Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Sniper Elite V2 - The Landwehr Canal

  • PS5 50
Po vizuální stránce pěkná mapa absolutně nezapadá do hratelnosti hry. Vinou kontroverzních designerských rozhodnutí je The Landwehr Canal jedna velká frustrace i když za to hráč vlastně úplně nemůže.

Mapa je velmi otevřená a posetá nepřáteli, hra přitom ukládá na naprosto nevhodných místech a zážitek je z toho v konečném důsledku značně rozpačitý. Opakovaně se mi stalo, že mi hra uložila ve velmi špatném momentě a já se z obklíčení nepřáteli nedokázal dostat jinak než restartem celé mise. Nakonec jsem to potupně proběhl na obtížnost "Cadet" jen aby nezůstala prácička již napořád nedokončena. Minimálně co do pocitu z hraní tak jde o vůbec nejhorší misi, jakou má remaster Sniper Elite V2 ve své nabídce.

Hodnocení na DH v době dohrání: 56 %; 8. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Mapa je po vizuální stránce celkem zajímavá

Proti: Design úrovně neodpovídá hratelnosti hry; ukládání na nevhodných místech

+6

Sniper Elite V2 - The Neudorf Outpost

  • PS5 65
Z mého pohledu lepší, než předcházející výprava za odstřelem Hitlera, která se přeci jen nepovedla zasadit do zajímavějšího kontextu. The Neudorf Outpost mě bavil i tím, že jsem se mapou pokoušel (motivován trofejí) prokousat bez odhalení a kradmé sledování a poprava nic netušících hlídek mne bavila.

Mapa je značně otevřená a od hlavní hry odlišná. Cíl lze navíc splnit v různých kombinacích a cesta tak není předem úplně nalinkovaná. Jen je škoda, že úplně absentuje animace výsledku vašeho snažení. Takhle prostě zaneřádíte nepřátelský tábor výbušninami, odplazíte se pryč a tím to hasne. Přitom to mohl být vážně pěkný ohňostroj...

 Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 9. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Designováno na kradmý postup, který relativně funguje; otevřenost mapy i cíle

Proti: Bez pořádného zakončení; přetrvávají zápory ze základní hry (viz komentář)

+10

Sniper Elite V2 - Kill Hitler

  • PS5 60
V kontextu základní hry nic zvlášť zajímavého. Relativně krátká mise, kde jsem cíleně poprvé slevil z nejvyšší obtížnosti a na "Marksmana" to prosvištěl za pár minut. Po přímočaré promenádě po nádraží už na hráče čeká jen delší střelnice z jasně daného místa.

Že je hlavním cílem sám Führer, je sice po emotivní stránce fajn, co do herních mechanik jde však o obyčejné NPC s knírkem, kterému v efektním záběru prostřelíte palici. Jako bonus k předobjednávce původní hry asi dobré, platit za to více než jedno, maximálně dvě Eura, by mi však přišlo úplně mimo.

Hodnocení na DH v době dohrání: 71 %; 26. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Hlavní cíl; odsýpá to; atmosféra nádraží

Proti: Po stránce hratelnosti nic příliš zajímavého; mizerná gradace mise; kratičké a v konečném důsledku jen trochu do počtu

+8

Star Wars Jedi: Fallen Order

  • PS5 75
SWJ:FO je po dlouhé době pořádná SW hra, která má lehce naivní příběh a vykrádá z ostatní her co může.
Dostanete namixovanou Laru, Uncharted a podivnej soubojovej systém typu lego her.

Hraje se to jinak pěkně. Hra vás zbytečně nenutí do sbírání vzpomínek/mincí etc.

Hra skončí v momentě, když to začne být zajímavé. No tak se třeba dočkáme v pokračování.

Pro: SW svět, hudba,BD1 robůtek

Proti: tak trošku od všeho kousek, načítací časy na ps5!

+4 +8 −4

Sniper Elite V2

  • PS5 70
Přes počáteční rozpaky jsem si hru nakonec celkem užil. Hra je to dnešní optikou už trochu neohrabaná, ale přesto svým důrazem na boj z větší vzdálenosti zvládá pobavit. U mě to přitom měla hra vlastně celkem těžké, na rozdíl od zjevně velkého fanouška série Chucka, sniperkám v akčních hrách úplně nefandím.

Hra nemá úplně povedený rozjezd a druhou misi kampaně bych se nebál označit za prakticky nejhorší. Postupně si však vše sedne a i když jde v zásadě o opakující se střelnici v tu větší, tu menší aréně, dokáže Sniper Elite V2 udržet hráčovu pozornost. Misí samotných je deset a i přes velmi podobnou náplň jsem neměl pocit ubíjejícího stereotypu. To je však dáno i tím, že nejde o zrovna trvanlivý kousek.

Osobně jsem se s hrou pral na nejvyšší obtížnost, ve které prakticky každá mise obsahovala určité kritické místo, kde jsem se na chvíli "zasekl". I přes to, že jsem pocitově snad polovinu času strávil na pár tužších místech, zabralo dohrání hry nějakých 14 hodin. Obtížnost "Sniper Elite", tedy ta nejvyšší, není úplně odladěná a nepřátelé s nesmyslně přesnou muškou s sebou nesou i občasný pocit nepříjemné frustrace. Na druhou stranu tak hře nechybí příjemný pocit zadostiučinění.

V2 přišel s dnes již dost provařeným "rentgenovým" pohledem při zásahu projektilu, který mě opět paradoxně otravoval spíše z počátku hry, později zejména během přestřelek se zašitými snipery nepřátel jsem si ho vlastně zvráceně užíval. Četnost efektu lze navíc regulovat.

Hra má v hrubých obrysech vlastně celkem zajímavý příběh, ale nedaří se jí ho příliš dobře vyprávět. Záporákům absolutně chybí tvář a jejich chrakter se tak vlastně omezuje na pouhá jména na odstřel. Chybí pár scén, které by budovaly napětí.

I přes nutnost korekce trajektorie, lze hru jen s těží označit za simulátor, což mi ale osobně vůbec nevadilo. Arkádovějšímu pocitu ze hry dopomáhá i místy trochu divná umělá inteligence. Ta je ale spíš nevyvážená, než vyloženě špatná, protože občas jsou nepřátelé schopni koordinovaného postupu doprovázeného palbou, kdy nebudete vědět, kam pálit dřív. Ovládání je trochu nepříjemné a kvůli zdlouhavým animacím je třeba házení granátů vcelku neintuitivní a riskantní.

Hru jsem dohrál v podobě remasteru z roku 2019 (kdysi s původním vydáním jsem krátce hrál i originální verzi) a ten po grafické stránce vypadá obstojně. Samozřejmě nejde o žádný skvost, ale jistá vylepšení jsou znát. Toto tvrzení lze ostatně aplikovat na celou hru. Nejde o nic vyloženě skvělého, ale zabavit dovede zdatně. Navíc byste za ni dnes už neměli dát víc než pár desetikorun.

Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 191. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Vcelku zábavné střílení; zpomalené záběry; druhoválečné prostředí; zadostiučinění po zdolání obtížnějších pasáží

Proti: Nevyvážená umělá inteligence; občasná frustrace; lehce nepříjemné a nepřesné ovládání; mizerný způsob vyprávění příběhu

+12

Marvel‘s Avengers

  • PS5 70
Taková škoda! V Marvel‘s Avengers je strašně dobrého, ale celek sráží podobné problémy jako Mafii III - na první pohled bohatý svět s nudným grindem a neustále se opakující mise. A je to ohromná škoda, protože omáčka má blízko k nedrgasmu. Už ten koncept, že se člověk volně může flákat po Chiméře, která postupně ožívá, jak člověk postupuje hrou, a volně si může volit co, kde a s kým, je téměř dokonalost sama. Jenže - a těch jenže je bohužel příliš - tunění postav netáhne, mise jsou opravdu na jedno brdo (alespoň, že v rámci kulis to trochu rozčísnou poslední DLCčka), a tlačení na mikrotransakce bere hře opravdový trumf, tedy motivaci k vyzobávání misí, kdy by člověk za nasbírané mody kupoval oblečky a další blbinky. V jádru je to podle mě hodně slušná hra s velmi uspokojivým combat systémem a propracovanou rozdílností postav. Ale nemá to zdravé základy, čehož je ostatně už takovým drobným výstražným ukazatelem úvodní obrazovka, z níž není patrné, kde je hlavní kampaň a proč je tam vlastně několik různých vstupů do hry. V tuhle chvíli už je díky de facto krachu studia jisté, že tady na žádný velký update, který by výsledek spasil, nedojde. Což je škoda. Pokud si na druhou stranu tohle teď fanoušek příběhových her a Avengers koupí se slevou jako já (dvojka za Mighties edici, neberte to), dostane za svoje peníze sakra slušnou porci zábavy. Jen teda chvílemi fakt útrpně repetitivní.
+15

Demon's Souls

  • PS5 90
Je to skoro až ostuda, že ačkoliv se považuji za milovníka soulslike žánru a obtížných her obecně, je remake Demon´s Souls vlastně vůbec první hrou od FromSoftware, kterou jsem dohrál (nikoliv hrál). Jako bych pravé "souls" hry nesmyslně šetřil a "odbýval" se kousky jako Star Wars Jedi: Fallen Order, Lords of the Fallen či teď nedávno Dolmen. Psychologický rozbor mých prapodivných herních návyků však nechme na jindy... pojďme si povědět, jak to všechno začalo.

Remake Demon´s Souls nabízí majitelům PS5 vrátit se v čase a znovu naskočit do již hodně rozjetého vlaku "Souls" her. Osobě remake vnímám jako ideální vstupní bránu do žánru. Původní Demon´s Souls mělo vždy pověst značné nepřístupnosti. To pramení nejspíše z tehdejší "novosti" herních mechanik (dnes už mnohokrát recyklovaných), ale i tajuplného stylu vyprávění a komunikace s hráčem. Upřímně, čekal jsem to horší. Hrál jsem i Bloodborne a tam jsem co do příběhového pozadí občas vážně nevěděl "která páčka". Demon´s Souls je v tomhle přeci jen zjevnější a základní kostra příběhu je jasná. Přiznám se, že způsob vyprávění přes občasné zmatené repliky zvláštních postav a střípků z dějin světa, ukrytých po celém světě, mě na tvořbě FromSoftware úplně nesedí. Musím ale přiznat, že to v případě Demon´s Souls vážně má něco do sebe... i když si jednotlivé linky třeba nejste schopni bez interpretace jinými sami pospojovat.

I kdybyste nebyly ochotni přistoupit na hru autorů v otázce vyprávění, pobavíte se i tak náramně. Hra je ideálně strukturovaná. Jde o otevřený, ale i striktně lineární zážitek v jednom. Je vlastně jedno, do kterého prostředí se podíváte prvně, trpět budete všude. Už se vážně nedá prokousat dál? Nevadí, zkus to jinde... Demon´s Souls skvěle zvládá křivku učení a i když jde bezesporu o nekompromisní a místy i frustrující hru, postupem času se to zlomí a vy se ji naučíte hrát. Já ostatně za poslední čtvrtinu herního času zabil více jak polovinu bossů a někteří z nich si nevyžádali více než první pokus. To však není žádná výtka směrem k vyváženosti obtížnosti, naopak, zde máte z každého vítězství ukrutnou radost a to, že obávaný Old King Allan padl na druhý regulérní pokus, z něj rozhodně nedělá méně zapamatovatelného posledního (skutečného) bosse hry.

Bluepoint Games si zaslouží obrovské uznání za to, s jakou precizností přenesli hru do moderního kabátku. Grafická stránka remaku Demon´s Souls je v kombinaci s úžasným designérským mistrovstvím tím, čím hra vyčnívá snad i nad letošním Elden Ring. Grafice obyčejně nepřikládám větší váhu, v kontextu Demon´s Souls je však jedním z hlavních hráčů, kteří tvoří prakticky bezkonkurenční atmosféru. Nejsem "kochací" typ, tady jsem se ale občas přistihl jak obdivuji krásně temné scenérie bezútěšného světa hry.

Remake Demon´s Souls je jednoduše prvotřídním kouskem pro náročnější hráče, kvůli kterému se vyplatí popřemýšlet o koupi PS5. Jde o hru plnou tajemství i pamětihodných střetnutí s bossy i zrádným designem prostředí (v dobrém slova smyslu). Nedohrál jsem to vůbec šikovně, chcípl jsem 277x (proklínám svoji tvrdohlavost a lokaci Swamp of Sorrow), bláhově nechal Yurta vybít celý Nexus, nezískal jsem nejlepší zbraně ani vybavení, vůbec jsem nevyužil "tendency" systém a neseslal jediné kouzlo. To jsou ale jen další důvody k tomu, abych si to dal v budoucnu znovu. Už teď se těším!

Hráno jako součást Herní výzvy 2022 – " 3. Ticho jako v hrobě: Dohraj hru, ve které ovládaná postava za celou dobu nepromluví (ani psanou formou)." – Základní varianta  

Hodnocení na DH v době dohrání: 85 %; 28. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Úžasná atmosféra; vyladěný soubojový systém; skvělá grafika a design prostředí; většina soubojů s bossy; náročné ale odměňující

Proti: Nepřátelé se občas zasekávají o překážky; lokace Swamp of Sorrow; některé principy hra vysvětluje tak málo, že hráči lehce zůstanou úplně skryté (např. "tendency" systém); na poměry subžánru málo zkratek k bossům

+19

Elden Ring

  • PS5 80
Prvním gameplay videem počínaje muselo všem fanouškům být jasné, že Elden Ring je vlastně Dark Souls IV. A přesně tak tomu je. V okamžiku, kdy dostanete svou postavu, uděláte první pohyb, první kotoul a uslyšíte zvukové efekty, se všechny předpoklady vyplní. Vyjma nového zasazení mě napadají dvě zásadnější novinky, tedy otevřený svět a možnost konečně úplně normálně vyskočit.

From Software se snažili udělat trochu jiný open world, než jsme zvyklí. Vyšlo to vlastně tak nějak napůl. Jako většina věcí v ER. Průzkum lokací je zábavný o objevování nepoznaného dostatečně vzrušující. Zpočátku. Postupně ale zjistíte z jediného pohledu na mapu, kde vás co čeká. Hle tu je jeskyně, tady ruiny, zde pevnost a vedle ní menší Erdtree. Jednotlivé lokace se navíc kvalitativně poměrně liší a konkrétně všechny zasněžené části působí oproti zbytku hry dost odflákle.

Podobně je to i s dungeony. Zatímco velké Legacy dungeony by mohly být ve videoherních učebnicích level designu, tak vedlejší kobky jsou často horší a otravnější, než ty náhodně generované v Bloodborne. Dále pak nelze opomenout zmínku o bossech. Hlavní příběhoví nepřátelé si zaslouží povětšinou vyznamenání. Ty ostaní už ale po čase poněkud vyčpí. Původně epický souboj s drakem si zopakujete asi šestkrát, jen s minimální obměnou. Až se budete radovat ze zabití prvního Crucible rytíře, tak si uvědomte, že ho potkáte ještě čtyřikrát. Většinou ve dvojici s někým dalším.

Podobně je na tom i loot. Odhadem z 90% ho nikdy nevyužijete, Po dokončení kobky dostanete summona, kterých máte už deset podobných. Ve vysoké věži pak dostanete v praxi skoro nepoužitelné kouzlo a podobných zklamání zažijete nespočet. Vybavení tak nakonec slouží jenom jako pomůcka ke složení příběhu, který si stejně najdete na Youtubem protože normální smrtelník nemůže tušit, co že se to vlastně odehrává.

Nejhorším prvkem Elden Ringu jsou jednoznačně side questy. Některé se bez návodu snad ani nedají splnit, jelikož se postavy často neobtěžují hráči oznámit, kam že to vlastně jdou. V otevřeném světe to je docela blbé. O to větší škoda, že některé charaktery, a jejich dějové linky, patří k tomu nejlepšímu, co jsme v novodobé historii od From Software zažili. Stejně tak jejich neustálé prokecávání, dokud nezačnou opakovat jednu větu pořád dokola, by už dávno mělo být vyřešeno lépe. 

Souboje ani nemá smysl nějak popisovat. Většinou se jedná opět o poněkud hloupé kotoulování nebo krytí za štítem. Některé mechaniky (stealth) mají minimální využití. Nejvíce zamrzí, že už od prvního Dark Souls se opakují stejné chyby. Nepřítel vás přes sloup zasáhne, vy jej ne. Zaměření na nepřítele se vypne, pokud mu dáte backstab nebo se před ním jenom pokusíte obejít za strom. Kamera si někdy dělá co chce. Ikony buffů a debuffů jsou pořád úplně k hovnu a nikoho nenapadlo dát do hry tutorial s jejich popisem. V závěru hry nejspíš začnete veškeré body vylepšení nejspíš cpát do zvětšení HP, neb vás dříve či později začne všechno zabíjet na jednu ránu. Podobných maličkostí se najde hromada.

Nemusí to tak z řádků výše vyznít, ale Elden Ring je v mnohém zatraceně dobrá hra. Jako celek nabídne zážitek, který umí zprostředkovat pouze málo děl v médiu. Jenže po celou dobu mi nedalo klidu pomyšlení, že oproti Bloodborne a Sekiro se v rámci tvorby studia jedná o krok zpět.
+33

Dolmen

  • PS5 60
V jaké videoherní sérii se autoři hry inspirovali, je patrné na první pohyb páčkou ovladače. Dolmen je hodně klasický soulslike "klon", který se sice snaží stavět na úspěších her od FromSoftware, ale už tak nějak z principu je odsouzený k neúspěchu. Dělat to samé, jen jasně hůř prostě nestačí.

Osobně mám neofiko soulsovky vlastně dost rád. Lords of the Fallen i Star Wars Jedi: Fallen Order jsem si užil náramně a bavil mne i v lecčems vlastně až špatný Immortal: Unchained. Ještě dlouho před oficiálním vydáním se mi povedlo dokončit i Dolmen a nemůžu říct, že bych se bavil vyloženě špatně, objektivně však nejde hru hodnotit lépe než jako lehounký nadprůměr.

Dolmen se snaží lákat na hutnou hororovou atmosféru v sci-fi prostředí. Autoři sami o hře referují jako o kosmickém hororu, ale tomuto příslibu hra nedostává ani omylem. Bát se zde vážně nebudete, jednoduše není čeho. Design prostředí za svými konkurenty citelně zaostává a i přes pár fajn zákoutí působí jsou prostředí hry celkem nudná.

Při hraní budete mít neustále pocit, že na hru neměli autoři kdovíjak veliký rozpočet, ale bohužel ani příliš talentované designéry a programátory, kteří by menší prostředky na vývoj šikovně maskovali. Třeba rozhraní inventáře a informací popisky jsou ošklivé a nepřehledné, orientace v inventáři je neintuitivní a otravná. Dolmen prostě často "smrdí" korunou.

Nepříliš velké zkušenosti se podepsali i na zápletce a "lore" světa. Příběh by sice místy evokuje inspiraci Mass Effectem, ale není vůbec dobře vyprávěny. Deníkové zápisky jsou nudné a občasné dialogy plytké.

Co do základu hratelnosti si hra bere mnohé ze série Dark Souls. Díky sci-fi zasazení však ke klasickým zbraním na blízko přidává i plejádu zbraních palných, které se navzájem v soubojích dobře doplňují. Nechybí samozřejmé ani obligátní “bonfiry”, jen zde mají podobu majáků, jejichž aktivováním se změní poslední záchytný bod, od kterého po smrti začínáte. A ano, i zde máte po smrti jeden pokus na sesbírání nastřádaných duší, pardon “Nanitů”. Ty následně přetavíte na úrovně a z vašeho panáčka je hned trochu schopnější bijec nebo střelec. 

V mých očích hru jednoznačně zachraňuje osvědčený soubojový systém, do kterého se autoři pokoušeli přimíchat i nějaké své nápady. Nutnost balancování energie funguje dobře a střílení se s útoky na blízko slušně doplňuje. Soulsové základy mne i přes jistou "lowcostovost" bavily i v podání Dolmenu a třeba souboje s bossy (byť designově trochu nudnými) mne bavili. V tomhle ohledu dokáže být hra napínavá a zábavná. Ne všechny lehké inovace se však zdařily a třeba systém lootu, založený na nuceném craftingu, se vůbec nevyvedl.

Za ty roky od uvedení první hry subžánru v podobě Demon’s Souls z roku 2009 narostla četná konkurence. I přes pár fajn nápadů a funkčního soubojového systému tak bohužel Dolmen nenabízí nic, pro co by si ho fanoušci obtížných RPG her neměli nechat ujít. I s přimhouřeným okem totiž Dolmen ve všech ohledech za svými slavnějšími konkurenty zaostává. Hra má také trochu smůlu v tom, že jsem si k ní odskočil od rozehraného remaku Demon’s Souls. A tam je prostě vidět, že jde o naprosto jinou ligu. 

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde   můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Soubojový systém je naštěstí v pořádku; funkční kombinace chladných a palných zbraní; autoři jsou relativně soudní a nechtějí plnou cenu

Proti: Nudný leveldesign; zpackaný systém vylepšování a lootu; nezajímavý příběh a pozadí světa

+16

The Last of Us Part II

  • PS5 100
Tohle pokračování je ještě hlubinnější než jednička, dostaneme se na samo jádro pocitů. Hraje se tu za obě strany naráz, s každou ze stran si provážete city, takže hra naučí, že svět není černobílý ani v tomto pochmurném světě, kde buď přežijete, nebo ne. Asi nejlepší hra z prostředí zombie.

Pro: Příběh, hratelnost, změny postav, grafika

+14 +16 −2

Detroit: Become Human

  • PS5 90
Jako vždy pomalejší rozjezd, kde rozhodnutím v podstatě neměníte nic, pouze "sledujete" rozvíjející film, ale než se stačíte rozkoukat, tak hra nabere obrátky a rozhodování, které si myslíte, že někam vede, se komplikuje a zesložiťuje a hra donutí člověka zamýšlet se nad důsledky rozhodnutí a nést si následky.

Pro: Grafika, nepredikovatelnost

Proti: Omezená hratelnost

+2 +5 −3

Vampire: The Masquerade - Bloodhunt

  • PS5 70
Tak tady se mi hodnotí hodně obtížně. Největší "zápor" hry je totiž značně subjektivní... i přes letité videoherní zkušenosti jsem totiž Bloodhunt hrál i po hodinách jako úplný lempl.

Nejsem žádný přeborník, ale po několika hodinách se mi vždy podařilo alespoň rámcově dostat do jakékoliv hry a být alespoň průměrný, v Bloodhuntu jsem si neschopně připadal pořád. Dvakrát jsem sice skončil na třetím místě, šlo však spíše o náhodu a štěstí. Pozice byla spíše vykempená, než poctivě vystřílená. Slušné vybavení získáte během pár minutek a pak už vlastně jen vyčkáváte, nebo zkusíte štěstí napřímo proti ostatním krvesajům.

Cíle jsou hrozně daleko a rychle se pohybují, výšková budova není překážkou, ale další cestou. Dostával jsem to tak zprava zleva a většinu přestřelek prohrál. Hraní Bloodhunt tak bylo spíše frustrujícím zážitkem... ale jasně, někdo mě musel zabít a tomu někomu to prostě šlo lépe.

Hra našince láká na rozlehlou lokaci Prahy. Za zpracování města zaslouží tvůrci pochvalu a potěší české nápisy i pár vět dabingu (převážně Vašut). Šlo o moje první setkání se žánrem battle royale (v podobě střílečky), ale nepřišlo mi, že by se hra v podstatných věcech vymykala žánrovým souputníkům. Třídy postav a klany upírů jsou fajn, jen mi nepřišly příliš vyvážené. Nevyváženě působí i nastavení poškození zbraní a jejich účinnost. Mě osobně to sice kdovíjak nešlo s žádným kvérem, ale většina protihráčů prakticky výhradně využívala rychlopalné zbraně a v současném nastavení jsou třeba brokovnice k smíchu. Vzhledem k rychlosti hry jsou na tom podobně i dalekosáhlé zbraně s optikami.

Pohyb prostředím je zpracován dobře a je intuitivní, svoji komplexností v kombinaci se schopnostmi má jistě potenciál přitáhnout i náročnější hráče. Obsahu však zatím není příliš mnoho a nové costumizační předměty jsou uzamčené za battlepassem. Ale co, žádná herní výhoda z nich neplyne a hra je jinak zdarma... takže ok.

V konečném součtu jde o v nitru tradiční battle royale s atraktivním zasazením, která mne prvních pár hodin bavila velmi dobře, postupem času mne však zejména vinou vlastní neschopnosti (a exponcencionálně rostoucím nahraném počtu hodin soupeřů) začala spíše frustrovat a po relativně krátké době (15 hodin) jsem Bloodhunt opustil. Nejspíše již nadobro.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení ; 1. hodnotící;  Free To Play

Pro: Zasazení do Prahy; relativně rozmanitá mapa; atmosféra

Proti: Vůbec mi to nešlo; nevyvážené zbraně; málo obsahu, který se okouká; se základními možnostmi vypadají mužské verze upírů jako homosexuálové ze Stmívání

+13

Horizon Forbidden West

  • PS5 80
Horizon ve svém druhém díle pokračuje ve stejném duchu, jen je všechno rozsáhlejší a hezčí na pohled. Pro mě osobně však obsahuje řadu drobných věcí, kvůli kterým jsem se i přes vysokou kvalitu hry občas říkal, proč právě takhle. Hodně z připomínek by mohlo hru spoilovat, proto je zbytek komentáře skryt.

Svět Horizonu je skvwly, dvojka v příběhu dle mého názoru pokračuje z celkového pohledu zajímavě, kvalitativně tu však podobně jako v případě Cyberpunku excelují spíše vedlejší questy. Hlavní linka je poměrně jednoduchá, hlavní záporáci nemají ve hře skoro žádný prostor, a některé části jsou vyloženě naroubované na sílu, třeba přechod Regally na Vaši stranu, který nedává z pohledu postavy žádný smysl.  

Z pohledu designu chápu, že jde o klasickou open world hru, nicméně mi osobně vadí přehnaný grind (pokud nechcete upgradovat vybavení nebo ovládat všechny stroje, tak nepovinný, ale stejně podle mě do singlplayer hry úplně nepatří) a nutný backtracking v podobě lokací, do kterých se dostanete jen s určitými nástroji, které dostanete časem při postupu příběhem. Samotné legendární zbraně, zbroje a především jejich vylepšování je úplně k ničemu, jelikož se k nim dostanete v době, když už budete mít většinu hry hotovu a vlastně je nebudete mít kde použít. To samé platí třeba pro létajícího mounta, který je super, ale je dostupný až po předposledním příběhovém questu. 

Dalí negativum je do určité míry systém soubojů na blízko, zejména některá komba je složité provést i v tréninku v aréně, natož aby je člověk využíval v ostrém bojí. Opět je člověk samozřejmě nemusí využívat, ale stejně jako v případě upgradů vybavení v člověku zůstane pocit, že hra obsahuje věci, které by rád využil, kdyby jen byly zpracované lépe.

Příjemné nejsou ani občasné bugy, kdy se nepustí skript potřebný pro pokračování, o čemž však nevíte, a nějakou dobu tak bloudíte v lokaci a přemýšlíte, co pro další postup udělat, než Vás napadne znovu nahrát uloženou pozici.

Ačkoliv jsem se v komentáři zaměřil hlavně na negativa, hru jsem si užil a můžu ji s klidem doporučit. Jen jsem prostě musel i během skvělého zážitku občas přetrpět drobnosti, které mohly být zpracovány lépe. Snad příště!

Pro: Příběh a svět Horizonu celkově; vizuální a zvukové zpracování; i přes nedostatky zábavná hratelnost.

Proti: Grind, i když nepovinný; toporný souboje na blízko; občasné bugy, vyžadující znovu nahrání uložení pozice.

+10

Elden Ring

  • PS5 100
Nejpřístupnější souls game hra. Pořád budete dostávat na zadek to je jasný. Otevřený svět, který stojí za to prozkoumat, protože všude je něco zajímavého. Navíc nemusíte pěšky ale máte koně.
Tip na hru roku 2022

Pro: Souboje, ovladaní, hudba, bossové, znovuhratelnost

Proti: Příběh, seznam úkolů,

+2 +5 −3

Tormented Souls

  • PS5 60
Když se nějaká hra pokouší napodobit dnes už zastaralý žánr, jakým klasický survival horor je, může to dopadnout všelijak. Tvůrci Tormented Souls se ani nesnaží zamaskovat, jakou kopírku "zakladatelů" žánru (hlavně tedy prvního Resident Evila) vytvořili. Pevně dané úhly kamery, střelba na neviděné nepřátele, tankové (naštěstí alternativní) ovládání a třeba i hudba v místnostech s nahrávacími přístroji sloužícímu k uložení hry vyvolávají pocit, že už jste to všechno někde viděli.

Větší část hry se odehrává ve staré vile přestavěné na nemocnici a nutno uznat, že vizuálně se povedlo navodit správnou atmosféru, jakkoli musím druhým dechem dodat, že posledních několik úrovní v kanálech je naopak dost otřesných. Každopádně budete řešit hádanky, vracet se do již navštívených pokojů a střílet do příšer. Tady přichází asi největší problém Tormented Souls.

Graficky všechny postavy vypadají hrozně a navíc i design monster je víc směšný, než strašidelný. Celá akční složka je taková podivně strnulá a vůbec nemáte pocit, že zabíjíte smrtonosné obludy, nýbrž střílíte do pytlů plných brambor. Poslední boss zase postrádá napětí a o nějakém uspokojení z jeho zabití vůbec nemůže být řeč. První RE připomíná i (ne)kvalita scénáře a dabing, který je tak špatný, až je vlastně dobrý. Děj je předvídatelný a správně hororově přiblblý se "šokujícím" hloupým zvratem.

Nebudu psát, že vývojáři udělali špatnou hru, protože svůj cíl vlastně splnili. Z celého díla je cítit nedostatek financí a zkušeností,  přesto jsem docela zvědavý, co nám naservírují příště.
+16

Sniper Elite 4

  • PS5 75
Ze Sniper Elite jsem hrál všechny díly a krom 4 jsem žádný nedokončil. Proč? Nějak mne vždy od půlky přestal bavit. Ne, že by to byla špatná hra, ale přišlo mi to furt tak nějak stejné.

Grafická stránka není žádná hitparáda, ale vyloženě taky neurazí. Rentgenový záběr vašich killů je, jak už u této série zvykem, skvělý a podtrhuje vaši dobrou trefu. Jen je škoda, že vývojáři vynechali RTG u vozidel, jak to bylo ve 3. Hudební doprovod ji takový nemastný, neslaný a nenastiňuje zcela atmosféru.

Tak teď příběh, no nějaký příběh tam je, ale ani né měsíc po dohrání si z něj nic moc nepamatuji, Příběh je tu nijaký něco o odboji a nové německé superzbrani. Bohužel tomu nepomáhají ani postavy s kterýma se setkáte, které tam prostě jsou a upřímně dabing je tak nějak všelijaký, jednou je to přehrávání, jindy zas já to přečtu a už už ať sem pryč. Pravda je, že u této hry nejde ani tak o příběh, jako spíš o gameplay.

A jak se tedy SE 4 hraje? Dohromady velmi dobře. Postava se tedy na můj vkus pohybuje až zoufale pomalu, ale to je asi dáno tím, že musíte pracovat s dechem. Přeci jen hrajete v prvé řadě za snipera a tudíž zadržujete dech při míření. K dispozici máte velkou škálu zbraní a u sebe můžete mít tři zbraně (odstřelovačku, samopal/brokovnici a pistoli). Na vyšších obtížnostech vám stěžuje střelbu vzdálenost a vítr, kor u autentické nebo autentické+ kdy přijdete mimo jiné o pomocníka míření (když zadržíte dech objeví se značka kam střelíte) a toto přidává hře nový rozměr a je tím průchod misemi daleko zajímavější. U autentické obtížnosti se ještě zastavím, když hrajete na tuto obtížnost přijdete i o minimapu, HUD a značky kam máte jít a koho zabít. Jako bonus ještě, kdy na sebe upozorníte tak nacisté už se nikdy nehodí do klidového režimu a budou po vás neustále pátrat. Co se dá vytknout tak je umělá inteligence, která je prostě tupá. Nepřátelé vám nabíhají na mušku, kryjou se nesmyslně atd.

Největší předností je za mě cooperace. Jestli máte parťáka s kterým hrát, tak směle do toho. Je to o sto procent lepší zážitek a bude to zábavnější než to jet sólo.

Pro: Coop, X-ray, autentická obtížnost

Proti: příběh, AI, postavy

+14

Astria Ascending

  • PS5 70
Po zapnutí Astria Ascending jistě každého zaujme nádherná 2D podívána, která se svou kvalitou téměř vyrovná i tvorbě studia Vanillaware. Detailní a pěkně rozanimované postavy se pohybují v hezkém prostředí. K tomu všemu hraje padnoucí, ač ne zrovna nezapomenutelná, hudba a je jasné, že hlavní devízou titulu je prezentace. Teda vyjma anglického dabingu, který se zrovna moc nepovedl a doporučuju přepnout na japonský.

Ale třeba i samotné dějové zasazení má něco do sebe. Ve světě Orcanon žije mimo lidí i několik dalších druhů tvorů. Aby se navzájem nesežrali, tak konzumují speciální ovoce zvané harmelouny. To dokáže potlačit jejich základní pudy a všichni tudíž mohou společně žít v Harmonii. A když snad někdo tyhle melouny odmítá, tak nastupuje na řadu osmička polo-bohů, která jim "vysvětlí", co je pro ně nejlepší. Tito jedinci jsou vybráni každé tři roky a k dispozici dostanou obrovskou moc a uznání veřejnosti. Zaplatí jen drastickým zkrácením života právě na pouhé tři roky od získání této výsady. Dobrý námět, který se mohl točit kolem rasismu, sebeobětování a ceny míru. Kdyby to celé nezabil naprosto nudný scénář. Hned od začátku máte k dispozici všech osm postav. Postupně se o každé dozvíme i něco z minulosti, jenže je to zoufale málo a vůbec jako celek je děj docela špatný a nudný.

U každé postavy si postupně, krom základního, odemknete tři další povolání. U prvního je k dispozici celý strom dovedností, u druhého pouze aktivní a u třetího zase jenom pasivní schopnosti. Hra tak umožňuje docela zajímavě vést vývoj svých bojovníků. Tahovým soubojům také nelze příliš vytknou. Využívá v dneští době oblíbené zasahování slabin k posilování dalších útoků. Nad některými věcmi nicméně zůstává rozum stát. Rozhodnutí vývojářů udělat mapu spíš symbolickou a bez detailů chápu, avšak v komplikovanějších dungeonech je docela k ničemu. Vedlejší questy jsou zadávány dost obecně a upřesnění místa cíle by vůbec nevadilo. Ve většině truhlách jsou odměny  docela směšné (aneb za zabití nepřátel dostane 10 tisíc mincí, ale z truhly hned vedle jenom jeden tisíc) a zasažením nepřítele (ba i zmrzlého), než si vás všimne nedostanete jistý pre-emptive útok. A našlo by se pár dalších potřebných QoL vylepšení.

Nemyslím si, že Astria Ascending byla vyloženě špatná hra. Několik gamedesignových přešlapů a absence zajímavějšího příběhu z ní dělají v zásadě nehratelnou záležitost pro většinu dnešních hráčů.
+15

Watch Dogs: Legion

  • PS5 55
Herní výzva - 5. Na vážkách - Hardcore (64% v době hraní) 

Na úvod, bych rád poznamenal, že jsem fanoušek prvního dílu ve smyslu příběhového. Přemýšlím, jak porovnat tento titul s těmi předchozími, obávám se, že budu muset být velmi kritický. No co pusťme se do toho.

Po Chicagu, San Francisku se dostáváme do Londýna v blízké budoucnosti. Rozepisovat se o příběhu je dle mého názoru zbytečné, neboť je tak nezáživný. Hlavním faktorem zde je to, že nehrajete za žádnou hlavní postavu, pokud nepočítáme postavu kterou vytvoříme na začátku hry, pro absolvování úvodní mise (mechaniky hry).
Splněním prologu, se dostaneme do sídla DECSECu a zde se otevře možnost naverbovat kohokoliv (operativec) se nám zachce, to je velmi inovativní přístup, ale nese svá úskalí, konkrétně absence vytvořením si jakéhokoliv vztahu k operativcům.
Hlavním cílem, bude zastavení ovládnutí Londýna 5 různými frakcemi (proč? jak to, že nebojují proti sobě o moc...), každá skupina je zakončena soubojem s Bossem. Zde bych rád uvedl, že jsem očekával, jak se proplížím a využiji hacků k odvedení pozornosti nepřátel, to jsem se přepočítal. Suma sumárum jsem nejvíce využíval postavu špióna pro tiché vystřílení některých nepřátel, ve většině případů jsem používal bývalého příslušníka speciálních sil a hraní se ze stealth infiltrece změnila na 3rd person shooter. WD Legion trpí stejným neduhem jako WD 2, musíte být velmi agresivní k dokončení mise. Konečně někomu došlo, že vybíjení baterie při hackování je nesmysl, tak kvituji v podstatě neomezené hackovaní. Škoda, že rozmanitost hackování je oproti předchozím titulů značně omezená, vázaná na rozličné druhy operativců.
Zde si dovolím rozvést mojí úvahu. Pokud by se Ubisoft rozhodl, pro vytvoření vaší vlastní postavy se schopnostmi z prvního, popřípadě druhého dílu, výsledek by byl kvantitativně lepší. Verbování operativců, bych nechal čistě jako multiplayerovou možnost. Paradoxem je, že muselo vyjít DLC Bloodline, kde hrajeme za Aidna Pierce (WD 1), které je hodnoceno velmi pozitivně. Zde by si měl Ubisoft uvědomit, že pokud bude chtít další díl, měl by si to hodně rozmyslet. Možná než sérii pohřbít dalším paskvilem, ukončit jí na dobro.

Vizuálně se nejedná o žádný hit, je na pováženou, že ani po 2 letech od vídání, nenabízejí upgread na PS5. Chápu, že to je politika společnosti. Vytvořit hru, udělat DLC a s ní opravit jen minimum chyb, vložit online obchod, nechat svému osudu a vytvářet zase jiný titul. Tenhle konzumní přístup k výrobě na kvantitu bude hřebem do rakve Ubisoftu. Za dlouhou dobu nepamatuji, tak zabagovaný výtvor od studia, který se specializuje na danou sérii. Neberte mně špatně, ale mám rád Watch dogs a tady šlápli hodně vedle. Vzhled postav je katastrofální a vizuální proporce včetně modelů oblečení je žalostný.
Hudba je to hlavní, co funguje na jedničku a v tomhle směru, to umí opravdu bravurně, včetně výběru skladeb.

Čím více přemýšlím, co mne na hře bavilo, tak tím míň věcí mě napadá. Snad jen lepší dostupnost pohybu ve vertikální ose, kdy za pomoci přepravního dronu, se dá dostat téměř kamkoliv.

Dá se tu sepsat odstavec značné délky o všech chybách a problémech, které WD Legion má. Rád bych to shrnul v nějakých pár vět.
Grafický model tristní. Herní zážitek skoro nulový, příběh surový a předvídatelný, hlavní a vedlejší mise co vás vezme třikrát, klidně i čtyřikrát do totožné lokace. Ptám se proč? Když je mapa rozměrná a přitom s hluchými a nevyužitými místy.
Sběratelských předmětů je přehršle, což je UBI standardem. Online je zde úplně mimo hru a specializuje se na jednotlivé činnosti. Zkoušel jsem pouze dosažení místa extrakce s dalšími třemi hráči skrze hordy zombíků, ano zombíků! Nesmysl, bez nápadu. Koncepce běhání a sbírání kufříků mezi davy nakažených, je to vlastně ještě Watch dogs? Tuhle krizi identity titulu, lze pociťovat po značnou část hraní. Třešničkou na dortu je mise, kde se dostanete to hrobky s odkazy na Assassin Creed.
Moment, kdy bug mi neumožňoval dokončit hlavní misi a opravu jsem našel na redditu u postu z března 2021, to mne jen utvrdilo, jaké jsou priority vývojáře/vydavatele.
Vedlejší aktivity, jsou kapitola sama o sobě. Paradoxně házení šipek, pod vlivem alkoholu, je snadnější než střízlivý. Doručování zásilek, nudné adaptace pošťáka a quick time event jako dělání triků s fotbalovým míčem, frustrujícím nesmyslem. Snad jen to popíjení piva v hospodách, to by ale muselo být vizuálně přijatelné, jak se dá vysvětlit, že v roce 2022 koukám na polo plnou pintu piva, které při pití charakteru neubývá? To snad ani v MAFII z roku 2001, se nic takového neděje. Důkaz, jak Ubisoftu nezáleží na herním zážitku a chce jen rychle vydávat bezduché hry a ty zpeněžit.

Naštěstí jsem hru pořizoval do 300 kč, kdy šlo o deluxe verzi. Neodpustím si komentář, že proč si pořizuji delux verzi, kde je pouze exkluzivní postava. Žádné DLC zdarma. Měl jsem dát na doporučení, se hře vyhnout. Nakonec jsem hru dohrál i se splněním všech trofejí. Zábava to nebyla, proto jí nemůžu doporučit.

Celkově jde o velmi nízký průměr, který by spíše odpovídal prvotině nezávislého studia. Dodatečná péče, by mohla pomoci, bohužel se zde nekoná. Nemohu jinak než hodnotit 55%.

Pro: Variabilita postav, hudba, bloodline DLC

Proti: grafická stránka, AI protivníků, nezáživnost jak postav tak příběhu, jak už je zvykem u UBI, tak repetitivní koncepce misí.

+10 +11 −1

Horizon Forbidden West

  • PS5 85
Horizon Forbidden West je hra na kterou jsem se letos vyloženě těšil a krom pár věcí dopadla za mne na výbornou. Vžijeme se do role lovkyně Aloy, která byla již v jedničce. Forbidden West přímo navazuje na události z jedničky s tím, že se naše hrdinka vydává do zapovězených krajin. Proč se tam vydává? To zde psát nebudu, jelikož by to bylo moc spoilerů.

Takže začnu od základu. Grafická stránka je vynikající a dechberoucí. Autoři zde opravdu zamakali a ve hře jsem využil víc, než kdy dřív, fotomód, jelikož se zde najdou scenérie, které se prostě musí vyfotit. Hudba je zde, stejně jako v předchozím díle, skvělá a krásně podtrhuje danou situaci. S tím souvisí i zvuky ke hře, které podtrhuje atmosféru a to ať jste v džungli, na poušti, nebo třeba v podzemní jeskyni.

Soubojoví systém je stejně jako v jedničce zábavný. Co se týče strojů funguje stejně jako v předchozím díle. Za to u lidských nepřátel došlo k pár změnám. První takovou je, že je souboj zaměřen více na blízko a už neplatí, že vše odstřílíte z dálky. Což není úplně špatně a vypadá i vcelku efektivně, místy a filmově (např.: si můžete odemknout schopnost, kdy seknete do nepřítele, následně se od něj odrazíte a pak na něj vystřelíte a takovýchto komb je to povícero). Svět je poměrně rozsáhlý, ale ne zas až tak moc aby bylo cestovaní otrava a spíše naopak průzkum je podle mne velkým tahákem a jak jsem zmínil objevíte spoustu míst, které stojí za zaznamenání. Co je jen trochu škoda, že k některým schopnostem přijdete až později v příběhu, ku příkladu dýchací přístroj, díky kterému se můžete dostat na místa, které jsou jinak nepřístupná.

K technické stránce mám pár výtek. Neberte mě špatně nejde o to, že by hra padla a ani nějaké významnější buggy, které by Horizon vyloženě rozbíjel, ale... Během cca 50 hodin hraní jsem, bohužel, dvakrát narazil na to, že se mi nepřítel propadl a zasekl uprostřed kamene a nebylo ho vidět, jen pomocí fokusu. To bohužel trochu kazilo zážitek, kor při misi kdy musíte vyčistit nepřátelský tábor a dokud nezabijete všechny, tak se dál nedostanete, když se vám toto stane máte ve směs dvě možnosti, za A) znovu načtete předchozí save, nebo za B) zkusíte ho umlátit přes kámen (jde to nabytím silného útoku). Tím se dostávám k další věci, co mi trochu vadila a to že dané úseky musíte splnit přesně daným postupem. Například jsem se měl dostat do jedné jeskyně a před ní tam bylo pár strojů a nešlo je proplížit, i když jsem se ke vstupu dostal tak prostě ne, nejdřív zlikviduj všechny stroje a až pak můžeš vstoupit. Dobře přistoupil jsem na tuto cestu a zničil jsem dané stroje, vracím se ke vstupu a stále nic hra mi stále hlásí znič všechny stroje a asi až po 20 minutách jsem nalezl asi 300 metrů od jeskyně schovaný stroj, který o mě vůbec nevěděl. Bohužel takových případů se mi stalo vícero. Více to zabolí, že v dnešní době se nás snaží vývojáři přesvědčit o možnosti volby a hrajte naší hru jak chcete. Zas na druhou stranu při takhle komplexní hře jako je Horizon, se to dá asi i odpustit, jen to zamrzí. Poslední věc co bych chtěl vypíchnout jako negativum, tak je že vás hra až moc tahá za ručičku. Možná je to tím, že jsem před Forbidden West hrál Elden Ring, kde vám nikdo neříká kam jít a co dělat, ale stejně tady je to až moc. Třeba při jedné misi jsem dělal doprovod jedné z postav a ku podivu nás po cestě přepadli stroje. Ty samozřejmě padli a já si chtěl v klidu vylootovat padlé nepřátelé, protože prostě loot je loot, no ale to by mne můj společník nesměl neustále otravovat, že je tady ať mu to donesu a to každých půl minuty. To bylo bohužel konstantně, neustále vám někdo říká, že je tady, nebo co máte dělat a když nikdo není nablízku nahradí je Aloy. Je to věc, která mi ze začátku nevadila, ale později mi to přišlo dosti otravné.

Jak jsem již zmínil, tak příběh přímo navazuje na jedničku. Příběh má vcelku svižný spád a přijde mi, že je o něco kratší než jednička a co je škoda, že plně nevyužívá svůj nádherný open world. Na rozdíl od prvního dílu mi přišlo. že se zde nachází vícero klišé, (všechno zvládnu sama, nikoho nepotřebuji, je to můj úděl... hm tak sama to asi nezvládnu, tak začnu nabírat společníky, kteří mi hned ze startu řekli, že to není bitva jednoho člověka a že mi pomohou) což úplně nevadí a ve finále je tam víc těch světlých momentů. Daleko více jsou, ale zajímavé vedlejší příběhy, s kterými se daleko více sžijete a místy dokonce mají nějaké poselství do skutečného světa.

Závěrem se jedná o velmi kvalitní titul, který dělá čest svému předchůdci a k zavedeným prvkům přidává něco navíc a tak posunuje tento epos, zas o stupínek výš. Těch pár chybek se dají odpustit, vzhledem ke komplexnosti a kolik práce se na tom muselo nechat.

Pro: Soubojový systém, průzkum světa, vedlejší úkoly, postavy

Proti: místy otravné vedení za ručičku (osobní názor)

+15

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS5 90
Moje první herní setkání s konzolí Playstation asi nemohlo být lepší, než při hraní čtvrtého dílu dnes již legendární série Uncharted. A ne…nebyl to záměr. Jen souhra okolností, ke kterým se připojil i fakt, že v tu chvíli zrovna běžel i filmový Uncharted v kinech.

Během hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že hraju maskulinní verzi Lary Croft. Nathan Drake je frajer a navíc lovec pokladů. Co víc si přát, když si chcete u hraní odpočinout a navíc se i pobavit. Tady je ale hned z kraje znát, že tvůrci si dali se vším kolem neskutečnou práci. Hrál jsem jako svůj první díl právě tento – čtvrtý – takže jsem se v příběhu nemohl zbavit nenápadné nostalgické atmosféry, která se ve vzpomínkách hlavního hrdiny promítala ve vztahu k jeho bratrovi. A jelikož se kolem bratra točí i celý příběh, tak není o čem. Co by to bylo ale za příběh lovce pokladů, když by hlavním námětem nebylo hledání pokladu. A to je tady na hodně vydařené úrovni.

Tvůrci nás se hrou, která je na poměry podobného stylu na můj vkus docela dost objemná, zavedou do prostředí, na které je vysloveně radost koukat. Skoro si až říkám, jak neuvěřitelně dokázali využít svou představivost, protože to, co občas vytvořili je tak krásné, že je až škoda, že to nikde na světě neexistuje. Hopsání z římsy na věž tak místy získávalo úplně jinou úroveň než jako když jsem dříve hrál jakýkoliv díl ze série Tomb Raider. Akční sekvence jsou opravdu akční a když se Vám veškeré to hopsání nepovede na první dobrou, budete si celou tu sekvenci muset zopakovat znova. To ale vůbec nevadí, protože kochání se okolím a hopsání po všem co se dá, je tak neskutečně zábavné, že budete hopsat často a rádi, a vůbec Vám to nebude vadit. Naopak. Pokaždé, kdy římsa dojde ke svému konci Vám bude i letmo smutno a budete se už těšit na další moment, až v prostředí narazíte na něco, na co se dá vyskočit.

Další devizou je jednoznačně i samotný příběh. Nejen s prostředím si autoři vyhráli, i příběh si zaslouží svojí obrovskou pozornost. Je pravda, že jsem se nedokázal úplně vpravit do toho nostalgického modu vzhledem k tomu, že jsem předchozí díly nehrál, ale ono to vlastně úplně nevadí. Příběh pirátského pokladu ve spojení s bratrem Nathana je tak zábavný, že nechcete přestat. Prostě musíte hrát co to jde, abyste se dozvěděli i něco dalšího. Dlouho se mi nestalo, abych ve hře zažil tak dobře vyprávěný příběh a musím říct, že i to se tvůrcům doslova povedlo.   Nehledě na to, že velice umě mixují prostředí tak, že Vás vlastně ani jedno na chvíli nepřestane nudit. A to i přesto, že jste fakticky (a i pocitově) vlastně většinu času v Jižní Americe. Celé je to ale tak dobře namixované, že Vás to prostě nepřestane bavit dokud hru nedohrajete. A až jí dohrajete, bude Vám z toho tak trošku smutno.

Myslím si, že jsem se do herního světa Playstationu nemohl vpravit lépe, než touto originální sérií. Je vlastně pravda, že se po herní stránce jedná o úplně běžnou skákací akční adventuru plnou logičností, kterých je, pravda, celá řada. Jenže tady je to v kombinaci s prostředím a příběhem tak krásně souzněné, že se tato hra stala rázem jednou z nejlepších her žánru, kterou jsem kdy hrál. A už teď se moc těším, až si vyzkouším i předchozí díly.

Pro: Výborný příběh, prostředí, krásně vykonstruované mapy, zábavné skákání po všem, kde se dá. Adrenalinové a adekvátně dlouhé.

Proti: Nějak mě nic nenapadá. :-)

+18