Poslední komentáře

Red Dead Redemption 2 dle mého úsudku reprezentuje v herním průmyslu "Definitvní edici" westernového světa. Už první díl byl do detailu vytvořený svět divokého západu, který dvojka posunula ještě mnohem dál. A je propracovanější více než kdy předtím. Dokáže vás vtáhnout tak, že na několik dní zapomenete na reálný svět okolo vás. Ostatně mě se něco takového stalo, když se na pulty 26.10. 2018 dostala tato herní kovbojka.

Možná mě někteří z vás budou považovat za blázna, ale když jsem si v den vydání vyzvedl RDR 2 pro Xbox One a dorazil s ním domů, po nainstalování jsem se od hry neodtrhl téměř pět dní. A to je taktéž doba, za kterou se mi jí podařilo dohrát. Ano bylo to pět dní kdy jsem jen hrál, jedl, spal, hrál, jedl spal.....a tak to šlo stále dokola. Samozřejmě na osobní hygienu jsem nezapomněl aby jste si nemysleli, že po dohrání jsem vypadal a smrděl jak nějaký chudý farmář z West Elizabeth. Zkrátka dlouho se mi nestalo aby mě nějaká hra vtáhla tak moc, že jsem nebyl schopen dělat nic jiného. K mému štěstí jsem tehdy měl týden volno jinak bych hru zřejmě hrál mnohem déle.

Westernový svět v RDR 2 je oproti prvnímu dílu vskutku obrovský. Mapa je tentokrát alespoň 2x tak větší a přidává mnoho nových lokací, ale zároveň také ubírá. Mé milované Mexiko z prvního dílu bylo bohužel odstraněno což je veliká škoda. Zároveň, ale chápu že pro příběh by tato lokace byla zbytečná, jelikož i v New Austinu už v příběhové části trávíte minimum herního času. Postava Arthura Morgana za kterého hrajete, se vám vryje pod kůži a já s ním prožíval příběh silněji než s jakoukoliv jinou herní postavou za kterou jsem hrál. A obvzláště na konci kdy začne hrát píseň "That's the way it is" a vy jedete na svém hřebci splnit svůj poslední úkol. Tento herní moment by pro mě jeden z nejsilnějších. Mimo hlavní příběhovou linii, je zde klasicky mnoho vedlejších aktivit a misí. Věcí které zde můžete dělat je nepřeberné množství a i po dohrání je tedy stále co dělat. Můžete lovit zvěř, stahovat ji z kůže, rybařit, chytat psance, hledat poklady, opíjet se v baru, vykrádat domy, přepadnout vlak, hrát karty a tak dále. Svět působí velmi živě a uvěřitelně. Vše je od prvního dílu dotaženo k dokonalosti a třešničkou na dortu je opravdu nádherná grafika. Jen samotná procházka lesem, nebo projížďka na koni vás okouzlí.

Pokud však máte v singleplayeru většinu věcí splněno čeká na vás Online verze. Zde už jsem za poslední rok strávil podstatně více času. Online nabízí nekonečné množství zábavy a doplňuje hru o několik věcí navíc. Například si zde můžete vybrat jakou roli vaše postava bude hrát. Můžete být prodejce, lovec odměn, přírodovědec, sběratel nebo výrobce pálenky. Levelujete si jednak svou postavu a také své povolaní. Postupně se vám odemyká různé vybavení, zbraně a oblečení. Tempo je zde razantně pomalejší než v singleplayeru a na začátku nemáte zhola nic. Jste jen otrhaný vagabund, který má jen základní zbraň, koně a žádné peníze. Dokonce i ceny některých zbraní a vybavení jsou v online verzi podstatně větší. Trvá tak poněkud déle než se vypracujete. Online však nabízí svět pro hráče, kteří rádi tráví čas na divokém západě a žijí si svůj život psance nebo lovce. Je to zkrátka výborný simulátor westernového světa.

Hře nemám co vytknout. Nadchla mě ve všech směrech a stále si jí užívám. Příběh jsem dohrál na konzoli a když jsem si pořídil výkonnější počítač začal jsem hrát Online verzi na něm. 100% za nejlépe zpracovaný svět divokého západu co nám může herní průmysl nabídnout. A myslím, že dlouho zde nic lepšího ani nebude.

Vždycky jsem miloval westerny. A obzvlášť ty špagetový od dua Sergio Leone a Sergio Corbucci. Když hra vyšla bylo to pro mě jako zjevení. A protože to byla čistě konzolová věc musel jsem si napsat ježíškovi o xbox 360, který mi ho nakonec pod stromek dal, jelikož jsem byl hodný chlapec. GTA na divokém západě byla trefa do černého a já si konečně mohl splnit své kovbojské touhy s kolty zavěšenými "PROKLATĚ" nízko u pasu.

Ocitáme se na divokém západě v roce 1911, který už pomalu ale jistě zaniká a začíná ustupovat moderní době. První díl je vlastně sequel protože se podle časové osy odehrává až po druhém díle.. Ujímáme se role sympaťáka Johna Marstona, který je bývalým zločincem a vaším úkolem je dostat před spravedlnost vaše bývalé kumpány z gangu. Tento gang figuruje ve druhém díle a doplňuje tak chybějící dílky skládačky z celého příběhu. Svět je, jak už u Rockstaru bývá zvykem, rozsáhlý a od polopouště Mexika až po zasněžené lesy na severu je zde co objevovat. Questy, které plníte během hry jsou víceméně jednoduché a často se opakující což se může hráči časem zajídat. Neznamená to však že nejsou zábavné. Většinou jde o zběsilé přestřelky, převoz dostavníků či ochranu nějaké osoby. Ve hře je samozřejmě hromada vedlejších aktivit. Můžete se stát bounty hunterem, lovit zvěř, krotit koně, hrát všelijaké minihry hlídat pozemek před nájezdníky nebo dokonce hlídat kurník proti kojotům. Vaše postava má určitou reputaci, která klesá nebo naopak stoupá na základě vašich činů. Není problém aby na vás byla vypsána odměna za to že jste někomu uštědřily kulku do zad nebo nechali přejet svázanou ženskou vlakem. Hra nabízí vcelku slušný arzenál zbraní včetně výbušnin či molotova koktejlu. Příběh samotný je vcelku poutavý až do samotného konce a nabízí mnoho zajímavých charakterů. Vypíchl bych zde jeden herní moment, který mě svou atmosférou tak pohltil, že ho považuju za jeden z nejlepších. Je to právě příjezd do Mexika za hluboké noci při úplňku kdy vám začne hrát atmosférická skladba Far Away od Josého Gonzálese. Dodnes si pamatuji jak moc se autorům povedlo vypíchnout v daný moment atmosféru takovým způsobem, že vám naskakovala husí kůže. Jednička dnes však může už oproti druhému dílu, který toho nabízí mnohem víc může působit zastarale, ale už kvůli příběhu to stojí za to si jí zahrát. Je jen škoda, že hra nevyšla později i na PC. Tuším, že nějaký fanoušek se snažil o nějaký port ale Rockstar ho zažalovali za porušení autorských práv a nasolili mu velkou pokutu.

Pro mě je to stále jedna z nejoblíbenějších her a rozhodně se k ní ještě aspoň jednou hodlám vrátit.

Stalo se mi to snad jen u třech her kdy jsem doma zalezl do pokoje zavřel se a několik dní nevylezl. Když jsem pak z té kobky po dohrání vylezl na sluníčko, způsobilo mi to málem trvalou slepotu. Na Kingdom Come: Deliverance jsem čekal jako na zázrak. Na něco co tu ještě nebylo a navíc od českých ručiček v čele s Danem Vávrou.

Kingdom Come jsem v době vydání měl předobjednané na XBOX One, protože jsem nedisponoval PC strojem, který by hru bez větších problémů utáhl. K PC verzi jsem se díky novému hernímu notebooku dostal až minulé léto. Když mi hra dorazila tak jsem netrpělivě stahoval velký patch, který vývojáři vydali hned první den po vydání aby opravili ty největší průsery. Hra byla totiž příšerně zabugovaná ALE.... Nevím zda jsem měl štěstí nebo jsem pouze chyby přehlédl, ale během celého průchodu hrou jsem narazil na pár vizuálních bugů, které nijak nevadily. Zatímco kamarádi vztekle hru vyhodili v půlce hraní protože se jim hra rozesrala natolik, že nemohli pokračovat dál. Sám jsem se o množství bugů přesvědčil na brigádě u Warhorse při testování datadisků kde jen malá změna rozbila dalších tisíc věcí a váš úkol byl ty věci hledat. U bitvy v Přibyslavicích se mi hru podařilo rozbít takovým způsobem (nebudu rozepisovat co se stalo), že sami vývojáři nevěděli co jsem to provedl a co s tím :D Bylo to čiré peklo ale vcelku zábavné peklo. navíc jsem si odtamtud potají odnesl několik firemních hrnků s logem KCD :)

Ale teď ke hře samotné. Středověk mě vždycky bavil. Dost velký vliv na to měla mamka coby učitelka dějepisu a tak jsem se nemohl dočkat, že konečně zažiju středověk na vlastní kůži. Byl jsem omámen vizuálem hry a množstvím detailů, které hra obsahuje. Živoucí svět, malebné vesničky, majestátné hrady, louky, remízky, háje, lesy. Navíc bylo na první pohled poznat že je to česká krajina. Ta atmosféra byla vystihnuta do nejmenšího detailu. Myslím si že je dobře když zde byl zvolen 1st person view, protože z pohledu třetí osoby by jste si pohled na svět v KCD tolik nevychutnali. Dále mě překvapil soubojový systém, který byl jiný než na který jsme zvyklí ale zároveň byl hezky vymyšlen a trochu mi připomínal soubojový systém z prvního a druhého Gothica kdy musíte také volit směr útoku svou zbraní. Zezačátku pro mne nebylo jednoduché si tuto metodu souboje osvojit (a zvlášť na konzoli) ale když se do toho později dostanete je to hračka. Mimo hlavní příběhovou linii, která mě svým dějem nijak výrazně nenadchla, ale ani neurazila mě bavili vedlejší questy, které nabízeli spoustu hodin zábavy navíc. Líbilo se mi že mnoho questů mělo dva nebo více rozdílných konců. Na hrách z otevřeným světem jsem měl vždy rád prozkoumávání a tady jsem opět strávil nejvíce hodin plněním veškerých vedlejších aktivit.

Na hře mi vadil ukládací systém ve stylu sejvovice. Uvítal bych klasické rychlé uložení protože pokud člověk nemá sejvovici a někdo ho zabije, je celkem otravné hrát znovu tu neuloženou půhodinu. Do oka bijící pak byli animace obličejů, které působily moc staticky a bez života. Obecně hra byla strašně špatně optimalizovaná takže hra jela na nějakých 30 fps na konzoli. Občas to padlo v Ratajích na 25 fps. Teď na PC to rozjedu na nějakých 50fps se středními až vysokými detaily.

Když jsem tento týden spustil KCD po delší pauze znovu, byl jsem mile překvapen v jakém stavu je hra teď od doby vydání. Je vidět, že vývojáři se o ní starají s velkou péčí a stále něco opravují a vylepšují. Je skvělé že češi se mohou v herním průmyslu chlubit tímto skvostem, který navíc prezentuje české dějiny a českou krajinu. Pakliže hra s tímto zaměřením a českou tématikou se dobře prodává i za oceánem, tak je to pro nás velký úspěch. Za mě je Kingdom Come: Deliverance jedním z nejlepších herních počinů, který u nás vznikl a jsem rád že tu máme konečně něco pořádné stejně jako například němci mají Gothic.