká herní fanynka.

Pro: Stylová grafika, soundtrack, velké množství objektů, stylizace příběhu a celkový nápad hry.

Proti: Poměrně krátké.

+4

The Free Ones

  • PC 90
Kladl jsem si otázku, proč neexistují hry z ranku A Story About My Uncle, kterou považuji za fenomenální plošinovku, ale poté mi do cesty vstoupil problematický Doom Eternal, kde se hopsací pasáže nenechaly zahanbit a daly jasně najevo, jak to může vypadat. O nějaký ten týden později začnu dávat dohromady souhrnný seznam first person exploration games, jelikož mi to už přerůstá přes hlavu a je to opravdu neuvěřitelné. A pak to přijde, objevím hru The Free Ones, regulérní alternativku k té z roku 2014. Na Steamu nic, na Itch.io oficiálně zdarma. Stačilo stáhnout a rozehrát.

Prvotní nadšení je umocněno spuštěním hry, kde se vše zdá tak, jak má. Nic není jen neprůchozí dekorace bez pevné struktury, ale pokud hráč chce, na mnohá místa jej dovolí základní skok dostat. Dřevěné lešení s žebříky? Není problém, lezení po skálách, balancování na úzkých konstrukcích, skákání kamkoliv, kde to hráč vyhodnotí jako podnětné a ověřující jeho zákonitosti z jím vnímané reality, jíž reálně prožívá, než usedne k monitoru počítače. Ale obecně ty vlastnosti pohybu a přesunu hýří variabilitou a sympatičností jen tím, že mohu pozorovat herní alter ego, jak svou rukou používá získaný hák, s nímž se přichytává po překážkách a dává více četné skoky.

Prostředí oplývá typickými proprietami jeskyních komplexů a venkovních lokací, ať už za dne či noci. Příběh posouvají přehrávané video sekvence a konverzace s postavami. To slouží jako vodítko k dalšímu postupu. Uložení je zcela intuitivní a automatické, po chvíli absolvovaného úseku, čímž se není třeba obávat potíží. U nepříliš pravděpodobných kolizí s terénem nechybí i respawn, ať je se čeho chytit, když se nenadálé nesnáze vyskytnou. Jako engine to pohání osvědčený Unity, výborně zde držící svou reprezentaci na výši, a to díky vyspěle působícímu grafickému hávu. Zaujaly mě na lanech připevněné malé bedny, na nichž hrdina stál. 

Čím více doby u hry trávím, tím je její fascinace o to zřetelnější a úkoly náročnější. Pojem vracečka dostane pádné obrysy tehdy, kdy přeskakuji na přidělaných bedýnkách v provaze, jezdících dvěma opačnými směry, a já musím neustále překonávat obě strany provazu, jinak spadnu do vody, vrátí mě to zpátky. A právě ten poslední krůček, doskočit správně na pevnou zem, představovalo enormní výzvu. Bedýnky totiž vyjížděly střídavě, a vzdálenost ideálního výskoku se stávala složitější. To hrálo nejvíce na trpělivost a mou píli. Skály, jak už bylo zmíněno, design na nich plně stojí. Mnohokrát mi usnadnily průchod hrou. Spouštějící skripty k posunu, když z vrchu skal, takzvaně mimo mapu, seskočím dolů, pracovaly naplno. Komplexní dílo.

Poklidně si tak chodím, skáču, prozkoumávám, rozjímám, uvědomuji si potenciál hry, ale co začalo pomalým tempem, to se neskutečně zrychlilo, provázky a bedýnky byly pouhými vzpomínkami na podstatu prožitých nočních můr, kterak se pokoušet o výzvu na jedoucích pásech, ke se slovu hlásil ptáček a jakési kolejnice, u nichž mi zprvu unikala míra herních mechanik. A opět to automaticky zběsile ukládalo, stačilo rozpohybovaný na maximum skákat v trajektorii jízdy. A já se kochal, kudy všude mě to vzalo, na procházku malebnými kulisami, kde klid je tou mou nejmenší starostí. Krásná kvetoucí zeleň. Ať už The Free Ones sakra zastaví a vrátí se nohama na zemi.

To je ale omyl. Schopnost létat, patřičná dynamika hry, stojící primárně na nezastavitelném principu stálého a variabilního pohybu, vyplývajícího ze samotné náplně těchto plošinovek. A proto musí mít vlaky co převážet a kde, a tudíž mít Theo i co na práci, mít po čem skákat, na co se přichytit. Je úplně jedno, že balancuje na úzkých prknech čnějících ze skály, že jich je asi čtveřice za sebou, že se tam dostal z oněch vlaků, že ho později čekalo stoupání na železničním uzlu, křížícího se navzájem. Jak je enormní provoz převážených surovin z tohoto velkého a tajuplného ostrova, kde uzřít pohled na měsíční svit je to, oč po té námaze stojím. Na vrcholcích.
+6

Československo 38–89: Atentát

  • PC 85
Takhle si představuju moderní výuku dějepisu. Zahrát si tuto hru bych jako dějepisář v 9. třídě dal za úkol každému žáku a podle mě by si i ten největší flákač třídy odnesl pár pěkných znalostí o životě v Protektorátu, holokaustu a 2. světové válce očima československých pamětníků. Tohle se opravdu povedlo a doufám, že se Charles Games budou zabývat podobnými hrami i dále, už je pár let venku Svoboda 1945: Liberation, která asi v mnoha věcech navazuje a uměl bych si představit třeba herní období českého vnímání 1. světové války a vzniku Československa, srpna 1968 a normalizace, nebo období kolem Sametové revoluce a i mnohá starší témata z 19. století (třeba Národní obrození). Vždycky to přeci nemusí být tak temné a smutné jako je příběh Atentátu 1942.

Hra mě svým netradičním pojetím hned vtáhla, výpovědi "pamětníků" jsou zachyceny uvěřitelně i s různými přeřeky a drmolením. Komiksové pasáže, které přenáší hráče do těch osudných dnů po atentátu byly taky zpracovány tak akorát, přehledně a účelně. A těch pár miniher mě dokázalo relativně věrně do té doby opravdu přenést, i když by určitě stálo za to, aby jich bylo tak 10x víc.

Co mě malinko vytrhávalo z hraní bylo jednak to, že nevím, za koho jsem vlastně hrál, některé postavy mě oslovovaly jako muže, druhé jako ženu, ale dle všeho jsem byl asi muž, což je divné, protože v anglickém znění se hraje dle všeho za ženu :) Taky mi nějak nepasoval věk postav. Děj se odehrává v roce 2001, takže i těm nejmladším z nich by mělo být kolem 80 let, nicméně vlastně všichni jsou celkem vitální sedmdesátníci, možná až na babičku, ale to je možná jen detail. Co mi ale přišlo neuvěřitelné, bylo, že vlastně nikdo z protagonistů příběhu neumřel, ani za války, ani po ní, to je krajně nepravděpodobné. Takže ten konec je možná až moc dobrý, i když jsem teda objevil i druhý konec, kde děda jen smutně sedí na lavičce a ... nic :).

Ale to jsou všechno jen detaily. Ta hra je fakt úkaz. Už jen ta encyklopedie, která vůbec není povinná, ale každý se jistě aspoň na pár hesel podívá hlouběji. Tohle by měly obsahovat všechny hry, které se dotýkají historie, nebo nějaké vědy a faktů.

Už se opravdu těším, až si zahraju tu Svobodu, protože věřím, že to bude ještě lepší.

Pro: historie 2. světové války hrou, netradiční zpracování, živí herci, mohutná encyklopedie

Proti: genderová nejasnost herní postavy :) drobnosti ve zpracování

+16

Assassin's Creed Origins - The Hidden Ones

  • PC 75
První ze dvou DLCček Origins navazuje na příběh hlavní hry, o několik let později. Bayek zde jako vůdce skupiny později nazvané asasíni v oblasti Sinajského poloostrova zabijí další římské padouchy a odhaluje další spiknutí proti jeho lidem.

DLC neobsahuje v podstatě žádné novinky. V nové lokaci tak hráč dostane přesně to, co obsahovala už původní hra. Jde tedy ze strany autorů o krok na jistotu. Na druhou stranu tady asi opravdu nebyl důvod měnit to, co dobře fungovalo už v originální hře.

Tento přídavek mohu tedy doporučit všem, pro které ani několik desítek hodin v Egyptě nebylo dost a zároveň všem, koho zajímá další osud sympatického Bayeka a jeho půvabné ženy Ayi. Herní doba je i pro hráče kompletionisty bezpečně do 8 hodin.
+10

Callahan's Crosstime Saloon

  • PC 80
Adventury od Legendu považuji za jedny z nejlepších a to především díky skvělé atmosféře a hratelnosti. Jako předloha jejich příběhů často slouží různé knihy a jim se vždy podaří zachytit to podstatné. A nejinak je tomu i tentokrát. V devadesátkách, při prvním hraní, jsem ještě neznal knižní předlohu, ale dnes musím docenit skvělé zpracování samotného baru a jeho návštěvníků. Opravdu jako kdybych otevřel knihu a byl zpět mezi starými známými. Hra je stejně jako předloha rozdělena na několik samostatných příběhů a autoři této svobody plně využily. Každá část je naprosto odlišná, od dobrodružství ve stylu Indiana Jonese po cestu do vesmíru. Pořadí jednotlivých částí je, minimálně z části, volitelné. Závěr je správně velkolepý a šílený.

Hra je hodně upovídaná, dialogů je opravdu velké množství a je to dobře. Návaznost na textovky byla u Legendu vždy patrná. Vše je zajímavě a vtipně napsané, stojí za to proklikat i nesouvisející položky. Všude se totiž může skrývat vtípek nebo narážka, kterých je hra také plná. Ani nedokážu odhadnout, kolik jsem toho díky své angličtině nepobral. Dočkáte se i odkazů na další adventury autorů. Předmětů a jejich kombinací není díky samostatných příběhům tolik, přesto umí potrápit. Celkově je ale obtížnost rozumná a s trochou trpělivosti lze vyřešit vše. Problémem může být luštění pop-kulturních hádanek na tabulích, zvláště když toho jako já minimálně třetinu neznáte. Ale Boris Karloff a podobně potěší.

Grafika je jako vždy excelentní a díky rozmanitosti se autoři měli na čem předvést. Ovládání je funkční klasika. Hudba má světlé okamžiky, ale celkově moc nezaujme, ale ani nijak neruší. Časem jsem v jednotlivých částech přešel na vlastní tichou hudbu, aby byl slyšet povedený dabing. Hra je chytlavá a docela dlouhá, první dny jsem v ní nechal vždy klidně pět hodin v kuse. Hra nejenom nezklamala, ale jsem nadšenější než poprvé.
+24

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans

  • PC 80
Vyrůstal jsem v devadesátých letech a vždy když v televizi běžel film s Bud Spencerem a Terence Hillem, bylo jedno, že jsem daný film viděl už několikrát, o zábavu pro následující hodinku a něco bylo postaráno. A když jsem zjistil, že vznikne hra, kde si v kůži mých oblíbených hrdinů projdu některými scénami z jejich filmů a do toho bude hrát jejich stylová hudba, věděl jsem, že si tuto hru jednou zahraju. A ten čas nastal právě letos.

Příběh hry prolíná několik jejich filmů a také z nich vychází i hlavní pointa filmu. Bud chce dostat peníze a Terence by zase rád získal srdce slečny v nesnázích, kterou se snaží zachránit. Nic složitějšího tu není třeba hledat. Dialogy rozvíjející příběh jednotlivých scén zde nejsou nijak zvlášť ukecané, takže nijak neodvádí pozornost od toho nejdůležitějšího. A tím je pochopitelně ta nejvíc typická věc z filmů obou aktérů, čili mlátičky.

Celou hrou jsem si prošel hned dvakrát, jednou v kooperaci se ženou, podruhé na těžkou obtížnost sám. V obou případech jsem si právě mlátičky užil na 110 % procent. Ty jsou celkem intuitivní a na nižší obtížnosti se většina z nich dá projit i zběsilým mačkáním tlačítka útok. Avšak mnohem zábavnější je do toho zapojovat různé speciální akce obou postav. Dojde tak na Budovy typická "razítka" či různé akrobatické kousky v podání Terence. Dost mě bavily i souboje s bossy a hlavně mezihry. Ty byly občas celkem náročnější (honička na koních či v autě), jindy měly dost pitomé ovládání (závody) nebo mi chvíli trvalo, jak vlastně na to (pojídání párků). 

Grafická stylizace má podobu pixelartu, což mi přijde jako dokonalý tah. Hra tak vypadá, jakoby vznikla v 80. či 90. letech, což mi právě spojuje nostalgické pocity ze sledování filmů. Korunu tomu pak dává hudba, kde hrají jak jinak než originální skladby z filmů. Došlo i na mou oblíbenou sborovou 'Lalalalalala', na kterou jsem teda musel čekal až do titulků.

Hraní bylo velmi zábavné, hra splnila všechna má očekávání. Narazil jsem i na pár věcí, které mi úplně nevyhovovaly, ale nebylo to nic vážnějšího, co by mi kazilo pocity ze hry.
+26

Fallout: New Vegas

  • PC 0
Na hře nejvíc cením to rozvětvení příběhu. Hráč opravdu může vybírat ze široké škály toho, kdo bude vládnout Mohavské pustině a Novému Vegas. Neříkám, že se to tvůrcům vyloženě povedlo, ale je to něco, co od her vyžaduji a očekávám.
Videohry by neměli být toliko interaktivními filmy (jak je tomu v módě díky vlivu série Uncharted), či spíše virtuálním světem, s nímž si hráč bude moci vyhrát dle své libosti.

Ovšem jsou tu zápory a není jich málo. Ačkoliv jsem hru hrál až nyní, v roce 2024, tak byla opravdu rozbitá. Vlastně se jedná o druhou nejrozbitější hru, s níž jsem se dosud potýkal (horší byla jenom PS4 verze Cyberpunku 2077, se kterou ovšem nešlo vydržet ani hodinu). U Fallout New Vegas jsem vydržet těch hodin asi 50, protože ta rozbitost se stupňovala časem.
Začalo to hlavně ve druhé půlce, kdy hra začala občas padat a zasekávat se (v tomhle případě jsem to musel řešit skrze ctrl+alt+del a odhlášení se, jinak jsem nemohl nic). Ač je to nepříjemné, tak zrovna tohle nebyl takový problém, protože hru si lze ukládat dle vlastní libosti (F5) a načítání do hry/lokací je rychlé.

Za velmi otravné a nevydařené považuji spíše to, jak často se hra bugla a nešlo normálně postoupit v úkolu dál, případně kolikrát mi úkol visel jako aktivní, ačkoliv jsem ho právě dokončil. Následkem toho bylo, že se nespustil script k úkolu, který navazoval.
Většinou to šlo řešit skrze cheat (completequest ID questu), ale mise, v níž Prezident NCR/RNK dává proslov na Hooverově přehradě nešlo dokončit ani tak a plukovnice Moorová vždycky nereagovala tak, jako bych za ní přišel v průběhu onoho proslovu. Prostě se neukázala dialogová možnost. Kdybych nebyl velmi trpělivý, tak bych hru z těchto důvodů odinstaloval, jenže jsem do ní už investoval mnoho času... Načetl jsem starší save a tentokrát úkol bylo možno dokončit.
Krátce na to jsem začal řešit, proč se mi v pip-boyi neaktivoval úkol s Enklávou (For Auld Lang Syne), ačkoliv můj společník Arcade se mnou hodil onu řeč, po které se měl quest aktivovat a následně jsem měl naverbovat staré členy Enklávy, což jsem chtěl, ale nenacházím žádný cheat, skrze který by to šlo aktivovat.
Technický stav zkrátka vzbuzuje pocity frustrace, což považuju za velmi nežádoucí. Nakonec jsem hru nedohrál. V boji o přehradu jsem nebyl schopen postoupit, protože nebylo možno vstoupit přes bránu do Legátova kempu na druhé straně přehrady >neukázala se možnost "E) Open Gate to..." Už jsem toho teda měl až po krk. Otravoval jsem se s tím až moc, ale nestálo to za to i z dalších důvodů:

Co se času týká, tak ten jsem se pokusil šetřit i tím, že jsem 3/4 hry odehrál prakticky s cheatem godmod (tgm). Rychle mi totiž došlo, že vývojáři chtějí, abych lootoval, kvůli neustále pociťovanému nedostatku, ale současně jsem mě za tuto činnost penalizovali, protože jakmile jsem měl u sebe hodně věcí, tak postava nemohla běžet. To není nutně špatně, jen tady to bylo podle mě blbě vybalancovaný a já opravdu nejsem magor, abych půlku hry trávil v inventáři a furt promýšlel, co vzít, co nechat, co prodat a co vyhodit.
Vzhledem k tomu cheatu ovšem ani nepřátelé tedy nepředstavovali výzvu, což ovšem ubírá na požitku z hraní. Původní gameplay je ale taky nevybalancovanej, protože trvá zbytečně dlouho, než hráč nepřítele ustřílí k smrti (u některých nepřátel to trvá dlouho i když má hráč všechno vymaxovaný - je absurdní, že na rytíře Bratrstva oceli je třeba vystřelit několik atomovek a nebo do nich 30s střílet brokovnicí).
Lepší by bylo nainstalovat si nějaké módy, které upravují gameplay, ale já se tím zas tak nechtěl zabývat, protože mě zajímal převážně jen příběh a větvení narativu.

Příběh hry mě ovšem taky zklamal, protože mě ta hra do toho světa nedokázala vůbec citově zainteresovat. Je sice hezký, že tam je hromada frakcí a postav, pro něž je možno plnit úkoly, ale mně se nelíbila žádná z nich. Nejradši bych je všechny pobil, čímž bych si ale podřízl větev a nevěděl, jaké příběhové linky se k nim vážou.
Hra je to taky už stará a tvůrci se nejspíš museli vejít do nějakých technických omezeních, ale výsledek na mě působí poněkud uměle, naivně a papundeklově. Když třeba prezident RNK dává proslov svým lidem před bitvou, tak ho poslouchá dav asi jen 4 NPCček... < To zabíjí potencionální genius loci celého momentu.

Bylo by fajn vidět, jak se prostředí mění v závislosti na mých akcích. Když třeba pomůžu nějakému městečku, bylo by fajn později vidět, že vzkvétá, přichází víc lidí, načež by se skýtalo víc možností, jak někomu pomáhat, s kým obchodovat a jak se třeba dostat ke specializovanému vybavení (případně i se slevou). Pokud bych městečko vykosil a později ho znovu navštívil, bylo by fajn vidět, že městečno chátrá, že ho teď obývají zdivočelý mutanti nebo že se tam nastěhoval jiný klan s jinými potencionálními úkoly. Pokud bych zabil třeba jen nějaké klíčové lidi onoho místa, později by se na jejich post mohlo dostat jiné postavy s jiných charakterem a podle toho by se místo taky měnilo. Takhle propracované to ovšem není.

Přitom se zdá, že se hodně hraje na pověst, kterou má hráč u různých frakcí. Dobrá pověst otvírá příběhové linky. Špatná pověst (a zabíjení těch, kdo mě úkolují) je zavírá. Být ale hajzl je zabavnější. Bohužel z toho neplyne nic moc pozitivního. Když jsem v 1/4 hry narazil na obchodníka a skrze dialog zjistil, že mi může prodat nějaké zajímavé zbraně, tak jsem ho zabil v domnění, že si to následně vezmu. Najednou ale nebyl způsob, jak se k vybavení dostat, protože tu možnost otvíral jen jen dialog. Teď už dává smysl, jak jsem zmínil tu umělost a papundeklovost? Na jednu stranu je patrná snaha o jistou propracovanost, ale na druhou stranu je to taky dost děravé, rozbité a povrchní. Pokud jsem schopen efektivně zabít každé npc, tak z toho může plynout jen zábava a krádež vybavení, které mají v inventáři nebo kolem sebe. To je málo. Ve hře se hráč opravdu může chovat jako hovado (například může ochránit tajemství jednoho casina, které vaří a pojídá jiné lidi), ale jakoby s tím vývojáři moc nepočítali. Typicky mise skončí neúspěchem, a takřka žádné výhody ani questy to hráči neposkytne.

Řada zajímavých, rozvětvených nebo vtipných questů tu ovšem je; Třeba ve Freeside bude hráč najímat specifické postavy pro jeden bordel, jehož zákazníci mají specifická přání. Jeden z nich prý chce sexbota, takže jsem doběhl kam mi ukazatel ukázal, přenahrál systém nějakého robota a pak využil nabídky jeho služeb. Nikdo se samozřejmě neobtěžoval animovat sex, takže když toho hráč chce využít, tak může očekávat jen to, že mu zčerná obrazovka a když se zase rozsvítí, tak už zase stojí před postelí nebo postavou, s níž si užíval. Na můj vkus odfláklé. Je ale příliš snadné je přemluvit (kord když má hráč vymaxované řečnictví) a ve výsledku je to jenom doběhni, promluv, vyzvedni. Kdyby přemlouvání těchto postav bylo komplikovanější, mohla by to být zajímavá psychologická hra, ale takhle je to můj vkus příliš jednoduché/plytké a proto mě ani tohle nijak zvlášť nebavilo.

Hodnocení 5% dávám, protože se cítím být okraden o čas. Můžu si za to ale do jisté míry sám. Nesmím být k vývojářům tak tolerantní. Všichni nám cpou hromadu contentu, samý seriály, hry film, knihy, ale většina té jejich tvorby za tu investici (a teď neberu v potaz peníze) nestojí. Nechť je mi toto ponaučením. Příště až naberu podezření, že mi někdo nabízí/cpe něco, co odflákl, tak s jeho obsahem nebudu ztrácet čas.

Pro: větvení příběhu, destrukce těl

Proti: technický stav, protagonista není nadabovaný a NPCčka mají dialogy takové naivní, blbě vybalancovanej gameplay, nutnost trávit příliš mnoho času v inventáři pokud hráč nehraje v cheatama,

-12 +6 −18

Kathy Rain

  • PC 75
Další pixelová adventura, která může překvapit, ale pro to aby byla opravdu jednou z těch velkých adventur jí chybí mnoho.

Musím ale uznat, že tak do půlky hra opravdu odsýpá. A to díky tomu, že ve hře není úplně tolik lokací a nejsou ani nikterak rozsáhlé, proto ve hře není dvojklik na rychlý přesun postavy, aspoň teda mne se to nepodařilo vyvolat. Někdo to může vidět jako zápor, ale mne to nevadilo. Díky tomu i hra patří mezi takové ty jednodušší adventury, které vás zas úplně tolik nepotrápí, i když pár puzzlů mohou být ošemetný.

Pixelová grafika se opravdu vyvedla a tohle jsou přednosti, které dokážou potěšit. Ale ten příběh. Ze začátku se to vyvíjí opravdu slibně, ale jakmile se do toho začne motat mystično a takový prvky, tak mne to spíše zmátlo a hra mne začala celkem nudit. I když námět vypadal slibně, to provedení se už moc nepovedlo a ke konci už hra opravdu je zvláštní a tahle část mne fakt nebavila. Občas i to chování postav nebere moc hlavu a patu. Ale jasně, snaží se to o určité napětí, ale jde to i lépe.

Každopádně na jedno zahrání je to fakt v klidu adventura. Určité pasáže a prvky by se mohli zalíbit, ale za tu cenu určitě najdete lepší adventury.

Pro: pixelová grafika, Kathy, začátek hry má dobrý spád a námět

Proti: zakončení hry, mystický prvky, občasné chování postav a dialogy, vyšší cena na úkor délky hry, některé puzzly

+10

Blasphemous 2

  • PC 75
Sequel Blasphemous začal velmi slibně. Ze začátku jsem měl pocit, jako by v původní hře jen někdo opravil ovládání a dal přede mě director's cut verzi původní hry. V podstatě u všeho, co jsem v komentáři k první hře kritizoval, došlo v Blaphemous 2 ke změně k lepšímu. Byly opraveny katastrofální hitboxy, lepší platforming (čemuž prospělo přidání double-jumpu a dashe), lepší rozmístění checkpointů, naprosto prdelní systém fast travelu byl nahrazel systémem, který funguje. K tomu všemu zůstává originální stylizace, krásný pixelart, jímavá hudba a lehce přístupnější příběh. Hned po prvních pár hodinách bych pořád ještě dával 100%, jenže pak se dostavily již tradiční symptomy sequelů.

Ten nejtradičnější bolí nejvíc. Sequel musí být zaručeně delší a větší, aby byl lepší. Chyba. A na Blasphemous 2 to jde ohromně znát. Od poloviny hry jde vidět, jak se s každou další lokací zhoršuje level design, prostředí přestává být zajímavé a začínají se opakovat ty samé skupiny nepřátel, pouze v nových elementálních variacích. Na elementálních atributech je nakonec hodně založen i celý souboj a systém obrany, což mi přijde jako zbytečný krok kamsi do prdele, a celý systém korálků na růženci se tím redukuje na primitivní +30% fire resistance hovadinu. Zajímavější atributy tu sice nahrazují náboženské figurky, patroni chcete-li, se kterými jdou vytvářet různé kombinace se zajímavějšími bonusy, což je sice fajn, ale působí to jako zbytečná nástavba již funkčního systému z první hry. Bohužel, s pokračováním vzaly za své taky soulslike questy z prvního dílů, které jsou tu hodně zjednodušené a většina z nich je redukována na collectible fetch-questy. Škoda.

Kolem a kolem, Blasphemous 2 se mnohem lépe hraje, celkově se jedná o lepší metroidvanii, ale hra ztratila něco ze svého syrového kouzla prvního dílu, ve kterém kupodivu dělá některé věci lépe.

Pro: Gameplay, příběh, game design, španělšký dabing

Proti: Level design, questy

+8

Assassin's Creed Origins

  • PC 85
Série AC po ne zrovna vyvedeném Syndicate už nutně potřebovala restart. Ubisoft si toho byl dost dobře vědom. Jenže jak to udělat a kam hru zasadit? Na první otázku přišla jednoznačná a razantní odpověď od kolegů z Polska. Odpověď na druhou otázku už pak byla pro Ubisoft mnohem jednodušší - přeci jen pro ně vytvořit krásný svět se skvělou atmosférou nebyl nikdy problém a tak stačilo jen vyslyšet fanoušky, kteří po Egyptě volali docela masivně už od dob prvního dílu.

Dosud jsem všechny předchozí díly prošel s kombinací K+M. Zde jsem se však rozhodl přejít na gamepad. Hlavním důvodem ale nebylo to, že bych měl pocit, že je hra dělaná primárně na gamepad (i když pravděpodobně je). Tím důvodem bylo, že jsem si chtěl vyzkoušet hraní z pohodlí sedačky ve 4K na své 65 palcové OLED televizi (pro konzolisty standard). A z vizuálního hlediska jsem nemohl udělat lépe - hra vypadá naprosto skvěle, režim HDR tu funguje výborně a syté barvy a skutečná černá OLED panelu to všechno jen dokonale podtrhují. Po tomto se mi bude jen těžko vracet zpět ke svému LCD IPS hernímu monitoru.

Mým hlavním herním zážitkem z Origins se tak z velké většiny stalo kochání se krásami starověkého Egypta. A úplně nejlepší feeling jde ze hry pokud zpomalíte na chůzi a kamera se pak do pár sekund přiblíží a vyvolá tím skvělou imerzi. Všechno ostatní se tím tak trochu upozadilo. Musím však uznat, že po letech do série opět přišel sympatický protagonista a příběh jako takový má dostatečný spád. Příklon více k RPG a s tím i změna soubojového systému myslím také prospěla. Vedlejší questy už má konečně smysl dělat, zde ale Ubisoft v oblasti writingu pořád značně pokulhává za CD projektem.

Na tuhle více než 80 hodinovou exkurzi do Egypta rozhodně jen tak rychle nezapomenu. Než jsem se do hry pustil, říkal jsem si, co já v té poušti budu dělat a čím se tam budu kochat, neboť sledovat duny a velbloudy se mi určitě rychle omrzí. Origins toho nabízí ale daleko více, prostředí jsou dostatečně proměnná a v poušti jsem se paradoxně ani příliš moc za tu dobu nezdržoval.

Ubisoft zde opět dokázal, že světy jako dělané pro virtuální turistiku mu jdou náramně. Navíc k tomu přidal i díky silné inspiraci třetím Zaklínačem spoustu dalších skvělých prvků, které jinak dříve dělal spíše průměrně a v rámci série už působily zastarale a nudně. K dokonalosti celkového zážitku tomu chybí už jen něco jako duše, tím myslím především kvalitnější writing, který v člověku dokáže vzbudit emoce a co nepůsobí tak strojově a ploše.

Pro: audiovizuální zpracování, mnoho novinek a vylepšení k oživení série, Egypt

Proti: klasické neduhy Ubisoftu ovšem naštěstí v menší míře, průměrný writing, málo emocí

+19

Dagon: by H. P. Lovecraft

  • PC 65
Herní výzva 3. Volání Cthulhu 

Moje první a nejspíše poslední seznámení s díly H.P. Lovecrafta. Musím říct, že příběh byl dost zajímavý a poutavý, byť to vůbec není můj oblíbený žánr. I když je hratelnost omezená, hledání skrytých předmětů a celkové prostředí mě dokázalo pobavit i zaujmout. Rád jsem se dozvěděl něco nového.
Potěšilo mě, že hra obsahuje spoustu zajímavostí a faktů o životě (pro mě neznámého) H.P. Lovecrafta.

Pro: Atmosféra, zvuky a grafická část hry. Zajímavosti o slavném autorovi a jeho dílech.

Proti: Krátké

+5

Neon Abyss

  • PC 80
Neon Abyss Překvapilo mě jak tato hra je zabávna a už vím že mám rád rogue like.

Dobré je to že to není jako Vampire Survivors že běháš ale tohle je 2d skákačka

Pro: Zábavné

Proti: Bullet Hell

-3 +2 −5

Terminator: Resistance

  • PC 80
Herní výzva 2024 - 2. Láska nebeská

Tak jo, dohrál jsem to a popravdě jsem od toho moc nečekal, ale hra mě mile překvapila. Probudilo to ve mě takové nostalgické vzpomínky, že jsi snad ještě dnes pustím, minimálně první Terminator film. Hra se vlastně odehrává v budoucnosti ve válce proti strojům (Skynetu), což známe právě z filmů T1 a T2. A já jsem do teď ani nevěděl kolik druhů strojů vlastně v tomto universu existuje, dokud jsem si tuhle hru nezahrál. Ten arzenál všemožných zbraní co se tu vyskytuje je fascinující. A ty zvuky výstřelu? To je úplná bomba, jako kdybych byl přímo ve filmu.
Stejně tak je naprosto jedinečný soundtrack, který jenom podtrhuje atmosféru hry, nemluvě také o ikonických tématech, které známe právě z filmu. A nemůžu nezmínit, když v jedné misi máte najít rádio pro jednoho vašeho člena a když ho najdete, už z dálky slyšíte skladbu Burnin' In The Third Degree která je právě ikonická ze scény v baru v prvním T. Tak to jsem úplně zaplesal.
A v neposlední řadě také musím zmínit pár easter eggů na T1 i T2, které opravdu potěší i některé scény dobře známé fanouškům filmů.
Tomuhle všemu ale na druhou stranu, trochu škodí horší AI nepřátel i slabší grafika, ale to se dá odpustit.

Pro: příběh, soundtrack, tématika filmů T1/T2, známé postavy, zbraně, Skynet (stroje, terminátoři)

Proti: slabší grafika, AI nepřátel

+12

The Tiny Bang Story

  • PC 60
Hra, která kopíruje Machinarium, někdy až nestydatě. Designem a grafickými prvky (steam punk, různé páčky, lampičky, skříňky, kolečka apod.), druhy hádanek (herním automatem počínaje a otravným potrubím konče), stylem hudby, dokonce podobným rozložením některých obrazovek(!). Jen je to celé barevnější a veselejší.

Za méně peněz dostanete také méně muziky. Nesetkáte se tady se sympatickým hrdinou (přestože další postavičky tady jsou). Je jasné, že animace by spolykala obrovský kus práce, proto možná byla postavička vyškrtnuta?

Také nečekejte žádný příběh (přestože je v názvu Story). Je to jen luštění hádanek, které jste už x-krát viděli v jiných hrách. Hledání předmětů a puzzlíků dá ale občas trochu zabrat, což je fajn.

Takže sice příjemná jednohubka, která však ve výsledku působí jen jako nápodoba snažící se svézt na popularitě slavné hry. Za to okaté opisování od Machinaria bodíky dolů.
+4