Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The Messenger

  • PS5 85
Znamenitá plošinovka, kterou autoři přibližně ve třetí čtvrtině trochu pokazili, aby se ke konci opět dostala do pořádných obrátek. Výsledný pocit tak zůstává jednoznačně hodně pozitivní. Na první pohled hra vychází z poctivých starých plošinovek a nelze v tomhle ohledu nezmínit rané díly série Ninja Gaiden (Messenger je ostatně v rámci hravého a častého boření „čtvrté stěny“ zmiňuje sám). "Nidža tři" jsem svištěl před nějakými pětadvaceti lety nadšeně na rozhrkaných vietnamských videohrách, takže v tomhle ohledu na mě nostalgie fungovala.

Energický ninja se tak na začátku hry stává tajemným Messengerem, kterému byl svěřen tajuplný svitek, jež má být klíčem k záchraně posledních zbytků lidstva. Ač to takhle může vypadat jako naprosté cliché, opak je pravdou. Hra se totiž absolutně nebere vážně a příběh je vlastně vážně povedený. Naprosto prvotřídní je poté humor a zvláště příběhy od The Shopkeepera jsou naprosto perfektní. Mrzelo mne, že i tato složka byla od poloviny hry trochu upozaděna, protože scénář je krásně hravý a s přehledem překonává nejeden AAA projekt.

Po stránce hratelnosti jde o velmi klasickou ale naprosto precizně provedenou side scrolling skákačku. Schopnosti hlavního hrdiny jsme sice už asi všechny někde viděli, ale vše funguje skvěle a nad konkurenci hru staví prostě prvotřídní „omáčka“ okolo. Obtížnost hry je tak akorát a výzva rozhodně nechybí. Jak mě Quillble opakovaně upozornil, nasbíral jsem za svoji vzhledem k žánru až překvapivě dlouhou cestu smrtí několik stovek. Velká část z nich však připadá na některé vážně zákeřné úseky a nedá se úplně říct, že by hra po stránce obtížnosti konstantně gradovala. To platí i pro souboje s bossy a „čert“ kolem poloviny hry mi dal zabrat jak již žádný další nepřítel.

Bossfighty jsou i tak prvotřídní, zábavné a nápadité. Snad až na úplně první střetnutí se mi všechny vryly do paměti a mechaniky se zbytečně neopakují. Rozhodně bych vypíchnul humorný souboj s dvojicí kyklopů. Pro skvělou zábavu je naprosto stěžejní vyladěnost ovládání, které je naprosto precizní. Trochu mě štval asi jen přehnaný respawn nepřátel, kteří zázrakem ožijí i po posunu obrazovky. Při obtížnější plošinovkové pasáži tak klidně pětkrát zabijete stejného démona, aniž byste alespoň opustili místnost.

Prvotřídní poctu starým plošinovkám si autoři trochu pokazí někdy kolem poloviny, kdy dojde k zajímavým příběhovým odhalením a hrdina cestuje v čase. Z přímočaré skákačky se rázem stane hra s metroidvánia prvky. V tom momentě to však začne hodně skřípat. Autoři vás začnou nutit procházet již dávno zdolané lokace. Nově jde sice na určitých místech střídat časové dimenze pro zdolání dříve neprostupných překážek, ale hratelnost to nijak významně neoživuje. Na zdlouhavé bloudění na vlastní pěst jsem záhy rezignoval a párkrát využil zabudovaný systém nápovědy kudy dál, jelikož pouze na základě jinotajných proroctví je cestování nově otevřenějším světem frustrující. Portálů pro rychlé cestování do hry autoři zabudovali málo, a když jsem určitou sekvenci proskákával třeba popáté, regulérně mě hra nebavila. Moc tento tah nechápu, obě verze hlavního hrdiny umí absolutně to samé a herní dobu podle mě nebylo třeba natahovat.  

Naštěstí se i po tomto zvratu podíváme na zcela nová a zajímavá místa, kde navíc i to střídání časových dimenzí rázem dává smysl. Slabší část je tak potřeba přetrpět a Messenger se postupně opět vrátí do prvotřídní formy.

Hodnocení na DH v době dohrání: 77 %; 14. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Precizní ovládání; skvělé bossfighty; výborný humor a scénář; zábavný příběh; povedený leveldesign

Proti: Zcela zbytečná "metroidvania" pasáž po půlce hry; až příliš agresivní respawn nepřátel

+14

Exo One

  • PS5 95
Sci-fi poézia. Občas sa stane, že nenápadná hra človeka zasiahne ako blesk. V mojom prípade sa to stalo s Exo One. Totiž, odjakživa som mal taký sen... Len tak sa preletieť naprieč nejakou neznámou planétou. Ani nie nutne na nej pristáť, ale proste sa preletieť v jej atmosfére v nejakej vesmírnej lodi a len sa tak kochať. V reálnom živote sa mi to nikdy nesplní, ale Exo One mi tento zážitok sprostredkoval aspoň na poli hier.

Môže sa zdať zvláštne, že dávam také vysoké hodnotenie. V hre totiž naozaj nerobíte nič iné, než pilotujete malý mimozemský objekt a lietate naprieč rôznymi planétami. Ale je to veľmi meditatívny zážitok, pri ktorom som cítil úžas, ohromenie, mrazenie, znepokojenie, dojatie aj bázeň z nekonečného vesmíru. Planéty sú síce pusté (čím myslím, že na nich nie sú žiadni mimozemšťania), ale vôbec to nie je na škodu. Pridáva to na špecifickej atmosfére samoty, ktorá vyslovene zvádza nad premýšľaním o živote, vesmíre a tak vôbec.

Exo One má aj nejaký príbeh, ten je však rozprávaný veľmi fragmentárne a nejasne, čím poskytuje viaceré možnosti interpretácie. Po technickej stránke je hra krásna. Jednotlivé svety sú pôsobivo navrhnuté, rôzne atmosférické efekty (dážď, voda, sneh, blesky) sú spracované výborne. Na niekoľkých planétach som sa úmyselne zdržal dlhšie, než som musel, len aby som si vychutnal napríklad roj meteoritov v diaľke, mimozemské monolity či večnú búrku v obrovských oblakoch. Na zážitku pridáva aj minimalistická ambientná hudba, ktorá z diania nevytrháva, ale nenútene ho dotvára.

Často som si pri hraní spomenul na kultovky ako 2001: Vesmírna odysea, Kontakt, Solaris, Moon či Prvý kontakt. Vlastne sám neviem, ako sa tejto nenápadnej hre, ktorú vytvoril viac-menej len jeden človek, podarilo vyžmýkať zo mňa v závere také silné emócie, za ktoré by sa nemusela hanbiť ani tá najprepracovanejšia príbehová hra. Je to ako s čítaním poézie. Nejaká báseň vás proste zasiahne a ostane vo vás. Na racionálnom leveli jej vôbec nemusíte rozumieť, ale napriek tomu ju chápete intuitívne a dokáže sa vás dotknúť. Tak som to mal s Exo One.

Pro: atmosféra, audiovizuál

Proti: pre toho, kto podobné hry nemá rád, to bude nuda

+14

Enter the Gungeon

  • PC 100
  • PS5 100
Jelikož je hra momentálně zdarma pro majitele systému PS, rozhodl jsem se napsat krátký komentář, protože by byla obrovská škoda nechat si tento titul ujít.

Enter The Gungeon je jednou z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Jedná se o bullet hell izometrickou 2D střílečku, která oplývá tunou obsahu za směšnou cenu, perfektním humorem, originalitou, pěkným pixelartem a něčím, co bych skoro až nazval nekonečnou znovuhratelností (zatím nahráno 420h na PC a 30h na PS5). Obrovská spousta předmětů a hlavně zbraní je receptem na stovky unikátních průchodů, z nichž žádné dva nebudou stejné. Postupně odemykáte lepší výbavu, zachraňujete NPC, která vám pomáhají v cestě nebo pro ně můžete plnit drobné úkoly, celkem vás čeká 5 standardních levelů plných unikátních a vtipných nepřátel a 5 tajných sub-podlaží, pokud vám bude hra časem připadat moc lehká. Hra má také svoje příběhové pozadí, stejně jako všechny herní postavy (které jsou na začátku 4 ale můžete odemknout až 4 další) a samotný labyrint má svůj vlastní lore. Většina zbraní, NPC nebo předmětů jsou samy o sobě narážky nebo easter eggy na různé popkulturní fenomény, hry a filmy a jsou zpracovány velmi povedenou a humornou formou. Při prvním seznámení se vám bude hra možná zdát těžká, ale pointou hry je nenechat se odradit smrtí a uvědomit si, že spíš cesta je tady cílem. Nakonec se pak vaše časová investice určitě vyplatí a totální ponížení toho nejtěžšího bosse, kterého potom zabijete bez jediného zásahu, nakonec provází perfektní pocit zadostiučinění, jak to znají všichni fanoušci From Software.

K této hře nemám jedinou výtku a nekonečný seznam pozitiv. Berte, dokud se rozdává, nebudete litovat.

Pro: Všechno

Proti: Nic

+13

Astro's Playroom

  • PS5 90
Co jiného pustit na (konečně sehnaném) PS5 jako první než Astro's Playroom? Hra se instaluje během prvotního nastavení konzole a slibuje, že hráči představí funkce nového ovladače Dualsense. Slib splnila do puntíku a ještě skvěle pobavila.

Astrovo nejnovější dobrodružství funguje jako úvodní hra do nové generace konzole PlayStation prakticky perfektně. Zvládá demonstrovat zajímavé funkce nového ovladače a jako bonus jde o chytrou exkurzi do historie konzolí od SONY i her samotných. Je vážně radost objevovat další a další odkazy na herní velikány jako Bloodborne, Horizon, ale i menší kousky jako Patapoon či PaRappa the Rapper.

Nejedná se však o prvoplánovou rychlokvašku, která by těžila pouze z nové technologie, byť nadšení z neokoukaného se jistě do hodnocení také promítlo (pesimistické já mi však napovídá, že představené funkce ovladače budou v jiných hrách využívány jen velmi málo) . V jádru jde o poměrně dost krátkou, ale intenzivní a krásně hravou plošinovku s fajn nápady přesně ušitými na míru nových možností Dualsense. Možná vyjma pasáže s opičím oblekem, která dokáže být místy malinko otravná, jde o kus poctivé zábavy, nad jejíž realizací se vážně někdo zamyslel. Hra tak parádně baví a zároveň působí jako skvělý tutoriál. Bravo.

Mimochodem všem majitelům PS VR doporučuji ASTRO BOT Rescue Mission se stejným hlavním hrdinou. Dle mého skromného úsudku, jde o nejlepší VR hru (minimálně z těch, na které jsem osobně narazil).

Hodnocení na DH v době dohrání: 89 %; 26. hodnotící; "zdarma" ke konzoli PS5

Pro: Prakticky ideální ukázka technologie ovladače Dualsense; zábavná herní náplň; "zdarma"; perfektní odkazy na desítky her

Proti: Hudba velmi podobná Astro Botovi; krátké

+13

Chivalry 2

  • PS5 75
Chivalry 2 zdařile zprostředkovává masivní středověké bitvy a momenty, kdy do sebe tříská najednou šest desítek hráčů, jsou skvělé. Ostatně hra zejména z počátku dovede strhnout a nadchnout nejen milovníky mečů a brnění.

Hra již nyní nabízí pořádné množství dobových zbraní a s nimi i lehce odlišných stylů hraní. Některé třídy postav jsou možná reálně méně využitelné něž jiné, snaha o co možná největší rozsah možností se počítá. Pocit z boje je dobrý a soubojový systém i přes svou zdánlivou jednoduchost poměrně hluboký a zábavný. Nabodnout nepozorného lučištníka na halapartnu je prostě radost.

Potenciál Chivalry 2 je obrovský, momentálně však není rozhodně zcela využit. Map by to chtělo víc a různých činností na nich také, stejně tak je dost omezená i nabídka módu a způsob jejich volby. Třeba dříve avizovaní koně momentálně chybí úplně. Trvanlivost zážitku tak minimálně pro mě není úplně ideální a po nějakých 15 hodinách skvělé zábavy jsem začal hrát v podstatně kratších seancích a nadšení postupně vyprchalo.

Mimo to hru momentálně trápí tu závažnější (špatné nastavení odporu tlačítek Dualsense u lukostřelby; zaseknutí zvukové stopy) tu relativně malicherné (špatné značení nabití schopností) chyby. Ty lze však přičíst porodním bolestem a časem snad zmizí. Vyladit by potřebovalo ale i ovládání. Některé nesouvisející akce jsou namapované na stejné tlačítko a stává se tak, že místo aby vaše postava urychleně sebrala pohrabáč, pouze stojí a křičí jako imbecil. Vzhledem k bitevní vřavě vám o sekundu později někdo usekne přilbu i s hlavou uvnitř.

Chivalry 2 ve světě sbírá nadšené devítky, mě sice z trenek až tak neodpálila, ale potenciál k vytvoření ultimátní rytířské rubanice tu bezesporu je. Hodnotím tedy po 21 hodinách vehementního sekání vším možným s tím, že po pár měsících rád do hry opět zavítám. Jestli na hodinu, nebo další desítky závisí na píli vývojářů...

Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Atmosféra masivních středověkých bitev; slušné možnosti boje; zbraně a třídy

Proti: Menší počet map a módů; otravný zvuk; časem stereotypní; bugy

+13

Fall Guys: Ultimate Knockout

  • PS5 75
"Padací kluci" mají rozhodně na trhu své místo. Mediatonic přišli s unikátním přístupem pro současný trend v podobě battle royale a výsledek velmi slušně funguje. Fall Guys jsou tak v kratších seancích zábavnou oddechovkou a díky postupnému přidávání obsahu se má smysl do hry vracet třeba po několika měsících zase na pár hodin.

Ovládání malých fazolek je hlavně zpočátku dost toporné a na první osahání dost neresponzivní, to však ke hře tak nějak patří stejně jako pořádný chaos i prvek štěstí a náhody. Jednotlivých aktivit je obstojné množství, byť hlavně úvodní závodní tratě se přeci jen protáčí trochu moc často. Z konceptu hry vychází i jistý pocit frustrace, jelikož zejména v některých úrovních prostě kvůli nepřízni osudu či zákeřným protihráčům nepostoupíte, kdyby jste byli sebelepší. Jiné tratě (třeba The Slimescraper) mne vůbec nebavilo proskákávat, ale osobní preference každého z hráčů zde prostě hrají svoji roli.

Ve hře jsem proskotačil něco přes 20 hodin a už nemám úplně potřebu se k ní znovu vracet, časem se přeci jen dostavil stereotyp a motivace v podobě dalších kosmetických předmětů na mne jako ta správná vějička nefunguje. Za ty dvě desítky hodin jsem zvítězil asi jen třikrát, pokaždé jako člen týmu. Fall Guys jsou vlastně asi nejlepší pro partu kamarádů, ve více lidech se to přeci jen lépe táhne a prvek neúprosné náhody se zmenšuje.

Padací kluci jsou tak originálním pojetím okoukaného konceptu battle royale a koncentrovanou zábavou na kratší seance. Ze hry se stal fenomén, což dokáži pochopit a tvůrcům úspěch přeji, na druhou stranu zde osobně vážně neutopím stovky hodin. Na to jsou Fall Guys v základu přeci jen trochu jednoduchou hrou.

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 46. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Instantní zábava i na pár minut; originální hratelnost; roztomilá grafika a zvuky

Proti: Postupně zabředá do stereotypu; prvek štěstí je v některých úrovních příliš vysoký; frustrace

+13

The Last of Us

  • PS5 100
Po tolika letech a mediální pozornosti je dost těžké napsat něco, co už někde nezaznělo, ale i tak se pokusím o pár slov.

Je to prostě skvělá hra, promyšlená téměř do každého detailu, s úžasným emotivním příběhem Joela a Ellie, kteří se snaží přežít v apokalyptickém světě, ať už před nakaženými nebo před ostatními lidmi, kteří se Vás snaží obrat už o ty malé zdroje, co máte a stěží sami najdete, na cestě za možností vytvoření vakcíny a konečným rozhodnutím, jestli má větší cenu život jednoho nebo miliónu.

Celý příběh jsem hltal, ať už tu hlavní linku, nebo příběhy ostatních lidí, které po cestě nacházíte, vyvíjecí se vztah mezi Joelem a Ellie a vývoj i jich samotných. Většinu hry hrajete za Joela, ale na konci si zahrajete za i za samotnou Ellie, což tomu taky dost přidalo. Je to prostě film, který si můžete sami zahrát.

Samotný gameplay je dost jednoduchý, trošku i opakující se, ale funguje jak má. Můžete použít stealth, můžete se zkusit prostřílet, ale vzhledem k omezeným zdrojům se každá kulka počítá, můžete se zkusit ubránit pěstmi a když už nejste v boji, tak vyřešíte minipuzzly za pomocí žebříku, palety, nahozeného generátoru, abyste se dostali do další oblasti. Hrál jsem na normální obtížnost a pro mě to byla optimální obtížnost, tak aby to byla i trošku výzva a zároveň si užil příběh.

Kromě 2 grafických bugů a nemožnosti si pohladit žirafu hra celou dobu šlapala jak má a technicky jí taky není co vytknout.

A to všechno krásně ještě doplňuje DLC Last of Us: Left Behind.
+13 +14 −1

Othercide

  • PS5 90
Vzledově jen další variace na XCOM, pod povrchem ale příjemné překvapení. Othercide sice čerpá z již milionkrát vyždímané hratelnosti taktických tahovek, ale do mixu přihazuje i pár celkem originálních, nebo alespoň nevšedních herních prvků a působí jak povědomě, tak zároveň příjemně svěže.

Hned na první dobrou mě zaujalo vizuální zpracování. Černobílý noir s výrazným uměleckým stylem na mě okamžitě zapůsobil, graficky hra nevypadá vůbec špatně a jak prostředí, tak modely postav, nepřátel a bossů jsou dost povedené. Nevšední temnou atmosféru podtrhuje taky zajímavý výběr hudby, od klasických znepokojujících hororových témat až po kytarový metal. Ale to nejdůležitější pochopitelně je, jak se hra hraje.

I když jsem to původně hned po Returnalu neplánoval, Othercide je další hra, která vám bude neúprosně dávat na prdel a pravidelně vás vracet na začátek hry. I když se asi nejedná o roguelike v pravém slova smyslu, očekává se od vás, že budete opakovaně selhávat. Je důvod, proč se "normální" obtížností v Othercide myslí úroveň "Nightmare". Othercide se s vámi totiž nijak mazlit nebude. Hlavním tématem hry jsou těžká rozhodnutí a koncept obětování se. Hra vám nic nedá zadarmo, na každému kroku musíte dělat nějaké kompromisy. Ve hře ovládáte vždy několik postav, tzv. "dcery", které vysíláte na mise do boje proti "Utrpení". Stejně jako pro XCOM je zde s postavami spjatý typický sběratelský aspekt. Chcete si vypiplat a hýčkat několik elitních dcer, a s těmi pak snadno drtit nepřátele. Jenže jak jsem řekl, Othercide vám nedá nic zadarmo. Udržet nějakou konkrétní dceru na živu vás bude stát spoustu odříkání, o to hůř když o ni pak můžete přijít díky jediné drobné chybě. Celý koncept ale funguje perfektně. Skutečně vám na svých postavách začne záležet, a když o nějakou z nich přijdete, opravdu to pocítíte... Každá chyba, kterou v boji uděláte, nebo sebemenší mezera ve vaší taktice vás pak přijde velmi draho. Skutečně záleží na každém úderu, který dostane. Jediný způsob, jak zabránit nepříteli v udělení zásahu, je použití obranného útoku, který odčerpá zdraví jiné z dcer. A jediný způsob, jak toto poškození dcery následně vyléčit, je obětováním jiné dcery stejné úrovně. Před konfrontací s bossem můžete riskovat potenciální oslabení vašich dcer výměnou za nahromadění zkušeností klíčových pro přežití, nebo můžete přeskočit rovnou k bossovi s plnými životy, ale znevýhodněni o ušlé zkušenosti a bonusy. Dřív nebo později se hra stane tak těžkou, že prostě nebude možné pokračovat dál, a váš cyklus skončí. To je ale pointou hry, po selhání se vám nabídne seznam vylepšení, která jste během hry objevili ale nemohli použít, a za nasbírané suroviny si je můžete pro váš další cyklus aktivovat. Tím se v dalším cyklu posunete zase o kousek dál, než uděláte další chybu a hra vás nemilosrdně opět usadí a pošle zpět na začátek. Kupodivu se nejedná o tak frustrující zážitek, jak se možná zdá. Právě naopak, každá smrt pro vás vlastně znamená obrovské posílení vaší jednotky a v dalších konfrontacích vás násobně posílí. Náplň misí jsou pak tradiční variace na "bomb defuse", "escort", "anihilation", ale zároveň jsou ve hře třeba mise "pokání", které jsem podobně zpracované ještě jinde neviděl. Čeká vás navíc 5 bossů, jejichž zpracování se mi taky dost líbilo.

Překvapivě těžko se mi od hry odcházelo, a kupodivu se mi i velmi těžko hledají negativa. Snad jen, že časem může někomu hra připadat repetitivní, i když mě to tak nepřišlo. Možná na samotném herním menu/plánu bych pár věcí trošku změnil kvůli přehlednosti, a všechno trošku zrychlil, jinak nemám nic vyloženě negativního.

Pro: Vizuální zpracování, hratelnost, originalita, příběh, bossové

Proti: Drobnosti v menu

+13

Dishonored

  • PS5 --
Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.
+13

Arrog

  • PS5 --
Cesta peruánského seniora na onen svět ze všech stran lemována jest audiovizuální symbolikou a kapybarami… Asi půlhodinové klikátko, s lehkými a krátkými puzzly, které se po chvilce vyřeší tak nějak samy. 

Nebýt výzvy DH, asi bych o tuhle hříčku ani nezavadil. A o nic bych nepřišel…
+13 +14 −1

Cat Quest

  • PS5 60
Zpočátku milé a zábavné, později ubíjející a stereotypní. Cat Quest je sympatickou hrou, která zejména milovníky koček (mezi ně se však rozhodně neřadím) dokáže potěšit. Jen kdyby herní náplň nebyla pořád naprosto stejná.

Soubojový systém je jednoduchý, ale funguje. Nepřátelé své útoky "nabíjí" a hráč tak má čas na reakci či seslání některého z kouzel. Díky hezké stylizované grafice je tak i s omezenou herní náplní hraní první hodinku možná dvě vážně nenáročná zábava. Přímočaré úkoly nejsou i přes svoji infantilnost vyloženě špatně napsané, i když neustálé kočičí zkomoleniny začnou záhy působit prvoplánově.

Jenže Cat Quest je po svých cca deset hodin (při cestě za platinovou trofejí) stále stejný. Naberete úkol, šipka vám jasně ukáže, jak ho splnit, pár kočičích NPC se vykecá, pobijete pět neustále recyklovaných nepřátel a jede se dál. Hra se tak postupem času stává obětí vlastní jednoduchosti a strojové plnění stále toho samého později nefunguje už ani jako oddechovka. Osobně mě mrzí promarněný potenciál, stačilo by pár nepřátel navíc, nějaká ta zbraň s odlišným způsobem boje, nebo pár úkolů, kde by se musel hráč alespoň malinko zamyslet. Fádní jsou i zdejší dungeony, které také opakují jeden a ten samý můstr... vymlať všechno, co se hýbe. Svým designem se od sebe příliš neliší a neobsahují ani žádný odlišný prvek hratelnosti (alespoň pár pastí by bylo fajn).

Za hrou stojí jen pár lidí a nápad neměli vůbec špatný, v některých ohledech není špatná ani jeho realizace. Indie hry však bývají hravé a překvapující, což je Cat Quest bohužel pouze jen na svém úplném začátku. Pár fajn narážek na videohry a herní průmysl to vážně nezachrání (vždyť si autoři dělají srandu s "fetch questů" a pak na nich založí celou hru!)

Hráno jako součást Herní výzvy 2022 – "4.  Zvířecí instinkt: Dohraj hru, ve které hrajete za reálné zvíře. " – Hardcore varianta

 Hodnocení na DH v době dohrání: 68 %; 23. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Hezká grafika; námět; soubojový systém je i přes svoji jednoduchost zábavný

Proti: Absolutně stereotypní náplň hry; postupem času se stávají dialogy otravné; málo druhů nepřátel i způsobů boje

+13

Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves

  • PS5 --
První epizoda, uvolněná zdarma, dokázala dostatečně nalákat. Byla překvapivě dlouhá (3 hodiny), s množstvím rozhovorů a grafických detailů. Mj. mě potěšily otevřenější prostory, košatější rozhovory nebo náznak důležitosti peněz spojený s možností se rozhodovat, jestli něco koupím nebo ukradnu. Ostatní epizody jsou o poznání odfláklejší. A to až do takové míry, že jsem po startu druhé epizody šel zkontrolovat grafické nastavení, protože se mi zdálo, že se detaily stáhly na minimum. Na PS5 měl ale přivítala velice minimalistická obrazovka s jedinou položkou a červík podezřelosti začal hlodat ještě dříve, než jsem se vůbec pustil do hraní.

Technické nedostatky se týkají i dabingu, kdy na sebe postavy mluví na velké vzdálenosti bez změny intonace, přes zdi nebo si skáčou do řeči s vlastními myšlenkami. Herci dabující oba bratry se příliš nepředvedli a především u toho staršího dochází podivnému vřeštění při vypjatých situacích. No a obočí mi u relativně lineární adventury dokáže zvednout i nutnost restartovat checkpoint, protože se mi zasekne strom rozhovoru...

Jestli je tady něco strange, tak to není life. Za podivným názvem se schovává dontnodí snaha cpát do svých her wokeismus a nadpřirozeno, přitom by to dokázali utáhnout i bez nich. Dva hispánští bratři se vydávají na útěk před spravedlností jen kvůli amatérismu policisty a panické reakce staršího z bratrů. Další sled událostí už pohání především fakapy mladšího bratra, který snad v každé epizodě nepřekvapivě zaperlí.

Na základě malicherných rozhodnutí má hráč tvarovat jeho povahu, přičemž důsledky jsou často vyhnané do úplných extrémů. Mladší bratr se taxtal v mých očích neoblíbenou postavou, ve čtvrté epizodě doslova záporákem. Snažil jsem se mu jít příkladem, ale odměnou byl pokaždé minimálně kopanec do koulí. Ze čtyř zakončení jsem měl "štěstí" na to nejemotivnější - obětoval jsem všechno pro bezpeční jeho i ostatních a odměnou... mi byl kriminál.

Hodnocení: ✰✰
+13 +14 −1

SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

  • PS5 80
Pohodová poctivá plošinovka, která mantinely žánru sice neposouvá, ale baví náramně. Jednoduše obsahuje všechny nezbytné propriety dobré skákačky. Vedle pestrobarevných úrovní tak táhne i povedeným a responzivním ovládáním, na jehož absenci v mých očích absolutně pohořel třeba remake MediEvilu, který zůstane po pořádném zklamání nejspíše nedohraný.

Levely nejsou příliš rozvětvené, ale svými navrženými překážkami a občasnými puzzly dokáží hráče upoutat. Plejáda schopností hlavních hrdinů není kdovíjak pestrá či hravá, pro účely hraní však naprosto stačí. Hratelnost navíc nepřešlapuje na místě a v rámci jednotlivých světů přináší dostatek ozvláštnění a nových prvků. Postup je limitován sbíráním zlatých špachtliček a tento systém i přes svoji banalitu jednoduše funguje.

Hra je nabitá prvoplánově infantilním humorem, který však věrně své předloze nesklouzává k trapnosti (když, tak cílené). Díky tomu má tak Battle for Bikini Bottom slušný záběr a potenciál oslovit široké hráčské publikum. Hra i přes svoji stylizaci není úplná brnkačka a třeba jedna z posledních úrovní v podobě SpongeBobova snu dá celkem zabrat. Frustrace se zde naštěstí dostavuje spíše sporadicky, většinu času se prostě dobře bavíte v pestrobarevném světe plném rozverných postaviček, poctivého skákání a dobrých nápadů.

Ze hry jsem si tak odnesl jasně pozitivní pocit, není v ničem převratná či vyloženě ohromující, vše nezbytné však dělá správně. Vlastně jde o prakticky ideální hru do předplatného PS Plus. Jen by bylo potřeba, aby jí ti věční uplakánci na téma "s*ačky v Plusku" daly alespoň šanci.

 Hodnocení na DH v době dohrání: 76 %; 5. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Povedené ovládání; zábavné úrovně; humor je sice infantilní, ale působí nenásilně a příjemně

Proti: "Jen" poctivá hopsačka v kulisách známého animáku, která ničím moc nevybočuje

+13

Vampire: The Masquerade - Bloodhunt

  • PS5 70
Tak tady se mi hodnotí hodně obtížně. Největší "zápor" hry je totiž značně subjektivní... i přes letité videoherní zkušenosti jsem totiž Bloodhunt hrál i po hodinách jako úplný lempl.

Nejsem žádný přeborník, ale po několika hodinách se mi vždy podařilo alespoň rámcově dostat do jakékoliv hry a být alespoň průměrný, v Bloodhuntu jsem si neschopně připadal pořád. Dvakrát jsem sice skončil na třetím místě, šlo však spíše o náhodu a štěstí. Pozice byla spíše vykempená, než poctivě vystřílená. Slušné vybavení získáte během pár minutek a pak už vlastně jen vyčkáváte, nebo zkusíte štěstí napřímo proti ostatním krvesajům.

Cíle jsou hrozně daleko a rychle se pohybují, výšková budova není překážkou, ale další cestou. Dostával jsem to tak zprava zleva a většinu přestřelek prohrál. Hraní Bloodhunt tak bylo spíše frustrujícím zážitkem... ale jasně, někdo mě musel zabít a tomu někomu to prostě šlo lépe.

Hra našince láká na rozlehlou lokaci Prahy. Za zpracování města zaslouží tvůrci pochvalu a potěší české nápisy i pár vět dabingu (převážně Vašut). Šlo o moje první setkání se žánrem battle royale (v podobě střílečky), ale nepřišlo mi, že by se hra v podstatných věcech vymykala žánrovým souputníkům. Třídy postav a klany upírů jsou fajn, jen mi nepřišly příliš vyvážené. Nevyváženě působí i nastavení poškození zbraní a jejich účinnost. Mě osobně to sice kdovíjak nešlo s žádným kvérem, ale většina protihráčů prakticky výhradně využívala rychlopalné zbraně a v současném nastavení jsou třeba brokovnice k smíchu. Vzhledem k rychlosti hry jsou na tom podobně i dalekosáhlé zbraně s optikami.

Pohyb prostředím je zpracován dobře a je intuitivní, svoji komplexností v kombinaci se schopnostmi má jistě potenciál přitáhnout i náročnější hráče. Obsahu však zatím není příliš mnoho a nové costumizační předměty jsou uzamčené za battlepassem. Ale co, žádná herní výhoda z nich neplyne a hra je jinak zdarma... takže ok.

V konečném součtu jde o v nitru tradiční battle royale s atraktivním zasazením, která mne prvních pár hodin bavila velmi dobře, postupem času mne však zejména vinou vlastní neschopnosti (a exponcencionálně rostoucím nahraném počtu hodin soupeřů) začala spíše frustrovat a po relativně krátké době (15 hodin) jsem Bloodhunt opustil. Nejspíše již nadobro.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení ; 1. hodnotící;  Free To Play

Pro: Zasazení do Prahy; relativně rozmanitá mapa; atmosféra

Proti: Vůbec mi to nešlo; nevyvážené zbraně; málo obsahu, který se okouká; se základními možnostmi vypadají mužské verze upírů jako homosexuálové ze Stmívání

+13

Zorro The Chronicles

  • PS5 45
Zorro by mohl být celkem fajn alternativou série  Assassin's Creed či Batmana pro děti. Bohužel v něm i přes viditelné základy příliš věcí nefunguje.

Hra je koncipována do osmnácti misí bez výraznější dějové linky. Vyprávění se omezuje na zadání úkolu ve dvou větách a pak už se to mydlí hlava nehlava. První pocity z hry kvůli zcela zjevnému lacinému provedení nejsou příliš dobré. Po chvíli pobíhání však potěší, že soubojový systém (inspirovaný Batmanem) vlastně i ve své jednoduchosti celkem funguje a baví. Jistým ozvláštněním jsou humorné animace, kdy nepřátele škodolibě pošlete vstříc kaktusu či do hromady hnoje. Zdejší humor se sice omezuje na to, že si někdo kecne na zadek nebo mu spadnou kaťata, vzhledem k cílovce to je však asi ok.

Jenže pak zjistíte, že hra u toho končí. Během šestihodinové herní doby prostě proběhnete osmnáct map s recyklovanými objekty a kordem řežete vojáky. Časem se sice přidá pár nových typů nepřátel, ale to je na zahnání stereotypu žalostně málo.

Ona hra všechno dělá dost skromně. Dabing prakticky neexistuje, grafika je i přes svoji stylizaci jasně zastaralá, hudba není špatná, ale příliš se opakuje. Hratelné postavy jsou sice dvě Don "Zorro" Diego a jeho sestra Ines, rozdíl je mezi nimi snad jen v jedné animaci zakončovacího úderu a počtu srdíček.

The Chronicles sice nabízí i kradmý postup a označování nepřátel dalekohledem, to však příliš dobře v praxi nefunguje a hra vás k tomu ani kromě pár specifických míst nemotivuje.

V konečném součtu to i přes jisté sympatie, které hra vyvolala, vychází na podprůměr. Jasně cílovka jsou děti, ale i pro ně na trhu existuje spoustu podstatně povedenějších alternativ. Doporučit tak lze nejspíše jen fanouškům předlohy. No a vzhledem k tomu, že jde o šest let starý seriál, který se u nás snad ani nevysílal, bude si Zorro The Chronicles minimálně v Česku hledat publikum jen velice obtížně.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press

Pro: Jednoduchý soubojový systém celkem funguje; pro děti se nejedná o úplně tu nejhorší volbu

Proti: Krátké přesto stereotypní; po stránce hratelnosti až prostoduché; velice líný design úrovní; relativně ošklivý vizuál s občasnými grafickými bugy

+13

Horizon Forbidden West

  • PS5 85
Tento titul jsem odsunul na Červen, kdy jsem očekával méně záživných titulů, neboť jsem utopil moře hodin v Elden Ringu a Dying Light 2. Chtěl jsem si zahrát Horizon FW v kuse, bez odcházení a návratů ke hře. Nemohu se ale zbavit pocitu hořkosti na jazyku a několika otázek PROČ?!

Příběh od počátku má plynule navazovat na konec děje z prvního dílu. Rád bych uvedl, že první díl byl jedním z titulů, co mne převedl na PS z Xboxu. To pro osvětlení, teď zpět k Horiznu. Jak jsem uvedl, příběh navazuje na první díl, tak PROČ hlavní hrdinka Aloy, vypadá tak o 10 let starší? Po průchodu prologem získáváme nové vybavení, které využijeme v celém průběhu hry. Zásadní otázka zní, kam se podělo všechno skvělé vybavení z prvního dílu? První díl končíme jako "Legenda", kdežto v pokračování jsem pouze "obyčejným" pěšákem. Kam se poděla ona zbroj s Generátorem štítu? PROČ jsme se nedostali do situace ,kdy potkáme mimozemské obyvatele již na začátku, kdy nám ono vybavení poškodí, či zničí? Příběh dvojky je dobře napsaný až na závěr, kde na nás čeká pouze cliffhanger jako prase, PROČ? Kvůli jasnému dalšímu pokračování? Bohužel to shazuje kvalitu celé hry. První díl byl v tomto ohledu, o několik úrovní lepší.

Narážíme na některé známe postavy z prvního dílu (Erend, Varl, Sylens). Sledováním hlavního příběhu, poznáme i mnoho nových charakterů, kteří mají značný vliv na vývoj příběhu (Beta)  . Po stránce scénáře jde o dobře odvedenou práci, až na zakončení příběhu. Velmi dobrá práce je odvedena i v případech vedlejších úkolů, ty nepůsobí prázdně, jako pouhá výplň, ale naopak nabízí spoustu zajímavých aktivit.

Abych však jen nehanil, musím říci, že vizuální stránka hry je Fenomenální! Způsob jakým vytvořili v Nizozemském Guerrilla Games prostředí, by se měl vyučovat mezi herními designery. Sice narážíme na podobný vzhled prostředí jako již v prvním díle, ale musím uznat, že v tomhle ohledu se prostředí neokouká.

Vysokou úroveň si udržuje i zvukový doprovod, který dokáže vtáhnout do děje i vykreslit aktuální emoce hlavní hrdinky a jejich přátel. Zvuky strojů působí velmi realisticky a v tomto ohledu se drží kvality předešlého dílu.
To samé platí o ozvučení při soubojích.

Tím se dostáváme k dle mého názoru Achillově patě této hry, a tím je bojový systém. Nemohu se zbavit pocitu, že vše je silou tlačeno na využívání kopí. Luk zde hraje spíše druhé housle. Cením si inovativních přístupů ve hře, dle mého názoru, v tomto případě to moc nefunguje. Potom systém získávání nových zbraní, kdy vylepšení vyžaduje specifické složky, při nízkých dropech (Pokud nehrajete na obtížnost snadná), PROČ? Získávání legendárních luků je mimo jeden úkol, potřebou splnit výzvy v aréně a získat odznaky, za které můžeme nakoupit tyto luky a zbroje, PROČ? Né, že by to byl nějáký problém, ale přijde mi to zbytečné. Uvítal bych je jako ocenění za splnění loveckých výzev.

Za vyzdvihnutí stojí stromy schopností, ty se nově dokáží perfekně přizpůsobit stylu hraní. Plněním hlavní dějové linky, dostaneme přístup k několika speciálním schopnostem, jakým je třeba osedlání sunwinga. Toto vylepšení však získáme až ke konci, takže rychlejší cestování nás čeká až těsně u konce, PROČ? Další novinkou je přístroj pro dýchání pod vodou, ten nám umožňuje prozkoumávat zatopené oblasti. V těchto oblastech se vyskytují nepřátele, před kterými se můžeme pouze schovat.
Přibylo nám i několik nových strojů, které jsou odolnější a robustnější oproti prvnímu titulu a to je dobře. Chvíli tak trvá něž se naučíme slabá místa a jejich následná likvidace, se stává snadnější.

Hra je stabilní a netrpí propady FPS, či problémy s texturami. Haptická odezva funguje perfektně. V tomhle ohledu jsou vývojáři, slušným vzorem, jak se dá využít potenciál ovladače dualsense.

Hra má svoje neduhy, ale přesto lze říct, že je zábavná a úchvatná atmosférou, jenž je jedinečná a kvalitně zpracovaná. Bohužel druhý titul trpí tím, že se stal jakým si oslím můstkem z prvního dílu, do jistě nadcházejícího.
Uvidíme co přinese nadcházející rozšíření.

Ve světle kladných a záporných stránek jde o titul stojící za zahrání, ale spíše bych počkal na nižší cenovku. Za mne osobně krásných 85%

Pro: Prostředí, hudební doprovod, nový strom rozmanitější vylepšení, využití schopností dualsense)

Proti: Slabší příběh, využití speciálního vybavení (letání), Drop součástek (obtížnost normální a více)

+13

Stray

  • PS5 80
Na Stray jsem se nijak zvlášť netěšil, jen jsem byl zvědavý, ale až první recenze mě přesvědčily, že si mám hru zahrát - hlavně mě lákala délka dobrodružství a jednoduchá gameplay. Nakonec jsem byl i dost příjemně překvapen a hru jsem si užil.

Herně se jedná o příjemnou adventuru v roli kočky, kde řešíte lehké puzzle rébusy abyste postoupili v příběhu a dozvěděli se něco i o světě. Vaším překladatelem a pomocníkem je malý, díky kterému svět poznáváte a hodně jsem si užil jeho styl komunikace s ostatními roboty. Žádné velké čtení, vše strohé a přitom dostatečně účelové. Level design je pak naprostá perla, jako kočka skáčete po střechách, plížíte se v uličkách a prozkoumávate místnosti. To vše v neonovém městě či kanálech temného města.

Graficky jde vidět, že se nejedná o Áčkovou hru, ale spíš indie titul, nicméně jako celek to vůbec neurazí a občas to dokáže výkouzlit nádherné scenérie. Jako další menší mínus vnímám sbírání předmětů v pokročilých lokacích hry, kterým chybím invence oproti první lokaci (ta mi přišla i nejzajímavější). Hra naštěstí netrvá dlouho, protože herní smyčka je hodně jednoduchá a ke konci už se i omrzí.

Celkově jsem rád, že někdo opět vydal kratší hru se super atmosférou, jednoduchým příběhem a přijemnou hratelností s pár super okamžiky!

Pro: design prostředí, hudba, délka, puzzly

Proti: scénář ke konci hry, sběratelské itemy

+13

The Last of Us Part I

  • PS5 95
The Last of Us byla hra kvůli které jsem si před lety pořídil PS4. Takže když oznámili remake, byla to pro mne jasná volba. Teď je otázka jestli se investované peníze do remaku vyplatili. TLOU je od společnosti Naughty Dog, které stojí třeba za sérií Uncharted. Tato společnost své hry dělá velmi precizně, takže v jejich hrách je vidět velký důraz na detaily a k tomu umí i dobře vyprávět příběh.

Co se týče příběhu ten se točí okolo Joela a jeho chráněnkyně Ellie, kteří cestují napříč Amerikou, která je zdevastována "zombie" apokalypsou (zombie je v uvozovkách, protože se v pravém slova smyslu nejedná o zombie, ale houbu ta lidem prorůstá mozkem a míchou a ovlivňuje jejich chování, zvyšuje jejich agresivitu a celkové vnímaní. Přenáší se buď kousnutím, spóry atd. podobně jako u zombie). Co se týče příběhu tak se prakticky nic od původního TLOU nezměnilo, ale proč něco měnit, kdy to skvěle funguje a pokud vás tato hra minula, nebo nemáte PS, ale PC ano a zároveň jste milovníci příběhových akčních adventur, tak tuto hru můžu vřele doporučit.

Co se týče grafického zpracování, tak to je na špičkové úrovni, jak už je zvykem u tohoto studia. Jsou tu na výběr dva grafické módy, kdy jeden je výkon (takže 60 fps na úkor zobrazení) nebo kvalita (lepší zobrazení při 30 fps). Já jsem si zvolil tradičně výkon a i při této volbě ji málo která hra sahá po kotníky. Oproti původnímu dílu zde přibyla vegetace a spousta detailů. S hudbou je to stejně jako u grafiky, jde o precizní práci, kdy vás hudba vtáhne do děje a podtrhuje celkovou atmosféru hry.

Mechanika hry dosáhla asi nejvíce změn oproti původnímu dílu a to zejména UI. UI zde opravdu funguje, kdy lidští nepřátelé opravdu taktizují a nejsou to jen prázdná slova od vývojářů. Ku příkladu nepřátelé se střelnou zbraní se vás snaží zabavit zatímco týpek s pálkou vás obíhá a vpadne vám do zad. Upřímně mne několikrát zaskočili a nečekal jsem ho tam, což je místy až frustrující (kor na vyšší obtížnosti), ale zároveň vás to i potěší, že zde UI opravdu funguje. Můžete si zde vylepšovat zbraně a to jak střelné, tak i na blízko (jednorázové vylepšení, kdy dáváte nepřátelé na jednu ránu). Zbraňový arzenál je tu dost široký, ale ne zas moc, aby byl překombinovaný (jsou zde stejné zbraně jako v původním TLOU). Plížení zde zůstalo stejné jako v původním dílu, takže se můžete přikrčit, je škoda, že sem nedali možnost se plazit z dvojky, ale vyloženě to nevadí.

Level designe je výborný a skvěle funguje. Nikdy se vyloženě neztratíte, ale je zde dostatek prostoru na prozkoumávání. Jak jsem již psal u grafiky, tak levely jsou detailní a je na nich vidět preciznost vývojářů.

Během hraní jsem narazil na jeden nebo dva vizualní glitche, ale nijak gameplay nenarušovali a prakticky ihned zmizeli. Hra mi ani jednou nespadla a ani propady fps jsem nezaznamenal. Takže TLOU je ve výborném technickém stavu, což se bohužel nedá říct o všech AAA titulech co letos vyšly.

Závěrem se jedná o jednu z nejlepších her vůbec, která sice remake nepotřebovala, ale jsem rád, že vyšel a mohl jsem si projít tento neskutečný příběh znovu. Svých utracených peněz vůbec nelituji. Pro majitele původní hry, které to zas tak moc nebralo to může být zbytečné, ale pro milovníky této série a pro ty co hru ještě nehráli to určitě stojí za to.

Pro: grafika, příběh, atmosféra, technická stránka, postavy

Proti: nic

+13

Need for Speed

  • PS5 60
Pocity z první cca hodiny byly veskrze negativní. S brekem jsem se mrskal kabelem od sluchátek přes záda v rámci trestu za to, že jsem si neuvážlivě pustil naprostý odpad (a teď ho budu muset dle svých zvyklostí protrpět až do konce) a nevybíravými slovy častoval EA za to, že z fajn arkádové série udělali ostudu žánru... ale pak si to (díky bohu) druhý den celkem sedlo.

Need for Speed nakonec není úplně zavrženíhodnou hrou a v samotných závodech dokáže slušně pobavit. Přesto jsem se nezbavil pocitu, že některé prvky jsou vyloženě příšerné. První zhovadilost, co se autoři rozhodli do závodní arkády nesmyslně zakomponovat, jsou hrané cuscény. Herci podávají otřesné výkony a scénář je ubohý. Neustále posloucháte jak je všechno "cool", jste jejich "bro" a "dude" a v každém videu si s vámi minimálně pět herců z průměrného ochotnického divadla podá krutopřísně ruku, nebo si s nimi alespoň ťuknete chlapácky pěstičkou. Do toho se řeší úplné s*ačky a neustále popíjí energiťák značky Monster. Nejde přitom o něco, co byste mohli s chutí ignorovat. Hra je koncipována do pětice debilních "příběhů" a cutscén je požehnaně. Hrozné jsou prakticky všechny a rozhodně ničemu nepomáhá, když se později přidají do očí bijící neherci v podobě Magnuse Walkera či Kena Blocka (RIP).

Prvních pár závodu mi příliš neseděl jízdní model a vlastní nešikovností jsem končil poslední, hra to vůbec nereflektovala a vesele mi pustila cuscénu, kde mě jakožto nadějného nového piráta silnic banda trotlů vesele plácala po zádech a chválila za skvělý výkon v závodě.

NFS nabízí opravdu otřesnou plejádu vrcholně nesympatických a špatně zahraných "parťáků, kteří vám navíc během hry neustále volají a to i během samotného závodění. Fňukání některého z nich, že se zrovna dostatečně nevěnujete jejich dějové lince je neskutečně otravné a velmi špatně se ignoruje.

Další "perfektní" nápad je zdejší systém sdílených měst, z čehož plyne fakt, že jste neustále online a i v závodě s čistě AI protivníky nelze hru pauznout. Ostatní hráči jsou přitom ve městě naprosto k ničemu, jen se vám občas v závodě vyřítí z protější zatáčky a vrazí do vás v protisměru. Imerze jedna báseň.

Vlastně mě překvapilo, že hra dokáže přes své otravné mechaniky nakonec i bavit. Závody dokáží být napínavé (i když zdejší "guma" funguje trochu podivně) a jízdní model začne po lehké úpravě nastavení fungovat. Sice občas protočíte oči nad nesmyslnou nehodou (samozřejmě ve zpomalovačce), ale nakonec mi přišlo, že skutečně hraji hru (do jisté míry) věrnou svým kořenům v legendárních Undegroundech.

Oni autoři Ghost Games nakonec nepokazili úplně všechno a hračičkové jistě ocení vážně pestré možnosti úpravy vzhledu vozového parku. Samotné sporťáky navíc (v garáži) vypadají i po letech vážně pohledně. Osobně se v těchto prvcích sice nevyžívám, objektivně musím uznat, že v tomhle ohledu byla odvedena práce dobře.

Nakonec tak není restart Need for Speed úplný brak, jak se mi zpočátku hra jevila. Jádro by tu bylo, jen kdyby se hráče od hraní nesnažili autoři nechutnou omáčkou okolo tak vehementně odradit.

P.S.: Jedná se o první hry, která v režimu kompatibility na PS5 funguje dost mizerně. Za všechny neduhy zmíním třeba nefunkční časomíru (což je v časovce trochu problém, že jo), ale u ní to rozhodně nekončí. Kdo by to byl řekl, že jedinou hrou za mé dva roky s PS5, která má v režimu kompatibility problémy je AAA závodní titul... Díky EA?

 Hodnocení na DH v době dohrání: 57 %; 51. hodnotící;  fyzická kopie na disku

Pro: Po určité době si přestanete většiny chyb všímat a začnete se bavit; možnosti customizace vozidel, kterých je navíc obstojné množství; po chvilce nastavovaní fajn arkádový jízdní model; soundtrack

Proti: Příšerné herecké výkony a scénář; nesmyslný důraz na děsný příběh; hra nejde stopnout; další hráči jen překáží; ve Ventura Bay je pořád noc; nefunkční časomíra

+13

This War of Mine

  • PS5 85
This War of Mine je survival hra, kde spravujete životy vašich svěřenců ve válce zmítané zemi. Vaším nejdůležitějším úkolem bude sehnat zásoby jídla, léků a materiálu na správu vašeho přístřešku. Do cesty se vám budou stavět nemoci, zranění, armáda, rebelové, jiní přeživší, ale taky hlad, zima a v neposlední řadě citové rozpoložení vašich postav.

Příběh se točí pouze okolo přežití a kolik ze své lidskosti jste ochotni obětovat pro vlastní přežití. To je alfa a omega celého příběhu. Ano každá z postav má svůj příběh, který si můžete přečíst, čím byli před válkou, jejich neduhy, nebo naopak pozitivní vlastnosti a pro milovníky loru, jak dělané. S tím souvisí i pár dalších věcí např.: vaše postava může být závislá na tabáku, kofeinu nebo alkoholu, v tu chvilku budete muset zajistit danou komoditu, aby vaše postava byla spokojená, pokud tak neučiníte, může propadnout depresi a když bude mít dlouho neřešenou depresi, může to dojít až k sebevraždě. Dostat vaší postavu do deprese, je zde vcelku jednoduché stačí neřešit závislost, obrat o zásoby nevinné přeživší, někoho zabít atp.

This War of Mine je situovaná do 2D pohledu a působí jak ručně kreslená tuší. Graficky hra působí truchlivě, což má navodit danou pochmurnou atmosféru a s tím souvisí hudba, která je skvěle zapracována. Celkově atmosféra je zpracována výborně a navozuje strasti a hrůzy války.

Jak jsem již psal vaším hlavní náplní je přežití. K tomuto účelu budete mít k dispozici od 1 do 4 přeživších, každý je dobrý na něco jiného a musíte se přizpůsobit strategii, kterého na co použijete. Přes den se budete starat o své obydlí, jako uklízet sutiny, craftit nástroje, opravovat přístřešek, nebo vařit. K tomu vám budou sloužit různé předměty na odklízení sutin vám poslouží lopata, k otevření zamčených dveří zas pak páčidlo, nebo paklíč, ale pozor všechny nástroje mají svou životnost a po určitém množství použití se nenávratně zničí. Jak to bývá po dni nadchází noc a zde přichází nejdůležitější část gameplaye. Musíte se rozhodnout, samozřejmě dle počtu přeživších, kdo půjde spát, kdo bude hlídat a kdo půjde do města na "lov". Nedáte-li nikoho na hlídku, může se stát, že se k vám někdo vloupá a nejen, že vás obere o zásoby, ale může zranit, i vaše spící přeživší. Nadáte-li nikoho spát, budou všichni unaveni přes den a nestihnete toho tolik přes den. Nepůjde-li nikdo na "lov", nebudete mít tolik potřebné zásoby. Jakmile máte rozdělené úkoly, je čas připravit se na "lov". Než vyrazíte do víru města, je potřeba si vybrat kam. Hra vám i napoví u různých lokací, co zde naleznete ve větším, či menším množství, zároveň vám i napoví míru nebezpečí dané oblasti. Takže máte vybranou lokaci, teď co si vezmete sebou? Váš inventář je značně omezený, takže se musíte pečlivě rozmyslet co si vezmete. Samozřejmě nemusíte si vzít nic, ale zas se vystavujete riziku, že v lokaci bude spousta suti, ano tu odklidíte i rukama, ale trvá to značně déle, než s lopatou, také můžete narazit na zamčené dveře, nepřátelé. Jakmile máte zvolenou oblast a vybavení, tak se jde na lov. Objevíte se v lokaci, kterou jste si vybrali a jdete si pro zásoby, které jsou rozesety po celé oblasti. Po cestě můžete narazit na jiné přeživší, kteří můžou být nepřátelští a nebo jsou též na "lovu" a podělí se s vámi. Také se můžete dostat do oblasti, kterou obývají nevinní přeživší a na vás je jak se zachováte. Buďto je okradete a můžete propadnout depresi, že jste okradli nevinné, nebo se vrátíte s prázdnou a vystavujete se riziku, že nebudete mít co jíst.

This War of Mine se hraje celkem příjemně, jak již se psal je zde zásadní atmosféra, která je výborná. Ve hře jsem nenarazil na žádné buggy a ani nečekané pády hry. Jedinou výtku, kterou mám je k ovládání, které na konzoli není zrovna komfortní a kor když se snažíte projít kolem schodiště a vaše postava se pokaždé vší silou snaží schody sejít/vyjít, ale to je tak jediné.

Závěrem se jedná o kvalitní titul, který by neměl chybět v knihovně, každého milovníka survival her, jelikož aspoň za mne je to jedna z nejlepších survival her, co je na trhu, ale každý si musí určit sám. Někomu třeba nemusí sedět 2D pohled a že je to spíš takovou strategii.

Pro: atmosféra, grafika, hudba, postavy, systém přežití

Proti: ovládání na konzoli

+13