Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Among Us

  • PS5 65
Among Us jsem rád vyzkoušel. Již při koupi jsem však tak nějak počítal s tím, že to není úplně hra pro mě... ale zkusit se má všechno, že jo.

Hře nemohu upřít vlastně dost zajímavý a (u videoher) neokoukaný námět. Among Us funguje na principu neustálého podezřívání ostatních a v jádru je vlastně vystavěná velice dobře. Většinu času přirozeně strávíte v roli klasického člena posádky, plnícího banální úkony ve formě jednoduchých miniher, a snažíte se přijít na kloub kdo z dalších hráčů je "hochštapler". No a nebo se na vás usměje štěstí a tím lajdákem jste vy.

Atmosféra neklidu a podezřívání je i přes jednoduchou stylizaci funkční a zpočátku i dost chytlavá, bohužel mi však přijde, že Among Us ani zdaleka nedosahuje svého potencionálu (což je vzhledem k dřívější popularitě dost na pováženou). Herních prvků není příliš mnoho a matchmaking také působí prakticky jako ve fázi prototypu. Mapy jsou i několik let po vydání pouze čtyři a na atraktivní koncept není ze strany autorů nabalen dostatek atraktivní omáčky.

Dokáži si představit, že hra s bandou ideálně čtrnácti dalších přátel může fungovat skvěle, já těch svých cca 5-6 hodin odehrál s náhodnými spolu(proti)hráči a tím pádem si užil všechny "výdobytky" dnešní společnosti. Vzhledem k nulové penalizaci není výjimkou, že se třeba tři čtyři hráči odlogují hned, jakmile zjistí, že na ně opět nevyšla role impostora.

Moje největší výtka však směřuje k PS5 verzi. Among Us stojí a padá na komunikaci (byť třeba jen jednoduché), pokud hrajete na ovladači, máte zcela jasný hendikep. Hra sice obsahuje systém skládání frází, ten je však absolutně neintuitivní a chybí základní věci, co byste chtěli ostatním sdělit. No a než větu vyťukáte ovladačem, je po hlasování a váš panáček letí vesmírem. Velkým konzolím prostě Among Us úplně nesluší a já se tak po pár hodinách zajímavého experimentu posouvám dále. Ale nápad je to fajn, to zase jo!

 Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 51. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Stojí to nic až kilo; atraktivní nápad; s pořádnou partou přátel to může být skvělé

Proti: Plnění úkolů v roli posádky začne velmi brzy otravovat; hra s náhodnými lidmi; s ovladačem se prakticky nedá komunikovat; velmi málo obsahu

+10

Dying Light 2: Stay Human

  • PS5 75
Herní výzva č.7 - Hippokratova přísaha (normální obtížnost)
Pro začátek bych rád uvedl, že to byl má první zkušenost s polským studiem Techland a musím si hned postesknout nad jistým fenoménem, nešvarem, který se vyskytuje u her od polských studií a tím je technická stránka, ta zjevně není nejsilnější stránkou posledních let.

Na začátku hry se dozvíme, že lidstvo je již 15 let potýká s nákazou a my jsme poutník, který hledá svou ztracenou sestru. Průchod prologem nás zavede do hustých lesů, kam se bohužel již nedostaneme, a to je dle mého názoru celkem škoda, jelikož příroda je zde krásně zpracována. Po dokončení prologu a k tomu se budu ještě vracet později, jelikož už na začátku, pokud máte v plánu hru dohrát na 100 % včetně všech trofejí, tak hned první tři "collectibles" najdete této lokaci, do které se už ve zbytku hry nevrátíme. Začátek nám také osvětlí mechaniky a ty budeme využívat dost často už při samotném hraní.

Na začátku jsme kousnuti, a tak se snažíme vypořádat s nákazou, kterou zpomalují zázračné injekce, uv lampy a posléze denní světlo. Jsme cizincem ve městě Villedor a podle toho se k nám chovají místní, zpočátku nedůvěřivě, hlavně díky neznalosti světa za branami města. Nalezneme zde dvě frakce a to „Peacekeepers" (Strážci míru taktéž „ PK “) a „The survivals“ ( Přeživší ). Postupem času bude plnit různé úkoly napříč oběma frakcemi. Prozkoumáváním mapy budeme objevovat staré mlýny, elektrické stanice a vodárny, tyto stavby po uvedení do provozu, budeme přidělovat jednotlivým frakcím dle našeho uvážení a odměnou nám budou jistá vylepšení.
Silnou stránkou je příběh, ale nedojde tu bohužel na slibovaný systém většího dopadu rozhodování na děj kdy, jelikož jsem zvolil směřování k odlišné frakci než můj kamarád, se kterým jsme v multiplayeru nechali desítky hodin, tak můžu soudit, že vaše dopady na příběh jsou minimální, a to je škoda. Pokud chcete nasbírat všechny povinné collectibles, tak zde je volba frakcí opravdu důležitá. Ano, můžeme si daný předmět sehnat skrze připojení k někomu jinému, ale za předpokladu nesplnění určitých hlavních úkolů.
Problém vyvstává, kde daný předmět sehnat, pokud ani jeden z vašich přátel již nemá dostupnou lokaci, nebo určitý předmět má fyzicky, ale je zamrzlý a nejde sebrat (to se mi přesně stalo a trvalo mi dvě hodiny, než jsem ho našel u náhodného člověka, ke kterému jsem se připojil a odesláním rychlé zprávy poprosil, zda si mohu předmět sebrat). Často se mi stávalo, nebyl to jen jeden případ, že ve vedlejším questu došlo k vyzrazení hlavního děje v době, než došlo k dokončení hlavní mise obsahující onen moment a tohle jsem myslel, že je už dávno ošetřeno ve většině her.
Abych jen nekritizoval, tak postavy jsou dobře napsané a dostanou se vám "pod kůži". Některé jejich myšlenkové pochody, jsou mi sice záhadou, ale celkem zapadají do prostředí. Co se týká konce hry, nebudu tu nic prozrazovat, ale celkově existuje 16 kombinací možných konců, a to je už zajímavé množství jak "jedinečný" konec vás čeká.

Hlavní pomocník bude v našich rukou chladná, či tupá zbraň. Existují zde luky a kuše, ale to je záležitostí druhé poloviny hry. Mně osobně vyhovuje pozice "supportera", takže mi luk a kuše přišli vhod. Systém ovládání je na ovladači trochu zmatečný, ale ve finále to chce jen čas si zvyknout. Doplňky jsou mocnými pomocníky hlavně vybavení nočních běžců. Hák na laně, paraglidingový padák a UV svítilna (Zde si dovolím postěžovat na nelogičnost, jelikož UV svítilna oslepuje a ubližuje nakaženým, a přitom jim denní světlo (UVA, UVB) vůbec nic nedělá, teda až na výjimky ). Vybavení lze vylepšoval tzv. vojenskými technologiemi. UV svítilna byla mnohokrát zachráncem před jistou smrtí, hlavně po čas honičky v noci.

Strom vylepšení je rozdělen do dvou sekcí, a to parkour a boj. Osobně jsem více využil ty parkourové schopnosti, bojové byly spíše dobře vypadající parádičky, jejichž využití bylo spíše sporadické. Inhibitory budou tím, co budeme hledat, tyto "injekce" zvyšují zdraví, nebo výdrž. Výdrž a zdraví nám zvedá odolnost proti nákaze. Zdraví navýší životy, výdrž pak dobu útoku a parkouru ( Na trofej je potřeba nasbírat 81 inhibitorů a pomocí cloaudu vyhnat životy na maximum a poté výdrž, jelikož nelze mít oboje najednou ). V 50 % hry jsem dosáhl počet 81, ale plnit výzvy při nízkém zdraví a výdrži to byla zajímavá výzva. Celkově lze nasbírat 126 inhibitorů. Pohyb napříč městem je svižný a intuitivní, avšak naráží na jisté neduhy, těmi jsou z mě nejasného důvodu nevystřelení háku s lanem, nebo pozdním vytažení padáku těsně nad zemí, což pochopitelně vyústí v smrt. V první lokaci, tj. Starý Villedor, kde je nízká zástavba je pohyb s vybavením opravdovou zábavou. V centru města se setkáváme s velkým množstvím výškových budov, kde pohyb už je značně ztížen a vyžaduje návyk nových způsobů, které vás budou bavit i je budete proklínat.

Teď k Achillové patě, tou se stává multiplayer jak jsem již zmínil. Spojení až na pár výjimek je stabilní a připojování funguje dobře. Co nefunguje, to je pohyb za pomoci háku a padáku, neumím si vysvětlit ten rozdíl mezi single a multi. Technické bugy při hraní v kooperaci jsou značné ( zamrzlé NPC, bez možnosti interakce, mizící symboly questů, špatné načtení textury atd .) Hra více hráčů působí, jako spíchnutá „horkou jehlou“.

Technická stránka je jedna velká katastrofa a jak se dočtete i v jiných komentářích, snižuje to zážitek z hraní, ačkoliv mně hra velmi bavila. K čemu se musím vyjádřit, to se spíše bude týkat hráčů jdoucích po trofejích, hlavně sběratelů platin. To, co si na nás přichystalo polské studio je snad mimo chápání rozumně uvažujícího člověka. Rozloha města je cca 7 kilometrů čtverečných a v tomhle malém prostředí máte na trofej Ultramarathon urazit 960 km, ve zkratce běhaní zabralo okolo 18 hodin po dohrání hry. Vyvstává jen otázka proč!?

Velmi mě mrzí to, že ten potenciál spolu dobrým příběhem a slušnou hratelností je zastíněn technickými problémy, které nejsou nepřehlédnutelné a chápu, jak náročné je takto rozlehlé prostředí naprogramovat. Nelze to nevzít v potaz, tím pádem mé hodnocení je 75 %
Snad se dočkáme opravy a poté bych hodnotil mezi 80-85%

Pro: Příběh, vyvážené množství "side questů", odkazy na jiné hry (easter eggy), hudba, česká lokalizace

Proti: Technická stránka hlavně v multiplayeru, malý dopad rozhodnutí, vizuální bugy

+10

Watch Dogs: Legion

  • PS5 75
První díl Watch Dogs už si skoro nepamatuji, vím jen, že tam byl poměrně nudný příběh i hlavní hrdina ale že mě bavilo hackování a svět. U dvojky jsem počkal až na vydání kompletně opatchované verze se všemi DLCčky a pamatuji si mnohem více. Především přirozenější hackování, jednodušší herní systém, hezčí barvy, zábavné město, slušný příběh a kvalitní muziku. Na trojku s podtitulem Legion jsem se tedy celkem těšil ale po prvních trailerech spíše opatrně. Se hrou jsem opět počkal až na plně updatovanou ultimátní edici s veškerým obsahem a pustil jsem se vesele do hraní.

Příběh se opět motá kolem skupiny hackerů ze skupiny DedSec ale vrací se i systém ctOS (tentokrát ve verzi 3.0) díky němuž lze všechno a všechny hackovat. Bojovat se systémem budete ve futuristické verzi Londýna a nebudete na to rozhodně sami. Kromě umělé inteligence zvané Bagley kterou má každý občan ve svém chytrém telefonu (ale ten váš je speciální) je největší novinkou totiž rekrutování nových členů do vašeho gangu - zároveň věc, která mě při ohlášení hry spíše nezaujala. Funguje to tak, že když vám na ulici někdo padne do oka a rozhodnete se, že by byl dobrým přínosem pro váš tým, můžete ho hezky poprosit aby se stal vašim kolegou či kolegyní v boji proti systému. Po splnění menších misí se vždy rád/a bez okolků přidá. Hru lze potom hrát tak, že budete měnit operátory dle chuti a nebo potřeby do misí. Hlavní hrdina/hrdinka tak může být v podstatě kdokoliv. Osobně jsem točil dva lidi a když mi hlavní příběhová mise řekla, že musím použít určité zaměstnání, tak jsem to udělal, ale jinak jsem se vracel ke svým dvěma. Je fajn si třeba najmout policii nebo člena Albionu (skupina dohlížející na Londýn) a tím dosáhnout toho, že se infiltrujete někam, kde by po vás automaticky stříleli, ale jinak je to spíše k ničemu.

Hackování samotné je potom převzato především ze druhého dílu a je lehce vylepšeno skoro až k dokonalosti. Mise lze plnit mnoha způsoby a je jen na vás, jak se k tomu postavíte. Potřebujete se dostat do dobře střežené budovy a tam něco hacknout? Stačí před ní zaparkovat třeba v autě a dálkově se napojit na systém kamer uvnitř. Díky tomu si obhlédnete perimetr, vchody, východy a stráže, hacknete pavouka jež se na daný server umí napojit (pakliže ho někdo po cestě nesejme), učiníte tak, vypnete spojení, šlápnete na plyn a frčíte pryč - to vše bez vystoupení z vozu. Pavouk dokáže sbírat sběratelské předměty, hackovat nebo se dostat tam, kam to jinak nejde. Některé charaktery ho mají automaticky u sebe a lze ho vylepšit i krátkou neviditelností pro lepší použití. Další možnost je hacknout dopravního drona jehož je možnost osedlat a vyletět si kamkoliv to dovolí. Třeba na střechu, na kterou je potřeba se dostat - nemusíte pak řešit schody, stráže, nic. Hra vám však nebrání použít přímý postup za zvuku agresivní střelby - je to nuda, ale když víte, že něco chcete mít rychle za sebou je to zároveň i řešení.

Po městě se budete pohybovat pěšky, na motorkách, skútrech, osobních autech, no prostě vším, co lze na ulici potkat (včetně techniky Albionu). Když auto ukradnete, lze mu nastavit GPS cíl, zmáčknout tlačítko a ono tam pojede samo (ideální když si člověk chce v reálu protáhnout nohy a jít si třeba pro pití do kuchyně). Každopádně nemusíte dělat nic z toho a můžete se jen teleportovat přes stanice metra kamkoliv po Londýně, rychle, stručně a úderně. Každá ze stanic má vždy extrémně blízko k danému úkolu co zrovna plníte. Pakliže ale stojíte o zkoumání města, není lepšího způsobu než se rychlému cestování vyhnout. Ideální je to potom na plnění kratochvílí. Lze si zajít na pivo, zahrát si šipky, kopat si merunou, natírat zdi propagandou, sbírat body na vylepšování postavy, číst různé spisy, poslouchat audiology a mnoho dalšího včetně sekundárních mísí jako focení důkazů nebo třeba ničení různých věcí díky čemuž si osvobozujete dané části města.

Příběhové animace nejsou příliš hezké a ani kdovíjak naplňující ale hezky zaplácnou místo když už přichází nuda. Samotná story je potom spíše velkým průměrem a spoléhá hlavně na to, že vás bude bavit město a hackování samotné. Mě to ke štěstí mnohdy stačilo. Bavilo mě řešit mise různými způsoby, vylepšovat si postavu aby ji nikdo nestál jakkoliv v cestě a občas jsem se přistihl, že mě bavil i audiolog nebo text co jsem někde našel ležet ladem. Texty jsou však z velké většiny opravdu nudné a u audia občas přestanete poslouchat. Sběr těchto věcí však není příliš potřebný a tak s tím netřeba ztrácet příliš čas. Umělá inteligence spíše neexistuje a tak není třeba se bát zapnout permanentní smrt postav a v klidu se vydat do boje. Nepřátelé jsou spíše otravní a místy spoléhají na jejich nekonečný příliv. Hra někdy taky dost podvádí a je třeba na to myslet. Například něco začnete hackovat a všichni se hned otočí se zbrání přesně na místo kde jste i kdyby to bylo přes zeď. Chápu, že vás mohou například trackovat ale to chvilku trvá, AIčko to však ví v milisetině sekundy. Hudba je poslouchatelná a optimalizace na Playstationu 5 optimální - drží si framerate, nepadá to a rychle to načítá. Hru jsem zkoušel i na PC kde mám 3090 RTX a vždy cca po hodině, dvou hraní začal dropovat framerate a musel jsem hru restartovat. To mě bavilo pár hodin a potom jsem šel hrát na PS5ku kde vše běží jak má.

Pakliže vlastníte ultimátní edici dostanete všechen obsah a to včetně příběhového DLC s podtitulem Bloodline. To vám přihraje Aidena Pierce - hlavního hrdinu z prvního dílu - s nímž potom zažijete pár hodin prequelu k samotné hlavní hře. A dost možná se tam objeví i někdo koho znáte z Watch Dogs 2. Přídavek mě velice bavil a považuji ho za solidní a dobře odvedenou práci. Rozhodně není odfláknuté a je příjemné se setkat s postavami z předešlých her. Online složce jsem času příliš nevěnoval ale rozhodně se tam nachází a je možnost hrát i v co-opu proti hordám zombies. Ve hlavní hře jsem po splnění všeho co se dalo nechal cca 38 hodin a v DLC potom cca 10. Každopádně pro oba časy platí to, že kdybych se rozhodl sebrat vše co na mapě leží, mohl bych si dalších pět až deset hodin připsat. Já jsem splnil jen všechny druhy misí a posbíral dostatek collectibles k tomu, aby mi na konci cinkla platinovka stejně jako u druhého dílu a to mi ke spokojenosti stačilo. Vzato kolem a kolem si myslím, že nejlepší možná volba je Watch Dogs 2. Trojku bych řadil na druhé místo a jedničku na třetí. Legion nelze úplně doporučit všem ale jestli jste hráli především dvojku, budete automaticky vědět jak se ovládá a hraje díl poslední a taky budete plus mínus vědět co od něj čekat. Jestli vám doposud nesedl žádný díl před Legionem, nenajdete v něm absolutně nic a hezké město nebo raytracing to nemůže zachránit. Bavilo mě to, místy více než by bylo zdrávo. No a někdy mě to absolutně vadilo a furt mi lítali klacky pod nohy. Nehrálo se mi to špatně, rozhodně se jedná o nadprůměrný titul - nicméně umí dělat pěkné koniny a je vidět, že by to ještě nějaký ten update sneslo (to se však už bohužel nestane). Pakliže na hru narazíte někde ve slevě a splňujete požadavky alias cílovou skupinu, nemusíte asi moc váhat, no a jestliže hru nikdy hrát nebudete v životě o mnoho nepřijdete. Výběr je na vás. Tak či tak máte vyhráno.

Pro: Hezké a živě vypadající město, hraní šipek v opilosti, hackování na sto způsobů, hratelnost

Proti: Nudné sběratelské předměty, slabý příběh, jízdní model, umělá inteligence, celková nedotaženost

+10

Watch Dogs: Legion

  • PS5 55
Herní výzva - 5. Na vážkách - Hardcore (64% v době hraní) 

Na úvod, bych rád poznamenal, že jsem fanoušek prvního dílu ve smyslu příběhového. Přemýšlím, jak porovnat tento titul s těmi předchozími, obávám se, že budu muset být velmi kritický. No co pusťme se do toho.

Po Chicagu, San Francisku se dostáváme do Londýna v blízké budoucnosti. Rozepisovat se o příběhu je dle mého názoru zbytečné, neboť je tak nezáživný. Hlavním faktorem zde je to, že nehrajete za žádnou hlavní postavu, pokud nepočítáme postavu kterou vytvoříme na začátku hry, pro absolvování úvodní mise (mechaniky hry).
Splněním prologu, se dostaneme do sídla DECSECu a zde se otevře možnost naverbovat kohokoliv (operativec) se nám zachce, to je velmi inovativní přístup, ale nese svá úskalí, konkrétně absence vytvořením si jakéhokoliv vztahu k operativcům.
Hlavním cílem, bude zastavení ovládnutí Londýna 5 různými frakcemi (proč? jak to, že nebojují proti sobě o moc...), každá skupina je zakončena soubojem s Bossem. Zde bych rád uvedl, že jsem očekával, jak se proplížím a využiji hacků k odvedení pozornosti nepřátel, to jsem se přepočítal. Suma sumárum jsem nejvíce využíval postavu špióna pro tiché vystřílení některých nepřátel, ve většině případů jsem používal bývalého příslušníka speciálních sil a hraní se ze stealth infiltrece změnila na 3rd person shooter. WD Legion trpí stejným neduhem jako WD 2, musíte být velmi agresivní k dokončení mise. Konečně někomu došlo, že vybíjení baterie při hackování je nesmysl, tak kvituji v podstatě neomezené hackovaní. Škoda, že rozmanitost hackování je oproti předchozím titulů značně omezená, vázaná na rozličné druhy operativců.
Zde si dovolím rozvést mojí úvahu. Pokud by se Ubisoft rozhodl, pro vytvoření vaší vlastní postavy se schopnostmi z prvního, popřípadě druhého dílu, výsledek by byl kvantitativně lepší. Verbování operativců, bych nechal čistě jako multiplayerovou možnost. Paradoxem je, že muselo vyjít DLC Bloodline, kde hrajeme za Aidna Pierce (WD 1), které je hodnoceno velmi pozitivně. Zde by si měl Ubisoft uvědomit, že pokud bude chtít další díl, měl by si to hodně rozmyslet. Možná než sérii pohřbít dalším paskvilem, ukončit jí na dobro.

Vizuálně se nejedná o žádný hit, je na pováženou, že ani po 2 letech od vídání, nenabízejí upgread na PS5. Chápu, že to je politika společnosti. Vytvořit hru, udělat DLC a s ní opravit jen minimum chyb, vložit online obchod, nechat svému osudu a vytvářet zase jiný titul. Tenhle konzumní přístup k výrobě na kvantitu bude hřebem do rakve Ubisoftu. Za dlouhou dobu nepamatuji, tak zabagovaný výtvor od studia, který se specializuje na danou sérii. Neberte mně špatně, ale mám rád Watch dogs a tady šlápli hodně vedle. Vzhled postav je katastrofální a vizuální proporce včetně modelů oblečení je žalostný.
Hudba je to hlavní, co funguje na jedničku a v tomhle směru, to umí opravdu bravurně, včetně výběru skladeb.

Čím více přemýšlím, co mne na hře bavilo, tak tím míň věcí mě napadá. Snad jen lepší dostupnost pohybu ve vertikální ose, kdy za pomoci přepravního dronu, se dá dostat téměř kamkoliv.

Dá se tu sepsat odstavec značné délky o všech chybách a problémech, které WD Legion má. Rád bych to shrnul v nějakých pár vět.
Grafický model tristní. Herní zážitek skoro nulový, příběh surový a předvídatelný, hlavní a vedlejší mise co vás vezme třikrát, klidně i čtyřikrát do totožné lokace. Ptám se proč? Když je mapa rozměrná a přitom s hluchými a nevyužitými místy.
Sběratelských předmětů je přehršle, což je UBI standardem. Online je zde úplně mimo hru a specializuje se na jednotlivé činnosti. Zkoušel jsem pouze dosažení místa extrakce s dalšími třemi hráči skrze hordy zombíků, ano zombíků! Nesmysl, bez nápadu. Koncepce běhání a sbírání kufříků mezi davy nakažených, je to vlastně ještě Watch dogs? Tuhle krizi identity titulu, lze pociťovat po značnou část hraní. Třešničkou na dortu je mise, kde se dostanete to hrobky s odkazy na Assassin Creed.
Moment, kdy bug mi neumožňoval dokončit hlavní misi a opravu jsem našel na redditu u postu z března 2021, to mne jen utvrdilo, jaké jsou priority vývojáře/vydavatele.
Vedlejší aktivity, jsou kapitola sama o sobě. Paradoxně házení šipek, pod vlivem alkoholu, je snadnější než střízlivý. Doručování zásilek, nudné adaptace pošťáka a quick time event jako dělání triků s fotbalovým míčem, frustrujícím nesmyslem. Snad jen to popíjení piva v hospodách, to by ale muselo být vizuálně přijatelné, jak se dá vysvětlit, že v roce 2022 koukám na polo plnou pintu piva, které při pití charakteru neubývá? To snad ani v MAFII z roku 2001, se nic takového neděje. Důkaz, jak Ubisoftu nezáleží na herním zážitku a chce jen rychle vydávat bezduché hry a ty zpeněžit.

Naštěstí jsem hru pořizoval do 300 kč, kdy šlo o deluxe verzi. Neodpustím si komentář, že proč si pořizuji delux verzi, kde je pouze exkluzivní postava. Žádné DLC zdarma. Měl jsem dát na doporučení, se hře vyhnout. Nakonec jsem hru dohrál i se splněním všech trofejí. Zábava to nebyla, proto jí nemůžu doporučit.

Celkově jde o velmi nízký průměr, který by spíše odpovídal prvotině nezávislého studia. Dodatečná péče, by mohla pomoci, bohužel se zde nekoná. Nemohu jinak než hodnotit 55%.

Pro: Variabilita postav, hudba, bloodline DLC

Proti: grafická stránka, AI protivníků, nezáživnost jak postav tak příběhu, jak už je zvykem u UBI, tak repetitivní koncepce misí.

+10 +11 −1

Horizon Forbidden West

  • PS5 80
Horizon ve svém druhém díle pokračuje ve stejném duchu, jen je všechno rozsáhlejší a hezčí na pohled. Pro mě osobně však obsahuje řadu drobných věcí, kvůli kterým jsem se i přes vysokou kvalitu hry občas říkal, proč právě takhle. Hodně z připomínek by mohlo hru spoilovat, proto je zbytek komentáře skryt.

Svět Horizonu je skvwly, dvojka v příběhu dle mého názoru pokračuje z celkového pohledu zajímavě, kvalitativně tu však podobně jako v případě Cyberpunku excelují spíše vedlejší questy. Hlavní linka je poměrně jednoduchá, hlavní záporáci nemají ve hře skoro žádný prostor, a některé části jsou vyloženě naroubované na sílu, třeba přechod Regally na Vaši stranu, který nedává z pohledu postavy žádný smysl.  

Z pohledu designu chápu, že jde o klasickou open world hru, nicméně mi osobně vadí přehnaný grind (pokud nechcete upgradovat vybavení nebo ovládat všechny stroje, tak nepovinný, ale stejně podle mě do singlplayer hry úplně nepatří) a nutný backtracking v podobě lokací, do kterých se dostanete jen s určitými nástroji, které dostanete časem při postupu příběhem. Samotné legendární zbraně, zbroje a především jejich vylepšování je úplně k ničemu, jelikož se k nim dostanete v době, když už budete mít většinu hry hotovu a vlastně je nebudete mít kde použít. To samé platí třeba pro létajícího mounta, který je super, ale je dostupný až po předposledním příběhovém questu. 

Dalí negativum je do určité míry systém soubojů na blízko, zejména některá komba je složité provést i v tréninku v aréně, natož aby je člověk využíval v ostrém bojí. Opět je člověk samozřejmě nemusí využívat, ale stejně jako v případě upgradů vybavení v člověku zůstane pocit, že hra obsahuje věci, které by rád využil, kdyby jen byly zpracované lépe.

Příjemné nejsou ani občasné bugy, kdy se nepustí skript potřebný pro pokračování, o čemž však nevíte, a nějakou dobu tak bloudíte v lokaci a přemýšlíte, co pro další postup udělat, než Vás napadne znovu nahrát uloženou pozici.

Ačkoliv jsem se v komentáři zaměřil hlavně na negativa, hru jsem si užil a můžu ji s klidem doporučit. Jen jsem prostě musel i během skvělého zážitku občas přetrpět drobnosti, které mohly být zpracovány lépe. Snad příště!

Pro: Příběh a svět Horizonu celkově; vizuální a zvukové zpracování; i přes nedostatky zábavná hratelnost.

Proti: Grind, i když nepovinný; toporný souboje na blízko; občasné bugy, vyžadující znovu nahrání uložení pozice.

+10

Sniper Elite V2 - The Neudorf Outpost

  • PS5 65
Z mého pohledu lepší, než předcházející výprava za odstřelem Hitlera, která se přeci jen nepovedla zasadit do zajímavějšího kontextu. The Neudorf Outpost mě bavil i tím, že jsem se mapou pokoušel (motivován trofejí) prokousat bez odhalení a kradmé sledování a poprava nic netušících hlídek mne bavila.

Mapa je značně otevřená a od hlavní hry odlišná. Cíl lze navíc splnit v různých kombinacích a cesta tak není předem úplně nalinkovaná. Jen je škoda, že úplně absentuje animace výsledku vašeho snažení. Takhle prostě zaneřádíte nepřátelský tábor výbušninami, odplazíte se pryč a tím to hasne. Přitom to mohl být vážně pěkný ohňostroj...

 Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 9. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Designováno na kradmý postup, který relativně funguje; otevřenost mapy i cíle

Proti: Bez pořádného zakončení; přetrvávají zápory ze základní hry (viz komentář)

+10

The Dark Pictures Anthology: Little Hope

  • PS5 70
V Supermassive Games mě kdysi nadchli Until Dawn, kde tvůrci nabídli vyjma dostatečného množství možností i žánrově opravdu štědrou výpravu, která toho o moc víc v rámci kulis a obsazení dát nemohla (ve smyslu "jestli jsem někdy snil o interaktivním herním slasheru, pak jsem si rozhodně přál, aby vypadal nějak takhle"). Série The Dark Pictures Anthology vedle toho působí nízkorozpočtově. V obsazení vždy jediné známější jméno (minimálně linky propojující Kurátor mohl mít známější tvář) a prostředí pokaždé mnohem uzavřenější a skromnější. I navzdory výtkám jsem si první epizodu na strašidelné lodi vesměs užil, protože měla to, co bych od hororové antologie očekával - dokonalé žánrové prostředí a jeho využití. Neměl jsem nicméně z Man of Medan, na rozdíl od Until Dawn, pocit velké hry. U Little Hope je to ještě výraznější. Tohle už je vyloženě epizoda Krajních mezí, sympatická v rámci scénáře, ale nedomyšlená, protože docela fikané rozuzlení paradoxně odrazuje od opakového hraní. Ale ne že bych si tuhle jízdu neužil. Jen mám pocit, že se ambice hororových povídek nedaří moc naplnit a House of Ashes mě už dopředu zasazením i herci odrazuje. Škoda. Tahle série měla na víc.
+10

Bastion

  • PS5 65
Bastion jako prvotina Supergiant games jednoznačně určila jakým směrem se bude tohle studio ubírat. Hodně výrazná stylizace, jednoduchá a návyková herní loop a zajímavý herní svět.
U hry jde poznat její věk a i menší vývojový tým. Jedná se o kratší jednohubku, která trpí chaotickým pohybem, nevyvážeností zbraní a repetetivní hudbou. Na druhou stranu má v sobě strhující kouzlo (hlavně díky vypravěči) a hodně příjemnou stylizaci.

Pro: vypravěč, stylizace

Proti: opakující se hudba, ovládání

+10

Saints Row

  • PS5 55
Na Saints Row jsem se celkem těšil, protože mě předešlý díl velmi bavil. Do dnes je pro mě nesmazatelná vzpomínka na šplhaní po raketě nesoucí jadernou hlavici při skladbě I don´t want to miss a thing od Aerosmith (Armagedon).
Ze zkušenosti jak vtipný a zábavný byl předešlí titul, pořídil jsem si Notourious Collection, ALE tady končí veškerá podobnost.

Jestli je něco, co opravdu funguje, je možnost úpravy postavy, kde lze upravit každý malý aspekt, nedokonalost na těle i tváři postav. To je však dnes už spíše standard.
Začátkem jsme plivnuti do mezi skupinku odpadlých členů gangů, které ovládají Santo Ileso (Idolové, Maršálové, Panteros). Pro něž plníme příležitostné akce a jimiž jsme zrazeni, a proto si vytváříme vlastní Gang.
K nápomoci jsou nám naši přátelé, konkrétně Kevin, Eli a Neenah.
Kevin se dá popsat, jako typický sypač z posilovny, který má rád hudbu a vaření. Většinu času chodí do půli těla, i když okolo sviští kulky.
Eli je prototyp Nerda, milující technologie a strůjcem plánu na vybudování naší značky.
Neenah odpadlík klanu Panteros, která miluje umění a čas strávený upravováním vozů.
Nakonec nesmíme zapomenou na sušenku, čož je jméno naší kočky, nejroztomilejší člen týmu (Kdo by nemiloval kočky, že?).

Hlavní dějová linka, zabere něco okolo 7 hodin, což je pro openworld opravdu málo. Plněním příběhu si otevřeme spoustu vedlejších aktivit, ale ne všechny jsou nezbytné, či zábavné (dle mého názoru). Tyto vedlejší mise nám dost často otevírají pouze odlišné skiny na zbraně, popřípadě nové oblečení, výjimečně zbraně. Rozepisovat se nad jednotlivými aktivitami by bylo bezpředmětné, neboť kdo by chtěl strávit hledáním palet s drogami, fotit objekty pro uměleckou hodnotu, či hledat cedule k zjištění historie dané oblasti převážně za mizivou odměnu 15 až 20 hodin?

Grafické nastavení nám umožňuje volbu 4K při lepší vizuální stránce, to znamená nízký počet FPS, kdy vizuální stránka neuchvacuje. Osobně jsem volil 4K v lepší stabilitou snímků, přesto docházelo k občasným propadům. Co se grafického zpracování týče, jde o až diletantské zpracování, návrat k rokům 2017-2018. Při možnostech dnešních zařízení.
Technická stránka je katastrofální a velmi shazuje celkový požitek ze hraní. Naposledy jsem takový stav zažil u launche Dying Light 2. O to horší je, že titul měl odklad, aby "doladil" technickou stránku. Nemluvě o chyb v režimu Multiplayer, kdy se vám zablokují plněné výzvy.
V tomto ohledu beru jako zásadní chybu, že vývojářské studio ani neumožňuje zpětnou vazbu, natož vedení nějákého webu, pro technické problémy, a tak máme rozbitou hru, bez omluvy, či zpětné vazby ke komunitě hráčů. Řízení vozů je čistokrevně arkádové, to neznamená nezábavné. Zato lítaní s vrtulníky, nebo letady, působí více obtíží a ve výčtu k technické stránce je spíše úsměvné.
Výběr hudby je odpovídající žánru akční střílečce s otevřeným světem. Za mých 30 hodin hraní, jsem nenarazil, že by docházelo k výpadkům zvuku.

Trailer na hru nás lákal na možnosti úprav všeho možného a musím říci, že v tomto ohledu jde opravdu o nejbohatší městskou akci v součastnosti.
Hlavní doménou série byl humor, v tomto případě si udržuje svůj vysoký standard, ačkoliv jeho dávkování je "řídké". Takže šplhaní po atomovce se nekoná, ani jinak podobná "ztřeštěnost".

Celkový dojem ze hry je tak trochu schizofrení a proto 55%

Pro: Úprava postavy, volba obtížnosti, rozmanitost misí

Proti: Technická stránka ,vizuální bugy, krátký příběh

+10 +12 −2

Until Dawn

  • PS5 55
Until Dawn je interaktivní horor/walking adventure, to jest adventura, jejímž jediným úkolem je přesouvat se z místa A na místo B, možná po cestě něco zmáčknout (obvykle to, co tak nepřehlédnutelně bliká), sledovat, co se stane a ve vhodný moment se nějak rozhodnout, přičemž často je to spíš náhodný výběr (půjdete doleva nebo doprava?), než opravdová volba, jejíž důsledky byste mohli jakkoliv odhadnout. Je to koncept, který jsme před tím viděli například v podobě Heavy Rain nebo Beyond: Two Souls a později v zatím asi nejlepší formě v Detroit: Become Human. Tyhle hry stále stejného mustru odlišuje prakticky jen zasazení, takže pokud někomu sedí žánr teenagerovských vyvraždovaček trošičku po vzoru filmových Scream nebo I Know What You Did Last Summer, může si přičíst body navíc. 

Zároveň je poměrně důležité, jak vám sednou postavy. Musím se přiznat, že snad s výjimkou jediné (Sam) mi k srdci moc nepřirostly a některé mě vyloženě iritovaly natolik, že jsem záměrně dopustil jejich smrt. Nebo jsem si to aspoň myslel. Hra se totiž chlubí čímsi jako Butterfly Effect, což má znamenat, že vaše volby mají údajně zásadní dopady na budoucnost a průběh hry, což má vytvářet zajímavý hnovuhratelný zážitek, ale ve skutečnosti je to iluze a takový karetní trik pro děti a nemohu se zbavit dojmu, že autoři z hráčů dělají svým marketingem prostě hlupáky. Ano, můžete činit volby a můžete procházet různými permutacemi příběhu, ale samozřejmě ve skutečnosti máte velmi omezenou množinu předem definovaných a předpřipravených stavů, nad nimiž je vystavěn triviální strom (stavový prostor) s předem určenými uzlovými body, jimiž jako hráč musíte projít. Tohle není nic, co by ve skutečnosti nebylo téměř v každé hře, a to dokonce v nesrovnatelně větším měřítku a komplexitě, akorát zde se na to explicitně poukazuje a činí se z toho jakási unikátní přednost nebo mechanika, což je prostě lež jako věž. Scénář podle mě trpí klasickými neduhy, to jest že s přibývajícím časem opadá strach z neznáma a nahrazuje ho trochu překombinované "známo," kdy se na scéně vyskytnou minimálně (zdánlivě) tři nepřátelské entity; že se hra v závěru u jedné postavy změní téměř v regulérní akční QTE střílečku; že postavy činí nelogická rozhodnutí nejen jako jednotlivci, ale i jako skupina, atd. Také mne docela negativně překvapily některé divoké střihy a rychlé ukončování scén, kdy postava ještě mluvila, což nevím, čím si vysvětlit. 

Hra má ve skutečnosti velmi zajímavý příběh, pokud jej vidíte napsaný chronologicky a vcelku, nicméně díky jeho fragmentaci během hraní a tomu, že ani nemusíte najít všechny clues (natož je studovat), si jej hráč moc neužije. Za následné dohledání na internetech ale stojí.

Hodnotím 55 %, protože mi hra přinesla naprosto průměrný herní zážitek s tím, že ke konci už jsem se docela těšil, až to budu mít za sebou. A přestože jsem většinu permutací v herním stromu při jednom průchodu neobjevil, rozhodně nemám sebemenší chuť se ke hře vracet.
+10 +11 −1

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS5 75
K sérii Uncharted jsem se dostával celkem dlouho. Vlastně až teď, když jsem si pořídil PS5 jsem si vzpomněl, že jsem dostal od přítelkyně kolekci prvních tří remasterovaných dílů. Studio Naughty Dog mám rád hlavně pro sérii Last of Us, takže moje očekávání byla celkem vysoká, a to vzhledem i k obecnému hypu, který se kolem celé série točil/točí.

Hodně herních mechanik jsem tady rozpoznával i v sérii Last of Us, se kterou jsem Uncharted měl tendenci porovnávat, byť se jedná o dost mladší hry. Zábavný gunplay, cover systém, filmovost, to jsou všechno prvky, které tyto hry charakterizují a které přetrvaly i do dalších her tohoto studia. Na prvním Uncharted je vidět, že herní designéři s těmito prvky teprve experimentují a zážitek byl tak celkem často nevyvážený. Akčních soubojů je leckdy až moc, což časem sklouzává ke steoreotypu. Příběh tu sice je, ale je celkem předvídatelný a u moc momentů se nestane, že byste si je zapamatovali (nebo aspoň chtěli zapamatovat). Co naopak funguje je neustálý nedostatek munice, nemožnost nést víc jak 2 zbraně a nutnost trochu taktizovat. Souboje dovedou být zábavné, když na vás hra jen nechrlí zástupy nepřátel. Grafika v remasteru vypadá stále velmi dobře i na velké 4K televizi, co zestárlo daleko víc jsou prvky uživatelského rozhraní - menu, ikony apod., které dnes působí až devadesátkovým dojmem. Jako oddechovka a exkurze do portfolia Naughty Dog je první Uncharted slušné, jen škoda trochu uspěchaného závěru.

Pro: taktizování, hádanky, soubojový systém

Proti: slabší příběh, občas nepřehledná kamera, až moc akce, nevyužité lokace

+10

Thymesia

  • PS5 75
Thymesia je soulslike hra od OverBorder Studio, která se snaží kombinovat prvky Sekiro: Shadows Die Twice a Bloodborne, ale bohužel Thymesie nedosahuje precizních soubojů Sekira a hloubky loru Bloodbornu, přitom se nejedná vyloženě o špatnou hru podrobněji dále.

Hra se odehrává ve fiktivním království, které zdevastovalo nadměrné užívání alchymie v kombinaci s morem. Vy se vžijete do role Corvuse, morového doktora, který ztratil vzpomínky a musí je shromáždit, aby mohl zastavit nákazu. Na papíře tento scénář zní celkem zajímavě, kýčovitě, ale zajímavě. Pravda je bohužel takově, že aby se člověk něco dozvěděl, tak se musí probírat spoustu textu a hledat sběratelské předměty, které vám poodhalí, něco málo o loru a i mne, jakožto fanouška dobře napsaného loru, to po chvilce přestalo bavit, jelikož to nebylo zas takové terno v které jsem doufal.

Herní mechanika není vyloženě špatná, ale něco tomu chybí. Od začátku máte v jedné ruce meč a v druhé dýku, kterou buď děláte parry nebo blokujete útoky. Mečem pak klasicky útočíte, dále si pak odemykáte morové zbraně, které fungují jako speciální útok a jejich používání je omezeno (osobně jsem je moc nevyužíval, snad jen u závěrečného bosse). Hra je rozdělena na 4 oblasti plus základna, kde se můžete levelovat, cestovat do jednotlivých lokací nebo si pokecat s "karkulkou". Jednotlivé lokace jsou pak ještě rozděleny na vedlejší úkoly, přičemž procházíte totožnou lokaci, jen buď z opačného konce nebo je nějakým způsobem omezena. Jednotlivé oblasti mi nepřišli nijak zajímavé a orientovat se v nich je celkem problematické, konkrétně první lokace je vrstvena do pater a prakticky každé patro vypadá totožně, proto možná na mne level designe působí vcelku odfláknutě. To samé se dá říct i o jednotlivých nepřátelích. Ve hře se nachází všeho všudy cca 6 druhů, přičemž každá má svou větší "elitní" verzi. Bossové nejsou nikterak výrazní, ale zas na druhou je každý jedinečný a každý vyžaduje trochu jiný přístup (nachází se jich zde celkem 8). Jakožto souls hra mi, ale hra nepřišla nikterak náročná a krom dvou bossů jsem s žádným bossem neměl problémy. Problematický pro mne byl závěrečný boss, ale jakmile jsem přišel na techniku jak na něj, tak nebyl zas takový problém. Druhým byl boss v tutorialu, jelikož vás má klasicky zabít, ale na trofej/achievement ho potřebujete porazit, což znamená zabije vás a můžete jít celý tutorial znovu.

Thymesie bohužel neobsahuje NG+, což je povětšinou u soulslike her zvykem. Místo toho zde můžete každý level, krom tutorialu, opakovat s tím, že se respawne i boss. Thymesie se dá dohrát za nějakých 10 hodin, pokud ji chcete dohrát na 100%, připravte si 15-20 hodin, záleží jak dobře se v daném levelu zorientujete.

Graficky hra není vyloženě špatná, ale ničím vyloženě neoslní. Snaží se navodit temnou a tíživou atmosféru, což na mne tak vyloženě nepůsobilo, ale to je asi otázka vkusu, Na žádné grafické glitche jsem nenarazil. Hudba ve hře mne nijak neoslovila a popravdě ani si ji nijak nevybavuji, takže asi mě ničím neoslovila, tudíž neutrální postoj. Co se týče zvuků při soubojích nejsou vyloženě špatné. Dabing zde prakticky není a vše se odehrává prakticky textově, což se u menších studií dá pochopit a nejedná se vyloženě o vadu.

Závěrem se nejedná o špatnou hru. Má své neduhy, ale není to nic co by se vyloženě nedalo odpustit. Je to přeci hra od menšího studia a tak se nemůže rovnat s AAA tituly.

Pro: Jedineční bossové (ikdyž nikterak težcí)

Proti: level designe, herní doba

+10

TOEM

  • PS5 70
Jednoho dne, ažnadejte ten správny čas, dostanete vintage foťák a výdate se objevovat svět, ve kterém žijete a na konci cesty plné doprodružství a poznání pak zjístíte co je ten TOEM. Takto by se dal shrnout příběh této milé jednohubky (2,5h).

Od TOEMu jsem vůbec nic nečekal a ani jsem nevěděl oč jde, ale nalákala mě stylizace a když byla zdarma v PSPlus, tak jsem ji prostě vyzkoušel. A musím říct, že vůbec nelituju. Hra mi sedla do nálady a užil jsem si ji. Jedná se o jednoduchou adventuru, kde řešíte příběhové úkoly pomocí fotografování. Tyto mini úkoly jsou vtipné, originální a občas i roztomilé a hlavně dobře dokreslují příběh hry (objevování světa). Hra je rozdělena na lokace a přesunout do další lokace se vždy můžete až jak splníte určitý počet úkolů.

Zpracování je hodně jednoduché, ale má své kouzlo - ať už šedá grafika či sprity místo plastických modelů ve scéně. Příjemná je i hudba, ale tam mě zklamalo, že i když se odemyká průběžně, tak není nijak zapamatovatelná.

Pro: krátká délka, originální zpracovaní

Proti: nevyužitý potenciál v hudbě, rychlý konec (nemyslím délku)

+10

Star Trek Prodigy: Supernova

  • PS5 60
Star Trek vs. Star Wars. Co si budeme povídat, minimálně v kontextu posledních několika (desítek) let tahá první jmenovaná značka za kratší konec. To však neznamená, že hází série flintu do žita. Vždyť pravověrných “trekkies” jsou stále milióny a kde jinde verbovat další, než u začínajících kadetů v podobě dětí, že ano? 

Star Trek Prodigy: Supernova je již na první pohled “menší” titul, jasně cílený na děti. Vzhledem k těmto ambicím nefunguje úplně špatně, nakonec je těch kompromisů přeci jen moc a v konečném součtu dostanete hru na deset hodin, která se i na tak malém prostoru nepříjemně opakuje.

V první řadě jde o kooperačku a dokážu si představit, že může být hraní v tandemu rodič/dítko celkem fajn. Hra na spolupráci klade značný důraz a bez kombinování schopností ústředních postav se nedá dostat dál než za první roh. Hádanky jsou cekem standardní a pracují s ohranými mechanismy, což však příliš nevadí.

Horší jsou četné a povrchní souboje se stále stejnými nepřáteli. Pocit z boje sice není zpočátku špatný, ale velmi brzy se stává rutinou, která při průchodu zdejších dvanácti úrovní spíše otravuje. Zjednodušení vzhledem k cílovce chápu, i tak je však možností poskrovnu a o nápaditosti samotných šarvátek nemůže být ani řeč.

Osobně jsem měl asi největší problém s mizerným scénářem a velmi otravnými postavami (nejvíce jsem si oblíbil Murfa výhradně proto, že nemluví vůbec). Hra je upovídaná a repliky postav trapné. Průpovídky musíte ručně odklikávat a to i při opakovaném hraní úrovní (včetně tutoriálů). Uznávám, že rozhodně nejsem cílovka, ale i tak šlo vše odvyprávět alespoň elegantnějším způsobem.

I přes nevalnou délku dokáže být hra otravnou v dialozích a stereotypní v soubojích. Na druhou stranu hádankové sekce, které přeci jen tvoří větší část hry, nejsou špatné a důraz na kooperaci dobře zapadá do konceptu dospělého hráče s menší ratolestí. Supernova tak i přes své zjevné kompromisy nemusí být vůbec špatnou volbou pro mladší hráče, jen bych vzhledem k dost chudému obsahu zvážil nějakou slevu. 

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press ( zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Důraz na kooperaci; vhodné pro rodiče s dětmi; fajn hádanky

Proti: Slabý scénář; nezajímaví nepřátelé; málo obsahu; nudné souboje

+10

Resident Evil Village

  • PS5 85
Možná ne nejlepší, ale rozhodně dobrá hra v rámci již pořádně zajeté série. Do zapadlé rumunské (?) dědinky jsem se podíval až s Gold Edicí, která mimo jiné přinesla i pohled z třetí osoby, jež mi k sérii prostě sedí daleko lépe, než experiment s pohledem z vlastních očí v sedmičce.

Atmosféra zdánlivě opuštěné vesnice je perfektní a kombinace sněhového poprašku a opuštěných roubenek skvěle funguje i za světla. Hra nabízí vlastně dost klasickou Resident Evil hratelnost s určitým odklonem směrem k akci, což je citelné hlavně v poslední poslední třetině hry. To však nevnímám jako problém, tedy až na pasáž u konce, kde se vše změní prakticky v akční frašku a hra vlastně dehonestuje celé vaše předešlé snažení.  Pachuť z nepovedené vsuvky však naštěstí nezůstává a Village končí důstojně. Hra obsahuje některé moderní prvky a s místem v inventáři tak nebudete muset tolik bojovat. Některé předměty nezabírají místo v inventáři vůbec, což napomáhá větší plynulosti.

Příběh i přes svoji “béčkovost” patří prakticky k tomu nejlepšímu, co série za ty dlouhá léta nabídla. Hra navíc zrodila nové ikonické postavy a zejména upíří obryně s gigantickým dekoltem i pozadím Alcina Dimitrescu způsobila pnutí v kaťatech nejednoho zvrhlíka. Je vlastně trochu škoda, že si lokaci v podobě zámku s urostlou upírkou "vyplácali" hned na začátku hry a nic ji už bohužel nepřekoná. Celá hra však působí konzistentně a po celou dobu baví.

Village možná není v porovnání s některými svými předchůdci tolik strašidelný, ale i tak má své hororové momenty (fanouškům hororu doporučuji DLC Shadow of Rose). Po stránce atmosféry je to však stále lahůdka a každá z lokací působí trochu jiným dojmem.

Neodpustím si jednu poznámku na konto obtížnosti, která mi přijde nevyvážená. Hra neváhá hned v třetím střetu pořádně dupnout na plyn, aby pak z nároků citelně snížila. Výsledkem je, že jsem na obtížnost "Hardcore" ukrutně trpěl u přepadení smečkou lykanů a po chvílích frustrace přišel restart na "Standard". Na ten je však hra už celkem jednoduchá. Zjevně se přitom stačilo dostat za zmíněnou pasáž a mohlo se (v mezích slušnosti) krásně trpět na vyšší obtížnost. Škoda.

Hodnocení na DH v době dohrání: 85 %; 86. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press ( zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Výborná atmosféra; poutavé lokace; zábavný příběh a postavy; dobrý pocit z boje; Duke a jeho obchůdek

Proti: Špatně vyvážená obtížnost na začátku hry; stupidní akční pasáž před koncem hry

+10

Ratchet & Clank

  • PS5 85
Hru jsem získal na PS zdarma a popravdě nikdy netušil, že si jí opravdu zahraju. Vysoká hodnocení posledního dílu na PS5 mě ale přesvědčila, že si tímto remasterem doplním vzdělání.

A jajks, jak jsem se zase jednou zmýlil a přesvědčil o tom, že by člověk neměl dělat unáhlené závěry. Myslel jsem, že půjde o dětskou hopsačku, ale ve skutečnosti jde o do posledního puntíku vyladěnou parádu se super hrdinou, skvělými hláškami, perfektním dabingem, plejádou mazecoidních zbraní, jejižch vylepšování se u mě rovnalo skoro drogové závislosti (ne že bych to znal z osobní zkušenosti ), perfektního pocitu z boje, kdy každá zbraň má svoje místo, netradičním prostředím a v neposlední řadě nějakým kouzlem, které mě ne a ne pustit od hraní, dokud jsme neprozkoumal sebemenší píď a nevyřešil sebemenší záhadu a schovaný předmět. A to už je sakra známka kvality.

Ratchetovi se tímto omlouvám a těším se na naše další setkání.
+10

The Medium

  • PS5 70
The Medium, hra která klame tělem. Místo očekávaného hororového nástupce Lazers of Fear je hra atmosférický survival walking simulátor, vlastně takové cvičení na Silent Hill 2 které tým připravuje. Hráč se vtělí do kůže Marianne, "převoznice duší" (medium) která je schopna komunikovat se ztracenými dušemi mrtvých. Jednoho dne Marianne dostane naléhavý telefonát ať přijede do resortu Niwa kdesi v Polských lesích a pomůže odtajnit jedno lety zapomenuté tajemství.

The Medium bylo prezentováno jako hra, která mohla vzniknout až díky moderním technologiím, protože procházíte dva světy zároveň. Navíc to měl být vysněný projekt autorů, ve kterém odkazují na své Polské kořeny. A je pravda, že právě rezort Niwa, ze kterého čiší socialistická architektůra, a příběh odkazující na komunismus, udavačství a napřírozeno je tím nejsipnějším co hra nabízí. Celá hratelnost jen slouží k odkrytí příběhu, který občas uklouzne na Hollywoodskou notu (dovysvětlování) ale jako celekm drží skvělé a bavilo mne jej rozkrývat. Navíc hra obsahuje pár fajn překvapení a zajímavé rozuzlení.

Hra je hodně atmosférická, má hororový nádech, ale naštěstí v ní nejsou infarktové lekačky a slovo horor je spíše zkrýva v alternativním světě, do kterého Marianna může vstupovat. Hra se odehrává ve dvou rovinách, první je reálný svět starého rezortu, kde jsou zavřené dveře a rozpadající se stěny bránici odhalit dlouho ztracené tajemství. Druhou rovinou je spirituálním svět, který je naprosto vizuálně pohlcující a ve kterém lze komunikovat s dušemi mrtvých a pomáhat si v postupu v reálném světě. Celá hra je vlastně takový puzzle na dvou úrovních, který nikdy není težký a je lehce opakující se (nejde elektřina v reálném světě, Marianne nahodí dodá energii ze spirituálního světa). Díky kratší délce (cca 7h) to naštěstí není problém, protože hra se snaží občas představit novou mechaniku a nikdy jsem neměl pocit nudy.

Co mi doopravdy nesedlo byly stealth pasáže, které s trochu krkolomným ovládáním působily dost nejistě a většinu jsem jen přetrpěl, abych si zase mohl užit walking simulátor. Hra by chtěla působit v daných pasážích hororově a jako survival, ale nejen díky checkpointům jsem necítil pocit nebezpečí.

Pro: hudba, příběh, atmosféra, délka

Proti: ovládání, stealth

+10

Resident Evil 4

  • PS5 75
Nikdy jsem nehrál originální RE4, ale hrál jsem všechny remastery/remaky (0, 1, 2, 3) a i nové díly (7 a 8) a možná díky takto čistému štítu mi nedělá problém sdělit, že jsem si RE4 Remake užil ze všech těchto dílů skoro nejméně (jen ta 0 byla nudnější). Vůbec, ale vůbec mi nesedlo zasazení do vybledlé hnědého Španělska. Přiklon k akčnosti považuju za úkrok špatným směrem a stejně tak i omezení hádanek mě zklamalo.

Atmosféra zapadlé vesničky a přilehlých dolů na mě vůbec nedýchala a působila na mne příliš levně, nicméně akčnost v této části hry se ještě dala zvládnout a postupné objevování příběhu bylo super a hra mě hodně táhla dopředu. Atmosféricky na mě hra dýchla až v hradu a výzkumné laboratoří, který byl jak za "starých dobrých" RE. Nicméně v posledním úseku hry jsem byl opět překpaven, jak mě ty otevřenější pasáže nebáví. Navíc se hra v poslední třetině stává až nepříjemně akční a díky tvrdému ovládání tím pádem i těžká. Úplně upřimně, tolikrát jako v této hře jsem v jíných RE nikdy neumřel.

Technické zpracování je naprosto na jedničku a reEngine je skvělý, jak nasvícení, tak zvuky či celkově animace jsou parádní a hra prostě vypadá a hraje se plynule.

Příběh je pořád dost zábavný a na dřívějších RE mnohem více vysvětluje, což je super. Leon vtipně hláškuje, Ashly mu sekunduje a hra se nebere moc vážně, což mi hodně sedlo. Jak jsem nehrál originál, tak ji postupné rozkrývání příběhu a proplítání se lokacema mi přišlo celkem v tahující a mnohokrát mě některé scény překvapily. Takže tady taky palec nahoru.

Pro: Technické zpracování

Proti: Přílišná akčnost, obtížnost v poslední třetině

+10

Dead Island 2

  • PS5 70
Dead Island 2 bych popsal jako hru dělanou z vášní ke všem těm brakovým (nejen) zombie filmům. Krásně stupidní postavy a jejich problémy se prolínají v céčkovém příběhu, která ale ovšem i trochu dokáže překvapit. To vše zabaleno v simulátoru zmrzačování a jiné dehonostaci zombie.

Hra se hraje parádně, ať už jde o pohyb, střelbu či tupé mlácení. Pohyb (ve hře se hodně běhá) je naprosto plynulý a společně s rychlám úhybem je radost se na poslední chvíli vyhnout úderu či se dostat nepřátelům do zad. Boj je efektní, protože od prvních úderů vzduchem poletují kapky krve a končetin. Ještě větší show nastává když se vám do ruky dostane silnější kalibr nebo v prostředí vybuchují barely. To je pak takový ohňostroj zombie kousku.

Výtku bych měl jen k obtížnosti a tempu, ze začátku je hra dost klidná a pokud vás zombie nedostanou do kouta, tak i jednoduchá. Stačí tupé zbraně a správné uhyby, aby se člověk dostal z každé situace. Jakmile hráč dostane první střelnou zbraň, tak se dostaví pocit nezastavitelnosti a ten trvá elkem dlouho. Nicméně ve cvhíli kdy se v příběhu dostanete do poslední třetiny a jak hra začne sprintovat ke konci (jak příběhem, tak hromadou akce), nastává celkem frustrace z počtu smrtí a nedostatku střeliva.

Pro: ujeté postavy, model mrzačení, akční stránka hry

Proti: nevyvážená obtížnost, tempo (ze zařátku pomalé a na konci přehnaně žene ke konci)

+10

Monster Hunter Rise

  • PS5 100
Monster Hunter Rise to znovu dokázal. Opäť som mu musel napáliť absolútne hodnotenie a právom. Keď som bojoval proti finálnej Narwe the Allmother spoločne s ďalšími troma spoločníkmi, mali sme už posledný spoločný život a ona dala svoju ultimátnu schopnosť, tak sme mali čo robiť, aby sme celý ten chaos prežili. Do toho hrala epická téma so zborom a darili sa mi útoky a kombá s mojou obľúbenou zbraňou (dvojitý meč), dokonca sa mi darilo vyhýbať sa jej smrtiacim útokom, tak v tom momente som bol v extáze čistej hrateľnosti a už dlho som nepocítil onú čistú radosť a úžas nad celou hrou. To je to, čo chcete pri hrách zažívať a Rise to po World u mňa dokázal znovu. Japonci sú borci.

Hra na PS5 beží v krásnych 120 fps, no stále vyzerá dobre a aj v šialených súbojoch, kde všetko vybuchuje, sa hýbe veľmi dobre. Zamrzelo ma, že hudba pri monštrách je horšia alebo nie je až taká výrazná ako bola vo World. Hrateľnosť je oveľa svižnejšia aj vďaka využitia wirebugov a levely sú viac vertikálnejšie. Vďaka wirebugom má každá zbraň oveľa viac kômb a aj ťažkopádnejšie kladivá alebo obojručné meče sú teraz oveľa rýchlejšie. Tentoraz máte po novom aj psa a môžete si vybrať, koho budete mať ako hlavného spoločníka. Skvelé je, že aj keď máte plnú partu, vaša mačka či pes vám bude aj tak pomáhať v boji. Nové rampage questy sú príjemným osviežením a skvelým tower defense módom. Základna hra mi zatiaľ príde dosť v pohode a obtiažnosť nie je až taká vysoká ako vo World. Uvidím na vyšších leveloch. Teraz mám po 60 hodinách HR úroveň 73.

Nové monštrá sú skvelé - nájdete tu viac vodných a snežných typov a nie je tu až tak veľa wywern - je tu pavúk, z ktorého lezú malé hnusné kliešte, piesočný chrobák Volvidon, vodný Almudron, ktorý si z bahna vie postaviť vysokú stenu, slizký a elektrický Khezu, ktorý akoby vyšiel z hororového anime seriálu, bublinový Mizutsune, medvedí Goss Harag, ktorý si dokáže vytvoriť ľadové meče či Bishaten tancujúci ako Eddie z Tekkena 3. To som vypísal len niekoľko z nich. Vrátili sa aj starí známi - nesmie chýbať Anjanath, Kulu-Ya-Ku, Pukei Pukei, Rathalos, Rathian, Diablos, šialený Rajang, Bazelgeuse a mnoho ďalších. Fakt sa teším na datadisk Sunbreak, ktorý som ešte nehral - pridáva tonu vylepšených a nových monštier. 

Ak máte parťáka, s kým hráte hry, určite choďte do MHR. Je to neuveriteľne zábavná hra.

Obľúbené nové monštrá:
Narwa the Allmother
Magnamalo
Almudron
Goss Harag
Crimson Glow Valstrax
+10