Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

The Last of Us Part II

benzinkanalevobenzinkanalevo
Dohráno
  • PS5 95
První díl je pro mě pravděpodobně nejlepší hrou vůbec. Nemohl jsem být zvědavější, co nabídne ten druhý. Vyhlídky byly velké. Zvlášť po diskutabilním závěru v díle prvním.

Druhý díl nás na počátku zavede do městečka, které se po trvající apokalypse snaží žít, budovat a tvořit nové hodnoty. Městečko není velké a lidé se v něm opět naučili bavit a radovat se z toho mála, co jim zbylo. Za opevněním totiž čeká pořád ten hrozivý svět, do kterého se chtě nechtě opět brzy podíváme. Čas se posunul o 5 let, z Ellie je dospělá slečna a ostatní známí aktéři z dílu prvního zase o trochu víc zestárli. Vztah mezi Ellie a Joelem utrpěl vážné trhliny, ale to je to poslední, co k příběhu řeknu.

Technická stránka hry se dočkala zase mírného zlepšení. Ono totiž z Part 1 není moc co vylepšovat. Grafické zpracování je tak opět na fantastické úrovni, audiovizuál je opět další dominantou hry. Nic jiného se ale asi nečekalo. Potenciál TLOU byl obrovský a po prvním díle se na tomto nic nezměnilo. Ať se jedná o technickou stránku nebo tu příběhovou.

Hra nám opět nabídne skvostné pohledy na rozpadlá města, tísnivou atmosféru v interiérech a deprimující místa, kde nedýchá už roky nic jiného, než smrt. Zase se budeme snažit hledat věci, které se žánrem survival hororů souvisí nejvíce. Takže náboje, lékárničky, potřebné díly na výrobu dalších vylepšení atd atd. Možností je celá řada, co proti svým nepřátelům použijete. Co se týče nepřátel, je jich zase o trošku víc a autoři si zase o trochu víc pohráli s jejich vizuálem. Takže za mě krok dopředu správným směrem.

Prostředí je opět lineární a když můžou některé scenérie působit jako open world, faktem zůstává, že to tak není. Hra nás stále žene dopředu a odkrývá nám opět velice zajímavý příběh s několika skvělými zvraty. Herní doba se prodloužila a mně hra zabrala na vyšší obtížnost něco kolem 34 hodin. Pro mě jako velikého fanouška to i tak bylo málo :-)

Zatím se může zdát, že druhý díl nenabízí nic nového. Ano i ne. Je tady hlavně pokračování příběhu a také bonusový obsah po dohrání hry. Kromě zajímavého dokumentu o vývoji hry (s českými titulky) je zde také tzv. No return mód. Jakási survival mini hra, respektive tzv. roguelike zážitek se survival prvky , ve kterém v rámci několika úrovní navštívíte různé lokace. Zahrát si přitom budete moci za většinu postav z původní hry. Část postav, zbraní a vylepšení si však odemknete až samotným hraním. Je to rozhodně skvělý doplněk a fanouškům hry zase ukrojí další porci času.

Co vlastně TLOU Part II je. Revoluce rozhodně ne, evoluce ano. Pro fanoušky naprostá povinnost, pro ostatní asi povinnost taky :-) Zvlášť pokud jste milovníky tohoto žánru, jen těžko budete hledat lepší počin.

Pro: Vše z prvního dílu, bonusový obsah

Proti: Příběhové twisty nemusí sedět všem

+15

Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce

ripperripper
Dohráno
  • PC 55
Když jsme o Vánocích s rodinou viděli Mrazíka, a já se díky High-Voltage dozvěděl, že dokonce existuje i česká adventura se stejným motivem, tak jsem si řekl, že to musíme s dětmi vyzkoušet. Dle očekávání se to dětem líbilo (zřejmě víc, než mně), takže jsme ji společně dohráli.

Hra splňuje předpoklady pro rodinný titul. Není nijak přehnaně těžká, plně česky namluvená, zabere jen pár večerů, a má vděčné pohádkové téma. Původní film částečně kopíruje, ovšem jednotlivé lokace více rozvádí (např. Nastěnka má více úkolů, než jen doplést ponožku), ale zároveň si domýšlí i nové postavy a jejich příběhy. To byla zřejmě nutnost, aby bylo ve hře co dělat (i tak není nijak dlouhá), takže mě to nijak neuráží. Ve hře jsou 4 kapitoly, kde hrajete střídavě za Nastěnku a Ivana, a poněkud divně působí jen ta poslední, protože je extrémně krátká, lineární a snadná. Jakoby již tvůrcům došel čas nebo peníze, tak to všechno rychle uzavřeli.

Hádanky jsou příjemně přízemní (nakrm dobytek, přepluj řeku, sežeň čelenku... žádná moderní technika a komplikace), takže se to dětem příjemně hraje. Na druhou stranu s některými věcmi už se dnes fakt nesetkají (jak obarvit klubko vlny, k čemu je tabatěrka, apod), takže tam to může působit problémy. Většina hádanek má poměrně logické řešení, nejsou tam žádné vyložené špeky, jako v jiných starých adventurách. Ale ve hře je spousta scén, kdy je situace prostě špatně vysvětlená a matoucí. Např. pro přejetí řeky na voru je třeba bidlo, a převozníkovo bidlo je na obrazovce krásně vidět, ale Ivan si ho bez pořádného vysvětlení ("to nejde") odmítá vzít. Člověk pak přemýšlí, proč sakra zjevné řešení nefunguje a co teda má dělat. Nebo je potřeba vybrat hnízdo straky (která v něm sedí), a je na dosah ruky, ale zjevné řešení (prostě ji rukou vyhnat z hnízda) opět není dovoleno ani vysvětleno (mohla by ho třeba klovnout, a pak by další logický krok byl třeba hledat klacek - ale ne, řešení je úplně jiné, a to zjevné nelze použít). Dále se mi vícekrát stalo, že jsem v podstatě odhalil správný postup, ale hra mi ho s nicneříkající hláškou odmítla (takže jsem nabyl dojmu, že takto to nejde), a to jen proto, že jsem si před tím nepromluvil s konkrétní postavou. Takže jsem tam poměrně dlouho bloudil, jen abych zjistil, že po opakovaném prokecání postav poblíž najednou můj předchozí postup funguje. A ještě bych vypíchnul, že ačkoliv drtivá většina hry jde hrát jen levým tlačítkem myši (takže ani netušíte, že pravé tlačítko má někdy jinou funkci - místo akce jen popíše předmět), tak je tam minimálně jedno místo, kde je nutné pro postup právě pravé tlačítko (ačkoliv to vůbec nedává smysl, protože je tam právě potřeba provést akci, což je celý zbytek hry na levém tlačítku). Snadno se tak dá na půl hodiny jen zmateně chodit zleva doprava a zkoušet vše na vše, a pak tlouct hlavou o stůl, až člověk zjistí, že to celé bylo jen o špatném ovládání. Takže ačkoliv zákysy typu šílených kombinací předmětů tu nejsou, hra trpí na chyby v designu a nedostatku testování na běžných hráčích, řekl bych.

Z herních opruzů bych ještě zmínil, že nikde nemáte napsané, co máte aktuálně za úkol udělat (občas je to i několik úkolů naráz), a dost často vám to zadávající postavy již nezopakují. A platí to i pro jiné důležité rozhovory ve hře. Například kluk sedí na kašně a má u sebe nůžky, a při vaší první interakci vám řekne, za co je vymění. Ale vy je teď na nic nepotřebujete, takže jdete dál, a když o půl hodiny později vás někdo požádá o nůžky, tak si jen horkotěžko budete vzpomínat, co jste tomu klukovi měli donést, protože on vám to již nikdy více nezopakuje. Celkově tedy je dobré hrát v delších seancích nebo na zátah, protože pokud si tam vložíte týden pauzu, tak se vám bude těžko navazovat.

Posledním opruzem je přílišná ukecanost některých postav, které dost často žvaní vatu (a občas i hodně špatně napsanou - dívám se na tebe, oživlý pařeze), asi jen aby natáhly herní dobu. Dospělý přeletí psaný dialog pohledem a odklikne ho, ale děti, zvlášť pokud ještě neumí dobře číst, to poslouchají celé, a opakovaně (když tam přijdou znovu, jestli se třeba něco nezměnilo), a to pak člověk mentálně leze po stropě.

Abych i něco ocenil, tak fajn je, že předmětů v inventáři není mnoho (a ještě se mezi kapitolami se změnou hlavní postavy vyprázdní), takže člověk nemusí nijak přehnaně kombinovat. Také je pěkné, že celá hra je představena jako čtená pohádka od babičky dětem, dává jí to takový hřejivý domácí nádech.

Shrnuto, pro menší děti (moje sedmiletá dcera byla ideální cílovka, pro čtyřletou to bylo moc těžké) je to slušná adventura, se kterou budou potřebovat pomoci jen někdy. Na Vánoční prázdniny jako interaktivní verze Mrazíka se to více než hodí. Člověk ovšem musí překousnout zmíněné výhrady (děti mají vyšší toleranci).

Celkové hodnocení: Dobrá
+12

Might and Magic VIII: Day of the Destroyer

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 75
Osmý díl série Might and Magic je posledním titulem, který běží na stejném enginu jako šestka a sedmička. Dohromady tak tvoří trilogii, kterou jsem si v velmi oblíbil a rád se k těmto hrám čas od času vracím. Osmý díl tak na první pohled vypadá velmi podobně jako jeho předchůdci.

Asi největší novinkou v tomto díle je ta, že si na začátku dobrodružství nevybíráme celou partu, ale jen jednoho hlavního hrdinu. Další až čtyři členy party je možné si najmout a případně zase propustit, když je potřeba uvolnit místo pro někoho jiného. Čím je naše parta slavnější, tím silnější hrdinové se k ní chtějí připojit. Nicméně, já nikdy nedám dopustit na partu, se kterou jsem skoro od počátku. Prostě není nic lepšího, než si každého hrdinu vypiplat od první úrovně. I proto nejsem zrovna fanouškem této novinky.

Druhou novinkou je to, že výběr povolání nahradil výběr rasy s tím, že každá rasa je v některých schopnostech lepší než jiná. Některé rasy pak mají ještě svá specifická kouzla či schopnosti. Osobně si vždycky jako prvního beru Necromancera, jehož portrét se při povýšení na Liche změní na kostlivce a zhrubne mu hlas. Zajímavá pak může být možnost si v pozdější fázi hry skoro celou partu nahradit draky, kteří mohou používat dračí dech a dávají možnost létání celé partě. Ale jak už plyne z předchozího odstavce, já raději hraji se svými původními hrdiny.

Jinak je to prakticky stále stejný Might and Magic. Grafika je prakticky stejná, systém trénování a zkušenostních bodů taktéž. Celkově mi hra přijde o něco kratší a hlavně o dost lehčí, oproti předchozím dílům. Vzpomínám si, jak jsem v šestce i sedmičce dostával na frak od titánů či draků a to jsem byl na celkem vysokém levelu. Zde si s draky dokáži poradit se svoji základní partou bez větších problémů. Obtížnost šla dolů i v jednotlivých dungeonech. Na žádný obří Hrad Darkmoor, Hrobku Varn, či rozsáhlé doly zde prostě nenarazíme. Co mě naopak velmi těší je to, že zde není konec s blastery, který mi ten skvělý fantasy feeling předchozích her v závěru vždycky pokazil.

Příběh je fajn a prakticky se drží stylu předchozích dílů. Nejvíce mě to bavilo na Souostroví Dýky, Alvaru a v Zemi stínů. Zajímavé pak byly i sekvence v jednotlivých Rovinách elementů, kde byly celé řady elementálů a stvoření pocházejících z daného živlu. Samotný závěr v Escatonově krystalu a Paláci mě naopak celkem zklamal.

Celkově jsem se u osmého dílu bavil, nicméně přišel mi o něco horší než díl předchozí. I tak se k němu vždycky rád vracím.
+19

Crystar

SweetL.c.SweetL.c.
Dohráno
  • PC 55
Crystar mě docela nabažil svojí nádhernou výtvarnou stránkou hry a designu postav. Zkrátka, mi hra na první pohled přišla sympaticky. Její záporné hodnocení jsem viděl, ale přesto jsem si chtěl udělat svůj názor, jak to teda ve finále s hrou je, a jestli je kritika na místě. 

The Good: Ačkoliv je Příběh dost klišé, tak nemůžu zapřít určité originální nápady a jeho pojetí. Ve výsledku mě tedy příběh neurazil i když se dá bohužel předpovídat co bude dál, kvůli tomu že hra zbytečně spoileruje, nějaké události dopředu. Postavy, na které hráč narazí nejsou vůbec špatné a jejich dialogy mě vcelku dost bavily a jejich charakter taky. Hub, kde hlavní hrdinka při ukládání hry spí, při pouštění herní hudby má na sobě sluchátka, surfuje po netu, a další takové detaily. Fakt si s tím Japonci pohráli a jde petnout i Hafan, který nejen, že za každé petnutí hlavní hrdinku potěší, ale vás osvobodí od té spirály stereotypu, jakože vážně! 

The Bad: Soundtrack, ačkoliv tam nějaké pěkné tóny zazní, nemůžu se zbavit dojmů, že to mohlo být v nějakých případech lepší, přesto to ale není nic, co by mě urazilo a někdy Soundtrack dobře seděl atmosféře, jen mohl být lepší a méně generický. Soubojový systém člověka vystraší hned když do něčeho zabuší... mečem. Nepřátele čekají i na nejtěžší obtížnost kdy do nich hráč mečem pleskne a celkový pocit mi opravdu neseděl, přesto i když to je dost meh, tak když jsem byl v pozdějším levelu a odemknul si nové skilly pro postavy, tak to překvapivě nebylo nejhorší, ale stejně to docela bolelo.     

The Ugly: Největší problém hry je stereotypnost, který je naprosto ubíjející. Nestačí, že Dungeony po kterých hráč prochází jsou strašně jednoduše navržené se stejnou Lajnou ale co víc i samotný nepřátele a typy se furt opakují. Hra má jen pár typu nepřátel, které se v každém Dungeonu opakují a mění se jen jejich barvy. Možná za to může rozpočet, to nevím, ale nejhorší na celé hře je prostě stereotyp ta hra může kohokoliv odradit od hrání. Za těch 30 hodin!? jsem furt jen bušil do toho stejného, a chodil skoro po tom stejném, tohle opravdu ne, i když to k celkovému pojetí hry dává smysl, tak je to nezvládnuté a nedotažené. 

Pro Masochisty, kteří se rádi ubijí stereotypem asi výborný kousek, pro ty ostatní bych doporučoval se tomu vyvarovat. Něco mi říká, že to mělo být spíše Anime než videohra. Příběh a Témata nejsou moc obvyklé a mnohem lépe by to podle mě fungovalo.
+10

Behind the Frame: The Finest Scenery

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 70
Krátká adventura, ve které dominuje především příjemná atmosféra všedního dne. Celou hru, v jedné jediné místnosti, sledujeme okem ambiciózní malířky snažící se dokončit svůj obraz. Ta, zatímco pracuje na svém umění, popíjí kávu a připravuje se na svůj velký den, také po očku sleduje oknem postaršího souseda, který jí je něčím strašně povědomý.

Z hlediska hratelnosti se jedná o jednoduchou point'n'click záležitost, která je zprvu vyloženě banální - což hezky padne do celé té milé melancholické atmosféry a přituhuje v ní až ke konci, kdy začne příběh vrcholit. Právě z příběhu jsem měl zprvu trochu matoucí a rozporuplné pocity - dokud jsem si jej nenechal dovysvětlit. Po jeho pochopení ho ale musím docenit - stejně jako vodítka, která jsou napříč celou hrou, a vlastně i v jejím samotném názvu, rozeseta. Na zhruba dvě hodinky fajn záležitost, která vyloženě asi nenadchne nějakými velkými mechanikami, ale milovníkům melancholických cozy jednohubek může určitě přijít k chuti.

Pro: cozy atmosféra, příběh, art design

Proti: pro někoho to může být až moc abstraktní

+13

Gold Rush! Anniversary

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 65
Hledání zlata je riskantní podnik a to platí i pro tvorbu remasterovaných verzí starých klasik. V některých případech se dílo velmi zdaří, ale většina je nakonec horší než originál. Gold Rush! Anniversary je ve výsledku někde uprostřed a kam se převáží ručička pomyslných vah záleží na vaší znalosti originálu. Začnu tím nepovedeným. Grafika je kompletně nová, ovšem na rok 2014 celkem mizerná a navíc kompletně postrádá atmosféru. Původní lokace mají vždy něco do sebe a zde vše působí spíše jako kulisy. Přesto je pro nové hráče možná stravitelnější. Problémem je i ztráta časového údaje. Postup je především na začátku svázán s uběhlou dobou, kterou ale v této verzi není možné zobrazit(nebo nevím jak). Není to fatální a hráč to asi časem odpozoruje, navíc po koupi lístků vám už nic neujede. V odstranění většiny slepých konců a zbytečných smrtí také vidím přidanou hodnotu pro nové hráče.

Hra je nově kompletně namluvená, ale nijak povedeně. Lépe se zadařilo s ovládáním, které lze použít buď klasické parserové nebo modernější point & click. Zpočátku jsem více využíval parser, nový způsob mi nějak nesedl, ale postupným přepínáním jsem si zvykl a ke konci už jel téměř výhradně ponovu. Velkou výhodou je rychlé cestování na novou obrazovku dvojklikem. Pasáže s inteligentnější mulou jsou také příjemná změna. Je škoda, že po přepnutí na parser se ztratí dabing a naopak pří point & click příkazový řádek. Umím si představit, že kombinované ovládání by bylo super. Nebo alespoň možnost si povolovat funkce dle potřeby. Třeba rýžování nebo těžba je mnohem rychlejší textově, zvlášť při tolikerém opakování.

Příběh a řešení problémů je věrné originálu, rozdílů je minimum. Hlavní změnou a to k horšímu, je automatizace některých hádanek a odpovědí. Chápu ten krok, ale opět mohlo jít o volitelnou variantu. Přesto je na hře znát fanouškovský zápal a hraje se stále velmi slušně. Nová verze prostě něco zlepšila a něco zhoršila. Kdo hrál nebo plánuje hrát originál, tak může Anniversary klidně pustit z hlavy. Ale pokud vás grafika nebo parser odrazují, tak tahle verze stojí za zkoušku. Já jsem každopádně zvědav na druhý díl.
+18

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

NixNix
Dohráno
  • PC 85
Asi nemá smysl říkat, co je to za hru protože prostě kdo nezná Sherlocka, stejně si tu hru sám od sebe nezapne. Já jsem jednu dobu byl naprostý fanatik a hltal jsem od knih až po cokoli, co se kolem Sherlocka mihlo a rád zavzpomínám na tu postavu právě skrz nějakou hru. A tak se to hezky sešlo, že jsem si konečně našel čas na tuhle hru. A byl jsem překvapen.

Prvně mne grafická stránka hry opravdu potěšila protože vše je opravdu hezký. Obličeje jsou hodně povedený, celkové zpracování a provedení taky. Cutscény jsou trochu horšavější, ale nic co by mne pohoršilo a na tu dobu jsou fakt dobrý. Zvukově taky a v tomto odvětví asi nemá smysl se dál bavit.

Hratelnost je taky naprosto v klidu. Můžete si vybrat, jaký chcete pohled, ale já jsem preferoval třetí pohled na Sherlocka a neměl jsem problém. Co se týče světa jako takového, máte tam daný mantinely takže to vypadá tak, že se pohybujete na místě, na kterém máte řešit zločin a když hra nechce, aby jste šli dál, tak vás prostě utne a vrátí zpátky. Asi mne to nijak nepohoršilo protože vlastně pak jsem zjistil, že mi některé věci unikly a musel jsem jít zkoumat zpátky.

Co se týče obtížnosti, když už jsme u toho. Tak hra je i není těžká. To záleží na vás. Co jsem hrozně uvítal, tak je přeskočení hlavolamů, ne, že bych je nedělal ale dycky, když je ve hře tahle možnost, tak mne to potěší protože když se hodně trápíte, tak jednoduše můžete se pohnout z místa a nemusíte 3 dny nad tím doumat, jak to vlastně má bejt. A to si myslím, že je fakt plus. Ale samozřejmě, někdo, dokud to nevyřeší, tak neusne. Já už takový nejsem. Takže jsem spal jak mimino i po přeskočení.

Je tu další plus a to, že vy ve výsledku toho vyšetřování máte možnost volby a dle indícií a vaší dedukce můžete obvinit, koho chcete. Takže to klidně může odnést nevinný, nebo naopak vinný člověk si nemusí trest odpykat. Ale při použití rozumu, se dá dopracovat zdárného konce. Mne se povedlo dycky ten daný případ pochopit. Avšak někdy v průběhu vyšetřování to třeba takový smysl nedává, ale to i díky tomu, že jsem nevysbíral veškeré detaily a neměl jsem všechny cesty otevřený. Za to dávám taky palec hore.

Co mne naopak nebavilo, tak byly případy jako takové samy o sobě. Různorodost je fajn, ale některé mne bavily více a některé vůbec. Celkově hra není zas tak dlouhá, ale střídají se tu krátké případy a dlouhé a ty dlouhé byly většinou ty, co mne nějak nebavily. Někdy to bylo zbytečně natahované. Ale jinak v nich máte takovou kombinaci všeho a občas máte i akční vsuvku. Ale některé mechaniky jsem úplně nepochopil a trvalo mi než jsem na ně přišel (např. lezení po laně). A po vyšetření případu se občas stane, že případ nekončí a máte interakci s obžalovaným(i) a tady to úplně taky nebylo moc domyšlené. Občas to bylo tak rychlý, že než jsem stačil zareagovat, kolikrát se stalo něco, co jsem úplně nechtěl no.

Ale ve výsledku jsem si rád zahrál za detektiva Holmese a opravdu šlo vidět, že to dělal někdo, kdo má rád Sherlocka. Takže pokud jste fandové ono slavného detektiva, určitě nebudete pohoršeni.

Pro: různorodost případů, délka hry, možnost přeskočit hlavolamy, grafické zpracování, možnost obvinit koho chcete a průběh případu je jen na vás,

Proti: někdy případy jsou zbytečně moc dlouhé a natahované, některé hlavolamy jsou horší na pochopení, interakce s obžalovanými po jejich obžalování

+11

While We Wait Here

TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 70
Mladý manželský pár vlastniaci klasické americké bistro kdesi "in the middle of nowhere" sa rozhodol, že sa konečne presťahujú do mesta a začnú nový život. Tragická udalosť však tieto plány naruší už hneď na začiatku a tak život v bistre pokračuje tak ako predtým... Aspoň to tak na prvý pohľad pôsobí.

Hra má v sebe viacero vrstiev - z pohľadu prvej osoby sa staráme o spokojnosť zákazníkov, varíme jedlo, nalievame kávu, počúvame ich starosti. Ich starosti následne prežívame z ich pohľadu vo forme nejakej walking simulator sekvencie alebo minihier, prestrihávané jednoduchými adventúrnymi činnosťami. Zaujímavé je, že to ako na postavy reagujeme, má vplyv na to, ako sa v dôležitých okamihoch rozhodnú a aký budú mať vlastný príbehový koniec. Poradiť im však vieme/musíme viackrát počas hry a ak odpovieme protichodne s minulorou radou, oni si to budú pamätať a nebudú nás počúvať.

Jednotlivé postavy zákazníkov a ich príbehy sú rôznej kvality, hoci väčšinou zaujímavé. Čo je trošku zvláštne je, že po lynchovsky sa hra snaží kombinovať rôzne žánre - drámu, komédiu, thriller a príde aj na mysteriózno a nejaké hororové prvky, nie vždy jej to však ide a občas hlavne tie odľahčené narúšajú atmosféru hry a vystavanie príbehu. Taktiež je škoda, že hlavný príbeh je tak trochu predvídateľný, ale možno to bol aj zámer autorov, aby boli niektoré veci vnímané v inom svetle, ako ich vnímajú postavy v hre.

Hra je plne nadabovaná a jedná sa o zväčša veľmi kvalitný dabing, hlavne ústredná dvojica manželov. Jediný kto mi asi vadil, než som si zvykol bol šušľajúci dôchodca s vysokým hlasom. Grafické spracovanie je však z môjho pohľadu vyslovene hnusné a nejde ani o štylizáciu ako o naozaj veľmi nekvalitne vymodelované postavy s veľmi nízkym rozlíšením. Ani neviem, kedy sa mi naposledy stalo, že som mal taký pocit z nejakej hry. No napriek tomu, to nie je natoľko rušivé, aby si človek nevedel hru a jej príbeh užiť.

Pro: atmosféra, dabing, fajn i keď predvídateľný príbeh

Proti: grafika, niekedy náladovo prekombinované nie k dobru

+15

The Last of Us Part I

benzinkanalevobenzinkanalevo
Dohráno
  • PS5 100
TLOU - hra, které jsem věřil zdaleka nejvíce, že mě u konzole udrží. Hra, které jsem přečetl nejvíc recenzí, viděl nejvíc videí, hra od které jsem čekal absolutní vrchol a dostal jsem ho. Dnes lituji jedné věci - že si tento herní a emotivní zážitek nemohu vychutnat znovu poprvé.

Hra nás dostává na úplný počátek celosvětové epidemie, o které nikdo nic neví, Důležitým faktem ale je, že mění jinak poklidné sousedy a přátelé na agresivní víceméně zombies. Nikdo neví odkud to všechno přišlo, ale hra nás rovnou "hází" na počátek této katastrofy, která navždy změní životy miliard lidí. Jedním z nich je i Joel Miller. Z příběhu hry již nebudu prozrazovat víc. I když věřím, že se jen těžko najde někdo, kdo by alespoň z části nevěděl, co je TLOU zač.

Již od prvních okamžiků na mě hra působila naprosto fantasticky. Grafické znázornění apokalyptického světa, kde vidíme nádherné scenérie čítající nepřeberné množství polorozpadlých nebo úplně rozpadlých budov, domů, mrakodrapů, mostů atd., je naprosto fascinující. Atmosféra světa po nákaze nemohla v mých očích dopadnout lépe. Svět je kolem dokola plný nástrah v podobě nakažených, ale i lidí a vojáků, kteří se v mezidobí spojili do jednotlivých frakcí a nepřekvapivě bojují jen sami za sebe. Při procházení hrou se tedy musíte vypořádat nejen s monstry, ale i lidskými protivníky. Cesta, na kterou se tak Joel společně se svým "balíčkem" v podobě mladé Ellie vydal, je tak ještě o kus náročnější.

Tady jsem se konečně dostal k Ellie. Mladá slečna, která hraje v příběhu samozřejmě naprosto zásadní roli je napsaná perfektně. Věčně uražená, nespokojená, arogantní dívka si jen těžko hledá cestu k uzavřenému Joelovi. Na druhou stranu jsou výborné jak už drobné hádky, tak nepřestávající pošťuchování mezi oběma aktéry. Tímto způsobem jsem si vytvořil vřelý vztah k oběma postavám a přestalo mi být jedno, co s nimi bude. Tohle je za mě obrovsky důležité. Dodává to hratelnosti nenahraditelné body do plusu. V průběhu jejich cesty se pak dočkáme i nových přátelství a dalších momentů, které více či méně zasáhnou do osudů obou protagonistů.

Hra je survival akcí, takže hráč sbírá cenné náboje, lékárničky, dokáže si vyrobit další potřebné věci pro boj nebo přežití jako takové. V tomto ohledu zde asi není nic zásadního, co by vybočovalo. K dispozici jsou bodné zbraně, pistole, brokovnice, samopal atd atd včetně granátů nebo mol.koktejlů. Soubojový systém je každopádně povedený.

Míra brutality je pak v mých očích naprosto dostačující. Monstra jsou dostatečně nechutná, krvavá a správně děsivá. Velkou měrou k tomu přispívají i zvuky "naříkajících" zombies nebo i klepavé zvukové projevy od tzv. clickerů. Já jsem obecně trochu "po*era", takže mi to přišlo všechno dost děsivé. Zejména večer a na sluchátkách. Přispívá k tomu i deprimující pohled na kdysi "zářivý" svět, ale to už jsem psal výše.

Obecně opravdu nemám co vytknout. Čekal jsem TOP hru a také ji dostal. Není tajemstvím, že je to jedna z nejlepších her, kterou jsem hrál. Ne-li ta nejlepší. Jako třešeň na dortu je finálové morální dilema, které má své místo i v díle druhém.

Kdo nehrál, rozhodně doporučuji všemi deseti.

Pro: grafika, tísnivá atmosféra, zombies, příběh, fantastický audiovizuál

Proti: Fakt mě nic nenapadá

+12 +13 −1

Mafia II: Jimmyho Vendeta

danny21danny21
Dohráno
  • PC 55
Základním prvkem DLC Jimmyho Vendetty je sbírání bodů za kdejakou blbinu v takovém arkádovém stylu – zničení káry, kulka mezi oči, rychlá jízda atd, které ale slouží nanejvýš k umísťování v žebříčku nejlepších hráčů.

 Kolem třiceti misí je v rámci alespoň nějaké motivace obaleno sice slabým, ale aspoň nějakým příběhem, jak už název napovídá, pomsty dvěma gangsterům za zaprodání a poslání do lágru. Takže Vás zjednodušeně čeká spousta krádeží aut a vraždění a pokud jste fanoušci tunningu, dá se pohrát si s vybavením jako třeba přidání turba nebo různé pytlovinky v rámci vzorů a polepů na kapoty. Za mě ale tohle všechno je málo pro pořádný příběh a proto dávám jen průměr – 55 %
+13

Botanicula

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Marně přemýšlím co napsat o Botanicule, jak vůbec začít. Možná trošku zeširoka. Machinarium byla úžasná, dospělá hra se solidním sci-fi příběhem, Samorost 1-2 byly hříčky a trojka sice infantilní, ale v podstatě epická, vtipná a roztomilá hra, také laděná do sci-fi. Botanicula je infantilní... a to je všechno.

Ocitáte se někde v nějakém ekosystému s pěticí hrdinů. Pan pírko, větvička, žalud, houba a makovice prochází 6 různých úrovní bludišťoidního typu, kde plní milion různých nepodstatných úkolů, které zastřešuje vždy potřeba něco sesbírat, aby mohli dál. Modrá semínka, ptáky atd... Celé to zastřešuje nějaký příběh o odporných pavoucích, kteří vysávají z ekosystému energii a hrdinové je musí zastavit... no přiznávám že jsem to moc nepochopil a ani jsem se moc nesnažil. Laťka toho co jsem schopný a ochotný brát vážně je velká, ale tahle hra ji prostě nepřeskočila.

Grafika je samozřejmě roztomilá a pěkná, i když prostředí se skoro nemění. I tak musím tvůrcům nechat, že se vytáhli v množství různých kreatur a občas to ovzláštnili - třeba epizodou plnou domečků, kde v každém musíte něco splnit.

Pětice hrdinů by sváděla k tomu, že to bude těžká kombinatorika, ale je to v podstatě totéž co Samorost. Většinu časů jen klikáte po obrazovce, občas něco potáhnete a hrdinové všechno obstarají sami. Případů, kdy musíte použít nějakou konkrétní postavičku je minimum. Totéž platí i předmětech, většinou nesete jeden, max dva a víte přesně kde je použít. Hratelnosti se jinak nedá vytknout nic, úkoly jsou rozličné, originální, nechybí podmořské pasáže s ponorkou, závody, variace na volejbal, Arkanoid či Asteroids.

A tady přijde přiznání, proč je můj komentář takový neutrální - tu hru jsem si zkazil návodem. Na vině je moje posedlost sbíráním secretů a taky autoři, kteří tyhle prasárny musí cpát do každé novější adventury. Na achievementy už jsem se naučil kašlat, ale tady mi tvůrci hodili do cesty 123 sběratelských karet, které jsem prostě MUSEL najít všechny. Jsem idiot já vím... ale nemůžu si pomoc. Takže jsem jel podle návodu a v podstatě jsem z hratelnosti nic neměl. Po třech dílech Book of Unwritten Tales bez jediného nakouknutí do návodu jsem si připadal, jak hrát 3D akci s cheatem na nesmrtelnost. Takže od teď se podobných adventurám se sbíráním bodů, achievementů, kartiček a podobných nesmyslů vyhýbám... já si chci užít adventuření a ne přemýšlet co jsem kde nevzal.

Těch 80% odpovídá tedy tomu, kdybych hrál bez návodu, protože spousta úkolů je originálních a věřím že bych si je užil. A odměna za 123 kartiček? Tři kratičká, rádoby vtipná, infantilní videa... no nestálo to za to.
+22

Whispers of a Machine

ghostghost
Dohráno
  • PC 75
Keby sa ma niekto spýta, či by som Whispers of a machine odporučil, povedal by som rozhodne áno. ALE. Treba sa pripraviť na to, že hra zbytočne nezachádza do detailov (toto nemusí byť vyslovene zlý prístup) a hlavne záver mal dostať oveľa väčší priestor. Ja som samozrejme zase skončil v menšine a zvolil som koniec ako 7.7 % hráčov.

Tým by som kritizovanie ukončil a radšej pochválil hru za to, že sa mi hrala príjemne dobre. Môžu za to dobré hádanky (najviac potešilo posúvanie skrinky za hluku prostredia alebo hľadanie tajného vchodu na smetisku pomocou EKG) a akurátne tempo hry. To neznamená, že by hra občas nezdržovala (napr. scanovaním prostredia a hľadaním stôp), ale inak išlo všetko pekne od ruky. Žiadne podpásovky sa nekonali, no aj tak som 2x zakysol (tajný vchod na smetisku a tajná miestnosť v múzeu) a namiesto krátkej hry som si dal menší nadpriemer (14h).
Veľmi skoro je k dispozícii veľa obrazoviek a keď som náhodou stratil niť (a to sa po 3 dňoch pauzy stane ako nič), tak som sa cítil podobne ako môj brat, keď v Poldovi (alebo to bola dvojka ?) preskakoval z obrazovky na obrazovku a preklikával každé aktívne miesto. Napriek tomu ma hra neodradila, pretože to vykryla detektívnym príbehom. Nebol to príbeh pre náročných, ale bolo to niečo, čo ma ťahalo vpred. Jednak som vyšetroval vraždy a taktiež ma zaujímal aj príbeh hlavnej postavy.

Neposledná zaujímavosť boli špeciálne schopnosti hlavnej postavy, ktoré dostávala podľa toho, ako som hru hral. Ja som napr. nedostal neviditeľnosť, ale zato som mohol ovládať druhé osoby alebo vytvoriť elektrický impulz.

Nie je to must have, ale za zahratie hra rozhodne stojí. Aby som nezabudol, opäť ide o pixel art grafiku, tak aj na to treba myslieť. Niekto by už mohol byť v dnešnej dobe z pixel artu otrávený, ja ho ale vítam a páči sa mi.

Pro: Hádanky, Príbeh, Pochmúrna atmosféra, Na niektorých miestach nelineárny prístup

Proti: Záver mal dostať väčší priestor

+16

Dead to Rights: Reckoning

SasakrSasakr
Dohráno
  • PSP 60
Sérii Dead to rights jsem započal tímto dílem, který by dle Wiki měl být příběhově úplně první... ne že by dávalo smysl tady řešit příběh. Tohle je shooting galery arkádová ptákovina s lock on systémem, takže jde jen o to zmáčkout oba shouldery a počkat, až se to vykropí. Grafika na PSP není špatná, defaultně dokonce v 60 FPS, ale je velký rozptyl v atraktivní vizuálnosti jednotlivých lokací. Proto zezačátku hra nepůsobí tak zle, hraje se na otevřených a solidně vypadajících prostranstvích. Ale jak se přejde do interiérů a chodeb, je to díky chybějícímu druhému analogu úplně o ničem. Kontrolu nad kamerou nemáte žádnou. Ačkoliv jsem to rozehrál na střední obtížnost, bylo to ok (což vůbec nebývá u PSP her zvykem), a to až do posledního boss fightu. Tam jsem ztratil nervy a přišel na řadu godmode. Sorry jako.

Jinak věděl jsem, že ve hře je pes, ale po stisku trojúhelníčku jen zakňučel a nic. Tak jsem myslel, že to je celé a že tam je jinak úplně k ničemu... no... a až při hraní druhého dílu jsem zjistil, že pes startuje až když jsem locknutej na nepřítele... takže jsem to celé dohrál bez psa :-D Za zmínku stojí zcela chybějící dabing a kopírované assety a některé lokace z dvojky. Jako doprovodná handheldová variace na druhý díl to ale nemůže být hodnoceno tak přísně... 60 %.

Pro: Ucházející vizuál, 60 FPS, skončí to dřív, než to začně nudit

Proti: Nemožnost ovládat kameru, chybějící dabing, neexistující tutoriál, takže jsem nepoužíval psa :-(

+7

Assassin's Creed

SasakrSasakr
Dohráno
  • PC 70
Už jsem to dohrál před asi 10 dny, ale nedokopal jsem se k tomu něco napsat. Tak snad mi ty dojmy v hlavě ještě zůstaly...

Plusy:
- Vizuál zestárl méně, než je u takto starých her zvykem. LOD na 55" 4K obrazovce není nic moc, ale ve své době při plánovaném rozlišení 720p to nemohlo být poznat.
- Poměrně hezky udělaná města
- Mluví to česky

Mínusy:
- Repetitivní gameplay. Po první hodině je člověku jasné, že to bude Ubisoftí lezení na věže a do zblbnutí se opakující asi 4 typy misí. Člověk tak rychle přesedlá na režim, který mu umožní proplouvat hrou co nejsnáze, protože proč si to komplikovat.... větší zábava to stejně nebude.
- Celá parkourová složka je taky postavená na hlavu vzhledem k tomu, že v té době uměli parkour úplně všichni, a to stejně dobře, jako náš nejpíš zcela průměrný asasín. Někteří týpci to umí dokonce v plné zbroji stejně, jako ten náš Altair v županu. Hra by byla mnohem zábavnější a parkour zajímavější, kdyby byl výsadou jen našeho hrdiny. Střechy měly být náš svět. Ale protože jsou svět každého, běžně se tam vyskytují stráže a benga umí lézt nejen po žebřících, ale i po fasádách, jako my... no tak je to takové o ničem.
- Tím se dostávám k vysloveně otravným bodům - honičky s bengama. Krom toho, že je triggeruje v pozdější fázi hry už jen to, že žiju, tak setřást je je někdy záležitost na dost dlouho. A na rozdíl od různých her, kde se s fízlama člověk nahání v autech, tady to zábava není.
- Stealth je prakticky nemožný. Vyzkoušeno mnohokrát, že enemáci vidí i dozadu a na hodně velkou vzdálenost.
- Otravní NPC v ulicích - somračky a blázni. Somračku nejde vždy odstrčit a vzhledem k tomu, že vás nějaká začně prudit každých 10 vteřin se stejnou hláškou "ne, vy to nechápete, mám hlad", tak má člověk chuť vraždit. Ještě větší sranda jsou pošuci. Třetina tehdejší populace byla očividně mentálně vyšinutá . A na rozdíl od vás, oni vás můžou pře bengama žďuchat a nic se jim nestane. A to oceníte zejména tehdy, když vás žďuchnou do fízla, čímž se spustí další otravná naháněčka.
- Některé hlášky v dabingu jsou neskutečně komprimované, hlavně jsem si toho všiml u hlášek NPC ve městech.

Ostatní:
- Původně jsem chtěl dát do plusů živost měst a jejich zahlcení NPCčky... ale... došlo mi, že ani ne půl roku poté vyšlo GTA 4... a to si přiznejme, to je někde úplně jinde.
- Pohyb postavy... takhle... na to, jak špatně to mohlo dopadnout, to dopadlo ještě dobře. Ale často si paňáca dělá, co chce. Nejlepší je, když třeba pří úprku ulicemi dospěje k závěru, že jsem to chtěl vzít přes nějakou stranou stojící bednu, začně se na ní belhat a já pak dostanu čočku, protože mě dohoní.
- Linka v současnosti nedávala moc smysl. Kdyby tam nebyla, vůbec nic by se nestalo.

Takže jako hra je to takové nedomrlé, beru to spíš jako proof of concept a historie ukázala, že šanci na život a dlouhou sérii to dostat mělo. Navzdory kritickému komentáři tomu musím uznat nějaké kvality a ve výsledku se to nehrálo zle. Naštěstí to lze dohrát za pár večerů, a tak tomu lze i ten stereotyp ještě odpustit.

Pro: Vizuál, atmosféra, mluví to česky

Proti: Repetitivní, parkour umí všichni, těžké setřást benga, otravná NPC

+14

Divinity: Original Sin

berry1009berry1009
Dohráno
  • PS4 85
Dnes jsou již Lariani legendou a tvůrci jedné z nejlepších her historie. Je však pravdou, že nespadli jen tak z čistého vývojářského nebe a mají za sebou velmi bohatou historii a příběh. Divinity: Original Sin je jeho nedílnou součástí.

Pokud bychom tvůrce chtěli nazvat mistry ve vytváření RPG, hra předvádí spoustu argumentů, proč by toto tvrzení mělo být pravdivé. Ze hry je vidět, že byla vytvářena lidmi, kteří RPG zbožňují a rádi podobné hry hrají. Dostanete na starosti vývoj postav, spoustu rozličných dovedností, kouzel, charakterových vlastností, zlodějských dovedností... A nemalou svobodu jak problémy řešit. Příběh je sice nalinkovaný od začátku do konce, jak se ale ke konci dopracujete a s kým je pouze na vás.

Neměl jsem sice možnost hrát hru ve dvou, byla tak však zamýšlena. A tak dostanete v rámci příběhu i možnost interakce mezi dvěmi hlavními postavami, které jsou pověřeni zdánlivě triviálním případem vraždy kancléře. Případ řeší z pozice source huntera, jakési guildy na potírání moci. Postavy spolu mohou souhlasit, mohou se přít a rozcházet v názorech. Případné spory se pak řeší dle modelu kámen nůžky papír. Doslova.

Ze začátku mě tento systém bavil. Můžete si totiž vylepšovat jeden ze tří druhů argumentů a trochu si pomoct při střihání. Postupem času mi ale systém přišel vcelku otravný a náhodný. Své místo ale jistě má. Když však máte sílu přesvědčování 5 a soupeř 2, očekávali byste, že budete vyhrávat 2,5x častěji. Inu, nebylo tomu tak.

To, že tvůrci mají kladný vztah k RPG hrám poznáte tím, že se vás snaží pobavit. Ano, hra je vtipná a já u ná několikrát chytil záchvat smíchu. Musíte však hře věnovat pozornost a dát jí prostor. Na vtipy totož můžete narazit na nečekaných místech. Pro mě nejlepší moment byl při procházení se na hřbitově. Náhrobky mají popisek, kdo v přilehlém hrobě leží. A zde se autoři vyřádili. Hlášku "Here lies Roco. That's the last hole he fits in" jsem opravdu nečekal. Kdo ví, pochopí. Ehm... Jdeme dál.

Je potřeba počítat s tím, že hra je dlouhá. Obsahuje tři rozsáhlé akty a ke konci mi přišlo, že už trochu ztrácíme na tempu. Vedlejší questy jsou však solidní a stejně tak úkoly pro vaše parťáky jsou zajímavé. Hře trochu ubírá na kvalitě množství bugů, které jsou stále přítomny. Stalo se mi asi desetkrát, že hře z nějakého důvodu vypadly zvuky a pomohl jen restart. Stejně tak na určitých místech se hra tak sekala, že prakticky nešla hrát. I přesto nebudete litovat, pokud se ponoříte do světa Originálního hříchu a vydáte se bojovat s místním zlem.

Pro: RPG systém, zábavnost, vyobrazení světa

Proti: Zvukové chyby, roztahaný konec

+14

MediEvil

Peter.MelonPeter.Melon
  • PS1 85
Sir Dan je hlavním hrdinou této "fantasy"hry s temným okolím.Hrál jsem tuto hru jako dítě.Je moc dobrá.Prostředí je sice trochu temné...Zbraně jsou celkem dobré.Sir Dan útočí rukami či mečem či střelnou zbraní.Hratelnost je dobrá.Mínusem této hry je to,že je stará a má temné okolí.Hororové prvky této PC hry také nejsou pro každého...Jsou zde anglické titulky,což je klad této PC hry.Jinak nepřátelé jsou v této hře dobří a strašidelní.Část této PC hry se odehrává v muzeu.Tam jsou různí nepřátelé.Například tam jsou 2 rytíři(velcí)s mečem a úkolem v této PC hře je dostat se do cíle této hry.Sir Dan zde má i přítele ducha,který na začátku této PC hry radí Siru Danovi v této "temné"adventuře.Takže hodnotím 85 procenty.Solidní a návyková PC fantasy hra s hororovými prvky.

Pro: Akce,zbraně,titulky

Proti: Stará hra,nenabízí nic nového

+2 +7 −5

Final Fantasy XIII-2

PeachPeach
Dohráno
  • PS3 75
Třináctá poslední fantazie je druhou hrou v hlavní sérii, která dostala přímý sequel označený pořadovým číslem dva. Principiálně to vítám, protože mi to nahrazuje MMO díly, které nehraji, a tak jsem místo XI dostala X-2 a místo XIV zase tento XIII-2 singleplayerový kousek. Se sequelem desátého dílu jsem však nebyla příliš spokojená, protože mi přišlo, že cílí jen na fanoušky vzhledu (a nikoliv povahy) hlavních hrdinek. Trochu mne tak vyděsilo, že hned na začátku Final Fantasy XIII-2 jsem v kategorii nastavení "Kostýmy" dostala možnost vysléct hlavní hrdinku Serah do bikin, a tedy, že se bude i tento sequel odehrávat ve stejném fanservis duchu. Potěšilo mne, že tomu tak není a až na tuto volitelnou kosmetickou záležitost je tato hra důstojným sequelem bez laciných softerotických scén a uslintaných mužských postav po lobotomii.

Hlavní hráčskou postavou je, jak už jsem zmínila, dívka jménem Serah, která je mladší sestrou hlavní hrdinky Lightning z původní hry. Schválně píši hlavní hráčskou postavou a nikoliv hlavní hrdinkou, protože o tom, kdo je skutečný protagonista příběhu by se dalo polemizovat. Lightning má velkou příběhovou důležitost, byť za ni můžete přímo hrát pouze v prologu hry. Navíc se nově objevuje kluk z budoucnosti jménem Noel, který nám nejen objasní zápletku hry, ale hlavně se stane druhou hráčskou postavou. A to je vše. Víc postav nedostanete.

Že jsou dvě postavy v partě na Final Fantasy málo? To ano. Já mám nejraději díly, kde jich máte tolik, že si musíte do party vybírat, a nejlépe když se příběh sem tam rozdělí na více paralelních skupin. Navíc když vám prozradím, že se vrátil Command Synergy Battle system z původní hry v téměř nezměněné podobě, tak se znalí hráči asi podiví, jak asi bude fungovat nastavování paradigmat ve dvou? Je v tom chyták. Do hry se totiž vrací další unikátní mechanika, která se objevila pouze ve Final Fantasy X-2 a společně s tímto dílem se z ní tak stala FF sequelová stálice. Chytání monster! Ty pak můžete použít jako společníky do třetího slotu v partě a různě je vylepšovat, kombinovat a zdobit. Jinak se soubojový systém změnil pouze v drobnostech, které vám usnadní život (jako je třeba změna vůdce party v průběhu souboje), v absenci summonů a v obtížnosti. Ta je výrazně jednodušší než ve Final Fantasy XIII. Asi ve Square Enix tentokrát chtěli, aby hru někdo dohrál.

Zmínila jsem, že Noel je kluk z budoucnosti. Ne že bych vám chtěla spoilovat příběh. Zmínka byla zcela záměrná, protože definuje celou hru. Final Fantasy XIII-2 je totiž Chrono Break (plánované třetí pokračování Chrono Triggeru), který jste nikdy nedostali. Celé je to o cestování časem, ovlivňování budoucnosti, minulosti, anomáliích, paradoxech, vytváření paralelních časových linií a hromadě nechtěných endingů, když něco poděláte... a je to uděláno moc hezky a velmi chytře. Byť kvalit a promyšlenosti samotného Chrono Triggeru to samozřejmě nedosahuje. Ale které JRPG ano?

Tohle všechno by mi znělo hrozně dobře, ale mám s tím jeden zásadní problém. Původní Final Fantasy XIII bylo nejvíce kritizováno za "jednotlačítkový" soubojový systém. V praxi jste však nevěděli, co dřív, a klikali jste Paradigm Shift jako o závod. Museli jste být fakt rychlí, museli jste u toho přemýšlet. A tohle vám ve Final Fantasy XIII-2 odpadne, protože obtížnost soubojů byla značně snížena. Tentokrát se tak většina soubojů skutečně redukuje na jedno tlačítko, které navíc stačí neustále bezmyšlenkovitě mačkat bez ohledu na to, co se děje na obrazovce a vy se tak změníte na zbytečně chytrý auto-clicker. K tomu se po každém souboji automaticky vyléčíte do plna, takže není potřeba žádný party management ani po větším množství jednodušších střetnutí. Tomuto soubojovému systému zkrátka jednoduchá obtížnost nesvědčí a absence summonů je jen dalším hřebíčkem do rakve variability. Pár výzev ve hře přeci jen je. Závěrečný boss má až absurdní nárůst obtížnosti, který vás vyžene grindit, a někteří další bossové také umí potrápit, ale za mě je to málo. Skutečná obtížnost hry tak spočívá spíše v zajímavém exploringu v čase i prostoru a puzzlech, které jsou většinou povedené.

Na diskuzních fórech většinou Final Fantasy XIII-2 hodnotí lépe než původní hru, ale já se v rozhodování, zda se mi více líbí sequel nebo originál nakonec přikláním k originálu. Přes všechny jeho chyby, které se sequel snaží napravit, mne bavil mnohem víc. Chápu i fanoušky, kteří to mají úplně naopak, ale preferuji rovnoměrně rozloženou obtížnou výzvu před jednoduchou rutinou, která se až v poslední fázi posledního bosse změní v peklo, takže se musíte vrátit a (opět nudně) dofarmovat postavy a chycená monstra. I větší skupina hráčských postav ve Final Fantasy XIII mi sedla více, byť musím uznat, že chemie mezi Serah a Noelem funguje na jedničku. Na to, že je Serah zasnoubená s někým jiným...

Dohráno za 70 hodin.
Včetně:
Sazh's Story: Heads or Tails?
Snow's Story: Perpetual Battlefield
Lightning's Story: Requiem of the Goddess

Pro: Promyšlené cestování časem a vysoká kombinatorika možností díky jednomu slotu v partě vyhrazenému pro různá monstra.

Proti: Soubojový systém funguje pěkně s vysokou obtížností Final Fantasy XIII, ale v tomto jednodušším sequelu se stává velmi nudným.

+18

Tomb Raider

AZbestAZbest
Dohráno
  • XboxX/S 75
Herní výzva 2025 – 10. "Crash" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které narazíš na havarované letadlo, popř. v ní dojde k hráčem nezaviněné havárii letadla.

Na úvod musím povedať, že pôvodnú sériu z druhej polovice 90. rokoch som nikdy nehral. Snáď len chvíľu u spolužiakov na PlayStation 1 v dobách dávno minulých. Každopádne z počutia viem, že to bola solídna výzva čo sa obtiažnosti týka. V prípade tohto rebootu je to však inak. Hra (na strednej obtiažnosti) je fakt ľahká. Nikde nezablúdite, žiadny protivník vám nebude robiť väčšie problémy (vrátane bossov), strelivo vám bude pretekať batohom. Je len na vás, či to beriete ako pozitívum alebo nie. Ja som to v dobe hrania ako pozitívum bral. V podstate je Tomb Raider ekvivalent parádne našlapaného akčňáku, kde hlavný hrdina bez predošlých skúseností s bojom, kosí jedného nepriateľa za druhým.

Povedal by som, že tento reštart série si najviac vychutnajú casual hráči a mladšie generácie. Tvrdím to napriek udelenému ratingu "pre dospelých". Občas totiž narazíte na temnejšie momenty. Hrateľnosti a herným mechanikám nemám čo vytknúť. Obával som sa krkolomného platformingu, ale ovláda sa to jednoducho a intuitívne. Grafika je adekvátna svojej dobe, hudba fajn. Príbeh trochu béčko ale pomerne zaujímavý a v pekných kulisách. Občas ale zamrzí nadužívanie quick-time eventov.

V skratke, reboot Tomb Raideru sa podaril. Ak máte radi dobrodružné hry a filmy, nechce sa vám moc stresovať a rozmýšľať, siahnite po tomto titule a o zábavu na 10-12 hodín máte postarané.
+12

Retro City Rampage

borac555borac555
Dohráno
  • 3DS 80
Už jenom konceptem je to zajímavé. Tedy takové indie GTAčko s retro pixelovou grafikou. Náplň misí je hodně různorodá a poměrně nerepetitivní. Parádní je old-school bitový soundtrack. Co mě trochu zklamalo je jízdný model. Ve vozidlech se špatně jezdí bez toho abyste někoho nesrazili a nešli po vás hned policajti. Bylo docela otravné když jsem chtěl jenom dojet na místo mise, ale prostě jsem hned alarmoval policii. Vadilo mi trochu na finále, že bylo hodně natahované a i když se střídala herní náplň tak to bylo zbytečně dlouhé. Jinak, ale zajímavá městka akce v netradičním provedení.

Pro: Vizuál, soundtrack, easter eggy, náplň misí

Proti: Špatně ovladatelný jízdní model, moc natahované finále

+8

Golf Club Nostalgia

borac555borac555
Dohráno
  • Switch 70
Hra je to gameplayem hodně jednoduchá. Jenom namíříte směr a sílu uderu a snažíte se dostat míček do jamky. Hra má avšak zajímavý level design a působí silně meditativním dojmem. Tomu hodně napomáhá pohodový a působivý soundtrack. Celkově hra není moc složitá a její účelem jen vypnout hlavu a odpočnout si při golfu.

Pro: Level design, soundtrack, chill atmosféra

Proti: Pro někoho moc jednouché a bez silnější výzvy

+4
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • jvempire Gothic +32
    Napsal jvempire, 20 dní
    Populární a povedených RPG sérií není málo, ale Gothic přesto dokázal nezapadnout a zapsat…
  • Garret Kingdom Come:… +26
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal Garret, 14 dní
    Vávra v jednom z rozhovorů uvedl, že hry dnes nejsou dělány jako zážitek. Když se nad tím…
  • adam.kulhanek Fallout Tactics:… +25
    Fallout Tactics: Brotherhood of Steel
    Napsal adam.kulhanek, 19 dní
    Z prvních dvou dílů Falloutu jsem byl velmi nadšený, dvojku považuji jako jednu z mých…
  • jvempire Kingdom Hearts +25
    Napsal jvempire, 26 dní
    Kingdom Hearts je skvělá RPG série vzniklá spojením Final Fantasy a Disney u které mám…
  • CrisBenton The Elder Scrolls… +22
    The Elder Scrolls IV: Oblivion
    Napsal CrisBenton, 13 dní
    Tak po dlouhé době jsem zase něco dohrál, pač nebylo moc času. Na předchozí hře Morrowindu…
  • S4TW Kingdom Come:… +22
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal S4TW, 25 dní
    Herní výzva 2025 –  Zločin a trest     Tak tohle byla jízda! Hned z kraje mohu říct,…
  • ActualPigeon5 Kingdom Come:… +21
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal ActualPigeon5, 25 dní
    Tak po 145 hodinách mě dojely titulky a i když je to z mnoha pohledů fantastická hra, tak ta…
  • jvempire Stray +21
    Napsal jvempire, 22 dní
    Tento kočičí příběh mě zaujal již v prvních ukázkách. Jde o dobrodružství se…
  • Subject 13 Star Wars:… +21
    Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords
    Napsal Subject 13, 15 dní
    Jsou hry dobré a špatné. Jsou hry co se povedly a nepovedly… a potom jsou tu druhé KotORy.  …
  • jvempire Kvark +20
    Napsal jvempire, 15 dní
    Stříleček sázejících na nostalgii je poslední dobou čím dál víc a překvapivě i těch…