Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Uncharted: Drake's Fortune

eiserikeiserik
Dohráno
  • PS4 80
Naughty Dog to prostě umí. Každá jejich hra má něco do sebe, i Uncharted: Drake's Fortune.
Hru jsem si velice užil, dávám 80 % z důvodů pár chybiček.

Například: Opakující se nepřátelé
Myšlení nepřátel až moc nereálné - a to jsem si dal těžkou obtížnost. :D
Neuškodilo by, kdyby hra měla alespoň těch 25 - 30 hodin. :)
Šplhání je v určitých místech příliš nereálné...

Každopádně hra má skvělý příběh - ten opravdu vychvaluji, super přestřelka, sem tam i humor a ta skvělá hudba! Ta mě opravdu dostala, to je prostě bomba. :D

Hru vám můžu jen doporučit, nudit se opravdu nebudete. :)

Pro: Příběh, hudba, občasný humor, hádanky,

Proti: Stereotyp vedlejších nepřátel, šplhání či parkour,

+11 +12 −1

Sakura Wars

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 60
Předně se sluší napsat, že Sakura Wars není moc dobrá hra. Respektive je v ní tolik věcí polovičatých a nepropracovaných, až by mohla z jistého pohledu hraničit s odpadem. Přesto nemám srdce jí vyloženě shodit. Dělá totiž plno věcí po svém, aniž by brala ohledy na moderní trendy. A taky jsme na pokračování téhle série čekali takřka patnáct let.

Negativní kritiku si zaslouží třeba hlavní postava, Seijuro. Před událostmi hry byl, ve svých asi 20 letech, kapitánem válečné lodi v námořnictvu, přičemž jistý incident způsobil její potopení. Naštěstí se z toho oklepe během prvních dvou kapitol a nikdy víc se o tom hra nezmíní, jakkoliv to působí blbě. Na výběr máte z pěti potencionálních partnerů, se kterými může skončit, nicméně je až nezdravě upřednostňována titulní Sakura, takže vztah s kýmkoliv jiným nedává, v dané stavbě příběhu, smysl.

A vůbec celý příběh má díry jak cedník po průstřelu a plno postav je v něm zcela nevyužitých. Na designu charakterů se navíc podílelo několik různých lidí, tudíž působí zcela nesourodě. Dále pak nadužívání animací v rozhovorech dokáže kazit atmosféru, jejich hlavní obětí je předně znovu náš protagonista, který šíleně přehrává i na poměry japonských her.

Akční souboje ve stylu hack and slash musou her mají spíš doprovodnou funkci a nebudete-li plnit i nepovinné části, pak zabírají zanedbatelných pár procent celkového času. Naštěstí, jelikož už po chvilce nemají co nabídnout. Snad jen střety stavící hráče proti nepřátelským mechům se dají pochválit.

Dokázal bych vyjmenovat ještě několik problémů, ale radši přejdu k tomu lepšímu. Pochválit se musí, beze zbytku, hudba. Ke hře tohoto typu snad ani lepší být nemůže. Stejně tak graficky se je na co dívat, až je to mnohdy překvapující, vzhledem ke skromným budgetovým poměrům ostatních elementů.

Zápory každopádně převyšují klady. Jestli chtějí autoři uspět musí hodně přidat. Nenudil jsem se, ale třeba management divadla se přímo nabízí. Přidat aspoň pár RPG mechanismů obohacujících hru a celkově rozšířit všechny ty současné. Možností ke zlepšení je mnoho, nicméně v současné konkurenci se Sakura Wars těžko doporučuje.
+13

Unravel

SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 85
Počáteční rozpaky z uspěchaného úvodu, kdy jsou na vás vybaleny během pár minut v podstatě všechny schopnosti panáčka z vlny, se v průbehu pár urovní hned rozplynuly a již jen následovalo užívání si příjemného gameplaye. Ten již sice žádné nové schopnosti nenabídne, ale přináší s každou úrovní zajímavé prostředí a kdo hledá, najde i hlubší podtext založený na symbolech a metaforách.
+12

Journey

Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS4 90
Journey vlastně není ani hra, je to zážitek. Audiovizuálně opojné a emotivní dvě hodiny s Journey jsou něco naprosto nezapomenutelného, co se vskutku dotkne lidské dušičky. Celá cesta trvá jen dvě hodiny, které uplynou jak lusknutím prstu. Člověk je pohlcen klidnou a mírumilovnou pouští a jeho tajemný sen končí na vrcholku hory. Těžko se to popisuje, jedná se o hru, která se musí opravdu zažít, protože mě nenapadá s čím by se to dalo srovnat.

Herně je to velice jednoduché, takže si to může zahrát prakticky kdokoliv bez ohledu na herní dovednosti a zkušenosti. Journey může fungovat i jako terapie. Hra to není náročná, nehrozí zde nějaké záseky, ani nějaké velké nebezpečí. Hudba s krajinou uklidňují a celý setting světa odnese skoro mimo prostor a čas. Hraní se sluchátky lze jenom doporučit.

No už se tu moc pouštím do filozofování. Journey je krásná/ý hra/zážitek, který by si měl každý zkusit. Je to krátké, ale znovuhratelné a dokáže si to podmanit každého. Alespoň já si to tedy myslím. Už jenom kvůli oné jedinečnosti v rámci herního média si to zaslouží pozornost.
+24

Beat Saber

S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 90
Vynikající příklad toho, jak se dá pracovat s VR a tvořením her na ní. Já osobně jsem samým nadšením pořídil VR, ale jediná hra, ke které se stále a pořád rád vracím, je právě Beat Saber.

Nejenže člověka zabaví, poskytne mu velmi zábavnou hratelnost, nechá ho si užít a vyloženě prožít hudbu, ale zároveň poskytne i velmi náročnou pohybovou aktivitu, což v tomto odvětví rozhodně není nějakým pravidlem. Já osobně to používám právě na to, abych ze sebe vypotil zbytečné… zbytečnosti. Já prostě potřebuji k pohybu nějakou zábavu a BS a mi to nadměrně dopřává.

S obtížností je to všelijaké, zprvu se zdá, že v životě nebude člověk na obtížnost jako je třeba expert stačit, ale trénink dělá mistra a za chvíli nebudete už hrát na nižší obtížnosti (snad dojede někdy i na experta +). Je fajn, že vznikají i nové soundtracky, ale v tomhle směru by mohla být nabídka bohatší (ta oficiální).

Vůbec se nedivím, že tato hra sklízela (a dodnes sklízí) tolik úspěchu, vskutku se pořád jedná o to nejlepší, co může VR nabídnout.
+11

Hellblade: Senua's Sacrifice

SeekerSeeker
  • PS4 70
Úvodní nadšení z neokoukaného prostředí a špičkového audiovizuálního podání včetně dabingu mě rychle opustilo, když jsem se dozvěděl, že bych hru také nemusel dohrát. Tak jsem si řekl, že dojdu, kam to půjde a v případě permanentní smrti to prostě zabalím. Nakonec jsem skončil podstatně dřív. Odinstalací, krátce po vstupu do Helheimu. Gameplay se po čase omrzí, protože nastupuje velmi rychle repetetivnost. Soubojový systém nemá co nabídnout a jen zdržuje. Hádanky a způsob procházení hrou je stále podobný. Občas dost nepříjemně potrápí kamera a v prostředí jsem se neustále bloudil. Senua nepřeskočí ani sebemenší překážku a přehlídnutí drobnosti může způsobit pořádný zásek, protože velká část koridoru zůstává otevřená a bloudění je tu bohužel častý problém. Magické kameny s dodatečnými informacemi o mytologii jsem pozorně sledoval jen zpočátku. Po čase začnou spíš obtěžovat, protože s aktuálním děním často zrovna nesouvisí a v záplavě jmen se člověk rychle ztrácí. Všechno to vypadá moc pěkně, krásně se na to kouká, jenom je nuda to hrát. A jsem taky rád, že se za dobu hraní u mě nerozvinula žádná schizofrenie ze všech těch hlasů :)
+15 +16 −1

Sakura Wars

jones1240jones1240
Dohráno
  • PS4 85
Sakura Wars se rozhodně nebude řadit k nejlepším japonským hrám za posledních pár let a v rámci žánru ani nepřináší nic nového. To, ale ničemu nevadí, jelikož se jedná o snad nejmilejší překvapení minimálně za tento rok. Dlouho se mi nestalo abych se u nějaké hry culil prakticky celou herní dobu. Ono to ale u Sakury jinak nejde, ta hra je dělaná s láskou, velkým citem pro detail, a i přes hromadu chyb a nevyváženost vás to nepustí.

Hlavním hrdinou je Seijuro Kamiyama, který po jisté tragédii je z námořnictva předělen do Combat Revue v Tokyu. Ta má za úkol chránit své město proti démonům a ve volných chvílích pořádat divadelní představení pro obyvatele a zpříjemňovat jim život. Bohužel tato Combat Revue má své nejlepší časy za sebou a nový členové nejenže nedokáží sami chránit své město od monster, ale také jejich divadelní hry jsou katastrofa a lidé na ně chodí jen aby se jim vysmáli. No, a právě Seijuro byl pověřený tím, aby nové jednotce šéfoval a navrátil Tokijské Combat Revue zašlou slávu.

Ano, je to jedno velké klišé a vy po celou dobu zhruba tušíte co se odehraje, zase abych nekřivdil tak tu pár zvratů bylo dosti nečekaných, ale prakticky vše je v takových zajetých anime kolejích. Ničemu to ale nevadí, tvůrci totiž bravurně zvládli, aby všechno fungovalo tak jak má:

Nádherný a detailní vizuál steampunkových čtyřicátých let, když se procházíte po venkovních lokacích, tak na vás ze všech stran sálá dobová atmosféra, známé postavy na vás mávají, kolem jezdí auta, padají okvětní lístky. K tomu si přičtěte nádhernou hudbu a o zážitek je postaráno.

Charaktery, které jsou klasické anime stereotypy, ale zase jsou skvěle napsané, každý charakter má hloubku a jejich počínání dává smysl. Navíc vás hra nechá randit se všemi členy vaší skupiny najednou, takže každého detailně poznáte a můžete si udělat obrázek.

Celá hra má navíc pohodovou atmosféru a vše bere s nadsázkou, takže tvůrcům i odpustíte klišovité scény o přátelství či fakt že víte, jak se skoro každá potyčka vyvrbí. Prostě vám to bude jedno a budete si užívat až pohádkovou atmosféru a dobře napsané charaktery.

To proč ale Sakura Wars je pro většinu hráčů těžko uchopitelný titul, spočívá hlavně v její hratelnosti. Je to totiž z 80 % 3D adventura ve které kecáte s charaktery, řešíte mini questy a randíte s členkami vaší skupiny. No a jednou za hodinku či za dvě, nasednete do Mecha a jedete kosit démony. Tyto akční části jsou jen pouhá odreagovačka a nenabízejí nikterak vysokou obtížnost a či větší variabilitu. Většinou kosíte démony v Dark Realmu pomocí akčního soubojáku a je to fajn. Sice souboje nikterak neoslní, ale zase vám nabídnou odpočinek od přehršele dialogů.

Navíc tu ještě Sega ukazuje že z mainstream japonských společností je asi ta nejúchylnější a snaží se tu narvat tolik úchylného a bláznivého humoru na kolik jim distribuce skrze Playstation umožní. Takže se těšte na šmírování v koupelích či v konverzaci můžete dost často požádat i nějakou postavu o ruku. Máte tu totiž ještě možnost rozhodování a pomocí toho i si zvyšovat či snižovat sympatie u rozličných postav. Velkým plusem je, že pořádně nevíte, jaká odpověď vám, čeho docílí, proto je poněkud obtížnější všem postávám lézt do prdele a dá to trochu práce. O to víc vás, ale pak potěší, když se vám podaří získat ending s vaším oblíbeným charakterem.

K postavám, ale ještě musím dodat že při nenadabovaných konverzacích (na začátku je nedabovaných části poměrně hodně) se postavy občas šíleně hýbou jako kdyby měli Parkinsona. Tohle přehrávání k tomu sice patří, ale někdy to lehce ruší, ale jinak jsou animace postav i filmečky na výtečné úrovni.

Sakura Wars je prostě krásná a příjemná pohádka která je mířená už na ostřílenější fanoušky japonských her a pro nováčky to spíše bude podivný mix všeho možného. A ona je to vlastně pravda, celé je to mix všemožných klišé, zvláštní variace na dating simulátor s trochou hack and slash akce, ale celé je to zabalené do tak krásného a příjemného celku že vás to i přes všechny chyby nedokáže pustit.

PS: Příběh pokračuje v Anime: Sakura Wars: The Animation.

Pro: Postavy, dabing, příjemně podaný klišé příběh, soundtrack, vizuál, feel good atmosféra, je z toho cítit velké srdíčko autorů

Proti: Pro někoho to může být až moc bláznivé, souboje slouží pouze jako výplň mezi příběhem, animace jsou občas zvláštní

+19

Final Fantasy VII Remake

LaughingManLaughingMan
Dohráno
  • PS4 80
Úvodem je asi potřeba říct, že jsem velkým fanouškem originálu a myslím si, že dnes už prakticky není možné stvořit příběhovou hru na podobné úrovni, takže jsem byl vůči remaku poměrně skeptický, ale přesto jsem hltal každou novou informaci, kterou SE vypustilo. K tomu se váže má první kritika, po dohrání hry jsem dost proklínal marketingové oddělení za spoilery, které byly v trailerech, už před rozehráním jsem měl pocit, jako bych díky trailerům viděl „fast forward“ celou hru a po dohrání se má obava potvrdila, prakticky každá scéna a postava byla v trailerech ukázána včetně finálních bossfightů. Spoustu příběhových sekvencí tak na mě při hraní už nemělo takový dopad.

Bohužel kromě příběhu a skvělého soubojového systému, hra nemá zase tolik co nabídnout, zejména co se průzkumu světa týče, hra je těžce lineární, neviditelné stěny nebo zákazy vstupu, když se byť jen trochu odchýlíte z trati byly dost rušivé, stejně tak interakce s okolím byla velice omezená na hodně jednoduché logické hádanky, některé navíc byly hloupě „vyspoilované“ v tutorialu (viz útěk z domu Aerith), takže ztratily i na momentu překvapení. Stejně tak graficky byl svět dost zklamání vedle graficky povedených modelů postav a výborných filmových sekvencí působily herní lokace a modely NPC postav jak z nějakého Unity assetu, skoro jako by hru dělaly dva zcela jiné týmy (což může být pravda, vývoj hry byl v počátku skutečně outsourcován), v přechodu prostředí do 3D jsem tak neviděl žádné velké pozitivum. Kromě toho mi také dost kazila prožitek okatá snaha dostat se do „teen“ ratingu, některé scény tak působily bez krve i proti originálu hraně a uměle. Abych ale jen nekritizoval, postavy a jejich charaktery se SE skutečně podařilo oživit, stejně tak remastrovaný soundtrack včetně nových melodií byl výtečný, byť mi trochu vadilo, že v originálu byla tak nějak každá lokace svázána s určitou ikonickou skladbou, v remaku ale skladby hrají hrozně nahodile a střídají se jedna za druhou, jako by hra nechtěla fanoušky ochudit o žádnou skladbu z originálu byť rozsahem je hra zhruba jeho desetinou. Soubojový systém doznal zásadnější změny oproti originálu, tady jsem oproti lokacím modernizaci a přechod k akčnějšímu pojetí kvitoval s povděkem, souboje jsou taktické a vizuálně povedené, také poměrně dobře vybalancované, takže jsem během hry i při plnění všech vedlejších úkolů neměl pocit, že bych přelevelil nepřátele.

Další odstavec budu věnovat tomu nejpodstatnějšímu a to je příběh. Jak jsem psal, všechny postavy působily věrně originálu, což mi trošku vadilo jen u záporáků, Shinra sebranka tam totiž byla poměrně dost karikaturována, a myslím, že by jim trochu méně zlodušského smíchu prospělo. Největším překvapením pro mě byly postavy Biggse Wedge a Jessie a jejich přidané scény mi přišly dost povedené, dokonce mi možná přirostli k srdci víc než skuteční členové party, jinak je příběh poměrně věrný originálu, nicméně přidání „příběhových duchů“ kteří chránili osud hrdinů a jsou tak jakýmsi ztělesněním FF VII puritánů v herním světě, dle mého byla velká chyba, neviděl jsem v nich žádný přínos jak pro fanoušky originálu, tak pro nové hráče. Opravdu bych byl raději, kdyby Barret skutečně zemřel, než byl zachráněn takto hloupou deus ex-machina a mám skutečně velkou obavu, že to do značné míry zničí i jednu z nejlepších mindfuck scén v herní historii.
+20 +21 −1

Journey

BrasikonaBrasikona
Dohráno
  • PS4 90
Journey není jen obyčejná hra... Journey je neskutečný audiovizuální atmosférický zážitek v podobě hry!

Hru jsem znala jen podle obrázku. A vlastně i dle soundtracku, což se váže už k roku 2014. Už jen na základě toho jsem měla jakýsi první, poměrně nejasný, názor na hru, ačkoli jsem ji nehrála. A jak vypadal? Říkávala jsem, že jde o hratelné umění, nyní konečně vím, že jsem se nemýlila.

Opět jsem padla do hry, bez vysvětlování, ale tady jsem to čekala, počítala jsem s tím. Co mě ovšem potěšilo nejvíce, a tak jsem si mohla celou pouť skutečně vychutnat? Příjemné intuitivní ovládání s pěknou kamerou, to je u takových her, jež se snaží vyprávět příběh pouze obrazem, pochopitelně velice důležité, jelikož na tom stojí celé vyznění a poselství. Interakcí vlastně není mnoho – skok, let, pískání – ale ono to s tímto zpracováním bohatě stačí. Tohle je vše, co naše tajemná postavička s kouzelným šálem potřebuje, aby došla na konec své cesty.

Co tedy povyšuje tuto hru na umělecké dílo? Už od prvního pohledu je jasné, že je to grafické zpracování, lépe řečeno výtvarná stylizace. Téměř každý záběr stojí za zvěčnění, uchování a vystavení. Hra barev v každém prostředí čaruje a vytváří nádherné scenérie a dílčí světy, jimiž je zkrátka radost putovat. Úrovně jsou skutečně působivé a stojí za to je poctivě prozkoumávat, všechny se vyznačují originálními prvky, které každé zastavení ozvláštní, ať už kráčíme po písečným nebo sněžných svazích (či je sjíždíme), hopsáme do výšin, poletujeme vzduchem nebo se noříme do hlubin. Výtvarno nicméně potřebuje i atmosféru, jež zde nezůstala pozadu, právě naopak. Ozvučení je vyvedeno s největší pečlivostí, a to teď nemluvím přímo o soundtracku. Jak už bylo zmíněno, na cestě projdeme hned několik různých oblastí, dá se tedy předpokládat, že nabídnou ruchy dle jejich umístění a zasazení – je však nutno zmínit, že tak činí výborně – ale o něco zajímavější je samotná "píšťala" (nebo alespoň její zvuk), jejíž tóny se postupně proměňují a fantasticky rozehrávají atmosféru, zvláště pokud ji hráč využívá nad nutnou potřebu. A ona hudba? To je kapitola sama o sobě, bravurní kousek z pera Austina Wintoryho skvěle funguje i sám, ale ve spojení s ostatními složkami pozvedává hru i sám sebe.

Co tohle vše tedy hráči nabízí a předává? To kdybych vám tak mohla říct... Už jen z podstaty této nádhery je jasné, že každý si z toho odnese něco jiného, pokud se podvolí této netradiční naraci. A já to mohu všem jedině doporučit, jak říkám – zážitek.

Pro: výtvarno, ruchy a hudba, atmosféra, poselství, nenáročné hádanky, které umožňují si zážitek vychutnat plnými doušky

Proti: jednou ta pouť musí skončit...

+29

Rise of the Tomb Raider

G3NZikG3NZik
Dohráno
  • PS4 85
Herní výzva 2020: Heuréka!

Druhý díl rebootu série opravdu není k zahození, líbí se mi zasazení, příběh i lokace. Střelecký model byl na konzoli občas peklo, ale dalo se to přežít.

Pro: příběh, lokace

Proti: asi nic

+5 +8 −3

Little Nightmares: The Depths

SeekerSeeker
  • PS4 70
Jsem rád, že tohle DLC se ani do základní hry nedostalo. Nepříliš zajímavé prostředí, ale hlavně frustrující obtížnost oproti základní hře. Navíc mi přišlo, že se zde jen natahuje gameplay opakujícími se problémy. Obtížné a nekonečné vyhýbání se vodní příšeře bych ještě zkousnul. Ale časovka s klikou, která je završená tím, že i když se vám po několikáté podaří vetlačit se do zavírajících se dveří, které vás stejně zabijou, protože jste nebyli dost rychlí a celý pokus musíte znova opakovat včetně otravného získávání kliky, to už mi přišlo přes čáru. Tohle DLC mě nezaujalo.
+14

Dragon Age: Inquisition

Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS4 80
K Dragon Age: Inquisition mám takový zvláštní vztah, když jsem před lety poprvé dohrál GOTY edici, byly mé dojmy velmi pozitivní. Bohužel tenkrát jazyková náročnost angličtiny převyšovala moje schopnosti, a tak jsem si příběh a svět moc nezapamatoval, takže teď napodruhé jsem šel skoro do nové a neznámé hry. Nevím, jestli jsem se stal mrzoutem, nebo třeba prostě v posledních letech vyšlo tolik kvalitních titulů, že jsem zvýšil své nároky, ale třetí díl této série mě napodruhé tolik nenadchl a byl jsem nucen snížit hodnocení. Zde to bude seznam mých poznámek a dojmů ze druhého hraní.

Příběh a postavy
Celý děj není špatný, i když je to vlastně klišé o záchraně světa. Samotná Inquisitors path není příliš dlouhá, má jen pár misí a některé jsou v řádu minut. Příběh tedy prodlužují mise spojené s parťáky, některé jsou lepší a některé jsou jen ok. Některá rozhodnutí mají vliv, jiná jsou jen pozlátko. V konečném důsledku, ale všechny tyto mise prohlubují lore, příběh i atmosféru a především umožňují si k postavám vybudovat vztah. Mezi mé oblíbence patřili Dorian, Varric a Iron Bull, ale všechny postavy jsou fajn, jen některé dostávají výrazně méně prostoru a hloubky než jiné. Třeba Vivienne působí, že byla přidaná na poslední chvíli.

Svět
Ferelden a Orlais jsou na první pohled krásná království, ale na ten druhý je vidět, že ten svět je úplně mrtvý. Nemění se počasí, ani denní doba. Všichni jen postávají, zvířata náhodně pobíhají a na vybraných místech se pohybují nepřátelé. Celé je to velmi generické. Tyhle body zadají úkol, tyhle obsahují zdroje a tyhle na vás zaútočí. Není v tom žádný systém, o nějaké simulaci ekosystému tu nemůže vůbec být řeč. Všechno to je uměle poskládané a nepůsobí to vůbec uvěřitelně.

Pohyb a boj
Inkvizitor je velmi špatně pohyblivý. Zasekne se o každý kamínek, skoky působí jako pokus o vyražení zubů a každý kopec o sklonu větším než patnáct stupňů je nepřekonatelnou stěnou. Je tam i kůň, ten je teda víceméně nepoužitelný, ale přesto tam ta možnost je. Kůň se spawnuje odnikud, je těžkopádně ovladatelný a má otřesné animace. Navíc, když si na něj člověk sedne, tak jeho společníci zmizí.

Boj je postavený na abilitách. To by bylo cool, kdybyste bojovali a sem tam předvedli nějaký supr čupr move, ale bohužel to celé stojí jen na nich. Základní boj je postavený na opakování jedné animace při držení tlačítka pro boj. Chybí zde úhyb, úskok či krytí, ale také zde není možnost zandat zbraň a běhat. Hra vás prostě přepne do bojového módu a pokud nechcete bojovat, tak se musíte velmi pomalým krokem odplížit do povzdálí.
Celé je to strašně těžkopádné a je vlastně jedno proti komu bojujete, vždycky to vypadá skoro identicky. Jste strašně pomalí, v případě mága pro jistotu stojíte na místě, a jen spamujete schopnosti, jak se jen stačí dobíjet. Žádný plán nebo taktika. Ze začátku je to ok, později z toho je dost pruda.

Questy
BioWare neumí openworldy, nevědí, jak je zaplnit zajímavým obsahem. Krom příběhových misí a těch pár hlavních pro každou oblast (jsou v deníku vždycky nad rifty) jsou všechny questy nudný, generický fetch odpad, který mě vyloženě urážel. Vy jste Inkvizitor, poslední naděje na záchranu světa, ale nějaký dědula chce dojít na hrob, ale nemůže, a tak to máte udělat vy. Jako WTF? Tohle totálně vraždí jakoukoliv imerzi. Všechno to je jen posbírej tohle, najdi tamto a vymlať tyhle. Kreativita nula nula nic. Navíc občas musíte nelogicky skákat z oblasti do oblasti, jakoby nějaká vzdálenost v tom světě vůbec neexistovala.
Samotný systém power a war tablu tomu vůbec nepomáhá, protože v první půlce hry je člověk nucen k otravnému grindu, aby si otevřel další oblasti a posunul se v příběhu.

Tuny textu
Nevím, jestli to brát jako výtku, ale pro mě to bylo dost velké mínus. Ve hře je strašně moc zpráv, kronik, knih, textů, memoárů, reportů, kodexů a já nevím čeho všeho ještě. Je tam toho až nezdravě moc, podobně jako třeba v Dishonored. Já bych se rád ponořil do lore světa, které je dost zajímavé, ale ne touhle formou. Kdybych chtěl číst hromady textů, tak jdu číst knížku ne hrát hru. Možná jsem omezenec, ale při hraní hry chci hrát tu hru, když si pustím filmu, tak chci koukat na film a když mám chuť číst, tak si vezmu knihu. Vím, že jsem toho hodně minul, ale já prostě nechci na televizi číst dlouhé hodiny poměrně nezáživných textů. Tohle mi přece mohli naservírovat BioWare ve formě zajímavých vedlejších questů a ne takto lacině, že?

Inkvizitor
Přes parádní tvorbu postavy si člověk má možnost vytvořit vlastního hrdinu k obrazu svému. Dostane se mu dojmu, že volba rasy, pohlaví a povolání bude mít vliv, ale pravda je bohužel jiná. To, kdo je Inkvizitor, ovlivňuje jen možné romance, jinak se liší jen tělesnými proporcemi. Já hraju za člověka Trevelyana, což je defaultní stav, takže je pro něj většina hry napsaná, a tak je s ním zážitek nejlepší. Každá rasa sice dostane jiné backstory, ale vliv to nemá. Čarodějka bude elfskou kulturu a historii popisovat stejně elfovi i člověku, bez ohledu na to, jaký to dává smysl.
(Tohle beru i podle rozhovorů s kamarády a samozřejmě videí na netu)

Osobnost je taky vždycky stejná, teda pokud se dá o osobnosti mluvit. Postava Inkvizitora je taková neslaná nemastná. Je to taková ta dobrá duše, která chce zachránit svět, ale je trochu mimoň. Občas řekne něco drsného, občas něco lítostivého, ale jinak je to taková prázdná schránka. Ona možnost udělat si svoji postavu podle sebe má tedy za následek jen to, že člověk hraje za plytký charakter, který mu k srdci přiroste jen velmi obtížně.

Uspěchanost a nedodělky
Je docela známý fakt, že Inquisition byla poslední hra, která přežila pokus EA o zničení reputace BioWare a byla přijata kladně hráči i kritiky a navíc byla i komerční úspěch. Andromeda i Anthem už jsou totální průšvihy a plivance do obličejů fanoušků. Nutit studia dělat fotbálek i příběhové RPG na jednom enginu mi přijde jako naprosto pitomý nápad i bez znalosti programování a na DA:I to je dost vidět. Už jenom ten pohyb a jak vypadá svět jsou jasné signály. BioWare evidentně dost bojovali a očividně nezvládli a nedodělali vše, co by bylo potřeba. Třeba Vivienne v porovnání s jinými společníky působí strašně chudě. Většina postav dostane vlastní oblast a Vivi má jen dva nudné fetch questy. Závěr je taky strašně uspěchaný. Zřejmě nebyl čas a prostředky, a tak místo epického finále se tam jen plácla cutscéna, vysvětlení z rychlíku a nudný bossfight. V porovnání s hrátkami s časem či návštěvou fadu je tomuto věnována úplně minimální péče. Pak tu máme detaily, jako třeba to, že se postavy po Skyholdu přesunují jen v cutscénách, ale nikdo si nedal práci je přesunout fyzicky, i když k tomu mapa vybízí.

Verdikt?
Dragon Age Inquisition je velice dobrá hra, která má hromadu chyb a nedodělků. Člověk se v ní dokáže nadchnout i totálně naštvat. Chápu všechny nadšené lidi, ale i ty zklamané, co nedohráli. Překonat Hinterlands může být peklo. S určitou dávkou tolerance, trpělivosti a láskou k žánru, značce či tvorbě studia se dá třetí Dragon Age náramně užít. Mohlo to být mnohem lepší, ale pořád to není vůbec špatné.

Pro: příběh, parťáci, lore, na první pohled i krásný svět

Proti: soubojový systém, milion fetch questů, nutnost grindu, délka, svět je vlastně dost prázdný a mrtvý

+18 +20 −2

Dragon Age: Inquisition – Trespasser

Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS4 75
Trespasser je nejlepší DLC pro Inquisition, ale pořád tu nemáme žádný zázrak. Příběh je zajímavý, ale zároveň působí jako nucení hráčů, aby investovali další finance do hry, kvůli jejímu plnému vyznění. Samotný epilog pro Inkvizici je příjemný, Exalted Council spojený se setkáním se starými parťáky vcelku nadchne. Zápletka, která propojuje třetí díl s potenciálním čtvrtým, je taktéž nosná.

Herně to není nic extra, nové lokace jsou pěkné, ale dech mi teda nevyrazily. Neustálé procházení zrcadly mi popravdě vcelku lezlo krkem. Designérům došli nápady, takže místo zajímavých fightů na vás jen vrhají hordy nepřátel. Počty protivníků byly místy vskutku absurdní a já nemám vůbec výčitky ze snížené obtížnosti.

Obecně jde však o kvalitní přídavek, který by měl mít každý fanoušek třetího dílu Dragon Age i přes ne úplně zábavnou hratelnost to nabízí příběhově a emotivně dost na to, aby to za těch pět hodin stálo a pokud EA umožní zbytkům BioWare udělat kvalitní čtvrtý, tak na něj Trespasser krásně vnadí a slibuje velké věci.

Pro: příběh, setkání se společníky, plnohodnotný epilog

Proti: hratelnost, absurdně velké hordy nepřátel

+14

Unravel Two

morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 80
První díl jsem si oblíbil, takže do pokračování jsem se pouštěl s celkem velkým očekáváním. A už rovnou na začátku řeknu, že se to tvůrcům podařilo a opět mě potěšili. Co fungovalo minule, to zůstalo, a k tomu tu máme ještě několik vylepšení.

Největší změnou (které jsem se nejvíce obával) je kooperativní režim. Jelikož jsem hru hrál sám, nevěděl jsem jak to bude fungovat a zda mě nebude celou dobu do očí trkat to, že tahle hra je primárně pro dva a singleplayerový zážitek z jedničky už se opakovat nebude. Ale obavy byly liché. Ovládání je velmi intuitivní (došlo i ke zlepšení oproti předešlému dílu), přepínání mezi postavy jednoduché a jejich kooperace se zvládá jednoduše i v jednom. To celé se opět odehrává v nádherném prostředí skandinávské přírody, ale tentokrát i v průmyslových areálech či v předměstí. Tato různorodost rozhodně není na škodu, ale vždy jsem se nakonec stejně těšil až se zase budu pohybovat nějakou venkovní krajinou při nádherných melancholických melodiích hrajících na pozadí (soundtrack se opravdu povedl).

Poselství, které autoři chtěli sdělit, je jasné a nijak složité, což ale vůbec nevadí, navíc se k tomuto typu her hodí. Trochu mě překvapila krátkost hry (ale možná to tak bylo i u prvního dílu, to už si moc nepamatuji), protože bych s postavičkami z vlny rád ještě nějakou dobu strávil. Tak snad se dočkáme i třetího dílu.
+18

Shadow of the Colossus

S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 80
Hra, která je příjemná na hraní, ale zároveň i hodně nepříjemná. Hra, která vyvolává lyrické pocity, jemně si hraje s emocemi, ale umí silně zapůsobit. Místy působí až jako umělecké vyjádření. Je tajemná, záhadné, já bych se nebál říct správně japonská. Její hraní jsem si po celou dobu užíval, ale na konci jsem byl rád, že hrací doba nebyla delší, než nějakých 7 hodin.

Začnu tím nepříjemným a to je ovládání. Ano, jsem kopyto přes gamepadem, ačkoliv za poslední dobu jsem se dost posunul a většinu RPG nemám problém již zahrát, vlastně i FPS jsem schopný (ač někdy horko těžko) ustřílet na těžší obtížnosti. S hrou jsem neměl problém ve smyslu, že by ovládání nějak zvlášť přidávalo na obtížnosti, ale působilo hrozně krkolomně, nepřirozeně. Kamera občas vyloudila klasické konzolové bolehlavy, páčky přeskakovali necitlivě, ale jelikož jsou souboje poměrně lehké a velice snadno si je zautomatizujete, tak vám nejvíc zabrat dá obyčejná jízda na koni.

K soubojům se ještě rád vyjádřím. První 3-4 kolosy jsou, co do zábavnosti, velmi svěží záležitostí. Obtížnost je... no, zvláštní. Není to o tom něco rvát na sílu, s něčím se piplat a modlit se, ať to váš health bar či stamina vydrží. Nehledáte nějaká speciální komba, fičury, skilly. Ale jednoduše se snažíte najít jednu slabinu, kterou proti kolosovi využijete a pak už to jde jako po másle. Ovšem tu slabinu můžete občas hledat i 15 minut a mezitím jenom slabě pobíháte, dostanete nějakou obecnou radu, která vás může dost posunout, ale někdy jen lehce naznačí.

Problém nastává v okamžiku, kdy se jednotlivé souboje začnou lehce opakovat. Ano, každý kolos je originální a vždy přinese něco málo nového, problém je, že 7-8, 14-15 vás již ničím nepřekvapí, respektive to překvapení je dosti marginální. Takže největší výzva pak spočine v tom, že zapomenete, že existuje něco jako delší krok.

Hratelnost jako taková prostě není žádná sláva. Zabaví, ale jen chvilku, vlastně spíš potrápí a méně trpělivé spíš naštve svou neohrabaností. Nicméně hlavní síla hry tkví v její kráse. Ať už mluvíme u vizuální stránce, hudební či způsobu, jakým je vám podaný příběh.

Vizuální stránka byla nádherná. Zprvu jsem si říkal, vlastně už podle obrázků, které jsem viděl přes spuštěním hry, že se jedná o poměrně jednotvárnou a nepříliš zajímavou záležitost. Jak moc jsem se zmýlil. Já se po celou dobu hry kochal, užíval si, když kolem mě proletěl motýl či mi těsně vedle koně proběhla ještěrka. Výhledy jsou často dech beroucí a samotní kolosové impozantní. U nich jsem měl pocit, jako když jsem na dovolené bloudil po historických památkách Říma. Mají totiž takové to antické kouzlo. Když k tomu přičtete soundtrack, tak se jedná o vskutku silný audiovizuální zážitek.

Příběh samotný je poměrně jednoduchý, ačkoliv má překvapivý vývoj a neočekávaný závěr. Ale ten způsob, jakým je servírovaný, jakou má poetiku, jak to na vás nevalí filmeček za filmečkem a neutápí vás ve velkém množství textu, ale pomalu a klidně se posouvá a spěje k nějakém vyústění... Já osobně to považuji již za umělecké vyjádření, které překračuje standardy v herním průmyslu. A zpětně když jsem si ho ještě jednou urovnával v shrnutí na internetu jsem zjistil, že jsem si nevšiml několika podstatných detailů.

Po spoustě stránkách jsem si hru nesmírně užíval, ale zároveň jsem pociťoval i jisté, rozhodně ne bezvýznamné, nepříjemnosti. Na hru se krásně kouká, výborně se poslouchá (nevím, jestli je i jiná možnost, ale rozhodně hrát s japonským dabingem), skvěle se vnímá příběh, ale nehraje se úplně nejlépe. Nicméně zážitek to byl velmi silný, rozhodně více takových her.

Pro: hudba, vizuální stránka, podání příběhu, kouzelnost, skryté detaily

Proti: ovládání, krkolomná kamera

+18

Final Fantasy VII Remake

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 80
Square Enix si dal nelehký úkol. Přetvořit jednu z nejoblíbenějších her historie do moderní podoby a současně si tím nepoštvat fanoušky originálu proti sobě. Zdánlivě nemožný úděl začal nabývat pozitivnějších představ v okamžiku, kdy remake vplul do rukou původních tvůrců. Výsledkem se stala převážně dobrá hra, která tak trochu trpí tím, že je v ní jenom nějakých deset procent původního příběhu.

Začnu tím, co se jednoznačně povedlo – hudbou. Upravené skladby z celého FFVII univerza znějí přesně tak, jak by měly a nejednou dají vzpomenou na legendární scény. Stejně tak rozšíření příběhů původně epizodních postav jednoznačně potěší. Naučit se soubojový systém chvíli trvá, ale později v něm najdete hloubku. Stačí si třeba uvědomit, že vaši parťáci nemají žádnou AI a o všechno se musíte starat sami.

Rozporuplný vizuál tvoří skloubení úžasných modelů (důležitých) postav, překrásné cutscény a odporné prostředí. Minimálně teď po vydání, jakoby chyběly textury některých objektů, takže dveře, trosky či například květiny si radši ani neprohlížejte. Jedná se, v mých očích, o zásadní nedostatek rušící ponoření a můžu jen doufat, že patche dají vše dohromady. Stejně tak polovičatě působí zcela nové postavy. Dostanou svých dvacet minut slávy, přičemž kdyby je nahradil "random guy A", tak se vlastně ani nic nestane.

Zvláštní zmínku si zaslouží bossové. Každý nabízí jedinečný zážitek, každý vypadá parádně a u každého musíte přijít na nějaký trik k jeho poražení. Staří známí nepřátelé prošli zásadním faceliftem a někdy je i potkáte na nečekaných místech. Hráči nepolíbeni původní hrou mají výhodu překvapení, zatímco mi ostatní, snad vyjma samotného závěru, budeme přesně vědět vyústění všech situací. Otázkou zůstává, co je lepší. Odpověď nechám na vás.

Nebudu se pouštět do hlubších analýz. Stačí vědět, že Remake nezklame znalé ani neznalé této legendy herního odvětví. Nedokážu se ale zbavit pocitu, že se jedná pouze o prolog k něčemu mnohem většímu.
+22 +23 −1

AER Memories of Old

MaillenMaillen
Dohráno
  • PS4 55
Herní výzva 2020 - 3
I přes hezký vizuál a příjemnou hudbu, nějaký náznak příběhu, mě hra nechytla, možná že místama přímo nudila. Naštěstí je hra dost krátka, jinak mi neustálé vracení zpátky do jedné a té samé vesnice lezlo krkem.

Ideální hra pro získání rychlé platiny na PS, jinak se raději podívejte po něčem jiném.

Pro: hezký vizuál, slušná hudba, naštěstí krátké

Proti: nevýrazné, nudné, nezáživné

+9

Journey

berry1009berry1009
Dohráno
  • PS4 90
Herní výzva 2020 - 8. Zimní radovánky

Kdyby byla v herní výzvě kategorie 'Umělecké dílo', Journey by byla jasnou volbou. Tato hra se dá nazvat moderním uměním, a narozdíl od jiného moderního umění je tento počin vskutku působící.

Hru jsem zapnul ze zvědavosti a prvních pár minut jsem přemýšlel, že jí zase vypnu a půjdu se věnovat něčemu jinému. První lokalita je opravdu tou nejméně zajímavou. Naštěstí jsem ale vydržel a pak hru zvládnul na jeden zátah (jak ostatně byla í míněná).

Poté už následují krásné scnérie, které jsou sice jako celá hra minimalistické, ale velmi působivé. Herní mechanismy jsou velmi jednoduché, stačí dvě akční tlačítka. A hra je tak dobře udělaná, že nepotřebuje ani dialogy. Zde totiž žádná slova nejsou potřeba.

A tak jsem mlčky došel do vydřeného cíle cesty za doprovodu skvělé a gradující hudby. A navzdory prvním pochybnostem jsem došel jistému vnitřnímu uspokojení a klidu, což je kombinace, se kterou se u her příliš často nesetkávám.

Pro: Minimalistické, krásná grafika, hudba, podzemní lokace

Proti: Poušť, nejspíše nezaujme každého

+15

Red Dead Redemption 2

morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 100
Dlouho jsem přemýšlel co chci vlastně za komentář napsat, a dlouho jsem nedokázal vyplodit ani jednu jedinou větu. Ne že by ta hra neměla co říci, právě naopak. Je toho v ní tolik o čem by se dalo povídat. Nemá ale smysl se tu rozepisovat o detailně propracovaném světě (i přes možnost využití fast travelu jsem si vše rád "odklusal poctivě sám"), o hratelnosti (zábavná, i když tu Rockstar opakuje oblíbené více nepřátel, více střílení, více zábavy), grafice (člověk stále žasne nad některými scenériemi) či hudbě (správně "westernová"). O tom už psali jiní a je to i patrné z jakéhokoliv gameplaye co si člověk pustí.

Co mě nejvíce překvapilo, to je příběh a postavy, zejména hlavní protagonista. RDR 1 je stále v mých herních restech, takže od Rockstaru mám nahráno jen GTA. A tam šlo vždy spíše o zobrazení stereotypů než o nějak mistrně prokreslené charaktery. Tentokrát se ale scénáristé snažili a představili nám Arthura Morgana, obyčejného chlapíka, kterému nejde o nic jiného než o přežití gangu. Celkově je příjemné když tentokrát nejde o záchranu světa či vesmíru, ale o osudy jedné skupiny (dobře napsaných) lidí na hraně zákona. Zpátky ale k Arthurovi. Na začátku postava, která jen slepě plní úkoly, na konci smutný sympaťák, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější herní postavy. Zlom samozřejmě přišel se zjištěním že má TBC, šestá a zároveň finální kapitola tím nabrala úplně nový spád, a člověk plně cítil ten neutěšený stav. Velké překvapení se mi pak naskytlo během mise s náčelníkem indiánů. Arthur tam najednou prohodí že měl syna a že ho zabili. Žádná srdceryvná cutscéna, žádné srdceryvné vyprávění, prostě jen konstatování.

Hodně jsem ocenil i vedlejší úkoly. Kolikrát jsem se na ně těšil i více než na hlavní příběhové. Obvykle se v nich člověk setká se zajímavými charaktery (a není to většinou jen jedno setkání) a navíc pomáhají s poznáváním hlavní postavy. Takhle bych si to představoval ve všech hrách s otevřeným světem. Pak se tu samozřejmě najdou i úkoly "sbírací" (kartičky z cigaret, fosilie atd.), ty jsem ale s klidnou duší ignoroval.

Ne že bych chtěl tvrdit že je hra dokonalá a bez chyb, menších či větších. Lineárnost misí, dle mého zbytečný crafting, pomalejší rozjezd, sem tam nějaké nelogičnosti související s otevřeným světem a podobně. Ale celkový výsledek a dojem ze hry je tak obdivuhodný, že to člověk pomalu ani nevnímá.

Tohle je velká hra, a hodně dobrá hra. A já si ji užil. That's The Way It Is.
+30 +31 −1

Detroit: Become Human

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • PS4 95
Než jsem Detroit začal hrát, neměl jsem úplně představu, o co půjde, předešlé hry od quanticdream jsem nehrál. Věděl jsem, že půjde spíš o film, moc hraní jsem neočekával. S podobným stylem jsem měl zkušenosti pouze s Life Is Strange a první sezónou Walking Dead.
O grafice se vůbec nemusíme bavit, je to jedna z nejlépe vypadajících her na PS4. Už v úvodním menu když na mě Chloé promluvila mě spadla brada a zůstala dole skoro celou hru. U jiných her si hodně všímám hudby, tady jsem četl, že pro každý charakter skládal jiný autor, ale překvapivě jsem si nějak hudby vůbec nevšímal a teď si žádné tóny nevybavuji tři dny po dohrání.
Pilířem hry je příběh, je to mnohokrát viděná klasika, lidí zneužívající androidy a ti se obrací posléze pomalu proti svým tvůrcům. Známe z filmů a knih (Já robot film, Matrix,kde to bylo opačně a utlačováni byli lidi).
Hrajeme postupně za tři androidy jejich příběhy, které se pomalu můžou a nemusí propojit. Marcus je asistent starého umělce a mají skoro otec a syn vztah, Kara je domácí android, který se stará o domácnost a děti a Connor je nejpokročilejší druh androida a pomáhá policii vyšetřovat zločiny androidů (deviantů). Snažil jsem se o roleplay, přemýšlel jsem jak se někdy zachovat (hlavně u Connora) a dělal rozhodnutí, která bych jako člověk neudělal.
Důležitou součástí hry jsou quick time eventy. Když je o mačkání tlačítek v časovém limitu je to v pořádku, ale často jsem dělal chyby, když bylo potřeba ovladač různé naklánět nebo s ním třepat. Díky tomu jsem nezvládl závěr a viděl úplně něco jiného než jak by to dopadlo tak jak jsem se snažil. Z příběhů ale nic prozrazovat nebudu, ale můžu ujistit, že hra měla pro mě dost silných momentů.
"Hraní" je ve hře opravdu málo, ale s tím jsem počítal a nijak mě to nepřekvapilo, klidně bych si odpustil nějaké to otvírání dveří a sbírání předmětů ze země. Za mě tohle nebyl problém.
Hru si po nějakém čase chci projít znovu, zkusím tentokrát správně mačkat QTE a dočkat se dobrých konců.

Pro: Grafika, příběh, filmová kvalita, těžké situace na rozhodování, opravdu rozdílné konce

+25
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • TheHofi Kingdom Come:… +31
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal TheHofi, 17 dní
    Já si přál, aby se mi Kingdom Come: Deliverance II líbilo, je to taky jedna z mála her,…
  • ViRus Uncharted 4: A… +23
    Uncharted 4: A Thief's End
    Napsal ViRus, 23 dní
    Nestává se mi běžně, že po dohrání hry zůstávám nehnutý sedět a oddávám se směsici…
  • pajmič RoboCop: Rogue… +23
    RoboCop: Rogue City
    Napsal pajmič, 5 dní
    "Chybami se člověk učí, praxe dělá mistra." Tato klasická přísloví snad nevystihují v…
  • KingNut123 Machinarium +22
    Napsal KingNut123, 17 dní
    Vždycky jsem chtěl mít robota. Už jako malý jsem snil o tom, jaké by to bylo, kdybych mohl…
  • OndrejVasicek.cz BioShock 2 +21
    Napsal OndrejVasicek.cz, 13 dní
    Původní Bioshock jsem hrál někdy relativně brzo po jeho vyjití a zapsal se do mé herní…
  • Streamline Nosferatu: The… +19
    Nosferatu: The Wrath of Malachi
    Napsal Streamline, 26 dní
    Temná atmosféra, v tejto hre od málo známych švédskych vývojárov Idol FX, sa dá doslova…
  • Pralev Star Wars Outlaws +18
    Napsal Pralev, 20 dní
    Na úvod se přiznám, že byť jsem velký fanoušek Star Wars, části s Jabbou nebo…
  • Drolin Moon: Remix RPG… +18
    Moon: Remix RPG Adventure
    Napsal Drolin, 25 dní
    Existence videohry jako je Moon: Remix RPG Adventure byla nevyhnutelná. V devadesátých letech…
  • KingNut123 Undertale +18
    Napsal KingNut123, 23 dní
    Po dohrání Undertale jsem nenacházel slov. Po tváři mi stékalo pár slz a na tváři mi…
  • Drolin The Firemen +17
    Napsal Drolin, 22 dní
    Knihovna SNES her je plná legendárních plošinovek, jRPG a akčních titulů, ale občas se v…