Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Mortal Kombat

  • PC 65
Po dlouhé době se na pc vrací plnohodnotný díl Mortal Kombatu.

Je konec války a všichni válečníci byly poraženi. Zůstali jen Shao Kahn a Raiden, vše je pro lidi ztraceno. V tom okamžiku Raiden zasílá krátkou zprávu pro své minulé já. V době prvního turnaji pak má mladší Raiden vizi, ze které zjistí pouze strohou větu: "Musí vyhrát".
Takto nějak začíná kýčovitý příběh devátého Mortal Kombatu, který de facto restartuje příběh o turnajových hrách na život a na smrt rozhodujícím o osudu Země. Samotný příběh sledujeme prostřednictvím různých postav.

Kromě story modu pak hra nabízí Ladder mod, kde hráč dostává různé úkoly, co musí během zápasů splnit.

+ Konečně zase Mortal Kombat na PC
+ Relativně fajn grafika
+ Velký počet bojovníku a jejich fatalit, babalit a zajímavých X-Ray útoků
- Klišovitý a místy nesmyslný příběh, ale o něj tu primárně nejde
- Po čase velká nuda

Dostal jsem to, co jsem očekával, pořádnou bojovku jako ze starých časů. Hra je krátkodobě zábavná, z dlouhodobého hlediska mě zase až tak moc bohužel nenadchla.
+17

DiRT 3

  • PC 65
Karanténa na krku, zahrada ve výstavbě, kde jinde po zahradničení odpočívat, než u aut, u kterých nemusíte dvakrát přemýšlet. Nebo vlastně ani není třeba. V DiRT 3 jsem se totiž setkal poprvé s tím, že Vám hra nabídne jednu z obtížností, která za Vás v podstatě akceleruje a brzdí a Vy pod neustálým náporem a stlačeným tlačítkem šipky vpřed zahýbáte doleva nebo doprava, což je věru fascinující. Mám pocit, že jsem se s tím nikdy nesetkal. Spíše jsem se setkal s tím, že jste s přehledem všechny předjeli, ale počítač si řekl, že by to mohla být nuda a tak nacheatoval některá auta řízená počítačem, která se na Vás začala zničehonic drápat a Vy jste měli co dělat, abyste nenajeli do nějakýho betonovýho sloupu a nesrovnali auto se zemí.

No, to jen tak na úvod.

DiRT 3 je, když už nic jiného, absolutní arkáda. Colin McRae by asi koukal, co z herního světa pojmenovaného podle něj, dokázali tvůrci udělat. To, co ze začátku začínalo jako vzorový závodní trenažér po vzoru Richard Burns Rally se proměnilo v cosi, co kombinuje právě Richard Burns Rally s Flat Outy. Dává to logiku? Vlastně ani nevím.

Příběh vlastně neexistuje, k čemu také. S příběhem u závodních her se snad vždycky chlubila snad jenom série Need For Speed...a to ještě navíc v posledních, moderních tuning hrách. Jo a ještě bych vlastně zapomněl na MegaRace 2, ale to bych odbíhal do hluboké minulosti. Nicméně Vás tu Vašim závodním životem provází, kdo jiný, než Ken Block. Závodník, který proslavil energy drink z Irska - Monster, a který je v současnosti nejvíc vidět, coby snad největší race influencer na světě. Svými hustými kecy Vás hecuje k tomu, abyste byli nejlepší na světě a k tomu hra přistupuje tak, že jednou jezdíte auty ze šedesátých let a na příště to vystřídáte pickupy nebo buginami. Závody nedávají moc smysl a popravdě ani moc nebaví. Možná dokáží bavit, když máte volant a pedály, ale to jsme zase trošku někde jinde. Jediný záchvěv radosti je, že z každého závodu získáváte body a ty Vám pak otvírají další...polepy na auto...a vlastně sem tam i auta. Aby se neřeklo. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit, proč ve volbách není třeba Škoda Fabia S2000 nebo R5? Osobně to nechápu. O starých ani nemluvě...

Závody tak mnoho radosti nepobrali, ve hře je ale přeci jen ještě arkáda, která těží z Blockova slavného seriálu Gymkhana. Takže si tu vyblbnete, zadriftujete, zaskákáte, rozstřílíte pár krabic a to je vlastně ten nejzásadnější bod, kde bych DiRT 3 přeci jen rád vysloveně pochválil. Ve hře je pár podobných map, kde máte za úkol v neomezeném čase najezdit určité množství kilometrů, sestřelit pár krabic a europalet, udělat pár přeletů nad kukaččím hnízdem nebo sjet gumy na hliník...no a v tu chvíli hra vysloveně baví. Jezdil jsem do zblbnutí třeba hodinu a vůbec mi to nepřišlo. Prostě jsem si na mapě blbnul a nádherně si u toho odpočinul. Když Vám ráno přivezou na zahradu 20 tun hlíny a Vy ji celý den rozhrabujete do roviny, tak jediné, co večer opravdu chcete je jezdit do nekonečna podobné závody a u toho pít pivo z nějakého místního pivovaru, kde jste si přes okénko dopoledne nakoupili pár PETek, abyste podpořili místní minipivovary v rámci hnutí #zachranpivo.

DiRT 3 má pár dobrých důvodů, proč si jej zahrát. Ne jinak je to třeba i u multiplayeru, kde jsem se s vlajkami docela vybláznil a říkám si, že to bude asi jediný důvod, proč tuto hru ihned po dohrání nesmažu. Jinak se jedná o naprosto rutinní závody, kterých tu byl bezpočet, a které jsou v tomto případě navíc na hranici s realitou a arkádou. Jestli bych si měl zvolit, rozhodně si vyberu arkádu.

P.S. DiRT 3 by za jiných okolností měl poměrně slušný soundtrack, kdyby dostal trošku prostoru. Jelikož ale v menu jste jen nezbytně dlouhou dobu, tak se k němu většina ani nedostane. Pár pecek si ale určitě pozornost zaslouží, minimálně ty od Chase and Status, 65daysofstatic, Leftfield, UNKLE nebo We Are Scientist.

Pro: Jednoznačně arkádní část hry - zábava, některé lokace jsou nádherné na oko (Monte Carlo, Finsko, Norsko), střídání ročních období, zvuky

Proti: Jednoznačně závodní část hry - nuda, soundtrack dostal malý prostor, některé lokace se do nekonečna zbytečně opakují, méně je někdy více

+17

Detroit: Become Human

  • PS4 90
Herní výzva 2020: 4. Reálná virtualita
Než jsem si dovolil hru okomentovat a ohodnotit, musel jsem si dát měsíční odstup. Vířilo ve mně spoustu protichůdných emocí a názorů na hru. A taktéž se hra pohybovala v hodnocení v rozmezí od sta až třeba po sedmdesát procent.

Co na hře musím jednoznačně vypíchnout, je originalita a možnosti. I když se jedná z velké části o QTE, záleží na každém kliknutí a rozhodnutí. A vcítit se do postav a bojovat za ně bylo hlavně ze začátku velmi lehké a příjemné. Bohužel hned u tohoto bodu cítím první vnitřní rozpolcení.

Je opravdu nutné cpát do her za každou cenu nečekané momenty? Nejde prostě udělat hra, kterou si užíváte, a nemusíte se potýkat s naprosto nelogickými vyústěními? Ano, mluvím o tobě, malá holčičko, co se časem promění v robota. A je opravdu nutné působit hlavně na levicově zaměřené publikum? Rozhodně nepatřím mezi ty, co všude vidí politiku, naopak, u her si od ní chci odpočinout, ale zde to přímo bije do očí. Motivy jako revoluce, absolutní rovnost, ultačování menšin, zlí bohatí kapitalisté... Byly momenty, kdy sem jenom zíral na obrazovku a říkal jsem si: Vážně se to stalo? Není to už trochu moc? Lesbická androidí prostitutka, která touží pouze po lásce své také lesbické androidí prostitutky na mě bylo už hodně silný kafe.

Když vezmu zábavnost a můj subjektivní pohled na všechny tři linky, tak od začátku mě nejvíce bavila (vcelku překvapivě) linka Kary. Fandil jsem jí a jejím motivům za každou cenu ochránit malou holčičku. To se bohužel změnilo díky momentu uvedenému výše. Nakonec však vyhrál detektiv Connor, který byl skvěle zahrán a nadabován a neměl snad žádnou slabou chvilku. Markus mi byl po většinu času naprosto ukradený, protože motiv revoluce a povstání mi jsou nesympatické a nedokázal jsem mu fandit. To je ovšem zcela subjektivní pohled.

Dalšá plusy jsou již bez výhrad. Grafika je úžasná, hudba prvotřídní a neustále zanechává v hráči velké napětí a očekávání. Stejně tak herecké a daberské výkony jsou až umělecké dílo. Strom rozhodnutí také kvituji bez výhrad, bylo zajímavé vidět, kde se příběh větvil a kde by se dalo příště udělat něco jiného.

Nakonec jsem se rozhodnul být k této hře milosrdný a politiku dát alespoň trochu stranou. Na absolutorium to sice není, stejně mám ovšem silný pocit, že si hru ještě alespoň jednou zopakuji. Už jen díky tomu, abych viděl více větvění a trochu si zaplnil rozhodovací stromy.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba, rozhodovací strom

Proti: Politický kontext, někdy opravdu drsné QTE

+17

BioShock

  • PS4 80
Herní výzva 2020, 9. Základní kameny (hardcore)

Přiznám se rovnou, střílečky nejsou moje silná stránka. Možnost zahrát si bioshock na PS4 zdarma byla však velmi zajímavá, a tak jsem po něm skočil. A začal jsem se bavit. Příběh byl zajímavý, jak jsem ostatně očekával, nepřátelé také, a rád jsem se vracel. To se ovšem poměrně brzy změnilo. Otravnost big daddies a neustálého se vracení na ty samá místa mě brzy oželel. Krom toho jsem také často umíral.

Jak jsem říkal, expert na podobný typ her žel bohu nejsem. A když se k tomu přičte moje posedlost objevit ve hře každičký kout, hra se velmi protáhla. Ke konci se obtížnost snížila, nevidím to ale jako problém, spíše mi to vyhovovalo a mohl jsem zdárně dojít do (pozitivního) konce hry. S ostupem času hru hodnotím pozitivně. Zdatnější hráči jistě v mnoha případech nebudou souhlasit, ale i v tom je krása her. Přesto, že mne hra dost často frustrovala, mohu ji vřele doporučit.

Pro: Příběh, prostředí, hudba, dabing

Proti: Obtížnost, backtracking, ke konci i puzzle

+22

Hero of the Kingdom III

  • PC 60
Konečně jsem se dostala ke třetímu dílu Hero of the Kingdom a upřímně musím říct, že tenhle byl asi nejslabší. Ve hře jsem strávila osm hodin, což oproti ostatním hrám nevypadá jako moc, ale oproti předchozím dílů HotK je to celkem rozdíl. První díl včetně achievementů jsem měla za tři hodiny, druhý za pět. A ono je u hry kdy se opakuje jedna a ta samá akce pořád dokola, velký rozdíl jestli budu donekonečna klikat a farmit tři nebo osm hodin.

Jako odpočinková hra, která nevystresuje a člověk u ní může vypnout, je Hero of the Kingdom skvělá. Změna ve třetím díle leží hlavně v respawnu, který jsem doteď nepochopila, jak funguje. Na jednu stranu je fajn, že se člověk nemusí bát, že mu něco někde bude chybět a všechny achievementy se postupně dají v klidu splnit. Na druhou stranu mi trochu chyběl pixelhunting, a pocit, že jsem skutečně vysbírala všechno, co se dalo.

Příběh mě nijak nezaujal, ale hodně mi připomínal ty lowcost pohádky z osmdesátých let, co donekonečna opakují o víkendech na ČT1. Princezna je jako obvykle velmi tupá, král se chytá za hlavu a záporák má samozřejmě slabinu, kterou chytře sdělí mezi řečí.

I když tenhle díl nebyl zrovna to pravé ořechové, vypadá to, že výtky si vývojáři berou k srdci a další díl by měl být o dost příjemnější. I když jsem hru spíš zkritizovala, i tak mě hraní bavilo, i když jsem si musela brát delší pauzy od neustálého a bohužel dvojitého klikání úplně na všechno.
+25

True Ending

  • PC 80
Večer s českým vizuálním románem 2/2: True Ending

Zasloužený výtěz Animefestu 2016 v sekci Renpy her. Dámy a pánové, tohle je nářez. Strávil jsem v ní přes tři hodiny a času nelituji. Hra je rozdělena na několik částí (přičemž nejobtížnější je hned ta první, s nejvíce rozhodnutími), ale každá z nich je přes recyklaci prostředí i charakterů úplně jiná, s jinou náladou i vyzněním. Asi nejméně zajímavý/originální je samotný "true ending" a být to samostatná hra, nebylo by příliš o co stát, ale jako příběh do počtu ujde. To, co předchází, je ale nářez a popravdě jsem zvláště u druhé části jen nevěřícně zíral a chlámal se.

Pozoruhodným elementem je zasahování jisté modrovlasé postavy do děje, které se ovšem projevuje např. násilným restartem hry do menu nebo dokonce odebráním tlačítka start (to pokud se hráči podaří protagonistu zabít).

Tahle hra je fascinující ukázkou jak kreativních schopností autorů, tak i příkladem toho, co všechno se dá z free enginu na tvorbu VN vytřískat. Tohle je jeden z nejzábavnějších zástupců žánru, co jsem zatím hrál (a další příklad toho, že každé české VN je úplně odlišné od všech ostatních...).

(10/10 jak démon vyžadoval, jsem tomu nedal, ale silných osmdesát procent je to určitě)...
(A jak tak koukám, tak i splňuje Herní výzvu 10 (naruby) na hardcore. Win-win!
+15

Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy

  • PC 85
Když se tak zamyslím, Academy by se teoreticky dala považovat pouze za jakýsi delší datadisk k předchozímu Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast. Příběhová linka zde na něj nějakým způsobem navazuje, grafická stránka nedoznala žádných výrazných změn a herní model zůstal stejný. Tedy téměř. To slovo téměř je tu velice důležité, protože autoři dokázali pro nás hráče ze stejného enginu vymáčknout mnohem lepší hratelnost a tím pádem i zábavu. Docílili toho především tím, že zvýšili důraz na používání světelného meče a přidali pár dalších jeho variací. A o tom to je. Pro mě osobně tohle znamená hodně, protože v akční Star Wars hře si představuji právě nějakého týpka s lightsaberem, porcujícího nebohé nepřátele na kusy. Několikahodinové bloudění pouze s blasterem v ruce a hledání skrytých tlačítek po všech čertech jako v Outcastu mě moc nebralo a chuť na znovudohrání se ve mně tím pádem nikdy neprobudila. Kdežto Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy jsem dohrál už nejméně 6x. A to nepočítám multiplayer.
Ten je podle mě ''gró'' celé hry. Zvolíte si postavu, její obleček, typ a barvu světelného meče a už valíte deathmatche nebo duely. S mečem, bez meče, se sílou, bez síly, se zbraněmi a tak dále. Kdysi jsem u online bitev proseděl několik židlí, co je ovšem super, i dnes se ještě na serverech nacházejí nějací hráči. A to je prosím už 17 let po vydání hry.
Příběhová linka pro jednoho hráče není kdovíjak originální, vaše postava je značně nesympatická nebo spíše nezajímavá, jednotlivé mise si můžete volit dle libosti a nemusíte je ani dohrát všechny. První půlku vždy rychle proběhnu, pár zajímavých úkolů se zde sice najde, ale nic speciálního, zato jakmile se později zápletka rozeběhne, začínám si teprve Jediho pořádně užívat. Začíná totiž přibývat soubojů se Sithy a jejich poskoky a prostředí se z venkovních prostor stahuje spíše do jeskyní a atmosférou nabitých podzemních chrámů.
Takže pár slov na závěr: pro někoho možná né úplně dokonalý singleplayer zde bez debat zachraňuje multiplayer. 85%.
Pro neznalé, určitě nesrovnávat s taktéž velmi dobrými Star Wars: Knights of the Old Republic ze stejného roku. Hry vypadají podobně, ale nejsou. Ani zdaleka.

Pro: multiplayer, volba postavy a mečů, hratelnost

Proti: příběhová linka jednoho hráče by zasloužila od vývojářů více péče

+35

Broken Sky

  • PC 60
Večer s českým vizuálním románem 1/2: Broken sky

Tohle je vyloženě jednohubka na pár minut. Nominálně je to sci-fi, ale vlastně to vůbec není poznat. Neurazí ani příběh, ani kresba, o nějakém překvapení se mluvit nedá. Minimální počet rozhodnutí.
+8

Mimpi

  • PC 80
Mimpi je příjemná indie plošinovka z našich luhů a hájů. Její hlavní protagonista je malý bílý pejsek stejného jména, který trpí určitým zdravotním problémem a musí se jím doslova proskákat. Ovládání je přesné (hrál jsem na klávesnici) a Mimpi se udrží tlapkama i ne po uplně přesvědčivém skoku. Hra tedy není nějak přehnaně náročná na načasování skoků. Checkpointy jsou časté a na těch správných místech.

Jediné, co mi není uplně jasné, je cílová skupina. Grafika je roztomilá a tedy líbivá hlavně pro děti, ale ty nemají šanci dostat se přes některé puzzly (např. Anubis, plachetnice a obecně ty s navazováním lana na kladku) a pro starší hráče je Mimpi možná trošku až moc dětský.

Za samostatnou zmíňku stojí, hlavně pro svou originalitu, finální boss.

Pro: hlavní hrdina a jeho příběh, vizuál, zajíc :)

Proti: některé puzzly jsou za hranicí frustrace

+13

Blood will be Spilled

  • PC 55
Díky výhře z loňské herní výzvy jsem dostal tu možnost zahrát si, pro mě, dost netradiční hru. Blood will be Spilled je ale prostá. Jde o kombinaci plošinovky a tahové hry ve westernovém kabátu. Hlavní postavou je lovec odměn, komár Jack, který se žene za vendetou. Tu představují různí brouci a k nim se dostanete jedině přes další padoušské brouky. Nic složitého, ale vypadá to vtipně. I z grafického hlediska se na to kouká docela dobře a hudba je místy chytlavá. Dabingu nemám snad co vytknout (vlastně jsem byl překvapen, že hra dabing má a že hlavní postavu dabuje dabér Adama Jensena z Deus Ex), jen že občas slyšíte Jacka dobře, ale druhá postava je jakoby někde v rohu místnosti. Dialogy jsou možná klišé, ale něco na nich je. Škoda jen, že hraní hry není tak slibné, jako chvála z vět předešlých.

Kapitolami příběhu se prokopáváte kombinací skákání a tahové akce. Skákání je dost bída, lezení po žebříku jakbysmet, tohle prostě nefunguje. Akce se zdála ze začátku docela záživná, ale s postupem odehraných hodin jsem narážel na více a více bugů. Princip je ten, že má Jack 2 tahy každé kolo a každý tah musíte vybrat v "kole možností akce", např. střílet, přemístit se/krýt nebo použít speciální schopnost. Jenže jak to udělat, když se vám někdy neobjeví? Nebo když má být na tahu NPC, ale zamrzlo? Hodit dynamitem ve hře je těžší než v reálu. Nekecám. Bezruký by to svedl lépe. Asi 3x se mi stalo, že jsem postoupil mapou a najednou mě to teleportovalo x metrů dozadu nebo pokud omylem dáte restart levelu, hra si řekne, že poslední checkpointy prostě nikdy nebyly uloženy a musíte tak hrát opravdu celý level znova. A občas je obtížnost hry divně těžká, nevím, jak to optimalizovali. Mimo to je akce ale docela ok a prostřílet se můžete nepřáteli jako jeden z trojice "hodný, zlý a ošklivý". Je možné utrácet body za speciální schopnosti nebo kupovat zbraně, popřípadě se pokusit sestavit legendárku. Možnost vysát nepřátelskému brouku krev, jakožto komár, byla zábavná.

Říká se, že darovanému koni na zuby nehleď, ale když já vidím, jaký potenciál Blood will be Spilled měl, je mi to trochu líto. A dvojnásob líto to musí být vývojářům, protože nechali otevřený konec na druhý díl. Kdo si ho ale koupí, když ani jednička nefunguje tam, kde by fungovat měla? Nemám zdání...

Pro: Slušný dabing; scénář; audiovizuál

Proti: Nefunkční plošinovka; tahová akce prolezlá brouky... teda bugy

+20

Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant

  • PC 100
Sedmý díl série Wizardry se stal po zásluze legendou. V mém okolí ho pořádně nikdo nehrál, natož aby se dostal až do konce, ale každý o něm dokázal dlouze a zasvěceně hovořit. Ti kdo s ním měli tu čest, vyprávěli hrůzostrašné historky o nesmlouvavé obtížnosti a monstrózní rozlehlosti hry. Měli pravdu.

Tým kolem Davida Bradleyho vzal osvědčené mechaniky ze šestého dílu. Některé vyladil, některé zjednodušil a jiné rozvinul. Ovládání více spoléhá na myš, inventář zobrazuje předměty, a ty se dají položit na zem a znovu sebrat. Série Wizardry nikdy neurčovala grafické standardy, ale VII je opravdu krásná a v porovnání s konkurencí nijak nezaostává. Prostředí by ovšem slušela větší variabilita. Všechna města vypadají stejně, les se nedá rozlišit a skály jsou vyloženě zklamání.

Crusaders of the Dark Savant navazuje přímo na Bane of the Cosmic Forge. Pokud importujete partu z šestky, hra se tomu přizpůsobí a umístí ji na určenou pozici. Pokud máte tu smůlu a ukončíte ji výpravou s Belou, ocitnete se na místě, kde se reálně nedá přežít. Je nutné vynechat úvodní pasáž - cca prvních čtyřicet hodin hry, a plnit úkoly v nejbližším městě. Návratu na standardní začátek teoreticky nic nebrání, ale prakticky je náročnost cesty kombinací sebetrýznění a čirého pekla.

Dobrodružství se odehrává v rozlehlém světě omezeném přírodní bariérou. Z úvodní lokace je možné odejít čtyřmi směry a na třech z nich bude parta vyhlazena. To není podceňování schopností hráče, to je prostě fakt. Buď pracně a namáhavě zjistíte co dělat, nebo prohrajete. A pak to zjistíte a následně prohrajete kvůli něčemu jinému. A pak znovu a znovu. Obtížnost je opravdu vysoká, tažená do nebes desítkami náhodných soubojů a nepřístupností okolí. Přesto jsou boje jednodušší než v předchozím díle, což i mě zní trochu absurdně.

Pravá náročnost hry totiž leží v její adventurní podstatě. Pro postup příběhem je nutné sbírat důležité předměty a používat je na vhodných místech, případně správně odpovídat na otázky. Tenhle koncept je známý z minulého dílu, ale zatímco šestka byla lineární a odehrávala se na hradě a v jeho širším okolí, tak se sedmička rozmáchla na slušnou část planety Guardia a jít se dá kamkoliv. V praxi se tak často stane, že sebou postava tahá bazmek, který využije až za padesát, nebo i více hodin. Případně hráč po zdlouhavém a úmorném průzkumu podzemí zjistí, že zavřené dveře prostě neotevře. Je nutné odejít, nazdařbůh vyrazit do světa, posbírat všechno podezřelé, promlátit se zpátky a doufat, že na překážku zafunguje některý z nalezených předmětů. Nápověda neexistuje a logika se dá uplatnit jen výjimečně.

Wizardry VII není koncipované, aby se dalo projít na první pokus. Pokud nemáte abnormální štěstí, nebo nejste CRPG Addict, bude těch cest potřeba několik. Proto není ostuda použít návod. Vyšel v osmi dílech časopisu SCORE a je v něm podrobně popsaný každý krok. Případně je k dispozici verze z Excalibru číslo 21. Ta zabírá zhruba stránku a půl, není tam zdaleka všechno, ale na základní orientaci stačí. Opravdu doporučuji se do něj občas podívat, nebo podle něj alespoň volit další cestu. Hra je hodně, HODNĚ náročná na pozornost. Když jednou nevyzpovídáte důležité NPC, tak si neposlechnete heslo, které následně nepoužijete někde jinde. Na třetím místě se pak nedostanete do tajné oblasti a v ní se nedozvíte o postavě ukryté na čtvrtém místě. Stačí tyto lokace navštívit ve špatném pořadí a všechno bezelstně minete.

Jiným hrám by to k vystupňování obtížnosti stačilo, ale ve Wizardry jsou i lahůdky jako prakticky neléčitelné škodící stavy. Stalo se mi, že postava onemocněla a zemřela. Po vzkříšení onemocněla znovu a znovu zemřela. Dokud nezískáte kouzlo cure poison, nebo nemáte vzácné lektvary, je jakákoliv otrava smrtelná a zbývá jen nahrání hry. Podařilo se mi spadnout do dungeonu, z něhož vedla jen jedna cesta a tu hlídal Shadow Guardian - téměř nesmrtelný a neuvěřitelně mocný nepřítel. Zůstaly mi tři možnosti. Buď jsem mohl chodit hodiny a hodiny po dungeonu, expit postavy při náhodných soubojích a každých pár levelů ho zkoušet porazit, nebo jsem mohl nahrát zálohovaný save a jít někam jinam, nebo jsem mohl výpravu vzdát. Proto ukládejte často, ještě častěji, pokud možno pořád a ideálně na víc pozic.

K Wizardry VII existuje utilita Cosmic Forge, díky níž je možné pozměnit parametry hry. Něco je chápané jako oprava, něco jako ulehčení a něco jako cheat. Určitě doporučuji zrychlit spaní. Po aplikování bude spánek trvat zhruba pět sekund, čili podobně jako v jiných krokovacích dungeonech. Odpadne tím obrovský neduh šestky a sedmičky, kdy každý spánek trvá úmorně dlouho, a aby měl vůbec smysl, musí se několikrát opakovat.

Pokud zatnete zuby a všechno přežijete, odměnou Vám bude epické dobrodružství v neuvěřitelně bohatém světě. Budete prozkoumávat ruiny dávno padlých měst. Dozvíte se o existenci mocné říše, rozložené náboženskými bouřemi. Stanete se pěšákem ve válce galaktických rozměrů. Budete krást, podvádět a zabíjet ve snaze získat drahocenné indicie. Wizardry VII nedává nic zadarmo, dokonce ani příběh. Je nutné se soustředit a postupně si ho z událostí vydolovat a domyslet. S trochou důvtipu a fantazie prožijete dobrodružství, jaké nabídne jen málokterá hra. A celou dobu budete vědět, že jste jen jedna skupinka v obrovském kotli, který začíná pomalu vřít. Musíte se rvát o úspěch, a pokud selžete, Vaše místo zaujme někdo jiný.

Žádné hře se nevyhnou chyby a za všechny bych zmínil zdlouhavé a nepřeskočitelné textové popisy a dialogy. Zdá se to jako hloupost, ale až během dvou minut pětkrát potkáte bratra T'Shobera, tak si na mě vzpomenete. Únavné trénování plavání a lezení na skály jsem naštěstí postupně vytěsnil z paměti.

Crusaders of the Dark Savant je výjimečná hra, s níž se nemůže měřit téměř nic. Kraluje si ve svém specifickém žánru a pyšně shlíží na zbylé krokovací dungeony. Pokud to s nimi myslíte vážně, určitě ji musíte alespoň zkusit. V šestém díle je minimum opustit hrad. Tady bude stačit, když odejdete z New City s doporučujícím dopisem v kapse.

Pro: epický příběh, propracované levelování, maniakální rozlehlost, atmosféra, skvělý soubojový systém, znovuhratelnost

Proti: nepřeskočitelné dialogy, nepraktická mapa, nutnost trénovat plavání a lezení na skály

+25

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC 100
Když jsem si toto rozšíření koupila před lety, kdy vyšlo, tak to bylo po dlouhé době, co jsem si do nějaké hry koupila DLC/datadisk. Na ty jsem totiž spíše zanevřela, protože málokdy pro mě nabízela obsah, který by mi za koupi stál. Ovšem zde na mě čekal samostatný příběh, který by klidně obstál jako celovečerní film.

Hned bych chtěla vyzdvihnout, proč mám toto rozšíření tak vysoko mezi jinými, a to díky postavám. Gaunter O'Dimm jako by úplně vypadl z knihy Nezbytné věci od Stephena Kinga, která tvůrce i částečně inspirovala. Při čtení jsem věděla, že ta postava v knize sice splní přání, ale zároveň mi bylo jasné, že to nebude jen tak a že cena za toto přání bude hodně vysoká. A stejně tak tomu bylo i tady. Ganuter byl správně tajemný a celou dobu působil, že má vše perfektně neplánované a že ho nemůže nic překvapit. Svoji moc až tak nedával najevo, ale když už to udělal, tak mě z toho mrazilo.

Druhou skvělou postavou byl Olgierd von Everec, jehož osud mi připomínal moji návštěvu divadelní hry Věc Makropulos před mnoha lety. A stejně jako v základní hře, tak i zde jsem pociťovala nevyhraněné pocity, kdy jsem nevěděla, jestli ho mám litovat nebo jím mám opovrhovat. S lítostí byl však spojen jeden z (pro mě) nejlepších úkolů ve hře, a to Scenes From a Marriage (Výjevy ze života manželského, hráč prochází panství von Everec a zkoumá, co se na něm odehrálo mezi Olgierdem a jeho ženou). Sice jsem v tomto úkolu většinou "jen" chodila a poslouchala, ale takovou koncentraci emocí jsem už dlouho v úkolu nezažila (a to nejen mezi postavami, ale i mého pohledu). Při loučení s Iris mi bylo těžko a říkala jsem si, jak hlubokou lásku ke svému muži cítila.

Datadisku nechyběla ani humorná pasáž, kdy jsem se účastnila svatby a ačkoliv byl místy humor na hranici toho, co mi přišlo vtipné a co už bylo spíše na sílu, tak jsem se bavila a bylo to příjemné odlehčení. Nechyběla ani známá sada úkolů ze základní hry, ale byly pro mě spíše do počtu (výjimkou je úkol, ve kterém je kanibalský pár, ty jsem nakonec po krátkém dilematu rozsekala). Podobně je na tom i slovotepectví, kde mě slovotepec oškubal o pár desítek tisíc, ale zatím mi to nepřišlo jako něco, bez čeho by se Geralt neobešel. Tak snad na to ještě přijde řada.

Pro: příběh a úkoly s ním spojené, postavy, dialogy

+30

Serious Sam 3: BFE

  • PC 75
Serious Sam 3 je v podstatě mementem First Encounteru, takže hezky pozpátku již jednou přešlá kampaň. Velká pyramida, Karnak, Luxor, Oáza atd. Vše to za ty tisíce let zchátralo, na památkáře tu nikdo nehledí. Lehne popelem celý Egypt. A to s lehkostí mně vlastní. V okolní poušti se zabydlela velká příšera. Důsledek omezeného pohybu v mapě. Na několika úsecích tam ale číhá tajemství. Svit slunce vyrovnají potemnělé kobky za svitu baterky. Tužší potvory dostaly do vínku variabilnější útoky, stejně jako nutnost jejich zneškodnění. Jakýsi Golem, co tak rád odpalovatelné nálože na sobě. Někdy to vyloženě svádí k rozladěnosti, jak je kampaň koncipována, ale jde o odkaz frenetických řežeb, co nepostrádají vše podstatné k mé spokojenosti. Mrzí akorát pár chyb. V Luxoru je brána na klíč, za ní palmy a mrtě střeliva. Jdu dopředu, potemní obloha, rozezní se hudba a hrnou se ta dravá zvířata k mým nohám. Vracím se za bránu, neboť se i tehdy sama otevře. A průrvou ve vchodu se ke mně stejně nedostanou. Obyčejnou pistolí je vystřílím na potkání. Uvítal bych, kdyby to Croteam opravil. Zmetky totiž já zatraceně nerad. Svědčí to o lajdáckém přístupu k tvorbě. A že od roku 2011 proběhlo oprav habaděj. Pro grafickou stylizaci to je naopak pojem zcela neznámý, pročež mohly krásy kraje protnutého dějinami vyniknout naplno. Achievementů odemčeno devatenáct. Luxusní je Vista.

Dynamika přestřelek je pozměněna fyzikálním enginem, který dokáže demolovat okolní zdi a části pradávných staveb. Z toho důvodu pozbývá významu schovávání se za překážky. Notně to oživuje přítomný adrenalin, hráč musí uhýbat, být ve střehu. A odpálení jednoho z divů světa, to se Croteamu povedlo. Obtížnost Normal se zprvu rozjíždí, až už není zbytí a každému dojde, že v této sérii to jiné nebude. Tedy, čím víc jich je, tím stylovější to je. Závěr je už nicméně notně přepísklej. Typicky hlava na hlavě a definice tuposti. Boss samotnej sršel nápaditostí a originalitou. Dřív stačilo sbírat bágly s municí a měl jsem doplněno, teď tam zběsile pobíhám a snažím se mít nějaké střelivo. Trik s vesmírnou lodí dal zabrat. Až na několikátý pokus vypozorováno, co a jak. Horší byl východ z Velké pyramidy a mela před mým vyzvednutím. To mi ulehčil úprk ke schodišti, Quick Save a trčení u zdi, abych v klidu zvládl vypjatou situaci. Venku nahoře to totiž postupně gradovalo, z nevinného škádlení, náboje mi docházely. Ale poštěstilo se. Sam je těmito situacemi proslulej. V secretech objeveny sniperka, dvouhlavňovka a laserový kanón. Pozornost udržuje i nutnost hledání artefaktů, sofistikované hádanky, rozmanití záporáci, posouvající se příběh, trefné komentáře ústředního protagonisty.

Hra má implementován zajímavý skok, který vybízí k využívání okolního prostředí. Potěší rozhodně rozeběh s držením Shiftu a následné přeskočení na protější střechu. A to i v místě, kde bych normálně nepředpokládal, že to půjde. Postava solidně zrychlí a ladně to překoná levou zadní. Jak mají v Egyptě ta malá obydlí s rovnými zdmi a stropy, před pyramidami na nich lze skákat do zblbnutí. Když to prvně mé vědomí postřehlo, fakt to vypadalo jako v nějaké plošinovce či Mirror's Edge. A byla samozřejmě vidět i druhá ruka. Nohami Sam mrštně kope. A na jedné střeše se skvěl i propracovaný secret se zbraní. Pomalu se dostávám k tomu, jak mám v komentáři k Serious Sam II, limity s doskoky. Čím víc do výšky jdu, tím více se krajina přede mnou ztrácí. Párkrát dokonce jakési odmrštění, protože mnou zkoušeno něco, co nebylo autoři plánováno. Ale horší je, že na jednu stranu bombou odpálím ze zdi hlouček nabíhajících nepřátel, abych po totožné zdi šel rovně dál. Tak obejdu standardní průchod dole a inkriminovaného vstupu dosáhnu odlišněji, že brána k němu zůstane zavřená. A vyloženě jsem i propadl mimo mapu a hra mě hodila o něco zpět. Na konci opět umožněn hlubší průzkum, nejen proto, že měl Sam za úkol si natankovat auto a odjet s ním, ale chtěl se i pokochat.

Celkově se to hrálo fajnově a bavilo mě to. Určitě bylo krapet snazší, jak v lednu. Arkáda z toho čiší, postava víc vydrží. Základní cíle k eliminaci snesou bez zdržování obyčejnou bouchačku. Příběh hry je více popsán v manuálu u druhého dílu z roku 2005. U třetího je výhodou česká podpora titulek. A dobře do toho samozřejmě zapadají i obě SS Classic z let 2001 a 2002. Otázkou zůstává, jestli je tím cestováním v čase porušen či nikoli princip „co se stalo, stalo se“. I když prvně odcestuji časem do minulosti, v nějakém úseku své doby, dejme tomu z přítomnosti či budoucnosti, tak už by měla dějinná osa být poznamenána mou cestou do minulosti, jelikož se tím pádem ocitnu o něco dříve, než jsem v době budoucí začal takto cestovat. Pak je ale nasnadě, jak či ne tím jsou ovlivněny události ze Serious Sam II. A navrch nám autoři, po symbolicky uplynulých deseti letech, kdy si hrdina Sam „Serious“ Stone získal kultovní status, předkládají to, co vlastně tomu všemu předcházelo. Ale jak se to vezme, vše se už odehrálo, popř. část, neboť dotyčná postava již v minulosti byla. Tak jako tak uznávám, že poskytují tyto hrátky fascinaci pro epické příběhy, ale racionálně a věděcky je nikdy nevyřeším. Užitečná je ta snaha se tím na přeskáčku prodrat a sledovat, jak se série mění.
+7 +9 −2

Contract J.A.C.K.

  • PC 20
''You gotta be kidding me..'' (John Jack)

Tak, konečně je to za mnou. Této strašlivosti jsem se snažil dát šanci několikrát po celou dobu hraní, úplně jsem z podvědomí vypustil nějaké NOLF univerzum, ale prostě bohužel, je to bída a není dokonce ani naleštěná.
Od začátku mi Contract J.A.C.K. něco připomínal. Až někdy v půlce hry jsem si uvědomil co. Toto je prostě jen další díl Die Original Moorhuhnjagd! S tím rozdílem, že hráč coby střelec se umí navíc po obrazovce sám o sobě pohybovat ještě dopředu, doleva a doprava a místo slepic zde poletují vojáci. V tomto pokračování série při sestřelení ale nekvokají, spíše to vypadá, jako by se snažili napodobovat lidskou řeč.
Tlačítka pro pohyb vzad, skok, skrčení nebo přebíjení jsou zde naprosto zbytečná. Stejně jako množství zbraní. Na co mi jsou čtyři druhy samopalů, které se mimochodem chovají všechny úplně stejně, když i brokovnicí odpálím tu nejvzdálenější ''dvacetipětibodovku''přes půl mapy na první dobrou?
Level design je trapný, téměř vždy se jedná o budovu s několika místnostmi, které procházíte v rámci daného kola neustále dokola tam a zpět, akorát se vám vždy otevřou jiné dveře. To akorát neplatí pro poslední misi, kde pro změnu utíkáte nebo jedete pořád rovně. Vojáci vám nabíhají přímo do zaměřovače snad po desítkách, chovají se jak papíroví draci, AI 0 (slovy nula), neprůstřelné vesty leží na každém rohu, garantovaný humor abych pohledal, grafika je docela o ničem. Dále, herní menu, in-game videa a příběh celkově - naprosto odfláknuto. Délka hry minimální (díky bohu!), ovládání vozidel strašné.
No, stačí, nadsázku chápu, nejsem zaujatý a už vůbec ne náročný. Na odreagování si někdy rád pustím nějakou brakovou střílečku, pro příklad uvedu nedávno dohranou Operation Thunderstorm. Ta ode mě dostala fešných 35%, nutno podotknout že naprosto spravedlivých, a přitom byla v mých očích jednou tak zábavnější/lepší než ''toto''. Co z toho tedy plyne? 20%.
5% za přítomnost Volkova, 5% za konec a zbylých 10% za, na tuto hru, naprosto pasující hlášku ústřední postavy v BOMBASTICKÉ Československé kampani (viz úvod a konec komentáře). První zklamání od mých oblíbenců Monolith Productions.

''You gotta be kidding me..'' (oldgamer89)
+19

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 90
Když jsem během brouzdání ve své GOG knihovničce zakopl o Vampire: The Masquerade – Bloodlines nebyl jsem si docela jistý, co mám očekávat. Jistě, věděl jsem, že se jedná o kultovní vampírské RPG, ale co dál? Co když jsem před dávnou dobou utratil peníze za něco, co mě nebude bavit? Tento otazník visel ve vzduchu do chvíle, než jsem se odhodlal a po hlavě jsem skočil do ulic Santa Monicy s cílem přijít této hře na zoubek... nebo mám spíše říci na tesák? (Nemohl jsem si odpustit.)

Co mi ze hry nejvíce utkvělo v paměti byla atmosféra a hudba. Stačí, abych uslyšel úryvek z městských motivů (konkrétně ze Santa Monicy nebo Centra LA) a ihned se dokážu v myšlenkách přenést do onoho prostředí temných špinavých ulic plných bezdomovců, prostitutek a potyček gangů. Prostředí je opravdu zvládnuté na jedničku a perfektně doplňuje celkový "drsnější" vibe hry. Lokace jsou zde mimo jiné značně limitované, ale zato je každý metr čtverečný využitý na maximum, až jsem se sám divil, s jakým "málem" si může hra vůbec vystačit.

S příběhem je to už lehce složitější. Není tragický nebo nikterak špatný, prostě mě tolik neoslnil. Zato je ale poutavě odvyprávěn. Hra si moji pozornost udržela až do konce a zvraty jsou z velké části překvapivé. To samé platí i pro úkoly vedlejší - jsou poutavé, zajímavé a jejich plněním si příjemně natáhnete herní dobu a zároveň dostanete přístup do lokací, do kterých byste se normálně nepodívali.
Postavy mě bavili, byli zajímavé a ve většině i dobře zahrané. Celkově svět a vampýrský lore je dobře promyšlený a rád jsem si zjišťoval podrobnosti od ostatních "našinců". Uvěřitelnosti světa také dopomáhá fakt, že každý vampýrský klan je unikátní jak vzhledově a povahově, tak ve schopnostech, v atributech, a i v interakcích s ostatními postavami.

Většinu questů lze udělat vícero způsoby. Potřebujete se dostat do sejfu? Můžete ho vypáčit… Nebo se můžete hacknout do počítače a otevřít ho… Nebo můžete prozkoumat okolí, pokud se někde napsané heslo neválí… Nebo můžete někoho slovně přesvědčit, ať vám heslo řekne… V tomto směru je hra otevřená a tohoto druhu game designu se osobně nemohu nabažit. Sám jsem se někdy divil, jak některé situace šly vyřešit jinak, než když jsem je řešil napoprvé. Nezapomínejte však na to, že občas budete muset některé skill pointy vkládat i do soubojů, kterých si hlavně ke konci hry užijete habaděj.

Souboje... no řekněme, že fungují. Osobně jsem zažil lepší soubojové systémy, ale zase bych neoznačoval souboje v VTMB fiaskem. Prostě svoji funkci plní. Když mě omrzel souboj na blízko, tak jsem mohl sáhnout po palných zbraních, kterých je ve hře řekl bych dost a střílení samotné také funguje. U některých zbraní máte i rozptyl, tudíž se vám může několikrát stát, že se do svého zvoleného cíle napoprvé... možná ani na podruhé... nebo napotřetí netrefíte. Mě osobně to tolik nerozčilovalo, ale věřím, že mnoho lidí by toto mohlo přímo nemile rozčilovat.

S negativy budu skromnější. Zamrzela mě závěrečná část hry, která je jak po herní, tak po příběhové stránce opravdu nudná a ničím vás už nedokáže překvapit *ehm* nepočítám-li Jackův závěrečný prank. Nasvědčuje tomu i fakt, že do posledních pěti hodin hraní jsem se nutil čtyři dny.
Menší problém jsem měl s animacemi, hlavně cutscenovými, které vypadaly groteskně. Není se ale čemu divit, když se bavíme o více než 15 let staré hře. Přesto v tomto směru hra moc dobře nezestárla. Graficky bych hře asi nic víc nevyčetl.
Bohužel za největší mínus hry považuji bugy. Bugy, které mohou kazit celkový dojem z tak skvělé hry. Na jeden takový jsem narazil hned na začátku, kdy jsem si v menu pro tvorbu charakteru mohl naplnit všechny atributy na maximum. Další bugy byly však neškodné jako například občas se vyskytující neviditelné dveře. Byly tady i bugy, kdy bossové během bossfightu udělali tzv. fintu „šup hlavičku pod vodičku“ a kompletně zmizeli z mapy. Po dlouhém a vyčerpávajícím hledání jsem se musel unáhlit k znovunačtení savu. Další bug ale šel ve prospěch mě, kdy se boss seknul na jednom místě a já do něho mohl vypálit všechny náboje, co jsem u sebe měl. Sice ten bossfight trval 15 minut, ale vyhrál jsem, a to je hlavní…

Kdybych měl své povídání shrnout, tak Vampire: The Masquerade – Bloodlines je opravdu skvělé a kvalitní RPG se skvělou atmosférou, skvělým soundtrackem, poutavým příběhem, zábavnou hratelností a znovuhratelností v podobě různorodosti jednotlivých vampýrských klanů. Co hru ale sráží je její nedotaženost v podobě zbytečných bugů a nudný závěr. Jinak hru ohodnotím jedním Ankarským sarkofágem z jednoho Ankarského sarkofágu.

PS: Po dohrání hry mohu s klidným svědomím říci, že mé nejoblíbenější slovo je sarcophagus.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 3. "♫♫♫"]
+33

Hired Team: Trial GOLD

  • PC 80
Někdo by se zde možná mohl pozastavit nad tím, proč jsem udělil nějaké skoro neznámé ruské taškařici takto vysoké hodnocení. No, když vezmu v potaz, že jsem u Hired Team: Trial GOLD (ne, opravdu to není žádná trial verze) proseděl pravděpodobně více času, než u Unreal Tournament a Quake III: Arena dohromady, spíše se divím, že jsem s procenty nešel ještě o něco výše. Tato hra je sice jen jakousi variací na první Unreal Tournament, navíc vyšla ještě o pár let později, ale i přesto je opravdu dobrá a především zábavná.
Graficky neohromí, ale zase také neurazí, na svůj věk to není až tak špatné. Nabídka zbraní je klasická, od pistole, přes kulomet, raketomet až po ty nejsilnější sci-fi kousky. Mnoho originálních map v kopě odlišných prostředí nabízí bohaté řeznické vyžití.
Co bych určitě vyzdvihl je množství herních módů, které zde hráč nalezne. Staré známé Deathmatch, Team Deathmatch a Capture the Flag doplňují ještě například Domination nebo Infiltration. A samozřejmě nesmím opomenout to hlavní, čím se tato hra odlišuje od těch, které nestydatě (ale dobře) kopíruje, a tedy tzv. "real mód". Ten neznamená nic jiného, než že se zde bere ohled na místo postřelení protivníka. Pokud tedy pánovi z druhého týmu brokovnicí pocucháte dolní končetinu, tak začne kulhat a nepohybuje se již tak svižně. Pokud už je vážně zraněn, nechává za sebou kapky krve a tak dále. Super věc, nepochybně originální a určitě osvěžující.
Já osobně jsem tuto převážně multiplayerovou střílečku zakoupil celkem srandovně zhruba rok po jejím vydání v jedné ostravské zaplivané novinové budce od paní trafikantky, která byla mým tehdejším odhadem asi tak týden před smrtí, za neuvěřitelných 29,-Kč. Vzpomínám si, že originální plastový obal byl úplně zažloutlý a sám jsem vlastně vůbec nechápal, co a proč kupuji. Po instalaci, spuštění a odehrání prvních pár zápasů jsem byl nakonec se svým podivným kupem spokojen, nicméně ještě pár let na mě hra působila nějak zvláštně. Bylo to zřejmě způsobeno asi tou parodií na českou lokalizaci, kdy některé texty zůstaly rusky, něco bylo anglicky a hlas ve hře mluvil česko-rusky tak, jak se mu asi zrovna zachtělo (vlastně "jí").
Vzpomínky, množství odehraných hodin v mutliplayeru, mnoho průletů singleplayerovou částí, real mód a forma koupě této hry mi nedovolí jít pod oněch 80%.

Pro: mapy, herní módy, real mód

Proti: lokalizace, kopie starších úspěšných MP stříleček

+14

World War Z

  • PC 70
Úvod do deja
V koži štyroch preživších sa snažíte zachrániť z rôznych veľkých miest sveta.

Čo hra vlastne ponúka?
➤mapy a prostredie: hra je rozdelená na 4 epizody, z ktorých dve majú štyri menšie časti a zvyšné dve, tri časti. Za mňa sú mapy príliš lineárne a väčší priestor dostanete len v častiach ktoré musíte brániť pred zombíkmi. Čo sa týka nejakého prehľadávania, tak to je zbytočné keďže zbraň ktorú chcete aj tak dostanete po čase. Samotné mapy sú aspoň poväčšine pekne nadizajnované, aj ked je mnoho malých lokácii, ktoré sú proste nudné. Každopádne epizóda v Jeruzaleme bola pekným pripomenutím skvelého filmu.
➤postavy: dokopy sa v hre nachádza 16 postáv a v každej epizóde si môžete zvoliť medzi štyrmi, ktoré sú danej epizóde pridelené. Každá má inú začiatočnú zbraň a podľa špecializácie aj iné vybavenie. Vzhľad ani podľa mňa nejako riešiť netreba aj keď nietoré sú viac sympatické ako druhé. Príbehová časť postáv je nepodstatná, takže si na nich po dokončení jednotlivých epizód už nespomeniete.
➤zbrane: každá postava začína s určitou zbraňou, ktorú si môžete postupom času vylepšovať za hernu menu, ktorú nie je až tak náročné získať. Zbraní je viac typov. Hlavné, čo sú rôzne brokovnice, pušky a samopaly, vedľajšie ako pištole, revolver či menšia brokovnica a ťažké, ktoré majú menej nábojov a nedajú sa doplniť ale o to silnejšie zase sú (plamenomet, raketomet či motorová píla). Pokiaľ s nejakou zbraňou dlho a často hráte tak sa vám na ňu zbierajú XPčka, a po otvorení nového levelu zbrane si na ňu môžete za hernu menu zakúpiť prednastavené vylepšenia. Osobne som najviac obľúbil brokovnice.
➤špecializácie postáv: môžete si zvoliť zo šiestich druhov špecializácii a to sú gunslinger, hellraiser, medic, fixer, slasher a exterminator. Ja osobne som nevyskúšal všetky, len dve a to exterminátora a hellraisera, no nakoniec som aj tak skončil pri exterminátorovi ktorého som vylevelil až skoro na max. Špecializácie levelíte tak ako zbrane, jednoducho za nich hráte a za hernu menu si kupujete nové skilly.
➤zombie: hlavná časť hry a aj najväčšie pozitívum. Sú rýchli a často aj smrtiaci, aj ked základných zombíkov dokážete pomerne jednoducho na nižšej obtiažnosti zabíjať. Väčší problém sú špeciálny zombíci, ktorý dokážu zavariť hlavne keď na vás doráža horda a vy ich nečakáte. Najväčšie svinstvo sú podľa môjho charger ktorého ide zabiť len od chrbta a screamer, ktorý povoláva stále nových zombíkov a ktorý občas stojí na takých miestach že je problém ho zabiť.
➤hordy a ich obrana: na hordy som sa tešil v tejto hre najviac už ked vyšli prvé ich zábery. A nesklamali ma. Je naozaj zábava ich ničiť. Poväčšine si predtým pripravíte nejakú obranu, rozmiestnite turrety či ostnaté drôty a potom už len čakáte na ich príchod. Je veľmi zaujímavé ked sa na vás valia desiatky až stovky zombie naraz, vy len strielate a dúfate že ich dokážete vybiť skôr ako k vám pribehnú. Pokiaľ si dokážete aspoň trochu pripraviť obranu tak dokážete na nižšej obtiažnosti zvládnuť všetko.
➤coop mody: máte na výber tradičnú kampaň v ktorá má štyri epizódy. Následne challenge mod v ktorom musíte odohrať jednu z máp kampane ale plus v nej sú rôzne podmienky ako napríklad že máte menej životov, zombíkom sa nedá dať headshot či že môžete využívať len ťažké zbrane. A ako posledný sa v hre nachádza za mňa najväčšia zábava, a to mod hordy. Princíp je jednoduchý, a to že si nakúpite nejakú obranu, postavíte ju a bránite vlny zombíkov. každým prežitým kolom dostanete daľšie body a kupujete ďalšiu obranu. Takto stále dookola. Za mňa by to chcelo viac možností ktoré môžete na mape robiť. Je unikátna čiže ju okrem tohoto modu inde nenájdete. Dal som tomu dva pokusy a vydržali sme 14 vln. nemyslím si že by ma to bavilo tak ako na začiatku, keby som bol už vo vlne 20. Mod hordy je ale skvele miesto kde sa dá nafarmiť celkom slušný počet hernej meny.
➤multiplayer: hneď na začiatku sa priznám že som multiplayer nehral a ani nemám o to záujem. Nemyslím si že táto hra potrebuje módy kde sú hráči proti sebe, aj ked by to mohlo byť zaujímavé to pripúšťam. Režimov je tu päť. Napríklad tradičný deathmatch či king of the hill. V každom móde pri tom ako sa snažíte splniť objective a poraziť nepriateľských hráčov na vás dorážajú zombie, a práve to by mohol byť zaujímavý faktor aj ked popravde nemám záujem ho skúšať, na to existujú lepšie hry.
➤obtiažnosti: hra má 5 obtiažností, ja som ju prechádzal na druhej pretože každá má doporučený level. No musím povedať že za celú kampaň som zomrel 2 krát. Hra nie je na ľahké obtiažnosti ťažká takže dúfam že na tie vysoké sa to naozaj zmení.


!! Záverečné zhrnutie !!
Po tom ako bola hra World War Z oznámená tak som sa veľmi potešil, a ked vyšiel trailer tak som bol ohromený hlavne hordami, ktoré vyzerali super. K tomu všetkému bol film super a na knihu sa chystám čo možno najskôr. No po tom čo hra vyšla som ju našťastie nekúpil hned. Postupom času som na ňu dokonca zabudol a až keď bola na Epicu zadarmo tak som si ju s radosťou vyzdvihol. A teraz čo sa týka samotnej hry. Kampaň je rozdelená na na štyri epizody, New York, Jeruzalem, Moskva a Tokyo. Vzhľadovo je každá epizoda výnimočná aj keď niektoré ich časti sú celkom nudné a jednotvárne. Na každú jednu epizodu dostanete na výber zo štyroch postáv, na ktoré po dokončení hry okamžite zabudnete. Zbraní ktoré vyzbroja vašu postavu v hre nájdete pomerne dosť, ale aj tak si poväčšine vyberiete jednu dve ktoré budete levelovať. Ja som používal primárne brokovnicu, pištoľ s tlmičom a z ťažkých zbraní tiež brokovnicu. Zo špecializácii som si najviac obľúbil exterminátora, iné som moc neskúšal kedže ma nezaujali. Čo ma ale zaujalo a nesklamalo boli zombíci. Základný boli otravný a ich vzhľad sa neopakoval. A špeciálny boli otravný a často krát takmer smrtiaci. Najväčšie plus hry sú obrovské hordy zombíkov, ktorý ked sa na vás valia, tak vám nie je všetko jedno. No na nižších úrovniach stačí keď si pripravíte dobrú obranu, to znamená že si dobre umiestnite napríklad turrety a zvolíte správne umiestnite aj sebe, tak zvládnete všetko. Dúfam že na vyšších obtiažnostiach je hra skutočne ťažká. Okrem kampane si môžete zahrať aj mod hordy v ktorom sa bránite pred vlnami zombíkov a do toho si staviate obranu. No a potom challange mod kde máte vždy nejaké podmienky ako napríklad že máte menej životov či môžete používať len ťažké zbrane. Multiplayer som ani neskúšal pretože sa mi do tejto hry PVP nehodí a ani ma nezaujíma. Na nižšie obtiažnosti je hra podozrivo jednoduchá tak dúfam že sa to na vyššej obtiažnosti zmení. Keď mám zhodnotiť celú hru tak som mierne sklamaný. Nevidím dôvod po jednom dohraní hru hrať znovu. Pri Left for dead 2 som strávil nejakých 200 hodín ani neviem ako ale tu si to predstaviť neviem. Vo viacerých hráčoch je hra zábava ale sám by som ju určite nehral. Za plnú cenu to odporučiť určite nemôžem ale zadarmo to je skvelá hra.

➤Čas strávený v hre: okolo 12 hodín

HODNOTENIE: 70/100%

Pro: mapy, zombíci, zbrane

Proti: lineárnosť, multiplayer

+15

Half-Life: Uplink

  • PC 100
Praha, březen 1999. Na své nové PC s 3Dfx Voodoo2 instaluji z cover CD časopisu GameStar jednu z mnoha demoverzí, kterých mám tehdy v počítači násobně více, než plných her, jakýsi... Half-Life: Uplink. Po zhlédnutí úvodního dialogu mezi vědcem a securiťákem jsem naprosto pohlcen atmosférou výzkumného zařízení Black Mesa. Po dobu několika dní nehraji nic jiného. V následujících měsících dokola prozkoumávám Uplink po desítky hodin stále znovu a znovu. Někdy několikrát denně, někdy celý den. Zkouším se proplížit kolem vojáků, abych si je mohl prohlédnout hezky zblízka a odposlechnout si jejich rozhovor. Zkouším Barnyho dotlačit do výtahu, aby mi pomohl v následující mapě. Zkouším Barnyho ochraňovat a zároveň ho sleduji v akci, jak beze strachu, s glockem v ruce, pronásleduje vojáky vybavené samopaly. Quickloaduji. Zkouším se dostat na místa, kam bych se dostat neměl. Zkouším všechno. Až o mnoho dní později jsem Uplink nezapnul... Bylo to v den, kdy jsem si domů poprvé přinesl CD nadepsané "Half-Life" a objevování toho úžasněho světa mohlo začít nanovo.

Half-Life: Uplink je reklamou na videoherní umění na kterém se má vyučovat herní design. Je to mistrovská ukázka vývojářsko-vydavatelké disciplíny "demoverzí", která je dnes před vymřením. Uplink v každém hráči vyvolá chtíč ponořit se do světa prvního Half-Life a pro mě osobně navždy zůstane jedním z mých nejlepších videoherních zážitků.

Pro: atmosféra, level design, je to Half-Life

Proti: absolutně nic

+18

Duke Nukem Forever: The Doctor Who Cloned Me

  • PC 65
Není to špatný datadisk. Přináší to samé co předchozí díl. S tím rozdílem, že ubylo otravných skákacích a nebojových sekvencí a přibylo samotné akce. Pro mě je to vítaný posun kupředu. Protože, co mi na Duke Nukem Forever vadilo nejvíc, byli prázdné pasáže bez střílení. Které byli dost časté.

Bohužel zůstalo omezení na čtyři zbraně. Vopruz, který mi nedovolil si pořádně užít nových zbraní. Ani nevím, jestli jsem zaregistroval všechny. Jsem totiž dost konzervativní a když to jde, držím se staré dobré klasiky (devastátor, railgun, samopal, brokovnice). Zpomalovač je fajn zbraň. Při dvou zásazích se tělo rozprskne. Tomu říkám účinnost. Nejsem si jistý, jestli hmyzí zbraň, co střílí obloukem jakási vajíčka, byla v původní hře. Každopádně je to zbraň úplně k ničemu.

Možná jsem si na Dukeův humor stačil zvyknout a začal ho oceňovat. Každopádně mě tady docela bavil. Duke ani moc věcí nekomentoval. Postavy okolo to všechno řekly za něj. Ani to nevypadá, že by v tomhle datadisku byl nějaký velký macho sexista.

V přídavku jsou dva bossové a jsou super. Boj proti nim mě hodně bavil. Délka hry mě ani nepřekvapuje. Vlastně jsem to čekal kratší. Vážně jsem čekal, že po prvním bossovi bude konec, ale hra mě překvapila. Je to dobrý doplněk na dodělání některých achievementů. Kdyby to ale bylo zakomponované už v původní hře, tak by to vůbec nevadilo.

Pro: zábavní bossové, víc akce méně skákání

Proti: omezení na čtyři zbraně, to se špatně zkousává

+20

Gobliiins

  • PC 50
Jedná se o první díl série her o goblinech.

Hra začíná tím, že se král během hostiny z ničeho nic zblázní (my hráči vidíme, že ho někdo začaroval pomocí voodoo panenky). S tím se rozhodnou něco udělat naši tři hrdinové, kteří se ale nejprve musí poradit s místním kouzelníkem. Víc už raději prozrazovat nebudu.

Hru projdeme prostřednictvím třech hlavních postav, kde každá z nich má specifické dovednosti. První se jmenuje Asgard a je to silák. Umí dávat rány a také dokáže vyšplhat tam, kde nikdo jiný. Kouzelník Ignatius pak dokáže určité předměty či postavy přečarovat a poslední Oups dokáže jako jediný předměty sbírat a používat. Bohužel však dokáže vždy držet jen jednu věc (s výjimkou několika speciálních příběhových předmětů), takže pokud potřebuje něco jiného, musí stávající věc odložit na zem.

Herní prostředí je ručně kreslené a to specifickým "gobliním" stylem, takže pro znalé je na první pohled patrné, že se jedná o hru z tohoto světa. Hra se odehrává vždy na jedné obrazovce a je rozdělena do 22 úrovní s tím, že některé úrovně jsou v podobě návratu na předchozí místa, kde je pak třeba udělat jen jednu věc.

Velkou nevýhodou je absence popisů aktivních míst (je dost možné, že to v té době ještě nebylo v "módě"). To v kombinaci s občasnými ne moc logickými akcemi vede k tomu, že je potřeba zkoušet každou postavu na všechno a zkoumat, co se stane. Obtížnost pak ještě narůstá, když je třeba takto dělat přesně načasované akce. Hraní tedy nejspíš bude pro dnešní hráče velmi náročné a řekl bych, že nejeden z nich raději sáhne po návodu nebo v horším případě přestane hru hrát.

Ve hře není možnost si rozehraný postup uložit. Při přechodu do nové úrovně se ale zobrazí kód, který lze v případě potřeby zadat a hráč pak může pokračovat od začátku dané úrovně. Úplně nechápu, proč je do hry implementovaný ukazatel života, který postupně ubývá, pokud se postavě něco stane. Pokud život dojde a nebo postava zemře jiným způsobem, nastává konec hry a hráč pak musí nahrát pozici zadáváním kódu.

Na závěr musím upřimně říct, že jsem se v devadesátých letech dostal do světa goblinů až prostřednictvím druhého dílu a proto nemám k jedničce takový vztah a dnes vidím jen ta negativa. Proto také dávám celkem nízké hodnocení oproti ostatním. Věřím ale, že v době vydání to byla super hra a nostalgici k ní mají mnohem lepší vztah.

Pro: Příběh, grafika

Proti: Obtížnost hraní

+13