Poslední komentáře

Hratelnost má Rollerdrome výtečnou. V teorii trochu zvláštní kombinace Tonyho Hawka na kolečkových bruslích a střílení funguje v praxi znamenitě. Vlastně jsem z hry byl místy až nadšený, přesto se najde hned několik aspektů, které hlavní hrdince Kaře Hassan hází pod brusle pomyslné klacky.

Základem je precizní ovládání a výborný pocit z řetězení triků a likvidace nepřátel pomoci čtyř palných zbraní. To vše s možností (a nutností) zpomalení času. V praxi to funguje znamenitě, střílet po nepřátelích budete i z absurdních úhlů, přesto jsem se jen málokdy cítil v prostředí ztracený. Rollerdrome je přesně ten typ hry, kde se postupně hraním přirozeně zlepšujete. Postava v průběhu hry kromě dalších zbraní nezíská nic navíc a Kara v první a poslední úrovni vydrží a umí přesně to stejné. Zatímco zpočátku jsem snad již ve třetí aréně párkrát dostal na zadek, když jsem se do stejných kulis vrátil po dokončení kampaně, přišla mi úroveň velmi jednoduchá.

Rollerdrome je náročnou hrou a některé pokročilejší úrovně mi zatopily pořádně. Po dokončení klasické kampaně se navíc hráči zpřístupní "Out for Blood" režim, kde už je obtížnost vážně nekompromisní. Dle statistik hru ostatně minimálně na PS dokončily jen asi tři procenta hráčů (klasickou kampaň). Na druhou stranu hra nabízí i řadu zapnutelných asistentů, kde nechybí dokonce i nesmrtelnost. Jejich zapnutí vás sice vyloučí z žebříčků, ale podle všeho zůstanou trofeje/achievementy přístupné. Vážně by mě zajímalo, kolik hráčů reálně sesbíralo všechny trofeje bez aktivace těchto "cheatů". Před každým z nich, ale musím smeknout. Já osobně po dokončení kampaně s obtížemi zdolal jen první misi v Out for Blood a v rámci zachování příčetnosti a zdraví ovladače již raději dále nepokračoval.

Po stránce hratelnosti jde tak o vyladěnou parádu, přesto 75 % není až tak oslnivá známka. Co je tedy špatně? První neduh je čistě subjektivní – vizuálně mi hra přišla ohyzdná. Tento typ grafické stylizace mi jednoduše vůbec nesedí, grafická paleta je hnusná a prostředí jakbysmet. Na druhou stranu je vše jasně funkční a přehledné. Výsledný vzhled nejspíš souvisí i s nižším rozpočtem, to nic nemění na tom, že graficky se mi hra prostě nelíbí.

Mezi jednotlivé sekce šampionátu autoři rozmístili pár narativních sekvencí. Za mě jde o naprostou zbytečnost. Žádný smysluplný příběh se odvyprávět nepodařilo a pozadí zdejšího světa je jen lehce načrtnuté. Omáčka okolo mi přišla tak naprosto zbytečná. Interaktivních předmětů v lokacích je pár. Proč po mě někdo chce, abych zvedl plechovku, přičemž popisek se omezuje na to, že je zpola vypitá? "Příběhových" pasáží je ale jen pár a není problém je absolutně ignorovat.

Rollerdrome i přes vyšší obtížnost není dlouhou hrou. Měli byste mít hotovo do deseti hodin. Nepřátelé jsou co do mechanik velmi zajímaví (byť vizuálně odpudiví), ale druhů není mnoho. Arén také není závratné množství a některé jsou si vzájemně vizuálně velmi podobné. Třeba samotné finále se odehrává v lokaci, která vypadá jen jako rozsáhlejší první úroveň. Hra nabízí i "dva" bossfighty. Boss samotný je však v obou případech naprosto stejný.

Autoři tak přišli se zajímavým nápadem, který přetavili v překvapivě zábavnou hratelnost. Přijde mi však, že na bytelných a naprosto funkčních základech mohli vystavět daleko pestřejší a nápaditější hru. Pocity však i tak převládají pozitivní a rozhodně mě mrzí, že hra nejspíš bude labutí písní zjevně talentovaných vývojářů z Roll7.

Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 5. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Píše se rok 2024 a já vůbec poprvé dohrál kultovní The Last of Us. Na místě je skoro další omluva (podobně jako v případě Days Gone). Poprvé jsem dobrodružství Joela a Ellie zkoušel začátkem roku 2016 a hra mě regulérně nebavila. Fanoušky již tehdy zbožňovaná hra mi přišla jako vykrádačka McCarthyho cesty byť se slušným scénářem a začátek příběhu na mne působil jako slepenec již jinde viděných motivů. Důraz na stealth mi neseděl, stealth samotný mi přišel i poměrně jednotvárný a neustále házet cihly a láhve po nepřátelích se mi zajídalo. Korunu všemu nasadila moje tehdejší úchylka vše nutně hrát na nejtěžší obtížnost a zrovna u The Last of Us jsem na Survivora (měl jsem alespoň tolik soudnosti, abych hned nepouštěl Grounded) trpěl jak čokl. Protrápil jsem se tehdy někde k výpravě pro autobaterii s Billem a pak už hru nezapl. Občas jsem si v následujících letech v nějaké diskusi na internetu„ulevil“, že to zbožňované TLOU zase taková paráda není. No, byl jsem nefér.

Stále si sice nemyslím, že je TLOU nejlepší hra všech dob, hratelnost má pořád podle mě jisté rezervy (uvědomuji si, že teď hodnotím více než deset let starou hru), které však dvojka rozhodně mohla doladit. Tentokrát na obtížnost HARD mě hra však už zpočátku velmi slušně bavila a řekněme někde od poloviny jsem byl už prakticky nadšen. Už na mne spolehlivě fungovala chemie mezi Joelem a Ellie a jak jsem pozvolna nasyslil dost munice, rázem začaly být i souboje krásně pestré a zábavné.

Přijde mi, že v první cca třetině se zpočátku prostředí přeci jen trochu opakuje a v městské zástavbě strávíte dost času, pak se však hra neustále mění a podíváme se na skutečně zajímavé a pestré lokace. Dnes už hra ani v remasterované verzi pro PS4 nevypadá vyloženě k světu (existenci remaku nakonec celkem smysl dává), ale třeba zasněžená pasáž v chatové oblasti a okolí byla skutečně parádní. Líbila se mi ostatně celá pasáž za Ellie a to jak po stránce hratelnosti tak i při budování příběhového pozadí.

Postavy jsou velkou devizou hry a to nemluvím ani zdaleka jen o úvodní dvojici. Během putování narazíte na slušnou řádku epizodních postav. Napsané jsou skvěle a rozhodně je nejde jednoduše zaškatulkovat na ty hodné a zlé. Ono to ostatně platí i pro ústřední dvojici a Joel je v konečném důsledku vážně spíš antihrdina… to co na něj čeká v druhém díle si v jedničce vlastně celkem zasloužil. O silné osudy tu jednoduše není nouze. Pocitu z celku dopomáhá i naprosto špičkový dabing.

I když jsem velkým fanouškem série Resident Evil, asi ještě nikde jsem tak moc nešetřil municí, jako právě v The Last of Us. Tady se hrou vážně prostřílet nejde a vždy jsem měl radost, když jsem našel nějakou skrýš s náboji. Když už ale na střelbu dojde, mají zbraně ten správný říz, kopou jak mladá kobyla a bez vylepšení se Joelovi roce třesou jako by měl pokročilé stádium parkinsona. Ještě jednou se vrátím k vyšší obtížnosti, kde jsem měl kolikrát pocit, že si prakticky nemůžu dovolit vystřelit a řešit úplně vše „růčo“ byla otrava. Dle statistik jsem hru dohrál s přesností střelby přes 80 % a ani přes zevrubné prolézání opuštěných stavení jsem se v munici fakt nekoupal.

Na průzkum okolí ostatně hra klade opravdu značný důraz. Nezřídka se tak stane, že i relativně skrytá zákoutí nebo rozlehlý dům v konečném důsledku nabídnou pouze nějaké ty suroviny na výrobu. Nelíbilo se mi, že hra nenabízí žádný způsob, jak mít reálný přehled o tom, kolik a kterých sběratelských předmětů člověk v určité kapitole nenašel. Vážně se není čeho chytit a třeba takové komiksy jsou ve hře rozmístěné na přeskáčku. Nejde tedy ani odhadnout, že někde mezi tou a onou kapitolou asi leží komiks číslo 5. Přirozeně se mi povedlo najít pouze všechny plánky k vylepšení a třeba přívěšků Světlonošů jsem minul spoustu. Takhle bez indicií je sesbírání všeho skoro až nereálné a troufám si tvrdit, že většina hráčů to prostě sbírala podle videonávodů. V tom já ale absolutně nevidím smysl a uspokojení. EDIT: Opět jsem TLOU křivdil, volba kapitoly přehled nabízí, ale až po dohrání hry. Díky uživateli BUMTARATA za upozornění :).

Multiplayer jsem do celkového hodnocení nezahrnul. Dnes již logicky není aktivní. Cca deset hodin jsem do něj vložil před lety, ale již tehdy jsem byl zelenáč mezi veterány s maximalnimi úrovněmi, což je samozřejmě velký vopruz.

Letos jsem tak konečně pochopil, proč je The Last of Us legenda. Už při psaní těchto řádek mám pocit, že se mi s odstupem času bude hra líbit stále více a budu na ni vzpomínat častěji, než na některé další 9/10 kousky. Jak jsem dosud kroutil hlavou nad nesmyslností remaku, najednou mám pocit, že bych ho strašně chtěl.

Hodnocení na DH v době dohrání: 91 %; 505. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus