Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Cyberbots: Fullmetal Madness

  • PC 70
  • Saturn 50
  • Arcade 70
Ačkoliv Cyberbots vychází z univerza Armored Warriors, tak jsem při hraní nejvíce vzpomínal na One Must Fall. OMF patřil svého času mezi mé oblíbené bojovky a také v něm šlo o bitvy robotů s různými piloty. Cyberbots jsou ale více zaměřeny na příběh. Ten sice není nijak komplikovaný, ale pro každého pilota jiný. Motivace k opakovanému hraní tu tedy je a to i bez živého protivníka. Samotná hratelnost, tedy ovládání, pohyby a komba je ovšem spíše průměrná. Hraní není špatné ani nudné, ale nějak jsem si ho neužíval. Neumím si představit, že se ke hře vrátím kvůli soubojovému systému. A to je u bojovky trochu problém.

Na druhou stranu jsem chtěl vidět všechny konce. A díky možnostem nastavení jen na jedno kolo a nižší obtížnosti netrvá moc dlouho si těch šest příběhů projít. Navíc mezi jednotlivými VA (mechy) jsou celkem výrazné rozdíly. S každým jsem tak musel volit trochu jinou strategii. Zkoušení možností a příběhů bylo tak pro mě nakonec nejzábavnější. Technická stránka hry je také povedená a i dnes vypadá cekem dobře.

Po dohrání jsem vyzkoušel i verzi pro Sega Saturn. Nabízí totiž tři další hratelné piloty a VA. Hra s nováčky je zajímavá, jejich VA rozhodně stojí za vyzkoušení. Namluvení příběhu je také fajn, ale bohužel je vše komplet v japonštině a to včetně textů. Saturn verze se také o něco hůře ovládá, takže jsem nakonec nedohrál ani jeden příběh. Celkově hra není špatná a nápad navázat na Armored Warrior mě potěšil, ale provedení je čistě průměrné. Bojovek s roboty sice není moc, ale k této se již vracet nebudu. Na druhou stranu hraní rozhodně nelituji a ani pořízení Capcom Fighting Collection – obsahuje skvělé muzeum plné materiálů k jednotlivým titulům.
+10

Final Fight Revenge

  • Saturn 55
Revenge je takovým křížencem klasického Final Fight a Street Fightera, tedy asi tím, čím byl na počátku samotný Final Fight. Nejsem žádný zkušený hráč bojovek, ale nejblíže má hratelností asi k Street Fighter EX. Na výběr je deset postav což není úplně mnoho, ale každá má vlastní příběh a závěr, takže je i motivace k dalšímu hraní a zkoušení. Nejprve jsem zkoušel automatovou verzi, ale v emulátoru docela blbla grafika, takže jsem skončil u Saturnu.

Obtížnost lze v nastavení měnit, ale zůstal jsem u výchozí. Zpočátku to vypadalo náročně, ale nakonec se dá většina protivníků porazit. Příběhová část obsahuje osm soubojů a jen dva jsem musel opakovat. Na její zvyšování jsem se ale necítil ani na další průchody. Za Haggara je hra asi nejjednodušší, ale nezkoušel jsem všechny dotáhnout do konce.

Hlavní části je ale hra ve dvou, což jsem bohužel nezkoušel. Každopádně i takhle v jednom nejde o špatnou hru, ačkoliv znám hmm asi i desítky lepších bojovek. Fajn jsou ale známé postavy a doplnění jejich příběhů. Celkově průměrná bojovka, která ale pro fanoušky Final Fight a Street Fighter světa stojí za zahrání.
+11

Zenkoku Seifuku Bishoujo Grand Prix Find Love

  • Saturn 80
Hra má poměrně jednoduchý koncept a celkově nemá žádný velký jednotný příběh. Ve skutečnosti má 35 samostatných příběhů. Pro každou dívku jeden.

V manuálu hry jsou vypsané oblasti i dívky, které jsou v něm stručně popsané.

Hru jsem si zahrál 1. ledna 2023 se svými přáteli. Vzhledem k tomu, že hra je celá pouze v Japonštině, museli jsme všichni spojit síly, ale nakonec se nám podařilo dohrát příběh Nagisy Išidy ze západní oblasti.

Pro: Příjemně provedené rozhraní a zábavné minihry.

Proti: Hra je pouze v Japonštině.

+7

Sakura Wars

  • Saturn 70
Nebudu lhát, když řeknu, že do Sakura Wars jsme šel v podstatě naslepo. Věděl jsem, že tahle série existuje ale jelikož, vyjma jediného dílu, nikdy nevyšla mimo Japonsko, tak naprostou většinu hráčů zcela jistě minula. Nicméně dlouhých 23 (!) let po původním vydání jsem se konečně i my dočkali. Díky fanouškovskému anglickému překladu.

První mě překvapila nezvykle kvalitní vizuální prezentace. Rozhodně se nejedná o žádný budget a vysoké produkční hodnoty reprezentují četné animované sekvence, namluvení postav nebo třeba i nazpívané skladby, které nejednou příjemně překvapí. Stejně tak celkové pojetí, kdy se jako kapitán zvláštní jednotky sbližujete se svou skupinou. Pozitivní vztah se pak projeví kladně v boji. Negativní zase naopak bojeschopnost konkrétních postav omezuje.

Důvěru své posádky si získáváte během dialogů. Typicky máte na výběr z několika možností, avšak časové omezení na odpověď dokáže občas pěkně potrápit, zatímco jindy zase jeho doběhnutí (tedy mlčení) může být tou správnou volbou. A příběh, ač v základu stejný, má dostatek rozdělení, aby stál za druhé zahrání se sympatiemi směřujícími k jinému charakteru. Vůbec samotný děj se mi hodnotí docela špatně. Z dnešního pohledu je nemožně „animeoidní“, klišoidní a předvídatelný. Jestli za sebou máte aspoň hrstku JRPG, tak ho celý odhadnete zhruba po prvních třech kapitolách, ne-li dřív.

Vyjma adventurní novely je Sakura Wars i tahovou strategií. Zdráhám se napsat RPG, jelikož se neleveluje, nezískává vybavení ani žádné zvláštní schopnosti. Nad vývojem svých bojovníků máte minimální kontrolu. Každý má svou danou roli a správné využívání předností jednotlivých jednotek je klíčem k vítězství. Určitě bych uvítal lepší interface, protože občas byl největší boj trefit se kurzorem na správné místo na obrazovce.

Těžko říct, komu dneska Sakura Wars vlastně doporučit. Určitě ne tuctovému hráči a ani fanoušek japonských her na hrdiny nebude asi úplně spokojený. Nejspíš pouze někomu, kdo si chce doplnit herní vzdělání o jeden nevšední titul, který byl ještě nedávno většině světa zapovězený.
+17