Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Horké léto, aneb Majer v akci

RomcaTRomcaT
Dohráno
  • PC 50
Na úvod musím upozornit, že adventuy, nejsou úplně můj oblíbený herní žánr, ovšem manžel Jumas, je hraje asi nejčastěji, tak mě občas k nějaké navede. Horké léto z dětství znám, ale nikdy jsem ho pořádně nehrála. Letos v rámci herní výzvy 2020 se mi hodilo do jedné z kategorií, tak jsem se do něj pustila.

Izer, který hru dabuje, mi občas přijde vtipný. Že bych se ale u hry lámala smíchy, to se říci nedá. Možná jsem se občas uchýlila k mírnému pousmání. Hlavní postava Honza Majer mi na první pohled nebyla nikterak sympatická, ale Izer jí nějakým zázrakem vykouzlil celkem příjemný charakter. Prostředí je na hru z roku 1998 celkem odpovídající a herní mechaniky ujdou. Rozčilovalo mě ovládání inventáře, nevadilo mi, že je přes mezerník, ale nebylo to moc intuitivní.

Na prvním ostrově mi vše ještě přišlo vcelku logické (pominu-li opičí bombu) a druhý ostrov lidojedů, ještě s přimhouřením oka šel. Ale co se odehrávalo ve třetí lokaci mafiánském sídle to mě vyloženě nebavilo. Úkoly nelogické, absurdní, vycucané z prstu. Musela jsem se dost dívat do psaného návodu, abych přišla na to co za pitomost, zase vývojáři chtějí, abych udělala. Člověk běhá od místnosti do místnosti, což je u adventur celkem běžné, prohlíží si okolí, kde se to Izer snaží zachránit nějakou vtipnou průpovídkou, ale ke konci už mě to lezlo krkem.

Nechci hře křivdit, není to se mnou lehké. Adventury mě moc nebaví a navíc nemám ráda parodie, takže jsem si spíš hru zvolila nešťastně. Byla jsem ráda, že to už skončilo, že to nebylo tak dlouhé a někdy mě i potěšilo, že jsem úkol vyřešila. Ale na moc pěkné hodnocení to bohužel není a dvojku si nejspíš nezahraji.

Pro: Izer

Proti: v poslední kapitole nelogické úkoly

+18

Duke Nukem

JunglistaJunglista
  • PC 50
Dukovi trochu trvalo, než dozrál do kultovního statusu, ale každý nějak začínal. Nicméně k prvním dvěma dílům jsem se dostal až po nesmrtelném třetím dílu (a to už jsem většinu her od Apogee znal), takže mě herní mechaniky spíš nepříjemně překvapovaly. Scrolling byl trhaný, levely jedno velké bludiště bez většího smyslu a ty neustále padající bedny tomu taky nepřidaly. Několikrát jsem tomu dával šanci, ale bohužel vždy mě hra po čase dokázala poměrně otrávit, takže jsem ji nikdy nedohrál. V porovnání s ostatními hrami té doby byla prostě slabá.
+11

Painkiller

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 75
Střílečky jsou mým oblíbeným herním žánrem a v poměru k těm ostatním jsem jich také odehrál absolutně nejvíce. Nikdy mě ovšem moc nebraly ty bezhlavé arénové vyvražďovačky typu Serious Sam: The First Encounter. Nepomohla mi dokonce ani zjevná nadsázka smíchaná s místy i povedeným humorem. Prostě vystřílet jednu místnost, popojít o pár metrů dopředu, nechat si za sebou i před sebou zamknout všechny vchody, opět vystřílet celou místnost s neustále se objevujícími protivníky, projít do další lokace a znovu a znovu, to mě nebaví a nedává mi to smysl. Narozdíl od některých lidí dobře chápu, že hra obecně má být především o zábavě, uvolnění a odreagování a nehledám v ní vyšší princip vesmíru, ale tento typ 1st person akcí je i na mě moc, jak bych to řekl, stupidní.
Painkiller a jeho mnohá rozšíření (která jsou bohužel jen nepříliš zajímavou nastavovanou kaší) spadá do kategorie stříleček, kterou jsem popsal výše, nicméně i přesto mě celkem bavil a dohrál jsem jej dokonce dohromady třikrát. Jak je to možné? To vlastně ani pořádně nevím. Možná je to onou ponurou depresivní atmosférou, která hru po celou dobu provází. Možná je to na svou dobu velmi povedeným grafickým zpracováním jednotlivých lokací a především nepřátel. Nápadité zbraně tomu také zřejmě lehce přispěly, třeba takový kolíkomet, který připichuje kostlivce a jinou nemrtvou havěť na stěny kdekoliv je to možné, mě zaujal tak moc, že jsem v případě dostatku nábojů vlastně nepoužíval nic jiného. Ještě bych možná vzpomenul klasickou brokovnici, která mě zachránila vždy v případě nouze. Fyzikální model jsem ocenil například při odstřelení chlápka se svítící holí, kterého jsem výstřelem usmrtil, odhodil a jeho hůl v tu chvíli odletěla úplně jiným směrem a dopadla tak na zem samostatně a celkem reálně. Zmínit bych mohl také něco jako miniúkoly, například hromadění duší z mrtvých nepřátel, za které na konci kola dostáváte určité bonusy. Posledním zajímavým zpestřením jsou zde hrůzostrašně působící obrovští bossové na konci každé kapitoly, které se mi snad ani nechtělo zabíjet, jen se na ně s úžasem dívat a úhýbat jim.
Ve výsledku je to tedy pořád tupá střílečka, ovšem obohacená o zajímavé prvky a pěknou grafiku. Následující datadisky, rozšíření a pokračování mohu doporučit asi jen skalním fandům, nic moc nového se tam neděje, spíše se neustále recykluje a recykluje. Pěkných 75%.
+20

Tunneler 2.0

JunglistaJunglista
Dohráno
  • PC 70
Čas: rok 1997, každá velká přestávka
Místo: učebna informatiky B na gymnáziu
Akce: ty zmetku, dneska tě dostanu!

Zazvonilo na přestávku a školními chodbami se roznesl dusot předpubertálů, kteří sprintovali o 2-3 patra níže do v reálu nepoužívané učebny informatiky s počítači div ne staršími, než my sami. Ti nejrychlejší pravidelně zabrzdili u těch, kde byl Tunneler a začaly souboje na život a na smrt. Dnes úsměvné, tenkrát jsme to ale brali zatraceně vážně. Grafika mizerná, ale ta hratelnost, ta přebila cokoliv. Tunneler je klasický příklad toho, že v jednoduchosti je krása. Ale bohužel pouze ve dvou, pro jednoho hráče to nemá smysl, leda byste se snažili vyčistit celé herní pole :-)

Pro: Ve dvou neskutečná pařba, hledání soupeře a ta radost, když ho najdete

Proti: Energie ubývala zatraceně rychle

+13

AMID EVIL

PaliasonPaliason
Dohráno
  • PC 80
Veľmi dobre vyzerajúca retro fantasy-rúbačka, upútala z obrázkov a trailerov moju pozornosť svojou jednoduchou, staromódnou hratelnosťou. Hneď ako sa hra zmenila z predbežného prístupu na dokončenú-vydanú, som si ju zadovážil.

Hru majú na svedomí rovnakí tvorcovia, ktorí urobili retro strielačku DUSK. Narozdiel od neho je AMID EVIL akčné fantasy pripomínajúce hru Hexen alebo Heretic. 

Herný svet sa skladá zo 7-mich rozdielne štylizovaných epizód (svetov), kde každú epizódu tvoria 4 levely, pričom štvrtý je aréna vyhradená na súboj s bossom danej epizódy. Potešila ma úvodná štartovacia lokácia bez nepriatelov, kde je potrebné si zvoliť najskôr obtiažnosť vojdením do konkrétneho portálu a následne vyhladanie vstupného portálu do epizódy. Kto hral prvého QUAKA, vie o čom je reč.

Epizódy sú zaujimavé svojou rôznorodou tématikou a architektúrou, aj sadou unikátnych nepriateľov v nich. Všetky svety majú inú atmosféru. Pri niektorých leveloch sa mi vybavili spomienky na prvého Unreala, Quaka alebo Serious Sam. Potešila ma pritomnosť štatistickej obrazovky po dohraní každého levelu, kde je vidieť počet zabitých nepriateľov, objavených tajných skrýš, prečítaných nápisov...proste klasika.  Musím ale skonštatovať, že zábavnosť levelov je kolísavá, a niektoré epizódy majú zbytočne rozsiahle a prázdne levely, ktoré ma nudili.

Hratelnosť je presne taká, akú som si predstavoval. Rýchla jednoduchá akcia, rýchly pohyb hráčovej postavy, nepriatelia mi išli bez zaváhania ihneď po krku. Krv špliechala na všetky strany, telá nepriateľov trhalo na kusy, a všetky údy aj tekutiny ostávali na zemi celý čas. Nechýba hľadanie farebných klúćov k otvoreniu potrebných dverí a stláčanie tlačidiel. 
Obtiažnosť je rozumne stupňovaná, kde prvé epizódy sú prechádzka a postupne začne prituhovať. 
Zábavní mi prišli aj všetci siedmi bossovia. Tí neskorší sú aj správne ťažký, a na ich zdolanie som potreboval viacero pokusov.

Grafický šok v negatívnom slova zmysle, ako sa mi stal pri hre DUSK, sa naštastie nekoná. Spracovanie všetkých prostredí sa mi páčilo. Stvárnenie lokácii je veľmi pekné. Nasvietenie, odlesky na podlahách a rôzne atmosférické efekty sú dobre spravené. Pár krát som sa pri hraní aj zastavil a chvíľu sa kochal dalekými výhľadmi. Pri priblížení napr. ku stene je ale badateľná pixelovatá estetika, ktorá má navodiť dojem retra. Najviditelnejšie je to pri postavách protivníkov. Sú viac retro, než by som si prial. Moc krabicoidný, a v tom peknom prostredí na mňa pôsobili kontrastne. To je škoda, zbytočná degradácia, a teda mínusový bod.
A ešte jeden grafický efekt, konkrétne pri plávaní, ma dosť nasieral: pod vodou sa mi zfarbila celá obrazovka do tak silnej modrej farby, že som absolútne nič nevidel. Nebolo to ale v každom type vody, v niektorej to napr. nebolo vôbec. Divné.

Všetky zbrane sú dobre vyvážené a použiteľné. Pocit z boja uspokojivý, hlavne pri smaźení neštastníkov elektro-palicov sú explodujúce telá velká satisfakcia. A prekvapivo aj prvá sekera - jediná zbraň na blízko, sa v neskoršej časti hry stala veľmi vhodnou voľlbou proti rýchlim, nablízko útoćiacim protivníkom. Každý zabitý nepriateľ zanechá na bojovom poli svoju dušu. Po zozbieraní určitého počtu (pozdravujem Painkiller-a) je možné aktivovať na krátky čas soul-mode, to znamená pre každú zbraň alternatívny zosílený útok, ako to mal Heretic/Hexen2. Zosílený účinok je hneď poznať okamžite sa rozprskávajúcimi telami. A kto nechce za sebou nechať žiadny bordel, stačí vytvoriť čiernu dieru, tá všetky zlé bytosti nasaje, a je kľud.

Amid Evil nieje pre každého. Ten, kto hľadá old-school akciu s kúzelnými palicami, jednoduchou a rýchlou hrateľnosťou by mal byt spokojný. Mňa hra z väčšej časti bavila, ale zase nie až tak, aby som tomu mohol dať plný počet. Chýba mi v nej nejaký silný ťahák, ktorí by ma nútil hru zahrať znova.

Plusy:
+ old school fantasy strielačka
+ 7 tématicky rozdielnych epizód, každá so svojou sadou originálnych nepriateľov
+ grafika a vizuálne stvárnenie svetov
+ 7 dobre vyvážených zbraní, kaźdá so silnejšou variantou útoku
+ výborný soundtrack
+ zábavný bossovia

Mínusy:
- niektoré nudné levely
- zbytočne jednoduché modely nepriateľov
+12

Crystal Caves

JunglistaJunglista
Dohráno
  • PC 70
Crystal Caves řadím na druhé místo v oblíbenosti sharewareovek od Apogee. Líbivá grafika (i když hodně barevná), akorát obtížnost a nutnost taktizovat a nehnat se dopředu. Level design trochu kazily jen občas téměř neviditelné pasti, takže průchod bez ztráty kytičky znamená několik opakování. Ale rád se ke hře vrátím i dnes, jen se mi zdá nějak těžší, než dřív...

Pro: Grafika, hratelnost

Proti: Design některých levelů

+7

Commander Keen Episode 1: Marooned on Mars

JunglistaJunglista
Dohráno
  • PC 90
Jelikož toto byla první hra, kterou jsem kdy v životě viděl a hrál, tak se neubráním nostalgií ovlivněnému hodnocení. Pro tenkrát ještě nešikovné prsty jsem sotva prošel úvodním levelem, ale o pár let později už to byla hračka a hra je vlastně poměrně jednoduchá, když už je jasné, že po úvodním levelu se jde pro pogo stick a pak se teprve hraje dál :-) Na co jsem si hrozně dlouho nemohl zvyknout, byl Keenův pohyb, mizerné reakce ovládání a ty hopsající vlci, ty jsem vyloženě nesnášel, pokud se nechtěli hnout od exitu nebo všechny střely na ně šly mimo.

I přes nesporné kvality čtvrté epizody, jedničku mám stejně radši.

Pro: Byla moje první...

Proti: "Vlci", nic moc reagující ovládání

+8

The Witcher 3: Wild Hunt

SaskielSaskiel
Dohráno
  • PC 100
  • PS4 100
Zaklínač 3 je pre mňa srdcová záležitosť. Zo Zaklínačom som už niekoľko rokov. Prešiel som všetky hry čo vyšli. Geralt ako postava je pre mňa ako vzor. je to chlap na správnom mieste. Neni to vyložene kladný hrdina ani záporny, problémy rieši logicky.

Prepracovanie postav je pre mňa bezchybné, v tejto hre som našiel všetko, čo som chcel do tej hry som absolútne ponorený. Táto hra predbehla dobu, RPG prvky sú bezkonkurenčné.

Bojový systém je prepracovaný, vystihli podstatu Zaklínačskeho remesla dokonale, život Zaklínača je dokonale prepracovaný.

V tejto hre som strávil 200h zo všetkými DLC, ako celok je táto hra neprekonateľná. Dokonalosť sa nedá poraziť.
Táto hra dokázala premôcť aj môj neštastný život.

Týmto CD projektu ďakujem, zachránili mi život, bez tejto hry by som už zrejme nebol.

Pro: Hra dekády

Proti: Žiadne

+14 +18 −4

Kings of the Beach

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 85
Plážoví králové dnes již zajisté působí jako solidní vykopávka. Aby taky ne, když jsou ještě o celý rok starší než já sám. Už v roce 1997, kdy jsem se k nim dostal poprvé ještě na černobílé obrazovce, platili za hodně starý kousek. Pro mé vrstevníky dokonce i za tuze směšný. Ale to mi samozřejmě vůbec nevadilo, vždy jsem byl svým způsobem "oldgamer" a do budoucna na tom nemíním nic měnit.
Hráč zde má na výběr z několika režimů, přičemž trénink je rozdělen do více podsekcí. Můžete zde zkoušet jak cvičný zápas proti počítačem řízeným protivníkům, tak i samotné vybírání soupeřových podání nebo zakončování u sítě. Hra nabízí i něco jako režim kariéry, kde postupujete zápas po zápase k čím dál tím silnějším soupeřům a v průběhu turnaje se dostáváte i na jiné světově známé pláže. Já osobně jsem strávil nejvíce času právě v tomto módu v kooperaci se živým spoluhráčem. U jednoho počítače, na jedné klávesnici a jaká to byla zábava! Po čase bylo už úspěšné dokončení hry bez ztráty setu naprostou samozřejmostí.
Nastavení obtížnosti, kooperace, spoluhráče a dalších pár blbůstek probíhá v registračním stanu uprostřed herní mapy u sličné blonďaté prsatice. Ke grafice se vyjadřovat asi ani nebudu, jsou to prostě kostičky, jednotliví sportovci vypadají defakto všichni stejně a ozvučení, na to už lze dnes pohlížet jen s obrovským úsměvem. Na 32 let starou hru ale pořád super a nebál bych se ji nainstalovat a trochu zavzpomínat i dnes.

Pro: srandovní ozvučení, obtížnost, množství úderů, potřeba preciznosti ovládání, kooperace, vztekání se u rozhodčího

Proti: ke konci už moc bezchybní soupeři

+9

Dark Souls II: Scholar of the First Sin

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XOne 90
Dohráno 2016. Dark souls 2 jsem začal hrát poměrně brzo po dohrání prvního dílu, takže mě potěšil lepší grafický vzhled, sice to nebyl žádný zázrak, ale oproti jedničce velký skok dopředu.
Cítil jsem se tedy jako již zkušený hráč, nicméně i tak mě velmi rychle zaskočila nová mechanika, kdy po vaší smrti vám hra ještě snižuje vaše HP, jde to sice pak trochu vylepšit prstenem, ale pro špatně hráče jako jsem já to bylo dost nepříjemné po celou hru. Naopak jsem uvítal možnost fast travel mezi bonfiry již od začátku hry.
Dvojka byla ve srovnání s původními Dark Souls poměrně kritizována za neoriginální a opakujici se většinou humanoidní bossy, to je pravda že první díl byl v tomto rozmanitější, ale tato verze DS 2 se všemi DLC tomuto trochu pomohla.
Na všech třech dílech mě trochu mrzí, že kromě bossů na cut scén v podstatě nehraje žádná hudba, přitom když hraje tak je úžasná. Naštěstí aspoň teď šel fromsoft do sebe a v Sekiru už jede soundtrack celou dobu.
Z dnešního pohledu bloodborne i dark souls 3 jsou hry výrazně lépe vypadající a hratelnostně dotaženější, ale ve své době, když těchto her nebylo tolik jsem z ní byl nadšený.

Pro: Hezčí než jednička, technicky lepší, žádné výrazné propady framů

Proti: Horším hráčům to autoři ještě ztížili podle mě zbytečně

+15

Monument Valley 2

raisenraisen
Dohráno
  • Android 75
Monument Valley 2 je pro mě ideální hrou na mobilní telefony. Je krátká, ale nabízí příjemnou hratelnost, a to hlavně díky svému jednoduchému ovládání a svými herními principy. Největším kladem hry je její prostředí, které působí uklidňujícím dojmem a působí i "čistě" nebo uhlazeně. Navíc se s každou úrovní mění, a tak nehrozí stereotyp.

Hádanky nebyly příliš těžké, většina byla založena na optických klamech. Jakmile člověk hned na začátku hry tento princip objevil, tak se hra stala dost lehkou a její obtížnost se nezvyšovala ani ke konci, jak je tomu často u jiných logických her. To považuji za zápor.

Příběh byl dost jednoduchý (což nijak nevadilo) a vyprávěl o tom, jak dítě musí dospět a naučit se samostatnosti. Příjemným bonusem na konci skoro každé kapitoly byla možnost nakreslit si na displeji vlastní květinu. Je škoda, že hru více nedoprovází hudba, která byla výraznější a zapamatovatelnější.
+21

Blood

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 85
"I live..AGAIN!"

Tuto hlášku pronáší nemrtvý cowboy Caleb hned v úvodní scéně při vylézání ze svého hrobu za zvuku posunujícího se náhrobního kamene. Poté se chopí vidlí, jakožto své základní zbraně (ano, slyšíte správně) a začíná skvělý, komicky temný a správně ujeťácký masakr všemožných potvor nezvyklého typu. Už první zabitá zombie a následný fotbálek s její hlavou dává tušit, že zde se nebude brát nic až tak vážně, jak by v první chvíli mohlo vypadat. Ačkoliv mám o něco radši ne úplně oblíbený druhý díl Blood II: The Chosen, první Blood a jeho přídavky, či snad datadisky, jsou svými kvalitami nepochybně na vysoké úrovni. Dle mého názoru se jedná o nejlepší střílečku ze všech tzv. Buildovek.
Jednou z hlavních devíz hry je určitě mocný a neobvyklý zbraňový arzenál. Každá ze zbraní navíc ještě disponuje sekundárním módem střelby. Od zmíněných základních vidlí, přes světlicovou pistoli, dynamit, plechovku s aerosolem až po nevídanou voodoo panenku.
Nepřátelé jsou také neskutečně originální, nejvíc zapamatovatelnou jednotkou zde ale rozhodně byla, je a vždy bude postava kultisty ve stylu mnicha se svým alternativním jazykem a hláškami typu: "cruo-stragaraNa!" nebo "rud'minuox", připomínající agresivní nesrozumitelně žvatlající dítě. Neméně pobaveníhodné jsou také jejich skřeky a výkřiky těsně před smrtí, například z takového šíleného ječení při uhoření šel až někdy strach.
Level design je výborný, hra krásně utíká, jednou za čas se střetnete s nějakým tím hrůzostrašným bossem (kterému pochopitelně dáte pořádně na prdel) a sem tam se samozřejmě může i stát (stane), že budete chvíli tápat. Pojem chvíle je ovšem relativní. Zkrátka vše je zde tak, jak to má u správné 90kové akce být. Po cestě je navíc všudemožně schována kopa tajných místností. Však už jen v první minutě hraní lze objevit asi pět secretů.
Pro ty, které Blood opravdu bavil, doporučuji projít si ještě přídavky Cryptic Passage for Blood a Blood: Plasma Pak.
Bez váhání tedy 85% a mám pocit, že bych možná měl jít ještě výše.

Pro: zbraně, nepřátelé, Caleb, bossfighty, level desing, délka hry, humor

Proti: je to "Buildovka", takže grafika a ovládání není úplně idelání, jinak nic

+32

Doom Eternal

DEUDEU
  • PC 70
Na pokračování čtyřky z roku 2016 jsem se těšil, ale vzhledem k neustávajícímu hypu raději zůstal nohama na zemi. A dobře jsem udělal. Doom Eternal je pořád stále ta samá poctivá řežba, kde tečou hektolitry krve a démoni umírají po tunách jak na běžícím pásu. Bohužel mě ale po víc než výživném čtyři roky starém dílu přepadl během hraní takový divný pocit, který se pokusím popsat níže.

Hra na mě působí přehnaně arkádovitě. Skoky v předešlém díle mě nevadily, i Doom Slayer se musí koneckonců upgradovat. Jenže zde mám pocit, že hraji spíš Supermaria. Tu skok, tu dvojí skok v kombinaci s několikanásoobným "dashem". Támhle vyšplhej po zdi a zase to samé. Větším problémem ale pro mě je, že jste vyloženě nuceni střídat zbraně a zejména na vyšší obtížnosti je nutností k úspěšnému postupu hrou povinnost dodělávat monstra skrz Glory kills, řezat pěšáky motorovou pilou, podpalovat nebo zmrazovat je a používat hák na dvojhlavňové brokovnici s následnou střelbou. Mně osobně jako old school hráči toto vůbec nevyhovuje, protože bych si rád podával monstra tu raketometem, tu plazmovou puškou, tu dvouhlavňovou brokárnou a ne jak nakazuje hra.

Dále souhlasím s kolegou Garretem, že lokace mi vůbec nezapadají do prostředí Doomu. Spíše jsem měl pocit, že hraji pokračování Aliens vs Predator. Než jsem si zvykl na loď, kde se připravujete na mise, také to chvilku trvalo. Co se ale autorům opravdu povedlo, jsou noví nepřátelé. Takový Arachnotron už v prvních misích dokáže notně zatopit. Je rychlý a jeho kanón sakra přesný. Výhodou je možnost nepřátelům část jejich vybavení odstřelit například tříštivými granáty pomocí brokovnice. O soundtracku taktéž není nutné se dlouhosáhle bavit. Hra jen potvrzuje, proč jsem měl už od základky blízko k Metallice a poté se ze mě stal hardrocker.

Jatka démonů pokračují a rozhodně se povedla. Nechci, aby moje recenze vypadala jako přehraná kritika hry. Mám prostě trochu jiné nároky na hratelnost než hra nabízí a vyžaduje. Hru jsem tudíž znovurozjel na nejnižší obtížnost a hraji ji na pohodu, protože na obtížnost Nightmare jsem už ve druhém levelu měl několikrát co dělat. Nechci se držet striktní linie pila, glory kills, mrazák, oheň a hák s dvojhlavňovou brokovnicí, takže toto je pro mě jediná rozumná varianta. Nicméně ti, kterým nevadí striktní šablona zbraní, budou nadšení. Atmosféra, ozvučení a zejména optimalizace hry je na vysoké úrovni. Úplně v pohodě si vystačíte s i5 a 1050 Ti na mix vysokých, středních i nízkých detailů při nějakých 45-50 FPS. I přestože Doom byl, alespoň pro mě, lepší, Doom Eternal rozhodně doporučuji. Je to neskutečná řežba.

Pro: nekonečná jatka, atmosféra, soundtrack, zvuky, nová monstra, fast travel

Proti: nutnost používat konkrétní zbraně v určitých situacích, velmi těžké, design levelů, absence klasického multiplayeru

+16

Symmetry

CanCan
Dohráno
  • PC 70
Symmetry... aneb jak se dostat ke hře zdarma, která přesně splňuje jednu kategorii Herní výzvy a dokáže zaujmout svou jednoduchou myšlenkou. Úkol je jasný, přežít tu klendru co panuje venku, najít něco na zátop, vyprodukovat trochu jídla a hlavně sebrat dostatek součástek k opravě vesmírné lodi, to vše za doprovodu něčeho neznámého co tato planeta ještě skrývá.

Můj první pokus byl opravdu jen zkušební, začal jsem se třemi postavami, kde každá má určité schopnosti, takže první jsem začal vyrábět něco k snědku aby nebyl hlad, jídla bylo dost, pár součástek taky, jen dřeva se mi nedostávalo, tak jsem hned kluky přesměroval na dřevo, což by bylo asi v pořádku, jen mi nějak nedošlo, že chlapcům stále dochází život a potřebojou ho obnovovat v léčících komorách nebo co to vlastně je. Tak přišla jedna smrt, po chvilce druhá a s posledním členem jsem se rozhodl už se sám netrápit a zkoncovat to dobrovolně.

Pokus č.2 Už jsem tak nějak věděl jak co funguje, rozdělil každého člena na jednu práci a vyčkával kolik vydrží. Ze začátku jsou součástky i dřevo blízko, takže jsem si stačil vylepšit kotel na zátop a zvětšil ledničku, ale i přes mírné pokroky jsem nebyl schopný vyprodukovat dostatek součástek na opravení alespoň jedné části lodi ze tří. Trochu už jsem přestal doufat, že je to správná cesta, leč kde se vzal, v elektrárně se mi zjevil nový člen posádky, což sice znamenalo další hladový krk, ale taky jedny ruce na hromadění dílů.

Vše postupovalo dobře, jen ty zásoby začaly být dál a dál, takže po každé cestě si člen posádky musel odpočinout, druhou už by nezvládl. Sem tam jsem musel něco opravit a konečně jsem se dostal i k opravě první části lodi. V lodi teplo, dostatek jídla a tak dva odvážlivci sbírali součástky, jeden dřevo a žena se nám starala o zásoby jídla. Už jsem plánoval opravit druhou část lodi, ale pan dřevař už nedošel. Bylo to už tak daleko, že nezvládl ani tu jednu cestu a zemřel po vstupu do lodi.

Panika, zklamání, má to cenu vůbec ještě pokračovat dál... tak jsem vsadil už na jedinou kartu. Dřevo do kotle vydrží jen na pár dnů, ale už nebyla možnost donést další, jídla jsem měl dostatek, takže všichni tři pro součástky, vylepšit sklad a doufat. V ukrutné zimě, s posledním kouskem proviantu, konečně opravená i třetí část lodi. Dámy a pánové, nastupovat a pryč z táhle planety.

Moc pěkná hra na jednu hodinku, ale zjistil jsem, že posádku může tvořit až pět členů, tak kdo ví, ale možná se do mrazivého světa vypravím znovu a zachráním je všechny...
+20

Bermuda Syndrome

Han22Han22
Dohráno
  • PC 75
Konečně jsem sehnal a dohrál Bermuda Syndrome! Hru kterou jsem legálně i nelegálně sháněl hodně hodně let a narážel pořád na tytéž problémy. Nemožnost přepnout do fullscreenu bez zasekávání hry, chybové hlášky při ukládání, nefungující menu. Nakonec pomohlo staré dobré uložto a hra po celodenní pařbě padla. Musím říct, že se to neobešlo bez mírného zklamání.

Moje očekávání byly něco ve stylu Prince of Persia/Flashback v nádherné grafice. A ono to v podstatě i platí, ale ve hře jsou věci, které mi dost vadily.

Začnu ale pozitivem a tím je jednoznačně grafika. Ručně kreslená, plná barev, okouzlujících pastelových scenérií, kde skoro každé prostředí vypadá úchvatně. Pestrobarevná džungle plná prehistorických tvorů, rozmlácené ruiny dávné civilizace, monumentální palác. Kazí to jen nudné podzemní pasáže, které se bohužel vyskytují v hojném počtu a kde si grafici až na pár výjimek (pavoučí jeskyně) vzali oddech. Musím ale říct, že po vizuální stránce jsem si dlouho žádnou hru tak neužil.

Díky grafice by mohla být hra velkolepým dobrodružným příběhem. V parádním intru sledujeme, jak je za druhé světové sestřelen pilot Jack Thompson. Jeho letadlo ale při pádu proletí nějakým portálem, přičemž stihne useknout hlavu dinosaurovi, který se zrovna chystal posvačit oběť - princeznu Natalii. Ta není příliš vděčná, její oběť měla uzdravit umírajícího krále, nicméně se s Jackem vydává na průzkum pravěkého světa. Světa ve kterém žijí všemožní dinosauři, na zemi si to rozdávají triceratops a t-rex, v oblacích se vznáší pterodaktylové, v jeskyních číhají odporní pavouci a štíři, v ruinách pro změny barbarský opičí kmen.

Mohlo to být parádní dobrodružství, jenže Natalie je pitomá kráva a Jack rádobyvtipný dement, jejich dialogy jsou naprosto otřesné. On ji urazí, načež ji políbí a ona se do něj zamiluje, to vše tři obrazovky od začátku... ech. Záporák je chodící klišé, totéž moudrý mudrc, král prolamuje čtvrtý rozměr a mluví o Prince of Persia a mocné magii zvané sequel...

Samotná hratelnost je většinou slušná. Jack umí běhat, skákat, přitahovat se s slézat plošinky jako princ, umí kotoul a v soubojích používá brokovnici, která se po pěti výstřelech musí dobíjet. Občas je to adrenalin, když na Vás útočí tři rychlí raptoři, nepřátelé totiž vydrží docela dost. Skákání bohužel trpí tím stejným neduhem jako Prince - nutností se odrazit s obrovským předstihem, jinak ale kupodivu skoky nejsou zas tak obtížné. Při bojích se střetne s rozličnou faunou, dá se říct, že 95% hry zvládnete s brokovnicí, která si poradí s dinosaury, pterodaktyly, opičími lidmi i různými brouky.

O to nepochopitelnější je finále, kde hrdina získá meč, proti němu stojí strážní jako z Prince of Persia a souboje probíhají na meče. Systém boje mi přišel zmatený, nepochopil jsem jak se krýt, takže taktika byla bodnout a ustoupit. Proč bojovat mečem, když máte brokovnici? Inu brokovnice z nějakého záhadného důvodu neúčinkuje, asi strážní mečem umí vykrýt salvu broků, jinak si to neumím vysvětlit.

Kromě bojů a skoků Vás čekají puzzle. Občas vymakané - ulovíte malého dinosaura, zavěsíte na liánu a necháte princeznu aby ji posílala nad řeku s krokodýlem. Jakmile vystrčí čumák, ustřelíte mu ho u samé pr... :) Občas musíte využít Natálii k zatěžkání nějaké plošinky, spolupráci s lanem, jindy ji tvoříte alternativní cestu, protože Natalie neumí bojovat a neumí skákat, umí pouze vylézt/slézt překážku. A většinou si hrajete s pákami, přičemž jeden podobný puzzle je asi na 10-15 obrazovkách a dal mi fakt zabrat.

Hratelnost by nebyla špatná, kdyby tu nebyly ty drobnosti. Naprosto příšerně pomalé podvodní pasáže. Bugy hlavně s Natálií. Ta Vás věrně následuje a zastaví se, pokud je někde nebezpečí, ale občas se zasekne a nehnete s ní ani heverem, což znamená load. V jednom dlouhém puzzle mi prostě zmizela a opět přišel load. Je tu naprosto příšerná neintuitivní pasáž se vznášejícím se vorem a lovením vzdušných proudů.

A pak jsou tu dead endy. Pokud zabijete na začátku t-rexe, ten si to nerozdá s triceratopsem a vy ho prostě neustřílíte. Jindy jsem vlezl do vedlejší chodby pro bonusovou energii, ale zpátky to nešlo, protože jsem měl jít o pár obrazovek dál a zajistit plošinku. Ten druhý dead end přišel asi ve třetině hry a já musel začít znovu.

Obtížnost zdánlivě neguje ukládání kdekoliv. Díky tomu odpadne frustrace z nepovedených skoků i soubojů, ale můžete se dostat do dead endové pasti jako já. Ukládání totiž funguje tlačítkem s, nahrávání pak tlačítkem l. Pomocí +/- můžete přepínat sloty, aniž byste viděli kam ukládáte, ukládání přes menu nefunguje (bug). Přes verzi upravenou pro moderní systémy a nastavení kompatibility mi hra občas spadla, jednou zatuhla při nahrávání a save byl v pr...

Poslední výtka - outro je asi dvacetisekundová příšerně odfláknutá animačka s useknutím hlavy záporákovi, pak následuje rozhodnutí, které vlastně rozhodnutím není a po něm už jen titulky.

Zkrátka a dobře, čekal jsem naprostou klasiku a dočkal se nádherně vypadající hry se slušnou hratelností, mizerným příběhem a spoustou drobností, které mě štvaly celou hru. Proto jen 75%.
+16

Need for Speed: Underground 2

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 90
Neokomentovat tuto hru by bylo z mé strany přinejmenším neslušné, jelikož jsem u ní proseděl minimálně polovinu herního života a dodnes ji pravidelně co půl roku instaluji.
Obrovské město rozdělené do několika specifických částí, stálý noční režim, mnoho herních módů a solidní počet rychlých vozidel připravených ke komplexnímu překopání a následnému závodění, no co chtít víc? Pro člověka, který kdysi brázdil rodné město ve vozech s pořizovací cenou blížící se většímu nákupu v Tescu, do kterých poté investoval částku blížící se nákupu samotné budovy Tesca (přeháním) a který nenechal v interiéru nic, kromě volantu a sedačky řidiče (tímto zdravím všechny tehdy udivené, ale shovívavé policisty), aby co nejvíce snížil hmotnost a jel ještě o něco rychleji, byla tahle hra splněný sen. Po celkem sterilní jedničce přišel na řadu otevřený street racingový svět a to bylo přesně to pravé ořechové.
I přes veškerou mou chválu ale bohužel v hodnocení nemohu jít výše kvůli až otravně zdlouhavým závodům typu ''Circuit'' a hlavně ''URL'' ve druhé polovině kariérního módu. Automobily se sice snaží chovat jakž takž reálně, ale i tak se nejedná o závodní simulátor a chybí zde i model poškození. Takže není důvod, abych někde kroužil dlouhých 15 minut v jednom bodovaném závodu ze tří. Nuda.
Zbytek už je samozřejmě super, například objevování skrytých obchodů, ladění vozů ve zkušebně, samotný tuning nebo bonus ve formě závodů těžkotonážních amerických SUV. I plně upravený Escalade se na silnici choval spíše jako pytel s pískem na kolečkách. Pomalé začátky třeba s 240SX nebo 106kou si pokaždé užívám a těším se na další odemknutý díl, který na ně namontuji. Líbí se mi také stíhací závody typu ''Outrun'' nebo bezdusíkové ''Street X''. Drifty se moc nepovedly, ale nebudu hnidopich, určitě oceňuji snahu.
Graficky Need for Speed: Underground 2 neurazí ani dnes, hudební podkres je nesmrtelný a ani po těch letech mi opravdu vůbec nevadí. Příběh je sice naprosto tuctový, mnoha lidí si na něj kdysi stěžovalo, ale proboha, co tady chce kdo vymýšlet? Psychologická detektivka s nevídaným přesahem a otevřeným koncem nutící člověka k zamyšlení nad jádrem pudla z toho nikdy nebude. Opravdu ne.
Celkově shrnuto: pro mě osobně zcela nezapomenutelný a nejlepší díl slavné NFS série. Need for Speed: Most Wanted se ještě jakž takž držel, ale pak, počínaje Need for Speed: Carbon už to šlo celkem do kytek.

Pro: vozy, otevřený svět, noční město, závody, zkušebna, multiplayer

Proti: délka některých závodů v kariéře, drifty

+27

Dungeon Siege

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 70
První Dungeon Siege vyšel necelý rok po vynikajícím datadisku k Diablo II a často s ním bývá také srovnáván. To je samozřejmě nesmysl, protože tyto dvě hry mají ve výsledku pramálo společného. Jediným pojítkem mezi nimi zůstává zařazení v kategorii "hack & slash" RPG.
Tak za prvé, DS je lineární až to bolí. Od začátku, kdy je vaše postava přepadena na své farmě, až po závěrečnou bitvu s lehce pekelným nádechech, utíkáte neustále rovně po předem vyznačené cestě. Málokdy se objeví nějaká ta odbočka, která vede někdy k zajímavému, jindy zase ke zcela zbytečnému místu, kde můžete získat pár dalších předmětů pro své drahocené družijníky. Unikátní je v této hře neustálé střídání prostředí a terénů, za těch pár hodin klikání projdete lesy, podzemí, sklepení, písečnou poušť, ledové jeskyně, zasněžené vrcholky hor, bažiny, hřbitovy, hradební opevnění, několik městeček nebo dokonce jeskyni s překvapením v podobě bláznivého vynálezce, který na vás v této fantasy rubačce posílá tančíky, roboty a jiné plechové potvory. A to jsem ještě určitě na některé lokace zapoměl.
Za druhé, hlavní postavu lze před zahájením samotného příběhu pěkně vzhledově nakonfigurovat. Já volil vždy účes "na kohouta", protože je to prý znáámka punku. Postupem času dostanete možnost přibrat do své družiny mnoho dalších hrdinů, takže váš původní oblíbenec se pak v tom chumlu tak trochu ztrácí. Hru jsem většinou končil s počtem osmi charakterů, na obrazovce jsem v nich měl akorát zmatek a řídil jsem se vždy pouze bočním panelem s jejich náhledy a stavem zdraví a many. Taktéž starat se o tak početnou skupinu bojovníků co se týče jednotlivých kusů vybavení (brnění, zbraně, boty atd.) může netrpělivému hráči začít brzy lézt na nervy.
Za třetí, grafické zpracování bylo v době vydání kritikou i recenzenty docela chválené a i já jsem z něho byl celkem u vytržení. Bohužel, po těch letech neskutečně zestárlo, zkostrbatělo a dnes už mi zajímavé vůbec nepřipadá. Zato na začátku zmíněné Diablo II mi svým zpracováním imponuje dodnes. A to je prosím ještě o dva roky starší.
Hru jsem kdysi dohrál několikrát po sobě, bavilo mě především procházení krásných a stále proměnlivých prostředí, sbírání tun předmětů a ukládání je do pomocného inventáře v podobě chudáka osla, vzpomínám také rád na dlouhý předlouhý souboj s Ancient Dragonem někde ke konci hry po odbočení do jeskyně mimo hlavní cestu. Na druhou stranu mi vadila nemožnost volného pohybu, příliš velký počet postav k ovládání a systém boje, kdy stačilo celou skupinu válečníků označit a jedním klikem poslat na nepřítele. Boj se již poté odehrával automaticky. Ušetřilo mi to sice možná zánět karpálů, ale nepůsobilo to na mě dostatečně autenticky. 70%.

Pro: prostředí, počet předmětů a kouzel, osel pomocník, Ancient Dragon

Proti: systém boje, lineárnost, příběh

+28

Shin Megami Tensei: Devil Summoner - Raidou Kuzunoha vs. the Soulless Army

jones1240jones1240
Dohráno
  • PS2 85
Ani nevíte jak jsem neskutečně rád že jsem to dohrál, tolik nasrání a frustrace , ale tak to je klasické Shin Megami Tensei. I přes to mě to, ale hnalo dál a cítil jsem po každém bossovi či bludišti příjemný pocit uspokojení a vlastně mě to i hodně bavilo, ale to se všechno níže pokusím shrnout.

Ocitáte se tu v roli Raidou Kuzunohi, který patří do linie ochránců hlavního města před různými démony, no aby Raidou mohl svůj úkol plnit efektivně, tak byl zaměstnán do detektivní kanceláře věčně líného soukromého očka Narumiho. Jehož kancelář bere pouze podivné případy které obsahují nadpřirozeno a nedělá mu problém značně zneužívat Raida proto aby je řešil, spolu s jeho side kickem mluvící kočkou Gouto. Hned ze začátku dostanete hovor od jedné slečny, která vás prosí aby jste jí zabili a následně je unesena podivnými červenými vojáky. No a vám nezbývá nic jiného než tomu celému přijít na kloub. Nečekejte, ale žádnou komorní detektivní zápletku, brzy jak je zvykem to všechno sklouzne ke klasické záchraně světa, to, ale v případě této hry vůbec nevadí.

Je tu totiž dost zajímavých chrakterů které vás budou bavit, ať už věčně liný detektiv Narumi, otravná novinářka Tae či Rasputin, který se často postará o hromadu komických chvil. Samozřejmě do příjemné, mysteriózní a občas i bláznivé atmosféry přidávají svůj podíl i démoni. Když je totiž během svých toulkách oslovíte, tak se můžete těšit na neskutečně vtipné dialogy a situace. On se celkově tento díl nebere moc vážně a z většiny věcí i zápletek si dělá legraci a i se tu humorně komentuje frustrace hádanek či soubojů.

Více humorné ražení, ale není jediná věc ve které tento díl lehce vybočuje z řad SMT série. Soubojový systém už není klasicky turn based, ale byl vyměněn za svižnější akční real-time s možností k sobě přivolávat démona. v tomhle už je to, ale zase klasika jak jsme zvyklý. Během vaší cesty opět můžete a i musíte nabírat rozličné démony, kteří se vám nejen budou hodin při soubojích, ale při i samotném vyšetřování. Nově totiž musíte různé druhy démonů používat na rozličné puzzly a postupy při vyšetřování. Například jeden démon umí číst v mysl, tak ho musíte použít, aby jste z někoho dostali potřebné informace k případu apod. Což příjemně okoření a beru to jako jedno z větších plusek. Proto vám všem doporučuji mít u sebe různé druhy démonů a klidně i pod levelovaných, nikdy totiž nevíte kdy je budete potřebovat. Bohužel, samotné nabírání démonů do party mi tu moc nevyhovovalo, probíhá totiž v souboji a ve chvíli když oslabíte soupeře, tak v té chvíli ho musíte rychle uzurpovat. Více mi upřímně vyhovoval systém v SMT IV, kde jste museli démony překecávat či uplácet, aby se k vám přidali, tady je to místy lehounce frustrující.

U frustrace, ale zůstaneme, té tady naleznete hodně, dokonce bych si dovolil říct že hra si úplně užívá vás mučit. Ať už to jsou dlouhé bludiště, puzzly, některé boss fighty a hlavně to že hra vás až na výjimky skoro nikdy nenechá vydechnout. Tady je totiž normální že po tuhém bossovi, jdete hned na bludiště, z něho tuhý boss, pak další boss a pak máte dvacet minut oddechu :D Což někdy dokáže taky silně potrápit, ale i tak potom vždy máte chuť jet dál a příjemný pocit že jste to zvládli. Samotná obtížnost, ale není v porovnání s jinými SMT hrami až tak brutální, ano najdete tu pár zákeřných bossů a opravdu časté náhodné souboje také tomu nepřidávají,ale když dokážete odhalit taktiku nepřítele a trochu u toho zapřemýšlíte, tak to není nic nadlidského.

Přiznám se, ale že jsem trochu ztratil nervy když v posledním dungeonu jsem si musel prožít znovu většinu těžkých boss fightů, které jsem napříč hrou zažil, to byl masakr :D

Jinak pre-rendrovaná vizuální stránka je na jedničku a hlavně dark realmu jsem si často užíval atmosférické scenérie a i si sem tam vzpomněl na The Last Crown, který tento díl místy lehce vizuálem připomíná. Samotné OST se také nadmíru povedlo a má takový příjemný Persona feel výjimkou bojových skladeb, ty jsou správně kytarově říznuté a dokáží napumpovat.

Takže, pokud chcete lehčí výzvu, nebo snesitelně okusit sérii Shin Megami Tensei, tak tohle je ten správný vstupní bod. Hra vám sice dá místy zabrat a dokáže vás řádně nasrat, ale vše je to v takové jakž takž snesitelné rovině a určitě vám to tu sérii lépe ukáže než kastrát Persona. Plus tu dostanete příjemné osazenstvo hlavních postav a výborný soundtrack. Jediná škoda že se hra začne více zabývat postavami až k samotnému konci, ze začátku se jimi totiž hra zabývá dosti povrchně.

Pro: Správná tuhost, výborný vizuál a ost, zajímavý příběh, geniální humor, postavy, chytré nápady, využívání démonů, nádherné cut-scény

Proti: Frustrace, déle to trvá než postavy budete moct více poznat, pro některé absence dabingu

+12

Panzer Campaigns - Panzer

ArtranArtran
Dohráno
  • Android 75
Vývojáři studia John Tiller Software kolem roku 2013 částečně adaptovali pro mobilní platformy tři své série válečných her: Panzer Campaigns, Modern Campaigns a American Civil War Battles. Jedná se o značně propracované tahové strategie v režimu IGO-UGO, které navzdory různým válečným etapám spojuje velmi podobný systém pravidel i ovládání. Pokud si tedy dáte tu práci a ponoříte se do obsáhlého manuálu, nepředstavuje rozehrání další série již velký problém. U tohoto typu her to potěší, protože nastudování a zvládnutí herního systému není záležitost na půl hodinky a bez jeho znalosti by hra byla jen černou skříňkou s minimální multimediální hodnotou, u které byste se rychle začali nudit. Grafika je opravdu strohá, jednotky jsou na hexové mapě reprezentovány žetony se symboly NATO. Teprve, když na nějaký kliknete, ukáže se v dolní liště obrázek patřičné jednotky s jejími statistikami. Krajina je díky jednoduchosti grafiky rychle čitelná a vy se tak můžete soustředit na vlastní hru.

Co se týče Panzer Campaigns jedná se o sérii, jejíž první díl Smolensk '41 vyšel na PC v roce 1999 a k dnešku čítá nějakých 23 dílů. Pět z nich pak byly pod stejnými názvy převedeny pro iOS a Android. K nim byl navíc vytvořený bezplatný výukový díl, ke kterému čtete komentář. Přestože se však hry jmenují stejně, jak na PC, liší se jednak jednotlivými scénáři (na mobilech jsou podstatně kratší s málo jednotkami a nejde sejvovat - na PC najdete bitvy i se stovkami tahů a jednotek) a pak některými dodatečnými funkcemi, které hraní na PC usnadňují. PC verze byly také postupně transformovány do tzv. Gold edic, které obsahují vylepšené UI, grafiku, dodatečné bitvy a množství oprav. K těmto Gold edicím je také možné stáhnout hezké grafické mody ze stránek mapmod.se.

Pravidla PC verze i těch mobilních však zůstávají vždy stejná a proto je tento výukový mobilní díl perfektním úvodem, protože tutoriály v PC verzích nejsou příliš dobře zpracovány. Zde se naopak vývojáři v každé malé výukové bitvě tzv. Panzer School zaměřili na jeden aspekt herního systému, takže výuková křivka není nijak strmá. Postupně se tedy naučíte rozdíly mezi normálním a dopravním módem, útokem a ztečí, podporou pěchoty i dělostřelectva, využívání ženistů, kteří mohou stavět a bourat mosty, odstraňovat nebo klást miny, využívání výzvědných jednotek (ve hře je mlha války) či využívání protitankových jednotek a letectva. Protože jsou bitvy krátké (kolem šesti tahů), můžete snadno experimentovat s různými vlivy na zásobování, morálku a únavu vašich jednotek, které hrají zásadní roli (samozřejmě včetně typu terénu, stoupání či počasí). Experimentování je nutné, protože zdaleka ne všechny aspekty jsou pokryty (např. vliv jednotlivých velitelství a štábní hierarchie). Detaily však najdete vždy v manuálu, který byl mimochodem přeložený i do češtiny (je ke stažení na stránkách tanciky.cz). Hra vrcholí třiceti tahovou bitvou a získat dostatek vítězných bodů, abyste dosáhli významného vítězství, není vůbec snadné.

Pro: výborné jako tutoriál, komplexnost herního systému, možnost upravit velikost lišt dvěma prsty, hra je zdarma

Proti: chybějící funkce pro vizualizaci dojezdu, dostřelu atd., slabší AI

+9

Uncharted 4: A Thief's End

Ria KonRia Kon
Dohráno
  • PS4 90
@Ria Kon (komentář): navazující na komentář k třetímu dílu.

Nová generace konzolí přinesla boost v křemíkové síle a pomohla Uncharted 4 odlišit od předchozích dílů víc, než dokázal kterýkoliv jiný. Grafika hry je naprosto dechberoucí, snímání pohybu je prakticky 1:1 a tentokrát se dostalo i na běžné pohybové animace. Díky tomu už nedochází k rušení imerze v momentě, kdy cutscéna skončí. Naopak vývojáři použili plynulé přechody ze skriptovaných scén do gameplaye a naopak.
Stealth je konečně opravdu zábavný. Doposud platilo - jakmile se prozradíte, je konečná. Nyní máte možnost ztratit se z dohledu nepřátel a pokračovat v tichém postupu.

Bohužel ani Uncharted se nevyhlo moderním trendům herního průmyslu a do hry byly přidány lokace, které fungují jako otevřené minimapy. Prakticky jste vypuštěni do obrovské lokace a buď po ní budete projíždět sem a tam při honbě za pokladem, nebo strávíte hned několik hodin naprosto zbytečným poflakováním (pardon... prozkoumáváním). Naprosto nepotřebné a narušuje to tempo děje.

Hra má vcelku macatý a emotivní příběh. Jestliže v předchozím díle Naughty Dog načalo Drakeovu minulost, tady nám ji servírují jako hlavní chod. Nejde ale jen o to, co se kdysi stalo, ale jak člověku takové události ovlivňují celý život. A tady si myslím, že se hra dotkne každého dospívajícího hráče, který už nějakou tu věc musel obětovat, aby se z něj mohl stát "zodpovědný dospělý". Zoufale si, stejně jako Drake, budete přát ještě jedno další bezstarostné dobrodružství.
A Thief's End je skutečným koncem cesty Nathana Drakea a jsem za to ráda. I když se mi bude po jeho hláškách a sexy úsměvu stýskat, ukončení série (i když třeba jen její části) vždy přidá na kvalitě nejen danému dílu, ale i celku.

Na závěr bych se ještě ráda vyjádřila k finálnímu boss fightu, který je jedním z nejfilmovějších, nejumělečtějších a v daném poměru zároveň nejtěžším, co jsem kdy hrála. Způsob jakým se kamera volně pohybuje v tak uzavřeném prostoru podle činnosti hráče je naprosto mistrovský kousek programování. Po základních instrukcích je hráč zanechán na pospas svému ovladači a každé špatně zmáčknuté tlačítko pekelně pocítí. Princip boje je naprosto primitivní a přesto ve vás bude pumpovat krev o sto šest.

Když sem prvně vkládala disk Uncharted: Drake's Fortune do mé nové PS4, otázka zněla: Dokáže, již víc jak dekádu stará série, kterou tisíce hráčů dodnes vyzdvihává do nebes, u mne obstát? Po dohrání jsem našla odpověď. Rozhodně.

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, backstory, level design, stealth, puzzly, boss fight

Proti: otevřené lokace

+28
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 15 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Vurhor Pathfinder: Wrath… +31
    Pathfinder: Wrath of the Righteous
    Napsal Vurhor, 25 dní
    Smile. The world is not ending just yet.   Pathfinder: Kingmaker pro mě bylo před několika…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 14 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +29
    Napsal berry1009, 3 dny
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +28
    Napsala Katt, 9 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +26
    Napsal H34D, 1 den
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • hanak_v_exilu Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal hanak_v_exilu, 20 dní
    Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce…
  • raisen What Remains of… +24
    What Remains of Edith Finch
    Napsala raisen, 23 dní
    O hře jsem skoro vůbec nic nevěděla, jen to, že mým úkolem bude zkoumat tajemství rodiny…
  • jvempire Monkey Island 2… +23
    Monkey Island 2 Special Edition: LeChuck’s Revenge
    Napsal jvempire, 21 dní
    Speciální edice druhého dílu Monkey Island to opravdu nemá lehké. Už původní hra totiž…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 8 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…