Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

DOOM + DOOM II

  • PC 95
Vydání této lehce vylepšené kompilace původních Doom her mě mile překvapilo. I když se vzhledem k vylepšeným verzím Quake I a II asi dalo něco podobného čekat. I v tomto případě je produkt pro majitele originálů k dispozici zdarma. DOOM + DOOM II přináší vylepšenou grafiku, ale stále zachovává ducha původní hry. Nečekejte žádnou velkou modernizaci, jde primárně o zvýšení rozlišení a pohodlné spouštění na moderních systémech. I ovládání stále ctí původní hru a nenabízí zdaleka takové možnosti jako některé source porty. Potěší ale možnost zvolit původní nebo vylepšený hudební doprovod.

Oceňuji, že je součástí kolekce opět i id Vault, sbírka obrazových materiálů z tvorby hry. Obsahem kolekce nejsou jen první dva díly, konkrétně Ultimate Doom a Doom II, ale i Final Doom (epizody TNT: Evilution a The Plutonia Experiment), Master Levels for Doom II, No Rest For the Living. Tím je pokryta kompletní oficiální tvorba, ale kolekce překvapí ještě dalším obsahem. Za prvé je součástí Sigil, nová epizoda od Johna Romera, což mě překvapilo. Bohužel druhý díl nenajdete. A za druhé, což se naopak dalo čekat, nové rozšíření Legacy of Rust. Přímo z hlavního menu je možné se dostat i k teď už obrovskému množství fanouškovských modifikací a rozšíření. Rozhodně jde o dobrou vstupní bránu do tohoto rozsáhlého světa, ale pro pohodlnější a kompatibilnější hraní bych doporučil využít spíše doporučené source porty.

Legacy of Rust jsem sice hrál až naposledy, ale šlo o hlavní tahák této kolekce. Rozšíření se skládá ze dvou epizod, Vulcan Abyss a Counterfeit Eden. Nejde jen o dalších šestnáct úrovní, ale i nové zbraně, nepřátele i grafiku. Novinky jsou často založeny na nepoužitých konceptech. Plamenomet je sice zajímavý, ale moc jsem si ho neoblíbil. Calamity blade je něco jako nabíjecí plazmovka vystřelující řadu projektilů, velmi silná a zábavnější zbraň. Šest nových protivníků je spíše průměrného ražení, jen Shocktrooper založený na vzhledu Doomguye s plazmovkou je zajímavý (i když ne originální - doporučuji zahrát Scythe 2). Jednotlivé úrovně jsou dobré a je vidět zkušenost autorů s tímto stylem her.

Celkově tak jde opět o skvělou práci, díky které jsem si opět prošel i ty méně slavné části Doom historie a užil si i něco nového. Hraní mohu jednoznačně doporučit, je to obsah pro velkou část lidí zdarma a vydrží opravdu na dlouho.
+21

LEGO The Lord of the Rings

  • PC 80
Hra, která je pro mě dvěma herními milníky: první LEGO hra a hra, která mě donutila si koupit xboxový ovladač k notebooku. Vždy budu k hraní preferovat klávesnici a myš, ale tohle se prostě bez konzolového ovladače nedá. Hru jsem poprvé začala někdy v roce 2019, vzdala to po třetí kapitole a zapomněla proč. Tenhle rok to zkusila znovu a velmi rychle jsem si vzpomněla, proč jsem hru nikdy nedohrála. Chybu jsem napravila a s ovladačem v ruce jsem už ji probruslila jedna báseň.

Na Silvestra jsem dočetla celého Pána prstenů, vrhnout se tedy právě na tuhle LEGO hru byla jasná volba. Nečekala jsem, že si LEGO verzi nějak extra oblíbím, ale dohrála jsem ji s dojmem, že si musím zahrát i všechny ostatní hry od LEGO. Je to skvělá oddychovka s (pro mě) super humorem, který odlehčuje typicky temnější stránky známého příběhu. I když některé scény mě dojaly úplně stejně jako ve filmech nebo v knize (My Friends, you bow to no one).

Po dohrání příběhové linky je tu hafo věcí, které jde sbírat, dávat dohromady a rozbíjet (a rozbíjet, a rozbíjet). Taková blbost, ale jak moc to zabaví... Zdaleka nejsem blízko 100%, postupně se ale prokousávám jednotlivými lokacemi a zkouším vyzobat všechno, co se dá. Jsem si jistá, že než dokončím všechny questy, posbírám všechny postavy, kostičky a všechno ostatní, tak to bude ještě nějakou dobu trvat. Musím si ale opravdu dát chvilku od téhle hry pauzu, protože se mi v LEGO kostičkách tvoří už i sny.
+8

Alone in the Dark

  • PC 85
Plánoval jsem jen diskuzní příspěvek, protože za sebe píšu spíš ty hutnější komentáře, ale jelikož mi u ostatních vyhovují komentáře kratší, tak vlastně není nic proti ničemu když mé dojmy sepíšu zde. Jen budou jak z rychlíku.

Alone in the Dark je těžké hodnotit - a ač tím hře zrovna službu neudělám, musím všechny upozornit, že jak někdo žije Pánem Prstenů, Star Warsy, Dunou a jinými světy, u mě je jedničkou prostě Lovecraft a téma ztráty příčetnosti a tajemných neprobádaných světů a neuchopitelných konceptů alá mathematical fuckery apod.. - chapadlovitý aspekt, hnus, ryby a hniloba moc ne.

Hra je právě ta nejlepší esence toho, čím je Lovecraft v mých očích skvělý. Když jsem šel do karetky Arkhamu, měl jsem pocit, že konečně někdo přišel na to, jak tu atmosféru mythosu správně vystavět, protože videoherním tvůrcům se to doposud moc nedařilo. FromSoftware se tomu trochu přibližuje. Zde mám zase pocit, že hru srovnávám právě s tím, jak je skvělá karetka.

Nejlepší je, že v rámci cca 8h se tu zmíní neuvěřitelně mnoho věcí z mythosu a zároveň mi nepřijde, že je to jen jakýsi checklist a hra vám tím stále mává před obličejem, až je to otravné. A vůbec nechápu, jak se to té hře daří..
Nevím, zda to byl úplně záměr, nebo ne, ale ve chvíli kdy z chodby vyběhl sám Nyarlathotep, náhle zmizel, a harampádí na konci před oknem připomínalo jeho postavu, zatímco venku zuřila bouře a ten obrys tam zlověstně poblikával jsem musel smeknout. Atmosféra simply top notch!

Žluté tóny, připomínající Carcosu, zmínky o černé koze z lesů, jazz v pozadí. Vše je dělané s takovým citem.

Budu proto ignorovat špatný souboják a bugy. Naprosto. Jinak bych musel být přísnější - a tím myslím třeba sedmičku. Ale ono jde souboják skoro ignorovat lehkou obtížností a zbude vám něco, co snad nikde není uděláno lépe. A byla by škoda, kdyby si to pak fanoušek žánru nezahrál, jen proto, že to má sedmičku, jak se to téměř stalo mě. Tímto moc děkují zdejší komunitě, která mě ke hře navedla.

A výsledná 8.5 je vlastně v mých očích "jen" 8.5 proto, že k dokonalosti by se mi zde líbil ještě nějaký prvek šílenství. Ukazatel alá životy, který by se doplňoval... třeba alkoholem, prášky a kdyby bylo nejhůř, vyústil by v sebevraždu - hra na to i animaci má. Když je titul frustrující ve své soubojové stránce, proč střetů neubrat a nepřidat naopak management příčetnosti? Jak tematické.

Rád bych napsal, že bych snesl pokračování v podobném duchu, ale Pieces Interactive bylo ukončeno. Tak snad někdy, někde.

Pro: Atmosféra - píšu to u každé hry, která ve mě něco zanechá, ale zde to desetkrát podtrhuji, grafika prostředí

Proti: Bugy, soubojový systém, budgetově znějící dabing a grafika postav, animace

+22

INDIKA

  • PC 90
Za mě je Indika vynikající a kreativní indie adventura, která se zabývá těžkými tématy, a všem ji vřele doporučuji. Hlavní postava, sestra Indika, je komplexní postava, což z ní dělá velmi poutavou hrdinku. Příběh i herní prvky jsou nádherně podtrženy působivým soundtrackem a dabingem.
Děj se odehrává v alternativním Rusku, takže můžete očekávat pořádnou dávku depky a melancholie. Vizuál hry je jedním z jejích nejvýraznějších rysů – prostředí působí surrealisticky a objekty jsou často zvětšené do monumentálních rozměrů.
Hádanky jsou dalším vrcholem hry. Nikdy nejsou výslovně vysvětlené, takže přijít na jejich řešení vlastními silami je neuvěřitelně uspokojivé.
Největším zklamáním byla krátká herní doba a občasné bugy ve hře, které mi zabránili v řešení hádanek, což mě přinutilo resetovat celou úroveň.
Shrnutí: Indika nabízí jedinečný a nezapomenutelný herní zážitek, který rozhodně stojí za to vyzkoušet.
+10

Beyond the Wall

  • PC 65
Krátká adventura, podobající se produkci Amanity Design, a to jak vizuálem, tak i nemluvnými postavami, které pouze vyluzují různé zvuky, to je Za zdí. Jednoduchý příběh o holčičce, která jde navštívit svého kamaráda, aby si s ním mohla hrát, mi vůbec nevadil.

Situace, na než holčička na dvorku před domem narazí, jsou samozřejmě zcela absurdní, ale většinou celkem vtipné a krásně animované. Není tu žádné označení interaktivních míst, musel jsem sám zjistit, na co jde kliknout a na co ne. Na jednu stranu je to super, ale na tu druhou jsem se kvůli tomu na několika místech na chvíli zasekl. Jelikož mi celý průchod trval zhruba hodinu, tak by to bez záseků byla opravdu rychlovka.

Poté, co jsem dorazil do bytu svého kamaráda a pochopil, proč že mi to neotvírá, už bylo dokončení otázkou chvilky. Hudba a celkové ozvučení je parádní a doufám, že se od Houpací hračky dočkáme ještě dalších povedených kousků, ale pokud možno s daleko delší herní dobou.

Pro: jednoduchý příběh, vtipné situace, hudba a ozvučení

Proti: krátké

+13

Regency Solitaire II

  • PC 65
Na pokračování Regency Solitaire jsem se dost těšila a musím říct, že po těch vysokých očekáváních jsem trošku zklamaná. Hra je to stále fajn, na solitairu toho moc zkazit nejde, ale... Příběhově mi to přijde ještě více povrchní než díl první, upadla také i obtížnost hry. Matně si vzpomínám, že v prvním díle jsem s některými úkoly měla už problém, tady taková situace nenastala. Na *hard mode* jsem prošla hru prakticky bez problému, opakovala jsem jen pár levelů a to bylo spíš nešťastně vyloženými kartami než obtížností samotné úrovně.

Přes všechny ty neduhy, stále hodnotím hru dobře. Po technické stránce asi není co vytknout, vše funguje, hudba hraje, příběh plyne. Jak už jsem psala, tak příběhově hra sice není hluboká, ale to, že je tu snaha k solitairu přidat alespoň nějakou hodnotu navíc, cením. Bonusové příběhy mě zaujaly trochu víc (i když tady taky člověk vidí to "rozuzlení" už za rohem). Zasazení do historické Anglie mě bavilo, baví a bavit bude, takže i to jsou pro mě plusové body.

Pro solitaire závisláky kvalitní titul, který dohromady dá nějaký 7-8 herních hodin. Pokud vyjde i další díl, sáhnu po něm.
+12

Mega Man 2

  • PC 65
Druhý díl této legendární série sice nepřináší žádné zásadní změny, ale nějak se mu podařilo lehce vylepšit celkový dojem z hraní. Mega Man 2 je o něco rozsáhlejší, základní část obsahuje o dvě úrovně navíc, tedy osm. I finální lineární část je o něco delší. Celkově je kladem větší důraz na používání speciálních zbraní a schopností, což je dobře. U druhého dílu jsem navíc věděl co očekávat, takže postup byl navzdory slušné obtížnosti celkem plynulý.

Tentokrát jsem nenarazil na žádnou vyloženě otravnou část. Pouze v závěrečné sekvenci je na několika místech nutné si vytvářet plošinky, ale hra ne vždy dobře funguje a tak je často o štěstí vytvoření správně trefit. Občas stačí milimetr vedle a plošinka se nevytvoří. U některých zbraní je nutné pečlivě hlídat munici, protože je jejich využití nutné pro postup. Jinak o hře platí vše co o prvním dílu. Celkový dojem je o maličko lepší, hra působí začištěnější. Opět potěší bonusový materiál z Legacy Collection. Snad se bude série s dalšími díly stále zlepšovat.
+15

Perfect Tides

  • PC 75
Jedna z her ke kterým se píše komentář poměrně těžce. Jsem totiž značně rozčarován a tento komentář píši pár minut po dohrání.

Perfect Tides jsem rozehrál jelikož jsem lačnil po nějakém melancholickém zážitku a tak trochu jsem chtěl i přikrmit své depky. Od pohledu to navíc působilo navíc jako slice of life o životě dospívající holky a jejích prožitcích, což přesně miluju! I přes to že hra tohle vše nakonec měla, tak mě to bohužel nezasáhlo tak jak jsem čekal a jsem poměrně zklamaný že to ve mě nerezonovalo tak jak jsem čekal. Přitom ten potenciál tam je a ty kvality jdou vidět...holt stane se.

Pojďme ale v krátkosti si říct o čem to je... no to jsem vlastně už řekl, o životě týýnky. Ta se jmenuje Mara a žije na ostrůvku jménem Perfect Tides, jenž neobsahuje obchody ale jen nějaký bar, poštu atd. Proto lidi často do školy a na nákupy jezdí přívozem. Vy tak v této ostrovní komunitě sledujete rok života hlavní hrdinky (v roce 2000) a její překlenutí z patnácti let do šestnácti. K tomu samozřejmě ale i patří zážitky, situace, puberta a vše s tím spojené a zaobalené do tak trochu sierra style adventury.

Pokud ale v tom všem čekáte nějaké větší drama nebo dokonce zvrat ve stylu LIS, tak budete zklamaní, tady se jedná o poměrně dost komorní a lehce i psychologický příběh. Hlavním tématem je dospívání, které šikovně sledujete skrze Mary monology, které často dávají větší vhled do situací které prožije a někdy i ukazuje chaos v hlavě některého z dospívajících. Mě osobně to přišlo věrné, a sám si pamatuji jak jsem některé věci řešil podobně nelogicky či se k někomu choval zle protože vám v tom věku nedojde že nejste v právu a obhajujete se nějakou absurdní logikou. Hlavní hrdinka tu není sympatická líbivá introvertka jako třeba Max z Lis. Je to prostě dospívající, se vším všudy. Nechápe proč matka dělá to co dělá, svůj první vztah nedokáže kontrolovat neví co s tím, snaží se na sílu odlišit a tvářit se že je jiná. Prostě věci který se dějou a určitě v nějaké menší míře jsme je zažili či znali lidi co si tím procházeli v mladí.

To je to co na té hře nejvíce cením, a to je hlubší ponor do této části života a je to něco co mi v hrách chybí. Bohužel, tahle věc nemůže být ale ten jediný nosný bod. Je hezký a celému tomu napomáhá i to že hra to celé bere s lehkou nadsázkou a nabízí i typický humor, který někdy zjemní i poměrně nepříjemné situace, jenž ale není zase příliš. Co je ale velikou škodou, to jsou vedlejší postavy. Ty sice zajímavé jsou, ale hloubku u nich moc nečekejte. Je to dané tím že hra mezi různými situacemi dost skáče a s nikým neprožijte dlouhé či více hlubší chvíle natolik aby vám přirostli k srdci. Působí tak spíš jako posouvači příběhu a to i přes to že ploše nepůsobí a charakter očividně mají, jen ho nestihnete prozkoumat.

To ale platí pro většinu situací, přijde mi že hra jak se odehrává během tří roční období a trvá tak pět hodin, tak ty skoky mezi situacemi dělá poměrně velké a často vám ani hra neřekne o jaký den se jedná či kolik dní uplynulo mezi tím co se postavy třeba nebavili. Ano letmo se třeba zmíní že "už to bude měsíc", ale i tak to poměrně ničí tok příběhu. Nepomáhá tomu ani fakt že se ty situace často řeší zkratkovitě a chtělo by to se v tom zabrat trochu déle. Ale to už bych asi od indie adventurky chtěl asi moc. Každopádně já si ten příběh užil a dost situací jsem v tom poznával i se párkrát příjemně pobavil, škoda jen že to ve mě nezanechalo hmatatelnější stopu.

Z čeho jsem byl dále lehce rozčarovaný byla samotná hratelnost, jenž vůbec nepomáhá tomu že hra je prakticky slice of life. Nejsou tu sice žádné puzzly, ale i tak vám hra neříká co máte dělat a často jen tak bloudíte a zkoušíte předměty na postavy co to udělá. Protože někdy ani nevíte že by postava něco měla chtít, ale tím že jí uděláte radost vám pak něco povolí. Vrchol pak jsou pak eventy které můžete i missnout a ani jste nevěděli že tam nějaké jsou (Nebojte nejde o dead endy, ani nedostanete špatný konec, ale přijdete třeba o část příběhu). Vrchol byl pro mě i že hra když spletete vyvolávání fotky, tak už vám hra nedá druhou možnost to zopakovat. Chápal bych u klasické adventury, ale tohle je prostě čistě příběhová věc o životě. Tímhle si akorát hra sama podkopává cílovku. Tuhle hru harcovníci adventur hrát nebudou a fandové linárních interaktivních filmů asi tolik taky ne. Ale zase to tak hrozný není, dá se to, jen ukládejte průběžně.

Co se týče vizuálu, tak je pěkný, je to takový mix Maniac Mansionu a Sieery. Líbili se mi dost prostředí a třeba takový podzim měl fakt skvělou atmosféru spolu s povedeným ost. Na druhou stranu vizuál postav mi přišel spíš horší, některé postavy vypadali jak kdyby nespali týden a vyhulili šest krabek za den a do toho byli po flámu. Naštěstí při dialozích mají hezky cartoonově nakreslené podobizny.

Takže jo ve výsledku to doporučuji všem co chtějí ne tak vždy příjemné zavzpomínání na dospívání a u toho se jak pobavit tak i trošku zhrozit :D Já si to užil, hra měla potenciál, ale bohužel se to nenaplnilo a sami tvůrci si ani moc nepomáhali svými rozhodnutími. Zase ale fakt chválím to že to není naivní teenager příběh s růžovými brýlemi a ukazuje to jak byl člověk místy strašně pathetic až hanba a také že se tvůrcům povedlo odrazit dobu 2000+

Pro: Hlavní postava a vhled do její mysli, Stylizace, soundtrack, nadhled, nezkreslený pohled na dospívání,

Proti: Ne moc výrazné vedlejší postavy, místy to až moc rychle skáče v časech, zbytečná implementace adventurních postupů

+12

South of the Circle

  • PC 50
Herní výzva 2025 - 10. Crash 

Tato adventurní jednohubka dohratelná za jeden až dva večery nabízí příběh Petera, jenž s pilotem ztroskotal na Antarktidě, kam letěl kvůli svému výzkumnému projektu. Klíč v hratelnosti na jeho cestě za záchranou je hlavně v množství flashbacků, kde si prožijeme, jak se do této situace vůbec dostal a hlavně jeho vztah s Clarou, která mu v jeho práci pomáhala. Nejoriginálnějším prvkem je systém rozhovorů, kde si nevybíráme konkrétní věty, ale klikáme na různobarevné kruhy znázorňující emoce. Odpověď tak může být vystrašená, nadšená, negativní apod. Zajímavý nápad, ale ve finále to ovlivní příběh minimálně.

Graficky je hra povedená, má specifický styl a design prostředí se rovněž povedl. Výtečné je i namluvení. Hratelnost je ale dost mdlá a pomalá, flashbacky jsou mnohdy dost nudné a zakončení příběhu je takové... no... to si asi musí každý přebrat sám, ale já byl docela zklamaný.

Ve finále to není špatná hra, ale žádná perla to také není. Za zahrání asi stojí, ale nelze očekávat zázraky. Zkrátka průměr.

Pro: Originální systém rozhovorů; zajímavý audiovizuál; námět.

Proti: Občas nudné; krátké; zvláštní zakončení.

+15

Milo and the Magpies

  • PC 70
Krátká ale milá adventura. V roli kocoura Mila se snažíte vrátit domů skrz zahrady rozličných sousedů. Úkol znepříjemňují jak straky (jak už název napovídá), ale taky nekočkomilní (i kočkomilní) lidští (i nelidští) sousedé. Ve hře je celkem devět kapitol, které se dohromady dají sfouknout do jedné hodiny.

Projít hrou není nijak náročné, až na jednu hádanku (štěkot) jsem byla schopná projít bez problému. Hlavní náplň je práce s prostředím, takže občas bylo nutné naklonit se blíže obrazovce a hledat mezi pixely. U některých částí hry se člověk musel trochu zamyslet, jak pokračovat dál, což cením.

Asi bych hru nevyzdvihávala do nebes, jako jednohubka je dostačující, ale člověk si z toho na zadek taky nesedne. Tón příběhu je taky trochu zvláštní, hlavně mini příběh té poslední rodinky (rodina "která dostala druhou šanci", otec lehký alkoholik, matka duchem v TV, dcera plna nadějí na lepší zítřky, syn pěstující trávu a řvoucí na psa, že ho zabije... no, co si z toho má člověk vzít, to nevím), který mi tak nějak vůbec nepasoval do zbylého kontextu hry, který byl jinak odlehčený až v momentech vtipný . Z mého pohledu, když už se snažím něco takového zakomponovat, tak to musí mít pointu, rozuzlení nebo něco víc. Takhle to jemně bilo do očí, protože to vypadalo, že snaha o hlubší myšlenku se nestřetla s kvalitním provedením.
+8

Indiana Jones and the Great Circle

  • PC 90
Před pár týdny jsem v diskusi zanechal post, ve kterém jsem hru příliš nechválil - nebavila mě. Někdy se to stane, může za tím být spousta důvodů, vědomých či nevědomých. V 1/3 hry jsem hraní zanechal. Mezitím jsem si pořídil trochu lepší železo (RTX 4070) a vzhledem k tomu, že se nový herní Indy nacházel coby příjemný bonus u grafické karty zdarma, využil jsem mimořádně dlouhého volna a zkusil hře dát druhou šanci. A udělal jsem sakra dobře.

Rovnou musím říct, že na mé prvotní negativní zkušenosti s hrou mohl mít nezanedbatelný vliv i nepříliš optimální chod na 8GB grafické kartě. 12 GB VRAM je prostě rozumné minimum, abyste nemuseli hrát na nízké detaily, případně trpět propady FPS až k nule. RTX 4070 se 12 GB umožňuje naprosto perfektní chod na 1440p s DLDSR do 1080p a detaily na střední-vysoké, kdy hra vypadá skvěle, takřka fotorealisticky a s 60 FPS s prstem v nose (technická: frame-gen mi způsoboval opravdu nechutný input lag, path traycing asi nemá bez RTX 4080 cenu zkoušet). Ona grafika si zaslouží speciální pochvalu, jednoznačně jde o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti, ne-li úplně nejlepší.

Bez debat dokonalá je pak zvuková stránka, především hudba. Motivy Johna Williamse využívá poměrně často, zároveň přináší mnoho nových, ale stejně jako ve Star Wars Outlaws, s velkým respektem k předloze. Výsledek pak opravdu působí jako další Indyho film, pouze v interaktivním provedení a z příběhového hlediska jej neváhám zařadit mezi první tři filmy. 

Samotný příběh se sice rozjíždí velmi pomalu, ale vyplatí se pro někoho zdlouhavý a nepříliš záživný úvod vydržet. Bez spoilerů bych rád řekl, že úvodní větší lokace mi přišla z celé hry bohužel nejslabší, ale i tak jsem si hraní užíval. Pokud vás to zpočátku nebaví, tak vydržte, rozjede se to a bude to stát za to. Oceňuji "pouze" polo-otevřený svět, kdy sice jste víceméně svázáni hlavní dějovou linkou, ale můžete se v oněch větších lokacích courat téměř dle libosti a plnit řadu nepovinného obsahu, což doporučuji, protože nalezené odměny hlavní questy příjemně usnadní. A věřte, že díky skvěle napsaným postavám ve hře budete trávit čas "navíc" velmi rádi.

Jediné, co mě osobně trochu kazilo zážitek z hraní, byl gunplay, resp. fakt, že nepřátelé často vydrželi několik ran z revolveru, než mě přestali nahánět a poroučeli se k zemi. Toto milerád odpustím v klasických FPS, ale tady mi to přišlo poněkud nepatřičné. I proto je samozřejmě lepší vsadit na tichý postup, který je naopak skvělý a lepší zpracování pěstních soubojů z prvního pohledu jsem ještě neviděl.  I když... vidíte, boss fighty. Ty mě kazily zážitek z hraní asi ještě více a osobně bych byl rád, kdyby tento herní prvek v takovém provedení byl pro příště minulostí.

Je třeba akceptovat fakt, že se nejedná o akční hru. Není to přímá konkurence nových Tomb Raiderů ani Uncharted, to vůbec. Indiana Jones and the Great Circle si jde ale svou vlastní cestou a je potřeba se na ni naladit. Hrát pomalu, zkoumat všechny detaily, číst nalezené dokumenty, nasávat atmosféru a hlavně nespěchat! To byl asi hlavní důvod, proč u mě hra napoprvé neuspěla. Je potřeba si na ni udělat klid a ponořit se do ní. Jakmile tak uděláte, zjistíte, že vlastně funguje úplně všechno. Jsem moc rád, že jsem hře dal druhou šanci. Zasloužila si to. Jinak kolonka Proti může vypadat, že má hra docela zásadní zápory, nicméně není tomu tak, klady s přehledem převládají a celkově jsem si hru naprosto užil. Kdo by to byl řekl, že v roce 2024 si nejvíce užiju hry, které jsou založené na filmové licenci a vyvinuté ve spolupráci s Lucasfilm Games...

Pro: Příběh, prostředí, celkové zpracování hry, chytlavá hratelnost

Proti: Nemastný neslaný úvod (resp. první otevřenější lokace), neúčinnost zbraní, boss fighty

+12

Blade Runner

  • PC 85
K této hře jsem se chtěl vrátit již při vydání Enhanced Edition, která mě ale svou nepovedeností odradila. Nakonec tedy došlo na hraní původní verze, ale přes ScummVM a s titulky v češtině. Blade Runnera jsem si pamatoval jako jednu z těch nejpovedenějších adventur a platí to i nyní po 27 letech od vydání. Nejsilnější stránkou hry je perfektně zachycená atmosféra, která navíc odpovídá filmu. V kůži jednoho z členů této speciální jednotky řešíte případ, který vás provede mnoha místy této budoucnosti a představí i řadu reálií.

Hratelnost je nejvíce zaměřena na samotné vyšetřování. Nečekejte žádné složité kombinace předmětů, zde jde o sběr a analýzu důkazů. Na místech činu je nutné posbírat klíčové předměty a pořízený obrazový materiál analyzovat - opět jako ve filmové předloze. Druhou velkou částí jsou rozhovory s postavami - ať už jde o svědky nebo jen běžné obyvatele. V několika případech dojde i na akci, která je na adventuru slušně udělaná. Tasení zbraně a následná střelba je rychlá a intuitivní. Jedinou komplikací je občas nejasný přechod mezi obrazovkami, což je třeba při pronásledování trochu nepříjemné. Nejde ale o nic závažného. Fanoušky také potěší možnost podrobit některé postavy slavnému Voight Kampff testu, tedy prověření zda jde o replikanta.

Obtížnost je velice rozumná a při pečlivém hraní moc záseků nehrozí. Graficky je na tom hra stále slušně. Na všem je samozřejmě vidět nižší rozlišení, což je v tomto realistickém pojetí škoda. Kreslené adventury stárnou lépe, ale zde už byla grafika na dostatečné úrovni aby neurážela ani dnes. Technicky bylo vše bez problémů a ani v českém překladu jsem nezaznamenal nic špatného. Originál nemá titulky ani v angličtině, takže dnes je díky ScummVM hraní mnohem pohodlnější. Celkově je tak hra opravdu výborná a jde o další hodně povedený titul od Westwoodu.
+20

Dracula 5: The Blood Legacy

  • PC 40
Pátý a poslední díl je za mnou a naprosto dokonale mě otrávil. Jestliže čtverka byla prakticky bez příběhu, bez upírů a bez konce, pětka tohle všechno má, jenže to stojí ve výsledku ještě víc za hovno.

Hra se ovládá a vypadá úplně stejně, jako předchozí díl včetně sbírání bodů, achievementů a nemožnosti ukládání. Grafika nabízí i pár pěkných lokací (turecké vodní muzeum, finální věž). Pár věcí se změnilo... k horšímu. Zmizel casual mód, takže si všechno musíte najít sami, což by zas tak nevadilo, kdyby na to byl čas. Obtížnost puzzlů přitvrdila až skoro k delirické trojce... jenže opět, nemáte čas řešit puzzle. Ellen je na tom tudiž čím dál hůř a léky za celou hru prakticky nenajdete!

Takže jsem poslední kapitolu byl na suchu, namísto příjemné grafiky jsem měl rudo před očima a všechny puzzly jel podle návodu, abych to stihl vůbec dohrát a nemusel začínat znovu. Přitom jsem se předtím nikde moc neflákal, netápal, nebloudil. Veškeré sbírání bodů přišlo vniveč, protože zhroucení na konci mě stálo 50 bodů... ze zbytečné featury čtverky se stal totální opruz, přesně jak jsem se toho bál. Proč měl někdo potřebu podobnou hovadinu nacpat do jinak tradiční adventury nechápu!

A pak je tu ještě příběh. Ellen se konečně dostává na stopu upírů, dojde konečně i na Drákulu a také jeho bratra Radu a jeho kult. A něco tak mizerného už jsem dlouho neviděl. Odkazy na předchozí děj jsou mizerné, jedna věc popírá docela zásadní věc ze trojky (Drákula stvořený Lilith). Ellen přijímá upíry s naprostým klidem, tupě pokračuje v cestě aniž by tušila co bude s Drákulou na konci dělat. Adamovu motivaci jako člena Raduovy sekty jsem nepochopil vůbec. Konce jsou dva, oboje na ranu - v jednom konci se Ellen stane upírkou, v druhém odmítne a Drákula ji zabije.

Ztráta času, věděl jsem že to nemám hrát.
+11

Panelak

  • PC 70
Krátké jak mi u toho typu her sedí nejvíce, nejsem žádný hrdina a jsem u hororových her jsem opravdu posranej takže mi vyhovuje hru dohrát co nejrychleji ale i tak mi hra zabrala něco okolo dvou hodin času a na to že hra je od jednoho člověka tak mi přišla opravdu propracovaná a měla hlavu a patu i když já sám jsem se v menších hádankách trošku ztrácel. Ve hře se mi stal jen jeden bug a to v oblasti vlaku že jsem vypadl z mapy takže klasická chybička která jen pobavila, horší stránkou je optimalizace hry která nejela uplně plynule nemám žádnou nadčasovou mašinu ale myslím že taková hra by měla letěť trošku lépe ale věřím že se to dá jednoduše opravit nějakým patchem, za mě tedy super hra a na 2h atmošku super hra.

Za mě 7/10 :)

Pro: Atmosféra, Délka hry

Proti: Optimalizace(dá se překousnout)

+4 +5 −1

Dracula 4: Shadow of the Dragon

  • PC 40
Rád dohrávám herní série komplet, pokud je na svém počítači rozjedu, ale do čtverky a pětky Drákuly se mi moc nechtělo. Podle toho, že to tu nemá ani 10 hodnocení a procent jsem měl pocit, že to nebude stát za to... ale takový sešup jsem nečekal.

Tvůrci přesunuli příběh z přelomu/počátku 20. století do současnosti a z brutálně obtížných, občas neférových, obrovských a epických her udělali kratičkou casual hříčku na 2-3 hodiny. Namísto 12 kapitol v posledním díle jsou tu dvě kratičké a prolog, namísto rozlehlého města, hradů a kobek jsou tu dvě mrňavé lokace. Deník, zapisování stop a úkolů zůstalo, ale je totálně zbytečné, protože se nemáte kde ztratit, nebo zakysnout. Postavy potkáte za celou hru asi dvě důležité (+ jedna na telefonu).

Hratelnost jinak v podstatě zůstala - 3D pohled, pohyb po skocích a volné rozhlížení okolo s braním/používáním věcí. To hlavní ve hře jsou puzzle, které jsou celkem pěkné i když spíše na úrovní hidden object her... ale to mi zas tak nevadí. Zbytek je otázka zkombinování pár jasných věcí a jejich použití na jasných místech. Druhé a poslední plus je možnost vybrat si mezi casual a adventure módem, přičemž v casual se zobrazují aktivní místa. Vzhledem k tomu, že pixelhunting nenávidím jsem si vybral casual a byl tvůrcům vděčný, že tu agónii neprodlužovali.

Hra bůhví proč obsahuje sbírání bodů jak z přelomů 80-90. let. Nechybí ani achievementy, které se posbírat nedají, protože jeden se vůbec neaktivuje, několik dalších je závislých na bezchybném provedení puzzlu. Což třeba u vyřezávání loutky u mě nehrozí. Co mi brání si hru uložit a zkusit to znovu? No třeba takový detail, že hra se manuálně nedá ukládat! Ukládá se sama, takže smůla. Další naprosto nepochopitelnou hovadinou je, že hrdinka je nemocná, musí brát léky, přičemž je tu milion kombinací léků, ovoce a vitamínů, každá jinak bodově hodnocená. Potenciální opruz který v adventuře nemá co dělat, jenže on se ten survival ani pořádně nestihne rozjet, léky jsem bral asi 3*.

Ke grafice není co psát, protože z těch dvou interiérů toho moc nevykoukáte, atmosféra, nedejbože hororovost je na nule.

A totéž příběh. Expertka na obrazy Ellen umírá na nějakou vzácnou nemoc, na kterou navíc nejsou léky. Její šéf ji přesto posílá na honbu za zmizelým obrazem jednoho profesora, který se utopil i s celou svoji sbírkou. O tom je celá hra, bez upírů, bez Drákuly... jo profesor byl upíry posedlý a jsou tu asi dva odkazy na třetí díl (fonografový záznam Hartnela, zmínka o Cestě draka). Nejhorší na té bídě je, že to končí uprostřed bez jakéhokoliv outra, vysvětlení, prostě hrdinka najde obraz, něco ji vyděsí a šlus jste v menu.

Takže šlus a 40%.
+9

Coffee Caravan

  • PC 95
Herní výzva č. 1 - Coffee Break 

Čím jiným začít novou herní výzvu než stylovou českou hrou? Hra je neskutečně návyková a furt se něco děje. Člověk má potřebu sám sebe zdokonalovat a tím si mě ta hra získala, protože takové prvky mám rád. Hra drží a nepustí. V rámci komentáře rozeberu jednotlivé světy.

Kávový svět:
Jedná se o základní princip hry, který je nejvíce propracovaný. Je tady obrovské množství strojů a velká spotřeba hrníčků. Po několika neúspěších jsem si osvojil taktiku a už to jde celkem snadno. Libí se mi rozmanitost receptů a jejich stoupající náročnost, což platí v každém světě. Některé recepty zaberou půlku karavanu (i toho velkého) a bohužel (možná bohudík) nejde dělat všechny recepty najednou. I když s podváděním, že některé stroje budou mimo karavan by to nejspíše šlo.

Čajový svět:
Tenhle svět je ze začátku poměrně jednoduchý a hned na první pohled je jasné, že zde bude největší spotřeba horké vody. Ta se vaří pomalu a je jí většinou nedostatek, než člověk získá lepší konvice. Pokročilé nápoje jsou zde velká výzva.

Zmrzlinový svět:
Tenhle svět je ze začátku ještě lehčí než čaje. Výhoda je, že není potřeba umývat nádobí a taky, že zákazníci můžou stát ve frontě u speciálního stánku. Čili není nutné je všechny honem usadit. Opět s přibývajícími recepty je výroba zmrzlin hodně náročná.

Celkově jde o skvělou hru, která má ideální obtížnost. Pravda, musel jsem si později zrušit restart úrovně po selhání. Hráno na normální obtížnost, u které je uvedeno, že byla zamýšlena autory hry.

Hře není ani moc co vytknout. Trošku tu chybí nějaký pomocník, chybí statistiky nebo možnost měnit ceny. To jsou ale maličkosti. Největší problém vidím v tom, že chybí profily hráčů na jednom počítači. Takže je nutné smazat celý postup, kdyby chtěl hrát někdo jiný. Ale věřím, že to přijde s nějakým update.
Jo a světy nelze spojit. Takže nejde dělat kávičky a zmrzlinky.

Pro: Skvělá hra na odreagování, pěkná roztomilá grafika, příjemná muzika a furt se něco děje. Rozdělení na tři světy je super.

Proti: Mohlo by být více slotů na uložení hry

+9

Balatro

  • PC 100
Kurevsky adiktivní rogue-like poker, nic víc není potřeba dodávat. O existenci Balatra jsem se dozvěděl až díky nominacím, ale uznávám, že nebyly mimo mísu. I když za mě pořád nepřekonává loňský Animal Well, i tak se jedná o perfektní a bezchybnou záležitost. Když už jsem se začínal bát, že se začnu přes Vánoce nudit, Balatro přispěchalo na pomoct s novou závislostí.

Pro: Je to prostě poker...

Proti: ... ale občas trošku ilegální

+2

Chicken Police

  • PC 80
Roztomilá a úžasně namluvená noir detektivka se skvělými postavami a zábavným příběhem, plným těch nejprofláklejších klišé. Jednoduchá hratelnost. Těším se na další díly a doufám, že budeme mít možnost seznámit se s postavami, které jsou v tomhle díle jen zmíněny.

Pro: world building, dramatické scény, dialogy, vzájemné pošťuchování, Marty (so hot)

Proti: Sonnyho reakce na informaci ohledně M****, jak píše Tulareanus; občas bylo otravné muset klikat na místa/věci a zvířata a nevědět, jestli už jsme vyplýtvali všechny interakce nebo ne

+5

Heart of Darkness

  • PC 75
Po výborném Another World jsem musel vyzkoušet i Heart of Darkness od stejného autora. A DNA Another Worldu se tam opravdu nezapře. Opět jediná chyba znamená smrt, a opakovaným umíráním zjišťujete a snažíte se přijít na to, jak překonat aktuální obrazovku. Jen místo mimozemské planety se tentokrát podíváme do fantastické říše plné zabijáckých stínů a přízraků. A taky tu poněkud stoupne obtížnost.

Hra začíná tak, že klukovi Andymu ukradnou psa, a on se ho rozhodne zachránit, tak popadne vlastnoručně sestrojený paprskomet a na svém létajícím stroji doletí až do kouzelné říše, kterou právě pohlcuje temnota. Líbilo se mi, že příběh je dětsky laděný, celé prostředí a animace postav jsou velmi roztomilé, a přitom tyto roztomile ztvárněné přízraky dokáží zabrnkat na tu správnou hororovou strunu, jenom tím, jak občas vypadají či se hýbají, a pak samozřejmě spoustou brutálních animací smrti, které se Andymu stanou při sebemenší nepozornosti. Stíny mu zlomí vaz, roztrhají ho, rozpárají a sežerou vnitřnosti, anebo jen klučina skončí rozmačkaný na kašičku nějakým těžkým předmětem z okolního prostředí. Hra byla ve vývoji velmi dlouho, ale minimálně na kvalitě animací a jejich nápaditosti je to vážně znát, a jsou skvělé. Zároveň hra obsahuje překvapivě dlouhé 3D renderované filmečky, které připomínají pixarovský styl, a které také musely při vývoji dát velké množství práce.

Herně je to podobné Another Worldu, umíráním zjišťujete, jak dál. Na rozdíl od zmíněné hry jsem tu ovšem neměl takový pocit neznáma, není to zkrátka svět cizí civilizace, ale jen poměrně pochopitelné fantastické prostředí. Opět si však užijete jak hádanky v prostředí, tak snahu přelstít nepřátele. Celá hra je větší nejen rozsahem (množstvím obrazovek), ale i délkou, a to z velké části kvůli velmi vysoké obtížnosti (hrál jsem na výchozí, prostřední obtížnost). Zpočátku budete opakovat jen jednotlivé obrazovky, ale později je nutné jich projít několik, než se dostanete k dalšímu záchytnému bodu, a cestou si poradit s desítkami nepřátel. Když pak opakovaně umíráte kvůli něčemu, co nevíte, jak vyřešit, a potřebujete třeba deset pokusů, než zjistíte, jak na to, jenže každý průchod znamená zopakovaných několik minut snahy na předchozích obrazovkách, tak člověk začne trochu skřípat zuby. Navzdory tomu jsem v sobě zřejmě objevil vnitřního masochistu, a bavilo mě přijít si na téměř vše sám, ačkoliv mě to stálo hromadu času a nervů (v pár případech jsem rezignoval a kouknul se na video - pak už to samozřejmě šlo snadno). A konečný souboj mě potrápil čistě na reflexech - tam jsem si způsobil nefalšovanou křeč do ruky z toho opakování pořád dokola - ale stálo to za to :-)

Co se týká nějakých problémů, nic moc jsem ve hře nezaznamenal. Občas bych přísahal, že nezaregistrovala nějakou klávesu (např. skok), i když jsem ji mačkal, ale zas tak často se to nestávalo. Na některých obrazovkách je klasický problém, že není vždy jasné, že s něčím lze pohnout, nebo že tento flek je díra v zemi, případně východ někam jinam. Ale netrvá moc dlouho na to přijít.

Heart of Darkness je obtížná, ale zábavná hra na pár večerů, kterou mohu s klidným srdcem doporučit. Zejména pokud nemáte problém s častým opakováním obtížných pasáží. Odměnou vám budou krásně zpracované animace hlavního hrdiny a nepřátel, a vnitřní uspokojení pokaždé, když konečně zjistíte, jak překonat aktuální překážku, a povede se vám to.

Celkové hodnocení: Výborná
+8

Resident Evil: Revelations 2 - Episode 4: Metamorphosis

  • PC 70
Při zahrání prvního Revelations jsem se hodně bavil, i díky hře za Jill Valentine, skvělému prostředí a atmosféře starších dílů. Dvojka měla v tomto trendu pokračovat, povedlo se?

Když jsem Revelations 2 zapnul, čekal jsem další tísnivé prostředí, které mi bylo známé z prvního dílu. Toho se skutečně dostalo, a když se přede mnou objevila Claire a Moira, každá s jinými (ne)schopnostmi, jiným způsobem prožívání situace a se zcela jinými osobnostmi, v úzkém tunelu s celami, tak mě to na hru o to více navnadilo.
Potěšil mě zde nápad s náramky, kdy mutace probíhá dle míry strachu, a ta je signalizována barvou náramku. To je v sérii příjemná změna, která by mohla mít nějaké to pokračování i v třetím Revelations.
Jen co uprchnete, dostáváte se do dalších lokací, jak uzavřených, tak otevřenějších, potkáváte další postavy, nepřátele, záporáky. Co mi ale na nich jednoznačně vadilo, bylo jejich grafické zpracování. Když jsem Revelations 2 rozehrál, očekával jsem mnohem lepší grafiku než v prvním díle, ale natož, že hra pochází z roku 2015, má grafiku vyloženě ošklivou, vždyť i o několik let starší Resident Evil 5 měl mnohem hezčí textury, prostředí a vlastně cokoli, co se grafické stránky týče.

Zvuková stránka hry byla ucházející, na poměry série spíše taková nevýrazná, ale pochválit musím dabing, který se povedl snad u všech postav.

Příběh je zde na poměry série průměrný, stále dopředu vás žene touha poznat, kdo za tím vším stojí, ale když to zjistíte, řeknete si, že vás to vlastně ani moc nepřekvapuje. Ve hře se stane několik zajímavých zvratů a zejména nad jedním z nich jsem se hodně podivoval. Jak už jsem zmínil výše, postavy jsou až na Moiru sympatické, zvláště Natalii jsem si oblíbil, zato hlavní záporák stojí za starou belu. Neočekával jsem záporáka na úrovni Alberta Weskera, který nás provázel napříč několika díly, ale větší propracovanost by neuškodila. K smíchu byla i závěrečná mutace, kde jakoby vývojářům došly nápady.

Hratelnost Revelations 2 je tím nejlepším, co na tomto díle shledávám, rozdělení do dvou odlišných kampaní s veskrze sympatickými postavami, ať už s Claire a Moirou, nebo Barrym a malou Natalií, bylo dobrým nápadem, a prolínání jejich příběhů potěšilo. Byť mohlo být ono prolínání přece jen výraznější, rozhodně se to jeví jako dobrý nápad nahrávající příběhu hry. Jeden QTE event dokonce ovlivní celý závěr hry (jeho umístění je naprosto pitomé) a vznikají tak dva zcela odlišné konce. Nejste na to před tím nijak upozorněni a je to spíše o náhodě. Celková hratelnost pak připomíná starší díly, i když už není ani zdaleka tak děsivá a těžká jako býval třeba RE2, 3. Jedná se spíše o takový kompromis jak pro milovníky starších dílů, tak i těch novějších. Mohlo se ale více zapracovat na sekundujích postavách, které většinou jen postávají nebo běhají za Vámi, ale samy o sobě nejsou moc užitečné. Nepomáhají Vám nic najít, nic nesbírají, a jsou tam nejspíše jen proto, aby se odškrtla kolonka "coop". To mě proti mé vůli nutilo častěji hrát za Moiru (ta nemá zbraň!!!) než za Claire. Naopak za Natalii mě to bavilo, byl tam výraznější pocit sklíčenosti než za "neporazitelného" Barryho. Navíc Natalie se opravdu ukázala jako užitečná svými schopnostmi. Moira je vlastně jen Vaše chodící baterka, aby odhalila skryté "poklady" a otevřela bedny...

Zajímavým oživením je Raid mód, který mě hodně bavil, tedy do doby, než jsem musel opakovat některé mapy znova, abych mohl pokročit k mapám dalším a získal lepší vybavení. Tehdy už mě to přestalo bavit a tak jsem jej asi po dvacítce kol vypnul. Pochválit nicméně musím různorodost map, které zde jsou upraveny pro potřeby tohoto dílu a vycházejí z různých dílů série, např. RE6, RE: Revelations atd. A kosit zombíky na těchto mapách, ať už obyčejné, nebo bossy, bylo hodně zábavné.
Co se týče ovládání, to dělalo sérii hodně dlouhou dobu problém, zde se naštěstí dočkalo vyladění a hrálo se docela dobře, jen ta práce s inventářem pořád pokulhává.

Po stránce technické vše fungovalo, jak má, nesetkal jsem se s žádným technickým problémem, UI byla hodně průměrná, ale co by člověk očekával od virem nakažených stvůr, kterým jde jen o to někoho zabít. O společnících radši nemluvě.

SHRNUTÍ:
Revelations 2 navazuje na svého předchůdce po stránce hratelnostní, a částečně i po stránce příběhové, kdy dochází k odkazům na první Revelations. Znamená to, že se opět hraje dobře, někomu se může zdát po chvíli stereotypní, někomu může přijít příliš lehké, někomu zas příliš zastaralé. Revelations 2 se snažil být kompromisem, aby se zavděčil jak dlouhodobým, tak i novějším fanouškům série, a docela se mu to daří. Tajemná atmosféra, veskrze sympatické postavy, pěkné lokace, klasický béčkový příběh, zlepšené ovládání, pěkná délka hry, rozdělení na dvě kampaně, RAID režim a perfektní technická stránka si zaslouží pochvalu.
Na druhé straně je zde nudný záporák, který jenom blábolí, abyste ho v pár minutách porazili, skoro až zbytečná přítomnost Moiry, nefunkčnost parťáka jako samostatné entity, jistá předvídatelnost příběhu, odpudivá grafika a nedostatečně propracované lokace, nepříliš originální nepřátelé a po čase jistá stereotypnost, které hru sráží o několik procent dolů.
Ve výsledku se však jedná o docela vydařenou hru z této série, která má ještě co zlepšovat, ale zároveň neurazí.

Pro: Postavy, příběh a nápad s náramky, rozdílné konce, lokace, délka, prolínání kampaní, ozvučení, technická stránka, návaznost na první díl a vytvoření mostku mezi RE5 a RE6, raid mód, lepší ovládání

Proti: Grafika, lokace, Moira, příliš lehké, záporák, po čase stereotyp, málo typů nepřátel, nedovedu si představit hrát v coopu, QTE event ovlivňující závěr

+3