Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Firewatch

  • PS4 90
Naprosto skvělý minimalistický walking simulátor, který mě fascinoval s každým novým dnem víc a víc. Na první pohled může působit stroze nebo lacině, přitom je vypilovaný do posledního detailu, bez sebemenšího zaváhání. Příbeh nejspíš ocení pouze dospělejší publikum, kteří už si v životě něčím prošli nebo ví, jaké to je. Všichni nadáváme na podřadné úkoly ve hrách typu “dojdi a přines”, ale tady mi ani nedocházelo, že plním tak prosté úkoly, jak dobře a přirozeně do příběhu zapadaly. Špičkový dialogy se skvělými postavami a namluvením, kde každá věta má smysl. Zajímavé neobvyklé prostředí, zpracování i atmosféra. No naposledy jsem se takhle bavil u Life is Strange, co vám budu vyprávět. O to víc mě mrzí zrušený “In the Valley of Gods”, ale pevně věřím, že se někdy dočkáme.
+23

Grand Theft Auto V

  • PC 80
  • PS4 80
  • X360 80
Ach GTA V, prostě klasika. Každý správný hráč aspoň jeden díl série Grand Theft Auto V hrál. No a není se čemu divit. Vždyť je to opravdu povedená a patří mezi nejznámější hry vůbec. Ale aby nebyla na Grand Theft Auto V samá chvála a už to tak je u většiny dílů, mě jako hráče příliš nezaujal příběh, příjde mi to stále dokola, ale jak jsem zmínil, to tak u této série od skvělých vývojářů Rockstar je. Jinak je to opravdu povedená hra, grafika, hratelnost, volnost, hrací doba, vedlejší úkoly, Easter Eggy, otevřený svět i online. Super! :)
GTA V se dá totiž hrát furt, ať už po splnění misí, tak i v online, kde máte různé módy a stále se tam něco přidává.
Rozhodně si zahrajte i Red Dead Redemption 2! Stejní vývojáři, opět skvělá práce (za mě lepší :D).

Pro: Grafika, otevřený svět, Easter eggy, online

Proti: Příběh

+10

Journey

  • PS4 90
Když tak pročítám komentáře ostatních, tak jsem měl vlastně štestí, že jsem hrál pouze PS4 verzi. Kdybych měl hru vystihnout jedním slovem, tak by to bylo slovo "úžasné". Po grafické stránce hra vypadá nádherně, ale když se vše začne hýbat a svět ožije, vdechne všemu tu úžasnou atmosféru podpořenou neméně úžasnou hudbou. Vše se hraje dobře bez větších záseků. Délka mi mě přišla tak akorát, aby vše zůstalo maximálně originální a nepadlo to do stereotypu. Je to zážitek, který rozhodně doporučuji vyzkoušet.

Pro: Úžasná hudba, hezká grafika, přímo relaksační hratelnost

Proti: trochu krátké

+16

Journey

  • PS4 95
Pro mě je tato hra opravdu něco tak unikátního co jsem za svůj život nikdy neviděl. Ta hudba, atmosféra a samotné finální vyvrcholení. Nemám zkrátka co říct, je to něco pro mě tak speciálního že jsem chvilkami opravdu ani nedýchal. To snad není ani hra, ale čisté umělecké dílo :)

Pro: Tak především hudba, vizuál a finální vyvrcholení které je opravdu unikátní.

Proti: Nenašel jsem snad žádnou chybu, až na jednu je příliš krátká. Hru dohrajete cca. za 2 hoďky.

+12

Bloodborne

  • PS4 95
Jak jenom začít? Po dohrání všech souls her na PC jsem chtěl víc a prakticky jediné po čem moje hráčské srdce toužilo, byl Bloodborne. Bohužel Bloodborne je PS4 exkluzivka, takže mi nezbývalo než si pořídit PS4 a stát tím, čím sám opovrhuji console peasantem. A rozhodně toho nelituji.

You are not wanted here.
Hra se odehrává ve městě Yharnam, zjevně inspirované viktoriánskou Anglií, proslulé především léčení krví, jež sem přivedlo samotného hráče. Podepíšete kontrakt a po naprosto wtf intru se probudíte na klinice. Nikdo se neobtěžuje vám cokoliv vysvětlit, jste sami, bezbranní a jenom víte, že musíte najít bledou krev.
Po setkání s prvním enemákem se odporoučíte do Lovcova Snu, dostanete svojí první zbraň a Gehrman Vás pošle zabíjet bestie. Toť vše. Již od samého začátku na Vás dýchá temná, tížívá atmosféra, která Vás bude držet a nepustí až do samotného konce.

Our eyes are yet to open
Příběh je typický From Soft, velice vágní, schovaný za popisky předmětů a pár cutscén, jež je ve hře poskrovnu. Mnoho nevysvětlí a když už nějaké jsou, člověk jenom kouká s otevřenou hubou co se to sakra stalo viz po zabití Rom ?.
Z NPCček jsem si nejvíc zamiloval Eileen – Honter must hont. Jak tomu bývá zvykem u souls her, většinu postav nečeká happy end a vůbec je najít , je oříšek sám pro sebe. Takže RIP in pieces.

Pokud člověka zajímá dění v Bloodbornu rozhodně doporučuji zkouknout VaatiVidya, případně přečíst Paleblood Hunt od Redgrava. Lore v této hře jde opravdu do hloubky a já jsem mu naprosto propadl. Nicméně příběh v bloodbornu hraje až druhé housle.

A hunter should hunt beasts.
Oproti svému předchůdci je hra mnohem rychlejší, soubojový systém odměňuje hráče za agresivitu a trestá pasivitu, viz nová rally mechanika, kdy po utržení zranění může hráč dalšími útoky získat část svého zdraví zpět. Je pouze na Vás zda se vyléčíte, nebo jestli budete sekat dál.
Zbraně jsou kapitola sama pro sebe. Nádherně zpracované, luxusní animace a epesní ozvučení. Je jich sice méně, ale každá zbraň má tzv. transform útoky. Při svém prvním průchodu jsem používal ikonu honu - Boreclever, a za celou hru ho nevyměnil. Často se mi stávalo, že jsem procházel lokacemi a jenom tak si cvakal L1. druhej průchod jsem dojel s milenkou všech R1 spammerů - blade of mercy a s jinou zbraní bych už asi nehrál.
Ale pak jsou tady mechaniky, který už tak libový nejsou. Takový farmení blood vials je fakt průser, pokud se zaseknete na těžším bosovi a spotřebujete všechny lahvičky, nezbyde Vám nic jinýho, než strávit třeba hodinu a půl farmením, OOF. Not fun sir.
Až na pár debilních bosů Amygdala, Rom, nebo Moon Presence se všichni celkem povedli.

No we shall not abandon the dream.
Graficky nemám hře co vytknout, naprostá šmakuláda, od zpracování nepřátel, architektury budov, feel jednotlivých lokací až po bose. Projdeme si dechberoucí, temné katedrály, vypáléná města do základů, nádherné lesy plné místní zvířeny, a nebo třeba městečko plný Amygdal, který si jen tak čilujou pověšený na barákách, takže procházka nočním Yharnamem s Měsíčkem nad hlavou je zážitek.
Každopádně některý lokace jsou za trest a dají pěkně zabrat. Nightmare of Mensis a Winter Lanterns, Nightmare Frontier a Forbidden Woods jsou dílem ďábla.

Zvuky jsou taktéž na úrovni, šílení obyvatelé města na Vás pořvávají, skřeky monster a bosů, a zvuky zbraní jsou absolutní špica ,takovej pizza cutter je luxus, ale nejvíce musím vyzdvihnout soundtrack, absolutní MASTERPIECE. Jedna z mála her, kde si čas od času pustím OST. takovej OST k living failures, cleric beast, Ludwigovi, Laurencovi nebo k Gehrmanovi a mnoho dalších Naprostej eargasm.
DLC je naprostý vrchol Bloodbornu, vyplnilo některé lore mezery, přidalo nejlepší bose a pár zbraní. Nejtěžší bos DLCčka na Vás čeká ve studni.

I bid thee farewell, it has been a pleasure. May the good blood guide your way.
Ačkoliv považuji Bloodborne za jednu z nejlepších her co jsem kdy hrál, není bez chybičky a nachází se tam spousta věcí, které mi nedají spát. Nejvíc mě sere, že je to PS4 exkluzivka, kupovat konzoli kvůli jediný hře.
Zoufalý loadingy i s SSD, 30 fps lock, Yikes. Ó jak rád bych to viděl na glorious 60 fps.

Další věc je schovanej content, bez návodů by se vůbec člověk nepodíval do některých lokací Cainhurst, Orphanage nebo i DLC. Koho by napadlo jít do lesa, tam se dostat na kliniku, sebrat pozvánku, dojít do Hemwick Charnel Lane a tam počkat na kočár, který vás odveze na hrad vystřiženej jak z Drákuly. SMH.

Nudný a repetetivní Chalice dungeony, kde se nachází některý jinak nepřístupní bosové, nejlepší blood gemy a runy. A je tam i držitelka platinový trofeje.

Nicméně tyto negativa se krčí ve stínu pozitiv a dokážu je přehlédnout. Nebýt těchto pár negativ nezdráhal bych se hře dát stovku.
The night, and the dream, were long...

Pro: atmosféra, zbraně soubojový systém, bosové, OST, lore, DLC, Univerzum

Proti: PS4 exkluzivka, schovanej contnent, chalice dungeons

+19

Dark Souls III

  • PS4 90
Keďže hry od From Software patria medzi moje obľúbené, nemohla som si nechať ujsť Dark souls 3.
Išla som do nej s malou dušičkou a veľkými obavami, keďže ma dokáže vyľakať hocičo a nie som úplne najtrpezlivejší hráč. Našťastie som ostala príjemne prekvapená.

Hneď prvý boss padol na prvý pokus, čo mi zdvihlo sebavedomie a dalo pocit, že to zvládnem. Keďže píšem tento komentár, tak sa to aj podarilo :) Ta neistota pramenila z predpokladu, že ma budú trápiť hlavne bossfighty, ale až na pár výnimiek som hrou prechádzala bez problémov. Kladne hodnotím ich pestrosť ako aj samotných bossov a ich lore. Nenudila som sa ani pri jednom a hoci niektorých pokladám za ľahších (napr. Deacons, Wolnir), neznamená to, že by bol boj s nimi neoriginálny. Tieto súboje boli sprevádzané skvelou hudbou, ktorá dodávala tú správnu atmosféru. Osobne sa mi veľmi páčila pri bossoch ako Midir alebo Dragonslayer.


Na konci (takmer) každej lokácie sa nachádzal bossfight ale niekedy bola práve explorácia daných oblastí ten pekelný oriešok. Na jednej strane ma neskutočne bavilo prechádzať celú úroveň tak, aby som našla každý predmet a ukrytú truhličku, na strane druhej ma niektoré pasáže mierne frustrovali ( predpokladam, že to ale patrí k Dark souls ). Keď som spomenula truhličky- neskôr som zámerne neotvárala Mimic truhly, najskôr som si našla na internete čo obsahujú a ak to pre mňa nebolo dôležité,tak som ich nechala spokojne odpočívať. Títo nepriatelia boli pre mňa jední z tých najhorších.

Čo ma trochu hnevalo boli strašne naskriptované linky s NPC. Priznám sa, že som si ich hľadala na nete lebo inak by som nemala šancu prísť na to, že po rozhovore vtedy a vtedy s týmto NPC mám ísť tam a potom zase inam. Bez tých internetov by som na to nikdy neprišla. :) Dúfam, že v ďalšej hre od FromSoft to bude trošku nejak inak vymyslené.

Ako veľmi veľký klad hodnotím možnosť pomáhať ostatným hráčom s bossfigtom. Zvyšovala som si pri tom covenant a mala som dobrý pocit, že pomáham. Bolo skvelé si zopakovať niektorých bossov. Veľmi sa mi pri tom páčil systém dostávania emberov, samozrejme po úspešnom zvládnutí daného súboja. S touto online mechanikou sa spájali aj ,,invady", ktorých som našťastie nezažila veľa ale aj to málo ma dosť štvalo :). Chápem ale, že existujú ľudia, ktorých to baví, sú v tom dobrí a táto možnosť je pre nich ďalšou úrovňou zábavy v Dark souls.

Na záver ešte nejaké svoje pocity:
Oblasti, ktoré som obľubovala: Lokácie s hradbami ako napr.High Wall of Lothric, Cathedral of the Deep, Irithyll of the Boreal Valley, Grand Archives

Naopak, oblasti kde som bola rada,že už som von: Irithyll dungeon, Smouldering lake

Pre mňa najťažší bossi: Nameless King, Dragonslayer armour, Lothric

Najviac som si užila súboj s Gael-om v DLC a taktiež úplne finálneho bossa v základnej hre.
+22

Red Dead Redemption 2

  • PS4 90
Red Dead Redemption 2 to nemá ve srovnávní s bráškou GTA úplně jednoduché. Vzhledem k době, v jaké se odehrává, nemá k dispozici takový arzenál pestrých prvků jako moderní městská akce v 21. století. Žádné motorky, auta, nákladní vozy, letadla, helikoptéry, kola, rádio. Jen koně a vlaky. O to víc se snaží ale vypilovat k dokonalosti to, co mu zbývá. A že mi nejednou spadla úžasem čelist. Ať už při grafických detailech přírody, animacích, úžasném rozhlehém světě, který ani trochu nepůsobí genericky, nebo provázaností postav, děje a událostí ve světě vůbec.

Gameplay samotný mi už tak revoluční nepřijde. Vlastně jsem se víc bavil spíš u GTA V, což je ale z velké části dáno opět dobovým zasazením. Příběh pro mě začal nabírat zajímavější směr až s příchodem ztroskotání na ostrově Guarma a nevím, jestli jsem divný, ale epilog mě bavil snad ještě víc, než hlavní hra. Možná je to taky tím, že mně postava Dutche ke konci už začínala docela dost vadit a unavovat a samotný příběh mi úplně nesednul. Sympaťák Arthur mi ale bude rozhodně chybět.

I tak toho RDR2 ve mě hodně zanechal. V mnoha ohledech jde o výjimečný počin. Nad detailním světem zůstává rozum stát, ale ty absolutní hodnocení úplně nesdílím.
+18

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 90
A je to tady. Poslední výprava s Nathanem se vší parádou. Uncharted 4 vylepšuje snad vše, co se dá a pro mnohé hráče jde o vrchol série. Všichni známe pořekadlo, že v nejlepší se má přestat a Naugthy Dog vrchol odhadlo na jedničku. Dlouho se mi všechny čtyři díly válely v poličce a chtěl jsem je logicky projet popořadě. Bohužel se mi povedlo za jistých okolností si vyspoilovat většinu důležitých částí děje čtyřky, ale bylo to až tak na škodu?

No, z hlediska zážitku z prvního pocitu hraní, určitě ano, protože A Thief's End obsahuje několik dobrých zvratů nebo tradičních Uncharted wow momentů. Ochudil jsem se o objevení bráchy Sama, Nateův problém s Elen, vlastně celé odhalení Averyho pokladu, zvrat s Rafem a jeho finální souboj a samozřejmě sladký epilog. Ty idiote... no stane se. Ti, kteří přečetli spoiler část, si teď musí ťukat na čelo, ale já si i přesto hru užil. Nepamatoval jsem si totiž všechny vedlejší i podstatné informace a jak na sebe děj a objevování Averyho pirátského pokladu navazuje, ale přesto jsem z hry získal hodně a to díky tomu, že jsem přilnul k sérii Uncharted jako takové. Je těžké ji nemilovat nebo alespoň nemít rád a proto je poslední pouť s Nathanem Drakem speciální. Tak nějak jsem ho během hraní poznal a proto, když za něj hrajete v posledním díle, je vám tak nějak ještě blíž než před tím. Především díky výborně napsanému příběhu a zvládnuté vykreslení Nateových pocitů, když na tom nebyl nejlíp. Každý výstup nebo pád na držku ze skály, každou vyřešenou hádanku či každý vtípek jste prostě pocítili s ním včetně té neprokouknutelné snahy se udobřit s Elenou, protože sám věděl, jak to posral. Určitě v jeho kůži pár z nás bylo, včetně mě . Vztah s Elen nebo Sullym mi prostě budou chybět, protože máte pocit, že většina postav ze série jsou prostě lidi, se kterými byste si dokázali přestavit kamarádství. Když naskočily závěrečné titulky, nevyhnul jsem se divnému prázdnu v mé neexistující ateistické duši.

Příběh a ukončení ale není jedinou věcí, kterou vám A Thief's End vyrazí dech. Druhou věcí po nostalgii, kterou vám vyrazí dech, je grafika. Za chvíli to budou 4 roky od vydání a nezdá se, že by hra zestárla. Animace a modely hlavních postav jsou špičkové! Póry, pot, i mírný pohyb obličejových svalů, který perfektně vyjádří patřičnou emoci, gestikulace, řeč těla a samozřejmě dabing. Je to jako se koukat na film. Nesmím vynechat do detailů vypiplané prostředí a jeho interakce s postavami - pouzdro chrání zbraň před bahnem, duha na zlomu vodopádu, pohyb postav reaguje na pohyb jeepu a mnóho dalších věcí. A samozřejmě hudba s ikonickým hlavní tématem. Je to opravdu jako byste se dívali na 15 hodinový dobrodružný film. Smekám nad tím, jak daleko vývojáři dokázali po technické stránce zajít.

Zbývá trochu popsat hratelnost. Ta dle mě ušla několik kroků kupředu k realističnosti. Zbraně oproti předešlým dílům "kopou", což hru dělá podstatně těžší, protože pokud první střela zdánlivě letí na hlavu, druhá a třetí čechrá vlasy, nikoli vámi kýžený mozek. Měl jsem docela problém, si na to zvyknout a začít střelbu dávkovat. Hru jsem hrál na "hard" a v porovnání s předchozími díly na tu samou obtížnosti ji ono "kopání" ztížilo tak "o polovinu", ať už si pod tím přestavíte cokoli. Mnohokrát měly moje nervy i trpělivost na krajíčku. Naštěstí je v závěrečném dílu funkční stealth a ten mi v soubojích velmi pomohl. Inteligence NPC postav ale taky dostala upgrade a když se váš cíl konečně otočí zády, objevíte se v zorném poli týpka x metrů vedle. Pokud chcete bandu oddělat granáty po skupinkách, začnou chodit jednotlivě. Údajně lze hrou projít z velké části s stealthem, což stojí za to hru dohrát vícekrát. Zbraně jsou klasika, jen více odpovídající realitě (pirátská křesadlovka je lahůdka), krytí je možné rozstřílet, takže se musíte po bojišti více hýbat a kombinovat souboj s pěstmi a zbraněmi. Šplhání po skalách taky získalo víc na věrohodnosti, protože Nathan se krásně rukama natahuje k jednotlivým úchytům a když prší, musíte lézt rozvážně, bez skákání, jinak spadnete. Hra je opravdu prošpikovaná detaily v mnoha jejich aspektech a činí ji tak uvěřitelnou.

I když jsem si děj vyspoiloval, tak jsem si Uncharted 4 neskutečně užil. Je to graficky opojné, příběhově a dobrodružně strhující a emocionálně blízké. Bude málo věcí, které lze hře vyčíst. Klady i mimo jiné staví na tom, že jste fanoušky předchozích dílů, což eskaluje celou tu jízdu ještě výše, a i proto se epilog dohrával hořkosladce. Ačkoli více sladce, protože to, jak je zakončen vám jen vnutí myšlenku "Ty vole... mám chuť si zahrát zase předešlé díly. A díky tomu, jak se vybarvil zlodějíčkův konec, tak mám silné nutkání si pořídit i spin-off The Lost Legacy.

Pro: Postavy; děj; dobrodružná část; detaily v každé části hry; realističtější svět; příjemné zakončení.

+22

.hack//G.U. Vol. 2//Reminisce

  • PS4 90
Druhý díl navazuje přímo na události prvního dílu a hned v prvních minutách vás hra nenechá vydechnout. Hlavní hrdinové totiž čelí novému problému, jsou uvězněni v jejich oblíbeném MMORPG světě The World. To, ale není jediný problém kterému hrdinové budou čelit, podivná entita AIDA si totiž nevybírá a velká většina hlavních hrdinů si sáhne až na dno svých sil a někteří přitom přijdou i o svůj život. Jednoduše vás druhý díl nenechá v klidu, vše se boří jako domeček z karet, nemůžete si být nikým jistý a tvůrci opět dokazují jak mají scénář v malíku. Také se tu konečně začnou i lehce rýsovat romantické vztahy, kdy se jistá část hry právě zaměřuje na větší seznámení se s děvčaty a na trávení čas s nimi, samozřejmě v rámci herního světa The World. Jediné co v rámci příběhu zamrzí, je fakt že ne všechny postavy tu dostávají dostatečně prostoru.

Jedinou výtku bych měl asi tak k nezměněnému soubojovému systému a opakování nudných dungeonů. Hra často totiž přeruší příběh v tom nejzajímavějším a vy pak musíte trávit například hodinu v nudných a stále se opakujících dungeonech a hledat cestu k cíli. Kdyby to aspoň bylo provedeno zajímavěji, tak oka, ale takhle to zbytečně narušuje příběhový zážitek. I přes uchovanou repetitivnost soubojáku, se tu dočkáme i pár změn a mezi ně patří například upravování motorky či nové město a lokace.

Anime seriál Online Jack, je tu taky přítomen a opět nabízí pohled na události z jiného úhlu pohledu.

I v druhém díle pořád zůstává příběh hlavním hnacím motorem a nenechá vás od hry odejít, já sám jsem to dohrál během dvou dnů. Takže zkuste to, v rámci příběhu se jedná o JRPG nadstandard a je veliká škoda, že tato hra spadla do zapomnění.

Pro: Vše jako minule

Proti: Vše jako minule

+11

.hack//G.U. Vol.1//Rebirth

  • PS4 85
.hack//G.U. Vol.1//Rebirth se může zdát příběhově jako rip off mnohem úspěšnějšího Sword Art Online, ale opak je pravdou, právě série SAO se hodně inspirovala a příběhově i lehce vykradla tuto herní sérii, která obsahuje velké množství dílů a i anime. I přes rozsáhlost kterou .hack série má, tak tento díl je začátkem trilogie .hack//Gu. Proto je právě tato trilogie asi nejideálnější vstup pro nováčky, kteří chtějí do série na skočit a zároveň se nechtějí vrhnout do o poznání více archaických dílů série.

Hlavním hrdinou je hráč který v MMO hře The World vystupuje pod nickem Haseo, při jeho prvních toulkách herním světem se, ale stane obětí tzv PK systému. S ním The World přišel ve své druhé verzi, kdy dala možnost hráčům se libovolně zabíjet bez důsledků, to mělo za důsledek že existuje množství guild a hráčů, kteří právě PK provozují a zabijí nooby a různé hráče. Haseo je tedy po pár hodinách ve hře zabit a poté ho sledujeme o několik let později, kdy je z něho obávaný PKK (zabiják Pkerů). Tou dobou už je hlavní hrdina obávaný všemi PK hráči a stal se legendou. Nic, ale netrvá věčně a Haseo se snaží najít hráče Tri-Edge který ve hře zabil jeho kamarádku, která se po porážce neprobudila v reálném životě a spadla do věčného kómatu a není jediná. Po konfrontaci právě s tímto podivným hráčem Haseo přijde o veškerý svůj postup a musí začít opět od prvního levelu.

Určitě některým může příběh přijít jednoduchý nebo že nic nenabídne, ale ono tomu tak není. Tvůrci totiž do hry vkládají až neuvěřitelnou míru detailů která může hráče ze začátku lehce zahltit, nemluvě o tom že příběh je podáván značně filmově. Často se vám totiž bude stávat že budete hrát půl hodiny a pak koukat skoro hodinu na dialogy. Ty jsou místy poměrně statické, postavy stojí a kecají, jenže tvůrci se to snaží i vzhledem k horší grafické stránce, značně obvzláštnit, takže tu během konverzací máte akční nálety kamery, či zoomy na postavy ve kterých to přejde plynule do cut- scény (ty vypadají nádherně). Právě, ale velká míra dávkování příběhu vás bude bavit, nikdy totiž nevíte kdo je zrádce, co se stane a hra vám všechny své momenty dávkuje pečlivě a dokáže vás často i překvapit. Například, příběh je po většinu času vážněji laděný (hlavně v prvním díle), proto asi žádný hráč pak nečeká když se ve hře objeví podivná postava která si říká Piros the Third, je celá oděná ve zlaté zbroji, dělá anime pósy a do toho hraje značně bizarní skladba, kterou dokonce nazpíval sám ředitel společnosti která stojí za touto hrou.

Tím, ale vlna překvapení nekončí, vy tu totiž máte možnost se ze hry odhlásit a číst si fóra na internetu, koukat na zpravodajský web, ve kterém je hodně zajímavých informací ze světa ve kterém se příběh odehrává a vytváří vám to poměrně komplexní pohled na to co se děje mimo MMO The World, jo a je tu i in game Anime seriál :D Ten se jmenuje Online Jack a průběhem hry se vám odemykají nové epizody a sledujete v něm věčně nadrženého Japonského Brazilce Salvadora Aiharu, který vyšetřuje ve svém pořadu Doll Syndrome, který většinou získávají hráči The World a stávají se z nich němé loutky. Tenhle anime seriál je každopádně jedna radost, nabízí naprosto ulítlý humor a dokonce vám více osvětluje události kterými jste byli svědky v MMO světě. Tím, ale rozsah hry ještě nekončí, jak jsem psal nahoře, můžete si číst fóra a to jak ze světa, tak i ty ohledně The Worldu a stojí to za to. Fóra jsou napsány čtivě a někdy opravdu máte pocit, že čtete něco jako z DH (i třeba konverzaci mezi Saskielem a Terezkou). Plus si tu můžete i prohlížet obrázky které vytvořili různí "hráči" a pak si z ilustrací udělat tapetu na plochu.

Jak můžete vidět, tak svět .hack//GU je poměrně komplexní a skvělému prožitku pomáhají i postavy, které jsou napsané skvěle, nikdo tu není vyloženě černo bílá záporná postava či naivní debílek, všechno se tu totiž pomalu buduje a vývoj charakterů dává smysl i spolu s tím, proč se Haseo chová místy jako bad ass kretén (což není výtka, hlavní hrdina je skvělý). Často také od různých postav budete dostávat emaily, které jsou často příběhové, ale také si můžete zvětšovat náklonnost některé z postav pomocí tzv. greeting cards. Těmi zahájíte sami od sebe konverzaci a poté si můžete v lehce nelineární formě dopisovat.

Příběh a lore je ve hře opravdu vyčerpávající a proto tu combat hraje druhé housle. Je to prakticky takové hack n slash, kde vždy v rámci příběhu a expení jdete do dungeonů, které jsou poměrně nic moc zpracovány a rubete se. Souboje jsou rychlé, odsýpají, ale nenabízejí moc invence a určitě nepatří k hlavní doméně hry. Mě upřímně probíhání dungeonů, kterých je tu hodně, nebavili a opravdu jde na tom vidět že je to prakticky jen do počtu, aby mohl hráč občas hrát. Na druhou stranu je to upřímně z MMO světa a když to tak vezmete, tak v hodně MMORPG ty dungeony a souboje jsou na nižší úrovni, proto i stylizací dávají lehce smysl. Ono .hack//GU poměrně dost věrně simuluje MMO světy. Když hráči běhají po světě, tak se jim nad hlavou ukazuje co píšou do chatu, postavy tu musíte zvát do party, můžete brát questy v quest shopu apod. Což taky přidává na autentickém zážitku, spolu se skvělým soundtrackem a parádním dabingem.

Pokud hledáte rubačku s velkým zaměřením na komplexní a zajímavý příběh tak mohu vřele doporučit, jedinou škodou jsou únavné dungeony a ničím zajímavý combat.

Pro: Postavy, příběh, svět, detaily, soundtrack, dabing, cut-scény

Proti: Nudný souboják spolu s dungeony, pro některé horší grafická stránka mimo cut-scény

+15

Shadow of the Colossus

  • PS4 75
Tolik jsem o té hře slyšela, ale vlastně jsem až do chvíle, kdy mi přistála v knihovně, přesně nevěděla, o co jde. Ano, kolosy, velké kolosy, mnoho kolosů! Věděla jsem, že musí jít k zemi, ale netušila jsem, že si tato hra tolik zakládá na zážitku. A že těch zážitků může být hned několik, ne všechny ve mně ovšem zanechávají krásné vzpomínky...

Vztek, pláč, chuť prohodit ovladač televizí nebo jej alespoň vyhodit z okna, myšlenky na spáchání sebenežití, touha bořit jiné věci než kolosy. A na straně druhé nesmírné sebezapření, odhodlání, neskutečná euforie, ba dokonce i... výčitky svědomí?

Po prvním kolosu, kde jsem sebou bezvládně házela sem a tam, jsem doufala, že už to bude lepší (se mnou), nějak ve stylu "hah, tak teď už vím, jak na to, jdeme dál!", což byl samozřejmě obrovský omyl. To správné know-how jsem neobjevila až dokonce hry a říkám si, zda se vůbec objevit dá. Po druhém kolosu už přišla první myšlenka vzdávání, ale nerada prohrávám a šla jsem na dalšího. Pak jsem se ovšem zapřísáhla, že "na tuhle zhovadilost nemám nervy!" Pochopte, já jsem s ovladačem naprostý nováček, což samo o sobě pro mě byla komplikace, ale když jsem se blíže seznámila s kamerou, věděla jsem, že bude problém. A Agro je sice boží kůň, ale byly chvíle, kdy jsem si říkala, že za kolosy raději dojdu pěšky. Ovládání pro mě bylo velmi, ale opravdu velmi bolestivé. Šílené, nepochopitelné a ubíjející. A za tím si stojím i po dohrání hry. Ano, opravdu jsem ji dohrála!

Čili, proč jsem se ke hře nakonec vrátila poté, co jsem přísahala, že už na to nikdy nesáhnu, jinak bych musela sáhnout po noži? Víte, zavřeli školy, já se nečekaně vrátila domů a... jaksi jsem znovu zatnula zuby a "rychlostí" tří kolosů za noc se postupně dokodrcala ke konci hry. Ve chvíli, kdy jsem se smířila s jistými nedostatky hry a pak hlavně i se svými nedostatky, mezi něž zařaďme nemotornost, neschopnost pořádně držet ovladač a netrpělivost, jsem dokázala ocenit to, co se hra snaží předat všem, kteří ji nechají. Za pomoci působivého vizuálu, jenž byl však pro mě neskutečný i o konzoli, dokonce i dvě dozadu, ze zpětného pohledu, tu nečelíme jen souboji s mohutnými a zdánlivě neporazitelnými kolosy, nýbrž sami se sebou a silou, jež žene našeho hrdinu kupředu. Hra se neobtěžuje s narací, ale ono to není ani potřeba. Princip působí jasně – zabij / znič kolosy, vrátí se láska tvého života. Párkrát do ticha zavoláme Agro! Agro! Agro! Agro! a můžeme vyrazit. Hra ani nevysvětluje, na čemž jsem si rozbila hubu, když to řeknu takhle zpříma. Ale o to zajímavější celý zážitek pak byl, ač jsem se ho právě proto chtěla vzdát. Svět vypadá prázdný, a přesto je přeplněn všemi možnými krásami. Prostředí je pečlivě strukturované a vymodelované, díky čemuž je každý souboj něco jiného. Na tom mají samozřejmě zásluhu i samy kolosy. Každý je unikát a dokáže vás vytočit jinak. Každý souboj pro mě byl nutným zlem z hlediska odehrání, ale později se mé vnímání zcela proměnilo. Nutné zlo to bylo. Ale z mé strany, nebo ještě přesněji, ze strany našeho hrdiny...

A zde je to, co celou hru povyšuje na něco velkolepějšího než jen "nějakou hru" a staví ji do výšin. Přichází myšlenka. Proč zabíjet kolosy? Protože to někdo řekl? Protože to zachrání milovanou? Protože jsou nebezpeční pro náš svět? Kdo ví, ale po setkání s některými kolosy začíná být postupně jasné, že to ony jsou oběťmi. Jak se s tím vyrovnat, jak s tím naložit? O čem ta hra tedy vlastně je? Mluvíme-li však o povyšování, můžeme hovořit i o umění. Proč? Jedna věc celý tento působivý koncept zastřešila a umocnila celý tento epos. Není to vylepšená grafika, je to stále ta jedna a samá hudba, která budovala atmosféru přesně takto už před lety. A stále to funguje. Bez ní by dle mého soudu nebyla hra ani poloviční. Kow Otani, mistře, děkuji.

Po tomhle všem bych byla ochotna napálit klidně stovku. Prožitek, jenž mi tato hra umocnila, má takovou hodnotu. Poté si však vzpomenu na to, co ji v mých očích shazuje. Nedostatky kamery a ovládání byly sice ve výsledku přebity, ale zapomenout je nelze, což mě mrzí. A teď se ptám – poruším další ze svých přísah, kdy jsem říkala, že po dohrání to už znovu zkoušet nebudu, protože mám jen jedny nervy? Uvidíme, uvidíme... Pokud už nic jiného, jsem schopna dlouhé hodiny sledovat Agro, jak se prohání tím nádherným světem.

Pro: nádherná grafika, skvěle zpracované animace (Agro!), působivý koncept, famózní hudba

Proti: ovládání, kamera

+25

Subnautica

  • PC 95
  • PS4 90
  • XOne 90
Tato hra mě osobně velmi učarovala. Když se ponoříte do vln oceánu, okamžitě vás to přenese do úžasného podmořského světa, který přímo pulzuje životem. Když se vše lehce podbarví zvuky oceánu a hudbou, přidají se mořští predátoři a jiná všemožná fauna a flóra, je dojem dokonalý. když k tomu všemu ještě přidáte možnost stavby vlastních základen, klasické vylepšování svého vybavení a stavbu ponorných člunů, je z toho úžasný zážitek.

PC >120hodin, na konzolích cca po 20 h

PS: u konzolových verzí znatelně (viditelně) horší grafika oproti PC

Pro: úžasné prostředí, živý svět, survival, zvuky a hudba, atmosféra, příběh,...

Proti: občasné bugy (nyní by již vše mělo být odstraněno), občasný drop framarate

+16

Batman: Arkham City

  • PS4 75
Arkham Asylum jsem si náramně užil. Přitahovala mě proměnlivá flora ostrova, každé další otevřené dveře i sevřenost příběhu, který s menšími odbočkami směřoval k jasnému cíli. Hra mi přišla těžká, ale férová a tuze rád na ni vzpomínám. Nedlouho po jejím dohrání jsem se proto logicky vydal i do City a tvrdě narazil. Ze dvou zásadních důvodů.

Tím prvním je forma světa. Batman v open world zní náramně, ale mně se tenhle výhled pod kůži ne a ne dostat. Nevlídné šero a tma zabraňovalo jakémukoli užití si dalekého horizontu a za každým rohem číhal ten či onen gauner. Ještě větším problémem pak byl příběh a jeho tempo. V prvním díle jsem odstartoval Jokerovým zajetím a vzpourou, prošel jsem si jednu budovu, druhou budovu a pořád věděl na čem jsem a jen přidával na provázek korálky ve formě více či méně zásadních zvratů. Tady je zatčený Bruce, Hugo Strange zná jeho dvojí identitu, na scéně se objevuje Two-Face, který má v moci Catwoman, spouští se Protocol 10, přidává se řádění Jokera a pomoci může Mr. Freeze, kterého má ale zavřeného Penguin a mně jde hlava kolem, protože mám v tu chvíli za sebou snad dvě hodiny hraní a kvapíkové tempo by stačilo snad na dva celovečeráky.

V tu chvíli jsem hru odložil s tím, že se k ní zanedlouho vrátím, ale pachuť byla natolik silná, že se pauza protáhla na rok a půl. Aby mi nepřekážela v rozehraných, řekl jsem si, že se naposledy nasoukám do kevlaru a pak dám hře nejspíš sbohem, jenže nedalo mi to. Tu nápaditý úkol, tu překvapivá cut-scéna a bylo jasné, že tohle dobrodružství si prolétám až do konce. A díky vedlejším úkolům na to budu vzpomínat s úsměvem.

Zatímco hlavní linka má sice spoustu vychytávek a parádních akčních nápadů, nejednou jsem měl pocit, že tam a tady by se hodilo přibrzdit a nutnost vměstnat celý příběh do jediné noci je v tomto případě trochu na škodu. Užil jsem si sice jak manického Ra's al Ghula, tak atmosferické šplhání do pozorovací věže za účelem konečného zúčtování s Hugem Strangem, ale daleko příjemněji mi bylo u pozvolného odkrývání neznámých pozorovatelů či nepřátel, kteří mi byli neustále v patách a kteří skrývali nějaké to tajemství (Azrael, Deadshot, mrtvoly s důkazy směřujícími k Batmanovi) nebo v neposlední řadě změnu nálady v čele s krátkou, ale tuze působivou epizodou v Mad Hatterově domácnosti.

Soubojový systém mi přišel daleko přehlednější (snadnější?) než minule. Lépe se řetězí série úderů, logičtěji jsou do boje zapojena Batmanova udělátka a i ten nejtužší souboj v mém případě Mr. Freeze, kde jsem si chvílemi úzkostlivě připadal jako myš pronásledovaná kočkou se dá vykoumat tak, že i jeho případné opakování může být zábava.

V hodnocení tak hodně, subjektivně opravdu hodně přidávám, protože jak je patrné, ne všechny změny mi přišly k lepšímu, respektive většina revolučních změn mi přišla k horšímu (ani vsuvky s Catwoman nepřidávají tolik, kolik mohly / měly, včetně ošizeného posledního souboje). Tím spíš ale dokážu ocenit odvahu, s jakou tvůrci do projektu šli a jak museli trnout, jestli tahle riskantní sázka vyjde. Vyšla, ale příště by toho spoléhání na vrtkavou štěstěnu nemuselo být tolik.

Pro: Nápadité vedlejší mise dávající pocit funkčního otevřeného světa, větší potěšení ze soubojů oproti prvnímu dílu

Proti: Nezastavitelná dějová rychlodráha, která působí, jak když se nemůže dočkat, až skončí. Počkat si přece neznamená nutně zastavit.

+20

What Remains of Edith Finch

  • PS4 55
Tak ani nevím, co napsat. Bylo to hezké, mělo to příběh, dobrou hudbu, ale ...
... ale vlastně mi to ani nějak nebavilo. Prostě jsem to hrál, dohrál a smazal. Pořád, i když jsem to hrál i potom co jsem to dohrál mi to přišlo takové, nevím, divné/prázdné/nemastné neslané/ne-uvěřitelné, fakt nevím. Mě se to do vkusu netrefilo.

Pro: grafika, prostředí, hudba

Proti: zábavnost, styl vyprávění

+8 +10 −2

Expand

  • PS4 70
Jednoduchá puzzle bludišťovka pro odreagování. Neudrží vás na dlouho, sám jsem ji hrál na 3x. Je to taková hra na odreagování na dvě, tři hodinky. Musím vyzdvihnout povedenou hudbu.

Pro: Jednoduchá a příjemná grafická stylizace, hudba

Proti: Krátké

+6

A Way Out

  • PS4 80
Předem musím říct, že se mi hra líbila a předně mi bavila. Mám rád příběhové hry, ale nejsem velký příznivec Multiplayeru ani Co-Op.
Tady byla ale zvládnutá spolupráce dvou hráčů na jedničku (na rozdíl třeba od nového Wolfensteina s děvčaty).
I když hra není moc dlouhá a příběh lehce předvídavý, rozhodně vám tuto hru doporučím.

Pro: Hezké prostředí, dobře zvládnutá kooperace, charaktery hlavních hrdinů, dobře zvládnuté Co-Op akční pasáže

Proti: Příliš předvídatelný příběh, občas lehké problémy s připojením

+10

Blood & Truth

  • PS4 100
Nemohu jinak než udělit 100% za snahu tvůrců o co nejlepší zážitek skrze VR na PS4 a za to, že jsem na 100% bavil. Závěr je pak jen taková třešnička na celkovém dojmu ze hry. Návštěva muzea, zběsilé jízdy autem, neskutečný soundtrack, srdce vývojářů...
+9

Persona 5

  • PS4 100
Nemůže být nejmenších pochyb, že pátá Persona patří mezi nejlepší JRPG současné generace. Možná i všech dob. Ukazuje, jak má vypadat pokračování úspěšné série. Už vynikající čtyřku vylepšuje téměř ve všech směrech a dává vzniknout jedinečnému celku bez výraznějších slabin. Každý jeden prvek, každá herní mechanika či stisknutí tlačítka je součástí receptu na herní nirvánu.

Nikdy jsem nehrál hru, která by si zasloužila označení „stylová“ tak moc, jako právě Persona 5. Přechody v menu, interface a další vizuální prvky jsou nevídaně propracované a očividně se jim dostalo nebývalé péče. V doprovodu vynikající hudby a namluvení vás provází na cestě, která jistě zůstane v paměti každého, kdo dokáže tohoto kolose dohrát.

A právě to je možná největší problém. Jako hráče znalého série mi dohrání trvalo takřka rovných 100 hodin. A upozorňuju, že se nejedná o žádné sbírání skrytých balíčků, ale opravdu poctivý průchod příběhem. Navíc ty nejzajímavější témata jsou vyčerpána během prvních dvou kapitol. V Royal verzi je sice strčí do kapsy ta úplně poslední, ale to už je pozdě.

Soubojový systém je přesně takový, jaký bych si u moderního JRPG představoval. Svižný a jednoduchý na uchopení, současně však dostatečně hluboký a u bossů zvlášť vyniká. Stejně tak středoškolský život se dočkal mnoha úprav. Množství aktivit je obrovské a důvěrníci značně rozvádějí myšlenku sociálních interakcí z předchůdců (aneb když se seznámíte s hráčkou šógy, tak vás naučí nové taktiky v soubojích, obchodník se zbraněmi zase umožní jejich customizaci atd.). Každý má tak nějaký smysl a je jen škoda, že všechny vymaxovat v jednom průchodu je dost obtížné.

Stejně tak příběh a postavy se v porovnání se čtyřkou zlepšily. Pryč je jistá infantilnost a naivita, jsou nahrazeny o poznání lepším scénářem. Pořád se jedná o anime, takže má s tím spojené mouchy. Celkově ale nelze udělit jiné, než nejvyšší známky, protože Persona je pořád tou sérií, po které se ostatní JRPG opičí a ke které se budou v budoucnu přirovnávat.
+24

Shadow of the Colossus

  • PS4 80
Přestože má Shadow of the Colossus své mouchy, právem patří mezi nejzajímavější a nejkultovnější počiny na poli videoher. Hra totiž chytne za srdce hned na začátku díky úžasné hudbě a tajuplnému příběhu s minimální narací a dýchne na hráče svou zvláštní, až melancholickou náladu a atmosféru.

V liduprostých planinách plných rozvalin pak hlavní hrdina hledá a zabíjí kolosy, protože je to pro něj jediná možnost jak oživit svoji lásku. Jenže kdo je onen hrdina a kdo je ta dívka? Stojí ona za to? A co kolosové? Vždyť většina z nich působí mírumilovně. A co ta entita, která k hrdinovi promlouvá v chrámu? Jaké jsou její záměry?

Souboje s kolosy jsou často epické a dechberoucí. Každý kolos je jiný, na každého platí jiná taktika. Ve výsledku jde hlavně o nalezení cesty, jak se na kolose dostat a najít jeho slabý bod. Souboje s některými jsou snadné, najdou se ale i tací, kteří dokáží pořádně zatopit. Pak dokáže být hra i značně frustrující, protože opakovat stále dokola ten samý úkon může být únavné.

Nejúžasnější je na hře každopádně atmosféra a hudba. Hudba patří mezi to nejlepší, co jsem kdy ve hrách slyšel. Už jen song z prologu stojí za poslech. Atmosféra je unikátní, i díky hudbě zaleze pod kůži pocit z opuštěného světa.

To, v čem Shadow of the Colossus zrovna neexceluje je ovládání a kamera. Kamera se snaží být filmová, ale často se natočí tak blbě, že hráč vidí buď koňský zadek či kus skály. Špatně se díky ní ovládá i jinak nádherně naanimovaný kůň, u kterého se divím, že během mého hraní nedostal otřes mozku, protože jsem se s ním snažil prorazit asi všechny skály ve hře.

Shadow of the Colossus je unikátní počin, který stojí za vyzkoušení. PS2 ani PS3 verzi jsem nehrál, takže jsem za tento remaster rád.

Pro: Hudba, atmosféra, skvělé souboje s kolosy, zajímavě pojatý příběh

Proti: Kamera, ovládání, občas lehce frustrující

+34

Marvel's Spider-Man

  • PS4 80
Primárně hraju na Xboxu a PS4 jsem pořídil jenom kvůli exkluzivitam, které se tam za ty roky nahromadily. Po hrách od naughty dog a výbornýmu god of war přišla řada na spider-mana.
U top exkluzivit od Sony mě baví jak jsou nastaveny pro mainstreamové hráče. Jsou pro mě ideální kombinací ke hře jako např. Sekiro nebo Ori, kdy se mě klidně stane, že hraju tři hodiny a nikam se neposunu. Když zapnu hru jako Spider-man, vím že tam vždycky bude nějaký progres a to mi vyhovuje. Hlavní příběh není nijak obtížný, nejvíc mi daly zabrat různé challenge na čas zmlátit skupinu nepřátel, zneškodnit bomby atd.
Hra samotná na první pohled upoutá nádhernou grafikou, tak dobře udělaný obličeje postav jsem možná na konzolích neviděl, filmovou hudbou i hlavním příběhem, který jede přesně podle komiksových i filmových šablon a hodně mě bavil. Vedlejší ukoly, sbírání collectiblu a upgradování výzbroje bych řekl, že bylo standartní jako v podobných hrách. Nic objeveného, ale za mě v pořádku. Celkem mě bavily pasáže za jiné postavy.
Co mě naopak moc nebavilo bylo vysoké množství quick time eventů, boss fighty hodně jednotvárný a byly skoro všechny na konci.
Hru jsem si užil, platina byla celkem snadná, jako poslední trofej jsem si nechala návštěvu hrobu strýčka Bena a hezký jsem tím hru zakončil. Za mě určitě doporučuji, ale moc to nevyčnívalo nad jinými open world hrami, jako např. Assassin's creed.

Pro: Grafika, příběh, filmová kvalita.

Proti: Boss fighty, QTE

+21